BTW: Remembrance Day

Navzdory svým dlouhodobým zvykům sedím v našem anglickém domě, koukám na televizi, a je mi slavnostně, byť trošku sladkobolno. Je jedenáctého listopadu 2010 a já se dívám na to, jak anglická královna s celou rodinou, vládou a smečkou vojenských hodnostářů vzdávají čest památce padlých ve válkách, stejně jako válečným veteránům.

 

Angličtí vojáci bojovali v minulém století pomalu všude po světě a ze všech těch míst chodily rodinám telegramy oznamující, že jejich synové, později i dcery, jsou pohřešováni či padli hrdinskou smrtí. I dnes slyšíte v anglických rádiích a televizích častá oznámení o padlých a stručnou poznámku – rodiny byly vyrozuměny. Jen to už nejsou ty telegramy, smutek a zoufalství je stejné.

V televizi vidím slavností průvod veteránů, kteří zdraví královnu a její suitu. Teď prochází zbytek nějakého skotského pluku a na vozíčku tam velmi stará paní veze ještě staršího pána v slavnostní uniformě plné řádů, který se ze všech sil a s velkou hrdostí snaží napřímit do jakéhosi pozoru a salutuje. Dojetí u všech přítomných je přímo hmatatelné.

Je totiž Remembrance Day, výroční den příměří, jedenáctý den jedenáctého měsíce, kdy v roce 1918 skončila strašná první světová válka. Den vzpomínek. Symbolické kvítky vlčího máku zaplavily Anglii, a i já mám i dnes jeden připnutý na kabátě. Přemýšlím proč vlastně. Pokud vím, tak u nás se nic podobného nedělá, byť pomníky padlých vojáků z obou světových válek jsou rozeseté po celé zemi.

Musím totiž myslet na ty obyčejné kluky a muže, kteří nastoupili do armády, aby bránili svoji zem, pomohli jiné zemi či prostě splnili svoji povinnost. Představte si svého syna nebo bratra, který zabije tak maximálně komára, jak najednou musí čelit skutečnosti, že pokud nezabije člověka, bude pravděpodobně zabit sám. Zabít, chápete? Ne virtuálně, ale doopravdy. Musí se vystavit tomu, že ho bomba nebo mina roztrhá na kusy a navíc jít do toho znovu a znovu.

Nejednou jsem si zkusila představit, jaké by to bylo, kdybych to musela udělat já, nebo moji synové. Nedokázala jsem to. A tak si myslím, že jim dlužíme aspoň tu úctu a vzpomínku. Dnes je zase jedenáctý den jedenáctého měsíce. Zkuste si také vzpomenout – a společně doufejme, že to nebudeme muset znovu zažít.

 

Aktualizováno: 11.11.2011 — 18:55

152 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ještě Betí týdeníček – páník poctivě webil každou sobotu.

    http://drporkert.com/dogy/images/beta/1111/index.html

    dneska na mě čekali v Šárce – Beta má spoustu fotek (ale už na další týden) s jinými psisky (páník vodítko nepoužívá (tmi) ) Ale ona je v cizím prostředí hodná a nekonfliktní. Jinak fakt trucovala – a i teď je přehnaně klidná. Jo a taky se rozhárala – páník hlásil, že už je to na spadnutí a já našla i první kapku krve…

    1. Hmmm, ta fotka (u konce) s jinovatkou, ta je ale krásná (y) . Páník se chválihodně snažil 🙂 .
      Kde bral martinský rohlíky, to jsi napekla do zásoby, nebo se dají v Liberci koupit?

    1. Proloupnutí pejsci! A jací krásní – gratuluju Ivo, tvoje holky mají krásné vyrovnané vrhy… (inlove) Máš doma ještě některá štěňata od Fleur?

      1. Sama jsem překvapená, jak to dopadlo. Fleurčina štěńátka jsou už všechna ve světě, Ellinčini prcci už mají všichni budoucí pány.

        1. Ivo, to je fantastický kolektivní výkon (chuckle) Holky dokázaly přivést na svět krásná štěňata, tys je vypravila do světa (inlove) Blahopřeju!

  2. OT – já to zvládla – Delta Air Lines neeee (rofl) moji pevnou letenku (nejde zrušit, přeobjednat, stornovat… prostě je na jeden konkrétní den) prodali ještě někomu jinému. Tři jsme byly z letu „vyloučeny“ – sice nabízeli dva dny zdarma v luxusním hotelu v NYorku plus 400 dolarů kapesného… ale já ty studenty zítra odučit musím a přílet v úterý dopoledne mi fakt nevyhovoval.

