Každodenně stále barevnější listy stromů jsou neklamným svědectvím, že letošní podzim se už neodvolatelně dostavil. Křoviny a pokroucené staré ovocné stromy na jižní stráni svažující se k říčce Rokytce v Praze – Královicích se proměnily v úžasně krásnou, barevnou lavinu.
Po cestičce vyšlapané mezi obrovitými kopřivami, které celé léto nekompromisně okupují přilehlou zátopovou planinu, jsem mohl se svým dnes již více než třináctiletým středoasijským pasteveckým psem Bakem bez nepříjemného požahání bezpečně projít.
Sobotní odpoledne bylo nádherné a i můj, ve srovnání s Bakovým jistě velmi nedokonalý nos, ve vzduchu cítil spoustu zajímavých a příjemných vůní. Ale Bak už měl dlouhé procházky „plné zuby“. I když je to pořád svalnatý, pětašedesátikilový pes, věkem již patří ke psím stařečkům.
Před lety to však byl doslova ďábel. Jako pravý skaut byl „Vždy připraven“, ale bohužel pouze ke rvačce se všemi dostatečně velkými psy mužského pohlaví.
Protože jsem ho dostal darem jako dvouměsíční štěně přímo od kočovných pastevců z po-hoří Ťan Šan v Tádžikistánu, měl již uši kupírované přímo u hlavy. A tak mu na ní žádný běžný drátěný košík nechtěl držet. Vyzkoušel jsem mu i kožený náhubek – jako mají medvědi, ale kňoural tak hrozně, že jsem ho nechtěl trápit.
Nakonec jsem ho vodil na procházky po hostivařském lesoparku na speciálním desetimetrovém navíjecím vodítku, ale bez košíku. Na volno jsem ho pouštěl jenom v noci, hluboko po půlnoci, kdy jsem s vysokou pravděpodobností předpokládal, že jediným bláznem chodícím ve tři ráno na procházku se psem do lesoparku jsem jenom já.
Jednou však ulovil ovci, která do lesoparku utekla z nedaleké zemědělské usedlosti. Přinesl mi ji v tlamě, jak ohař kachnu. Samozřejmě, že jsem se k tomuto činu přihlásil a majiteli ovci zaplatil. Nebyla to úplně levná noční procházka. Od té doby už jsem musel vždy počítat i s Bakovými loveckými instinkty.
Jakmile uviděl jakoukoli zvěř, či objevil i její pouhou stopu, okamžitě vyrazil. Ještě že já vážím téměř metrák a že na popruh vodítka by s vysokou pravděpodobností udržel i rozběhnutou krávu. Žádná procházka s Bakem tedy nebyla „procházkou růžovým sadem“.
V posledních letech už je to přece jenom o trochu lepší. Už v něm není ta úžasná divokost. Ale já jsem pro jistotu, stejně jako slavný detektiv Nick Carter, „vždy ve střehu!“
V sobotu mi při procházce zatrnulo, když kousek před námi z křovin stráně vyběhl na přilehlou, ještě krásně zelenou louku nádherný srnec následovaný čtyřmi srnkami. Bak skupinku zvířat okamžitě zpozoroval a jeho tělo se napjalo jako tětiva. Stačilo však jen mé tvrdě vyslovené „Nesmíš !!!“ a Bak se uvolnil. Oddechl jsem si, ale pro jistotu jsem si ho vzal k noze.
Aby nevyrazil, až budeme procházet přes stopy stádečka, které se opět skrylo v houšti keřů. Nic se však nestalo. Přes inkriminované místo Bak v klidu prošel. A tak jsem mu uvolnil popruh vodítka a Bak klusal dál po vyšlapané cestičce přede mnou.
Náhle se však srnky na louku vrátily. Všech pět nádherných zvířat se zastavilo necelých patnáct metrů od nás. Dohromady jsme v tu chvíli vytvořili sousoší.
