Už dlouho jsem nepodala zprávu o tom, jak si vede Berry na poli výcviku, takže dnes to konečně napravuju. Jsme děvčata pilná, takže jsme už pod vedením Víti a Dany naběhaly po lese pěkných pár kilometrů. Berry už zjistila, že to není zdaleka taková brnkačka, jak si myslela ze začátku a já jsem stále ještě nepřišla na to, jak zkrotit tu zatracenou stopovačku. Ale obě se snažíme 🙂
Motto:
Berry, stopa. Hledej!
…
Berrýýý! Pomalu!
Pro začátek radši připomenu, že s Berry cvičíme s místní záchranářskou skupinou (www.rescue-stopari.cz) tzv. mantrailing, což znamená vyhledávání osob na základě jejich osobitého pachu (http://www.rescue-stopari-mantrailing.cz/blog.html). Pravidla jsou jiná, než u sportovního stopování – popravdě z jejich hlediska může být mantrailer stopař hajdalák, protože při této disciplíně je podstatný výsledek, nikoliv způsob provedení. Díky tomu ovšem může zvíře pracovat maximálně přirozeným způsobem a využívat všech svých silných stránek.
Trénovaný pes tak dokáže sledovat i osobu, která sama „otisky“ nenechává, třeba jede na kole, je nesena a u relativně čerstvé stopy zachytí i člověka jedoucího v autě. Protože umí pátrat i po zbytcích pachu a netrvá na tom, aby šel přesně ve šlépějích sledované osoby, je schopen sledovat starou stopu i ve městě, kde původní stopu kříží desítky dalších, včetně aut a jiných dopravních prostředků.
Popravdě když je kladena stopa třeba ve městě a kladeč se musí po x hodinách znovu dostavit na místo, kde ho má pes najít, je doprava skutečným logistickým oříškem. Čerstvá stopa kladeče (i v autě) se nesmí přiblížit původní (staré) stopě, protože pes je schopen „přeřadit“ ze staré stopy, kterou sleduje, na tu čerstvou, kterou kladeč právě projel. Tady musím upozornit, že to se Berry zdaleka ještě netýká a nevím, jestli se jí to někdy týkat bude. Ale oba bloodhoundi ze záchranářské skupiny, Vítkův Gump i Danina Cilka to umějí. Přece jen bloodhoundův nos nemá mezi stopaři vážnou konkurenci 🙂
Porážka na štěrku
Takže zpátky k Berry. Pokud jde o výcvik, tak se nám už stanovila jistá rutina. Jakmile vezmu „stopovací“ baťoh a navléknu Berry reflexní vestu, psina začne skákat jak klokan, dělá na Kazana kiš kiš a hrne se k brance a do auta jak velká voda. Protože naše psí holčička je workholik a pokud nemá zaměstnání, tak s ní není jednoduchý život. Když mi donekonečna nenosí nějaké aporty, tak na zahradě hloubí jámy, stěhuje pelechy (zatím je necupuje) a pokud píšu, tak mi cpe čenich na klávesnici a brání mi ve výkonu povolání. Když ji umravním, tak se tváří tak nešťastně, že z toho mívám výčitky svědomí. Stopování má tu výhodu, že co dělá obtížnější úkoly, tak minimálně ten den dá doma pokoj 🙂
Příjezd na místo, kde je stopa kladena, znamená radost a vzrušení. Berry poskakuje, a protože není na hlavu padlá, honem si v hlavě rovná: Kdo chybí? A už rejdí nosem po okolí. Popravdě někdy musí být na vodítku jen proto, aby po stopě neutekla „neoficiálně“. Naposledy včera – vzhledem k tomu, že start stopy nebyl tam, kde jsme nechávali auta, šla Berry na volno. Vítek mi ještě nestačil ukázat fáborek označující začátek, když už měla Berry ohledaný terén (to máme dělat spolu) a vyrazila do lesa po stopě.
Musela být odvolána a proveden start oficiální: tedy Berry byla oblečena do stopovacího postroje, připnuta na stopovačku (obvyklý boj s Její Zašmodrchaností jsem si odbyla už u auta), dostala pachovou stopu k nasumování a teprve potom směla vyběhnout… eh, vyrazit po stopě. Odnaučit Berry po stopě běhat bylo taky nutné a zpočátku jsme tak neměly stopovačku jemně napnutou, udržující kontakt mezi psem a vůdcem, ale drnčela nám jak lano na mostě. A běhat po stopě nesmí, nejen protože bych jí zanedlouho nestačila, ale především proto, že v té rychlosti potom dělá chyby.
Od začátku byla Berry nadšená a šikovná, oblouky zvládla s mávnutím packou, lomy ji zbrzdily, ale nezastavily. Seznámení s existencí lomu ji akorát naučilo dělat si kolem kontrolní kolečko, což naštěstí pravidla mantrailingu nezakazují. Svoje waterloo našla nedávno a to na štěrkové cestě. Když jsem prohlédla archiv stop (http://www.rescue-stopari-mantrailing.cz/index.html), tak jsem zjistila, že její trable se nejspíš týkají jedné konkrétní cesty v blízkém lese, protože předtím na podobné cestě v jiné části lesa hledala stopu bez větších problémů. Ona inkriminovaná cesta je jedna z těch lesáckých, co přetíná les prakticky v přímce, běží po vrstevnici ve svahu a kolmo na ni vede plno různě velkých průseků, které nejspíš komplikují proudění vzduchu a tedy i uchování stopy.
Ta zrada přišla ve chvíli, kdy Berry vypracovávala svoji první přibližně 50 minut starou stopu. Ta vedla ze začátku lesem, potom se lomem napojila na onu štěrkovou cestu. Kladečem byla Dana, Vítek šel jako pozorovatel za námi. V lese si byla Berry jistá, lom našla a identifikovala, ale na cestě se beznadějně ztratila. Každou chvilku vyběhla nad cestu, zjevně něco měla, ale neuměla si to vysvětlit (byla to místa proti průsekům, kde „průvan“ odfoukl stopu z cesty). Kňučela, věděla, že je to špatně a snažila se to vyřešit. Brzy ji napadlo, jak na to – chodila se „ptát“ Vítka. Konec konců, sdílí s Danou stejný pach domácnosti a tak to přece musí vědět 🙂
Dvakrát jsme se vrátily k lomu, kde stopa přešla z lesa na cestu, ale nepomohlo to. Berry byla strašně deprimovaná, takže Vítek zavelel, ať ji přepnu stopovačku na obojek (znamení – nepracuje se) a popojdeme kus po cestě a uvidíme. Ušli jsme asi dvě třetiny úseku, který vedl po cestě, když Berry stopu zase našla. Pochválila jsem ji, přepnula na postroj, a ona našla další lom vedoucí opět do lesa. Tam se jí spravila nálada a vlekla mě vysokým borůvčím přes prořezané březové větve jak splašený rychlík. Ta radost, když Danu konečně našla!
Zaháníme štěrkové strašidlo
Nepovedená stopa – přece jen tam bylo přerušení – se na Berryině stopařském sebevědomí přece jen podepsala. Její potíže jsme probrali ve skupině, psala jsem si i s EvouŽ. Rozhodli jsme se, že budeme trénovat štěrk a vrátíme se na čerstvé stopy. Přece jen pes by měl cítit úspěch a zlepšovat se postupně. Nejistota a nezdar mohou zničit psí sebedůvěru a tedy i jeho výkon.
Příští stopa vedla v jiné části lesa, byla čerstvá a našlápnul ji Zbyněk, abychom vyloučili pachovou příbuznost. Začínala na travnaté lesní cestě, brzy byl lom do lesa, v něm se různě klikatila, potom lomem vedla na štěrkovou cestu, šla kus po ní, následoval druhý lom opět do lesa, přechod na neštěrkovou cestu vedoucí kolem rybníka a na hrázi potom nalezení pohřešované osoby 🙂
Berry šla jistě a hezky, dokud nedošla ke štěrkové cestě. Tam bez problémů vypracovala lom a správně zatočila, já ji pochválila, ona ušla asi tři metry a najednou zpanikařila. Jde správně? Tohle je přece těžké! Minule se jí to nepovedlo! A začala si stopu ověřovat. Dvakrát se vrátila k lomu a dvakrát se musela ujistit, že teda šla dobře, ale i tak na ní bylo vidět, že není úplně v pohodě. Lom vedoucí do lesa našla bez problémů a zbytek stopy málem utíkala (brzdila jsem ji) – to byla brnkačka pro takovou fenku, že jo.
Přemýšleli jsme o tom, co se stalo tentokrát. Došla jsem k závěru, že jsem to z větší míry způsobila já. Tou pochvalou jsem ji vyvedla ze soustředění a ona si najednou uvědomila, že je to vlastně těžké. EvaŽ to nazvala syndromem červeného koberce – když víš, že na tom strašně záleží, tak nejsnáze klopýtneš. Takže jsem si umínila, že příště budu víc zticha. Vypadá to snadno – proč do toho psovi kecat, že? Jenže většina začínajících psů průběžnou podporu potřebuje, a teprve po získání prvních zkušeností je třeba odhadnout, jak bude komunikace fungovat dál.
Některý pes má rád hlasový kontakt pořád, jinému stačí jen občasné ujištění, že všechno jde, jak má, další chce mít svůj klid a ovace teprve při skončení úkolu. Vypadá to, že jak Berryška vyspívá, vyžaduje víc klidu na přemýšlení a o hlasovou podporu si vlastně říká jen tehdy, když je z nějakého důvodu nejistá. Nejistota nemusí pramenit jen z toho, že najednou zeslábla nebo zmizela stopa, ale třeba potřebuje vědět, jak se chovat, když znenadání někoho potkáme, někdo jde za námi a podobně. Je to důležité, nebo má pokračovat?
Tohle jsme se naučily, když nás při stopě sledovala jiná zájemkyně o výcvik, kterou Berry neznala, zato z ní cítila její psy. Když se k nám (zezadu) s Vítkem přiblížili na určitou vzdálenost, Berry nechala stopování, otočila se, zadívala se na ně a potom na mě. Jednoznačně mě varovala a chtěla vědět, co já na to. Povel „jdeme dál“ (poté, co jsem se poslušně otočila a situaci zkontrolovala) pochopila správně, ale jakmile se ti dva zase ke mně zezadu přiblížili na jí určenou kritickou vzdálenost, situace se opakovala. Prostě za mnou se nemá co nějakej cizák plížit. Kdo ví, třeba by mě chtěl ulovit, a to Berry nemůže dopustit – jsem přece její, ne?
Všechny tyto zkušenosti jsme uplatnili včera. Berry šla opět v lese a tím, že prostřední část stopy vedla po oné problematické cestě. Zpestřením byla skupina dřevařů s motorovými pilami v první části stopy, lom na štěrkovou cestu byl proti širokému průseku u krmelce pro zvěř, poslední lesní úsek stopy překračoval potůček. Berry začala ve velkém stylu, dřevaři ji nerozhodili, jen potřebovala ode mne slyšet povel „stopa“ jako ujištění, že si jich nemá všímat.