    Takže let do Londýna, přesun mezi terminály, trysk na letadlo do Prahy – nakonec mělo stejně zpoždění… a konečně o pět hodin později Ruzyně. Ale kufr je kde ?? Přestože jsme byly ubezpečeny, že kufry odletěly do Prahy… a že na nás počkají na přepážce Delty… tak je kufr stále v NY… snad dorazí…

    Takže já všechny přestupy stihla včas a v pohodě… a dva měsíce zaplacený let se nekonal.

    no udělala jsem ale na letišti scénu… že i odstupné nakonec navýšili…

    1. Tento druh nepořádku má svoje specifické jméno, začíná od B 😛 . Měla jsi žádat, abysme drželi palce dopravci, ne tobě.
      Vítej doma 😀 .

    2. Xerxová, ty musíš mít dobrodrůžo u všeho, že jo? Příště do kufru přibal Betku, tu nikde nezapomenou… 🙂

    3. Chicht, děvče z hor se zkrátka neztratí ani ve Velkém jablku. (y) (clap) :* Zasloužíš velkou pochvalu před nastoupenou jednotkou. 🙂 Co Betka, jak Tvou úspěšnou snahu ocenila?

    4. Tedy Xerxová, tys u nás za louží moc dlouho nepobyla (tedy aby se ta suma za letenku, co teď stojí vyplatila). A ještě k tomu takovéhle trable. To je mi líto, to bych i já (mluvící anglicky) měla co dělat, abych zvládla a stihle ty přesuny. Jen rozčílit se bych asi neměla příliš velký problém, obzvláště, když by „pravda byla na mé straně“. Jsi opravdu dobrá. A kufr určitě dojde, ten se mi(a jednou i mojí mamince) už také několikrát „ztratil“ (zůstal v zemi přestupu) a vždycky ho osobně dovezli až do domu (v Praze nebo tady).

      Vitej zpět.

    5. Xerxová, vítej doma u Betky a všech pánečků a také mezi námi! Já tady nebyla od včerejšího večera a rovnou se trefím do Tvého příjezdu. Ty jsi tedy dobrodrůža, ale už jsi doma a to je hlavní. Mávám na Sever.

    6. Gratuluju, bojovnice. (punch) Hmm, stačí se zdravě naštvat a jazykové bariéry jsou dál, než v šípku 😀

      1. až tak neeee – oni měli slovenskou tlumočnici – zaměstnankyni Delty… Chudák paní (wasntme)

    7. Xerxová (inlove) , radostně mávám a vítám tě na značce (a s diakritikou 😛 ) S Deltou jsi nejspíš bojovala velmi úspěšně – nás takhle vypekli v Palermu, leč ani náznak omluvy se nekonal (no ano, máte letenku, ale my jsme overbooked, tak co se sakra divíte – byl přístup Alitalie) a nakonec nás vecpali do letadla, protože jsme v Římě přesedali.
      Betuška zlatíčko si na tebe počkala i s háráním, to má páník radost, co? 😀

    8. xerxová my jsme si říkali, že jestli s někým někdy někam letět tak Delta NEEEEEEE! Tu neuvěřitelnou cestu na Tobago jim NIKDY nezapomeneme (headbang) 🙂
      A gratuluji k na/sertivitě a kompenzaci na letenky. Jsi dobrá (y)

      1. díky jazykové negramotnosti jsem chtěla přímý let (i když byl dražší) – abych nikde neměla potíž s přestupem (a případným honěním dalších spojů). Přeci jen jsem letěla úplně sama samotinká…
        Tak jsem to natrénovala cestou zpátky… A jde to. Navíc jsem se fakt překvapila – jak klidně a stroze jsem jednala… Když se to zařídit musí, tak musí…

  3. Dobré nedělní ránko všem! 🙂 (sun)
    V Praze je mrazivé mlhavo a akční dvojka řádí, až se barák třese. (whew)
    Přeju všem krásný den!

  4. Krásne dobré ráno všetkým! Dostala som od syna darček – také niečo ako malé kreslo čo masíruje chrbát – je to super – a má to veru silu, tak si to užívam. Je (sun) a lístie krásne zlaté. (rose1)

  5. Slovo na uklidneni k tomu Remembrance Day. To neni o tom, jestli ta ci ktera valka byla dobra, spravedliva, vitezna… To je o lidech! A o jejich rodinach. A jejich ztratach. A potazmo nasich ztratach. O tom ten svatek je.

    1. Taky neberu Den veteránů za oslavu válečných bitev, ale jako poctu těm, kteří v nich padli – většina z nich byla mladých, krásných a svým způsobem nevinných.

