BTW: Kamna

Nejdřív zezadu, teď ruce… áách, to je krása. S bezmála kočičím předením se otáčím před tím úžasným sálavým teplem, které mě prohřívá a moje nálada se prudce vylepšuje. Ano, venku je odporně – zima, leje a navíc padla mlha. Ale já si zatopila.

 

Ne někde v kotelně, ale ve skutečných kamnech, které tvoří vedle sporáku další z přirozených center naší veliké pohodlné kuchyně. Miluju teplo od kamen. Není srovnatelné s žádným jiným a pro člověka tak věčně zmrzlého, jako jsem já, to je způsob, jak se můžu těšit na zimu.

Když tak přemýšlím, kdy mi bylo dlouhodobě největší chladno, tak musím zodpovědně prohlásit, že to nebylo za krutých mrazů v Norsku, přestože jsme bydleli v tradičním jednoduchém dřevěném domku. Bylo to v Anglii, i když Tchaj-wan taky silně bodoval. Jenže tam byla zima fakticky jen v lednu. Nevěřili byste, jak jeden dokáže zmrznout při deseti stupních nad nulou, když bytem profukuje vlezlý průvan a vlhkost vzduchu dosahuje přes devadesát procent!

V Anglii jsme v domě neměli přímý průvan, ale půvabná leč jednoduchá okna a nepříliš silné zdi také nekladly vlhkému, větrnému a celkově revmatoidnímu anglickému podnebí žádný podstatný odpor. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, že dvojité závěsy ze silných látek nemají pouze chránit naše soukromí, ale držet v domě aspoň trochu přijatelnou teplotu.

Znáte konec konců jinou zemi, kde do stálého sortimentu prodejen dámského prádla pořád ještě patří noční kabátky a huňaté ponožky do postele? Tak vidíte. Ostatně z našich anglických časů vlastním oboje.

Měla jsem tam přítelkyni, která učila cizince angličtinu. Jednou v zimě, když jsem na naši schůzku dorazila náležitě dlouhodobě promrzlá, se už neudržela a zeptala se: „Proboha, proč je vám všem,“ myslela cizincům, „tak zima? U Italů nebo Španělů bych to chápala, ale u vás přece máte mnohem větší zimy, než jsou tady, ne?“

Objala jsem ztuhlými prsty šálek s horkým čajem a rozvážně odpověděla. „Víš, u nás je opravdu větší zima a klidně v ní venku vydržíme. Ovšem jen proto, že doma máme teplo!“

 

Kamna v domě však přinášejí i jiná potěšení, než to základní teplo. Například topinky. Ovšem když mluvím o topinkách já, tak tím nemyslím ani toasty, ani opečený chleba, na který se nahňácá cokoliv od konzervovaných masových směsí až po podivné mořské tvory a zapeče se to se sýrem.

Když já řeknu topinky, tak tím myslím krajíc trochu staršího nedrobivého chleba, který se opeče do zlatava přímo na správně roztopených kamnech, potom se posolí, potře z obou stran česnekem a nakonec se na něj dá pro zjemnění trochu másla.

Zní to jednoduše, ale není to úplně snadné. Tak za prvé musíte mít ten správný chleba. Pevný, nedrobivý a ne úplně čerstvý. Kdysi jsem právě proto při cestách na chalupu kupovala v Jilemnici semilský chléb. Rodina ho moc nemilovala, ale na topinky neměl chybu!

Dále musíte mít správně teplá kamna. Pokud jsou moc rozpálená, tak vám chleba prakticky shoří a přitom zůstane měkký. Když je plotna málo teplá, krajíc akorát ztvrdne, ale neopeče se. Správně opečená topinka je pevná – aby na ní šel roztírat česnek – ale ne tvrdá.

Česnek je taky důležitý. Zdravý stroužek by měl být tak velký, aby se dobře držel v ruce a na jemně posoleném povrchu topinky vytvořil voňavý trošku pálivý film. No a pak se to zjemní opravdovým máslem. Mňam!

Protože jsem vyrůstala v Praze v bytě, byly topinky – ty pravé – vždy jen záležitostí chalupy, protože plácnout chleba do tuku na pánev dá úplně jiný výsledek. Ne špatný, ale prostě jiný. A tak mají ty moje pravé topinky chuť česneku, svobody a lesa. A taky dětství a rodinné pospolitosti.

A kruci, zatímco vám tohle píšu, tak mi málem vyhaslo v kamnech. Honem pro pár březových polen, povytáhnout popelník a… za chvilku si můžu upéct topinku. Polechtat chuťové pohárky a zahřát srdce. Tak co, nemáte taky chuť? 🙂

 

A na závěr jedna pozvánka 🙂

(podrobnosti najdete tady)

 

 

 

Aktualizováno: 16.10.2011 — 21:42

183 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. MOJE POSLEDNÍ OT, TENTOKRÁT PRO VERAM. DEDE MI JISTĚ PROMINE, ALE MUSÍM TO NAPSAT NAHORU, ABY TO NEZAPADLO V DISKUZI.
    VERAM, TY MUSÍŠ VYDRŽET A Z BOJE S HNUSNOU NEMOCÍ VYJÍT JAKO VÍTĚZ!!.MÁM PŘÍMO HIMÁLAJE DÍKŮ ZA TVOJE ČETNÉ, VELICE CENNÉ A PROMTNĚ POSKYTNUTÉ FUNDOVANÉ A NÁLEŽITĚ POLOPATICKÉ RADY , KTERÉ BYCH TI NEJRADĚJI PŘEDALA OSOBNĚ A ZOČÍ V OČI. JE MI JEDNO, KDY TO PŘEDÁVÁNÍ DÍKŮ PROBĚHNE , ALE NESMÍRNĚ TOUŽÍM PO TOM, ABYCH JE HLAVNĚ PŘEDAT MOHLA. A TVOJE HVĚZDIČKOVÉ FOTKY MILUJU TAKY. OTEVŘELA JSI MI NEJEN HVĚZDNÉ NEBE, ALE TAKY CESTU KE ZNALOSTEM PC, KTERÉ BYCH BEZ TEBE NIKDY NEZÍSKLALA. PANÍM MIRO, PŘEDEJTE PROSÍM SVÉ MAMINCE MŮJ VZKAZ. KDYŽ JSEM SE OSOBNĚ ÚČASTNILA NA JEDNOHO Z POSLEDNÍCH MIKULÁŠSKÝCH VENČENÍ, BYLA TO RPÁVĚ MAMINKA, CO SE O MNE VELMI STARALA A ZAJÍMALA SE O MŮJ ZDRAVOTNÍ STAV. VELMI RÁDA BYCH NĚKOLIKANÁSOBNĚ TU STAROST V BUDOUCNU VRÁTILA.. I MŮJ JIŘÍM MOC VZPOMÍNÁ NA JEJÍ CENNÉ RADY OHLEDNĚ FOCENÍ A TAKY MOC A MOC POZDRAVUJE. VERAM VYDRŽ, UZDRAV SE A VRAŤ SE MEZI NÁS!!!

  2. Uvědomila jsem si, že s kamny vlastně mám také zkušenost. Vyrůstala jsem v bytě první kategorie, nebyl to panelák, ale cihlák, jaké se stavěly na přelomu padesátých a šedesátých let. (V úplně stejném bydlela Li.) Měli jsme ústřední topení, kotelna ale byla v hotelu a restauraci naproti přes širokánský chodník a ulici. Stalo se dvakrát za mého dětství, že se jim nepodařilo na sezónu zprovoznit druhý kotel a tak nás přestali vytápět. Naštěstí v domě byly komíny a tak jsme do bytu první kategorie nafasovali kamna. Pro uhlí jsme nechodili do sklepa, ale do toho hotelu, ovšem ne vchodem šikmo přes ulici, ale hezky do vedlejší ulice, přes podivný dvůr, dolů do kotelny. Takže pěkně kýble na sáňky a tradá, dvě stě metrů? tři sta?, a pak do druhého patra, vysypat do bedny a znovu, bylo mínus patnáct, ale než se připravilo topení, člověk byl mokrý až na kůži. A když si na kamnech ohřál vodu, mohl se i umejt a vyprat ty mokrý a mourovatý hadry.
    Druhý zážitek mám s kotlem, když jsme (nemajíc kde bydlet poté, co zemřela náhle holka, od které jsme měli pronajatou garsonku) napůl načerno bydleli v Praze v podnikové školce, kterou zavřel hygienik kvůli špatné vodě. Vašek byl v zimě měsíc na cvičení, tak jsem každé ráno roztápěla kotel na koks (ten jsem házela do kotelny oknem), aby do podvečera, kdy jsem přijela s dětmi, zase vyhasl. Děti běhaly po školce v bundách, čepicích a rukavicích, dokud se to tam trochu neohřálo. Což bylo dost dlouho, protože v obýváku byl strop až v prvním patře a místo oken byly „výkladní skříně“ do zahrady – ta školka totiž byla ve vile bývalého majitele dávno znárodněného podniku. Krásné v létě, vražedné v zimě.
    Takže že by se mi po vlastních kamnech nějak moc stýskalo, to ne nemůžu říct. 🙂
    Jo, a k večeři byly třeboně, tedy třeboňské topinky, mňam. 🙂

    1. Vave, kamna v bytě 1. kategorie :O Já zírám! :O :O :O A ta školka to také musel být mazec. Ještě, že to máš za sebou (sweat)

  3. Prahnu po plápolajícím ohni v kamnech,ovšem pouštím plyn. Jako náhražku si najdu plamen na PC a už hořím spořičem. Plápolat mohu na chatách, takže si to vynahrazuju v přírodě. Pamatuji můj rodný dům, v každém pokoji byly vysoké kachláky, sedívali jsme u nich a povídali si , rodina i její přátelé, bylo to tajemné a vzrušující. Tetička , co učila hudbu a zpěv a tajně kouřila doutníky, měla v kabinetu úžasná americká kamna se slídou. V kuchyni byla klasická kamna na vaření a tam to žilo. Pejsci,kočičky, ptáčci, ubezdušené myšky,bublající rybízák, sušená jabka a hrušky,z trouby voněly bráchovy oblíbené sněhové pusinky. Dede, prostě krááása.

    HanoW, je mi moc líto kosourka,měl krásnej život, díky Tobě. Přeji Chetovi brzké uzdravení, moc na Vás myslím.

    LENKOS: ŠEL TI EMILEK.

  4. Dobrý večer, jsem dcera Veram. Ráda bych Vám všem poděkovala za podporu. Stav mámy se stále po kousíčkách zlepšuje, ale jde to velmi pomalu, stále nemůže mluvit a příliš se pohybovat. Moc děkujeme za dárečky, rozvěsili jsme je mámě okolo postele a tak jí tam svítí vyrobené podzimní sluníčko, hlídá jí paličkovaný andělíček, v šupleti má veselou kytku a spoustu obrázků. Dnes na návštěvě jsem se ptala, zda vám mám něco vyřídit, ale komunikace je velmi obtížná. Tak jsem se ptala, jestli můžu poslat alespoň smajlíka, tvářila se, že to není ono. Tak mě napadlo zeptat se, co mám poslat – a vyhráli to hvězdy :). Takže díky a držte nám, prosím i nadále palce. Je to třeba. (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*)

    1. Miro, jste zlatá, že nás průběžně informujete (h) .
      Na Veram i na Milana myslím moc, průběžně. Hlavně že je o kousek líp, držím palce dál (y) (h) (y) (h) (y) (h)

    2. Děkuju za zprávy, Miro. (inlove) Dnes jsem se už chystala Vám napsat. Prosím, pozdravujte naši Veram – a děkuju moc za (*) a posílám Veram (h) .

    3. Miro, moc maminku pozdravujte, pevně věřím, že na tom bude čím dál líp, i když pomalu. Máme u nás teď jasné noci a hvězdičky mi ji vždycky připomenou. A děkuju za zprávy.

    4. Milá Miro, děkuju moc za zprávy – zrovna dnes jsem zase na Vaši maminku myslela a doufala v lepší zprávy (inlove)
      Moc ji, hvězdičku naši, pozdravujte a ať bojuje! Ona to ddokáže, je silná (h)
      (*) (sun) (*) (sun) (*) (sun)

    5. Miro, moc naši hvězdičkovou Veram pozdravujte- pořád na ni myslíme, chybí nám její astronimické fotky dne (*) (*) (*)

    6. Milá Miro, Vaše maminka nám často posílá astronomický snímek dne. možná to měla na mysli. Našla jsem to, takže dnes posílám jeden jí – naší hvězdičkové a sluníčkové Veram.
      http://www.astro.cz/apod/

      Ať se mamince daří stále lépe a lépe. HOdně síly vám všem. (sun) (*) (sun) (*) (h) (h)

      1. Apinko, tys tak hodnáááá. Ano celou galaxii pro naši Veram !!!
        Veram , prosím drž se !!! čekáme tu na Tebe. (h)

    7. Dik za zpravy o Veram, i kdyz bych byla rada, kdyby byly lepsi. Je to obdivuhodna zena a mila zenska. Naposilala sem takovych krasnych obrazku vesmiru a oblohy, tak tady je jeden na oplatku. Zapad slunce nad Atlantikem, ostrov Holdenn Beach, Severni Karolina. Treba ji to potesi. Moc drzim palce a myslim na ni. protoze vase maminka ma vzdycky co rict, a to, co rekne, stoji za to poslouchat.

      http://hanaw.rajce.idnes.cz/holden_beach/#PICT1209.JPG

    8. Děkuji moc za zprávy, často si na Veram vzpomenu, i když nemám čas to napsat. Věřím, že se bude – třeba pomalu a po kousíčkách – ale pořád zlepšovat. Palce určitě pořád držím dál! (y) (h)

    9. Myslím na ni každý den Miro…zrovna včera mi přišla na mysl příhoda,jak Veram hledala v Pardubicích kešku…Milá Veram, hodně sil Ti přeju a bouj,nevzdávej to,my Ti vždycky budeme rozumět… (h) a (hug)

  5. Dede takhle mám topinky taky nejraději, lze dělat snadno na plynu na ocelové ploténce. A hůř na elektrické ploténce chce-li se mlsálkovi následně plotna čistit ( a k její dlouhověkosti to tedy nepřispívá). Krby, kamna krbová i kachlová jsou moji oblíbenci, dělá mi dobře sedět a vejrat do plamenů. Před a dotemperaci elektrikou ovšem schvaluju, chodívali jsme doma po návratu z víkendu ještě hodinu v zimní bundě.

  6. Ještě těsně než jsem se vdávala, byl doma sporák na uhlí. Fakt je, že jsem toho tehdy moc nenavařila, ale nepamatuju si, že by si maminka nebo babička stěžovaly.
    Pro uhlí jsem asi nejvíc chodila já, trochu jsem se ve sklepě bála, ale zase ne tak moc, aby se to muselo řešit. A sklep mi voněl 🙂
    Dřív jsme se zbavili kamen na uhlí (jasně, petry). Místo nich se koupil tehdejší módní výstřelek, kamna na naftu. Tak ty jsem dost nesnášela, jednak ten strašnej opruz chození pro naftu – měli jsme nějaký barely nebo co, ty se vozily na kolečkách (whew) . Pak se to přelívalo do kamen (fujtajxl, muselo se to nacucnout (puke) , po pár pokusech jsem naštěstí byla uznána nezpůsobilou).
    Co se mi líbí z dnešní nabídky topení je podlahovka. Chtěla jsem ji do koupelny, ale nějak se nezadařilo.

    1. Epulko, to je paráda! (inlove) nechtěla bys nám něco napsat? Jak se vám žije, co synek, jak si zvykl… myslím, že jsme všichni zvědaví 🙂 (sun)

  7. Tak já mám asi výjimečná kamna, mám totiž ještě starou pec a moc si jí cením. Je to vlastně hlavní vytápění té velké místnosti, kde v podstatě žiju, topím zásadně dřívím, případně dřevěnými briketami. A taky na tom samozřejmě vařím, nejradši mám recepty, kdy se má jídlo nechat pomalu táhnout několik hodin. A když člověk přijde v zimě domů promrzlý, lehnout si na pec je něco nepopsatelného, kam se hrabe teplá vana. Předkové to měli vymyšlené skvěle. Ovšem každá mince má dvě strany – s kamny si zatopit můžu kdykoliv, ale pak v zimě topit musím. Takže jsem tohle topení doplnila akumulačními radiátory na elektriku, abych tu nezmrzla, když onemocním, abch se nevracela do zimy, když jsem celý den pryč a podobně. Druhá strana téhle mince je zase cena elektriky. V přechodném období, jako je teď, na peci dokonce spávám, v zimě, pokud topím celý den, už to nejde, to je tam hrozně vedro. Největší pitomost udělali tady lidi, když pod dojmem hesla „nebude rozdílu mezi městem a vesnicí“ tyhle pece zbořili. Já ji miluju.

    1. U Aleny (inlove) na peci se líbí každému. 🙂
      (Letos máme po houbách, což? Tak v dubnu hurá za menhiry. (nod) )

        1. Ono letos houby nějak vůbec nebyly, asi týden v létě to vypadalo nadějně, ale pak utrum. Ověřovala jsem to ještě u Zany, která prošla tenhle kraj CELÝ za jeden den, a taky nic neobjevili.
          Menhiry naštěstí zůstávají.

          1. Na takove peci jsem obcas spavala coby ditko, kdyz jsem jezdila s maminky byvalou chuvou k jeji sestre do Veseli nad Moravou. A kdyz bylo hodne teplo, tak zas pro zmenu jsem moha spat na pude na sene, kam se muselo vylezt po zebriku. To mi prislo strasne romanticke.

  8. Hance W posilam big hug (hug) xx
    Ad kamna a zima v Anglii. Nas druhy pronajaty byt mel ty krasne ale silene neprakticke „sash“ okna a silene jsme mrzli. Ted v domecku mame dvojita, plastova okna, ale nejak tahne porad. Ano, proto mame dvojite podsite zavesy a zavirame dvere, coz se Felixovi vubec nelibi. Chteli jsme krb, ale bohuzel byl vyjmut a tam budem muset cekat, az na dalsi dum. Treba pak…
    A zima je tu jina, takova vlhka, ale da se zvyknout.

  9. UPOZORŇUJI, ŽE DOCELA CHÁPU KAŽDÉHO, KDO SE KAMEN NA UHLÍ RÁD ZBAVUJE NEBO ZBAVIL.MY TOPILI POUZE UHLÍM A JEN V PŘEDSÍNI – STÁLOŽÁRKAMI . AŽ DO ROKU 1997, KDY DO MĚSTEČKA ZAVEDLI PLYN. PODOTÝKÁM, ŽE VEDRO NEBYLO NIKDY A NIKDE, JELIKOŽ SE JEDNĚMI KAMNY VYTÁPĚL BYT 3+1 O ROZLOZE NECELÝCH 70 M2.ZATO BINEC, SAZE A POPEL Z UHLÍ BYLY VŠUDYPŘÍTOMNÉ VŽDY VELICE. SICE JSEM SE KAMEN JAKO JEDINÉHO ZDROJE TEPLE RÁDA ZBAVILA, ALE MYSLÍM, ŽE BYLO TEHDY V BYTĚ KLIMA ZDRAVĚJŠÍ.JEN NOSIT ZE VZDÁLENÉHO SKLEPA A JEŠTĚ CELÁ 2 PATRA UHLÁKY S TOPIVEM ,BYLO VELMI NAMÁHAVÉ. PLYN DNES VYJDE TROŠKU DRÁŽ, ALE WAFKY MAJÍ VÝHODU. KDYŽ NEJSME DELŠÍ ČAS DOMA, NEVRACÍME SE ASPO’N DO VYMRZLÉHO A DOSLOVA LEDOVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

  10. Dekuju za souciteni. (u) Uz jsem ho pochovala u verandy. Ono dnes ma byt az 30 stupnu, Chet je stejne jeste ve spitale, a i kdyby byl doma, tak asi kopat jamu by nemel. Ono uz Kocurkovi nebylo pomoci. Kdyz jsem ho vylovila, tak to bylo jasne, ze ranniho svetla patrne nedozije. Pochovala jsem ho s jeho oblibenym gumovym hadem. Casto ho topil v misce na vodu a expertne ho lovil hned za hlavou, a byl na sebe moc pysny, jak to s tema hadama umi. Toz tak.

    1. Hanko, to je mi velice líto takový smutek navrch starostí, které teď máš s Chetem. Ale to, že jsi u kocourka byla, když přebíhal přes duhový most – to je velmi „hřejivý“ pocit, splátka za radost a lásku, kterou ti za těch 15 let dal. Jsem tomu ráda já u naší Dixie a jistě všichni, kdo tuhle poslední službu měli možnost poskytnout svým miláčkům. (u)

      A Chetovi nadále držím palce.

    2. Už to tu napsala celá řada přátel přede mnou, tak se nechci opakovat, ale Kocurek s Vámi prožil krásný život a tak, jak jsi mu „sloužila“ celou dobu jako krmič, bavič, čistič, drbatel a on Ti vše splácel svojí láskou, tak jsi mu pomohla důstojně odejít a bude tam u verandy a ve Vašich srdcích stále dál. Přebolí to. Jako všechno. A čeká nás to všechny, co jsme v majetku hebkých tlapiček či ostrých zobáčků………..

    3. Hanko, normálně jsem se rozbrečela. Dojemně jsi popsala tu poslední službu a poslední noc. Každý život jednou skončí, ale moc záleží na tom, jak. (u)

    4. Hani je toho na Tebe dost (y) , těžká poslední služba Kocurovi. Přeju ať se začne dařit líp

    5. Hanko, to je mi moc líto! (u) Udělala jsi pro Kocurka to nejlepší, co jsi mohla, když už musel odejít – byla jsi s ním až do konce. A tak cesta za duhu nebyla pro něj tak těžká, když byl u tebe v náruči.
      Ach jo, je mi vždycky líto, že mají ta naše zvířátka tak krátký život!

  11. Chtěla bych se podělit a taky poradit. Osud mi přidělil do péče starého pejska. Natrvalo. Je velmi starý, 18 a půl roku k tomu. Naprosto tak nevypadá, ale je to prokazatelné dle fotografií, na kterých jsou spolu s pejskem také děti. Je to kříženec jezevčíka, neskutečné milé, mírné a přítulné stvoření. Celý svůj život prožil na jednom malinkém dvorečku, ze kterého permanentně utíkal, aby proběhl celou dědinu, vyžebral nějakou dobrotu, „pozdravil“ místní psí krasavice a vrátil se domů. Je naprosto zázračné to, že ho nesrazilo auto, běhal přes silnici v naprosto šíleném provozu. Jednou prý už ke kolizi došlo, ale vylízal se z toho. Ale proč píšu. Teď už natrvalo bude žít se mnou a mými dvěma psy (9 a 10 let). Když jsem ho přivedla domů, dumala jsem, jak budou vypadat naše procházky. Pravidelně o víkendech zvládáme tak 10-12 km, já sice tempem pomalým, s přestávkami, pejskové si zatím lítají po okolí. Co s tím stařečkem, nosit ho nemůžu (cca 13 kg), doma ho přece nenechám. Já se musím tak smát, až jsem musela napsat na zvířetník. Ten dědula mě prohání, zvládá celou trasu v poklusu, musel dostat postrojek, aby se neuškrtil na obojku. Je tak nadšený, že sklonku života vidí něco takového, jako je opravdový les. Jestli by bylo potřeba někoho nosit, tak jsem to já. Funím, spílám, klušu. Jenom mám obavy, abych to nepřehnala a milého staříčka fakt neuhnala. On dýchá dobře, srdíčko má zřejmě v pořádku. Takže podle jeho zadýchávání se řídit nemůžu (leda tak dle svého funění, to je pořádné, ale dobře mi tak, nemám být tlustá). Včera večer však už moc nemohl vyskočit do postele, tak třeba někdo poradí, co by mohlo být indikátorem únavy u takhle starého pejska, když on sám jaksi nic povědět nemůže. Abych mu nakonec opravdu samou snahou dopřát mu všeho co možná nejlepšího neuškodila. Díky za rady , poznatky a zkušenosti.

    1. No, já ouplně nevím, ale vím, že náš kamarád běhal se svým starým jezevčíkem i na běžkách a když už Buk nemohl, nechal ho nastoupit do ruksaku a uháněl dál. Ono 13 kg na zádech není 13 kg v ruce a když si pes odpočine, z ruksaku se vysype a jde se zase dál. To je výhoda malých psů, s mým 40 kg goldenem by to asi nešlo 🙂 .

    2. MILÝÁ VIOLO, MÁM JEN OD DOST MALIČKO MLADŠÍHO PEJSKA DOMA A JE TO STEJNÉ PLEMENO.TAKY JSME CHODILI HODNĚ A DOST DALEKO. DOKONCE ON BĚŽEL VEDLE KOL, NA KTERÝCH MY S MANŽELEM JELI. UBĚHL DENNĚ I 18 KM A JEN BYL TROŠKU UNAVENÝ. ČASEM HO ZAČALA ZLOBIT A ZRAZOVAT ZÁDÍČKA, TAKŽE POKUD BĚŽÍ VENKU V PŘÍRODĚ PO MĚKKÉM POVRCHU)les a louky s poli) NENÍ ÚNAVA VIDĚT.JAKMILE VŠAK MÁ JÍT DELŠÍ ÚSEK NATVRDO( ASFALT NEB KAMENITÁ CESTA APOD),ŘEŠÍME TO OBYČEJNĚ STARÝM SPOR¨TÁKEM NA DĚTI. MÁM NA NĚM KOŠÍK NA PRÁDLO MÍSTO KORBY PRO DÍTĚ. DO TOHO KOŠÍKU BERU VŽDY 1 „PODPRDELNÍK“ ZE ZAHRADNÍCH ŽIDLÍ, ABY SI PES MOHL ODPOČNOUT . jEZDÍM TU S KOČÁRKEM HODNĚ A ZPOČÁTKU SI OBYVATELÉ VÝZNAMNĚ ŤUKALI NA ČELO. TENHLE ZPŮSOB VYCHÁZEK HOKIMU VYHOVUJE. SÁM UŽ SI DIOSLOVA CHOVÁNÍM ŘEKNE, KDY UŽ MÁ DOST A CHCE SE TEDY SVÉZT. ALE POZOR NA TO SKÁKÁNÍ A HLAVNĚ SESKAKOVÁNÍ. TO BY JEZEVČÍK OPRAVDU NEMĚL.MY BYDLÍME VE 2. PATŘE BEZ VÝTAHU A HOKINKA NOSÍME DOLŮ ZE ASCHODŮ POKAŽDÉ A JEN VELICE VYJÍMEČNĚ MUSÍ SCHODY I VYBĚHNOUT SÁM. SCHODY HLAVNĚ DOLŮ, SESKOKY A NĚKDY I VÝSKOKY JSOU PRO JŹEFČÍKOVITÉ PSÍKY KVŮLI DLOUHÉMU TĚLÍČKU HODNĚ NEBEZPEČNÉ. BACHA NA PÁTEŘ A TO I NA TVRDÉM POVRCHU!! NEJSEM VET, ALE MÁM UŽ SVOJE ZKUŠENOSTI.

      1. JEŠTĚ MALIČKÝ DODATEK. VŮBEC NEMÁM RÁDA NENADÁLÉ A NEOHLÁŠENÉ NÁVŠTĚVY, JELIKOŽ VŠUDE VE VYŠŠÍCH POLOHÁCH( KŘESLA.POHOVKA AI POSTELE), KAM SE HOKIN MŮŽE DOSTAT, TRŮNĚJ KRABICE, ABY TAM NEMOHL. JE TO OPATŘENÍ ÚČINNÉ ZEJMÉNA KVŮLI TĚM SESKOKŮM DOLŮ A JEHO I TAK UŽ DOST POCHROUMANÉ PÁTEŘI.PODRBEJ SVÉHO PSÍHO KMETA A VYŘIĎ MU JEDNU ČUMÁKOVKU OD NAŠEHO HOKINKA.

    3. Je báječné, že jsi se ujala tak starého pejska. Díky tobě bude mít krásné stáří. Tuto zkušenost nemám – ani nejsem pejsčí, ale líbí se mi moc představa (jako u LenkyS) kočárku sporťáku. Nemusela bys pejska nosit, ale s vozil by se jako malé děcko. Když to budeš střídat s jeho pohybem po zemi, určitě se nadměrně neunaví, budete stačit dalším pejskům a tobě se ještě lepší kondice tlačením kočárku. A lidé se možná zpočátku budou dívat divně, ale věřím, že ti rozumní se nakonec budou usmívat.

    4. Violo, vracím se ještě ke tvému psímu kmetovi. Kdesi na netu jsem kdesi zahlídla, že někdo milovanému pejskovi uděla i jakési schůdky do míst, kam on chtěl, ale nedoskočil kvůli zádíčkům, protože pro takto stařičké józefčíky je velice nebezpečný seskok z jakékoliv výšky. Jelikož kolem naší bytovky, i kolem vedlejších zateplovaných bytovek se začala válet spousta všelijakých kusů polystyrénu nejrůznější tloušťky, i já uvažuji, že Hokinkovi vyrobím jakési schodiště k mému křeslu, o nějž se s ním chci podělit. Spousty toho polystyrénu stejně končí na skládce nebo nevyužity někde v odpadu firmy. Bývají zde nejrůznější velikosti i tloušťky, ale třeba se jen na nich urazil kousek rohu takže jsou patrně na obložení nepoužitelné. Už jsem se na to ptala stavebního dozorce firmy. Bylo mi jasně dovoleno, že si mohu z modrých igelitových pytlů vybrat jakékoliv zbytky, co se budou hodit.Plánuju taky to,že zhotovené schůdky natřu nějakým ztužujícím nátěrem, aby aspoň nějakou chvíli vydržely drápky Hokinkoých d tlapiček a nebyla ze aschůdků jen bezcenná drť. Stále nám ještě zateplujou dům a začínají dělat další, takže zbytků se všude válí sopousty. Zeptám se, čím polystyrénové desky natřít, aby zatvrdly a nedrobily se tolik. psího kmetíka zdravím a jen se zeptám,jak se jmenuje. AJEŠTĚ OT PRO JENNY. MAILÍK DORAZIL A ODPOVĚĎ ODEBĚHLA ZPĚT. DĚKUJIMPŘEVELICE ZA POMOC. SNAD BUDE CO PLATNÁ.

      1. Veliké díky za všechny podněty a reakce. K odpovědi se dostávám až teď. Pejsek se jmenuje Kuba a je černošedostříbrné bárvy. Hlavní díky za připomenutí těch schodů, musí denně zvládnout jedno patro, teď už vím, že ho musím nosit. A ty seskoky mě vůbec nenapadly, on se do všeho bezhlavě žene, je úplně hluchý a vidí asi jen světlo a stín (očička už má šedostříbrně zakalená). Popřemýšlím o nějakém soklíku k posteli, abych minimalizovala dopady a nárazy. Ještě jednou díky moc. Kubíka budu pozdravovat, s nějakým vozítkem to ještě musím promyslet.

        1. Violo, jsem velmi ráda, že jsem svými zkušenostmi mohla pomoci. Ta rada se schody je od našeho skvělého veta a my to Vážně vše důsledně dodržujeme.A BUĎ UBEZPEČENA , ŽE ANI NÁŠ hOKINEK UŽ MOC NEVIDÍ A SLYŠÍ TAKY UŽ ŠPATNĚ.ALE NEZDÁ SE, ŽE BY MU SMYSLOVÉ HENDIKAPY VADILY VE ŠŤASTNÉM ŽIVOTĚ. cCHODÍME STÁLE NA STEJNÁ MÍSTA A STEJNÉ TRASE VYCHÁZEK DODRŽUJEME. TUHLE RADU JSEM ZAS ZÍSKLA VE SKVĚLÉ KNÍŽCE SPISOVATELE- TAKY VETERINÁŘE HÉRIOTA. HOKINEK BĚŽÍ , VESELE SI ČUCHÁ A ŃUCHÁ A JE DOKONALE ŠŤASTEN. pRÝ JE PRO PSA ČICH NEJDŮLEŽITĚJŠÍM SMYSLOVÝ IORGÁNEM A NEMUSÍ ANI MOC VIDĚT A SLYŠET, HLAVNĚ KDYŽ ROZLIŠUJE TÍM ČICHEM.TEN MU PŘINÁŠÍ TOLIK NOVÝCH POZNATKŮ, ZÁŽITKŮ A VJEMŮ JAKO OBA ZTRACENÉ SMYSLY DOHROMADY. ON SI TY SVOJE DENNÍ NOVINY A PESEMESKY ČICHEM DOBŘEPŘEČTE. JSOU POKAŽDÉ ZAS NOVÉ OZNAČKUJE SI SVŮJ REVÍR A JE VELICE ŠŤASTNÝ A SPOKOJENÝ, Í KDYŽ UŽ SKORO SLEPÝ A HLUCHÝ. ZDRAVÍME A MÁVÁME TLAPKOU VÁM VŠEM.

        2. VILOLO, POSLEDNÍ MÁ RADA ZNÍ: POOHLÍDNI SE PO VOZÍTKU VE TVÉMU BYDLIŠTI NEJBLIŽŠÍM SBĚRNÉM DVOŘE. TAM JISTĚ NAJDEŠ NĚJAKÉ PŘÍHODNÉ VOZÍTKO. J MÁM SVŮJ NÁKUPNÍ VOZÍK, KTERÝ SE STAL ZÁROVĚŇ I NÁHRADNÍMI NEBO DOPLŇKOVÝMI NOŽKAMI HOKINKA ,TAKY ODTUD. BYLY TAM TYHLE SPORTOVNÍ KOČÁRKY CELKEM TŘI, V DOCELA SLUŠNÉM STAVU VŠAK BYLY HLAVNĚ VŠECHNY JEJICH PODVOZKY. VOZÍK MNE PŘIŠEL NA POUHÝCH 50 KČ, JELIKOŽ TOLIK CSTÁL PRÁDELNÍ KOŠÍK, KTERÝ DO KOČÁRKU PŘESNĚ PASOVAL MÍSTO SPORTOVNÍ KORBIČKY. VOZÍK JE LEHOUNKÝ A DÁ SE SNÍM POJEZDIT I PO LESNÍCH CESTÁCH. PŘES VÝMOLY PŘEJEDEŠ NEBO HO PŘENESEŠ HRAVĚ.A MANŽEL MI NA TOM SAMÉM MÍSTĚ( TEDY VE SBĚRNÉM DVOŘE V NAŠÍM OBCI) SEHNAL I NĚKOLIKERO SAD NÁHRADNÍCH KOLEČEK, TAKŽE MŮŽEME DRANDIT A JEZDIT BEZ OBAV Z PORUCHY.ZDRAVÍM KUBÍKA I JEHO CELOU SMEČKU.

  12. Hmm, milá Dede, uznávám, že teplo z kamen nelze nahradit a že topení v nich a pohled do otevřeného ohně má svoji romantiku. Ale když je člověk odkázaný pouze na ně a v zimě se po několikadenním výletu vrací do promrzlého bydla a nejdřív musí vynést popel a natahat si palivo a teplo se dostaví až ve dnech příštích, do toho sem tam kamínka bouchnou a fšecko se pokryje mastnou a velmi ulpívavou vrstvou mouru… Přeci jen bych se suchopárně přikláněla k pohodlnějším způsobům vytápění. A topinky? Na másle taky nejsou marný 🙂 .

    1. Milá Louk, tohle snadno pochopím 🙂 I proto máme v záloze elektrické topení, které v naší nepřítomnosti temperuje dům. A stejně jako u Jakkela, i naše dřevo hřeje dvakrát – při jeho skládání se člověk taky pěkně zapotí 🙂

    2. Jojo,taktak. Když jsem se po letech vybírání popela a vzpírání uhláků a sklenic se zamrzlou vodou po ránu, nastěhovala do bytu kde se topilo plynem, považovala jsem to za jeden z divů světa, něco jako Tádžmahál. Vlastně se z toho tak úplně nemůžu vzpamatovat dodnes. 😀
      Praskajícího luxusu teplého tepla, si v kamnech Petra, užívám na Sázavě. A skoro se mi to rýmuje. 🙂

    3. Na chatě topíme elektřinou (kotel vlastní výroby + ústřední topení). V týdnu na max. +5°C, o víkendu na příjemných 24. Na povel z mbilu se kotel přepne z režimu temperace na režim topení a přijedeme krásně do tepla. Kotel má účinnost 140%, únik tepla do komína nulový a 1 kW elektřiny je při přímotopné sazbě a kvalitním kotli o 3 Kč na kilowatt levnější, než kilowatt z plynu. Navíc odpadá nutnost každoroční revize kotle a komína, protože životnost mojí konstrukce (dvě roury 2 coule po půl metru délky a pár fitinek; vše pozink), je minimálně 60 – 100 let. Navíc žádné problémy s popelem, prachem, sháněním a skladováním paliva a konec navlhlému povlečení, promrzlým stěnám, riziku zamrznutí vody a plísním. A náklady? mizerně izolovaná chata, pobyt každý víkend od pátku odpoledne do pondělí dopoledne, vytápíme na 24 – 26°C, protože jsme ,,nízkotlací“ a platíme za elektřinu kolem 2.200 Kč měsíčně. Pokud bychom chatu zaizolovali, jako že jsme příliš líní, dostali bychom se snadno o třetinu níž. (rofl)

      1. … tak to si nechte patentovat. Vám se povedlo Perpetuum Mobile kombinované s popřením všech tří vět termodynamických :-). A účinnost nad 100% znamená, že…?

        1. Ne, jenom se mi povedlo využít rpzdíl mezi efektivní a maximální hodnotou střídavého napětí a proudu. (1,41). Je to o tom, že pokud usměrníte napětí 3 x 400V/50 Hz, )lidově třífázový proud), zjistíte s úžasem, že připojený voltmetr ukazuje ne 400, ale 520 V! A vvvo tom to je. Takže dvě tělesa na 3x400V AC po 7,5 kW odebírají, podle elektroměru 15 kW, ale leze z nich 22 kW tepla. Spočítáno, změřeno elektricky i tepelně). A nebude to dlouho trvat a elektřina bude úplně zadarmo, pokud si sám postavíte takový celkem jednoduchý stroječek, který už mi, zatím v laboratorním provedení, spokojeně funguje.

          1. Já už to provozuji čtvrtý rok a vývoj a výroba mi zabraly necelé dva měsíce. První problém byl usměrňovač – třífázový můstek na 1 kV a aspoň 100 A! (sehnán přes net). Druhý problém byla regulace. Pulsní jsem, kvůli rušení, zavrhl, takže výkon reguluji postupným přepínáním kombinace celkem šesti topných tyčí z čisté serie do čistého paralelu, čili celkem 7 stykačů 25 A a dvě pomocná relé. Zapojení je totiž nutno řešit tak, aby stykače, zapojené na stejnosměrné straně pracovaly výhradně v bezproudovém stavu, protože běžný střídavý stykač nedokáže vypnout stejnosměrný proud, zejména pokud jeho hodnota překročí 8 – 10 A (zhorí jasným plameňom!) (chuckle) . Posledním oříškem pak byl elektronický kotelník, který reaguje na venkovní teplotu, stav víkend/všední den, teplotu v referenční místnosti, (Při zatopení v jiném zdroji tepla kotel ubere, nebo se i úplně vypne a po odstavení druhého zdroje zase postupně naběhne.) a teplotu náběhové a vratné vody. Aktivace je řešena GSM modulem a časovým spinačem. Zavoláním a zadáním kódu se kotel přepne do režimu topení a pokud se do tří hodin nedostavím a necvaknu páčkovým přepinačem, tak zase topit přestane. A účinnost 140% je o tom, že z jedné kW na elektroměru vyrobím 1,4 kW tepla. Celek je sestaven ze dvou dvoucoulových trubek, přesně půl metru dlouhých, několika běžných fitinek (vše sešroubováno přes konopí), oběhového čerpadla (naprosto nezbytné!), pár kusů jeklů a elektrorozvodné skříně s příslušnými komponenty. Elektronický analogový regulátor jsem si rovněž vymyslel a vyrobil sám. Celek je dokonale blbuvzdorný a v porovnání s profi výrobky i levnější, jak na pořízení, tak v provozu. A poskládat to dokáže, kromě elektroniky, každý průměrný domácí kutil. 😀

            1. Já teda ne já tomu prosím vůbec nerozumím, fňuk, nebylo by lepší napsat něco o Čertíkovi?

              1. Nojo, když ono se na ZDŠ ve fyzice a chemii nedávalo pozor, že? Bohužel takových, jako vy je drtivá většina a to je také jeden z důvodů, proč to tu vypadá tak, jak to vypadá. A Čertík už se nechal dvakrát, zatím ještě ,,omylem“ pohladit. (inlove). Vypadá to, že z něj vyroste krásný, velký, hodný a mazlivý kocourek.

                  1. Pane kolego, co je věrohodnější? Teoretické postuláty, nebo výsledky měření? Není to až tak dlouho, co se tvrdilo, že letadla těžší než vzduch nemohou nikdy létat a že cestující ve vlaku, který pojede rychleji, než 40 km/h se udusí! Takže teorie je sice občas dobrá, ale praxe je praxe. Zkuste použít opačný postup a sice něco vyrobit, zjistit, že to funguje a potom teoreticky zdůvodnit, jak je možné, že to funguje. (rofl) (rofl) (rofl)

  13. Sálavé teplo z kamen je velmi příjemné. Plynové trubky u nás ve vesnici nemaje, topíme dřevem v lokálních kamnech (krbová kamna, ohýnek za sklem, tedy ve skutečnosti sklokeramickou deskou, protože to v krbu není obyčejné sklo 🙂 Minulý týden jsem nechal přivézt 30 m3 dřeva, aby na zahradě vyschlo a bylo čím topit i v příštích sezónách, tak teď vozíme na kolečku a skládáme do hranic. 🙂 Takové dřevo umí zahřát, i když se zrovna netopí 😀 😀 😀

    1. Nad Dalmatinovem taky topíme v krbových kamnech s napojeným čerpadlem, které žene teplou vodu do radiátorů v patře. Protože jsme se jaksi nikdy nedostali k tomu, abychom kamna obestavěli a jsou jen volně obložená cihlami ze zrušených akumulaček, vytopíme kamennou sednici z 5 stupňů na 17 během dvou hodin. Další hodinka stačí na velmi příjemných 24. Oblíbenou historku o tom, jak jsme o Velikonocích připravili na stůl čokoládové zajíčky, naložili kamna a ráno měli zajíčci teplem svěšená ouška, jsem už tady psala (rofl)

  14. OT: Kocourek Kocur dnes rano ve 4:05 umrel. Bylo mu chlupackovi 15 let a asi ho behem dneska ranila mrtvice. Kdyz jsem se vratila ze spitalu, tak jsem ho v dome nevidela, ale prislo mi to divne az pozdeji, kdyz se nedostavil k rozdavani jidla. Protoze tenhle kocourek je zravy a zvuk dveri od lednice ho probudilvzdycky i z nejhlubsiho spanku. Tak jsem hledala a hledala, az jsem ze zadni loznice slysela hlasity a moc divny kocici krik. Byl pod posteli zasity za vetsi krabici a protoze je cely cerny, tak jsem ho driv nevidela. Dalo mi to dost prace ho vylovit. Moc spatne dychal, a neudrzel se na zadnich nohou, ale postavit se pokousel, ale udelal par kroku, motal se a spadnul. Tak jsem si ho zabalila do osusky, drzela ho na kline a povidala mu celou noc. Pak se jakoby vybicoval k akci, mermomoci chtel stat, a vydaval se smerem kuchyne. tak jsem mu pomohla a moc se chtel napit. Protoze krome zravy byl tez vzdy nesmirne ziznivy (problem se stitnou zlazou). Ale u misky s vodou zase upadl, tak jsem nechala odpocinout pak ho pridrzela, at se napije. A pil dost dlouho, coz ho vycerpalo. Pomalounku odchazel, jeste obcas vykriknul, dala jsem ho na rucniku k otevrenym dverim a sedela jsem s nim na zemi, trochu predl, trochu chrcel. A nakonec zacal mavat prednima nohama, jakoby nekam moc rychle utikal, no a to uz sla dusicka za Duhu. (u) Trouba malej, bezmezne mne miloval. Aspon jsem s nim byla do posledniho dechu.

    1. (u) Hani (rose2) hladím po tlapce! (u)
      Ach jo, není toho na Tebe teď nějak moc???
      Až mi slzy vyhrkly a honem běžím zkontrolovat svoje tři zlatíčka.

    2. ach, Hanko, to je mi moc líto!!! 🙁 … dožil se krásného věku a určitě byl u tebe šťastný (h) (h) (h)

      vím že to moc bolí, hladím tě na dálku po tlapce (f) (h)

      1. DEDE, TOHLE POVÍDÁNÍ O KAMNECH ZNÁM. JÁ VŠAK VE SVÝCH KAMNECH TOPIT ZATÍM NESMÍM, I KDYŽ BYCH MĚLA I ČÍM. ZBOŘILI NÁM TOTIŽ KOMÍNY!
        ještě JEDNO OT pro KM11. DĚKUJI PŘEVELICE ZA VČEREJŠÍ VYGŮGLENÍ VERAMINA RECEPTÍKU NA LUČINOVO-JABLEČNOU DOBRŮTKU. NIC NESTÍHÁM, HONÍM VŠE KOLEM VYPLAVENÉ KUCHYNĚ A UŽ FAKT NEMOHU. OPRAVDU JSEM DNES Z VENKU PŘESNĚ VIDĚLA, ŽE STŘECHA NAD 2., DOSUD JEŠTĚ SUCHOU ČÁSTÍ BYTU, JE UŽ DOCELA DOLE. A ZÍTRA NEBO UŽ V NOCI NA ZÍTŘEK MÁ ZAS ZAČÍT LÍT. LIDI, JÁ UŽ NEMOHU dál.Je mi fakt z těch stresů blbě.Mějte se, musím nějak řešit větrání, bo nám celá okna dneska ráno zalepili fólií kvůlipenetraci, kterou dělají. Odvětrání bytu a hlavně vyplavené spížky ani v polystyrénu vyřešené není . Děs a běs.Pokud se dlouho nerozvu, jsem někde mimo net. Je mi už docela zle.

    3. Hani, vím jak to bolí, vím,jak ti je..pobreč si a on ti Kocur pošle pozdrav a ten se promění v Duhu, protože je tam, kde si běhá,pije a jí a kde je mu dobře. A okolo něj jsou všechny tvoje kočky,co tam odešly před ním…objímám tě a slzy mi tečou, myslím na Tebe,aby už bylo líp…(hug) (h)

    4. Mám slzy v očích (u) , Hanko (inlove) , protože to, co jsi udělala, je moc krásné. Tak krásné, že mě napadlo, že bych tak takhle chtěla odejít, až přijde můj čas. (u)
      Jsi úžasná. (h)

    5. Hani, to je mi moc líto. Ale 15 let není málo, měl se u vás dobře. A teď už ho nic nebolí. (u)

    6. Hani, cítím s tebou (u) . Nám také odešel kocourek v 15 letech. Člověk vždycky doufá, že to jeho milované zvíře s ním bude pořád a ono to bohužel nejde. U tebe měl ale báječný život a i v samém konci byl s tebou a neodcházel opuštěný.

      Máme už sice doma nový kožíšek, ale to už je prostě jiná historie. Možná bys měla také pouvažovat. Kocura ti sice žádná nová kočička nenahradí, protože byl jen jeden jediný, ale s novým životem doma je přece jen lépe.

    7. Hani, myslím na tebe. Na to, jak se ti smutek vrší. (inlove) Ale ty sama nejlíp víš, že kocourek byl celý život milovaný a ty jsi byla s ním do poslední chviličky. Dostal od tebe veliký dar. Kéž by takový dar čekal nás. A už není ani starý, ani nemocný.
      Myslím na tebe a na Cheta. (h) (h) (sun)

    8. Milá Hanko, to mě moc mrzí, máš teď opravdu těžké časy. (h) Myslím si však, že Kocur měl velké štěstí – žil milovaný a neumíral sám. (h)
      Moc na tebe myslím a Chetovi pořád držím palce (inlove)

    9. Hani (h) . Jsi moc statečná! Kruci, ale už by přísun těžkostí, které se na tebe valí mohl stačit. Hodně sil a kéž je líp! (y)

    10. Paní Hano W, přečetl jsem Vaše dojemné vyprávění o odchodu kocourka, a brečím. Měl bych se za sebe stydět?Nevím, snad ne, doufám ale že právě to, že jste o jeho konci napsala, Vám trochu odlehčí smutnou vzpomínku.

  15. Jo, jo teplo z kamen je úplně jiné teplo než z jiných tepelných zdrojů. Nějak to dodnes nechápu, ale existuje teplé teplo a studené teplo. Prostě při stejné teplotě se člověk může cítit pokaždé úplně jinak. V našem domečku jsme moc rádi za kamna, která táta nainstaloval v chodbě. Předtím jsme tam „moderně“ dali přímotopy, ale ty nebyly schopny zajistit ani přibližně pocit pohody. Takže to dnes kombinujeme, přímotopy se topí na nezámrznou teplotu, když tam nejsme a občas přitopí při pobytu, ale hlavní roli hrajou kamna. Mimochodem, nikdy bych nevěřila, že je dobrý nápad dát kamna do chodby, ale u nás se to velmi osvědčilo. Když otevřeme dveře, nevyhrne se na nás zima a mráz.

    A jinak už jsem to tu řekla mnohokrát, největší zima v životě mi byla v telé a slunné Itálii. Jenže v zimě to vypadá jinak. Oni zavlaží chvíli ráno, chvíli večer, jinak skoro netopí. V oblasti Udine ročně naprší 1400 mm a je o nočník Itálie. Sráží se tam povětří z hor a od moře. Je tam vlhko, které zalézá až do kostí. Také se všichni divili, proč se já zvyklá na mnohem větší zimy třesu jako tarlík. Jenže je to opravdu o tom, zda jeden vyjde z vyhřátého domu a má v sobě naakumulované teplo, nebo zda má „vedro“ v kuchyni – 18 C, příjemných 15 C v obýváku a 10 C v ložnici. Potom prochladlý ze studeného a provlhlého bytu vyjde na vlhkou upršenou ulici. No, byl to opravdu velmi studený odchov.

    1. Tá moja fialková sa tam stále niekde v kútiku zašíva, ale ja ju dobre vidím! 8-| Sú to nádherné plyšové kožúšky a rastú pred očami!

    2. Jsou překrásní a moje oblíbenkyně Oranžová má opravdu jiskru (inlove) Blahopřeju, milá Ivo 🙂 Už máš nějaké zájemce o štěňata?

      1. Je to k neuvěření, ale všechna jsou zadaná, vybrány zálohy od budoucích majitelů. No, zaplaťpánbů, teď se uvidí, jak to bude s Ellininými, nějací zájemci se už ozvali, ale dokud se to nenarodí, tak je zájem velmi vlažný.

    3. Jsou to krásná štěňata- už nevypadají jako krtečci, ale jako krteček křížený s medvídkem (inlove)

        1. Ale taky jako krásní krtečci 🙂 Pro mě by to byla obří štěňata, Světluši jsme si brala, když měla kousek přes tři kila. Teď má něco přes pět a půl a to má pět měsíců, holt jste jiná velikostní kategorie 🙂

          1. Jj, naše loňská štěňata byla ještě větší a 5,5 kg měli v sedmi/osmi týdnech. Letos jsou nějaký zakrnělý 😀 😀 😀

  16. Je to zajímavé ale mám kuchyňská kamna ve spojení s lívanci a topinkami. Kamna byla s kroucenýma nohama. Topinky se dělali takovým zvláštním způsobem. Babička měla litěný plát který se dal na plotnu a potom se zde nakapalo trochu domácího sádla a položil zavadlý chleba. Sádla bylo jen trochu. Když se sundala horká topinka potřela se česnekem a celá se ponořila do hrnku s vodou a hned vyndala. Zajímavé bylo že ta voda tam nebyla cítit jenom topinka se stala jakoby mastnější, prostě se to těžko popisuje. Byla moc dobrá v topinkovači to není ono.

    1. Nejlepší topinky, které jsem kdy jedl, byly z friťáku s otáčivým košíkem. Do něj se dalo klasické poctivé zabijačkové sádlo, nasázely chleby a spustil se na deset minut na maximum. Hotový produkt byl krásně jednolitě zlatočervený, voňavý a, kupodivu, jen minimálně (míň než z pánve), nacucaný sádlem. k tomu ještě český česnek ze sousedovic zahrádky… :*

      1. Doporučuji vyzkoušet. Dobu fritování je potřeba pro konkrétní hrnec vyzkoušet, v podstatě je to asi jediná možnost pro nedobře ozubené jedince, jak docílit toho, aby topinky byly hezky křupavé, ale zároveň měkké, čili ideální pro nekompletní, nebo náhradní chrup.

        1. Topinky ve friťáku jsem taky občas dělávala, když mi záleželo na tom, aby byly stejnoměrně opečené a přesně správně chroupavé. Jen to je dost pomalé, než se nahřeje správně olej, než se topinky udělají, a když se jich dělá víc, je to hrozné zdržování. Proto jsem od toho upustila, jinak topinky z friťáku nemají chybu a jsou méně mastné než ty na pánvi.

          1. Topinky na oleji… no FŮŮŮŮŮJ!!! Olej patří do středomořských salátů, nebo do motoru auta, může fungovat i jako přísada do nafty, pro dieselové veterány, ale mršit s ním topinky? Barbarství!

            1. A každý trochu solidní friťák už má dnes termostat a časový spinač. Takže vyndám koš, vložím hroudu sádla, zapnu, nasázím do koše (otáčivého a šikmého) chleba, po třech minutách vložím koš dovnitř, nechám běžet další 3 – 5 min, potom košík vyndám, vyměním obsah a znovu repete! Co je na tom tak těžkého? Když to zvládne totální kuchařský antitalent, jako já… 🙂

  17. Samozřejmě, že mám chuť. Topinky bych totiž mohla jíst pořád:-) Nemaje kamna, opékám chleba v opékači topinek, poté už je to stejné – česnekuji, potírám rozpuštěným máslem, solím a podle chuti a navrch obvykle míchaná vajíčka a strouhaný sýr. Ňam!

  18. Nemá čistě náhodou svátek Heduš? (inlove)
    Pokud ano, tak přeju všechno nejlepší. Hodně radosti a sluníčka a cestování. 🙂 (h) (f) (sun) (music) (dance) (f)

  19. OT
    Upozorňuji na Brnění – dneska odpoledne v pět v Thalii, rezervace stolu v nekuřácké části.

  20. Ale už nám od pátku topí, hned je v bytečku veseleji a útulněji. Už se prohřála i ta ledová podlaha nad vjezdem do dvora, stěna koupelny, vedoucí do studeného světlíku i stěna pokoje, vedoucí na ledové schodiště s průvanem věčně otevřených dveří ze dvora do budovy. Tak to se hned žije veseleji v teplém prostředí.

  21. Hmhmhm – tak nevím, asi jsem divná, ale mne vzpomínka na kamna nijak nerozechvěje serdce – celé dámské osazenstvo naší rodiny jásalo, když si mamka dodala odvahy a zatímco taťka vydělával penízky, ten starý športhel vyhodila (kde vzala tu sílu, nevím), kuchyň zalíčila, kouřovod zavíčkovala … a taťka až za dva dny zjistil, že vaříme na plynovém sporáku. Konec sazím, konec uhelnému prachu.

    Jo – a když se díváme na filmy z anglického prostředí, tak Jenda dycky říká – bych chtěl vidět ty náklady na vytápění (profesionální deformace (chuckle) ).

    1. Ač miluji kamna, už bych na nich nechtěla vařit. já tě chápu, že jste s maminkou jásaly nad plynovým sporákem. Je to mnohem jednodušší a příjemnější a určitě mnohem menší binec okolo. Však jsem to v domečku zažila dlouhá léta. I když nostalgicky oko ukápne, ne že ne. Ale postavit se k tomu znova to už opravdu nemusím.

      1. A to já zase ano! Ale hlavně v zimě. Vzpomínám, jak maminka hudrovala v létě, když venku bylo teplo a ona musela zatopit, aby se uvařilo! Vařič ani elektriku jsme tehdy neměli.

    2. Taky si pamatuju, s jakou úlevou se babička zbavila kamen na uhlí a chápu ji. Vaření na kamnech jsem si taky užila, ale dělat to každý den by mi dnes vadilo – jsem rozmazlená 🙂 naprosto mi vyhovuje naše současná konstelace, kdy vařím na dobrém sporáku a hřeju se u kamen na dřevo. Také mám doma prach a musím s ním počítat, ale když to není uhlí, tak se to snese 😀 Výhody ovšem z mého hlediska převažují – a taky mi doma rychleji uschnou psi 😛

  22. Kamna, kachlová, se dvěma troubami, ve kterých se tak skvěle peče přes noc cokoliv, aby to ráno bylo vlažné a mňamózní, která hřejí záda, když si člověk s hrnkem čaje po návratu z mrazivé vycházky sedne na štokrdlík a opře se o ně, která praskají a lupou tím, jak se prohřívají, vychládají a zase rozpalují…….. ach jo, proč já tvrdnu v Praze a nejsem v milovaných Krkonoších???

  23. Áno, domov znamená teplo a na nevykúrené domácnosti som aj ja alergická. Môj prízemný tmavý byt sa od slnka neprehreje, ani keď je vonku 30°, takže nie je vzácnosť prichytiť ma v teplý letný večer doma vo fliske. Paradoxne u mňa začína domáce teplučko až s vykurovacou sezónou 🙂
    Hlásim aj výsledky sobotného hubárskeho výletu – bolo krásne jasno ale námraza a tá troška húb čo sme našli boli už rovno mrazené :S Takže tým sezóna u nás už asi aj skončila, aniž nastala 🙂

  24. Kamna máme jen na chalupě a ta možnost se ohřát poté, co jsme zmrzli venku, je báječná. Doma máme jen obyčejné ústřední topení, ale i tam jsem ocenila to, že pokud mi připadá zima, zatopíme si a nemusíme čekat, až bude zima i úředníkům v teplárně.
    A topinky miluju, obzvlášť nasucho a s velkým množstvím česneku. Protože česnek mi nejen chutná, ale taky vraždí bacily (a upíry… 😉 , což v době viróz velmi oceňuji- v jazykovce vždycky někdo prská a smrká, takže ta hodinu a půl dlouhá setkání virózového druhu mívají nevítané následky….

  25. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    taky máme kamna (nod) . Taky rádi topinky (nod) . Na sucho (nod) . S česnekem (nod) . Zdravím Medvídka (wave) (rofl)

  26. Jj – taky jsme mívali v Praze krásná stará kachlová kamna. Říkali jsme jim Pisánská věž, neb se směrem ke stropu odkláněla od stěny. Skoro pod stropem pak měli slušivou mosaznou čepičku.
    A jednou se těm kamnům takhle něco nelíbilo, čepička se nadzdvihla a kamna si pšoukly. A ne jen tak trochu, možno říci, že si daly záležet, takže z toho pšouku byla poněkud „negativní“ vánice. Což v pracovně s cca 2000 knihami a kupou nejrůznějších papírů bylo skutečně výživné.
    I zalkala matička hlasem velikým, chopila se luxu a, za zhusta nespisovného láteření, honila saze po místnosti. Stavil se tenkrát u nás na kafe jistý pan plukovník, nažehlen v parádní uniformě a měl z toho děsnou srandu. Stál za tím luxem a strašlivě se chechtal.
    Trest dostavil se v zápětí! Matička zrovna pronesla velmi hutnou filipiku na téma, že jestli se nepřestane chechtat, tak ho praští tou hadicí, otočila se …. a začala se strašně smát. V tom fofru a rozčilení nasadila totiž hadici na opačný konec, takže saze volně proudili skrze lux a hromadně se usazovaly na panu plukovníkovi. Takže uprostřed pokoje stál dobře začerněný černoch ve vkusně puntíčkované uniformě ….. (rofl)

      1. Rputi, velké díky Tobě. Smála jsem se nad tvým líčením tak, až jsem trošku zvlhla na obličeji i jinde. mMc mi ten smích ve dnešních stresech pomohl. Už je mi aspoň trošinku líp, ale radostněji vůbec ne.

  27. Kamna pamatuju jen od babiček. A nejvíc asi vzpomínám na malá kulatá kamínka u babičky mé sestřenice v Haraticích. Spaly jsme v patře v místnosti s malým balkónkem a komorou naproti posteli. Byla zima, metr sněhu, ale my jsme topily a topily, až nám bylo pod duchnou horko, a kamínka ještě ráno byla vlažná.
    Ale řeknu vám, takový radiátor taky není špatný. Ráno ho zapnu a kočky se začnou protahovat a pak se porůznu zapelíškují. Stojí mě neobyčejné úsilí, abych neudělala totéž. No nic, granule zadarmo nejsou. Ztlumím topení na minimum, oblíknu se a zamávám zvěři.
    A až odpoledne topení zase přidám, budu vědět, že jsem doma. Doma, to je pro mě teplo a světlo.
    Dede (inlove) , krásné povídání, děkuju. (f)
    Přeju všem krásný den. (h)
    (A na tu topinku mám samosebou chuť, byť by byla na pánvi. Ale jak si do procesu s česnekem mi jít nelze.)

  28. Milá Dede, krásně „teplé“ vzpomínání. V dětství jsem v Žitné ulici měly na topení v obýváku vysoká, uzká kammnakdy a ve sklepě brikety, uhlí a dřevo. Ze dřeva tatínek sekáčekm štípal úžasně tenké třísky, které se nám dětem nikdy nepovedly. Dokud jsme byly malé, uhlí nosila ze sklepa do 4 patra (bez výtahu) tatínek, později to byla naše práce po příchodu ze školy. Brikety v kamnech dokázaly sálat až skoro do rána a u rozžhavených kamen se tak krásně sedělo (a klimbalo) na kanapi těsně u nich. Pak nás vystěhovali do paneláku a kamna nahradilo ústřední topení. Nemuselo se tahat uhlí, mělo to spusty dalších výhod, ale ta kamna byla kamna.

    A když jsem v tvém povídání došla až ke větě…“Když tak přemýšlím, kde mi bylo dlouhodobě největší chladno..“ hned jsem si za sebe odpověděla „mně rozhodně v Anglii“. A vida, shodly jsme se spolu 🙂 Také jsme tam bydleli v hodně starém, leč silně protahujícím domě se čtverečkovými jednoduchými okny. A já tam přijela na podzim,z teplého panelového bytu. Mrzla jsem, teplo mi bylo jedině v peřinách. A i tak jsem se rychle naučila peří si předehřívat horkou gumovou lahví. U všech dveří jsem měla na zemi svě dlouhé, spojené podkolenky vycpané starými hadry a u hlavního vchodu na pružící tyči těžký závěs (protože dveře byly nízké, dřevěné s železným kovaním,starými panty a několik cm od země). Mrzla jsem v obou doměch, které jsme tam vystřídali. Oba měly sice krby, ale v něm se zatápělo až k večeru (jinak by zásoby uhlí nestačily) a topné těleso (úzká bedna plněná cihlami klikatě propojenými el. drátem) zdaleka nastačilo. V zimě jsme pak „po anglicku“ přišupovali křesla a kanape co nejblíže ke krbu, dveře do obýváku zavírali a když jsem ho museli opustit bylo pomalu třeba vzít si na sebe kabát. Ale kromě zimy v zimě tam bylo krásně 🙂 A jak vidíme a slyšíme, moderní anglické domy už jsou také dobře prohřáté a zateplené.

    A topinky? Ano ty miluji přesně takové, jak je popisuješ. V chatě jsme si je dělali na horkých plátech kamen a snědl se tak každý zbytek chleba. Má je rád i můj muž, takže tady je dělám z tvrdších zbytků mého domácího chleba. Také je nemám ráda osmažené v oleji (jako je podávají třeba U Fleků), ale na sucho. Takže si krajíčky dám do topinkáče a dále pokračuji klasicky. A ano, stroužek česneku musí být hezky čerstvý, aby se při masírování do topinky (po obou stranách) pod prsty ztrácel, až z něj nezbyde nic. Taková topinka pak vypálí z krku i těla všechny neduhy. Zrovna žádný zbytek nemám, jinak bych nám šla hned topinku udělat i když jsme před chvíli dovečeřeli.

    1. oprava – V dětství jsme v Ž. ul. měli… A kamna mají jen jedno „m“. Nemám tolik spěchat a přečíst to po sobě, než to odkliknu.

Napsat komentář: Karolína Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN