Babí léto přešlo v podzimní plískanice, zamračená obloha moc na náladě nepřidá, ale my jsme si stihli užít krásné první dva měsíce školy v novém složení Myšátek. Moc ráda bych vám je zase představila a napsala vám, co už jsme za tu krátkou dobu stihli.

V červnu se s námi rozloučil Kuba a Radek, kteří postoupili do čtvrtého ročníku a přešli k jiné paní učitelce. Také Víťa a Matěj přešli do jiných tříd nižšího stupně. Takže kdo zůstal??

Tomík, Mike a Zuzka jsou základ třeťáků, k nim přibyla ještě Sandra. Jsou to šikulkové a velikáni, takže musí být oporou a pomocníky druháčkům – z minulého roku znáte Aničku a Anetku a nová holčička je Lada.

Samozřejmě k naší třídě neodmyslitelně patří náš křeček Bertík, který se nechá mazlit a vypadá velmi spokojeně. Jen ho rozčílí, když mu nějaký cizinec okupuje jeho bydlík. Mike má doma spoustu zvířátek a občas nám nějakého malého kamaráda přinese představit. Naposledy to byl minikrálíček se studenýma ouškama a heboučkým kožíškem. Bertík zůstal ten den doma a druhý den pobíhal po bydlíku a výběhu jak splašené torpédo a oňuchával, kdo že mu to okupoval jeho bydlení. Podotýkám, že jsme mu akvárko i výběh po návštěvě vyčistili.

Z počátku se zdálo, že práce v téhle třídě bude „leháro“, protože mi zůstaly samé šikovné děti, ale Myš si vždycky najde nějaké zpestření, takže leháro se nekoná. Ale upřímně – ani by mě to nebavilo. Protože vloni byli ve třídě dva hodně problematičtí žáčci, kteří vyžadovali individuální péči v plném rozsahu, a rozporcovat se zatím neumím, nezbývalo moc času na ostatní děti a ony musely být hodně samostatné. Nebyl dostatek času na dolaďování a procvičování. Letos si to tedy vychutnáváme, protože mám čas na každé Myšátko, ke každému můžu přijít pomoct a poradit nebo pochválit a pohladit. Je víc času na práci i na zábavu. I děti jsou spokojenější a klidnější, práce se nám daří mnohem líp.

Také jsme toho od začátku roku hodně stihli. Už jsme byli třikrát v divadle. Při posledním představení jsem se ale musela malinko čertit, protože Myšátka to pojala stylem „bavte nás, když chcete“ a vypnula myšlení. Pořad byl ale spíš výchovný a já z nich horkotěžko dolovala, co se v divadle naučili. Nakonec jsme si vysvětlili, že i když nesedíme v lavicích, pořád se něco nového učíme. Ale nakonec mi to děti samy dokázaly, že v nich ledacos uvízlo.

Šli jsme na oběd a potkali jsme pána s pejskem. Zuzka si všimla, že má na obojku známku s červeným křížem a hned mi to hlásila s tím, že je to asi pejsek, co pomáhá lidem. Hned jsme si o tom povídali a pána to asi zaujalo a zastavil se a slovo dalo slovo a my jsme si smluvili ukázku výcviku psů záchranářů na listopad. Mám z toho velikou radost. Absolvovali jsme školní olympiádu a pět dětí ze sedmi se umístilo, takže jsem patřičně pyšná na své sportovce.

Velkou událostí, na kterou se Myšátka těšila od začátku školního roku, byl náš tradiční výlet do ZOO v Praze. Pořád se něco dělo, takže výlet se nakonec uskutečnil až v říjnu a povedlo se mi vyčarovat jediný pěkný den v celém týdnu. Bohužel těsně před výletem omarodila Anička a Sandra, takže jsme vyrazili jen v sestavě pět Myšátek a jedna Myš. Cestu jsme zvládli téměř v pohodě, zádrhel nastal jen v metru, protože Lada se bála nastoupit do vlaku a nastalo menší přesvědčování.

Když se mi jí podařilo přesvědčit, že vlak řídí pan „řidič“, že tam vepředu fakt sedí, že jedeme po kolejích a spadnout z nich nemůžeme a že do tmy svítí reflektory, projeli jsme těch deset zastávek celkem v klidu. Jen se při mém vysvětlování a přesvědčování bavila půlka cestujících ve vagónu. U ZOO jsme se sešli s Kačerem a Seanem a Jovásky, tentokrát se nekonalo žádné představení, protože vznikla akutní potřeba čůrat a baštit.

Šli jsme se tedy rovnou do ZOO, hned za branou se Myšátka usadila na lavičkách a pustila se do bašty. Samozřejmě stihla při jídle pozorovat pandu červenou, která se předváděla ve výběhu. Po naplnění bříšek jsme se vydali na velký okruh po celé zahradě – v Indonéském pralese jsme se báli netopýrů, kteří nám létali nad hlavami a občas nám „štrejchli“ šešulku.

Cestou k ledním medvědům se děti stihly několikrát sklouznout (Myš tentokrát ne :o( ). Nahoře, u koní se k nám připojil i Jakub. Prošli jsme tentokrát celou zahradu, i když ke konci už jsme museli trochu spěchat. Ale užili jsme si nádherný den plný pohody. Často jsme vzpomínali na Veram – „babička“ dětem chyběla a nám samozřejmě taky.

Hodně jsme toho viděli, prožili, naučili se. Měla jsem velkou radost, když byla Myšátka pochválena. Ale musím jim přiznat, že byla fakt bezvadná, pohodová, dobře naladěná a hodná. No, abych to nezakřikla… Myslela jsem si, že v autobuse děti padnou a usnou, ale nic takového se nekonalo. Padala spousta otázek, vyprávěly se zážitky, prohlížely se nakoupené věci… Děti jsem rodičům předala utahané, ale v pořádku a obohacené o spoustu zážitků. To všechno jsme zpracovávali hned druhý den ve škole, protože pracujeme na projektu „Příroda a my“.

Teď už se těšíme na podzimní prázdniny a po nich nás čekají další zážitky – návštěva pana Hořáka se zvířátky a ukázka výcviku psů záchranářů. Samozřejmě se už začíná mluvit o vánocích. Ale nemyslete si, pořád se moc pilně učíme a strašně moc se snažíme.

Přejeme vám krásné dny a moc děkujeme za to, že jste nás vzali pod svá ochranná křídla a díky vašim dobrým srdíčkům toho můžeme hodně prožít a naučit se.