Tak jsem včera zase šila (no ano, termíny hoří) a u toho nakukovala do mailů a notovala si s ostatními piškbabami, jak moc jsme zvědavé a jak moc se těšíme, až navzájem uvidíme své ZU i všechny ostatní aukční předměty.
Myslela jsem později večer na to, jak velice jsou důležité tradice a jejich zachovávání. Kolik jen vymýšlení a příprav je člověk ochoten a schopen investovat do dalšího ročníku nějaké akce vzniklé původně náhodně či z recese, jako jsou třeba různé drakyády, nebo do akcí podstatně tradičnějších, jako jsou třeba Vánoce.
Když jsou tradiční události rozprostřeny během celého roku, dávají mu specifický rytmus, kdy nejvíce času připadá na dobu očekávání a těšení se – a to je vlastně to nejpodstatnější. Protože je rozhodně vždycky dobré, když se člověk má na co těšit, o co se opřít a na co vzpomínat.
Jsem ráda, že Zvířetníci si během let vytvořili své vlastní tradice, ať už to jsou valentýnské Úsměvy pro Dede (bráno od počátku roku), velká Setkání, fotografická soutěž pro náš reprezentativní kalendář, Zvířetnická aukce a Mikulášská vycházka; mimo to probíhá množství Brnění, Pražení a různých jiných venčení či setkání v krajinách českých i moravských. Všechny tyto akce jsou vlastně pilíři, na kterých Zvířetník stojí.
Zvířetnická aukce, která vznikla vlastně jako náhradní řešení, se stala prostorem k našemu blízkému setkávání se jiným způsobem než obvykle. Vždycky žasnu, kolik šikovných a invenčních lidí je mezi námi, a také kolik soutěživých Zvířetníků, kteří svádějí líté boje o dražené předměty doslova do poslední vteřiny.
Od počátku se Zvířetnická aukce zcela přirozeným způsobem propojila s Mikulášským venčením, které tradičně (jak případné! 🙂 ) organizuje Bláža. Ani sama nevím, kolikátý ročník se bude letos konat, každopádně se už moc těším. Dostalo se ke mně několik variant, jak by mohlo letošní Mikulášské venčení probíhat – od prostého posezení v hospodě po procházku obvyklou trasou.
Mně se nejvíc líbí varianta, kdy by se došlo k rybníku, kde bychom krátce vzpomněli na Li a zapálili na břehu svíčky (snad letos nebude tolik sněhu jako loni) a potom se vrátili stejnou cestou, abychom se vyhnuli dlouhému putování po otevřené silnici.
Ale ať už to bude tak nebo tak, určitě si tuto tradici nenechám ujít. Vyhlášení výsledků aukce, předávání vydražených předmětů a prezentace předmětů zvláštního určení pro mě otevírá advent. Už tradičně.
(Pozvánku na Mikulášské venčení 2011 najdete na nástěnce.)
Jéje tradice 🙂 Já mám vždycky trochu problém z nich nemít černé svědomí, co že jsem všechno nestihla a mělo to bejt hotový… Ale učím se nadhledu, učím, takže tímto nadšeně hlásím, že jsem vděčná za trvání zvířetnických tradic, anžto mám rozpracovaný (jen velmi drobný) předmět do zvířetnické aukce na příští (no, doufám, že ne přespříští (blush) ) rok (rofl)
Jsem moc ráda, že vás znám. (wave)
Děkuju vám za milé komentáře a za to, že ty tradice cítíte stejně. (h) Jen nevím, co to jsou Bobrovníci. 🙂
Jenny, milé Světlíčko naše (inlove) , neznám akčnější obec, než je ta vaše. A za ten pomníček jsem taky ráda, vždycky je všude hledám a podle toho, jak vypadají, soudím vedení obce. (nod)
„Bobrovníci tvořili specializovanou skupinu obvykle knížecích pomocníků, kteří se specializovali na práci s bobry. Stavěli si přechodná obydlí u řek v místech, kde žilo větší množství bobrů, na které dohlíželi, hlídali je před pytláky a predátory a také lovili. Bobří kůže patřily k cenným předmětům obchodu. Z bobřího ocasu se také získávala substance považovaná za léčivou. Názvy míst, kde tito bobrovníci sídlili přešly někdy i do názvů místních.“
Ale tady pujde asi o návštěvu obce jménem Bobrovníky : http://bobrovniky.euweb.cz/bobhistory.htm
Snad.
hihi, troufám si dokonce říct, že přímo u toscy 😉 (nod) (h) (chuckle)
ÁHA! (fubar) Dnes jsem snídala velmi nedovtipnou kaši, a měla jsem jí hodně.
Děkuju, Jendo (f) , děkuju, Bedulko (f) !
Vave, díky ! Pomníčky a křížky jsou za ty moje čtyři roky kralování opraveny všechny. Sehnala jsem dobré sochaře opraváře a taky prašulky z dotací. Máme teď krásné pískovcové sochy, bez špatných nátěrů a svépomocných „záchran“. Dnešní akce se nadmíru vyvedla a tak jsem dobře naladěna. Na pětihektarovém rybníku plovaly lotosové květy, děcka byla u vytržení a vůbec tam panovala dobrá nálada.
Hned se mi bude lépe spinkat.
Takže už všem vinšuju dobou noc a těším se na zítřek. Kousek od nás v Partutovicích se kupodivu dodnes pěstují české brambory a mají zítra bramborový den. A protože bramboráků není nikdy dost, jedeme na návštěvu a tentokrát n e m u s í m nic dělat. Takže , těžká pohoda.
(wave) (h)
Vave, díky za tradicové vyprávění. Na aukci se těším jako malá holka a jsem napnutá jako kšandy. 😀 Mám tradice ráda. Pokud je řídí i rozum. Nikdy mě nenadchly drahé vánoční dary. Jsou zavazující a to já nemám ráda 😉
Milá Vave, zase bezvadná stopětka. Tradice miluju ale takové ty jak říká Xerxová, pokud možno prožité a vlídné, nabíjející energií.
Dnes zrovna máme u nás nyní již tradiční světluškovou procházku. Jdeme večer k pomníku padlých v I.sv. válce, pak již potmě, s lampionky, čelovkami,baterkami, pokračujeme na místní hřbitůvek, kde hlavně děti s rodiči a prarodiči zapálí na rodinných hrobech svíčky a pak krásnou švestkovou alejí sejdeme z kopečku k rybářské chatě, tam budou přichystané teplé, čerstvé bramboráčky a punč. Posedíme, pokecáme, děti si pustí po rybníku plovoucí lampionky – květy a do nich si napíší přání pro Ježíška.
Pak půjdeme doufám spokojeně domů, mírně opunčováni a hupsneme do kanafasu.
Tak takové tradice mám ráda i když je nimi práce. (h)
Jenny, to není možný, co vy všechno u vás děláte.A máš ode mě metál za to, že máte opečovaný pomník padlých z první války.
Musim se priznat, ze Jenny obec jsem videla, vcetne rybniku, a i muzeum a jine veci. A je tam moc hezky.
Díky, musím se taky přiznat Hani. Pochvala mi dělá móóóc dobře na dušičci . Kuju (bow)
I já s Jajkou potvrzujeme to, co napsala HanaW
Určité tradice mám moc ráda (Vánoce) a jiné si přizpůsobuji pro sebe (Velikonoce). Jiné se učím (hody). Ale tradice zvířetnických akcí mě moc těší. Aukce se zúčastňuji s velkým potěšením a letos už mám dokonce hotovo!
Tradice jsou obrovsky stmelovací – měly jsme v oddíle spoustu tradičních výprav a tradic na táboře a ohromně nás to sbližovalo. O jednu tradici jsme přišly ekonomickou cestou – každé vánoční prázdniny jsme jezdily bloumat po staré Praze a zejména po Hradě. S novou vůdkyní si oddíl tvoří nové tradice, něco zůstává, něco už se přežilo.
Jako malá jsem tradice a rituály měla moc ráda, pak nějak nastala pauza, a s věkem se k nim ráda vracím – můžu jim dát vlastní obsah. Akorát ty úklidy mi pijou krev, i když uznávám jejich užitečnost. Nemohl by někdo naklonovat a půjčovat Xerxovou???
Díky, Vave, za pěkné zamyšlení.
tradice jsou podle mě důležité, dávají nám vědomí určité kontinuity… některé jsou zažité, jako již zmíněné Vánoce, Velikonoce apod. a obsah jim dáváme jen my, není nutné se přizpůsibit konzumnímu trendu, který jim dávají jiní, dokonce si je můžeme přizpůsobit – třeba vánoční úklid je tradice, kterou můžeme vesele zrušit, aniž by tím jakkoli utrpěla tradice Vánoc jako takových 😉
jiné tradice si potom vytváříme my sami a já jsem moc ráda, že zde na Zvířetníku takové vznikly (h) (h) (h)
chicht – já si zase klidně nechám jako tradici ten předvánoční úklid – vůbec mi nevadí (nepřeháním to, dělám si ho postupně, povídám si s každým hrnečkem z poličky – voní k tomu cukroví, v okně svítí světýlka, hoří velká svíčka…) Co naopak vůůůbec nemusím je nakupování, lítání po obchodech, hlučné koledy, umělí sněhuláci… To si raději postavíme svýho skutečnýho na zahradě (chuckle)
Nepotřebujeme hodně dárků, potřebujeme lásku, klid, pohodu a zdraví. Do města chodíme minimálně – dárky kupujeme s velkým předstihem.
Vavís – dík za tradiční povídáníčko (inlove)
Tradice a rituály k člověku patří a neobejde se bez nich. Ty klasické – oslava zrození, svatba, projevení zármutku nad zemřelým, byly posléze doplňovány dalšími – vánoce, velikonoce a jiné svátky duchovní. Jak se snažíme od svých kořenů nesmyslně odtrhnout, snažíme se zavádět jiné svátky, z nichž některé jsou ideologické (1. máj), jiné se stávají konzumní. Jsem ráda, že zvířetnické „nové tradice“ nejsou svátky konzumu. Že jsou to svátky srdce.
Milá Evo, napsalas to dokonale – připojuju se k tobě (inlove)
Já bych ještě dodala, že tradice občas nutí lidi se proti nim bouřit, aby se člověk k těm důležitým obvykle vděčně vrátil.
Pamatuju si, jak jsem se v kalupu přípravy Vánoc začala přesvědčovat, že je to vlastně den jako jiný a proč se tedy štvát? Naštěstí jsem brzy prohlédla, že je to úplně naopak. Ty dny jsou mimořádné, ale ne přemírou jídla, výzdoby a šíleným drhnutím. je tedy možné se na ně těšit a řekněme duchovně připravovat bez toho, abych se uštvala jejich přípravou.
Moc zajímavé téma, milá Vave! (inlove)
Pokud jde o zvířetnické tradice, tak sama žasnu nad tím, že vznikly a žijou! (blush) A velké díky všem dobrovolným organizátorům – za každou akcí je spousta práce a já to dobře vím (inlove) (h)
Tradice mám ráda, moc ráda se na „něco“ těším, ať jsou to Vánoce, Velikonoce či návštěva Bobrovníků… 😉
Tradice. Někdy mám pocit, že bez tradic by se spousta lidí přestala scházet, protože teď zrovna se to nehodí … Jo jo, patřím mezi ty, co sice nemají rozplánovaný každý víkend dopředu, ale nakonec se jim to vlastně nehodí. Takže tradice setkávací potřebuju, abych nakonec nezapomněla, jak moji blízcí vypadají. A tradice zvířetnické jsou obvzlášť milé. Co bude letos s Mikulášským venčením nevím. Ráda bych dorazila, ale nevím, v jakém složení. POkud přijedu, musím sebou mít aspoň Rysinku, neb se odpoledne dožaduje jídla co dvě hodiny, ale co s Rysíkem, to netuším.
Dneska jsem už stihla přečíst 4 články (něco v noci po kojení, zbytek ráno u snídaně) a k mému zoufalství je tu ještě jeden. Ten asi nestihnu a diskusi taky ne. A odjíždíme pryč (směr Brno), vrátíme se zítra, ale jen proto, baychom pozítří zase odjeli. Takže ten skluz nedoženu, naopak vytvořím další. Myslím na všechny potřebné, o kterých vím.
Jo a k včerejšímu pánskému vaření: Naše rodina nemá jediného chlapa, co by nedokázal uvařit, ale nejlíp asi vaří můj brácha. A Rysík projevuje o vaření zatím taky zájem, tak snad ho to nepřejde. Je to opravdu užitečné, nám táta vařil docela dlouho, když byla maminka v nemocnici. Pro ni jistě bylo fajn, že věděla, že nás táta nenechá měsíc ohladu.
Tak já letím balit, abychom vyjeli včas.
Tradice by se měly dodržovat (nejen ty zvířetnické), mám ráda ten pocit kontinuity.
Letos jsem však svou tradici porušila a došila jsem všechno včas, dokonce s malou rezervou. 😉
Bohužel já se žádné ze zvířetnických tradic nemohu zúčastnit (tedy kromě dvojího Pražení).Ale díky detailním dokumentacím mám pocit, jako bych tam také byla a dodatečně to „prožívám“ s vámi. Ať vám všem tyhle tradice vydrží ještě řadu let.