Po březnovém táboře u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách a lezení v prostoru doliny Zlomísk jsme měli zimy a zimního lezení tak akorát. A tak jsme se domluvili na jednodenní výšlap na jarní Pálavu v půli dubna.

Šlo nás 12 jako apoštolů. Ing. Mojmír Tichák – Kazimír, jeho žena Dana, sourozenci Honza a Hanka Klúglovi, Luboš Novák, Jirka Šteflíček – Kurýr, Michal Kryštof – Míša, Venca Šrůtka, Jirka Trnka – Čiki, Mirek Procházka, Míla Staněk – Ježek a Jura Švehla – Yetti.

Nutno podotknout, že toto jaro nastala fundamentální změna osazenstva našeho oddílu. Tento se doposud, už po několik let a ke všeobecné spokojenosti, skládal pouze z chlapů a jinochů. Pokud některý z členů pociťoval potřebu společnosti protějšku opačného pohlaví, tak si jej odchytil někde mimo domácí území oddílu a byla to pak jen a jen jejich soukromá záležitost.

V převážné většině jsme byli mladíci neznalí záludnosti ženské nátury, když tato hledá k sobě protějšek. A tak při jednom víkendovém výletu na Pálavu jely s námi vlakem do Popic dvě děvy předstírající ochotu zúčastňovat se s námi nepravostí námi konanými. Jména těchto odvážných Rusalek byla ještě dívčí, Jarka Škorpíková a Jana Hesová. Už ve vlaku jsme se navzájem „oťukávali“ a jak už to bývá, nic jsme nedbali varování před nastalým plíživým nebezpečím od zkušeného Kazimíra, našeho vedoucího, který byl už podruhé ženat.

Od této chvíle se charakter našeho oddílu jaksi pozměnil a tak jsme vstoupili do nové a námi důvěřivými a nezkušenými jinochy netušené éry plné nástrah a nebezpečí trochu jiného charakteru než na které jsme byli dosud zvyklí. Snad zbývá dodat, že zmiňované odvážné Rusalky, víly to luzné, po čase skutečně odchytily v oddílu sobě protějšky z našich řad a s nimi jsou ke své spokojenosti doposud, stejně jako členkami oddílu.

Ale zpět k výletu. Velice brzo ráno v neděli jsme se přesunuli z Brna autobusem ČSAD do blízkosti osady Bavory. Den byl ještě mladý, ale sluníčko už ohřívalo přes noc vychladlou krajinu vonící nadcházejícím jarem. Vzduch byl ještě čerstvý a tak nám cesta po silnici do Bavorů za klábosení pěkně ubíhala.

Z Bavorů se dáváme podél vinohradů do svahu k Okenní věži, bílé skalní baště oslnivě zářící v ranním sluníčku na okolní zelený pažit. Na cestu nám dokonce zpívají skřivánci a tak zanedlouho jsme u prvního cíle dnešního výletu.

Protože skály jsou naším prvním zájmem, tak se zbavujeme zátěže, kletry necháváme pod keři a vydáváme se na Okenní věž do jeskyňky, odkud je pěkný výhled do kraje. Nálada je bujará, vypráví se vtipy a Luboš svým diluviálním teleskopickým dalekohledem pátrá v dálavách a vyhlíží budoucnost našeho oddílu. Prostě to jaro s námi cloumá a po polárních mrazech, které jsme zažili před čtrnácti dny ve Vysokých Tatrách v noci pod stany, se není čemu divit. Po chvíli opouštíme jeskyňku a některým to nedá, a sápou se na okolní skalní útvary k pobavení těch, kteří tak nečiní.

Zanedlouho se vydáváme dále. Stolovou horu necháváme vpravo, jdeme podél skal cestou necestou a pak uhýbáme doprava přes les směrem k Sirotčímu hrádku. Zde si prohlížíme skálu Ploutvičku nad osadou Klentnice a pak, jak jinak, lezeme po skalách Sirotčího hrádku. Po ukojení našich nezkrotných vášní odcházíme opět volně krajinou a nikoliv po cestách k vrchu Pálava, jehož vrchol obcházíme s pravé strany a docházíme tak do Klauzy, čili Soutěsky. Touto procházíme směrem na sever a pak se dáváme příkrým svahem doprava, ke skalním útesům skrytým v lese, kde opět čtveračíme jejich slézáním.

Po potřebné dávce adrenalinu v žilách se vydáváme dále, volně nízkým lesem k Děvičkám. Zde zkontrolujeme známé zříceniny a výhledy do kraje, abychom okupovali jednu místnost bývalého hradu a zde si sedli, vyhlíželi do kraje Kopčena a Mamutíka, na Dolní Věstonice. To můžeme proto, že zdi hradu v tomto místě už chybí. Také se posilňujeme a různě fotíme.

Asi po půl hodině lenošení se vydáváme na cestu zpět k domovu. Nejdříve s kopce dolů do Dolních Věstonic a pak přes most přes Dyji a lužními lesy, kde ty lesy nyní jsou – pod hladinou vodních nádrží, do Strachotína. Odtud to už je jen co by dup na nádraží u Popic, odkud nás odváží vláček couráček domů do Brna.

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Duben_1963_vyslap_na_Palavu