Pondělní ráno nás vítá jasnou oblohou a my se snažíme v prvních paprscích slunce rozmrazit jak sebe tak i naši výbavu. Je kolem -25°C, a ani benzin nechce chytnout, aby zpojízdnil naše vařiče. Po chvilce úsilí jsme úspěšní, ale ve stanu kde je tepleji.
Vaříme si snídani a rozmrazujeme si pohorky, které jsme si neprozřetelně nechali venku ve stanu a nevzali si je k sobě do spacáku. Navlhlé boty, jsou nyní jako ze železa, a mokré, nyní zmrzlé tkaničky se lámou jako špagety. Zmrzlé oblečení chřestí jako by bylo z pergamenu. Máme ale tehdejší poslední výkřik v odívání horolezců, dralonové prošívané bundy a doma ušité péřové válenky vhodné ke spaní a pohybu v táboře. A tak si libujeme jak nám je fajn. Asi za hodinu se vydáváme na naši první tůru.
Míříme do doliny Zlomísk, střídáme se v prošlapávání stopy v hlubokém sněhu a jdeme do kopce v místech kde v létě teče Ľadový potok. Při tomto tělocviku nám vůbec není zima, peče do nás sluníčko, jen vzduch je ostrý jako břitva. Ale i ten se pomalu ohřívá, a když jsme zdolali druhý práh doliny a jsme u Ľadového plesa tak už je docela teplo. Pouhých -15°C. Zde se posilňujeme a z kotle Zlomísk se vydáváme na 2 360 metrů vysoký Západní štít nad Železnou branou. Cesta jednoduchá a neobtížná, avšak místy hlubokým sněhem. Nejprve lezeme do Západné železné brány. Místy jdeme po skále kde je postup snazší, i když je zde místy led a po strmých sněžných polích, kde si cepíny kopeme stupy, přijde vhod zajištění. Odtud pak jdeme vysněženým hřebenem, místy hlubokým sněhem, na vrchol, kde jsme před polednem.
Pohled na vysněžené Tatry zalité sluncem nás očaroval. Posilňujeme se a dáváme si zmrzku. Je to slazený kondik, tedy kondenzované mléko, smíchané se sněhem. S vrcholu pak sestupujeme do Strážne štrbiny odkud do horního patra doliny Zlomísk sjíždíme po zadeli vysněženým korytem. Toto je náš oblíbený sestup, rychost sjezdu jde řídit cepínem pod paží a v případě potřeby i zastavit. Má to však jednu nevýhodu. Po sjezdu má jeden mokré pozadí a je dobré je pak vystavit slunečním paprskům k usušení. Pak to už je jen hlubokým sněhem kde se opět střídáme v prošlapávání stopy dolů dolinou do tábora, kam docházíme pozdě odpoledne.
Úterní ráno je podobné pondělnímu, nijak se neoteplilo a benzin opět odmítá chytat. Jak by měl, když se v této teplotě skoro neodpařuje. Ale i přes tyto drobné potíže vyrážíme na další tůru. Velký úsek nástupové cesty absolvujeme jako včera a tak je už prošláplá. Za Ľadovým plesem se ale dáváme více doleva a míříme vzhůru do Zlobné štrbiny. Je to takový odpočinkový výstup na sluníčku rozbředlým sněhem hrozícím lavinami. Ve stínu je však zdravých -18°C. Dnes jdeme už proti sluníčku vyzbrojeni.
Ksichty jsme si napatlali krémem a na to připlácli Narpasan ve kterém jsme si udělali malé dírky pro oči. Přes to jsme si nasadili brýle a šlo se. Při výstupu v plném slunci nám bylo ale horko a tak jsme záhy šlapali každý jen v triku a odpočívali dokonce bez něj a konkurovali svojí bílou pokožkou okolnímu sněhu. Před polednem jsme v pohodě v Nižné zlobné štrbině, kde se rozežraně opalujeme, abychom se odpoledne vrátili co tábora a pohodlně za sluníčka si uvařili večeři. Večer trávíme opět na chatě a vypadá to, že tak bude každý večer, co tu budeme. Teplo chaty a jantarový mok láká.
hodlat k obtížnějšímu výstupu. Více se nám líbí leháro na sluníčku na nějakém oschlém balvanu. A není mezi námi nikdo, kdo by nás popohnal k větší aktivitě. Tak jsme odpoledne opět zpět děláme si večeři, abychom strávili večer v teple jídelny na chatě, kde jsme pilně doplňovali ztracené tekutiny v těle.Ve čtvrtek nám to bylo už blbý se furt flákat a tak jsme se rozhodli, že něco slušnějšího vylezeme. Rozdělili jsme se do dvou dvojek a Ježek s Yettim se vydali zdolat dvojvrcholový Dračí štít, na ten 2523 metrů vysoký. Zvolili si cestu severovýchodní stěnou z Rumanove dolinky. Nástupová cesta dolinami byla opět panenským sněhem a tak se Ježek a Yetti pravidelně střídají v prošlapávání. Nedaleko horného Rumanoveho plesa, téměř pod stěnou, nyní ve stínu a pěkně omrzlou si chystají vercajk na lezení. Ve stínu je kolem -15°C a tak jim při tom horko nebude. První do stěny nastupuje Ježek a po první lanové délce jistí Yettiho. Ten leze se smíšenými pocity, které měl už cestou z tábora pod stěnu. Přesto po dolezení k jištění se ujímá vedení a leze dál první, celou druhou lanovou délku až k místu které je vhodné k jištění a tady dobírá Ježka.
Když Ježek doleze, tak mu Yetti říká, že se cítí podivně, bolí a točí se mu hlava, vidí dvakrát a je mu povšechně na draka. Hercna mu klepe jako o závod. Chvíli tak tedy oba sedí 80 metrů vysoko ve stěně, čumí na krásné okolí a přemýšlí co dělat. Nakonec se rozhodují, že bezpečnější bude ty dvě délky lana slanit a vydat se zpět do tábora. Prudký svah od úpatí stěny sjíždějí oba po zadeli skoro až k plesu. Pak jdou cestou, co si ráno prošlápli zpět dolů. Yetti má dost problémy držet se ve stopě, ale se zastávkami dojdou kolem poledne zpět do tábora. Zde nechají lezecké nádobíčko a odejdou do chaty, do přívětivého tepla a pohodlí jídelny.
Yettimu je tak blbě, že ani pivo nepije. To je tedy vážné. Kamarádi vyhledávají doktora, co tam byl s partou ze Zlína, ten se na Yettiho mrkne, změří mu teplotu, tep a pak mu naordinuje hrst acylcofeinů a dvě silné černé kávy. To proto, že u něj diagnostikoval přímo výstavní úžeh. Navíc bylo Yettimu doporučeno se příští ráno sbalit a odjet domů a na slunko vůbec nechodit. Sluníčko se na Yettim podepsalo a jeho mozek přismažilo. A tak je pak nakofejnovanej Yetti odveden do stanu, kde je uložen do spacáku a jeho věci mu pomohou sbalit kamarádi. Tu noc Yetti moc nespal, kofein ho spolehlivě udržoval v bdělém stavu.
A tak v pátek ráno si Yetti balí už jen spacák a matračku a za doprovodu Kurýra, který mu pomáhá odnést krosnu, odchází ke stanici električky a odjíždí, i když nerad domů, kam dojíždí v sobotu ráno. Kamarádům nechal foťák, aby dofotili 6 posledních snímků a sám se pak ještě 3 dny léčí z utrpěného úžehu.
Kamarádi zůstali ještě až do neděle a využívali nádherného počasí k lenošení a procházkám po okolí. V tomto počasí jaksi nebyla chuť k nějakému výkonnostnímu lezení. Konečně snímky na Rajčeti tomu dosvědčují.
Fotografie jsou zde, a naskenovaná vrcholová knížka je tady.
Mr. Švehla,
jak si tak přesně pamatuje o Vašich túrách a expedicích, kdy, kde, s kým, jak bylo? To bych tak detailně nedokázal, byť své túry i nyní v 86 letech mám jaksi rámcově v dobré paměti
Na zážitky z hor si vzpomínáte za pomoci fotek, nebo jste si vzal (případně za Vámi poslali) do Klokánie nějaké podrobné zápisky či deníky? Každopádně se Vaše vzpomínky (i ty čerstvější111 australské) čtou výborně. Dík za každý Váš příspěvek.
Mno, aspoň vážení víte proč mám v kostře namontováno pár přehršlí titánu. To když jeden provádí takové nepravosti a nestihne zavčas umřít, tak se to holt musí na stará kolena opravit. A můj anděl strážný je furt ve střehu a má napilno. Jistě dostane metál z nevydělaný volské kůže za zásluhy.
Milý Georgi, ostatní to napsali za mě – já jsem nebývala pecivál, ale ve srovnání s vašimi výkony jsem ten pecivál vlastně byla 😀 Popravdě už jsem si tak zvykla na tvá líčení všelijakých nesmyslně obtížných výkonů, že mě na tom dnešním povídání fascinovala jiná věc – žes toho doktora poslechl (chuckle) To ti už muselo být strašně zle… No, přežili jste to, ale vaši museli mít nervy jak lodní lana a tvůj anděl strážný byl štvanec (inlove)
Ja, mne prekvapilo presne totez. Co se nervovani rodicu tyce, prisla jsem na to, ze jiste veci se jim sice maji sdelit, ale s odstupem.
Rodiče nic nevěděli. Nebyly mobily a v podstatě se kontroloval pouze přibližný termín návratu potomků v mezích „nastoupil na následující brigádu v JZD – nenastoupil“. 🙂
Opravdu zasnu, zejmena to nocovani ve stanu v silnych mrazech. Zda se mi, ze dnes na to jsou ruzne hi-tech obleceni a stany a jine veci, ale jak si pamatuju, co bylo k mani v 60. a 70. letech,… Ale zjevne si hosi uzili. A to je hlavni.
Víte, Georgi, dnes už byste si tohle ve Vysokých neužili. Ale v Nízkých, … Tak nám držte palce, aby nám to nezarazili nebo nezkazili. Sice nelezeme, ale taková Královka pod sněhem, …. (Snad to s tou lanovkou nebude tak horké).
Georgi, to jsou neskutečné výkony. Já se pokaždé potím jen, když to čtu. A bohapustě přávidím, protože tohle už vám nikdo nikdy nevezme. To je zapsáno s jedničkou s hvězdičkou i u toho fousatého pána na obláčku a ten se jen shovívavě usmívá na ty báječné krásné kluky, kteřítoto všechno zvládali v podmínkách, které vůbec nebyly jednoduché a s vybavením, se kterým by dnes do hor asi málokdo šel.
Jirko, další skvěle popsaná tůra téměř odpovídající výkonům závodů “Ironman”. Naštěstí jsi i při svém mladistvé “nesmrtelnosti” poslechl svoje tělo a radu lékaře a vrátil ses domů. Jen by mě opravdu zajímalo, proč ti doctor naordinoval silnou dávku kofeinu ? Vždyť ten přede ještě vice zvýší tlak a rozproudí krev. A to při horčece nepovažuji zrovna za žádoucí. Nebo ano?
Já myslím, že se pan doktor snažil, aby Jiřík neusnul. Patrně se nechtěl spoléhat na budící službu. Oni ostatní borci měli patrně toho sluníčka taky plné kecky 😉
No jo, úžeh je pěkná bestie – už od začátku jsem čekala, kdy to přijde 😛
Ty jsi musel mít pěkně uhoněnýho anděla strážnýho (angel)
Jsem tak ráda, že jste se vrátili živí, (angel) , to snad mohli zvládnout jen pěkně šílení mladí a neklidní muži.
Jantarový mok je jak vidno nepřekonatelný a jistil po večerech návrat energie. (rofl)
Tak díky,že jste takoví byli.
Milý Jiří, ani já nevěřila, že jsi se vrátil předčasně (shake) – no ale nakonec rozum zvítězil (nod) !
Ujišťuji tě, že v mínus patnácti a do půl pasu ve sněhu by se Tatrám, sebevíc zalitým sluncem, neobdivovala, ba mám dokonce takový nejasný pocit, že bych je proklínala (chuckle) !
Jinak – péřové válenky jsem obdivovala už na fotkách (a tuhle jsem cosik podobného viděla v JYSKu – že bych si je na tvou počest pořídila?!)
A jelikož se k nám mílovými kroky blíží zima, je načase, abys zalovil ve vzpomínkách, kde by bylo horko i nám (tvých PŘÍJEMNÝCH mínus devatenáct ve stínu teda neberu za tepelnou pohodu) .
Přeji krásné klokanské jaro. (f)
Tak mi zatrnulo, jestli Yetti nakonec toho doktora poslechne a pojede domů. Ale asi mu muselo být hodně ouvej, když se nakonec sbalil a dokonce to doma vyležel. (whew)
Cvoci, prostě jste byli cvoci, a jak známo, opilce a blázny Bůh ochraňuje. Protože kdyby na vás osobně nedohlížel, nemohli byste to všechno přežít a my bychom přišli o krásná vyprávění o Klokánii i o gerojských časech mladých úžasných bláznů. 🙂 (y) (h)
Přeju všem krásný den.
Dneska mi na nohy od otvíraných dveří studeně fouklo, až se mi udělala husí kůža jak Pálavský vrchy, a to jsou tady jen mínus dva- mínus dvacet pět si ani nepředstavuju (shake) A úžeh znám- jen ne ten vysokohorský, ten je zajisté výživnější. Georgi, někdy si říkám, že tu a tam se vám nic nestalo čistě náhodou- lézt ze skály, když se člověku motá hlava…
No právě,dyť povídám…