Chodí mi maily, na které jsem si vypracovala speciální techniku. Dřív jsem na nich alespoň chvíli postála, aby se jevily jako přečtené, ale protože mi bobtnala schránka, teď je označím a nepřečtené rovnou strčím do koše. Stejně jako to dělám s tištěnými nabídkami, letáky a inzeráty, které se mi objeví v plechové poštovní schránce nebo v práci na stole.
Tyto maily vlastně nejsou spamy, neboť jsem si je vyžádala sama. Většinou když jsem někde něco objednávala, tak jsem zaškrtla souhlas se zasíláním nabídek, protože co kdyby tam někdy bylo něco zajímavého nebo výhodného. Jenže samozřejmě na jejich zkoumání nemám čas, takže končí v koši. Mohla bych jejich zasílání jednoduše zrušit, ale co kdyby!
Nedávno jsme dělali v bytě nějaké úpravy, které zahrnovaly i částečnou výměnu nábytku a instalaci nových i náhradních vestavěných skříní. Proto jsme museli brát do ruky všechny ty po léta schraňované věci „co kdyby“ a většinou z nich jsme postupně naplnili několik kontejnerů na odpadky. Na některé vyhozené věci jsem hned zapomněla, ale nad jinými stále přemýšlím. Mám znepokojivý pocit, že jsem neudělala dobře, protože předměty „co kdyby“ coby věci zbytné se někdy snadno zamění s věcmi nezbytnými.
Jak snadné je si byt i život zaplevelit věcmi co kdyby. A jak snadné je nějaké to co kdyby předčasně vyhodit. Najít tu správnou hranici je nesmírně těžké. A vrátit vyhozené co kdyby už nelze.
Promiňte, musím teď hned do předsíně, připravila jsem tam Vaškovi na vyhození tašku s nějakými věcmi. Musím je vzít zpátky k sobě a pečlivě je uložit, protože co kdyby.
Jedno OT.
Dneska jsme mailem dostali tenhle odkaz. Nevím, jestli tuhle exebici JanaBa nebo Dede náhodou viděly živě, ale musí to být úžasné. Já znám „Tattoo“ pouze od skotské gardy (možná právě tady na to byl odkaz), ale tohle je úžasné. Z té přeciznosti mi až naskakovala husí kůže. Tak jsem se jen tak ze zvědavosti podívala zda najdu ještě něco jiného. A našla, ale dám to jako druhý odkaz. Při takovéhle přehlídce se asi vyplatí sedět hodně vysoko, aby člověk patřičně vychutnal ty obrazce a presiznost. Škoda, že se vojska světa netrénují pouze v něčem takovémhle. Ob2 videa jsou poněkud delší.
http://sorisomhttp://bydleni.idnes.cz/prodavaji-vyrobky-z-dob-socialismu-rodice-zasnou-mladi-nakupuji-pxt-/architektura.aspx?c=A111005_163102_architektura_webail.com/email/16993/exibicao-de-banda-militar–um-espectaculo-imperdivel.html
A tady je druhý odkaz, norské královské gardy, tentokrát při Tattoo ve Švédsku.
http://www.youtube.com/watch?v=v8a6BCnqa1s&feature=related
Jejda, pardon, on mi u toho prvního odkazu naskočilo to, co jsem dávala u Apiny. Teď to snad bude správně
http://sorisomhttp://www.youtube.com/watch?v=v8a6BCnqa1s&feature=relatedail.com/email/16993/exibicao-de-banda-militar–um-espectaculo-imperdivel.html
Jak to, že to nehrajéééé. Tak ještě naposledy, pak už to tady nebudu uspávat. Ale když ono je to tak úžasný.
http://sorisomail.com/email/16993/exibicao-de-banda-militar–um-espectaculo-imperdivel.html
Tak to je paráda!!! :O (y)
No jo, jenže já vyhozenou věc začnu potřebovat přesně v okamžiku, kdy jsem ji vyhodila a už není možné se pro ni do popelnice vrátit. Je pravda, že občas musím provést očistný řez, ale některých věcí se zbavit neumím. Jsou to především vzpomínky na někoho. Ano, náš byt je zaplevelený spoustou věcí, ale když se na ně podívám, tak vím, že toto je památka na jednoho děda, toto na druhého. Toto používal můj táta…. a tak dále. Dokonce se mohu pochlubit originál vysavačem z 30. let – je to lux značky LUX a kdyby se mu vyměnila šňůra a dostal pouze 120 V, tak by asi i fungoval. Mimochodem, tvar tohoto vysavače je prakticky stejný jako některých dnešních. Tento vysavač sice jednoho dne půjde, protože nemám muzeum, ale bude umístěn pouze do dobrých rukou. Je to věc, která má duši a podle toho s ní zacházím. Stejně tak váhám s nábytkem po mé tetě, je to kvalita, dnes už nemoderní. Tak se tak poohlížím po někom, kdo má pro tyto věci smysl. U menších věcí ani nemluvím.
A Karakálku, já chápu, že ta paní nevyhodila věci po manželovi, že to má přesně tak, jako když žil. On je takto totiž pořád tak trochu s ní. (heart)
Apino, úplně tě chápu, také mám spoustu „připomínkových a dotýkaných“ věcí v domě.
Ale nečetla jsi náhodou tenhle článek? Nevím, jak by se ti kluci dalo kontaktovat, ale třeba právě u nich by něco po tvé tetě (nebo i ten vysavač) šlo do dobrých rukou. Navíc co se tobě zdá nemoderní může pro někoho být „retro“
http://bydleni.idnes.cz/prodavaji-vyrobky-z-dob-socialismu-rodice-zasnou-mladi-nakupuji-pxt-/architektura.aspx?c=A111005_163102_architektura_web
Maričko,
když ten nábytek po tetě je prvorepubliková práce, tak maximálně 20. léta. Pevný, těžký, krásný, hladký, přitom ladně tvarovaný, mahagonová barva, ale běžný občan nad tím ohrnuje nos, protože to holt bylo v módě někdy před 80 a více lety. Tak si pro to představuji nějakou prvorepublikovou vilu, kde mají majitelé cit pro věc a nechtějí to mít všechno podle posledních výkřiků. Tudíž těm chlapcům to nedám, mají jinou cílovou skupinu. A běžný občan kupuje nábytek IKEA.
prosím, nikam nedávej takové poklady!!!! poctivý dřevěný nábytek z 20. let – pokud byl navíc vyrobený na zakázku – to je vintage v nejlepším smyslu toho slova :-)a jednou bys litovala, že sis ho nepodržela. mít tu vilu, tak ho po tobě po částech loudím 😀 miluju první republiku, celou tu atmosféru, bydlení, oblékání, domy, vily, továrny…Halabala, Janák, Podolská…já vím, že to nebyla idyla jako v černobílých filmech, ale ty věci vyráběné s citem pro důkladnost, detail a užitnou hodnotu, ale přitom tak hladké a čisté v provedení, ty mě prostě dostávají pořád. pár kousků se mi podařilo ulovit po bazarech a hlídám si je jako oko v hlavě 🙂
Apino, já nemyslela přímo to těm klukům dát, ale že by třeba oni věděli o někom, kdo se u ních právě po takovémhle nábytku sháněl a mohli by ho dohodit.
Jinak mě také napadla možnost – zavolat do ateliérů na Barrandov. Třeba by se jim zrovna takovýhle nábytek a k tomu originál hodil (a kdyby ano, jistě by byli ochotní si to sami odvézt).
DNES JSEM PŘIŠLA POZDĚ, PROTOŽE NÁS CELÝ VČEREJŠEK A JEŠTĚ NA DNES V NOCI VYPLAVOVALA DEŠŤOVÁ VODA ZE ŠPATNĚ ZAKRYTÉ STŘECHY. DĚS MNE POPADL, KDYŽ JSEM ZJISTILA JEŠTĚ PRÁVĚ V NOCI, ŽE V KUCHYNI, KTERÁ TU VODU NASAKOVALA ÚPLNĚ NEJVÍC, NEJDE TOPENÍ VŮBEC ZAPNOUT, BO JISKRA NEJISKŘÍ A SIRKOU NELZE ZAPÁLIT VŮBEC. CELÁ JSEM SE OPUPÍNKOBVALA PŘEDSTAVOU, ŽE TU VYPLAVENOU KUCHYŇ NEBUDU MOCT VYTÁPĚT, DOKUD PLYNAŘ NEDORAZÍ. ZATÍM NEPŘIŠEL A TELEFON MÁ NEDOSTUPNÝ, TAKŽE UVIDÍME. A TEĎ PŘIJDE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. PRÁVĚ TO KDYBYSENÁHODOUHODILO… SE MI DNES PŘIHODILO. VZPOMNĚLA JSEM SI, ŽE ASI PŘED 4 LETY, KDY JSEM VÍTĚZNĚ VYBOJOVALA VYKLIZENÍ NAŠÍ KOMORY OD JIŘÍHO „KDYBYSE“, NĚKAM DO NÍ JSEM VNOŘILA MENŠÍ ELEKTRICKÝ RADIÁTOREK, BO UŽ OPRAVDU NEBYL POTŘEBA, PROTOŽE DÁVNO TOPÍME PLYNEM, NE ELEKTŘINOU. JAK JSEM DNESKA DĚKOVALA JIŘÍMU-SKLADIŠ´TÁKOVI A SBĚRATELI ZBYTEČNOSTÍ, ŽE MI NEDIOVOLIL KAMÍNKA VYHODIT, TO VÁM JISTĚ DOJDE HNED. ANO, PRÁVĚ TENTO ELEKTRICKÝ RADIÁTOR, DO NĚJŽ SIC PADÁ ELEKTŘINA JAK DO ČERNÉ BEZEDNÉ DÍRY, JE NYNÍ ZAPNUT NAPLNO V TÉ VYPLAVENÉ A VODOU NASÁKLÉ KUCHYNI. SUŠÍ STROP I STĚNY A SNAD BUDE LÍP. MÁM ŠTĚSTÍ, ŽE I TAK DLOUHO NEPOUŽÍVANÝ RADIÁTOR FUNGUJE, I KDYŽ ROKY BYL SCHOVANÝ POD VRSTVOU JIRKOVÝCH „COKDYBYSEHODILO“. KROM TOHO MÁM OD 16 DO 18 LEVNÝ TARIF ELEKŘTINY A V NOCI JDE JEŠTĚ CELÝCH DALŠÍCH 6 HODIN, TAKŽE SE STĚNY SNAD TROCHU VYSUŠÍ, NEŽ DORAZÍ OPRAVÁŘ NA VAFKY. MUSÍM SI NASTAVIT BUDÍKA, ABYCH PROUDEM NEMRHALA PŘÍLIŠ A TOPENÍČKO VČAS VYPNULA. .
POSLEDNÍ MOJE POZNÁMKA SE TÝKÁ LÁTEK. TAKY JICH MÁM CELÉ MOŘE A JSOU FAKT KVALITNÍ. KROM LÁTEK MÁM ZÁPLAVY ZIPŮ VŠECH DÉLEK A KVALITY, HEDVÁBÍČEK, RŮZNÝCH KNOFLÍKŮ, DRUKŮ, PATENTKŮ, OZDOBIČEK A NEJRŮZNĚJŠÍCH ŠICÍCH PIŠIŠVOŘIN. JIŘÍ UŽ PŘED DELŠÍ DOBOU PROTESTOVAL A MĚL STÁLE JEDOVATĚJŠÍ DOTAZY, KDY SI ZŘÍDÍM GALANTERNÍ OBCHOD A ZAČNU TO PRODÁVAT. DNES VŠAK UŽ JEN MLČÍ, BO POKUD ROZBIJE ZIP NEBO UDĚLÁ SKOBU NA SVÝCH PATRNĚ 10 KUSECH MILOVANÝCH ŠUSŤÁKOVÝCH KAPSÁČŮ, STAČÍ JEN ZKROUŠENĚ PŘIJÍT A POČKAT DO VEČERA, NEJDÉLE VŠAK DO DRUHÉHO DNE . LIDI, CO ŽIJÍ VE VELKÉM MĚSTĚ, JEN JDOU A KOUPÍ, CO JE TŘEBA. JÁ MUSÍM PRO VŠE NA ŠITÍ VYRAZIT DO DOMAŽLIC A TO JEŠTĚ OBČAS STEJNĚ NEPOCHODÍM. MNĚ NYNÍ STAČÍ JEN SÁHNOUT DO OBROVSKÝCH ZÁSOB A NAJÍT PŘESNĚ JEN TO, CO POTŘEBUJU-TU KOUSEK ŠUS´TÁKU NA ZÁPLATU, TU ZAS ZIP , KALHOT, RIFLÍ , DO BUNDY ČI TRIKA . A VĚTŠIBNOU MÁM I NA VÝBĚR BARVU I VOLBU, ZDA DÁT ZIP KOVOVÝ NEBO PLASTOVÝ. JIŘÍ UŽ DÁVNO PROTI MÝM GALANTERNÍM ZÁSOBÁM NEPROTESTUJE. ON MÁ TĚCH SKLADIŠŤ VŠAK MNOHEM VÍC A MÁ DALEKO HORŠÍ SYSTÉM USKLADNĚNÍ. OBČAS JE DONUCEN MNOU, ABY VYHÁZEL NĚCO ZE SVÉHO HARABURDÍ, ALWE JEN ODEJDU, UŽ JE TO ZUPĚT. NO, AASPOŇ, ŽE KAMÍNKA V ZAPLAVENÉ,KUCHYNI HŘEJOU A PŘESTALO NA CHVÍLI PRŠET.
PŘEJU DODATEČNĚ VŠEM, CO V TOMTO TÝDNU COLKOLI SLAVILI . NĚJAK NIC NEZVLÁDÁM A JSEM VELICE POZADU. ZDRAVÍM BĚŽÍM VENČIT NAŠEHO PSÍHO SENIORA.
Zkuste si porovnat faktury za plyn a elektřinu, t. j. vydělte zaplacené peníze počtem kilowatt a zjistíte velice rychle, že kilowatt elektřiny je, podle tarifu, o 1,50 – 3,50 Kč levnější. Navíc přímotopným tarifem ušetříte za elektřinu u všech spotřebičů, které doma máte a odpadá nutnost pravidelných revizí kotle a komí na. U elektřiny navíc nehrozí výbuch při úniku a účinnost elektrického kotle je při správné konstrukci, zejména v přechodném období až o 30% vyšší.
Zase mně sežral příspěvek, prý jsem moc rychlá, ha,ha, ha ,po dvaceti minutách jsem rychlá, to mně děsí. (rofl)
Takže to zkrátím, milá Vave (inlove), máš naprostou pravdu. To „co kdyby“ je materiální i citový komplikátor a pokud se ho naučíme odhánět, bude nám líp.Stejně je jen v naší vlastní hlavě. Nemá smysl se týrat,to přichází jako poznatek věku.
JENNY, NEPLAKEJ, ALE UKLÁDEJ.MNĚ SE TO TAKY STÁVALO DŘÍV. ZVYKLA JSEM SI NAPSAT A POMOCÍ CRTL,ALT A V ULOŽIT TEXT. KDYŽ JSEM JEŠTĚ SPISOVALA RECEPTY DO SVÉ KUCHAŘKY Z ČERVENÉHO SEŠITU, MOCKRÁT MI TEXT ZÁHADNĚ MIZEL. TAM JSEM VŠAK TEXT ZAFIXOVALA JINÝM ZPŮSOBEM, KERÝ SE NYNÍ MOC NEHODÍ. KDYŽ MI VŠAK NAPSANÉ ZMIZNE, NAPÍŠU VŠECHNO ZNOVU , JELIKOŽ JEN ULOŽENÉ ZKOPÍRUJU. NEJSEM VŮBEC U PC BOREC, ALE TOHLE UŽ DĚLÁM PROTO, ŽE PÍŠUNNĚKDY DELŠÍ PŘÍSPĚVEK A JEHO ZMIZENÍ JE K VZTEKU. PÍŠU JAK ŠNEK , 2 PRSTY,DLOUHO,S CHYBAMI A PŘEKLEPY, KDYŽ BY TO ZMIZLO, VZDÁVÁM SE A MLČÍM.
Děkuji všem za přáníčka, moc jste mě potěšili (h)
Ještě stíhám 🙂 .
Renáto, fšecko nej! Ať kotelníci neprudějí a slunce ti stále svítí (sun) (rose1) (rose1) (rose1)
Renáto se zpožděním vše Nej a HIP, HIP, HURÁ (f)
Dneska jen prolítám a mávám (wave) zdárně jsem přežila první praktika se studentíkama a za odměnu si dala oba dnešní krásné články.
Moc toho teď dočítat nestíhám, tak aspoň pošlu nějakej ten (y) (že jich tu v poslední době pár potřeba je)
Milá Renato, vše nejlepší, štěstí zdraví, dlouhá léta…. (f) (f) (f)
S dovolením se připojím.
Renato všechno nejlepší k jmeninám a virtuální pugét posílám. (rose) (h)
Měla tam být (rose1)
Renato, hodně štěstí a zdraví a všeho (rose1) (^) (rose1)
A YGO, tobě pozdě, ale přece taky přeju všechno nejlepší a hodně radosti (^) (rose1) (^)
Tak už konečně mohu být na příjmu. Od úterka, kdy jsem tuhle 105 napsala, se mi to „co kdyby“ honí v hlavě. Ono totiž funguje i jinde, jinak – v naší hlavě. Kolikrát člověk někde čeká, přešlapuje na místě, protože co kdyby … Ale že by ono „co kdyby“ s nejvyšší pravděpodobností nenastane, něco nejde vrátit ani strčit dopředu, či někam jinam.
Možná, že toto „co kdyby“ je pro nás mnohem větší problém než dvě plné garáže i sklep. Někdy nás dokáže přikovat někde ve vzduchoprázdnu. Jenže … jenže třeba ve vztazích ono „co kdyby“ někdy působí jako obklad. Který sice neléčí, jen zakrývá ránu a bolest, ale někdy i to stačí. Musí.
Jo jo, není to vůbec jednoduché, s tím „co kdyby“. (nod)
Nenávidím tohle co kdyby … ale … co kdyby?!?
Máš pravdu, zohle „co kdyby“, to je ten skutečnej malér…nějaký hadříky za nás obstarají moli 😛
Jojo, svatá pravda. S věcmi si příliš hlavu nelámu. Jako systematický čistič sice sem tam zlikviduju i věc, která mě později zamrzí, ale víc mi vyhovuje chvilku zalitovat, než být permanentně obklopen zbytečnosti. Ale v případě myšlenkových co kdyby… to je setsakra jiná.
Vave, díky za další zajímavé zamyšlení (inlove) .
Ako dolu píše Myška, sťahovania ma už vycepovali, takže neškrečkujem (teda ale až toľkokrát som sa nesťahovala, Myška to fakt 15x ???). Handry čo sú z nejakého dôvodu zachovalé, ale už mi nie sú (prípadne mi nikdy neboli) hodím do pľacu medzi mamine exkolegyne – dôchodkyne, tie si to v širších rodinách rozoberú 🙂 Charite u nás nie je šanca dávať, pretože vyžadujú potvrdenie z čistiarne a pri dnešných cenách čistiarní by sa taký dar kvapku predražil. Do kontajnera nevyhadzujem, lebo naši milí „vyberači“ zas majú vo zvyku tie handry rozvláčiť po okolí a vyváľať ich pritom v blate (napäť do kontajnera už ich jasné že nedajú). Ale keď som parkrát viezla nejaké väčšie kusy do zberného dvora, tí chlapíci tam mi poradili, že nech to doveziem k nim, poskladané a zabalené, oni už to posunú ďalej. Tak odvtedy to tak robím 🙂
Z mailov nemám to srdce vymazávať hlavne ponuky na knižky, CD a DVD, ale „pestujem“ si takýto spam aj od jednej parfumérie a jedného športového obchodu. Veď čo keby tam bola nejaká bomba ponuka a ja by som to zmeškala? (chuckle)
Tak to jsou u nas recyklatori asi lip vychovani. Nositelne veci pro ktere nemam pouziti obvykle vylozim na popelnici pred barakem a ony zmizi.
Hlásím se k recyklátorům, včera jsem našla u kontejneru úplně novou litinovou pánev. A potřebovala bych společenský oblek na cca 175 cm – v květnu, i zapůjčit. Nemáš nějaký?
No mozna se nekde vali muj podedeny oblek z tanecnich, ale to bych dotycnemu nepral. Takze zapujcit 🙂
omlouvám se za OT – snad Vave promine 🙂
v úterý jsem byla u LuckyV. pomazlit si levhartí mimi (h) (h) (h)
pár fotek plus video jsou zde:
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Jack_-_levharti_kluk/
tak, a jdu si počíst (clap)
Uuuuuuuaaaaauuuu, ten je žlatýýýýýýýý (inlove)
A to fakt nemá ten chvostík? :O
Naprosto nepokrytě ZÁVIDÍM!!!!!! Já ci takýýýýýý!!!!!!
Je krásný! (h) Škoda, že to v sobotu tak nějak všeobecně nevyšlo. 🙁 Snad to vyjde co nejdřív … hmmm, nejdřív je někdy hluboko v listopadu. To mi levhartík dočista vyroste ze stávající plyšákovosti, buééé.
Ten je nádherný. Kde se narodil?
ty puntíčky na tlapkách a na ouškách (h)
a fakt mu máma ukousla ocásek???? Proč? (think)
nevím, asi ho nechtěla ;(
proto byl odchován lidmi
Tak krátce k dotazům: Jack se narodil v plzeňské ZOO. Mamina byla prostě na odchování mláděte moc nervní,nevěděla si s nim rady a cítila se ohrožená,takže se zachovala,jak se zachovala. Naštěstí byla v kotci kamera,takže jí ošetřovateléJacka rychle odebrali.V současné době má další mládě – tentokrát holčičku.Už je z ní vzorná maminka,jen se o malou strašlivě bojí. A ještě jedna zajímavost – jedná se o Čínské levharty, což je velmi ohrožený druha Jack je něco jako genová rezerva – budou za ním jezdit holky z celé Evropy!
Vave! Tohle je celé o mně 😀
Teď jsem zahájila jednu z velkých čistek. Začala jsem v koupelně. Vybavená velkým, modrým pytlem. Pytel tam je už dva dny a v něm pláče jedna lahvička a dva staré kartáčky na zuby (co kdybych je potřebovala na nějaké čištění něčeho)
Ale já to zvládnu a zbavím se spousty věcí (flex)
Jen se Dalmi přiznej, ty přemisťuješ 🙂 Jako naposled, jak jsi na mě úpěnlivě mávala tou taškou látek (rofl)
No jasně, to je nejlepší řešení (chuckle)
mmch – nechcete někdo zbytky plavkoviny??? Je toho igelitka
Neee, děkuju, Dalmíčku (inlove) – ještě mám doma háček a přízi na ty háčkované. (chuckle)
RenatěE vše nejlepší k svátku (rose1)
Tohle je opravdu nosné téma. Moji rodiče bydlí v poměrně velkém domě. Bez půdy, ale se sklepem. Pokud tam chci přijet přespat, tak sice mám kde, v bývalém dětském pokoji jsou dvě postele, ale už jedna z těch postelí je většinu času schovaná pod hromadou peřin. Zbytek pokoje připomíná skladiště. No a celý dům taktéž. Látky nebo dříví, obojího je víc, než potřebují a spotřebují do konce života. A hlavně knih. A porcelánu. A starých novin, co z nich maminka nestihla vystříhat ty děsně důležité články.
No látek mám taky dost. A teď tu máme i lamino co zbylo po stavbě vestavěné skříně, ale já vím, co z něj chci vyrobit, jen na to není čas. A …. No ale nevyhodila sem ten starý přebalovací pult po Rysíkovi a nový na Rysinku jsme pořídit nestihli, tak jsem ráda, že ho mám. I když, kdybych ho neměla, tak sme dávno koupili ten nový ;). Jo a staré pleny ještě po nás taky používám. Jen nám chudinky postupně odtékají. Po každém praní jesou průsvitnější, ale tuhle jsem spočítala, že Rysinka je sedmé dítko, které je používá. Prostě je toho fakt nějak moc.
Oblečení dáváme charitě, jenže já poslední roky lítám o několik čísel tam a zpět, takže věci nevyhazuju jen proto, že mi zrovna nejsou. Až když mi nebyly ani v minulém „hubeném“ období.
Hezký den všem, marodům brzké uzdravení a nikomu žádné nové průšvihy (y)
Zdravím a omlouvám se, nemohu teď k PC, ale zastavím se později. Děkuju vám za komentáře. (wave) (h)
Nejméně s polovinou věcí „cokdyby“ jsem zatočila. Jenomže se stane, že vím, že to tu bylo. A nedala si do hlavy likvidaci položky. A pak marně hledám. 😉 (dance)
Na tahle „CO KDYBY“ mám jednoduchý recept – zkuste se patnáckrát přestěhovat a uvidíte, jak budete mít vyklizeno. Co jsem neměla rok v ruce, letí nemilosrdně do kontejneru.
Vave a milé ostatní, jste zlaté! Jsem ráda, že v tom nejsem sama, nemám co dodat, se vším jsem zajedno (wave) .
Kdysi jsem měla sekretářku, mladou holčinu, která odešla od rodičů bydlet do bytu svého strýce. V tom bytě měla 1 pokoj asi tak do 10 m2. Protože se se strýcem rodiče o tenhle byt soudili (bylo to nějaké dědictví nebo co), tak v tom pokoji měla všechno, i vaření, aby jí to strýček nelikvidoval. On tam nebydlel, ale občas přišel přes den, když byla v práci. Když šla do koupelny, tak si všechno nosila s sebou. Ta holka se vešla do dvou velkých kufrů se vším, co měla, když se odtamtud po prohraném soudu stěhovala. Co dělá dneska netuším, ztratily jsme na sebe kontakt, kdoví jestli jí ten minimalismus zůstal?
Kolikrát já už si řekla: „A dost bylo krámů a začne se vyklízet a vyhazovat!“ Jak to skončí? Rozjedu se jak rychlík, vyhodím pár věcí a ty další pak začnu jednu po druhé přehazovat v rukách a zase vracet, abych si zaplácla špatné svědomí, nacpu to někam, kde to není vidět. Když jsem likvidovala dřevěné misky, krabičky apod. na chalupě, kde skončily? Na trámu na půdě! Místo do kamen jsem je nacpala tam! Jediné, co jsem dokázala, bylo zbavit se věcí, když zemřela maminka. Okamžitě jsem její oblečení rozdala a při vyklízení jejího bytu většina věcí skončila na chodníku, kde za bukem už číhali lidé a věci si odnášeli. Vyhodila jsem minimum, vše se rozebralo. To švagrové maminka má po dávno zemřelém manželovi VŠECHNO ve skříních tak, jak byl zvyklý! Nechápu. Ale fakt je, že občas závidím bezdomovcům, že si vystačí se dvěma taškami.
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ. (call)
😡 Dnes má svátek RenataE. Přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_12_2011#RenataEsv_2011.jpg (f)
Renato, k Tvému svátku velkou kytku (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) splnění všech přání (d)
Renátko (inlove) , jednoduše Ti přeju všechno nejlepší k svátku (f) (sun) (h) – však Ty už budeš vědět, co je pro Tebe to nejlepší. (nod)
Renato, všechno nej nejlepší (h) (h) (h) (h)
Renato, k svátku všechno nej nej nej (h) (sun) (f)
Užij si krásný svátkový den (rose1)
Milá Renato, hezký sváteční den ti přeji a splň si jedno tajné přání. (rose1) (d)
Renátko, krásné jmeniny!
Renato ať žiješ! Přeju nejkrásnější den! (sun)
přejem (f) (sun) (h)
Renato, zdraví, štěstí, penízky a splnění tří největších přání (rose1) (^) (sun) (d)
Všem Renátám a naší RenatěE všechno nejvíc nejlepší!!!
Milá Renato, krásný svátek! (h) (rose1)
Užij si svůj den (rose1) Vylezlo i sluníčko, aby ti popřálo (sun)
Milá Renato, všechno nejlepší (rose1) (rose1) (rose1)
Já malé poupě já stojím v koutě,
já vinšovat nepřestanu dokud něco nedostanu.
Milá Renáto, přeji ti všechno nejlepší k svátku! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Mám doma spoustu starých látek „co kdyby“. těch se zbavit neumím. Oblečení „co kdybych do něj ještě zhubla“ jsem vyházela nekompromisně. Ovšem nejhorší „co kdyby“ máme v garáži. Auto se tam nevejde ani jedno a je tam místa na dvě. Beru, rok po nastěhování stále upravujeme obytné prostory a na ty skladovací je jaksi málo času, ale… Když jsme se zbavili nejhoršího bince v garáži, začala se prodávat tchýnina chalupa a bylo nutno ji vyklidit, včetně dílny, kde takových „co kdyby“ bylo na náklaďák, možná nejeden. No a můj muž si toho přivezl několik beden. „Co kdyby“ po tatínkovi se vyhazují moc těžko. A tak budu v zimě zase škrábat námrazu z auta stojícího venku….
Jsem na tom podobně. Látky se prostě nevyhazují. Když jsme se stěhovali, přinutila jsem se vyházet zbytky od různých šatů, co jsem šila a už dávno nenosila (maminka mě naučila kousky vždycky poskládat a svázat proužkem látky, co kdyby…). A teď už jich mám zase půl kubíku. Sem tam se něco hodí, ale jen velmi zřídka. Jojo, už se nedělá, že by se třeba u blůzy vyměnily odřené manžety. To už nedělala ani maminka, ale měla to tak naučené.
Šaty, co kdybych do nich zhubla, si neschovávám, ale sem tam nějaké syslím ve skříni, protože jsou pěkné a někdo by je ještě unosil.
A s tou dílnou po dědečkovi to taky znám. Všechno nářadí skončilo v tatánkově garáži.
Co kdyby, neboli „tobysemohlo ještěhodit“ by mělo být trestné. Nebo aspoň od určité míry. Poté, co jsem po matce vyhodila odhadem 200 kelímků od jogurtu (dají se do toho dávat sazenice, které ovšem nikdy nepěstovala…) Dodnes máme asi 6 nebo 7 velkých krabic látek, které asi nikdy nepoužiji – staré kretony děsných barev, krimplen apod. Až dojde staré pvlečení, skončí to pod štěňaty.
Sama mám také sklony schovávat věci, ale pud sebezáchovy mi velí se krotit. Takže vím, že na procházky se psy neunosím 4 staré zimní bundy (když ty nové také stárnou). Ale pořád nevím, co mám udělat se 4 starými kožichy z berana. Co kdyby….
4 kožichy z berana – hrň je sem!! starým Keltům se hodí! jestli se jich chceš opravdu zbavit, písni mi, prosím na ladynina@centrum.cz a domluvíme zbytek – a kdyby se ti třeba chtělo je i vyfotit, to by bylo skvělé!! díííky 🙂
EVO, TY SE PTÁŠ, KAM DÁT BERANÍ KOŽICHY A PŘITOM MÁŠ HOLKY, KTRÉ JISTĚ BRZY BUDOU MÍT VNOUČATA. CO BY NAŠE VĚRČA DALA ZA TAKOVÝ KOŽICH Z PRAVÉ BERANINY. JEJÍ DĚCKOÍ SE MÁ NARODIT 1 PO 10. LEDNU A NÁNOŽNÍK PRÁVĚ Z PRAVÉ BERANINY SEŽRALI MOLI, KDYŽ HO SYNOVCOVA PRVNÍ ŽENA PO POUŽÍTÍ JEN POHODILA NA PŮDĚ A NEVĚNOVALA MU ŽÁDNOU PÉČI S ČIŠTĚNÍM. BYL TO NÁNOŽNÍK VELICE TRVANLIVÝ, ODVOZILY JSME SE V NĚM OBĚ SE SETROUPAK HO MĚLOY DVĚ SYNOVCOVY DĚTI, POTOM ŠEL KE KAMARÁDČINÝM 2 HOLČIČKÁM, POTÉ KE MNĚ NA NAŠE DVĚ HOLKY A PAK JEŠTĚ ZAHŘÍVAL MALIČKOU DCERKU MÉHO BBRATRÁNKA . PAK JEŠTĚ NA CHVÍLI BYL U TŘÍ DĚTÍ MÉ DALŠÍ KAMARÁDKY, ABY PAK SKONČIL TAK NEDŮSTOJNÝM KONCEM. SEŽRÁN MOLY. TO, CO DNESKA VÝROBCI NÁNOŽNÍKŮPROHLAŠUJÍ ZA BERANINU, JE SPROSTÁ UMĚLÁNNAPODOBENINA A VŮBEC TO DÍTĚ NEZAHŘEJE. UŠIJ Z KOŽICHŮ NÁNOŽNÍK, JAKMILE SE Z TEBE STANE BABIČKA. UVIDÍŠ, JAK BUDE VNOUČÁTKU TEPLÍČKO. MOJE STARŠÍ DCERA BYLA V PŮL ROCE I 4 CELÉ HODINY MEZI KOJENÍMI JEN VENKU V KOČÁRKU. BYL SICE V ROCE 1982 MRÁZ CCA -18, ALE PETRU JSEM TAHALA ZÝN KOČÁRU AŽ HLADOVOU, PROTOŽE DO TÉ DOBY JI VŮBEC ZIMA NETRÁPILA.MĚLA BERÁNKA, KTERÝ SKVĚLE DRŽEL TEPLO.
Nedonošené či nemocné děti tady pokládají na beraní kožišinu. Není nic lepšího.
JASNĚ, VELKÁ KOČKO. BERANÍ KOŽÍŠEK JE VÁŽNĚ TERMOIZOLACE NEJLEPŠÍ . MY SE SETROU MĚLY OBĚ BERANINU NA LEŽENÍ V POSTÝLCI V KOČÁRKU, ALE NĚJAK NEVYDRŽELA ZACHÁZENÍ MÍŠOVY 1. MANŽELKY. MY SE SETROU TEN NÁNOŽNÍK CHOVALY JAK OKO V HLAVĚ A SESTRA DOKONCE ŠILA DRUHÝ I TŘETÍ SVRCHNÍ POTAH, YBY PYTEL MOHL SLOUŽIT DÁL. PO KAŽDÉM DĚCKU ŠEL DO ČISTÍRNY, PAK SE MU PŘÍPADNĚ DAL NOVÝ KABÁTEK UŽ ZAS SLOUŽIL. VÍM, JAK PRABABIČKA NAŠICH HOLEK STRAŠNĚ HUDROVALA NAD TÍM, ŽE PŮLROČNÍ PETRA SPÍ VENKU V KKOČÁRU, I KDYŽ PODLE NÍ MRZLO JAK NA SIBIŘI . KDYŽ JSEM PETRU PŘINESLA NA KOJENÍ DOVNITŘ, PRABABIČKA JI OSAHALA, ABY S ÚDIVEM ZJISTILA, ŽE DÍTĚ JE TEPLOUČKÉ, NIKOLI PROMRZLÉ.PAK TEPRVE ZAVLÁDL MÍR A KLID. DÍTĚ SE NACPALO MATEŘSKÝM MLÍČKEM A PO CHVÍLI ŠLO ZAS NA MRÁZ.
Když jsme se ze dvou bytů (já s rodinou a moji rodiče) stěhovali do jednoho domu, kde máme každý svůj byt a spoooustu úložného místa :-D, pomáhala jsem rodičům balit. Nechápala jsem , proč tatínek trvá na zabalení všech 14 (ano opravdu slovy čtrnácti) zimních plášťů. Odpověděl mi, že je na nich prima materiál, který se ještě může hodit, ne ta dnešní umělotina, ale kašmír holčičko. No i přes veškeré ošetřující prostředky si na polovině pochutnali moli a kabáty tak skončily v kontejneru. Vím, že když přijdu do garáže, tak ve skříňkách najdu ne jeden kus kladiva, šroubováku, kleští …. ale 8 kladiv, 15 šroubováků …. a spoustu dalších potřebných věcí, které jsou rozmístěny ve dvou garážích a jednom zahradním domku 😀
Co kdyby se někomu hodily a byly potřeba 😀
Nad jedním „co kdyby“ jsem předevčírem málem ubezdušila našeho kotelníka. Žádal odvzdušnit topení, jala jsem se tedy odvzdušňovat. Čtyři tělesa v pořádku, u pátého jsem povolila ventil a už nešel dotáhnout, kapal. I zasunula jsem pod topení plech a šla pro náhradní díl. Kotelník nebyl doma. Vloupala jsem se do kotelny (nepředstavujte si žádné drama, jako předsedkyně družstva mám klíče) a podle instrukcí souseda, který se ocitl ve stejné situaci, jsem hledala náhradní kousek. Našla jsem plnou krabici – ale naprosto zkorodovaných, již nefunkčních ventilů. Nové ventily tam byly také, ale jiného typu, takové, které se musí vyměnit celé, což svépomocí při natlakovaném topení opravdu nejde. Uchvátila jsem tedy krabici nefunkčních ventilů, všechny je rozebrala a začala zkoušet, jestli přece jen některý nebude kapat méně. Trochu to zkrátím, ze šestnácti nefunkčních ventilů jeden opravdu kapal o něco míň. Druhý den jsem zakoupila nový ventil, topení přestalo kapat a já jsem se optala kotelníka, proč tam probůh ty zkorodované nesmysly schraňuje? „Co kdyby to náhodou někomu fungovalo?“
Jó milá Vave, kvůli tomu „co kdyby“ má spousta Američanů i garáže pro dvě auta naládované těmito poklady a drahá auta parkují venku v žáru slunce. My jsme tak po několika letech dopadli s jedním autem. Po nekompromisním předloňském úklidu se tam sice teď vejdou obě, ale začíná se to zase těmi „co kdyby“ nebezpečně plnit. Jenže ono právě na ty cokdyby občas dojde a člověk se pak sám pochválí, že tu kterou blbůstku naštěstí nevyhodil (jako já v létě, kdy mi náramně přišel vhod starý kus plexiskla pro zvýšení želvího výběhu). Jakmile se mám rozhodnout, zda vyhodit nebo ne, z rozhodování se div neopupínkuji.
Když jsme se v polovině 70let stěhovali z Anglie (a tenkrát za přepravu sami platili), manžel odprodal část (nejméně 400) svých knih o kterých myslel, že je už nebude potřebovat (přestal učit). No a ještě dnes občas hledá ve své knihovně knihu (o které věděl, že ji má), aby s povzdechem zjistil, že to byla jedna z těch prodaných. Můj problém křečkování je navíc umocněn nostalgií, které k věcem chovám. Některých se nedokáži zbavit pro svoje vlastní vzpomínky, jiných rodinných proto, že „co kdyby“ o ně třeba v budoucnu bratrovy děti projevily zájem. A jak sama píšeš „vrátit vyhozené co kdyby už nelze“.
🙂 😀 Ano Vave, je to tak. Co kdyby věci. Nesu si tohle od malička. Nejdříve válka a potom socialismus nebo co to bylo. Mnoho věcí nebylo k sehnání ale pro ty prozíravé tu byly věci co kdyby.
Horší je že jsem si tenhle pocit dovlekla až sem. Všechno všude bylo přece k mání. Ale tady přibyla ještě jiná záležitost a to finance. Bylo jich nepříliš těch korunek a tak jsme věci schovávali protože měli cenu. Tedy pro nás, draze jsme za ně zaplatili a i když už je momentálně nepotřebujeme tak co kdyby že ano? Jsem zavalena věcmi co kdyby a mám tak strašně zatěžko něco vyhazovat. Ještě že se dají věci darovat Armádě spásy a nebo na všelijaké sbírky. Ani věci co kdyby by neměly přijít v niveč. Nemyslíte? Tahle zemička nás za chvíli neuživí, jestli budeme se vším hazardovat.