Ta chvíle byla úžasná. Dramatická, ale i krásná. Nikdo a nic se nepohnulo. Dlouho – nejméně minutu. Srnky upřeně hleděly na Baka a on zase na ně. Pak srnec pohodil hlavou, udělal několik kroků a začal se na pást. Srny ho pomalu následovaly. Bak se ke mně otočil se zvláštním výrazem. Jakoby se omlouval, že na ně nevyrazil.
Postoupil jsem trochu blíž k pasoucímu se stádečku a předpokládal, že se srny dají na úprk. Nikoli. Zvířata se jen směrem ke mně letmo podívala a pokračovala v pastvě. A tak jsme si s Bakem sedli vedle sebe na stráň a z povzdálí pozorovali tu dojemnou podívanou.
„Čím jsme si mohli zasloužit takovou důvěru?“ přemýšlel jsem.
„Stáří,“ odpověděl jsem si. Ta zvířata poznala, že už jsme oba staří a tudíž jim nejsme nebezpeční. Kdyby i tohle mělo být výsadou stáří – pak mohu za sebe i za Baka říci jen jediné: „Díky !!!“
Krasny , diky za clanek i za Baka
Jé, to je krásné čtení! Bak jenádherný a je vidět,že jste sehraná dvojice (h)
Jen víc takovýho čtení! (y)
S dovolením se připojím. Krásný pes. (dog) (h)
Bak je pan pes, povídání je nádherné, díky.
Krásný příběh a nádherný pes. Tahle pastevecká plemena mě fascinují, ale jejich případné vlastnictví už je v kolonce „v příštím životě“. Pokud se tedy nenarodím jako mravenec. Velmi lituju, že mi osud nedopřál být pánem takového psa.
Moc hezky napsané – Bak je krásný pes a zážitek se srnami nikdy nezapomenete. Doufám, že budete posílat další povídání o vás dvou, protože se moc dobře čte.
A možná i časem přidáte něco o tom, jak jste se dostal do Tádžikistánu ke kočovníkům a taky o nich něco napíšete – troufám si tvrdit, že pro většinu z nás je Ťan Šan tajemná exotika.
A OT – tady jsou dvě fotky z dnešního rána (chuckle)
http://yga.rajce.net/2011_Slunicko_vstava_z_mrakove_perinky_-_31.10.
Teď se to snad otevře:
http://yga.rajce.idnes.cz/2011_Slunicko_vstava_z_mrakove_perinky_-_31.10.
Nevím, proč to nejde ;( – kde udělali soudruzi z endéer chybu (fubar)
Ještě jeden pokus – tentokrát pěstitelské úspěchy mých rodičů (nod)
http://yga.rajce.net/2011_Exoticka_Vrbice
Teda YGO, vyrid mamince hlubokoslon a obdiv nad jejim pestitelskym umenim. (y)
YGO, pozdravuj rodiče a jsou to velmi, velmi šikovní lidé. Sím, sím,tu kůru, můžu jejich nápad použít ve vřesovišťátku?? Kolikrát jsem už měla v rukou větší kusy borky, ale tohle mě nenapadlo.
YGo, máš oči po mamince,to nezapřeš! (rofl)
A maminka má zelené ruce! (h)
Jiný Honza to napsal krásně, tak se připojím (inlove)
Děkuju všem za pochvalu.
Pro Vave – to víš, jih je jih, tam ti roste bársco.
Pro jiného Honzu – no nevím, do čtyřiceti mi všichni říkali „Celý Pepa“, ale po čtyřicítce jsem se asi v podobě přemiklíkovala a jsem víc podobná na mamku.
Jo – a mamka má ruce nejen zelené (fakt jí roste kde co, zrovna zítra budu vařit její hokaido, papriky má stále při síle a na melounu jsem si pochutnala dneska), ale i šikovné na všelijaké ruční práce – třebas krajky ke krojovým rukávcům umí tři druhy – šitou, pletenou i háčkovanou (však mé neteře měly svého času každá čtvery). A nad ránem luští sudoku – jen ty nejtěžší a zásadně vyplňuje propiskou (chuckle) .
Na konci té adresy je tečka, ale fórum se rozhodlo, že ta tečka už do adresy nepatří. Když si kliknete na ten odkaz a oznámí vám to že „stránka nenalezena“ tak si v řádku s adresou přidejte na konec ještě tečku a pak už by to mělo fungovat.
Bak vypadá krásně- ale já na ty velké psy moc nejsem, mně stačí prťavky kavalírky, lovkyně kdečeho.
O víkendu jsme se neozývala, byli jsme v sobotu na Dušičkách a Borůvka si zatím stihla pořídit něco akutního žaludečně střevního- nechtějte vědět, jak to u nás vypadalo, když jsme přijeli… Takže jsme uklidili a vytřeli celé přízemí domu, ukonejšili zoufalou psici, která seděla v koutě a děsně se styděla, a doufali jsme, že je to jen něco menšího (stav domu tomu však neodpovídal). Naštěstí po našem příjezdu už se hodně zklidnila a hladovka ji dala do pořádku. Když včera večer po dvou lžičkách rýže s mrkví chtěla aportovat plyšáka bylo vidět, že je jí líp:)
ad „něco akutního žaludečně střevního“… na tohle nadělení pomohly Dádulce žaludeční kapky Amara. Když jí bylo blbě i po 3 dnech diety, ze zoufalství mě napadly právě tyto kapky. Dala jsem jí plnou čajovou lžičku pěkně do kapsy ve tváři aby to nevyplivla. Zázrak se konal po necelé hodině. (y) (whew)
Amara se ještě vyrábí? To mi dávali na břichabol, když jsme byla malá, a pak to snad zmizelo.
Borůvce pomohla hladovka. Jakmile se vyprázdnila, tak hodně spala a včera večer jsem usoudila, že rejže s mrkví v malé dávce bude testovací- psice div neslzela štěstím, jak jsem na ni hodná:), poněvadž už měla snahu okusovat venku kdeco, ovšem ven směla jen pod dozorem- znám své psy!
Jj vyrábí! Máme jí permanentně v lednici. (wave)
Povídání se mi líbí a Bak je nádherný pes. Pokud jde o vysvětlení, proč zvěř neutekla, tak bych měla i jedno méně poetické vysvětlení – dáno četnými zkušenostmi. Aspoň tady u nás je srnčí zvěř neuvěřitelně oprsklá a mají to dobře zmapované. Od psů puštěných na volno nebo samostatně běhajících si přece jen distanc drží, ale jakmile vidí psa na vodítku, nebo takového, co jde po boku svého pána, tak se chovají podobně – kouknou a pasou se dál. Potom je tu kategorie „mladý samec milující ruskou ruletu“. Ti s oblibou vyrážejí psům v podstatě před nosem a pořádají honičku. Že to dělají naschvál je zřejmé z toho, že když pes zaostává nebo váhá po přivolání od svého pánečka, tak srnec zpomalí, ba i zastaví, aby pes neztratil zájem. Stalo se mi to mockrát, než aby to byla náhoda 🙂 Holky srny to nedělají, ty zase umějí neuvěřitelně zmatkovat 😀
Ano, je to tak, ale jak Klérka stárne, máme pár roků klíídek a pádící zvěř MNE už tolik nevzrušuje (chuckle) .
Ale Dede, no tak! Vždyt trocha poezie nikoho nezabije… 🙂 .
Vaclave a Baku, diky 🙂 kdykoli se couram hostivarskym lesoparkem, predstavuju si tam vas dva, kudy jste chodili, kde jste asi treba to male stadecko potkali..
Taky byvaly doby, priznavam ze hlavne v lete (chuckle) , kdy jsem vencila boxeri duo dost po pulnoci. Kluci litali jak fotoni, nocni vzdousek jim svedcil lip nez denni horko a slunce, nikde nikdo.. nadhera 🙂
Btw JarkoFialko a Louk – ze ma ten lesac neco do sebe co? 😉 O vikendu jsem tam zas potkala vaseho „stareho znameho“, od jara na vas dve vzpomina (nod)
Hej 🙂 Dyk je to parádní šarplaninec 🙂
Měj se!
(wave)
Jak by právě na nás dvě mohl někdo zapomenout? (rofl)
Jj, lesopark je krásnej. Kdo by to byl do metropůle řek´ .
Hoj holka, krásný narozkový den (wave) (h)
(wave) (bat) (inlove)
Joj, nádherný pes, a nádherná „souhra“ pána a psa, určitě nejen při této příhodě…
Jen malá technická poznámka: Zveřejní-li se kdekoliv fotky, kde jsou vidět kupírované uši, musí tam být uvedeno „Doprovodná informace: Kupírování uší je zakázáno zákony 77/2004 Sb. a 246/1992 Sb.“.
jojo souhlas, důležitá poznámka hlavně pro Dede – aby ji nikdo nenapadl, že umožňuje prezentaci kupírovaných jedinců…
Na stranu druhou je v textu jednak věk psa (sice už se kupírovat nesmělo, ale mohlo se prezentovat a vystavovat s dovezenými jedinci) a jednak je tam uvedeno, že se jednalo o dar již vykupírovaného štěníka, dovezeného ze země, kde se kupírování provádí legálně.
Pes je to překrásný – a byl by překrásný i jako ušatec (wave)
V minulém povídání to bylo vysvětleno. Uši se těmto psům v zemi původu kupírují kvůli bojům s divokými šelmami, které tito psi podstupují při ochraně stád. Údajně jim roztrhané uši při těchto soubojích způsobují velké zdravotní problémy a velké nevýhody vůči soupeřům. Tudíž to kupírování vyšlo z dávných empirických zkušeností pastevců.
Čímž neříkám, že štěně, které vlky a medvědy nikdy neuvidí, natož aby s nimi muselo zápasit, by mělo mít kupírované uši. Naopak, uši těchto psů jsou prostě nádherné. Vždycky si přitom vzpomenu na Li a její kavkazské psy. Jen chci říci, že chápu postoj pastevců, kteří žijí v jiné realitě a psi tam stále plní své historické poslání.
Od 1.3.2004 je to nekompromisní, importi nemají výjimku. U fotek musí být ta doprovodná informace, jinak to zákon považuje za „propagaci týrání“ 🙁
pro detailisty:
http://lajdn.unas.cz/chovatelstvi/77.htm
V podstatě ten zákon považuji za správný, protože to pomáhá spoustě zvířat. Kupírování ocasů a uší mi vždycky přišlo, že se to dělá hlavně kvůli módě, vlastně jen u těch pasteveckých psů někde na horských pastvinách k tomu vidím nějaký reálný důvod. Páníčkové si holt zvykli na trochu jiný kukuč zvířat a bylo to.
Ale třeba vepřové – pořád si dám raději z vepře než z kance a ať mi nikdo nevykládá, že jim na kastraci dávají nějaké anestetikum. Ale to by bylo na širší debatu.
Díky Jarko, o tomto jsem měla jen mlhavé ponětí a to je málo. Už to jdu napravit 🙂
Sancti simplicitas … a pak nemá být zákonů několik tun a nedejbože se v nich má někdo vyznat.
:O Šišmarjáááá, to jsem netušila, že jsme TAK pozitivně laděný národ proti týráním zvířat 😛 !
Jak na jaké. Kupírovat psům uši je sice trestné, ale utopit vrh koťat, nebo je v krabici někde pohodit, to nikomu nevadí. Takže odborně provedený chirurgický zásah – špatnéééé, surová likvidace nechtěných mláďat – dobréééé! Ale hlavně, že máme na všechno přehršel většinou nekvalitních paragrafů, viz poslední hit – zákon o zimním obutí aut! Už vidím, jak vozidlo, uvízlé v závěji vytahují hasiči, jeichž auta jsou obuta do letního, protože mají ze zákona výjimku! O celoročních gumách (Vredestein – v zimě se v nich jen malinko sníží tlak), se při tom taktně mlčí, nejspíš to pro gumovou lobby není tak výhodné.
Chirurgický zákrok provedl někdo dohledatelný a oškubatelný … zkuste najít bývalého majitele krabice od bot.
Trestnost kupírování mi nevadí. Nemyslím, že je nutné to řešit zákonem ale dejme tomu. Ovšem prudit s cancem při zveřejnění obrázku je …. moderní.
Pes je to fakticky nádherný!
Panebože, to je krása!!! Pan Pes!
moc pěkné povídání ponoukající k zymyšlení, díky!
a Bak ne nádhernej pes!!!! (h) (h) (h) (h)
Pane Václave, děkuju Vám. Silné zamyšlení, krásně napsané. A jsem ráda, že s V8mi Bak stále ještě chodí. (h)
To je krásný psaní! (y) Pánové tvorstva se vskutku mají od zvířeny co učit.
A jejda, krásné zamyšlení. Ano, věřím, že zvířata nenápadně mezidruhově komunikují a není to jenom řeč těla, nebo zvuky. Škoda, že taková domluva nefunguje i u lidstva.
My pořád zapomínáme, že zvířata spolu komunikují, aniž mi si toho často vůbec všimneme.
Chodívala jsem s Arinkou do parčíku, kde na lavičce sedával starý pán. Kdysi se k němu přitoulaly dvě kočičky o které on se staral, ale když onemocněl tak, že byl každou chvíli v nemocnici, odstěhovaly se kočičky do parčíku, kam je denně chodil krmit (nebo sousedka).
Kočičky byly velmi plaché a hlavně se klidily v okamžiku, když se na obzoru objevil jakýkoli pes.
Občas jsem se starým pánem klábosila, Arinka běhala okolo a čuchala si …. koček si zdánlivě vůbec nevšímala a ty si v poklidu posedávaly se založenýma packama na lavičce. Jakoby o sobě vůbec nevěděly.
OMYL!
Když je člověk chvíli pozoroval, bylo jasné, že mezi nimi probíhá velmi intenzivní komunikace … o neútočení, o tom, že lze vedle sebe žít, aniž se navzájem ohrozí a možná i o tom, že ten psí a kočičí život vůbec není jednoduchej….
Bože, bože …MY si všimneme…
Souhlasím. Jen je někdy mezi nimi „jazykový“ problém – třeba pes a kočka si některé signály vysvětlí každý jinak a může být zle. (asi jako když Bulhar přikyvuje jinak, než jsme zvyklí, naprosto to mate…) Ale v tom životně důležitém si rozumí – možná proto, že se víc soustředí na řeč těla, která zdaleka nelže tolik, jako jazyk (lidský).
Ovšem historka s Bakem je úžasná, neopakovatelně napsaná. Měli na sebe pán se psem štěstí…
Krása. Příroda, klid, zvěř, ticho, psí kamarád (nod)
Naše první doga Arona byla lovec (nod) . Lovila nejen zvěř, ale hlavně hlučnou techniku – motorky, traktory, sněžné rolby, vrtulníky… Musela chodit na vodítku.
Xerxes byl velká změna. Milující brouček (inlove) (75 kilo), vždy ovladatelný a poslušný. Ten mi ukázal, jak krásné jsou společné chvíle v přírodě, kdy se dá klidně koukat na stáda srnčího, pozorovat honící se zajíce, krmit kačeny a nesvírat při tom křečovitě vodítko. Lovecký pud neměl (shake) snad vůbec žádný.
Beta, kosatka dravá (bat) – i při svém šíleném tempramentu zvěř taky zvládá navolno. Takže si dále užíváme nerušené toulky přírodou. S ní je ten adrenalin jinde – zvěř je v bezpečí – ta kořist, která je nečekaně ze zálohy lovena, jsem já… (rofl)