Budou tomu už dva měsíce, co jsem tady psala zoufalé SOS o kříženci ohaře a labradora, Čertíkovi. Cítím, že dlužím Zvířetníkům objasnění neveselé životní situace tohoto zdravého, temperamentního pejska. Už se mě v mejlíku ptala i PetraK, takže tak činím.

Ano, Čertík, nyní přejmenovaný na Charlieho, má své DOMA. A to ne daleko od svého původního bydliště. Nemusely se konat žádné náročné přesuny, žádné manévry na západní výspu nebo sever republiky. Je pěkně doma na Jižní Moravě, kde se i zřejmě narodil.

Ano, domov mu poskytla jedna skorozvířetnice, kterou Ti, kteří byli v Podmitrově, znáte. Je to Dana, tenkrát bezepsí, tenkrát ještě netušící ani ona ani já, že se stane paničkou čertíka Čárlíka. Ta uvažovala o pejskovi až příští rok, o chlupatém běloučkém čuvačovi a o fenečce. Hm, hm opět naše stará známá CD a její vtípky!

Charlie

Nechtěla jsem psát o osudu Charlieho dřív, než mi to dovolí Dana. Ta spadla do soužití s Charliem rovnou po hlavě, do deseti dnů odjížděla s manželem na dovolenou, takže se Charlie vrátil zase k nám domů, na hlídání. Co o to, Charlie si změnu snad i užíval, ale náš kocour Darek ho nemohl rozdýchat, tak se ho bál, že se z něj rázem stal Karel Havlíček v exilu, v horním patře, v ložnici.

Tam se promptně přestěhoval záchůdek (na který normálně nechodí, neb je to kocour venku se venčící), ale nic jiného mu nezbývalo a nám také ne. Zajímavé bylo, že i když normálně v noci ven nechodí (to právě spinká v ložnici) a tím pádem nepotřebuje jít ven, tentokrát hrabal v podestýlce i několikrát za noc a že je to rámus. A nejenom ten. Takže jsem v noci čistila záchůdek.

Do ložnice se přestěhovaly misky na vodu, na granulky, na kapsičky, a protože v ložnici má na noc pelíšek i Klérka, tak se tohle stolování ocitlo na intarzovaném stolku z poloviny 19. století, jediný starožitný kousek nábytku, který jsem kdysi dostala od kamarádky jako dárek. A také jediný stůl (chápejte vyvýšené místo), kde se mohlo umístit krmení pro kocoura, protože jinak by mu Klérka briskně všechno zbufetila.

Charlie a Waiki

Kocour vyšel z ložnice, až když Charlie odjížděl a tak se nám podařilo v nastalém zmatku to, že si stanuli s Čárlíkem „z voka do voka“. Samozřejmě, že se nic nestalo, Darek zaprskal, udělal mohutnou kočičí vývrtku, Čárlík kníkl, jak se lekl, protože netušil, kde se tam najednou ten tajuplný kocour objevil a už honem mazal ven za svou paničkou.

Konečně má Dana víc času se sžít s Charliem. Chodí s ním cvičit, na renomovaný výchovný psí cvičák. Honí se navzájem na dogtrekingu po Vysočině. Ano, Danuško, co jiného to je, když polomrtvá, po mnoha kilometrech, dorazíš na chalupu? Charlie má speciální tahací kšíry a jak jsem pochopila Dana ten správný úvazek. Však ty ještě u nějakého náročnějšího adrenalinového psího sportu skončíš. Jen co poznáš naši Ap s Alíčkem!

Ale Dana si nestěžuje, kdepak, je ráda, jak se jí vylepšuje zdravíčko a kondička. (Že je to tak, Dede!) Věřím, že se jim bude spolu žít dobře, vždyť čuvač není takový sportovní pes jako Čárlík a je mnohem, mnohem větší a moc chlupatý a bílé chlupy jsou na všem vidět a…. Anebo? Že by? Jak tvrdí dvě nejmenované zvířetnice, jeden pes je málo! Duo black and white, by také nebylo špatné.

Klér a Charlie

Sama nemohu uvěřit, že se tihle dva potkali, a že pro pejska vše dopadlo tak dobře. Celá tahle psí historie má ještě jeden aspekt. Sobecky prohlašuji, že jsem získala novou kamarádku, člověka, se kterým si rozumím, se kterým, jak jsme nakonec zjistily, máme dost společných osudů. Jedeme na stejné vlně. Nechme ještě trochu času, těm dvěma, Dana nám jistě později něco napíše. Nebo Charlie naštěká.