Více než 10 let, co jsme spolu s mojí ženou chodili, jsme si přáli pejska. Považovali jsme ale za nezodpovědné si vetší plemeno pořídit do bytu – kde by neměl dostatek prostoru a – při umístění bytu i naší práci – ani dost možností se vydovádět venku.
Před pěti lety se nám podařilo pořídit domeček na vsi a po dlouhém přemýšlení a zvažovaní – co všechno jsme schopni pejskovi poskytnout – jsme se rozhodli, ze vytoužené štěňátko je holandský ovčák. Byl to téměř doslova náš první syn.
Věnovali jsme mu skoro všechen volny čas, snažili se ho vychovávat, začali chodit na cvičák, agility, hráli si s nim, chodili do lesa. S radosti protrpěli všechny radosti i strasti štěněčího a později i dospívajícího veku.
Mezi tím přišly i ty „skutečné“ – lidské děti – po roce od Badyho kluk a po třech letech holčička. Te je nyní 2,5 roku. S Badym se skamarádila asi více než kdokoli z nás. Honila se s ním, skákala po něm .. a on vypadal ze z toho má skutečnou, psi radost. Až do minulé soboty.
Jen se domníváme, jak k tomu mohlo dojit, ale Bady naší holčičku pokousal tak, ze musela strávit 3 dny na JIPce. Asi nikomu nepřeji zažít nic z toho, co bezprostředně následovalo. A rozhodne nikomu, kdo svého pejska má rad jako svého syna, bych určitě nepřál dělat rozhodnutí, které jsme nyní museli udělat my: Náš Bady, už nemůže – a nikdy nebude bydlet s námi.
Proto se na vás obracím s velikou prosbou: Hledáme někoho, kdo by se Badyho ujal.
Chceme za něj jediné – lásku a péči, kterou mu nový páníček dá a možnost zůstat v kontaktu – abychom věděli jak se Badymu daří.
Povahou neohrožený frajer má strach z jediného: když ho malé dítě zažene do kouta. Proto pro něj hledáme „náhradní rodiče“ bez vlastních dětí. Takové, kteří budou mít rádi pejska, který umí poslouchat i na nejjemnější povel, ale i rošťačit – skákat přes oheň, honit každou kapku ve vodě, aportovat nebo „pomáhat“ při házení lopatou – ale taky se přitulit, a dát člověku pocit, ze na něm někomu moc záleží.
Pokud byste znali někoho, kdo by o adopci Badyho uvažoval, zde jsou další informace:
Bady je pes zahradní a domácí: V době přítomnosti rodiny je s rodinou v rodinném domku nebo na zahradě či na výletě – nejčastěji v okolních lesích.
Když jsme byli mimo, zůstával na velké (cca 800 m2) svažité zahradě. Spí v lehce zateplené boudě na zahradě – a to i v zimě (pokud nemrzlo vpravdě Sibiřsky).
Ráno, kolem sedmé nás většinou zmerčí v ložnici a přijde se přes dveře na terasu přivítat. Zůstane ale venku, než jdeme společně se synem do školky (cca 300 m od domu) a potom se proběhnout (se mnou) či projít (s námi s dcerkou) po okolí.
Ranní dávku granulí dostává po návratu z vycházky – nejčastěji kolem 8:30, ale někdy (hlavně o víkendu) i mnohem později. Den většinou tráví buď v domě nebo – častěji – na zahradě. Často se honil s dětmi, ale ještě častěji s dvěma fenkami od sousedů – k čemuž se mu hodí asi 40ti metrový společný plot.
Večer tráví nejčastěji s námi v domě.
Večerní dávku granulí dostává nejčastěji kolem sedmé. Spát na zahradu chodí podle okolností někdy mezi 22 a 24 hodinou.
Cca 2 dny z týdne tráví na zahradě celý den od rána do večera sám.
Pokud jedeme na dovolenou a z nějakého důvodu ho sebou nebereme – velmi ochotně akceptuje „rozmazlování“ od babiček a dědečků.
Bady je trošku samotář – někdy chce mít klid pro sebe a raději si někam zaleze. Na druhou stranu ale na vycházkách jako správný ovčák shání smečku do kupy, zejména když se mu rozleze – třeba na houbách je to pro něj „nadpsí“ úkol.
Když má náladu, začne nám sám od sebe nosit klacky na aportování, nebo nás poňoukat, abychom se s ním honili. Honí se nesmírně rád.
Stejně tak má rád vodu a oheň. Od žádného z těchto živlů ho nejde odtrhnout, a ač běžně na povely poslouchá v pohodě, v přítomnosti vody či ohně jen s demonstrovanou neochotou. Okolo ohně či dýmu je schopen běhat a štěkat do padnutí.
Ve vodě si packami rozstříkne kapky a pak je honí. To děla nejraději na Vranovské přehradě, kde trávíváme několik týdnů v roce.
Vodu má natolik rád, že ani v zimě není k uhlídání a v nestřežené chvíli hupne do ledové (někdy doslova) vody aby si zablbnul. Led pro něj není žádným omezením. Kolikrát jsme se báli, že z té ledové vody nebo od zmrzlých chlupů na těle nachladne, ale nikdy se tak nestalo.
Bady je také založením lovec. Proto je potřeba dávat pozor při procházkách v lese. Pokud si všimneme zajíce či srnky o půl vteřiny později než neuvázaný Bady, tak už není žádným povelem k zastavení.
Na druhé straně mu občas přezdíváme Goro – když už se zaběhne za zvěří i několik kilometrů od domova – v pro něj neznámém terénu, cestu zpět si vždy najde.
Doma je neuvěřitelný mazel. Často neúnavně obchází všechny členy rodiny a rýpe do nás čumákem, dokud ho někdo nezačne hladit. V takovém případě se rozvalí na zádech a v očích mu vidíte, jak vypadá sedmé psí nebe …
Co je ještě dobré či zajímavé o Badym vědět:
Bady je pes s průkazem původu, řádně očkovaný, očipovaný. Je-li překrmován, má průjem. Jinak nemá žádné zdravotní problémy. V minulosti jen drobné úrazy (naříznutý paspárek apod.)
Cca 1/2 roku jsme s ním chodili na cvičák (základní poslušnost, poté základy obrany), velmi ho bavilo agility. Miluje pohyb (honí zmíněnou vodu, oheň, dým, sníh, páru, vlaky, cokoliv), aportování.
Je ochotný poslouchat i na velmi jemné povely (např. lusknutí prstů), je ale třeba nadstandardní (alespoň z našeho pohledu) důslednosti aby nezačal lajdačit. Někdy stačí např. pár týdnů nebo i několik dnů a už se tváří, že ten povel, co jste zrovna řekli, v životě neslyšel. „No, možná, když mi ho 3x zopakujete, tak bych si vzpomněl…“
Ve juniorském věku jsme s ním absolvovali výstavu, s výborným výsledkem.
Po doladění poslušnosti je vhodný jako pracovní pes.
Bady by určitě neměl přijít do rodiny s malými dětmi – má problém při blízkém kontaktu s nimi.
V otevřeném prostoru (např. na zahradě či v lese) je s dětmi naprosto v pohodě – honí se s nimi, hraje si … a snese od nich prakticky všechno …
Jiné je to v okamžiku, kdy se s dětmi (zejména malými) nějakým způsobem octne v omezeném prostoru (uzavřená místnost v domě, malý výběh, nebo je uvázaný na vodítku – např. ke stromu či lavičce).
Nejvíce je nervózní, když v takovém případě k němu dítě přileze po čtyřech – pak působí jako by se z nějakého důvodu cítil ohrožený.
Nejsme si vědomi čehokoliv v minulosti, co jeho agresi vůči malým dětem v takových případech mohlo spustit…
(Poslední fotka je focená cca 2 dny před tím, že Bady naší dcerku pokousal…)
Kontakt: zbrych@seznam.cz
Zdeněk Brych
Pronmiňte, ale nechápu, jak je možné nechat sedět dítě na psovi. Nechal by jste psa sedět na dítěti????? Je to tvor jako každý jiný. A kdyby vaše dcera seděla na svém bratrovi, také jí třeba praští a nebo se po ní ožene. Toto je jasná chyba výchovy!!!!!!! Pes není sedátko. Nyní je mi psa opravdu líto. Pochopitelně zase opět jeden ,,zabiják,, je mezi námi. Styďte se, zničili jste jednu hodnou a dobrou psí dušičku. BRAVO!!!
Můj manžel byl jako dítě pokousán na zádech od jejich německého ovčáka : sedl si psovi na záda zrovna když pes žral. Pes byl pokárán, manžel ošetřen a poučen, že psovi se na záda při jídle neleze. No a toť vše. Pes se v rodině dožil požehnaného věku a manžel dnes své děti poučuje o tom, jak se mají ke zvířatům chovat.
Mě osobně můj vlastní německý ovčák pokousal dvakrát a pokaždé jsem si za to mohla já sama. Ani mě nenapadlo to nějak řešit. Prostě jsem byla příště při svém jednání se psem rozumější.
Dnes mám kočky – ruce i jiné části těla od nich rozdrásané. Tím, že kočka je menší, tak zranění od ní není tak vážné, jako od psa. Nikdo neřeší, že když ho kočka škrábne nebo kousne, že by ji nesl utratit nebo ji nabízel někomu jinému. A pes je to samé – prostě zvíře, které pokud se chováme k němu špatně, tak taky špatně zareaguje. Stačí si uvědomit svoji chybu v chování a pes to již nikdy nezopakuje.
Ale jsou samozřejmě vyjímky…
Zajímalo by mě, jak to dopadlo.
PS: hlavně proboha nedůvěřovat Desenskému. Tudy cesta nevede.
no 10 letej pes chudak si uz jinde nezvykne a hlavne dite nenechavat se psem samotny nikdy a z zadnym!!!!asi bych to resila tak ze pes by byl v kotci a poustela bych ho kdyz tam deti nebudou ale nechala bych ho dozit u nas… (dog)
Děkuji Evian, za příspěvek.
To byla jedna z prvních variant o které jsme přemýšleli.
Badymu je sice teprve 5 let, a podle toho, co jsme se dozvěděli od veterinářky, jsou ovčáci plemeno, které se přizpůsobuje novým podmínkám lépe než ostatní plemena … ale i tak … Toto byla jedna z prvních variant, kterou jsme zvažovali.
Teď to přesně tak řešíme. Máme kotec za domem – mimo dosah dětí, mimo zahradu. Na zahradu Badyho pouštíme jen v noci a hned ráno ho odvádíme zpět do kotce. Ale není to varianta dobrá ani pro Badyho ani pro nás. Pro Badyho hlavně z toho důvodu, že takto má mnohem méně pohybu, než by pro něj bylo vhodné a než na co byl zvyklý + mnohem méně kontaktu s ostatními (psy i lidmi). Pro nás – je to čas navíc (oddělené vycházky apod) o který přicházejí naše děti… Nemluvě o riziku, když člověk na něco ve spěchu zapomene …. Prostě došli jsme k názoru, že by Badymu mohlo být lépe někde jinde …
Tak sice nevím, jestli je pan Zbyněk (nick) a pan Zdeněk (autor článku) tatáž osoba, nicméně budu předpokládat, že ano. Prošla jsem dneska jeho odpovědi a protože se zajímá o to, co jsem já viděla jako indicie, vytáhla jsem to z článku i komentářů a sepsala jsem to i s popisem svého pohledu. Je to celkem dlouhý text. Teď přemýšlím, jestli to pošlu e-mailem, nebo to dám sem, pro případnou další diskuzi a další názory.
Uvidím zítra, teď jdu spát 🙂
Právě jsem dopsal poslední reakci na vaše komentáře.
Snažil jsem se zareagovat na každý komentář, který jsem tu našel (někdy mi to systém nedovolil a hlásil zdovjený kometář, byť jsem ještě žádný nenapsal …)
Budu moc rád za jakýkoli další názor, tip, kontakt na psího psychologa (možná tentokrát jiného než pana Desenského)
Ještě jednou se omlouvám za pozdní reakci.
A těším se na jakékoli další komentáře.
Zbyňku, doufám, že sem ještě nahlédnete.
Napadá mě, zda nechcete zkusit konzultaci u pana Ščučky. Nenazývá se psím psychologem,je to ovšem podle mého názoru člověk, který to se psy umí a rozumí jim. Měla jsem možnost letos v létě na vlastní oči vidět, jak se psy a hlavně jejich páníčky pracuje (protože v tom bývá hlavní kámen úrazu 🙂 ). Krom jiných jsem se tam potkala se slečnou, která si z útulku přivedla berňáka s velmi špatným chováním nejen vůči psům, ale i vůči lidem, díky dlouhodobé spolupráci se jim podařilo psa posunout naprosto jinam, člověk by nevěřil. Vím tohle není váš případ, u vás jde o něco naprosto jiného, nicméně si myslím, že pokud by měl on jako výcvikář možnost vidět jak všichni dohromady fungujete, myslím, že pokud stále ještě chcete zkusit společné soužití s Badym, mohla by to být jistá šance. Za zkoužku nic moc nedáte.
TAdy je odkaz na kontakt:
http://www.scucka.com/cs/kontakt/
Octla jsem se tu čirou náhodou, ale měla bych taky tip. Jestli jste, jak předpokládám, z Moravy, měl byste to blíž. Na pana Desenského a jeho metody velmi nevěřím, myslím si, že člověk žije se psem už tak dlouho, že nepotřebuje kvůli jeho zvládnutí lézt po čtyřech a kousat, že nám na to stačí hlava.
Takže osobně mám důvěru v pana Eichlera, doporučuji telefonní kontakt, není to člověk, co by vysedával u internetu:
http://www.psi-tabor.info/ivo-eichler/
Mně pomohl on i jeho knížka (Problémové chování psů) s Maxem č. I.
No koukám, že jedna věta vypuštěná před lety o kousání do čenichu stále ještě koluje jako pevné přesvědčení, že takhle Desenský pracuje se psi, aniž by si kdokoliv namáhal zjistit realitu 😀 🙂
Zdeňku, pokud chcete dát Badymu ještě šanci a pokud to nechcete postavit tak, že bude v kotci a venku s dětmi uposlušněnej, že neudělá jeden spontánní krok, tak hledejte někoho, kdo bude ochoten pracovat se psem i s vašimi dětmi dohromady. Samostatná práce s Badym vám pomůže k jeho poslušnosti, ale nepomůže vám řešit jeho interakci s dětmi pohromadě. Ono to chce řešit nejen reakce psa, ale současně i reakce dětí. Prostě tak trochu “ rodinná terapie“ :-)Bohužel mám zkušenost, že lidi,kteří se zabývají výcvikem psa ( a dělají to velmi dobře) jako takového, práci “ s celou rodinou příliš neumějí.Škoda, že nejste v Praze, tam bych takového člověka měla. Ale když tak se ozvěte na nouzovkový mail, zkusíme přes známé někoho najít u vás v Brně. Hlavně jde teď o vaše vnitřní nastavení, zda jste ochotni začít Badymu důvěřovat nebo ne. Bez ochoty začít mu znovu důvěřovat je totiž šance, že se podaří obnovit společné soužití minimální.
Petro i Aleno,
děkuji moc, určitě oba vyzkoušíme kontaktovat.
Omlovám se všem za pozdní reakci (více je ve vysvětlení v reakci na Petřin komentář …
Moc děkujeme za všechno, co jste napsali.
Zatím se mi podařilo zareagovat na cca 1/3 Vašich rad a komentářů …
Čeká mě teď jen pár hodin spánku. Zítra pak v práci končím kolem 19 nebo 20 hod. Věřím, že budu mít ještě dost síly odpovědět Vám všem ostatním …
špatně koukám, nebo zde není nikde reakce páníčka/majitelů od Badyho? Ocenila bych, kdyby se tu objevili a v rámci snahy najít Badymu nový domov dodali případně vícero informací, případně dali vědět, zda se již někdo neozval. Díky.
Milá Petro,
opravdu jsme zatím nereagovali, za což se omlouvám. Za poslední 3 týdny se toho seběhlo příliš mnoho, náš denní režim je převrácený naruby a tak se nám daří spát jen několik hodin denně a většinou už nezbývají síly:(.
Bady je od té doby v psím hotelu naší veterinářky. Snažím se za ním chodit vždy, když to jen trochu jde.
Zatím se nám ozvali 3 zájemci z různých zdrojů (chovatelka od které jsme Badyho měli, zprostřekovaně přes jeden z útulků, který jsme kontaktovali, web). Snad jedna paní emailem právě díky tomuto článku – ale ta se bohužel poté, co jsem jí poslal i kontakt na mobil již neozvala. Kontakt přes naši chovatelku – z vězeňské služby bohužel také nevyšel (údajně je Bady příliš starý …). Zbývá zatím jen paní, která žije sama a do nedávna měla německého ovčáka na dvorku a nyní uvažuje o tom, že by si vzala Badyho. Doufám, že se s ní uvidíme. Nejsme si úplně jistí, že Bady bude pro ní ten pravý, ale nechceme soudit předem.
Zatím jen takto stručně, v následujících dnech připíšu více.
Zbyněk (Badyho „táta“)
Nechtěla jsem reagovat, protože nejsem psí, ale kočičí. Je sice pravděpodobné, že k úrazu holčičky došlo i díky třeba jen chvilkové nepozornosti rodičů, kteří ji se psem neměli nechat pohromadě bez dozoru. Možná výchova Badyho měla být od počátku trochu jiná, ale na cvičák chodili a o psech jistě něco věděli. Hoď první kamenem, kdož jsi bez viny….
Nyní je třeba řešit vzniklou situaci. Bady sice za nic nemůže, pravděpodobně jednal podle svých psích instinktů, ale důvěru rodiny ztratil. Výchovu dcery a psa tu skvěle popsala Tosca i s důvody, které vedou k možným úrazům. Nemá cenu to opakovat.
Chápu, že malá dcerka je panu Zdeňkovi a jeho rodině dražší než pes a primárně budou chránit ji i za cenu, že Bady jejich rodinu opustí. Možná nevědí, jak situaci řešit jinak, jak Badyho naučit lépe respektovat svou smečku. Potom Bady patří do povolanějších rukou. Nechtějí psa utratit, ale najít mu nový milující domov bez malých dětí, aby k podobnému incidentu už nemohlo dojít. To není nezodpovědné jednání.
Sice by možná bylo možné využít zkušeností psího psychologa (jako v některých TV pořadech) a ještě to zkusit, ale snahu najít Badymu nový milující domov považuji za přijatelnou, i když ne ideální cestu k řešení situace.
Přeji hodně štěstí, o kterém tu byla včera i dnes řeč, jak rodině pana Zdeňka tak Badymu.
Co je ti Apinko platnej psí psycholog, když ten dítěti nevysvětlí (malá to ještě nepochopí), že ten pes jí už nějakou dobu upozorňuje,že se mu něco od ní nelíbí… a chtít po psovi,aby jednal jinak,než mu velí instinkt, když tam není nikdo,kdo by okřikl malou i jeho…to je těžký… 🙁
Vždyť píšu, že to rozhodnutí majitelů považuji za přijatelné ať se to líbí nebo nelíbí komu chce. Ale ten psycholog by mohl upozornit rodiče – ne dítě – na projevy psa a hlavně způsob jeho varování, kdy už má toho dost, a je lepší zakročit než se něco stane. Případně i jak vést malé dítě k tomu, aby se k psovi správně chovalo. Ve dvou a půl letech už ledacos pochopí, více než by si jeden myslel. Ale to je jedno, za této situace se už pozdě honí bych. Pokud pejsek bude mít novou láskyplnou rodinu, kde ho nebudou rozčilovat děti a holčička bude zdravá bez následků, bude to fajn.
Což mi připomíná, že budu muset upozornit jednu z našich mladých maminek, že bude muset řešit to samé mezi svou téměř dvouletou holčičkou a jejich bíglem. Ale zatím to dělá dobře, řeší situace za psa a nenechává malou pokaždé vyhrát, takže pes má zastání.
Děkuji Apince za možná důležitý impuls.
Myslím, že žena má na zvířata vyvinutý cit. Jak kdyby si s nimi rozumněla od první chvíle (nebo samozřejmě take od první chvíle věděla, že žádné kamaádění nebude).
Lépe a častěji než já Žanetce vysvětlovala (někdy i poměrně důrazně) co Badymu nemá dělat.
Co si ale nejsem jistý, je jestli měl Bady v takových případech alespoň pocit, že „má zastání“ …
Jinak za jedním s psích psychologů z TV jsme již dříve byli (jak jsem psal níže).
No a od toho tam jsou rodiče. Je to náročný, ale je to to samé, jako vysvětlit tříletému sourozenci, že jeho mladší bráška nebo sestřička není panenka na hraní a do doby než to pochopí zabránit, aby se ke svému sourozenci takto choval….. Jen se o tom bohužel v rámci všemožných článků o výcviku psů málo píše….. Tak že to, co rodiče dělají automaticky u dvou dětí, zapomínají dělat u soužití dítěte a psa.
Ještě včera večer jsem byla příjemně překvapená, že tu nikdo nekárá majitele za neštěstí, které ho postihlo. No, nevydrželo to. Všichni známe obecně platné poučky, nejen o dítěti a psovi. Snažíme se je dodržovat, ale STANE SE, stane se ve vteřině. Je to lidský faktor, nejsme stroje. Nesnáším, když někdo místo vyjádření lítosti nad nelehkou situací všech zúčastněných jen „sype sůl do rány“ (přesná definice, JanoBa).
A kdo si myslí, že má všechno zvládnuté, zajištěné, že se mu nemůže nic stát, ať se radši nerouhá.
„Lítost je nanic, je třeba pomáhat.“ – Základní motto většiny lidí, kteří se pohybují kolem někoho, kdo pomoc potřebuje. Ať je to zvíře nebo člověk.
Podle mě zde nikomu projev lítosti nepomůže a i proto jsem ji neprojevovala.
Psovi je lítost na nic, ten potřebuje nový domov. Nemohu sloužit, mám dvě malé děti a nemám dostatek času, abych si ho dostala ve smečce tam, kde by měl být. Za jiných okolností bych ho brala všemi deseti, je to krásné zvíře, podle popisu i s dobrou povahou. Jen to není plyšák pro děti.
Malé hočičce v tuto dobu lítost také nepomůže. Potřebuje péči lékařů a oporu rodičů (rodiny). Nejsem ani jedno.
Rodiče … tak tady by byla moje lítost falešná. Nesoudím a nelituji. Nedovedu si představit větší trest pro rodiče, než těžké zranění vlastního dítěte, za které nesu byť jen částečnou zodpovědnost. Je to něco, s čím se musí vyrovnat sami. Nezávidím jim to, jsou v těžké situaci. Pomoci jim mohu buďto tím, že dám domov Budymu, čímž jim ubude jedna starost(nelze, viz výše) nebo tím, že v nich nebudu projevem lítosti budovat přesvědčení, že za nic nemohou. Časem, až nebudou muset řešit zraněné dítě, budou třeba přemýšlet nad novým psem. Pak by bylo na místě se k této situaci vrátit a zkusit zapřemýšlet, kde ta chyba vlastně vznikla. Indicií je dost i v článku, a to i pro mě. A to nejsem zrovna nejzkušenější psovod.
Tolik k projevům lítosti.
Moudré.
Já rodiče lituji, i když vím, že mají za vzniklou situaci zodpovědnost.
Tosco,
děkuji za vysvětlení.
Na komentáž´ře reaguji odspodu, takže je možné, že odpověď najdu výše (v tom případě jak bych nenapsal, co práv chci napsat)
Vězte, že opravdu chceme přijít na to, kde se stala chyba. Domov bez Badyho je jak bez života.
POKUD NAJDEME PŘÍČINU, JE JEŠTĚ určitá (ikdyž malá) ŠANCE že tu bude místo zase pro Badyho.
Ať už je to jakkoli, budu více než rád za Vaše tipy, co se mohlo stát – podle všech indicií které jste v článku, nebo lépe i v mých dosavadních reakcích na komentáře našla …
Děkuji
Omlouvám se za možná „rýpání“, ale nedá mi to a v hlavě mi vrtá jedna otázka … proč sakra, když víte že pes nemá rád děti a bojí se jich, zůstala dcerka se psem sama a bez dozoru. Předpokládám že to muselo být doma, v nějakém uzavřeném prostoru, nebo při přivázání psa, protože podle článku i podle fotky v něm, byl pes na zahradě v pohodě. A dvou a půl leté dítě už je dost zralé na to, aby vědělo alespoň v základu, že jsou věci, které se psovi dělat nesmí.
Chápu že teď už je pozdě cokoliv napravovat, ale prosím a apeluji na všechny majitele psů a zároveň rodiče – NIKDY nenechávejte psa a dítě samotné bez dozoru ani na minutu, ani když máte pocit že Váš pes je největší zlatíčko na světě. Sama mám doma dcerku stejně starou jako je dcera pana Zdeňka a k tomu tři zlaté retrívry, kteří notabene mají zkoušky na canisterapii. Přesto bych je o samotě nikdy nenechala … už jen fakt že se třeba pes zvedne aby se dítěti vyhnul, přičemž ho svou vahou a velikostí srazí a jako na potvoru zrovna hlavou na roh skříně …
Dcerce přeji brzké uzdravení a co nejmenší následky na těle i na duši a psovi (s prominutím) rozumnější páníčky.
Jana
Milá Jano, teď jsem napsala podobný komentář dole k Lidce. Já mám děti dvě. Psa žádného, ale děti jsou dvě. A tudíž vznikají situace, že je ten starší chvíli sám bez dozoru. Stačí když malého ukládám do postýlky a starší si sám hraje v obýváku. Co budeš tedy dělat, až budeš mít děti dvě? Nemůžeš prostě být na dvou místech současně. Přes den jsem s dětma doma sama, takže jsem jen jedna osoba na dvě malé s naprosto rozdílnými potřebami a režimem. Nemůžeš se prostě rozčtvrtit. Ale jak jsem psala dole Lidce, třeba takovou nějakou metodu zná a já se ráda přiučím 😉
Jo a ješě jsem zapomněla dodat, že dokonce můžeš i být přítomná a stejně bys nemohla zakročit. Když mimino kojíš a ten starší mezi tím dělá neplechy (jakože přesně tahle chvíle je na neplechy stvořená, protože je prostě jasné, že v tu chvíli jsi bezmocná), taky se může jednoduše stát malér. Já kojila, jednou rukou držela prso, druhou rukou hlavičku miminka a do toho mi ten starší lezl po zádech a skákal po gauči. Moje výhrůžky byly pochopitelně v tu chvíli k ničemu. No a tak to dopadlo jak dopadlo, uklouzly mu nohy a hodil šipku do kýblu s uhlím 😀 Lek se, praštil se, já odtrhla mimino od prsu, abych staršího zachraňovala a pak řvali oba…. Prostě se dvěma dětma máš situace, které nezachráníš i kdyby ses na hlavu postavila. A to psa nemáme!
Jak už jsem psala níže – jedná se o psa který velkou část dne tráví na zahradě, navíc děti jsou ve věku, kdy už opravdu kojit ani přebalovat nejspíš nepotřebují. Nechápu proto, kde je problém případně psa na chvíli vystrčit na zahradu … to jen k Vašemu argumentu Kaštane. Zkuste posuzovat tuto konkrétní situaci, ne jen nějaké teoretické.
Jinak momentálně čekám druhé dítě, takže za chvilku se „rozpůlit“ asi budu muset. Jen mi to nejspíš usnadní fakt, že psy vychovávám jako psy (byť je bezmezně miluji) a dítě svým zúůsobem také jako psa – má přesně nastavené mantinely, za které ví že když přeleze, tak se budu zlobit. Řádění v rámci povoleného je ok, ale jak maminka, nebo tatínek řekne NE, je to prostě NE a přes to vlak nejede. Dokonce i takhle malé dítě chápe, že jsou věci které se prostě nesmí a respektuje to (samozřejmě je otázka co se stane v pubertě, ale to už mě tolik netrápí :)) … takže si nemyslím, že budu mít extra problém ať už při kojení, nebo přebalování …
Nikde jsem prosím neřekla, že za vzniklou situaci rodiče nemohou. Pokud se malému dítěti něco stane, je to VŽDY chyba opatrovatele. ALE umím si představit, že prostě v nějakém presu vznikne situace, že je jedno dítě se psem samo. Takové to „nikdy ani minutu“, mi přijde zcestné, pokud člověk není superman.
I já měla psa jedináčka, ale byl to pro mě vždy velmi milovaný pes. Taky vidím v článku přílišné polidštění, ale každý jsme jiný. Kritizovat je k ničemu a nekontruktivní, vina, kterou rodiče teď bezesporu cítí je tím nejhorším trestem.
Děkuji Jano i Kaštane …
Několik dovysvětlení:
– Bady trávil většinu času s námi. Když jsme byli na zahradě, byl na zahradě, když doma, byl doma, když na vycházce venku, tak také s námi. Přes noc spal na zahradě v boudě – vyjímečně doma (hlavně když byly příliš velké mrazy)
– Sám se snažím ke každému chovat jako ke mě rovnému. Byl jsem poučen, že u psů (mj.) to není optimální přístup, takže jsem se od začátku snažil nastavit hierarchii (dle názoru mojí ženy, která mj. s pejskem vyrůstala a vždycky kolem ní bylo nějméně několik zvířat – tuším že nejvíce bych jich napočítal tak 10 vč. koně a želvy – Bady vnímá jako vůdce směčky mě). V hierarchickém přístupu tomto jsem ještě podstatně přitvrdil po diskusi s panem Desenským …
Pravdou ale je, že Badyho stále beru jako kamaráda .. a prakticky jako prvního syna …
– Ve chvíli kdy Bady vyjel po Žanetce jsme měli za to, že je zavřený za brnakou na zahradě. Podcenili jsme možnost, že by mu mohla otevřít a poté za ním zavřít. Sám jsem Žanetku ani neviděl nikdy branku na zahradu otevírat a zavírat (pružina u otevíracího mechanismu není úplně snadno otevřitelná). Samozřejmě je možné, že např. bylo otevřeno aniž jsme si toho všimli … to už ale bohužel nezjistíme …
Jani, názor mám podobný. Nepsala jsem ho, protože už to bylo napsáno mnohokrát, a navíc, zde se nehledá, kde vznikla chyba, zde se hledá nový domov pro psa.
K těm dětem bych jen doplnila vlastní zkušenost. Dcera má 3,5 roku, se psy vyrůstala, ve dvou letech jsem byla přesvědčena, že ví, jak se ke psům chovat a co si může dovolit. Nebyl nejmenší problém, jezdila se mnou do soukromého psího domova, pohybovala se bez potíží ve smečce malých psů. Kolem 3. roku se její přístup změnil. Začala zkoušet, kde jsou meze. Jak u lidí, tak u psů. Považuji věk kolem 3 roku za kritický. Pro psa už je to mládě, které má vědět, jak se chovat, přitom je to malé dítě, které ví houby. Co si vybavuji ze starších diskuzí na Zvířetníku, tak ten problémový věk u dětí končí až kolem 10 roku. Souhlas s tím, že děti nemají být se psem nikdy samy. U nás nebyli (a nejsou) a přesto jsem dceru neuhlídala, aby „nezkusila“ . Měli jsme doma sebevědomou fenu (Psina), psí části rodiny šéfovala (měla na to být psí vůdce). Stačila chvilka a malá záškvara ji zkusia potáhnout za nohu. Psina měla těžkou DKK, na zadní nohy bya poslední roky hodně citlivá, zvlášť na potažení do vyvrácení. Skončilo to otištěnými zuby na ruce dcery. Psina chytila ruku ( v úrovni zápěstí), která ji způsobila bolest a varovně přidržela. Byli jsme tam, nic víc se nesali, pár modřin na ruce dceři nějakou dobu připomínalo, že toto se psům nedělá. Psinu jsem tehdy v duchu ocenila, byť navenek jsem ji dala nejevo, že tohle teda ne. Kdyby chtěla, dceři ruku už nikdo nedá dohromady. Stačilo, kdyby Psina stiskla pořádně, jednou, sílu v zubech na to měla až do smrti. Dcera tehdy dostala vynadáno pořádně, hned před Psinou 🙂 Ale, chci tím hlavně říct, že někdy se dítě v určitém věku jeví, že se ke psům umí chovat a o nějakou dobu později začne zkoušet, jestli by nešlo to nebo ono. Takže předpoklad, že dítě v určitém věku už by mělo vědět, co smí a co ne je sice fajn, ale celkem k ničemu, když to dítě to ví, ale nedodržuje 🙂 U nás to bylo ve stejnou dobu, kdy to začala zkoušet i na nás. Předpokládala bych, že to tak bude obecně, dítě prostě zjišťuje, zda by nastavené meze nešlo posunout. Ještě dříve, než jsem měla děti, jsem psala, že bych nikdy nenechala dítě se psem o samotě. Dnes si za tímto názorem stojím ješt víc. Malé dítě těžko chápe zákonitosti psí smečky, zvlášť, když jeho rodina podle nich nežije (jsme lidé, proč bychom měli žít podle zákonů psí smečky). Ale pes je pes a psem hodlá zůstat, ať se ho lidé snaží polidštit sebevíc.
Děkujeme za dlouhý komentář…
Podle našeho názoru a názorů několika lidí, kteří psí povaze rozumějí (mj. naší veterinářky) vše nasvědčuje tomu, že Bady neútočil – jen se bránil …
Akorát bohužel jeho cílem nebylo zápěstí, ale obličej – chyběly doslova milimetry – možná jen 2mm – a Žanetka přišla o oko … proto asi teď máme větší strach než by příslušelo situaci …
Psal jsem to již dole – a nechci se tím zbvavovat jakékoli odpovědnosti – v době kdy jsme děti nechávali ve vchodu do domu byl Bady za brankou na zahradě. Co jsme pravděpodobně podcenili – fakt, že Žanetka umí otevřít i zavřít branku …
Jsem podobného názoru, je mi líto holčičky, ale vinu nesou majitelé. Pokud věděli, že má pejsek problém s dětmi, měli to řešit už dávno, a ne čekat, že se to „usadí“ až děti dorostou…To dítě muselo psa asi dost vyprovokovat, málokterý pes jde do útoku hned, většinou se nejdřív naježí, začne vrčet a pokud protivník neustoupí, pak se na něj vrhne. A mezi naježením a útokem je ještě chvilka času, kdy se dá útoku zabránit.
Ano … kdo jiný … a není lehké to poslouchat.
A ještě težší to připustit …
A … jak poznáme, že jsme udělali všechno abychom něčemu takovému předešli? …
Děkujeme
Sama jsem jako malé dítě zažila pokousání od našeho vlastního psa – v obličeji. Babička měla totiž boloňáka a ten si nechal ode mne a od sestry líbit opravdu vše, no a když zemřel, tak prostě táta jednou od známých přivezl pejska nového – odrostlé štěně, které právě děti „trýznili“. No a po 14 dnech se to dětské trýznění stalo mě osudné – pejska jsem jen objala kolem krku a byl malér – krvácení dlouho nemohli zastavit. Rodiče se kvůli pejsanovi hádali – mamina se pejsana zastávala, táta ho chtěl okamžitě dát pryč. Vyhrála mamina a já jsem jí za to byla opravdu neskonale vděčná. Poučilo mě to, i když tímto způsobem, co si k pejsovi dovolit můžu a co je už moc. Od té události jsme s pejskem byly kamarády na život a na smrt. Lepšího pejska jsme již od té doby nikdy neměli.
Děkujeme moc Aleno,
kéž bychom něco takového dokázali …
Se ženou se nehádáme … jen hledáme nejlepší řešení … a nejsme si jistí … a bojíme se … abychom neudělali špatné rozhodnutí …
Zcela OT – prosím Janu Peškovou, zda by se mi neozvala ohledně fotek Kristiánka a Kory. Předem děkuji. (inlove)
K tématu – těžké rozhodování. Holčička asi bude mít po návratu domů z Badyho hrůzu, ale na druhou stranu děti mají dar se z lecčeho brzy oklepat. Asi bych to s Badym ještě zkusila, jen bych byla velmi opatrná na kontakt s dětmi. Držím palce všem. (y)
Děkujeme…
Žanetka vypadá, že před pejsky má větší respekt než dříve, ale ne nějaký zásadní. Sousedi mají 2 fenky a vypadá to, že žádná panická hrůza se neobjevuje. Do ničeho ji nenutíme, tak doufám, že to tak skutečně je.
S Badym se zatím nepotkala a nevíme jestli se potká … bude záležet na tom jak dále …
A jejda, to je mi líto, co se stalo, jak dcerky, tak Badyho. Přečetla jsem komentáře, souhlasím s Petrou K, obrátit se na chovatele, může pomoci, zkuste i ve větších městech Kynologické kluby, mají už takřka všichni svoje stránky. Tak výborný pes, věřím, že se najde někdo, kdo s ním bude pracovat. Moc vám všem držím palce.
Jen pro informaci-stránky holandského ovčáka v nouzi fungují- vzkaz lze nechat na stránkách, poslat na uvedený e-mail, či použít Fcb.
Děkujeme…napsali jsme tam …
Stále mne nahání myšlenka jak pitomá jsem byla před dvaceti lety a k úplně neznámému psovi jsem posadila dvě děti do auta a jeli jsme. V útulku se s dětmi nesetkal a tak ani nemohli vědět, jak na ně reaguje a do útulku jsme pro něj jeli s Bimbem a děti přibrali cestou. Milý Bohoušku za Duhou, děkuji Ti, že jsi nesklamal moji důvěru, ale dneska už jsem poučenější.
Jsem rád, že u Vás to vyšlo 🙂
ještě mě napadá – nevím, zda to tu už nepadlo, bylo by dobré kontaktovat chovatele odkud Bady je, jednak by mohl on sám vědět o možnosti nového bydlení, nebo by třeba pomohl hledat – i dneska jsou ještě chovatelé, kterým na jejich odchovech záleží. A taky by to asi, pokud je to slušný chovatel – uvítal, aby věděl.Vezmu -li to podle sebe, kdybych odchovávala štěňata, určitě to budu chtít vědět už i proto, abych mohla právě přiložit ruku k dílu při hledání nového, správného domova, aby moje štěně neskončilo v nesprávných rukou. Navíc chovatel má určitě i větší přehled zda někdo neshání třeba dospělého psa na práci. A že holanďan tu práci potřebuje.
áha tak nejdřív nic a pak se to uloží podruhé 😀
To neva, skvělej nápad se může klidně uložit dvakrát. Dík!
🙂 Radeji 2x než vůbec
Obdivuhodný článek, je vidět, že svého Badyho máte moc rád, moc držím palce, ať najdete ty správné pánečky!
Děkujeme …
Ach bože, umím si představit, jak těžko musí být Badyho majitelům u srdce. Ale v jejich situaci bych se pravděpodobně rozhodla stejně.
Nicméně ještě upozorňuji na tyto stránky:
http://holandskyovcakvnouzi.wbs.cz/
Věřím, že čistokrevný pes s dobrým vychováním najde vhodné pány. Já sama o nikom bohužel nevím, i když zkusím pátrat, a dva velké psy bych asi neuživila.
Děkujeme moc Aleno,
sránky jsme také využili …
Děkujeme moc Aleno,
Vámi doporučené stránky jsme také využili …
Ze srdce přeju holčičce uzdravení a minimalizaci psychického otřesu do dalšího života.
Jinak se v článku těžko orientuju – pes přece rodiče má,pokud už nezahynuli, jednu fenu a jednoho psa. Nehledají se tedy pro něj rodiče, hledají se lidé, kteří budou ochotni a schopni se o toto ne úplně vyzpytatelné (a které je úplně vyzpytatelné pro člověka ?) zvíře starat. O opečovávanou, fyzicky zdravou šelmu psovitou z dobrého chovu.
No naši chlupáči také mají maminku a tatínka, prostě jsou to naše děti, trochu rozmazlované, hýčkané, ale i hubované.
Ano je to tak Baty,
psal jsem to, jak jsem to cítil. A snažíme se najít někoho, kdo by měl k Badymu podobný vztah jako my….
když dovolíte, já si bohužel myslím, že další soužití by bylo nad síly všech zúčastněných. Lidé by nemohli skrýt obavu o děti a pejsek by to vycítil a tím více by se prohluboval problém komunikace s dětmi. Souhlasím s panem Zdeňkem, u nás by to bohužel bylo bývalo také takové, kdyby se něco takového stalo.
Přesně tohle jsme právě chtěla napsat.
Pane Zbyňku, o Vaší situaci přemýšlím už od chvíle, kdy Ap dala SOS na Zvířetník. Váš dnešní článek mi mnohé osvětlil, zejména jsem pochopila, jak moc máte Badyho rádi.
Situace, kdy se dostal do úzkých a reagoval útokem na dceru, určitě nastala shodou náhod, někdy stačí mžik. Třeba by do budoucna stačilo mít to na paměti a být víc ostražití.
Připojuji se proto k Abyt a Vítrovi, zda ještě nezvážit Vaše rozhodnutí, které je celkem pochopitelné, ale přece jen důsledkem situace, kterou Bady nezavinil.
Nezávidím Vám to rozhodování, je to nesmírně těžké. Přeju vám i Badymu hodně štěstí a sil.
Omlouvám se vám za popletená jména. Pan Zdeněk není Zbyněk a Io není Ap. (blush) (whew) (blush)
Stále o tom přemýšlíme také, (nejde o tom nepřemýšlet – třeba dnes, když jsem byl s Badym venku – bydlí teď v psím hotelu nedaleko – když jsem viděl jeho obrovskou radost, že mě vidí … a snad i jeho pokoru … po tom co se stalo …)
Po konzultaci s panem Desenským jsme řešili i sebemenší (doufáme) náznaky nestandardního chování Badyho … ale neuhlídali jsme … Je to asi i o to,m, že přestáváme věřit sami sobě … a o pochybnostech, co všechno bychom museli hlídat …
… a Zbyněk nebo Zdenek … neni az tak podstatny rozdil 🙂
Děkuju. 🙂
Váš příběh mi bude ležet v hlavě dlouho. Ale jestliže si/Badymu nevěříte, nemá to cenu. Nic neznejistí psa víc než nejistota, to může být skutečně nebezpečné. 🙁
Držím vám palce, aby se pro Badyho našel dobrý domov. (y) (h)
Pane Brychu, z celého vašeho článku je cítit láska k Badymu a tíha vašeho rozhodnutí a zodpovědnosti. Opravdu nemohu radit, vůbec nevím, co bych na vašem místě sama dělala, ale nešlo by to ještě s někým, psím psýchologem 🙂 , konzultovat? Chápu, že nechcete riskovat, ale nebyla to přirozená psí reakce na situaci, které se lze příště vyvarovat?
Mnoho štěstí vám i Badymu přeju.
Jak už jsem psal níže i výše (vím, že možná příliš pozdě 🙁 ). Zatím jsme zkoušeli napřímo jen pana Desenského (již dříve)
Rozhodně přivítám jakýkoli tip na někoho – nejlépe v okolí Brna. Zatím jsme se bohužel nikoho nedopátrali …
Dobry den, máme sousedy kteri maji dva psy vetsi holku a jen o malicko mensiho kluka.30-40 Kg. Samicka vystartovala na malyho rocniho kluka a prokousla mu tvar. Divil jsem se , ze z toho nedelaji zadny problem, rekli mi ze kluk prestoupil neco co te psi holce bylo neprijemne a ze za to od ni dostal. Tvar mel tehdy prokouslou dost. Ale od te doby je to uz vic nez rok se to neopakovalo. Jinak jsou ti jejich psi zlati, dokonce i s Pizdou se snesou bez problemu… Tim nechci rict ze si mate zvyknout. Jen rikam co jsem sam videl. Preji vsem hodne stesti. Vitr
Na toto se mi těžko odpovídá …
Vlastně mám názor velmi podobný … a děkuji za Váš komentář …
… ale pokaždé, když si vybavím Žanetku, kterou jsem držel v náručí a když jsem se jí přes její krev snažil přilepit rozervanou kůži a ret zpátky na místo – a ona jen opakovala „tati to bolí“ …
… zatím jsem nenašel sílu … přes to, že Badyho mám tak rád …
Nebýt už jen kočičí, brala bych Badyho celým srdcem ….a podmínku – bez dětí,bych splnila..měl by se dobře..7 kočičích kožíšků mi to neumožňuje…tak držím Badymu i malé palečky….. (h) (y)
Děkujeme .. 🙂
Máte můj velikánský obdiv. Umím si představit, jak velká je síla potřebná k napsání tohoto článku. Pomoci nemůžu, jen držet palce a přát kupu štěstí.
Dítě a pes bez dozoru ? (fubar)
Není co obdivovat!
Hele Lidko, neodsuzuj, jo? Kolik máš dětí? Já mám dvě. A stane se, že je jeden bez dozoru, mezi tím, co toho mladšího přebaluju v koupelně, si ten starší hraje sám v obýváku. A kdybychom měli psa, umím si představit, že by prostě s tím starším v obýváku zůstal. A v tu chvíli by prostě byli spolu sami bez dozoru. Nebo Ty se umíš nějak rozčtvrtit, aby si byla všude? Pokud takovou metou znáš, sem s ní. Ráda se přiučím 😉
Mám 2 děti a velkýho psa.
Mně pes dítě nepokousal.
Bez dozoru?
Neexistuje!
Nemusím se čtvrtit. Máme dveře.
Hm, takže když něco podnikáš s malým, musí ten starší s Tebou, a pes je někde zařenej? Nebo zavíráš psa a pak pouštíš ven? Každopádně gratuluju k perfekcionismu a logistice. Já bych toho schopná nebyla a vím, že kdybychom psa měli tak bych se situaci, že starší dítě zůstane na 5 minut se psem samo, nevyhnula.
Měla jste štěstí.
A asi je dobře, že o všech těch případech kdy děti bez dozoru se psem byly ani nevíte.
Předpokládám že se bavíme o psovi, který tráví čas na zahradě … chápu že když jde někdo z rodiny přebalit skoro šestiletého kluka, nechají téměř tříletou dceru se psem doma v jedné místnosti, nebo na zahradě samotné … myslím že nejde o sypání soli do rány, jen o poukázání na fakt, že chyba byla v rodičích – ne v dítěti, ne v psovi.
Děkuji za komentáře všem … i Lidce.
Samozřejmě, že jsme se snažlili hledat, kde se stala chyba.
Nejdříve u nás samotných … a jsem dalek toho, abych řekl, že jsme chybu neudělali.
Naopak i sami jen těžko chápeme, proč jsme nepředvídali více …
S Badym jsme nežili odděleně – vždy když to bylo možné, byli jsme všichni spolu.
Už od narození oou dětí jsme se snažili udělat vše proto, aby se celá rodina sžila jak néjlépe to šlo (vč. očuchání dětí v když přišli z porodnice atd…. ) Také jsme navštívili mj. pana Desenského (vím, že názory na něj se různí …) v okamžiku, kdy jsme zjistili, že v určitých situacích může být nervozní.
… tedy věděli jsme, že Bady bývá nevrózní když je v malém prostoru s dětmi. Proto v ten inkriminovaný den/hodinu/minutu – byl Bady na zahradě – za brankou a děti ve vstuou – tedy od sebe oddělení. Nevíme přesně co se stalo, ale pravděpodobně dcera otevřela Badymu do vchodu (nevěděli jsme, že to dokáže). To by asi samo o sobě nevadilo. Ale ona za ním nejspíše i zavřela … a Bady tedy neměl úniku, když by bylo třeba … a bohužel třeba bylo 🙁
Asi jsme i toto měli předpokládat …
Ale je příjemné sypat sůl do rány, že ano.
Pane Brychu – moc držím palce, ať se dcerka zahojí co nejdřív a bez vážných jizev na těle i duši. Zároveň myslím na celou vaši rodinu – vím, že teď to máte všichni moc těžké.
Zároveň obdivuju, jaký krásný článek jste – v této zlé hodině – napsal o Badym. Myslím, že jste na nic nezapoměl a moc přeju páníka, který dá Badymu to, co vaše rodina.
A Bady – věřím, že na tebe čeká někdo, s kým prožiješ krásný život.
já se s dovolením přílípnu pod Ygu. Věřím, že situace to rozhodně není ani trošku jednoduchá. A zkusím info o Badym hodit do psího světa.
Zrovna jsem si říkala, že by bylo dobré článek nebo upozornění na něj dát na stránky Ovčáci v nouzi (nevím, jestli fungují stránky Holandští ovčáci v nouzi, neb se na ně nemůžu dostat).
Holky, jste zlatý, jestli trochu můžete, udělejte to. Zbyněk se prvně obrátil na mě a mě napadlo ho přesměrovat sem, protože tady jsou lidi, co vidí, vědí a zmůžou víc, než jedna já. 🙂
Pokud vím, stránky holandských ovčáků jsme díky vám už našli a dostala je na starost prolízat Zbyňkova žena. Ovšem netuším, jestli se tam vyzná, takže pokud se tam někdo z vás vyzná a chtěl by tam Badymu nějak pomoct, budem určitě moc rádi.
Jinak se taky přimlouvám za Badyho, znám ho. Byla bych i uvažovala, že si ho vezmu sama, nebýt Penny, protože je právě takovej neposednej cvok jako Penny, což mám u psů ráda. 🙂
Až se tu Zbyněk zastaví, určitě řekne víc i sám.
ještě mě napadá – nevím, zda to tu už nepadlo, bylo by dobré kontaktovat chovatele odkud Bady je, jednak by mohl on sám vědět o možnosti nového bydlení, nebo by třeba pomohl hledat – i dneska jsou ještě chovatelé, kterým na jejich odchovech záleží. A taky by to asi, pokud je to slušný chovatel – uvítal, aby věděl.Vezmu -li to podle sebe, kdybych chovala, určitě to budu chtít vědět už i proto, abych mohla právě přiložit ruku k dílu při hledání nového, správného domova, aby moje štěně neskončilo v nesprávných rukou. Navíc chovatel má určitě i větší přehled zda někdo neshání třeba dospělého psa na práci. A že holanďan tu práci potřebuje.
Diky Pero i Jano (Ioaninno).
Holandské ovčáky v nouzi jsme díky radám (mimo jiné Dede – moc jí za jeji informace a postřehy děkuji) našli a osloviloi – zatím bohužel bez odezvy.
Chovatelku také – s jedním tipem – ale spíše to vypadá, že více už nemůžeme čekat… 🙁
Děkujeme moc.
Dcerka se hojí … na obličeji (tam je to podle lékažů na dlouho … více budeme vědět za 8-12 měsíců) – a snad i na duši (podle psychologů je pravděpodobně v pořádku … a jestli bude i nadále – je v našich rukou – dostali jsme cenné rady …)
Pane Brychu, přeji vaší holčičce, at tahle neštastná příhoda pro ni nemá žádné následky. Zároven bych přála to samé vašemu Badymu. Doufejme, že se najde nový pán, který k němu bude mít tak hezký vztah jako měla/má vaše rodina. Nemohu nic jiného, než držet palce jak vaší dcerce, tak Badymu.
Děkujeme moc …
svěřte blbcum psachudák pes…jak mužete nechat děcko skákat po takové rasemagoři