      Čest jejich památce (f)

    2. Hani (inlove) , asi většina z nás to vnímá stejně. (h) Píseň „Řekni kde ty kytky jsou …“ je přesně o tom.

  6. Lidičky tohle je OT jako hrom, nezlobte se na mne.
    Jak mám zastavit sestru aby se nenamočila do sofistikované „pyramidy“. Ostatně, není tento druh činnosti v Čechách zakázaný? V USA a tady ve Švédsku ano. Sestra zřejmě věří víc cizím lidem a nic neříkajícím textům než mně a mému synovi. A nebo že by bývala naletěla na pocukrované štěstí rodinky na obrázku první stránky Stiforp? Dívali jsme se se synem na českou versi ale i na anglickou. Stiforp má v Čechách podle nich asi 200 členů, právě začali a hledají tam nové členy. Komentář mého syna byl: „Došli jim v Americe blbci“. Na světě mají prý 20.000 členů. Ti co to rozjeli si zřejmě vydělají, chtějí „jenom“ 100 korun měsíčně, to nezní tak nebezpečně že? Jenom 1200 za rok. A kolik novému členovi naslibují že dostane bez práce, jenom za propagaci a nahánění nových členů? Ale i bez nahánění prý vyděláte peníze. Každý kdo umí počítat nechápe jak na tohle může někdo naletět. Achich ouvej! Sestra je zřejmě v ouzkých a nechce vidět ani slyšet něco jiného než že bude vydělávat těžké peníze. Nějak jí to celé ještě nedošlo že je to divné bez jakékoliv práce.
    Nejhorší na tom je, že má z minulosti své zkušenosti z pyramid. Vrazila do čehosi 20.000 ČZK a měla nahánět druhé. Veselé na tom je že to bylo mých 20.000 které si bez optání půjčila. To bylo hned po roce 1989. Ale vrátila mi je před pár lety.
    Můj syn myslí že by se to mělo ohlásit na policii, že tahle činnost není povolena ani v Čechách. Já to asi těžko mohu ohlašovat když sedím tady v Götebořicích.

    1. Miloá Velká Kočko – tak pokud je tvá sestra přesvědčená, že toto je to pravé, co ji povede k bohatství, tak se obávám, že ji to nevymluvíš – znám z blízké rodiny (tady to byly kalifornské žížaly za nekřesťanské tisíce – posléze jako hnojivo pod rajčata dobré, ale za dvacet tisíc?! (headbang) ). A pokud má sestra podobnou povahu jako ty, tak bych ji opravdu chtěla vidět, je se snaží nahnat pod křídla Stiforp další ovečky! Ale když ono je to tak lákavé … Vaše měsíční výdělky můžou s námi být od min. 2045 USD až 8191 USD! … no, kdo by to nechtěl, že jo – a prakticky za nic!

      Jo – jak říká tvůj syn – v Americe blbci došli, ale u nás se jich ještě pár najde (kupodivu, vzhledem k tomu, jak dopadly různé pyramidy v minulosti – ale lidi jsou nepoučitelní).

      Držím palce, aby sestra brzy prozřela. (y)

    2. Hm, z vlastní zkušenosti- mají to dobře psychologicky zmáknuté, pokud se chytila, tak si můžeš říkat, co chceš, než jí to dojde, bude to dost trvat. A většinou to mají ošetřené tak, aby se to dalo napasovat na nějakou díru v zákonech- zaplatí si klidně právníka, co to vykoumá, pro ty nahoře jde o velké peníze, tam, kde je tvoje sestra, bude ráda, když dostane peníze zpátky. Pokud najde dost dušiček. Ovšem to znamená, že jakmile na to její známí přijdou, začnou se jí vyhýbat. Obávám se, že nepříliš nadějná situace mnoha lidí- málokdo věří ve zlepšení- tomuto druhu piškuntálií jen nahrává.

    3. Z pouhé zvědavosti jsem se podívala co je to ten Stiforp (šlyším prvně) a zjistila jsem, že je to Profits obráceně – říkala jsem si, co je to za divný název „firmy“. Kupodivu v angličtině je toho na webu dost, zdá se, že se to „nabízí“ i tady v USA a prý je to opravdu něco jako pyramida a skoro-podvod. Tedy ono to snad i funguje, ale vložené peníze se nikdy ani zdaleka nevyrovnají „výdělku“, protože výrobky k nabídce jsou zastaralé a s moderní technikou vůbec nedrží krok (tedy tak nějak jsem to pochopila). Jsou tam varování a předpovídá se tomuto „scamu“ krátká budoucnost. Tak bych Velká Kočko tvoji sestru co nejvíce varovala a snažila se odradit.

    4. Milá YGO, Matyldo a Maričko, děkuji že mi dáváte za pravdu a jste moji morální podporou. Teprve dnes jsem se dozvěděla o situaci mé sestry, ona je jinak tajnůstkářka. Teď to na mne vyklopila ale stejně nevím podrobnosti, ty zřejmě nikdy neprozradí. Nebudu to tady rozebírat ale došla k nevyhnutelným koncům. Před časem si půjčila od podvodníků (neřekla mi kolik), protože dostala sliby od jiných podvodníků které stát nakonec zakázal a to ji přivedlo až sem. Kdyby jen se vyhnula dalším podvodníkům jako je Stiforp, holka moje nešťastná. Ona není líná a nechtěla vydělávat rychle a jednoduše peníze. Je jí 71 let a stále ještě pracuje ve svém oboru. Ale doby jsou těžké a lidé nemají na to jít k ní do kursu.
      Vím že máte co držet palce nemocným jako Veram a Milanovi a Pů. Myslím na ně také neustále. (y) (y) (h) (h) (h) Ale kdybyste na chvíli přidrželi palce i mé sestře byla bych vám moc vděčná. (inlove)

    5. Zastavovat hodláš Adruš? Mám to k ní housek,když nepomůže domluva, můžu s ní dojet zatřást….. (angel)

  7. OT: Pokud by četl pan Husák, mám dotaz.
    V sobotu 12.11. přesně ve 12.30 h. jsem na Kotlářce zahlédla pána s fotoaparátem a psem, který se významně podobal Bakovi. Ta ušiska upoutala na první pohled.
    Mohli jste to být vy?

