VZPOMÍNKY STARÉHO ZBROJNOŠE: Jarní výšlap na Pálavu, 1963

Po březnovém táboře u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách a lezení v prostoru doliny Zlomísk jsme měli zimy a zimního lezení tak akorát. A tak jsme se domluvili na jednodenní výšlap na jarní Pálavu v půli dubna.

 

Šlo nás 12 jako apoštolů. Ing. Mojmír Tichák – Kazimír, jeho žena Dana, sourozenci Honza a Hanka Klúglovi, Luboš Novák, Jirka Šteflíček – Kurýr, Michal Kryštof – Míša, Venca Šrůtka, Jirka Trnka – Čiki, Mirek Procházka, Míla Staněk – Ježek a Jura Švehla – Yetti.

Nutno podotknout, že toto jaro nastala fundamentální změna osazenstva našeho oddílu. Tento se doposud, už po několik let a ke všeobecné spokojenosti, skládal pouze z chlapů a jinochů. Pokud některý z členů pociťoval potřebu společnosti protějšku opačného pohlaví, tak si jej odchytil někde mimo domácí území oddílu a byla to pak jen a jen jejich soukromá záležitost.

 

 

V převážné většině jsme byli mladíci neznalí záludnosti ženské nátury, když tato hledá k sobě protějšek. A tak při jednom víkendovém výletu na Pálavu jely s námi vlakem do Popic dvě děvy předstírající ochotu zúčastňovat se s námi nepravostí námi konanými. Jména těchto odvážných Rusalek byla ještě dívčí, Jarka Škorpíková a Jana Hesová. Už ve vlaku jsme se navzájem „oťukávali“ a jak už to bývá, nic jsme nedbali varování před nastalým plíživým nebezpečím od zkušeného Kazimíra, našeho vedoucího, který byl už podruhé ženat.

Od této chvíle se charakter našeho oddílu jaksi pozměnil a tak jsme vstoupili do nové a námi důvěřivými a nezkušenými jinochy netušené éry plné nástrah a nebezpečí trochu jiného charakteru než na které jsme byli dosud zvyklí. Snad zbývá dodat, že zmiňované odvážné Rusalky, víly to luzné, po čase skutečně odchytily v oddílu sobě protějšky z našich řad a s nimi jsou ke své spokojenosti doposud, stejně jako členkami oddílu.

 

 

Ale zpět k výletu. Velice brzo ráno v neděli jsme se přesunuli z Brna autobusem ČSAD do blízkosti osady Bavory. Den byl ještě mladý, ale sluníčko už ohřívalo přes noc vychladlou krajinu vonící nadcházejícím jarem. Vzduch byl ještě čerstvý a tak nám cesta po silnici do Bavorů za klábosení pěkně ubíhala.

Z Bavorů se dáváme podél vinohradů do svahu k Okenní věži, bílé skalní baště oslnivě zářící v ranním sluníčku na okolní zelený pažit. Na cestu nám dokonce zpívají skřivánci a tak zanedlouho jsme u prvního cíle dnešního výletu.

Protože skály jsou naším prvním zájmem, tak se zbavujeme zátěže, kletry necháváme pod keři a vydáváme se na Okenní věž do jeskyňky, odkud je pěkný výhled do kraje. Nálada je bujará, vypráví se vtipy a Luboš svým diluviálním teleskopickým dalekohledem pátrá v dálavách a vyhlíží budoucnost našeho oddílu. Prostě to jaro s námi cloumá a po polárních mrazech, které jsme zažili před čtrnácti dny ve Vysokých Tatrách v noci pod stany, se není čemu divit. Po chvíli opouštíme jeskyňku a některým to nedá, a sápou se na okolní skalní útvary k pobavení těch, kteří tak nečiní.

 

 

Zanedlouho se vydáváme dále. Stolovou horu necháváme vpravo, jdeme podél skal cestou necestou a pak uhýbáme doprava přes les směrem k Sirotčímu hrádku. Zde si prohlížíme skálu Ploutvičku nad osadou Klentnice a pak, jak jinak, lezeme po skalách Sirotčího hrádku. Po ukojení našich nezkrotných vášní odcházíme opět volně krajinou a nikoliv po cestách k vrchu Pálava, jehož vrchol obcházíme s pravé strany a docházíme tak do Klauzy, čili Soutěsky. Touto procházíme směrem na sever a pak se dáváme příkrým svahem doprava, ke skalním útesům skrytým v lese, kde opět čtveračíme jejich slézáním.

Po potřebné dávce adrenalinu v žilách se vydáváme dále, volně nízkým lesem k Děvičkám. Zde zkontrolujeme známé zříceniny a výhledy do kraje, abychom okupovali jednu místnost bývalého hradu a zde si sedli, vyhlíželi do kraje Kopčena a Mamutíka, na Dolní Věstonice. To můžeme proto, že zdi hradu v tomto místě už chybí. Také se posilňujeme a různě fotíme.