Na cestu vešla klidně, ale stejně jako minule začala být nejistá a pořád si stopu ověřovala. Dělala kroužky, jednou se vrátila, ale jakmile si to v hlavě uspořádala, šla po cestě bez problémů. Bylo zajímavé sledovat, jak jí pomohl uzavřený les, a jak ožila na úseku cesty rozježděném traktory, kde byly na štěrku kaluže, a prostřední pruh byl blátivý. Lom do lesa ji nijak nezbrzdil a jak dala nos na jehličí, tak zase jela jako rychlík. Potůčku, který překročila, si ani nevšimla. Proč taky, když ve vlhku se stopa čte sama? A na koupání to nebylo 🙂 Že to pro ni byla opravdu práce, se poznalo až doma – konečně dala pokoj a večer prospala v „boudě“ pod mými pracovními stoly.
Dvojitá osoba
Na závěr bych vám ještě chtěla říct jednu perličku. V sobotu dopoledne jsem šla našlápnout stopu Gumpovi. Bylo to ve Dvoře Králové, všude byl ruch obvyklý pro tuto část týdne. Dostala jsem komplikovanou gépéesku a přesné instrukce. Gump měl jít stopu navečer, pokud možno ještě před úplným setměním. Na místě jsem schovala jednu svoji rukavici, druhá sloužila jako pachovka pro psa. Vyřešila jsem jak problém odjezdu z místa stopy, která vedla poblíž nejfrekventovanějšího dvorského kruhového objezdu, tak způsob, jak tam navečer dojet, abych stopu nekřížila, ani se k ní nepřiblížila.
Gump
Vzhledem k tomu, že zrovna u nás byla na návštěvě JanaBa, která je pro každou legraci, jely jsme dělat pohřešovanou osobu spolu. Na tom nic není – jen v takovém případě ještě musí pes označit hledanou osobu ve skupině. Gump je zkušený stopař, tak jsem to moc neřešila. Ovšem taky byla pravda, že mě hledal poprvé. Přesto jsem mu to nečekaně zkomplikovala a přitom mi to zprvu vůbec nedošlo.
Se západem slunce se výrazně ochladilo a já jsem Janě půjčila místo jejího božíhodového kabátku mikinu a prošívanou vestu. Takže když se Gump svým obvyklým svěžím tempem objevil, tak sice bez problémů objevil náš úkryt, ale najednou zaváhal – která z nich je ta pravá? Vždyť jsou na první čuchnutí cítit jako stopa obě! Nakonec se ale správně rozhodnul, že hledá mě a nastalo obvyklé velké chválení, hlazení a drbání šikovného pejska. Gump si to úžasně užíval a měli byste vidět, jak po Janě přísně loupnul okem, když získal dojem, že se tím drbáním fláká! 🙂
Mila Dede, tohle je fakt zajimava cinnost. A Berry ti vyrostla do krasy. Vypada tak ctveracky. Dobre se to cte. (inlove)
Milá Dede, jste s Beruškou bezvadná akční dvojka.
Krásně jsem si s Vámi v duchu zaběhala a podvědomě jsem se namáhala najít stopu na štěrku. 🙂
Pohlaď prosím za mne oba , strýčka Kazana i Berrynku.
Já si taky ta videa ráda pouštím: hlavně se mi líbí, jak tam Dede – i jiní vodiči funí – (a že bych funěla 6x víc) a do toho funění eště stíhají říkat: „Hodná holčička, hledej stopičku…“ Na to bych dech teda už neměla. (clap)
Ježiš, tady jsou taky zas drámata. 🙁 Tak palce sem a palce tam (y) – v Liberci rodí bílá tygřice Surya Bára a nějak se to prej zamotalo, další zpráva zejtra. A já doufala, že by mohla třeba mít dvě tři veselé holčičky a zas jen nervy. :-/
Mno, když nic, tak aspoň Bikirka dnes ještě nerodí a Vishesh jestli v Ostravě je znovu březí, se zatím taky neví.
Tak aspoň krátký Tatunkův taneček:
http://www.youtube.com/user/neranek89?feature=mhee#p/a/u/1/a8sR_dtXWhk
Díky za zpravodajství 🙂
Pro ty, kdo si jen obnovují stránku – na homepage Zvířetníku je upozornění na možnost, že bude NZ nějakou dobu nepřístupný, protože jsme byli napadeni hackery. Vezměte to prosím na vědomí a pokud budeme nějakou dobu nepřístupní, tak věřte, že se snažíme nebýt 🙂
Uf, tak nám všem držím palce!
Tak vydržať a šťastný lov, ó Balú!
Dede, to je ohromně zajímavý! Člověk si uvědomí, jak nesmírně jemný a precizní je ten psí čuchometr! 🙂 Už jsem si (skoro) zvykla, že Denis z klidu doma, za zavřenými dveřmi i okny najednou vyletí ke dveřím na zahradu a mocně se dožaduje vypuštění – většinou je to proto, že támhle někde se k našemu plotu blíží jeho úhlavní kamarád, kterého nutně musí pozdravit. Což je samozřejmě nic proti psím borcům, kteří navečer ve městě sledují dopolední stopu! (y) Anebo jsou schopni stopovat člověka v autě.
Je skvělé, že jsi našla pro sebe i pro Berryšku činnost, která vás obě baví! Jste šikulky!
ufff – přežila jsem tři velké přednášky v řadě za sebou… není nad suplování (shake) Ale naštěstí jsem ukecaná dost a hlasivky něco musí vydržet (chuckle)
Jsem ráda, že se hlásí Rpuťka i Pů – buďte tak hodní a snažte se těm nemocnicím vyhýbat (inlove)
Jo a kočičáci Kokeš a Kulíšek už jsou v sekci „našli domov“ (nod)
Dede, jsem moc ráda za průběžný hlášení. Jste šikovný holky a halt překonávání obtíží… per aspera ad astra (inlove) (y)
Jste velké šikulky. Tohle by mě taky velmi bavilo, budu přemýšlet o „čuchacím“ psovi 🙂
Děvčata, jste obě šikulky a je moc fajn, že jste našly společnou zábavu 🙂
OT: malá prosbička o radu
Chceme pořídit naší téměř tříleté pudlí slečně štěněcí (opět pudlí) kamarádku. V podstatě asi dost podobně jako u Matyldových… Jelikož mezi Zvířetníky není o takové zkušenosti nouze, obracím se na vás s prosbou o rady „jak na to, aby se holky měly rády“
Neprotěžovat štěně, muchlit obě stejně, dodat dostatek hraček a pelechů a v některých věcech upřednostnit tu starší, že je šéfová- jí třeba dávám jako první misku se žrádlem, když jdeme ven, dostane obojek jako první, ale při návratu umývám jako první štěně. Taky jsme dohlížela na to, aby si ze začátku nelezly navzájem do misek, dneska každá sežere svoje a pak se prohodí, aby si ty prázdné misky mohly olíznout. A nechat je, ať si to vyjasní samy, zasáhnout jen v případě, že by ta starší mrňouse nějak výrazně utiskovala. My máme Světlušku dva měsíce a ve věcech, ve kterých Borůvka třeba ze začátku bublala, dneska už nic neřeší- například aby jí štěně nelezlo u linky na somrovací místo, ale našlo si laskavě svoje.
Paráda, děkuju, shrnutí je naprosto super 🙂 Jen jsem si myslela, že to mytí po procházce bude taky opačně 🙂
Ještě mám jeden dotaz, za jak dlouho jste si troufli je nechat spolu samotné? Nevím, jestli je lepší s nimi být nějaký čas z práce doma, nebo to v podstatě nechat víceméně na nich?
No, my jsme si ji brali o prázdninách, takže tu věčně bylo aspoň některé dítě- ale asi za čtyři dny musely být samy a asi za 12 dní musely být samy spolu v jedné cizí místnosti a počkat tam na nás cca tři hodiny. Dostaly s sebou svou deku, tři hračky a kromě toho, že se Světluše z nervozity poblila, k žádným škodám nedošlo- ani loužička nebyla. Ovšem Borůvka by si v okamžiku, kdy by jí prcek lezl na nervy, vyskočila na pohovku a nechala prtě dole, kde se mohlo stavět třeba na uši.
Mytí po procházce je záležitost praktická- Borůvka si dokáže sednout a počkat, zatímco mrně by mi zaťapkalo blátem celou koupelnu 🙂
My jsme si před třemi roky brali k roční Fleur Ellie. Nijak zvlášť jsme je neřešili – Fleur na štěně čtrnáct dní vrčela, pak se to srovnalo. Baštu jsme vyřešili tak, že obě dostávaly stejné, tj. štěněcí granule. Občas, když Fleur štěně moc tyranizovala, tak jsme ji okřikli. v té době jsme měli doma dva měsíce nové kotě, další se přitoulalo týden před tím, než jsme dovezli Ellie. Měli jsme to jako mateřskou školku, všichni společně řádili ve skalce, na jaře jsem neměla skoro co stříhat, jak mi to počochnili.
Borůvka tu a tam bublala, ale nebylo to takové to vrčení úplně navážno, spíš odkazovala do mezí. Ale prvních 14 dní taky nijak zvlášť nadšená nebyla, venku ohluchla a byla toho názoru, že když jsme si přitáhli toho skřeta, tak ať se staráme. Musela jsme ji vzít na pár procházek samotnou a trochu s ní pocvičit „spartakiádu“- samozřejmě za piškoty- kdy jsem ji veeeelice chválila za provedené cviky a madam byla spokojená, že nkteré věci se nemění….
My jsme si před rokem a půl brali k patnáctiletému psovi odrostlé štěně, taky psa. Jak píše Matylda, tak z počátku jsme hlídali aby si nelezli do misek a mladý staršímu nesežral jídlo. Teď je to přesně tak, že si jdou navzájem zkontrolovat prázdnou misku zda tam něco ten druhý nenechal. My jsme měli strach aby mladý, až doroste neuplatňoval právo silnějšího vůči starému psovi ale jsou taková správná dvojka, že by se to muselo vidět. Mmch. Don už překročil 16 let, ale opravdu spíš přeskočil, na procházky chodíme, z auta vyskočí dřív než mu stačíme pomoci. Jsme za to moc rádi a myslím, že mu přítomnost mlaďase prospěla.
Děvčata, moc vám všem děkujeme za sdělené zkušenosti, začínám být o trošku klidnější, že to taky zvládneme, tedy hlavně, že to ty naše dvě psí holčičky zvládnou 🙂 O individuální aktivitu pro starší nebude nouze, chodíme 3x týdně trénovat agility a to se nezmění, tam se budu věnovat jen a jen jí. Krásně se to čte, jak se ta vaše zvířátka vzájemně srovnala a jsou naprosto spokojená 🙂 Jen jste mi potvrdily, že ve dvou jim bude líp než jedné samotné, díky!
Hlásím příchod!
Ze špitálu mě vyhodili, že se tenhle týden bude malovat, takže chcípnutí se odkládá na neurčito, díky za všechny palečky.
Pošťácká kariera byla okamžitě ukončena po zjištění, že v rámci povinné účasti, musím zaplatit škodu 10000 nejdřív ze svého a pak mi z toho pojišťovna snad 8000 vrátí. Takže jsem se na panu garážmistrovi téměř dopustila fyzického násilí a další spolupráci striktně zamítla.
Dede, kozelnej článeček, kouzelná, chytrá Berýška – moc vám to oběma přeju! (h)
Pana garážmistra bych přejela a ještě zacouvala!!!!!
A skvělá zpráva, že jsi doma ze špitálu, doma je doma!!!!! (h)
No to je správa do bitky! Teším! (y) (wave) (y)
Ahoj Rputi, to je dobře, doma se stůně líp. (y) Garážmistra už nebij, kriminál není špitál, z toho by tě kvůli malování nepustili. 😀
Hele, poslyš, už žádné nečekané výlety do špitálu, jasné? (chuckle)
A opatruj se! (h)
Pana garážmistra bych hnal před soud za to, že puatil z garáže vozidlo ve stavu technicky nezpůsobilém k jízdě! Bohužel tím, že jste ten krám převzala, máte dost smůlu.
Jo, jsem vůl, že jsem za to sedla. Mám silně pomstychtivé myšlenky ve smyslu, jak poštvat policii ČR, aby zkontrolovala technický stav vozidel ČP – myslím, že by zadrhlo dodávání zásilek v celé republice. Vůbec si nedělám iluze, že by snad ta druhá auta na tom byla líp…. (punch)
Hurráááá, Rputinka je doma. (y) (h)
Rputi, ahoooj! Odpočívej a šetři se (h) (rose1)
Rputi, vítej zpátky doma a mezi náma a hlavně ať je ti dobře (y) (h) (y)
Rputinko (inlove) , to jsem moc ráda, že jsi doma! 🙂
Hned nárokuj škodu na pojišťovně, u nás ve firmě nám naše dobrá pojišťovna většinou zaplatí ještě před splatností faktury. (nod) Případně se dá domluvit krátké prodloužení splatnosti – nikdo přece nemá jen tak volných deset tisíc k okamžitému použití. Kdyby se někde něco zadrhlo, tak se nám ozvi. 🙂
Vave, dík – vypadá to, že se ozvu…. :@
Jasně. 🙂
Rputi, hergot to ti ta postovni kariera zasolila. A jeste ze se tak ptam – ona Ceska Posta nema sva auta pojistena?????
Ale má – jen se to zřejmě snažej hodit na mně….. (punch)
Milá Berry, ty se neztratíš! Jednak jsi psinda šikovná a druhak by to tvá sqělá panička nikdy nedopustila. Jste bezva dvojka a Kazan vás krásně jistí z povzdálí. (h)
Milá Dede, já tak ráda čtu, jak se Berry dělá to, co ji nesmírně baví a jak se krásně zlepšuje. Ten štěrk časem vychytáte. Vlastně se učíte obě dvě a tak to jde trochu hůře. Docela mě zaujalo, že příliš mnoho chválení může vést k nejistotě psa, zvláště, když se mu před tím něco nepovedlo. Ale máš tu spoustu odborníků, kteří ti s tím pomohou včetně naší EvyŽ.
Jinak velké díky za zveřejnění včerejšího článku a také za dodání čárek mezi větami, které mi leckde chyběly. Má chyba, měla jsem po sobě číst pozorněji. Tak snad někdy příště.
Apino, díky za včerejší povídání. Je vždycky dobře, když se člověk může na něco podívat z druhé strany. A takové osobní svědectví dá za 10 tlustých knih.
OT: Apino, děkuju za odpověď. Pokud byste něco nalezla budu rád, ale nespěchá to a není to nic důležitého. Pippo je legenda ze severní Itálie řadící se mezi moderní folklór, nic vážného. Jinak článek vynikající a hodnotný, četl jsem dvakrát.
Velké díky za pochvalu. Až se (blush)
Hlavně ať se daří a ať už je ta ohavná choroba brzy zažehnána. Průběžně držím všechny (y)
Je zajímavé, že si Berry opravdu spojila pojem „štěrková cesta“ a nejistotu. Tohle objevit a odstranit bývá veliký problém. Vy se máte, že máte GPS, to je úžasný vynález, protože lze analyzovat v čem byla chyba. Jinak udělat kolečko na lomu je zcela přirozené, ten pes si ověřuje, kudy přesně ta stopa vede. V tom je sportovní stopování nepřirozené, protože stopa není čára, ale celá chodba pachu a pravý úhel je celé kolo pachu. Pes, který si to neověří snáz udělá chybu. Pes, který si kolečko projde pozná přesně, kudy dál a je v podstatě efektivnější.
Také je zajímavé, že těžaři (víceméně na jednom místě a byli tam už než jste se tam dostali) ji neroházeli, ale lidé, co šli za vámi ano. Tohle přejde, naučí se další lidi ignorovat. Za námi může jít prvomájový průvod a psicím je to jedno.
Gump je dobrý. Když dělali pokusy s NO – figuranti si vyměnili oblečení a psi byli testováni, zda správně rozliší pach osoby od pachu oblečení – tak zhruba půlka, možná dokonce o něco víc, se nechala zmást a označovali oblečení, ne člověka v něm. Jenže bloodhound je Ferrari mezi stopaři.
Jste strašně šikovné a je fajn, že vás to baví. Těším se na další zprávy.
Jinak hlásím, že Ája ukončila svou sportovní kariéru. Je pořád zdravá a plná energie, takže bude cvičit s mládeží, chodit na hony, ale na sotěže už chodit nebudeme. Letošní sezóna nebyla špatná,tak ať skončí v nejlepším. Jsem trochu dojatá, bylo to krásných 5 sezón, ale holka si nezaslouží, aby jen koukala, jak ji předhánějí mladší psi.
gratuluju Áje k celé kariéře (nod) . Teď může dělat paní profesorku a školit mládežníky. Má jim co předat – bude si to na cvičáku užívat. Je mi jasné, že pracovat bude dál (inlove) protože to ji baví
Xerxová to řekla jednoznačně, takže se připojím (inlove) Rozhodně bych se nebála, že by se s tebou mohla Ája nudit 🙂
Já věřím, že paní profesorka Ája si to s mládeží krásně užije a na honech bude pořád excelovat. Tam se zkušenosti jistě velmi hodí.
Kdy bude moci začít Derry? Jestli to dobře chápu, musí začít zkouškami vloh a pak může zkoušet další. Je to tak?
Na pořadí zkoušek nezáleží, Elwood a před ním Ferda vůbec vlohy nedělali, začali rovnou podzimkami. Ginny měla ověření vlohových vlastností (to ani nejsou zkoušky) a pak šla hned asi za měsíc na vyšší zkoušky. Jenže Ginny má mimořádné vlohy a motivaci. I když možná jsme mohli počkat a utvrdit aport, kdo ví.
U Derry uvidíme, jak bude dozrávat. Určitě nižší zkoušky příští rok zkusíme, na ty dvoudenní se budu rozhodovat až začátkem léta, budou skoro za rok. Podle toho, jak bude zralá. Nemám potřebu ji mocí mermo honit do zkoušek už teď (smí asi od půl roku, jen field trial až od 10 měsíců). Není na to zralá, je typický prdlý flet. Už nejsem tak nedočkavá a radši si počkám a dodělám ty důležité návyky.
Teď už máme konec zkouškové sezóny, budou jen field trialy, což pro nervní kvílející Áju stejně není. Tam byl úspěch, že jsme ho došli jednou. Ginny asi ještě půjde, ona je obvykle docela umí. I když trial je ruleta, tam se nedá nacvičit a nasimulovat nic. Záleží na schopnostech psa a nejméně z poloviny na štěstí.
Krásná Ája (h) , která z Tebe udělala Dámu s kachnou, si určitě ještě hodně dlouho udrží dohled na svou smečkou a pomůže při výchově mlaďasek. 🙂
Je dobře, že jste ji nechali skončit na vrcholu. (h)
I sportovci končí mladí, Áj0a na to má nárok- navíc je zasloužilá matka a babička, šéfová smečky, tudíž o nic nepřijde, bude s vámi dál pracovat a to je asi pro ni hlavní.
Takže Ája odchází z postu hráče na místo nehrajícího kapitána? (rofl) Tak jí v nové funkci držím palce! (y)
Ať se Áje dobře šéfuje (y)
Milá Evo, myslím, že s těmi lidmi to bylo tak. Dřevaři byli před námi, viděla jsem je stejně, jako ona, takže chtěla jen slyšet ujištění, že ano, jdeme přímo kolem pily a klád a ne jinudy – normálně se samozřejmě vyhneme. V tom druhé případě šel Vítek s tou slečnou ZA námi a Berry si chtěla být jistá, že o tom vím, a že nám (resp. mě) nic nehrozí. Tohle ji naučil Kazan, který mi začal tímto způsobem dělat bodyguarda v Norsku, když jsme se potulovali téměř pustými lesy a on začal mít dojem, že má za mně odpovědnost 😀
Berryšce gratuluju a Dede taky. To sledování člováka jedoucího autem, to už je fakt ne hranici chápání. :O
Dobře, že se ozýváš. Už je lépe?
Psí čich je neuvěřitelný. Mě fascinovalo, když pes nalezl drogu zatavenou ve dvou igelitových (ne mikrotenových) pytlících, uzavřenou ve vodotěsném pouzdře a hozenou do uzavřené nádrže s benzínem v autě….
Subjektivně ano. Objektivně je předemnou ještě dlouhá cesta a starosti, tady to nebudu rozebírat ale vypadá to že mimo nebezpečí nejsem.
(y) (h) (y) (h) (y)
Držíme stále palečky, milý Pů (h) (y)
Milý Pů. stále držím palce, ať je i objektivně dobře (h)
Milý příteli, je mi jasné, že z toho nebudeš nikdy uplně venku, ale držím všechny palce (absolutně), aby ses od toho dostal co nejdál a dal se co nejdřív do figury (alespoň relativně).
Co bylo s tím letadem včera u Apiny? Nic o tom nevím a přitom lítání a 2svv mě moc zajímají.
subjektivně, objektivně 😛 … ať je ti dobře celýmu člověkovi (inlove) (y) (y) (y) (y)
Ano, přesně tak! (y) (h) (hug)
Zana dovolí
řekla to i za mne (sun) (sun) (sun)
Tak už víme, proč má Beryška, tak dlouhý čenich. Aby se jí dobře čenichalo. Je prima, že jste našli zábavu pro vás obě. Berry postupuje a učí se a je vidět, že ji to baví. Šikulky.
Takovou stopařku bych potřebovala, občas netrefím z lesa domů. To Berry určitě vždycky ví, kde je auto.
Náramně se to čte. A na fotkách z Berýšky přímo ukapává nadšení. Jen piš, piš! My ty odborné výrazy, jako je lom, zmákneme za chvilku 🙂 Taky jsem nejdřív měla na mysli lom jako takový a dokonce jsem šrotovala v paměti, co se tam u vás těží 😀
Jste holky šikulky. (clap) Je super, když se vymyslí činnost, která baví oba – psici i paničku.
My při sportovní stopařině ztrácíme body právě na té přesnosti. Tam je důležitý pomalý postup s precizním vyčucháním každé šlápoty a Yumma je nadšenec. Správně bych ju měla víc brzdit a korigovat, ale nechci jí přílišnou „buzerací“ utlumit tu radost z práce. Takže sice nemáme prefektní body, ale pohled jak se radostně žene k nášlapu a celou dobu mává ocasem, že ju to baví je mi milejší.
Miki, na sportovní výcvik já prostě nemám (shake) a obdivuju lidi, kteří to zvládnou. Já mívám v hloubi duše pocit, že polovina požadavků je prostě buzerace a ten pes to vycítí. Potom to neumíme a když nám to nejde, tak nás to nebaví 🙂 Tak jsem moc ráda, že s Berry máme tuto možnost… ostatně slovo mantrailing jsem taky slyšela poprvé před asi půl rokem, že ano (chuckle)
Fotka Berry v autě je dychtivost sama- moc se mi to líbí:) Co by Berrynka malá, laskavá neudělala pro paniččinu kondici- ty jí k tomu jen tak přihazuješ tu práci, že jo… hlavně, že vás to obě baví. A rozhodně je pravda, že unavený pes je hodný pes. Vyzkoušeno i u mnohem menších pejsků- kéž bych to mohla uplatnit i teď, kdy Světluše vytáhla z proutěného pelechu další prut a soustředěně ho cupuje na pidikousky. Naštěstí své ničitelské sklony vztažené k dorůstajícím zubům provozuje jen na tom pelechu, přinesených šiškách a psích hračkách…
Dede (inlove) , já z vás mám tááákovou radost! (hug) (y)
Ty jsi taková přírodní, najmě lesní bytost, a Berryška je přesně ten správný parťák pro Tebe. (h)
Chicht, ale že se nám počerná anglánka pěkně zabydlila v českých luzích a hvozdech. 🙂 (y)
Přeju všem krásný den! (h)
No to by bolo, aby niekto s takým, ehm, výrazným nosíkom, ako má Vuvu, nezabodoval v stopovaní 🙂
Ste (*) (*) (*) !!!
Držte sa všetci pri pondelku, mne nezačal najlepšie (v dlhej predlhej kolóne), ale snáď to rozchodím (chuckle)
Tak vám oběma přávidím, když Mimi odešlo myslela jsem, že s dalším pejskem budeme dělat vodní práci teď když jsem se zbavila odpovědnosti za své holčičky. Majda odmítá jakoukoli činnost, hraní si s něčím, prostě je spokojená když je se mnou. Máme už dokonce více cest, kterými se nesmí?? chodit, místa která jsou pro psici nebezpečná ale i místa, která je nutno prozkoumat i když se to paničce nelíbí. Už je s námi více než rok a stále je na ní vidět zanedbaná či zcela chybějící socializace. Nemáte někdo radu? Nejsem fyzicky schopna agility či jiných akčních sportů, proto foundlák. Ale ráda bych jí zkusila něco nabídnout
Jak jsem Vás obě u Vás pozorovala,obě jste spokojený,když jste spolu,tak si užívejte jedna druhý a k ničemu se nenuťte…Ty láskyplný pohledy, kterejma Majda střílí po Ince, jsou k nepopsání….a že by ti z vody aportovala plavce, to by byl dobrej adrenalin, hlavně ji pak nenadávej a nech ji a foooooť. My bychom to rádi viděli…. (chuckle)
nemá cenu ji (ani sebe) do ničeho nutit. Choďte spolu často ven – dohánějte krůček po krůčku chybějící dětství, objevujte svět. I starší pes se dá „ochodit“ , zvykne si na věci, které mu vadí. Jen jde vše pomaleji.
Utahat se dá pes (i člověk) i prostým procházením. My jsme toho důkazem (chuckle)
Děkuji mnohokrát, já mám jenom takový špatný pocit, je to puberťák a asi by chtěla něčím se bavit.Nebo asi mám pocit, že jí dávám málo, já nevím. Moje děti tvrdí, že okolo zvířat kvokám daleko víc než kolem nich , ale zvíře si těžko řekne, co mu chybí.
Jinak milá povinnost je u nás zavedena již leta, prostě dvakrát denně procházka byť má pes zahrádku. O to více mne zaráží kamarádka, která má betonový dvorek maximálně 10 x 10 metrů a její dvě dogy nebyly tři týdny na procházce, protože……..
Milá Inko, Berry je první pes, se kterým pracuju, ostatním musely „stačit“ jen procházky. A myslím, že byli šťastní. Vymýšlej si blbinky na pobavení – hledejte něco, co hodíš do trávy, občas se jí schovej, prostě jí to něčím ozvláštni, aby mohla dostat odměnu. Já jsem vymyslela celou řadu ptákovin, abych psy udržela od myšlenek na zvěř (chuckle) Ne, že by se to vždycky povedlo, ale většinou ano. A když byli Nazgúlové kvůli zvěřím hříchům v Norsku v převýchově, tak jsem zjistila, že je baví i výcvik, zvlášť nesymetrický – aneb ty dělj teď to a ty ještě počkej a podobně. Trvalo to v rámci celé procházky chvilku, ale byla to pro ně legrace a dostali mlsotu. Navíc jsme tak chodili bezpečněji kolem mateřských školek i jezevčích nor 😀
Pokud chci dožít konce procházky není radno se jí schovávat. Jednak je naprosto splašená, takže pokud jde za něčím, co ji enormně zajímá, může se bez vedení dostat dost daleko a druhak jakmile mne – a to zase ona jo – nalezne, jsem uslintána a uválena jako bychom se sto let neviděly. Stejné nastává pokud poodejdu kousek od Kačky s Majdou na vodítku.
Betka je taky spokojená jen tak – na volno v přírodě. Před chvilkou jsme se vrátily z lesa – je krásně – slůňo, fouká teplý vítr (ale fouká hodně) , listí padá a padá (i větve padaly :O ) krása. Kochaly jsme se obě. A když vidí v dálce cizího psa – zabočí jinam, sama od sebe. Už ji tak nebaví lítačky… a raději klídek a čmuching navolno bez omezení (wave)
Ha! Vaše prosté procházení by mě velice brzy zabilo (rofl) Beta je mimořádná doga s akrobatickým vzděláním – jak jinak by to s vámi mohla uchodit??? (whew)
Ta fotka s Kazanem a muchomůrkami je pěkná! Jsem ráda, že Kazan se také dostane do lesa. A Berry vypadá celá radostná. Tahleta aktivita se vám fakt povedla (y)
Milá Liko, psi jsou v lese prakticky denně – pokud mám čas a nejsem nemocná. Kvůli Kazanovým nohám do lesa jezdímne autem – vždycky jinam, auto tam necháme a užíváme si 🙂 Kazan a Berry to milují, vycházku po loukách u domu považují za šizení ubohých pejsků a nudu 😀
Zrovna včera, při pohledu na rozbořené domy po zemětřesení v Turecku mi blesklo hlavou, tady by bylo rychle potřeba vycvičených psích záchranářů a zároveň si vzpomněla na Vuvu a její stopařské začátky.
Je úžasné jak jste na sebe s Berrýškou napojené a jak svému psu dokonale rozumíte. Já měla dlouhá léta jezevčici se kterou jsem se po určité době domlouvala také jenom pohledem, ovšem přečíst psa takhle do detailů jsem nedokázala. Až zpětně jsem vyhodnocovala některé situace a důvody psího chování. Pozdě bycha honit, nabyté znalosti asi neuplatním. Bessy už dlouho není a ze mě stává pomalu ale jistě člověk kočičí.
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Moc hezky se to čte (nod) Jste holky šikulky (nod) Jen tak dál (nod)
Ano, jste obě šikulky, gratuluji a přeji další úspěchy. Berry má jasně nejen vlohy, ale i správné nadšení a ctižádost. Když sis Dede malou Berry pořizovala, sotva tě tenkrát napadlo, že s ní jednou budeš běhat po stoně, což? Nebo jsi o něčem podobném snila už dlouho?
A zajímalo by mě, jak se přesně „našlápne“ čerstvá stopa. Tedy třeba ty zmíněné rukavice. To jsou nějaké tvé často nošené, spíš v nich den předtím třeba celou noc, nebo je celý den nosíš, aby co nejvíce našichly? Nebo opravdu správně vycvičenému psu stačí jen krátký kontakt oběvu s kůží hledané osoby, aby ji vyčuchal? A šla jsi cestu v rukavicích, nebo jsi je „courala na provázku“ při zemi 🙂 Já vím, je to blbá otázka, ale mě to přijde neuvěřitelné, že si jen tak štráduješ po cestě třeba v těch rukavicích, jednu někam schováš, druhou dostane pes a podle toho tě najde (shake) – nejen v lese(Berry), ale v ruchu města (Gump).
Milá Maričko, s tou stopou je to tak: předně se domluví, kudy má stopa jít – je to různé podle toho, jak vyspělý je pes a co se zrovna trénuje. Ve městě se to musí domluvit velmi přesně, včetně toho, který chodník člověk použije, kde přechází přes ulici a tak – město nemůžeme pokreslit 😀 Na loukách a polích se věší krepákové fáborky, v lese se dělají křídou značky na kmeny stromů. No a potom jdeš a značíš, a pokud je stopa čerstvá, tak se kladeč (tedy ten, kdo dělá stopu) na konci schová. Když je hotovo, oznámí to vysílačkou člověku se psem a ten může vyrazit.
Ve městě jsme se s rukavicemi (normální pletené, našla jsem je v zimní bundě, tak si je dala do kapsy) jen pojistili. Na konec stopy jsem jednu schovala, aby Gump něco našel i případě, že by mi něco zabránilo býti obětí osobně 😀 No a tu druhou jsem dala do čistého igeliťáku a spolu s GPSkou ji zavezla ještě dopoledne Vítkovi domů. A on ji večer použil pro Gumpa, aby mu tím oznámil, koho hledá 🙂 Jinak se prostě jde a pes tě musí najít, stejně jako kdybys byla ztracené dítě nebo babička s alzheimerem, která zapomněla kudy domů 🙂
Jste holky šikovné 🙂 .
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že v tomto případě „lom“ neznamená místo, kde se láme kámen (rofl)
Eh, tato shoda mi vůbec nedošla – omlouvám se (blush) Lom je v tomto případě místo, kde stopa prudce mění směr (tedy nikoliv obloukem, ale naráz) 🙂
Ze začátku to vypadalo nevinně „Seznámení s existencí lomu ji akorát naučilo dělat si kolem kontrolní kolečko“ – proč by se Berry nemohla trošku proběhnout, že (chuckle)