  8. inspirována Veronikou Žilkovou z jejího posledního rozhovoru – vynálezy a vědecké výzkumy, pokaždé se dostanou o kousek dál, vše se zaznamená a další vědci mohou zase začít stavět tam, kde se předchozí vědec – vynálezce zastavil. Proč to takto nemůže fungovat u lidí? Že by mi má matka a otec předali nějaký čip se svými znalostmi a já bych si jej nahrála nebo bych se už rovnou narodila s tím, co oni věděli…. tak bychom se jako lidstvo mohli posunout dál. Takhle si všechny znalosti a zkušenosti musíme každý znovu a znovu prožít a vydobít sám, a proto v podstatě stále přešlapujeme a stojíme na místě….

    1. Od včerejška na to myslím, Heduš. (inlove) Asi bychom se museli narodit už velcí, dospělí, abychom mohli navázat na své rodiče.
      Neměli bychom možnost zažít malé, někdy sladké, někdy trochu bolestné chyby, čekaly by na nás je ty velké. S radostmi by to bylo stejné.
      Nejsem si jistá, jestli bych to chtěla. Tisíckrát Ti může někdo vyprávět o moři, ale dokud ho neprožiješ, vlastně o něm nic nevíš.

    2. To musí jen blbci, kteří nejsou schopni naslouchat svým rodičům a učitelům, nebo se poučit z chyb těch druhých. Aneb: Blbec má v podstatě vzrušující život, neboť protože ničemu nerozumí, podniká neustále nějaké experimenty. (Nic proti, pokud tí neškodí svému okolí).

      1. I ti, kteří naslouchají se musí ty zkušenosti starších učit – tím nasloucháním.
        Myšlenka, kterou tu Heduš popsala, má podle mě poněkud hlubší podstatu. Tu, že člověk se rodí jako malé dítě bez znalostí předchozích generací. (Aspoň podle současného vnímání světa. Jsou skupiny, které věří v to, že právě narozené dítě má znalosti celého vesmíru.) To dítě se nejprve musí naučit rozumět naší řeči, pak mluvit a pak teprve může začít vstřebávat naše znalosti. A na to vstřebávání potřebuje zase čas. Až pak se může pokusit je posunot někam dál. Je to při délce (krátkosti) lidského života příliš velká ztráta času. Jednoho dne narazí lidstvo na to, že budou znalosti tak obsáhlé, že člověku nebude stačit celý život na to, aby pojmul to, co už je známé. A tím pádem mu nezůstane čas na to, aby objevil něco nového, posunul ty znalosti dál.
        A proto kolega z práce razí teorii, že lidstvo nemá budoucnost, budoucnost má umělá inteligence. Ta se totiž „rodí“ s kompletními znalostmi předchozích generací.
        Nebo se u lidstva bude muset vyvinout genetická paměť. 🙂

        1. Ano, milá Tosco (inlove) , právě stroje mě po přečtení příspěvku Heduš napadly.
          Teď přemýšlím nad Tvým příspěvkem. Napadá mě, jestli jako lidé vlastně potřebujeme všechny ty znalosti. Tedy jestli se rozvoj lidstva vlastně ubírá tou správnou cestou.
          Dnes spousta lidí studuje cca do 30 let, do té doby jsou vlastně dětmi, to je třetina života. Je to „normální“ z hlediska přírody?
          Moc zajímavý podnět k úvaze jste obě přinesly. (y) (h) (f)

          1. „Napadá mě, jestli jako lidé vlastně potřebujeme všechny ty znalosti.“ … neuvěříš, ale mě to při psaní toho příspěvku napadlo taky 🙂

            1. No jo, intuitivně říkám ano. Ale když se zamyslím, který to jsou, ty znalosti, který nepotřebuju… Mozek mám evidentně zapráskanej vším možným haraburdím – knihy, který jsem přečetla, obrazy, který jsem viděla, hudba, vzpomínky. Věci, který potřebuju k profesnímu životu (a který už k němu nepotřebuju). Určitě by se něco vyházet dalo. Ale co? A jak to vybírat?
              Silně oborově zaměřený vzdělání mi nepřijde jako úplně šťastná cesta – myslím z pohledu lidstva, tomu dotyčnýmu to nutně vadit nemusí… ale přijde mi to jako Huxleyho Báječný nový svět…

  9. O.T. – prosba na Brňáky:
    nejedete někdo venčit na Mikuláše? Potřebovala bych něco dovézt z Brna (ehm, mandalu… :* )

      1. Ano (blush) .
        Kdybys eventuálně mohla, byla bych moc ráda. Měly jsme to s Io zorganizovaný, ale chybička se vloudila… 😛

  10. OT: I u nas v Jizni Karoline mame krasny podzim, snad, co se barev tyce, nejkrasnejsi za celou tu dobu, co zde jsem. Uz koncem leta moudri lide rikali, ze letos barvy budou nadherne. Proto jsme si predem objednali motel v Blue Ridge Mountains v Sev. Karoline, jako ze se budem kochat. No, Chet ochorel, tak se kocham jen v nasem meste. Zde je par obrazku zaricich stromu.
    http://hanaw.rajce.idnes.cz/Listopadove_barvy_v_Columbii/

    1. Hanko, to je krása! Podzim se vám viditelně vydařil. V horách by to určitě bylo ještě lepší, ale snad napřesrok bude taky pěkně.
      Ať se Chetovi daří (y) (a tobě taky (inlove) ).

  11. Sorry, zapomnela jsem vcera poprat Martinum, tak opozdene vsechno nejlepsi. Tolik zvyku, porikadel a dobrot spojenych s tim peknym jmenem. (y)

  12. Já nevím, já bych nějak byla daleko radši, kdyby šlo vymyslet něco geniálního jednoduchýho univerzálního, aby se lidi mezi sebou nehádali a neprali a aby pak nebyl důvod oslavovat válečné hrdiny, ani vzpomínat na padlé. Ale bohužel to je opravdu jen utopie. 🙁
    Dede díky za zajímavej článek (rose1) (místo vlčího máku)

    1. HCHO včera jsem chtěla nechat nějakou podobnou myšlénku, ale nenašla slova, tak se k Tobě přidám. Ano bohužel utopie. Taky mě bodne,když se mi oči zastaví na seznamech mrtvých na památnících.Fascinuje mě ovšem že si lidi nechali a nechají organizovaně vybíjet generace zdravých mužských.
      Představ si sedíš si u vínka v Chorvatsku s přáteli, místními.Smějete se, povídáte a najednou se dozvíš,že Tvůj spolustolovník se zůčastnil aktivně válečnýho běsnění před 15lety.Jakmile padne zmínka potáhne se mu oko děsem. Přestane mluvit.Tyhle věci moc nejde vyprávět, jen sem tam ze spaní či hysterie uteče věta.Pořád se budí a bude budit vzpomínkama, na rukách i v duši krev a smrt ne jen dospělých.Protože se šefici nedohodli.A takových lidí je na světě i bylo habaděj. Co zažili bitvu.“Povolené“zabíjení bližního svýho. Jakkoli se člověk vyděsí u Vojína Rayena,zážitek je nepřenosnej a pro přeživší nezapomenutelnej.Co oni s památníkama. Často už se zpátky nezařadí. Ti co ano mají muj obdiv a ti co ne pochopení. Ale co? Pořád budou další.Lidský společenství už je takový.

    2. Řešení je, jako obvykle, velmi jednoduché. Stáhnout kanonenfutr z bojiště a místo nich tam poslat generalitu včetně příslušných ministrů! Nejpozději za půl hodiny by se všichni postříleli a bylo by po válce. A pokud by nějaký spor zůstal, mohl by se vyřešit přátelským utkáním ve fotbalu, podle mustru, který jsem zažil v Protivíně. Sešly se dvě jedenáctky, odměnou za vítězství byl soudek piva, na který se obě mužstva složila. Dopadlo to tak, že soudek se narazil hned na začátku utkání a hráči se chodili osvěžovat tak dlouho, až všichni zapoměli, proč se za tím kulatým nesmyslem vlastně honí. Skore si bohužel nezapamatoval ani rozhodčí, takže druhý den bylo utkání, (po vyléčení z hromadné opice), prohlášeno za kontumačně nerozhodné.

        1. Ty si nech vyměnit obsah hlavy! Zapařené modré piliny nejsou to pravé ořechové. A že to není reálné, vím také, bohužel! Dokud bude možno se na válčení napakovat, tak se válčit bude, i kdyby trakaře z nebe padaly!

  13. Sice se přidávám opožděně, ale i tady se vzpomínalo. 11.11. v 11 hod – minuta ticha. V rádiu i TV byl přímý přenos z hlavní oslavy v Canberra. V památníku padlých jsou všechna jména na pamětní zdi – kolem 100 000. A u nich miniaturní plané vlčí máčky.
    No a náš Martin slavil svátek – vzal si volno a jeli s Jirkou a dětmi pod stan – pro Janu první noc v buši. Počasí tak akorát a móóc si to užili. Pejsi tam nesmí, tak já doma držela vartu. Jo ale stejně tam byli 2 s někým jiným. Ranger tam byl na kontrole a docela se rozčiloval. Jenomže na webu byla informace, že tam pejsci můžou. Takže to vzdal a jel zřejmě opravit informaci na webu. :-))) Jé ná to mám za 11 !!!