Asi po půl hodině lenošení se vydáváme na cestu zpět k domovu. Nejdříve s kopce dolů do Dolních Věstonic a pak přes most přes Dyji a lužními lesy, kde ty lesy nyní jsou – pod hladinou vodních nádrží, do Strachotína. Odtud to už je jen co by dup na nádraží u Popic, odkud nás odváží vláček couráček domů do Brna.

 

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Duben_1963_vyslap_na_Palavu

 

 

 

Aktualizováno: 31.10.2011 — 18:20

15 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milý Jiří, kdepak je Němce konec. Kdybych já zapomněla jenom nějaké to „m“, cha. Já tu čtu s otevřenou papulou a nevěřím svým očím. Ty si všechno pamatuješ jako by to bylo včera. Já zoufale hrabu v paměti a kde nic tu nic. Už si nepamatuji jména kolegů se kterými jsem pracovala, zapomínám jména míst a….. co to budu tady vypisovat, prostě si nepamatuji nic. Na štěstí po mne nikdo nežádá abych sepsala své paměti.
    Milý Georgi, opravdu klaňák, jsi neuvěřitelný. :O (clap)
    A máš krásné vzpomínky.

  2. Milý Georgi (inlove) , děkuju Ti za vlídnější výlet. 🙂 Ono taky to je zákonité, když se chlapcům začnou zapalovat lýtka a do party přiberou něžnější pohlaví, těžko mu budou namlouvat, že mínus osmnáct je pěkné počasí. I otužilé horolezkyně to (naštěstí) vidí trochu jinak. (nod) (sun)

  3. Milý Georgi, konečně výlet, ze kterého nejsem uštvaná už při čtení 😀 Ovšem jsem si jistá, že bych byla mezi těmi, kdo se zájmem sledovali lezoucí, aniž by opustili pevnou zem (chuckle)
    Jinak vám to všem moc slušelo, radost pohledět. Jo a Rusalky jste si mezi sebe pustili… no, to budou konce! 😛

  4. Jó Pálava je Pálava, marný platný. A fotky jsou krásně dokumentační – já vlastně nikdy neviděla krajinu pod Pálavou bez jezer. Jako dítko jsem tam nebyla, a až jsem se tam dostala, už se kolem rozlévala voda – takže typický lužní les znám jenom Prales pod Lanžhotem.

    A moc se mi líbí ty fotky švarných junáků a junaček kráčejících v řadě po cestě (nod)

  5. No vida, normální výlet :O (rofl)
    Krásný fotky, zajímavý. Mám dojem, že dřív bylo obecně míň lesů. Vždyť si vezměte jenom řopíky.Jak se stavěly? No přece aby bylo vidět od jednoho k druhýmu. V dnešní době to minimálně v 50% případů nejde, jsou v lese…

  6. Čím jsem starší, tím mám Pálavu radši, takže moc dík za článek – a hlavně za fotky, je to oproti dnešku opravdu zajímavé srovnání.

  7. Díky za krásné cestování, dnes trochu vlídnější cesty.
    Páláva je nááááádherná, dneska tam musí být krásně, tedy u nás je slůňo a teplo. ( wave)

  8. Yetti, to je ohromné, zase ta Tvoje naskenovaná, perfektně vedená alba. Po těch děsivých hororech v Tatrách, konečně nějaká normální oddychovka. Zdá se mi to nebo je to fakt, že mi připadá Pálava na Tvých fotkách méně zarostlá, taková holá. Ta poslední fotky, pohled na Dolní Věstonice ještě s řekou Dyjí s meandry v lužních lesích, je přímo dokumentárně archivní (y) !

  9. Georgi, opět pěkné povídání, díky (y) Jen taková vlezlá otázka:(wait) Nebyl Kopčem s m na konci? Myslím, že jméno měl od toho, že byl „kopnut srnčetem“ 🙂 Lovci mamutů je má oblíbená dětská četba (chuckle)

    1. Lovci mamutů mě tak nějak minuli – to se některým knížkám stává. Četl jsem, ale rozhodně si z toho moc nepamatuji. Měl jsem moc rád Ztracený svět od pana profesora Augusty – s Burianovými obrázky. A vůbec mi nevadilo, když jsem později zjistil, že se pan Burian v některých případech rekonstrukcí dost „sekl“. Na dobu, kdy to oba pánové psali a malovali, byli přesní až dost…

    2. No samo, byl to Kopčem. Omlouvám se, to zase zapracoval ten Němec co se snaží nasáčkovat do mé kebule.

      1. Chichi – a ještě kousek češtinářského koutku. Nešli jste do a z Bavorů, ale vždycky a jedině do a z Bavor. Ale jinak je tvá čeština překrásná (a zrovna tak Míly) – obdivuju všechny naše krajánky, jak je mateřština v jejich podání libozvučná a mluvnicky správná. (clap) (clap)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN