Váhala jsem, jak naše letošní běsnění popsat. Naskýtal se mi název „psí hotel“, ale pak jsem se zalekla, že by se to mohlo brát jako reklama, což se jednak nemá a jednak ji nechci. Psí hotel neprovozujeme, provozovat nehodláme, jen občas pohlídáme některého psa z našeho odchovu.
Letos se to ovšem nějak sešlo, takže jsme kromě zhruba tří týdnů měli celé prázdniny 4-5 psů. K našim třem holkám ještě nějaké kluky. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak smečka reaguje na příchody a odchody nových (přesněji staronových) členů.
Ája brala všechny psy s nadhledem. Všem jasně dala najevo, že ona je šéf a dál nemusela skoro žádné konflikty řešit. Pokud se přece jen vyskytly, rychle seštěkala všechny účastníky tahanice, vinný, nevinný, všechny na jednu hromadu. A byl klid.
Zajímavá byla situace, když se u nás současně vyskytovali dva „cizí“ psi. Obvykle to byl rok a půl starý Elwood a některý z mladých, cca sedmiměsíčních kluků. Elís si na starší holky netroufne. Ostatně obě by mu rychle vysvětlily, co si může dovolit. Když ovšem poprvé uviděl štěňata, vlítnul mezi ně a vrčel. Občas nějaké drzejší stěně přimáčkl lehce k zemi. Když se mu všichni mladší podřídili, byl spokojený. Lehl si mezi ně, nechal se okusovat, hrál si s nimi. Ale i po krátké nepřítomnosti vždy udělal stejný rituál.
Nejprve ukázal, kdo je šéf a pak se nechal okusovat, šlapat po sobě. Ani Derry jako fenka neměla privilegia. I jí předváděl dominanci. Jenže Derry je drzá a má za sebou mámu a bábu. Krátce naznačila podřízenost, jen tak aby se neřeklo a začala s Elísem řádit. Kluci si museli opravdu lehnout na záda. Elwood je lehce držel za krk. Byl fascinující ten přechod mezi první, výhružnou minutou a tím, co si pak starší pes nechal od štěňat líbit. Dospělé feny tolik trpělivosti neměly.
Zajímavé bylo, jak už v pětičlenné smečce se začala tvořit samčí a samičí hierarchie. Doma si Derry hrála se štěňaty, ale kromě hry spolu odpočívaly feny zvlášť a psi zvlášť. Možná to trochu bylo i tím, že psi byli „návštěva“ a feny domácí. Ale ve smečce vlků je podobné chování, dělení na skupiny podle pohlaví, popisované.
Kolem půl roku věku už se projevují vlivy prostředí a charaktery jednotlivých psů.
První z našich navrátilců byl Ron. Už jako malý byl žravý, ale žravost se vyvinula ve výrazný povahový rys. Byli jsme sice varováni, ale měli jsme pocit, že takové štěně nás nemůže ničím překvapit. Omyl. Zjistili jsme, že jeho vynalézavost je neuvěřitelná a apetit nenasytný. Nezjistili jsme, zda existuje něco, co nežere. Hned první noc strhnul krabici s granulemi a zhruba 1,5 kg granulí sežral. Pochopitelně s příslušnými následky pro zažívání, takže ráno jsme si zpestřili úklidem. Naštěstí mě v noci napadlo ho strčit na verandu, kde nebylo nic jedlého a kde se snáze uklízelo.
Zjistili jsme, že mu chutná i rajský salát (ze stolu v kuchyni), je schopen si otevřít i nepatrně pootevřenou schránku na chleba (ještě že existují večerky, jinak jsme byli v neděli bez večeře). To vše zvládá bleskurychle, než člověk dojde na záchod nebo do spíže. Nikdy jsme neměli tak uklizenou kuchyň. Ráno bylo hledání jídla bojovou hrou (kam jsme večer uklidili ten koláč?). Ovšem venku byl Ron poslušný, rozvážný. Měl nejlepší přivolání, neobtěžoval cizí lidi. Byl velmi přítulný a hodný. Prostě zlatíčko do okamžiku, kdy se v něm probudil démon žravosti.
Cid byl u nás s Elísem. Bylo na něm znát, že není zvyklý na městský provoz. Pokoušel se ulovit auta (díky tomu, že na ulici bez vodítka štěně nepustíme, se mu to nepovedlo), nejprve si nevěděl rady s cyklisty (ulovit nebo se vyhnout?) a vrhal se na mladší štíhlé ženy, které mu připomínaly paničku. A strašně tahal na vodítku. Jinak byl venku poslušný.
Do kuchyně se mohl vrátit bývalý chaos, protože Cid nebyl zloděj jídla. Občas zkusil žebrat nebo se podívat na stůl, ale dal se snadno okřiknout. Měl dobrou kondici a většinou stačil Ginny s Derry, které lítaly jak splašené. Zkoušeli jsme s ním i pracovat. Aport nepouštěl, ovšem nebyl ochoten ho vydat. Co kdybychom mu ho už nehodili?! Jinak byl příjemný, rozumný a vypadal, že bude mít talent. U nás nebyl nešťastný, ovšem když přijela panička, byl radostí bez sebe.
Scout byl třetí v pořadí. Pár dní byl ještě s Elísem, pak už jen s holkama. Bylo zajímavé, že chtěl spát sám. Původně jsme mysleli, že ho necháme v kuchyni s ostatními, ale sám chtěl na verandu. Tak jsme to nechali po jeho. Přitom nešlo o to, že by se holek stranil. Běhal s nimi, přes den ležel vedle nich. Jen v noci chtěl svůj klid. Na Scoutovi bylo vidět, že má panička zkušenosti, že není její první pes.
Proto jsme si s ním troufli i cestovat do chaty, kde není plot a na návštěvu. Celou dobu byl velmi hodný, poslušný. Byl šílený vodomil. Vrhal se i do jezu, kde nadšeně chytal vlny. V létě bylo málo vody a jezy u nás jsou bezpečné, ale v jiné situaci bych se o něj bála. Měl nejlepší fyzickou kondici, jediný stačil Ginny. A je talent na práci. Má dvě nectnosti – pouští aport metr před člověkem (prý už si to můžeme sebrat sami, on to donesl) a kvílí, když pracují ostatní. Pokud se tohle odstraní, bude šikovný.
Elwood
Elwood je s námi kamarád. Bývá u nás, pokud je to možné, už odmala, tak nás dobře zná. Cvičíme od jeho mládí, a protože je talent, rozhodla jsem se, že s ní, zkusím jít na zkoušky. Poprvé byl u nás o prázdninách jen na 4 dny. Intenzivně jsme pracovali, ale projevila se jeho chyba ve výcviku, nedotažený aport. Hlavně se zvěří si má sklony hrát a pokládat ji, což se na zkouškách penalizuje. Ostatní discipliny dělá výborně, je velice talentovaný, a přestože jsme měli velmi málo času na přípravu, věřila jsem mu, že dohledávky udělá pěkně. Ovšem z aportu jsem měla obavy.
Vyrazili jsme na speciální zkoušky vodní práce. Klubové, to znamená, že poměrně přísně posuzované. Po rozlosování jsme začínali na vodě. Kachnu z hluboké vody přinesl bezchybně i navigaci na vodě měl pěknou. Vodění jsme zvládli rovněž bez ztráty bodu. Pak přišla disciplina paměť k aportu. Pes musí vydržet po výstřelu a vhození kachny 10 vteřin, nevyrazit, pak jít přesně k vhozenému kusu, který v trávě nevidí a přinést. Elís vydržel i když to s ním trochu cvičilo, jak chtěl vyrazit, šel přesně.
Ale ten aport! Poprvé odložil, dostal povel! Podruhé odložil, to už jsem zařvala, že strachy opadalo listí z nejbližších stromů. Tak si nakonec netroufl odložit po třetí, protože tušil, že bych asi nebyla ráda (naštěstí neví, že na zkouškách nemohu na něj vyběhnout). Tak jsme ztratili dva body na aportu, ale protože jde o známky pomocné, které se průměrují za celé zkoušky, tak to bylo ještě dobré. A šli jsme do rákosí.
Dohledávka sama byla rychlá a bezchybná, ale zase se objevily problémy s aportem, tentokrát jsme dostali nejhorší možnou známku jedničku. Tedy nejhorší je nula, jenže ta se neprůměruje a znamená konec zkoušek. No a nakonec byla práce v rákosí. Pes má prohledat úsek, nakonec mu tam hodí kachnu tak, aby to neviděl, a on ji má najít. Je to disciplina na posouzení nevděčná, hodnocení je strašně subjektivní. Elís nejdřív přesně nevěděl, co má dělat je přece jen velmi nezkušený. Pak šel hezky.
Jenže rozhodčí nás drželi dlouho na jednom místě a pes už měl rákosí prohledané a pořád dokola se mu tam nechtělo. Tak jsme dostali dvojku a posunuli se do druhé ceny. Poslední byl klid na stanovišti. Pes musí sedět nebo ležet u nohy a kolem se střílí. Ája se sice nehne, ale občas zakňučí, což je chyba. S Elwoodem jsme neměli kde a jak to cvičit, na zkouškách jsme tuto disciplinu dělali poprvé a tak jsem si netroufla jít s ním na volno. Ale byl vzorný, ani se nehnul, ani nehlesl. Tím dokončil první zkoušky po pár dnech společné práce. Sice ve druhé ceně, ale docela pěkně. Páníčkovi jsme vraceli právoplatného vyzkoušeného loveckého psa.
Derby
Tím jsme se namlsali (nebo zbláznili, jak se to vezme) a přihlásili na dvoudenní jihočeské Derby (což jsou dvoje zkoušky a vítěz Derby se vyhodnocuje za oba dny dohromady) celou smečku. Ginny s Pavlem, já s Elwoodem a Bára si zkusila odvést zkušenou Áju.
Nejtěžší to měla Bára. Ája je zvyklá na mě a je poněkud tvrdohlavá. Báru sice poslechne, ale ten respekt, co má ke mně, to není. Ale vedly si dobře. První den prošly podzimky v první ceně až do předposlední discipliny, paměti k aportu. Tam už byla Ája nepozorná, netrefila se na vhozený kus a dostala dvojku, která ji odsunula do 2. ceny.
Další den měly holky nejtěžší pozici na práci v rákosí. Rákosí byla neprostupná stěna, místy s kopřivami a Ája šla jako první. Ale ukázala se jako charakter, šla slušně a dostaly trojku a pochvalu, že si vedly dobře. Dál šla Ája krásně, až do poslední dohledávky kachny v rákosí. Prohledala široké okolí, jen do toho místa, kde kachna byla, ji Bára nemohla dostat. V poslední minutě našla a donesla, ale stačilo to jen na třetí cenu. Ale udělaly oboje zkoušky, což bylo cílem.
Elís si vedl první den dobře. Já byla se slíděním spokojená, rozhodčí už méně a dali mu dvojku, což mi připadalo zbytečně tvrdé. Řekla bych, že ostatní trojkoví psi neslídili o nic lépe než my, ale verdikt rozhodčího je závazný. I dál jsme šli bez podstatnějších chyb, dokonce ho chválili na vlečkách. On stopy umí a baví ho. Aporty občas byly s nedostatky, ale dost se proti předchozím zkouškám zlepšil. Udělal i podzimní zkoušky v druhé ceně, což na fleta rok a půl starého není špatný výkon.
Druhý den mě moc potěšil prací v rákosí, V těžkém terénu šel na trojku, stejně jako jeho zkušená matka. Pak ale přišel nešťastný paměťový aport. Mladý pes už nevydržel psychický tlak zkoušek a s aportem si hrál, párkrát pustil a zvedl. Kachně tím natrhl kůži na prsou a zkoušky pro nás skončily. První den se projevilo, že jsme zapracovali na poslušnosti i aportu, ale jsem přesvědčená, že Elís nevydržel druhý den psychicky. Přece jen je mladý a šel s napůl cizím člověkem. Byla to cenná zkušenost pro oba a příští rok si ho zkusí vodit páníček.
O Ginny není co referovat. Měla formu, oba dva dny došla na plný počet bodů a v Derby zvítězila. Už si to zasloužila, dosud byla věčně druhá.
A co pro nás znamenal náš „psí hotel“? Úžasnou zkušenost s chováním smečky. Možnost mít kontakty s našimi odchovy. Možnost poznat, jak se pejsci po odchodu z rodného domu vyvíjejí. Spoustu zkušeností s výcvikem. A povedlo se mi udělat zkoušky s Elwoodem, přestože jsme spolu cvičili necelé 2 týdny. Vzhledem k tomu, že všichni hlídaní byli kluci, jsem doufala, že se nezačnou holky hárat. Nechtěla bych dělat z našeho hotelu „hodinový“. Navíc incest není povolen ani u psů. Klaplo to tak tak. Ája se rozhárala tři dny po předání Scouta.
Děkuji všem za krásné ohlasy a chválu. Tu si nezasloužím, blázen do psů je daleko víc lidí.
Ale těší mě, pokud někomu pomohu překonat ostych před výcvikem. Pouštěli jsme si video z roku 2006, roční Áju. To bylo praštěné, nedocvičené hovádko (h) Žádný učený z nebe nespad (zato pitomce jakoby shazovali lopatou) a tak každý může začít. Ony ty začátky slavné nebývají, ale pak se to člověk i pes naučí. Důležité je, aby to oba bavilo. Dost našich štěňat jsou spokojení „gaučáci“. Jen pár pracuje. Ale jen o velmi málo z nich nemám zprávy.
Jo a výcvik domů (SaNaa)? To bude obtížné, pokud člověk něco umí a aktivně dělá, tak má málo času. Snad nějaký člověk v důchodu… nevím, neumím poradit. I pro psy je dobré, když se dostanou z domu a seznámí s neznámým prostředím.
Díky – ono jde o cvičení pejsků + nezkušeného páníka v domácím prostředí. Z domu se samozřejmě také dostanou.
Milá Evo, já závistivě smekám klobouk před tím, co všechno děláš a umíš 🙂 Tví psi jsou šťastní, že tě mají a my jsme rádi, že máme tebe – chápeš, že před tvojí Ájou jsem v podstatě nevěla, jak flet vypadá a o loveckých zkouškách jsem nevěděla úplně nic? (inlove)
Díky tvé inspiraci jsem si troufla začít cvičit s Berry a kdo ví, jak to dopadne 😛
Evo, praštěný jste, ale krásně! (inlove) Moc ráda tě čtu, obzvlášť obdivuhodně popsané povahy vašich děťátek 🙂 .
Hodně zdaru celé smečce!
Evo, to je príma, že jsi to napsala. U vás muselo bejt akční léto 🙂
Ehm…jaké jsou plány?
EvoŽ, přejeme za celou naši smečku hodně dalších úspěchů v chovu tak úspěšném a s láskou a oddaností k té zvířeně dělaném. Fleti jsou nádherní, dříve jsem je moc neznala a tak díky, že zase něco vím o dalším krásném plemeni.
…..ještě že existují večerky, jinak jsme byli v neděli bez večeře).
(chuckle)
Já lama četla – veverky , se picnu. (heidy)
Omlouvám se za OT, ale ráda bych poprosila o radu. Neznáte spolehlivého cvičitele, který by docházel „domů“ (blízko Prahy) za pejsky (2), nikoliv oni za ním?
Přidávám se k ostatním obdivovatelům. Já obdivuju každého, kdo je schopný psa něčemu naučit, ale i toho psa, že se to naučí. Psiska jsou nádherná, a vy jste si užili báječné prázdniny, i když náročné. A líbí se mi, jak jste na ty své „děti“ pyšní. Taky máte být na co.
Evi (inlove) , nejdřív musím znovu napsat, že se mi fleti hrozně moc líbí. Než jsi sem přišla s Ájou, asi jsem fleta ani nikdy neviděla (v Praze jich tolik nebude), což je opravdu škoda, protože jsou opravdu nádherně ladní a elegantní. To k těm fotkám. 🙂
A k článku? Že jste nádherní cvoci, tu víme už dávno. (nod) (h) Tvé dnešní vyprávění mi trochu připomnělo „mladé“, kteří nastrkají své ratolesti k babi a dědovi a odfrčí si trochu odfouknout za hranice všedních dnů. A babi s dědou vyvářejí, připravují vnoučatům zábavu, jezdí s nimi po hradech a zámcích – nebo po závodech či zkouškách. 🙂
Jste báječní lid a jsem moc ráda, že mám tu čest znát tak skvělou chovatelku a člověka. (h)
(blush)
Dneska jsem jednoho fletího krasavce potkala v tramvaji. Úžasný pejsek. Elegantní, prostě nádherný, jak sluníčkový. A neuvěřitelně poslušný a vychovaný a vůbec. Zamilovala jsem se! Jednou v příštím životě, zatím jsem 101% kočičí!
Proboha, proč jsem aňouma?
Vave to napsala moc pěkně, tak se přilípnu. Moc vám fandím a obdivuji tu nesmírnou práci jak s výcvikem tak i se štěňaty. A flety miluju už dávno! (h) (h) (h)
Začala chodit na naší trase holčina s křížencem labradora a vyžly. Nádherné stvoření – černé jak uhel po labrouškovi, štíhlou postavu a trochu prdlou povahu po vyžle. (sun)
Tohle čtení je sluníčkové. Ale tuším, že se chovatelé vaší krevní skupiny nevyskytují moc často. Jste z rodu nádherných bláznů (inlove) Když se podívám na fotky černých princezen, tak zjišťuji, že to chápu. (h)
Pár takových je. I pár majitelů. Nemyslím, že bychom byli unikát. Ovšem slušní lidé podobnou úchylku tají 😉
Všetci vaši odchovanci sú nádherní, zdraví, lesklí a sebavedomí psíci! (clap) a (bow)
No a že ste sa namotali na súťaže a skúšky? Človek sa rád namotá na niečo, čo ho baví a keď to navyše baví aj tých hafanov, tak nie je o čom (nod)
Evo, jste blázni! Ale úžasní! (h)
Neměl bych na tohle – ani čas ani vůli. Vždyť já ani nevím, jak naši drahou Cindy odnaučit ničit růže a vyhrabávat košíky s cibulemi. MLP už vyhrožuje řetězem a darováním do dobrých rukou. Já toho čokla nechápu, na zahradě milión věcí na kousání – dřevo, jabka, ne, ona musí 2 metry vysoké růže zakrátit na 10 cm – jsou pečlivě užvýkané a vyhrabat košíky s cibulemi, košíky rozkouše, cibule částečně rozháže, částečně sežere, MLP na infarkt, košíky, cibule i růže na odpis. Cindy to udělá vždy přesně dopoledne po dni, kdy přijdeme domů za šera a krom podrbání psů už venku nejsme. Kdyby byla štěně, pochopil bych, ale ona má skoro 2 roky!
Pravda, rostlinstvo na zhradě občas úpí (holky mají někdy „zahradnickou“ náladu a občas už také zkrátily růže, jeden keř to nepřežil. Občas dělají výkopy (tak že se vejde celý velký pes do vykopané jámy. Tak máme na zahradě jen stromy a trávu, na kytky jsme rezignovali (pár růží a trs pivoněk a zlatý déšť přežívají). Se psy je větší legrace (já jdem spíš zoo než fyto – od mládí mě zhrádka nebavila). Vše již značně odolné.
A jsme blázni. To nemohu popřít.
hihi, Ron si vás vychoval, stejně jako si lidi vychová každá kočka – kuchyň MÁ BÝT pěčlivě uklizená, no ne? (chuckle)
díky za hezký článek (h) (h)
Každé zníře, i pes si člověka vychovává, na to jsme zvyklí. Kuchyň pečlivě uklizená… no asi máš pravdu, ale my jsme zvyklí nechávat granule a mlsky v plastové krabici na lince aby byly po ruce. Holky totiž nekradou. A taky jsme si těžko zvykali na ranní bojovku „kam jsme uklidili jídlo k snídani“ :O . Protože ani zašupovací chlebník nebyl bezpečný (devil)
Ostatně nechat jídlo tak, aby na něj Ron viděl a nedosáhl nešlo. Když nedosáhl, aspoň štěkal. Což nás o půlnoci moc nepotěšilo (punch)
Evo, tvoje práce se psy je obdivuhodná! Obdivuji hlavně tvoji trpělivost, kterážto vlastnost mi nebyla dána do vínku. Jsem netrpělivý lempl, který chce vidět výsledky co nejdřív – no definovala bych to tak, že co nejdřív je už skoro pozdě. Naštěstí je to vykompenzováno trochou rozumu a tak neřvu na psa, ale vím, že chybuji já. A proto jsem měla a mám psy,psa, kteří sice mají vzdělání, ale jaksi už nedošlo na maturitu. Pod mým neuceleným vedením jsme skromně semtam uchvátili nějakou mašli a jeden diplom. A tak v rámci vlastních zkušeností smekám klobouk!
Já se musím trpělivosti také učit. Někdy mi připadá neuvěřitelné, že pes „nechápe“ něco, co před tím 20x dělal. Ale fakt se může změnit prostředí, a pes opravdu neví. Na Áju nemohu tlačit, protože začne lítat jak splašená a celé je to ještě horší. Ginny se zase zastaví a váhá a přestane spolupracovat. Tak si cvičíme sebeovládání. Na naší práci není nic obdivuhodného, je to jako kterýkoliv sport nebo hobby. Půjčíš prstíček a schlamstne tě to celého.
A že pes nemá „maturitu?“ A vadí mu to? Nebo tobě? Každý máme jiné možnosti a jiný způsob života. Hlavně že je pes (i člověk) spokojený.
Tedy tohle je nádhera. Jste nádherní blázni a psi jsou úplně nejšťastnější. I ti „dočasní“. Je vidět, že jim připravujete krásný život a vlastně i sami sobě. Už se těším, až se zapojí Derry. Pod tvým vedením z ní bude hvězda všech zkoušek, to je jednou jisté. A Ginny s Ájou, to jsou profesionálky, myslím, že pokud „udělají“ chybu, ony stejně dobře vědí, co si o tom mají myslet.
Mě překvapuje naše Amálka, která mi dovede cíleně přinést papírovou kuličku, abych jí ji hodila. Samozřejmě to nejde porovnávat se psem, navíc je ještě kotě. Je to naše první kočka, která nosí předměty v tlamičce. Micinka s Micánkem to nikdy nedělali. Od toho už je kousek, aby spolupracovala. Mám vyzkoušeno, že tak třikrát za sebou mi kuličku rychle přinese, protože chce, aby ta legrace pokračovala. Potom už si ji začně přivlastňovat, je třeba si pohrát, pofackovat kuličku, kde se dá, ale potom ji zase přinese, abych ji hodila. „Odevzdání“ aportu – no jak kdy, ale pokud opravdu chce pokračovat, lehne si přede mnou a pustí kuličku před nohy. Do ruky to asi nikdy nebude, ale koneckonců na kočku je to stejně super výkon. Nevím, jestli to nekdy zvládnu natočit – házet a současně filmovat. Hra končí, když se kočka uštve, jak nemá náladu, nikdo ji nepřinutí pokračovat. Ale tak to má asi být.
Na tom je úžasné, jak Amálka spolupracuje. O výkony nejde, ale to, že ví, že si budete hrát (h) Je vidět, že volba byla pro obě výborná.
A hvězda? POchybuji. Fleti jsou nervní, tak někdy podají skvělý výkon a jindy se jim zas tolik nedaří. A konkurence roste. Ale nejde o to být hvězda, ale něco ji naučit a zaměstnat. Ovšem vypadá, že ji to také bude bavit. Už se učí
Apino, jde to trochu blbě, ale JDE TO!!!
http://www.youtube.com/watch?v=w2bJuxq-D8w
tak se pochlap taky, na video se moc těším… možná si pospěš, dokud ji to baví, Nyny to už dnes nosit nechce – vyrazí po tom, trochu to popackuje, a pak čeká, že jí to zase hodím (když to leží na druhé straně pokoje 😀 )
Bedo – Nyny aportuje moc hezky (clap) (clap) . Ale kočičí aport zřejmě není nic zvláštního – například v naší rodině 3 + 2 + 1 (tři lidi + dvě psy + jeden kočka) aportuje jedna liďa a jeden kočka (já a Zikmund) – ovšem zato exelentně. Já aportky vyhledávám i ve vysoké trávě (za přísného dozoru Toyy) a Ziky je zase velmi vytrvalý a dnes dokonce předvedl dokonalé předsednutí před aportéra.
Bohužel, video nebude, neb u nás se toto umění (v podání Zikiho) provozuje v hodině mezi psem a vlkem, u nás přejmenována na hodinu mezi hodem psí granulí a kopačkovými tkaničkami. (Ehm, někdy, když náhodou nad ránem tvrdě zaspím, si při probuzení připadám jako princezna na hrášku … nebo na čemkoli, co mi Zikmund nastrká pod deku – nejhorší jsou bejbyrajčátka, ty se dost patlají a následně vypadají eklhaftně).
to je škoda Ygo, že video nebude 🙁 , ráda bych se pokochala (h) (h) (h)
ono to naše je taky houby kvalita, protože je to točeno večer při umělém osvětlení (n)
Koukám, že sis udělala radost! Jen tak dál! (sun)
Dělám radost NÁM, tedy sobě i psovi. Kdyby to psa nebavilo, nebavilo by to ani mě 😉 (taky protože by pes blbnul a žádný úspěch by se nekonal). Ale oni jsou tak nadšení, když se něco děje. Máme takový minicvičák – chodíme za město asi tak s 5-6 psy a majiteli. Páníci říkají, že pes už pozná, že se jede cvičit a strašně se těší. Prý se chová úplně jinak, daleko radostněji, než když jedou „jen tak“.
Jo co dělá bolavý krk? Už je to lepší?
Dík za optání! Krk ani moc nebolí, jen jsem taková vláčná, motavá a strašně unavená, tak hlavně pospávám.
Rputi, ať je brzy lépe. Ten spánek je důležitý, určitě je to obranná reakce organismu. Pamatuji si, když jsem se před časem blbě vybourala na kole, tak jsem první dva dny skoro prospala, a to se mi celkem nic nestalo, jen nějaké ty silniční lišeje a pořádná pecka do hrudníku. Vyhov svému tělu a snad to bude dobré, i když ten krk bych určitě dala zkontrolovat nějakému doktorovi.
Apino, ono je to s felčarama těžký. Po rentgenu si pandr dělal skutečně vážné starosti a tvrdil mi, že jsem prodělala někdy v minulosti těžký úraz, že je to na té páteři vidět. Moji námitku, že bych si něčeho takového nejspíš všimla, vůbec nechtěl vzít na vědomí.
Má poznámka, že jsem si tedy asi nejspíš zlomila vaz při porodu, se už ho vysloveně dotkla 🙂
Tak teď nevím, co to na tom krku vlastně mám. Ale hlavně mi to vůbec nevadí, tak se nevzrušuju., 😀
Rputiiiiiiiiiiiiiiiii =)) =)) =)) =)) =)) =))
trochu chápu, že se ho to dotklo – mě jsi skoro shodila ze židle (rofl)
To je báječné povídání, vy i pesani jste neuvěřitelně šikovní. Tak ať vám vaše odchovy dělají dál radost 🙂
Světluška zatím za hozenou hračkou nadšeně běží, popadne ji, ale spíš se jí snaží někam nenápadně odtáhnout dál od Borůvky, kde ji hryže a „vraždí“- s aportem to jednoduché nebude. Ale horší než bráchův Bárny být nemůže- ten dodnes nepochopil, že má hračku vydat, pak se bude hrát dál.
Retrívři mají aport vrozený (ostatně mají ho i v názvu plemen), pokud se nezkazí a podchytí, tak aportují skoro sami od sebe a rádi. Ostatní se to musí daleko víc učit.
A Světluška je mimino, v tomhle věku naši také „vraždili“ hračky. Já už teď odmala, když mi pes něco přinese, tak si to vezmu (opravdu převezmu i kdybych mu to měla vyrvat) pochválím a zase mu tu ohavnou příšeru vrátím. Aby se nebál, že mu to seberu na furt, ale naučil se odevzdávat. Derry aportuje dobře, ale chce se s kořistí „pochlubit“ a obejde všechny, než mi to předá. Jinak je spolehlivá, tohle ještě musíme odstranit. Jenže to vše jsou zkušenosti. Áju jsme také připravovali podstatně déle. Teď to přece jen trochu umíme.
A stejně je na odchovech nejlepší to, jakou mají radost, když si je vyzvedne páníček/ panička. Je vidět, že se mají dobře.
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Cháááá – myslím, že jsi si nové majitele pěkně rozcapila…Pokud ti s každým vrhem bude narůstat počet prázdninových svěřenců… „a proč jen týden, klidně měsíc – vždyť je jim tam dobře“… (chuckle)
Výjimečné situace chápu – a je fajn, když chovatel pomůže. Ale běžné prázdniny by si měli majitelé zvládnout sami. Si myslím… (nod)
Většinou hlídáme jen štěňata. Ti lidé měli naplánovanou dovolenou a pak se rozhodli, že se pejska pořídí už teď a ne až za rok. Nebo jim vypadlo jiné hlídání. Jen Elíse hlídáme častěji, s ním pravidelně pracujeme, tak mě to i láká si ho občas „vzít do ruky“. Takže plánovaný byl jen Scout a Elís. Ti druzí dva byli „navíc“ a myslím, že to majitelé nebudou zneužívat.
Ale souhlasím, že jsem blázen
Téééda Evo u vás ale bylo živo. A pomalu se mi z těch zkoušek (přesněji z jejich přísnosti) točila hlava. Nevím, jak bych se vyrovnávala třeba s „jedničkou“, kdybych si myslela, že můj pes dělal co mohl a podle mého byl výborný. Ještě štěstí, že psi tomu známkování nerozumí a ta „nespravedlivost poroty“ se dotkne pouze jejich páníků. Chce to opravdové nadšení pro soutěž, a vy už jste na to asi za ta léta asi zvyklí.
Jinak by mě zajímalo, jak se k sobě sourozenci chovali? Tedy jestli kluci poznali svoji mámu a ona je, nebo jestli jsi měla pocit, že se rozpomněli na svoje sestry? Jinak také obdivuji, že jsi je nechala hrát si na „hierarchii“ – žes dokázala poznat, kdy je to opravdu jen hra (a nezasáhla jsi mezi ně) a kdy už mohlo jít do tuhého.
A psy máte opravdu nádherné, zdraví z nich srší i z těch fotek.
Zkoušky známe, už bych si sama uměla dát známku 😉 a někdy bych byla i přísnější. A vím, co ve psech je a že někdy neodvedou, co umí. Je to hra.
Retrívři v sobě mají velmi málo agresivity, proto je možné je nechat si vyřídit hierarchii mezi sebou. Ostatně pokud bych je nenechala, vyřídili by si to, když bych nebyla doma. Nehlídali jsme cizí psy, se všemi jsem se už po odchodu setkávala a znala jsem jejich reakce a povahu, holky je znaly. Dva dospělé psy (kluky)současně bych se hlídat bála. Ale pod dohledem jsou bez problému. Na psích táborech spolu lítá třeba 10 i více psů a konflikty jsou vzácné. Navíc Ája je perfektní vůdce, který si klid uhlídá. Bez rozpaků seštěka dospělého syna (nebo i cizího psa), který je o kus větší, než ona a on se jí vlísává a podřizuje.
Štěňata mámu neberou jako mámu. To dokážou tak do 3-4 měsíců, pokud ji potkávají často. Asi za měsíc po odchodu štěně na rodný dům zapomene. Ale berou se jako známí – taková širší smečka.
Tak v tom musím oponovat – Aira se nám vrátila po třech měsících a přesně věděla, že je doma a poznala nás