  14. Hledám ale jednu písničku a ne a ne ji najít. Jestli se nemýlím, tak původně francouzská a text, pokud se pamatuji byl nějak takhle:
    … A tak, znovu vždy a zas pláčí oči žen spolu s oblohou,
    že ti, s nimiž chtěli žít, jako zběsilí na pohřeb si jdou.

    Jdou pryč, řady sraženy,
    neboť válka, to je válka,
    a ta kašle na ženy,
    ta chce s muži sama spát…

      1. Krakonoši, bohužel ne. Parte na prodej je mnohem pozdější. Tahle písnička asi tak kolem 1960, možná i dřív a zpíval ji buď R.Cortéz nebo někdo s podobnou barvou hlasu.

  15. Dobré ráno všem! 🙂 Za chvíli přijedou chlapečci a taky se zastaví Matylda, takže budu mít příjemný den s dětmi, přáteli, pouštěním draků lampionovým vítáním Martina, který prý bude dětem rozdávat dárky. 🙂
    Přeju všem krásný den (h) a potřebným držím palce, (y) (h)

    1. Rputinko (inlove) , tak tuhle píseň jsem sem včera chtěla dát – taky patří ke dni veteránů. Jenže jsem udělala tu chybu, že jsem nesáhla po originále jako Ty, ale tak dlouze jsem vybírala mezi interpretací Judity Čeřovské, Marty Kubišové a Marie Rotrové, až jsem sem nakonec nedala nic. (blush)

  16. Můj mečový dědeček padl v 1 světové válce,když bylo mému otci 7 let,přeslicový dědeček tu válku přežil.Maminka měla jeho dopisy které psal babičce schované – byly dojemné,psané krasopisně,plné stesku po rodině a doufající ve šťastný návrat.

  17. Hezkou sobotu a nedeli vsem Zviretnikum a zviratkum 🙂 tem, co dneska neco slavi, preji vse nejnej (f) A tem, co potrbuji pofoukat bolistka na tele ci na dusi, drzim palecky, at je brzy lip (h)

    Zitra mi trosku drzte palce, vyrazim na samostatnou dlouhou cestu s nekolika prestupy…. A moje jazykova vybavenost je zde dobra znama (doh)

    1. Xerxová, sice palečky přidržím, ale nebojím se o tebe 🙂 Člověka, který zastává názor, že není špatného počasí, pokud jsme správně oblečeni, nezaskočí nic (h) (y)

    2. Drahá Xerxová (inlove) , když Tě neporazí hrátky s Betynkou, nějaká ta cesta Amerikou Tě taky nezdolá. (y) (h)

    3. Musím vyjádřit obdiv každodennímu rannímu hlásání i přes časovej posun a technické krkolomnosti. Díky – ráno je hned takové jaké má být 🙂
      A na cestu držím palce, taky jsem se (mimo odbornou terminologii, kde jsem se jakž takž domluvila) domlouvala převážně rukama nohama a domů jsem nakonec trefila (wave)

  18. Můj dědeček Jan Kopřiva, mistr kominický byl nucen opustit ženu a svých 5 dětí aby bojoval v 1.světové válce. A už se jim nikdy nevrátil. Jeho život byl ukončen v Itálii na Silvestra. Rok si z hlavy nepamatuji, musela bych se podívat do rodokmenu. Nezahynul v boji ale jak se rodina posléze dozvěděla v dopise od očitého svědka zabila ho zbloudilá střela když jel nadřízeným pro alkohol k oslavě přicházejícího nového roku. Moje maminka byla asi dvou či tříletá a vyrůstala bez otce. Jediná její vzpomínka na tatínka byla že si s ní hrál a zdvíhal ji nad hlavu. Doma měla pohlednice které posílal rodině a pak se u sestřenice objevil dopis toho svědka Janovy smrti.
    Dědo Jane, nepoznala jsem tě ale po celý svůj život na tebe myslím a přemýšlím jestli jsem ti v něčem podobná. Vím že jsi měl zrzavé vlasy a asi 30 let jsem si s tím vědomím barvila vlasy henou, chtěla jsem být trochu jako ty. Znám tě jenom z těch pohlednic které jsi rodině posílal a které maminka tak ochraňovala. A opravdu doufám že mám nějaké tvé geny a dovedu být tak vlídná, starostlivá a plná lásky ke své rodině a lidem kolem. Je mi moc líto že nemám panáčka kterého mi maminka ušila, byl to kominíček a nesl žebříček a štětku přes rameno. Asi panáčka dědili moji sourozenci a čtyři caparty nepřežil.
    Děkuji ti Dede že jsi mi vyvolala tuto vzpomínku i když je smutná. (u) (h)
    Teď se ještě podívám na ta přesná data.

    1. Dědeček Jan zemřel na konci války 1918 ale den nemám. Bylo mu 43 let. A 11 let po jeho smrti zemřela i jeho žena a moje babička Marie ve věku 56 let. To bylo mé mamince 20 let. Tatínek odcházel do války když jí bylo 5 let a zemřel když jí bylo 9. Měla jsem pocit že byla mladší když odešel válčit. Ale je to stejně hrozné ať jí byly tři roky a nebo pět. Ať už žádné války nejsou. Copak se lidé nikdy nic nenaučí? Stále se někde na světě válčí a bojuje. 🙁 (envy)

    2. Můj mečovej děděček umřel na následky zranění z války, když byly mamince dva roky. Někde mám album s pohledama, co psal babičce z fronty, to ještě nebyli svoji.

  19. U nas se take 11. listopadu slavi. Zde se to jmenuje Veteran’s Day. A protoze jsme mesto vojenske, tak je vzdy velika prehlidka. Kus jsme z ni zahledli, kdyz jsme se vraceli z pohrbu jednoho velmi znameho muzikanta. Ten jeste zazil akci uplne ke konci 2. svetove coby namornik v Pacifiku. Taky behem bohosluzby mel rakev zahalenou v americke vlajce. Ja nejsem presprilis sentimentalni tvor, ale z hloubi duse verim, ze kazdy narod by mel vzdat cest a uctu svym padlym, a i tem, co slouzili.

  20. Dneska jsem taky dostala od kamarádky jeden vlčí máček – ona pracuje pro svaz veteránů (rose1)

  21. Každoročně si toho památného dne vytáhnu úřední lejstro,tolikrát již přeskládané,vetché,
    zažloutlé, neosobní, kde mojí přeslicové babičce oznamují, že její nezvěstný mladý manžel,který padl na bojišti I.sv. války, se prohlašuje za mrtvého. (rose2)

  22. Dede, dík za článek. 11.11. jsem zažila před cca 4-5 lety v jednom malém belgickém městečku, bylo to opravdu dojemné. Škoda, že se tenhle svátek u nás neslaví.

  23. Tak tenhle den v našem kalendáři sakra chybí! Vždyť ve skoro každé vesničce je pomník padlým z Velké války, umučeným a nevrátivším se z té Druhé a někde, sem tam i těm, kteří se nevrátili z „nápravných zařízení“ zřízených vlastními krajany (ať mluvili česky nebo německy).
    A Dede, víš, my, co jsme se narodili trošku dřív, ještě víme, jaké to je, protože jsme se s nabitým kvérem „flákali“ a spousta z nás zažila, jak to vypadá, když spustí jinde než má… My ještě víme, jaké to je a taky víme co a jak dělat, kdyby o to šlo. Jen netuším, kdo půjde po nás…

            1. Jenom idiot si myslí, že mačkáním kohoutku něco vyřeší. Dopadne tak, že bude za kinga jen tak dlouho, než narazí na někoho, kdo má lepší bouchačku a umí lépe mířit a mačkat ten kohoutek rychleji. Kolik válek už v historii lidstva bylo! A vyřešila něco některá? Mezi skutečnou válkou a počítačovou hrou je dost velký rozdíl, jenže to poznáš teprve tehdy, až během útoku vystřílíš veškerou munici a pak se někdo trefí do tebe.

              1. 1. Každá válka definovala nové rozdělení sil a světa.

                2. Nepíše se rok 1917, aby o vítězství rozhodoval počet nábojů.

                3. Jenom idiot by se mohl nepoučit z historie a tvrdit, že appeasement spasí svět. Pro ty mentálně ostýchavé připomínám, že se píše rok 2011, ne 1911

    1. Já teda nevím,jak ty, ale já ho v kalendáři mám zapsaný – od tiskárny, jako Den válečných veteránů (významný den)

    1. Klasika, jenže když já raději http://www.youtube.com/watch?v=3-M8K8gevpE a hlavně Karavanu mraků… Když on je pořád tak strašně aktuální a to už tady tolik let není. Já ho viděl naživo, jeden z nezapomenutelných zážitků. Stejně jako jeho koncert o Vánocích 89. Já byl v zeleném, to už ani není pravda…

      1. A já s ním měla tu čest strávit dva dny v kuse a mnoho hodin po různých klubech a poslouchat jeho myšlenky a sedět s ním na lavičce a mlčet…a je to člověk,co se mi zapsal do srdce, navždy…
        někdy za ním zajdu na Břevnov a stydím se, že zase ryjeme držkou v zemi…. a chápu tu jeho hořkost, když mezi prvními pochopil,že je to Pyrrhovo vítězství…

  24. Kdo si přeje mír, ať připravuje válku. — Flavius Renatus Vegetius
    Být připraven na válku je nejúčinnější způsob, jak uchovat mír. — George Washington

    Přivážím mír pro naši dobu! — Neville Chamberlain

    Čekají nás zajímavé časy, obávám se, že období míru a prosperity v Evropě je pomalu u konce 🙁

    1. Prosperity bohužel skoro určitě. Co se týče toho míru… moc doufám, že se snad dneska v Evropě lidi mají dost dobře na to, aby to chtěli riskovat.

      1. On se jich nikdo nebude ptat. A ted nenarazim na „demokraticky deficit“ a evropskou demokracii, ale spis na to, ze ta valka nebude jeden evropsky stat proti druhemu, ale bud obcanska nebo nekdo proti ztratou sebezachovy trpici Evrope. A nejspis oboji dohromady.

        1. Občanské války a nepokoje mne taky napadly,když jsem nad tím přemýšlela…..ale cestu bez násilí nějak nevidím, protože řečí už se vedlo dost a k ničemu nebyly.

  25. Díky za připomenutí. Také mi to došlo až dnes večer, když jsem viděla v televizních novinách francouzské slavnosti. Však Francouzů také padlo spousta. Já si při té příležitosti vzpomněla na ponorkáře Stanina, kterého babiččina rodina tak bolestně postrádala.
    A potom hlavně na mého nikdy nepoznaného mečového děda, který do té Velké války vstoupil jako střelec České Družiny na Rusi hned v srpnu 1914. Prošel celou anabázi až do Vladivostoku a nebyl z toho vůbec šťastný. Zranění nejsou totiž jen fyzická… Už jsem to rozepsala, ale musím říci, že zrovna toto se mi píše moc a moc těžko, protože to není vůbec veselé. Musím ale hodit na papír vzpomínky mého táty, dokud si je alespoň já pamatuji. Jenže: 1) Některé informace si musím půjčit jinde (ale já citovat umím, jestli mě má profese něco naučila, tak toto); 2) Byl to hodně nešťastný člověk.

    Úctu zaslouží nejen ti padlí, ale všichni ti, kdo se v tom válečném chaosu ocitli a trpěli na jakékoli frontě, ale i v zázemí.

  26. Čirou náhodou jsem kdysi byla služebně v Anglii tenhle den a viděla jsem to v televizi (a koukala jak blázen).
    Vztah Angličanů k dějinám je úžasnej a asi pro našince těžko představitelnej.
    Mimochodem jestli někdo čtete Dynastii Morlandů, tam je 1. světová pojatá na několik dílů, do podrobností, který jsem nikdy neslyšela.

    1. Dynastie Morlandů je krásný soubor knih, bohužel jsem skončila u 23.dílu! Ty poslední mi chybí, je mi to líto, ale KK už je nemá! Zkouším ty zbývající někde sehnat, zatím marně. Mrzí mne to a snad se mi je ještě podaří dokompletovat do konce.

  27. Myslím, že jsi měla na klopě malý narcisek, milá Dede (inlove) , když jsme procházely kolem jednoho z pomníků a Ty jsi mi o anglických veteránech vyprávěla.
    Uvědomila jsem si tehdy, že jsem vlastně viděla jen jednu oslavu související nějak s veterány, to když tehdejší prezident Svoboda přijel kdysi dávno do města na kříži a doprovod mu dělala jedna z žen (snad zdravotnice?), která s ním prošla celou cestu z Buzuluku až do Prahy. Přečetla jsem si později stejnojmennou knihu, ale z útržků informací mi brzo bylo jasné, že jsou i jiní veteráni, nebo měli by být – kde jsou?
    Dlužíme jim moc. Proto Ti děkuju za připomenutí toho, že 11.11. není jen svátek mého švagříčka a několika mých přátel.
    Pro veterány (h) (f) (h) .

  28. Milá Dede, tak se rdím, že jsem si nevzpoměla, přitom minulý rok se mi tento článek moc líbil. Můj dědeček, mečovej, byl v první hrozné válce, vrátil se relativně zdráv i když otřesen. To mi vyprávěl tatínek. Po celé republice je spousta pomníků a pomníčků věnovaných lidem, kteří umřeli za to, že já dnes mohu sedět u počítače a sypat si popel na hlavu! Ale musím říct, že když stojím před nějakým takovým pomníčkem, tak mi běhá mráz po zádech.A myslím na ty neznámé lidi, jejichž jména jsou vyrytá v mramoru nebo žule. Díky za připomenutí!!!!

    1. Omlouvám se za podivný čas vydání, ale já si fakt bůhví proč myslela, že je jedenáctého až v sobotu (fubar) Tak je víkendové čtení na netu už v pátek, co nadělám 🙂 Jinak ten článek je nový, i když začíná loni (chuckle)

      1. Ha, tak jsem konečně pod článkem prvníííí (wave) !
        Vrátila jsem se z vycházky, vane svižný ledový větřík a měsíc svítí jako by byl den.

Napsat komentář: Rpuť Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN