Jsem člověk zvířecí. Tedy tím chci říct, že mám zvířata ráda, a s výjimkou některých druhů hmyzu, s živočišným světem vycházím v míru. Miluju psy a také mi za patami běhají už více než dvacet let, předtím jsem měla kočky, ptáky a jezdila na koni.
Zároveň jsem osoba zdvořilá, takže když někde venku potkám volně ložené zvíře, které okamžitě neprchá, obvykle ho slušně pozdravím. Potom už je to na něm. Divili byste se, ale mnohá odpovídají – tedy svým způsobem.
Tohle není návštěvní kočka (tu jsem nějak nevyfotila:)), ale je jí trochu podobná, taky mouratě tříbarevná
Na naší sicilské dovolené jsem s sebou psy neměla, takže vedle přátelských voříšků nastavujících po mém pozdravu hlavy k podrbání, jsem se stala také objektem pozornosti místních koček.
Ta pozornost obvykle nebyla vyvolána mým osobním kouzlem, ale nadějí, že by ze mě mohlo vypadnout něco k jídlu. Koček tam bylo hodně a houfovaly se hlavně kolem restaurací. Za horka odpočívaly v květináčích, jindy ležérně korzovaly mezi turisty. Připadalo mi, že ač o ně místní nejspíš moc nedbají, tak jim aspoň neubližují – jinak by byly podstatně plašší.
Ovšem kočka, kterou jsem jednoho dne objevila na svém polštáři v ložnici, byla jiná liga. Když jsem ji zdvořile upozornila, že tohle je moje postel, rozšafně odkráčela přes balkon k sousedům a jen se s mňouknutím ohlédla: „My se známe, viď?“ „Samozřejmě,“ odvětila jsem. „Sedělas nám pod autem, a my jsme nemohli odjet!“
Zřejmě jsem na kočku udělala dobrý dojem, protože příští večer zaběhla na návštěvu. Nic k jídlu neloudila, jen mi vyskočila na klín, nechala se hladit a drbat za ušima, a když můj muž šel dřív spát, tak si lehla na jeho židli. Hluboko do noci jsme potom společně poslouchaly cikády a neklidné převalování blízkého moře.
Byl to hezký večer a kočka si nejspíš myslela totéž. Jak jsem to poznala? Inu snadno. Ráno jsem totiž našla na terase dárek – čerstvě zakousnutou myš 🙂
Kočky v Catellamare del Golfo - celkem jich tam na tom jednom místě bylo 11 - podělila jsem s nimi o svoji rybu:))
Milá Dede, úplnej kočičí ráj svobodného kočičího národa. Asi letitá tradice. V Řecku mně takto udivovaly zástupy psů. Ani nechci vědět co se děje po ukončení sezony.
Ta Tvoje návštěvnice se podobala Čitě. Asi se umí pohybovat a přemisťovat prostorem. (wave13
Tak potřetí. Napřed jsem byla moc rychlá,teď zase špatný součet,poprvé jsem 13 šupla místo do okýnka za smajlíka, tak co to bude teď? (whew)
Milá Jenny (inlove) , toho si nevšímej – na mě je to dnes taky zlomyslný! Pořád jsem prý zbytečně rychlá a navíc jsem měla už třikrát 7+8 (fubar)
Zato teď 1+4 – lekl se!!! (rofl)
Půvabné vyprávění, milá Dede (inlove) .
Naši milášci jsou rovněž štědří, takže můžu přispět troškou do mlýna é k tématu. Ehm, já totiž na rozdíl od někoho s dokumentací nezaváhala 😛 (rofl) .
http://louk.rajce.idnes.cz/Prezent
Oni ti to servírujou rovnou na porcelánu, ty se máš (rofl)
Nechť odpočívá v pokoji ten ubezdušený myš porcelanovy. (cat)
a mě košišku nikdo nepůjčil, když jsem potřebovala,ale úlovky jsem taky měla pěkný (nod)
Tedy Louk, ty máš ale vznešené kočičstvo! :O
Kdejaká micka servíruje myši na schody, na terasu, na zápraží… ale ty tvoje po hraběcím na porcelánu 😛
Ano ano, servírujou s noblesou. Netuším, kde to odkoukali (rofl)
Téda Louk, ty Tvoji kočičáci mají ale výchovu :-D. Myše pěkně na talíř. A propó, talíř si z kredence vytáhli sami? 😉 😉
No, a teď se profláklo, že sice jíš na porculánu, ale rukama. (tmi) (wasntme) (chuckle)
(rofl)
já jsem si taky myslela, že jsem psí a vůbec ne – já jsem kočičí 🙂
vlastně kvůli toulavým kočičkám a pejskům mě dovolené v jižních zemích nelákají….já vím, že kdybych se snažila tak bych ani žádného tuláka nepotkala, neviděla ale tušila… a to je ještě horší
EviŽ, moc gratuluju k báječnému výsledku z výstavy (y)
jinak Petřík nic moc, nechce papat, ale už chodí na kočkolit, ráno ještě počural křeslo….
mě je smutno po Nastěnce, která se rozhodla, že jakékoliv jídlo je fuj, uvidíme zítra, že by ji naši dovezli…ovečku moji….nevím co to udělá s klukama, Frogimu stále hrabe….
Ale to je celkem normální, hormony dělají svoje. Fleur se po prvním hárání rozhodla, že granule, které do té doby jedla, jsou smrtelně jedovaté, další druhy jsme kupovali po jednom kile, vařené nechtěla…a vydrželo jí to víc než dva měsíce. A kupodivu nějak moc nezhubla.
Dede, já už si Tvé vyprávění poslechla včera na radiu (wave) článek je super,ale s Tvým hlasovým projevem je to teprv bašta (happy)
Děkuju (inlove)
Milá Dede, hezká sicilská momentka. Mě by ten kočičí dárek udělal radost asi z toho důvodu, že bych ho mimo jiné považovala za znak toho, že kočka byla ochotná myš darovat – tudíž netrpěla hladem.
Jako turista jsem spoustu volně běhajících koček prvně zažila v Italii a ještě dodnes (po vice jak 30 letech) z toho na mně padá při vzpomínce smutek. Tenkrát jsem nebyla schopná dlouho na nic jiného myslet. Obávám se, že by mi to i dneska dokázalo pokazilo radost z cesty. Možná jsem si to tenkrát brala příliš k srdci právě proto, že jsem byla jen turista, že to pro mně bylo nové. Možná ti, kteří tam denně žijí obklopeni kočkami na každém kroku už vědí, že to s nimi není tak zlé – že jich snad většina nehladoví a nějaké přistřeší si vždycky najdou. A věřila bych, že se tam postarají o nížší počet myší, potkanů a krys. Jen je škoda, že se nic nedělá proti jejich nekontrolovanému množení. A což teprve jejich výkaly – a to i přesto, že kočky mají tendenci zahrabávat (ale co když si oblíbí dětské piskoviště v parku?). Určitě podstatně hůře jsou na tom psi-bezdomovci, jak napsala EvaŽ. ;(
V Římě u Kolosea bylo toulavých kočiček tolik, že jsem byla jak ´v „jiříkově vidění“. Nechtěla jsem riskovat a chytit nějakou tu blešku, takže jsem nemazlila, zato jsem viděla, kolik lidí jim tam nosí jídlo a že jsou kočky spokojené a nabaštěné. I mně sluply kus hamburgru. Ale fakt je, že to nekontrolované množení není dobré. V Turecku si mně „adoptovala“ bílá tlustá a nadmíru spokojená kočka v restauraci, do které jsme chodili. Prošla se po terase, protáhla ladně a pak si sedla, olizovala tlapky a pozorovala „oběť“. Kdykoliv jsem přišla já, byla u mne a seděla jak sfinga, pak si vyskočila na sedačku vedle a čekala. Když donesli jídlo, vyskočila na klín a dostávala kousky. Než přišla ke mně, zkoušela to u Němců a Holanďanů, málem jí nakopli, ještě aby jí dali něco zobnout. Tak jsem ji šťastně přijala (to jsem zdaleka ještě neměla své kocourky a toužila po hebkém kočičím kožíšku) a ty 2 týdny jsme spolu prožily v dokonalém přátelství. Myšku mi nedonesla. Ale zato já jsem se na pláži celý den těšila na tu večeři s hebkou kočičí společností.
My sme takto raz s kamoškou na dovče v Grécku dostali od miestnej mačacej maminy tiež veľkú poctu – priviedla nám ukázať mačiatka. Bola to hrdá dáma, sama sa celú dovču pohladkať nenechala, len maškrtky si jemne a blahosklonne brala z ruky. Ale tesne pred naším odchodom (asi už ovládala turnusy) nám doviedla potomstvo a nemala námietky, keď sme sa s malými pohrali. Keď sa jej to už videlo pridlho, jedným mňauknutím zvolala mančaft a odkráčali 🙂
A to s tým zdravením zvieratiek mám tiež, sa teším že nie som sama takto „postihnutá“ (blush)
Jak zní to heslo? Jo, „Slovan fšude bratry mááá“ 😉 A Dede si najde kámošku na lusknutí. (inlove)
No, napadá mě parafráze: Kočka všude sestry má. 🙂
Přesně s takovými kočkami jsem kamarádila o dovolené na Ischii. Taky jich tam bylo hodně a taky byly celkem přátelské, nijak plaché. Bližší přátelství jsem navázala s želvovinovou krasavicí v hotelové zahradě, která chodila pravidelně pít vodu stékající z klimatizace a ve mně odhalila spolehlivý zdroj šunky k snídani a ryby k večeři. Bylo to fajn, nahradila mi moje domácí kožíšky a doufám, že po našem odjezdu našla mezi hosty dalšího kočkomila.
Na téhle kočce bylo zajímavé, že ona nechtěla jídlo, vůbec se nesnažila loudit – ona stála o společnost 🙂 Muselo jí být smutno. Pořád si o sobě myslím, že jsem spíš psí člověk, ale tenhle nesobecký záchvat kočičí sympatie mě moc potěšil 🙂
mini OT: http://bacrie.rajce.idnes.cz/Festival_ziveho_praveku_24.9._-_25.9.2011/
Taky mívám na dovolených absťák a nabízím psům a kočkám ruku k podrbání. Domů za mnou tedy ještě žádná kočena nepřišla, natož aby mi přinesla dáreček.
Ot – promin Dede, ale mam toho plnou hlavu..
Zviretnici, co byste delali?? Kdybyste na ulici ve meste, ne v nejakem velkem jako Praha, ale treba v Kralupech, tedy ne na uplne vesnici, potkali maleho voriska, ocividne bez pana a bezprizorniho, se znamkou s mobilnim cislem, na ktere byste samozrejme hned zavolali, a rozsafny hlas na druhem konci by vam rekl „no to jste hodna, ze jste ho nasla, ale zas ho klidne pustte, on nam takhle utika za fenkama bezne, on se zase vrati…“.
Kdyz mi to jedna kolegyne u obeda licila, okamzite mi do hlavy naskocila predstava pejska srazeneho autem nebo jinak zraneneho pri dobyvani fenek, jak lezi nekde bez pomoci, v nejakem krovi, a logicky majitele nemaji ani sajna, kde je… Jsem cvok, ze mi to tak strasne vadi, tenhle pristup?? 🙁
hrůza – ale bohužel dost běžný stav
jediné co na tyto lidi pomáhá je vžda odvézt tuláka do místního útulku – majitele kontaktují a on musí zaplatit poplatek za den pobytu v útulku… Pokud je to často – leze to do peněz …
Jinak takto se chová ve městech řada lidí – třeba na sídlišti vypustí ven psíka a jdou do práce – doma by se prý nudil – a odpoledne ho vezmou domů…
Takže klíííd – chápu, že tě to štve, ale nic moc s tím nenaděláš (wave) , lidi jen tak snadno nepředěláš
U nás na vsi je takových voříšků víc. Už je mám nakoukané a nešílím, ve městě reaguju jinak.
Neuděláš s tím nic. Pes očividně netrpí a v očích místních je to frajer, co si chce taky užít, že. A pokud ho srazí auto, tak to bude majiteli asi líto, ale řekne si, že si aspoň užil. Mně tohle teda štve z toho hlediska, že já mám ty fenky a abych si pořídila kolem zahrady zeď jako na Borech… ;( Protože mít fenky je můj problém, co oni s tím psem nadělají, to je příroda… A proto se většinou na venkově preferují psi…
byla bych na tom stejně jako ty….ale pes za blbýho majitele nemůže!!!!
Tak tak … nekde lezi a nikdo nevi kde … nevim proc ale nejak me to pripomelo vcerejsi reportaz o tom jak jsou soucasne deti neobratne a snadno se zrani, protoze se proste nejsou zvykle hybat. A ano, presne podle ocekavani, resenim neni pokusit se je vykopat z kresla u pocitace, aby se venku otrkaly, poridily si par odrenych kolen a mozna nejaky ten vymknuty kotnik … ne, reseni je vydesit rodice aby nakoupili dalsi tunu ochranych pomucek a pokud mozno deticky zavreli do vypolstrovaneho pokoje aby si nahodou neublizily.
Dovolím si přidat svůj příspěvek k tomuto tématu do diskuze. Stejně jako Vy strašlivě trpím při pohledu na zvířata ohrožená blbostí, leností a nezodpovědností svých majitelů. Odchytávám, vracím domů k těm, kterým je někdy fakt docela jedno, jestli se jejich čtyřnohý kamarád vrátí v pořádku domů. Když ne, pořídí si jiného, však „psů je furt dost“. Osvědčila se mi finta. Není spasitelná, ale často už pomohla,možná zachránila pár psích životů. Odchytím evidentně „značně samostatného psího jedince“,povede se zjistit majitel a teď se měním v „kruťáka – smrťáka“ a začnu děsit. “ Teda lidi, já ho chytila na silnici, bylo to vofous, lítal tam, autobus zleva, náklaďák zprava, jedno auto to vzalo málem přes chodník, tam matka s kočárem, to byly teda ale nervy…“ A někdy přidám ještě dodatek:
“ Člověče to je vo kriminál, kolik chcete mít na svědomí mrtvej, spravte radši ten plot a psa hlídejte, nebo vás z dědiny vyštvou až se něco stane.“ Nevím, jestli těm pejskům opravdu pomůžu, někdy si říkám, že zase třeba skončí na řetězu, ale představa psa sraženého autem s přeraženou páteří někde ve škarpě je pro mě osobně děsivější. Tak babo raď, dělám co můžu, milující majitele zajistit nedokážu.
jsem se právě děsně naštvala…:@
Jdu s betkou do lesa (mám přednášky celé odpoledne, přijdu v sedm), babča venčička není doma, tak potřebuju, aby Betka byla pořádně vyběhaná. Déšť a zima nám nevadí…
U lasa auto, panička (holínky, pršiplášť a deštník) vykládá z auta černého labradora na dlouhé lonži. Psík, když vidí Betku začne tancovat, jančit, panička ho moc nezvládá. Volám Betu, dávám na vodítko – neb tu dvojci neznám. Paní zajásá “ máte fenečku a poslouchá“ (asi jí stačilo to jedno přivolání :O ) „pustíme je vylítat, ona pak poslechne a VY mi ho u ní chytíte (fubar) “ . Slušně jsem podotkla, že Beta už není mladice a v bahnitém mokrém terénu ji s těžkým psem lítat nenechám, že jdeme na procházku do lesa. Paní se málem rozplakala: „ale on potřebuje vylítat, jinak doma otravuje“ a já blbka jí ještě navrhla, ať jde tedy na dlouhou procházku do lesa, že ho to taky unaví… „Blázníte?? V tomhle počasí? A sama žena do lesa?? “ Vytočilo mě to a zetala se, proč si tedy pořizovala lovecké plemeno… „To není lovecký pes, to je totiž LABRADOR “ Nevydržela jsem a začaly ze mě padat věty o zařazení jejího pejska, o povinné zkoušce vloh, o nutnosti práce a pohybu…
Odešly jsme s Betkou do lesa… Bylo tam hnusně – ale krááásně – jsme mokré, zabahněné, oslintané – ale spokojené. A pak jsem ještě záviděla vitalitu jedné starší dámě, která v tom počasí venčila SAMA ŹENA v lese havaňáka. Byl úplně mokrý (taková krysa vasilisa (chuckle) ), veselý, poslušný – smál se na celé kolo. A jeho panička taky.
No považte, sama žena v lese! Chichi, to mě pobavilo. 🙂
Chudák labrador. Jo, i nám se stává, že páníci rádi nechávají běhat svého psa s našimi, protože „ti vaši poslechnou…“
A sama žena do lesa?! Kdo by na ní v téhle slotě asi tak čekal?! Daleko víc se bojím ve městě, v lese, navíc se psy, se nebojím (leda kdybych potkala natroublého myslivce, který nepozná lovecké plemeno).
Jojo, taky se mi občas stává, že si přivolám svého psa a za ním se přiřítí pes, kterého majiteli odchytím… 🙁
Třeba by SAMA ŽENA v lese zabloudila. Já teda sama žena v lese se psem mám strach jenom z bláznivého bouchala převlečeného za myslivce. Jo a Bára vždycky ví, kudy z lesa ven. O mně by se to říct nedalo.
SAMA ŽENA 😀 kdyby ta ženská nebyla pitomá a netrpěl by kvůli tomu pes, bylo bych se fakt smála. Takto bych jí doporučila plyšáka 🙁
Mně tedy připadá les se psy jako podstatně bezpečnější místo než město bez nich. Se psy jsem v lese vlastně denně a jak tu mnozí pravili, jediné nebezpečí představují šílení myslivci. Ovšem když jsem měla před dovolenou dojet pozdě večer do Řeže a uvědomila jsem si, že bych musela jít sama (bez psů) přes pustý lesopark, abych se dostala k cíli, radši jsem vzorně počkala v Praze na Martina a jela s ním autem. Mám ráda osamělé potulky, ale zbytečně neriskuju. Ta dáma riskovala akorát mokré nohy a zabláceného psa, což zřejmě stačilo.
Samu ženu v lese nebo samotinkou na širých polích rolích dělávám dost často, ale nějak mě to nebere, byť mí psi nepatří mezi zrovna hrůzu vzbuzující druh. Zato ve městě se dokážu potmě bez psa/ů klepat jako ratlík. A lidi odchytávali psa při přivolání Borůvky i v Brně, tady se Borůvka se Světluší většinou vrátí bez uprchlíka a páník si může vyřvat hlasivky.
Keby som sa riadila tým, že „sama žena, no len povážte“, tak zrejme ani nevystrčím nos a zhnijem doma zaživa. Ďalší tragický prípad nedostatku zdravého rozumu pri výbere psa (alebo už pri voľbe, či vôbec mať psa). Vôbec sa ti nedivím, že si sa vytočila. Aj vo svojom okolí pozorujem, že takéhoto alibistického prístupu je nejako čoraz viacej … (punch)
Nojo, klasika (think) . Čék už by měl bejt trénovanej, ale stejně vždycky míra lidské blbosti zaskočí. Mně ondyno málem ruply nervy, když majitelka desetiměsíční buldočky (model ke kabelce, evidentně velmi dočasný) popisovala, kterou pejsku při různých příležitostech tříská, až se pohoršují kolemjdoucí. Snad se když tak najde nějaká dobrá duše, která mi bude posílat balíčky s buchtama.
Milá Dede, vrátila jsi mě do mé milované Itálie, díky. V Itálii je koček neuvěřitelné množství a je pravda, že nejsou plaché. Podobně jako na Sicílii jsem viděla velké smečky koček v Benátkách, Terstu i jiných městech. Většinou jim tam nějaké dobré duše nosí jídlo, mističky tam pod nějakým křovím nebo u nějakého zábradlí mají velmi často. Na jednu stranu kočkám neubližují (opravdu nejsou příliš plaché), na druhou se o ně příliš nestarají. KOčky prostě v klidu přežívají v parcích a na veřejných prostranstvích. Ovšem nikdy jsem se se žádnou z těchto bezprizorných koček nespřátelila tak, aby se mnou šla domů nebo aby mi dokonce nosila svačinu jako tobě přinesla tu myš, když pochopila, že si ji neulovíš. 😉
To je kouzelná miniaturka k pondělnímu ránu. Odjíždím tím pádem vyřizovat několik vesměs nepříjemných záležitostí příjemně naladěná, s lehkým úsměvem.
A mrtvé dárky přijímám s díky a chválím, horší je to s živými dárky, které nosí kupodivu drsoň Mauglí. Jemná a něžná mrňa Malá (nebo malá Mrňa) je ras a nepříčetný lovec. Už pár dní se pokouším jeden takový nepozorovaně propašovaný dárek zlikvidovat, ale zdá se, že mu chutná všechno kromě pochoutek nastražených v pastičce.
Lovče, zkus do klasické pastičky přivázet nití na bodák čtvrtku vlašského ořechu. Ověřeno. 😉 Chutná jak myším, tak hrabošům.
Jako vždy, kouzelné. Já, člověk psí, nekočičí, jsem si také udělala kočičí známosti výhradně na dovolené bez psa. Na jihu jsou tolerantnější ke kočkám (psi na tom bývají všelijak). A kočky tam nejsou plaché. Psi se lidí obvykle bojí.
Jinak zpráva z výstavy. Byli jsme v Č. Budějovicích na mezinárodce. Elwood dostal V1, ale bez titulu – prý potřebuje „dodělat“ (je fakt, že Áji potomci vyspívají pomalu, ale pak mají výdrž). Ovšem Derry už musela do mladých, kde bylo přihlášených 7 fen, nastoupilo 6. Vzhledem k tomu, že do mladých se chodí od 9-18 měsíců věku a Derče bylo 9 týden před výstavou, říkali jsme, že výborná bez pořadí by byl úspěch, s pořadím skvělé. V konkurenci vesměs o půl roku starších fen skončila výborná 3. s tím, že přece jen potřebuje vyzrát. Ale krásně se předvedla, dostala pěkný posudek a na výstavách s ní asi bude běhat Bára, protože jim to šlo.
Milá Evo, ve světě psích výstav doma nejsem, ale připadá mi to jako perfektní výsledek. A Bára s Derry vypadají, že budou opravdu prima dvojka, viď? (inlove)
Jinak potulujících se psů (nemyslím přímo toulavých), tam bylo dost a byli usměvaví a taky nebyli moc plašší. Je tedy fakt, že my jsme jako obvykle bydleli na konci světa a turistická střediska jsme jen sem tam navštívili – většinou jsme se (opět jako obvykle) potulovali po venkově. Psy jsem přátelsky zdravila (měla jsem absťák) a oni obvykle přišli a nechali se podrbat. U řeckého chrámu v Segestě byla poměrně velká fena se třemi štěňaty (velká asi jako jsou teď Ivina resp. Fleuřina štěňata, tedy tak měsíc stará). Mrňousové si kouzelně hráli a já z nich nemohla spustit oči. pak jeden výzkumník přiběhl a ulovil mi sukni (chuckle) Vyprostila jsem mu zoubky z tkaniny (po díře jsem netoužila) a musela jsem se smát. Jejich máma mě jen pozorovala unaveným pohledem a nic nenamítala. Martin se mě jen ptal, jak můžu vědět, že mě nekousnou? No, nevěděla jsem, ale nikdy bych nehladila zvíře, které si to nepřeje, a ti, kteří si to přejí zase obvykle nekoušou, ne? 🙂
Na severu jsem tolik toulavých psů neviděla (to bulharská Sofie byla jiné kafe), ale bohužel vím, že poměrně obvyklou praxí, jak se zbavit psa je ho vyvézt někam, kde to nezná a opustit ho. Takový pak musí dělat co umí, aby přežil. Stejně tak je leckde dodnes praxí mít psa v kotci, aby hlídal. Kastrace koček jsou leckde naprosto neznámý pojem, hlavně na venkově. Ta výchova, jak se chovat ke zvířeti, tam je možná ještě na horší úrovni než u nás. Vlastně nevím, jak tam fungují útulky – tohle jsem nikdy nepochopila. Vím, že existují, ale není jich moc. Oni to tam holt berou všechno tak trochu „all´italiano“ po italsku a hlavu si moc nelámou.
Holky udělaly výborný výsledek. Ani jsme to nečekali, vyběhat v 9 měsících pořadí je docela úspěch (jde to u málopočetných plemen, kde je na výstavě pár jedinců, fletů bylo přihlášených 41, pravda naše třída byla nejpočetnější, ale kvalitně obsazená). Derry pracuje spíš se mnou, ale předvedla se s Bárou moc pěkně. Tak jim výstavnictví ochotně přenechám.
Jinak bezprizorné kočky jsou smutná záležitost, ale na tom jihu se vždy uživí a nebývají vychrtlé a příliš zanedbané (samozřejmě, že domácí jsou na tom lépe). Ale bezprizorní psi bývají plaší, smutní a často vychrtlí a nemocní. Ona kočka svým založením člověka k životu tolik nepotřebuje, i když tento způsob zdaleka není ideální, zvládne ho snáz. Pes už patří k člověku daleko víc a bez člověka se tak snadno neobejde..
Milá Dede – půvabné vyprávění. Kočky jsou úžasná stvoření.
Ale pozor (wait) ! fotky kočenek sice máš, ale kde je fotka dárečku (chuckle) ?!
Eh, já jsem prosím nefotila, jen jsem slušně požádala: Martine, myslíš, že bys tu myš mohl odnést??? No a on odnesl! (chuckle)
Jinak ta kočka byla samozřejmě březí, stejně jako mnoho dalších. Dost mě srdce bolelo – jen v květináčích restaurace v Castellamare del Golfo jich bylo 11, v jiné ve Scopellu jich kolem nás sedělo 6. Jo, vzpomínala jsem na naše kastrační programy, jenže tam je to asi utopie. (shake)
Jinak nevím, jak si to kočky řekly, ale na rozdíl od jiných hostů v restauracích a cukrárnách jsem měla kolem sebe vždycky plno (cat) (whew)
dárky se nemají zahazovat (rofl)
Myslíš, že si ji měla Dede dát k večeři, nebo usušit na památku? :O
Usušit, rozhodně usušit! Vylisovat, zarámovat a umístit na krb či jiné čestné místo. Takový vzácný dar! (cat)
A což takhle záložka do knížky? (chuckle)
Jestli ty Louk, nejseš ženiální! 😀
No, nemají se zahazovat, ale důležité je vděčně přijmout – a to se, myslím, stalo.
Jinak moc pěkné hladivé povídání 🙂
No, Dede, kdybys cestovala se psy, tak by se s tebou kočka asi nekamarádila- tví věrní hlídači by nenechali přijít blíž takovou kdovíjakou… sicilskou! Takhle sis mohla střihnout blízká setkání kočičího druhu 🙂
Dede (inlove) , to je ale půvabné vyprávění! 🙂 Obvykle nikomu nic nezávidím, ale tu myš možná jo (blush) ….., ačkoli zas tak moc asi ne. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Dede je kúzelné ako sa vieš dívať!!Veľa sa tu učím,aj sa mi zmenil svet a pozeranie na zvieratká,ale ešte opakovane na mňa platí ono biblické:majú oči a nevidia.Ale tiež si pamatám,ako veľa kočiek bolo v Egypte i na Sicílii-žiadna sa so mnou však nekamarátila,snáď len zdvorilý nezáujem,ale nie nepriateľstvo.
Dede, nemáš nějaký páky na http://www.idnes.cz, sekce hobby ? Tam se dýně budou propagovat taky,jako každej rok,ale přidat by mohly to o těch semínkách,jak je vyprat,usušit a poslat veverkám a plchům….
Nejdřív se domluvím s Katkou 🙂 Ale děkuju za tip (sun)
Proč musím sakra mít pořád to 7+8??? Tenhle součet sice znám, ale strašně nemám ráda! (fubar)
Dík, já obeslala Přemka Podlahu a základky (školy)..uvidíme….
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betka je u plotu z dosavadních tří dog zdaleka největší hlídač. Opravdu vypadá zle – vrčící, řvoucí – skáče na plot. Obluda zlá… (devil) Ale když kdokoli vstoupí s námi na zahradu – je rázem vyhodnocen jako parťák na hraní – a tak u některých lidiček najednou vrčím a řveme my a odháníme Kosatici, která se chce družit. No a u některých necháme Betce, aby si „vetřelce“ za ruku (stiskne, ale neukousne) dovedla domů na hraní (rofl)
OT veverčí hlášení o dýňových semínkách: Opravdu jsem byla na Dýňobraní u Chládků. Zjistila jsem, že ideální je, vyskytovat se u rodinky, která právě „načíná“ větší dýni a za doprovodu osvětové řeči „Dobrý den, nevadilo by vám, kdybych si z té dýně vyhrábla semínka, sponzorujeme záchrannou stanici pro veverky a ony toho spoustu sežerou…“ nořit ručku oděnou do chirurgické rukavice do dýně.
Chválím: u Chládků mi vyšli vstříc, poskytli i rukavice i tašky na úlovek.
Vize: pokud by byl někdo schopen zpracovat větší množství semen (důkladně vyprat a usušit), asi by nebyl problém se u Chládků domluvit na tom, aby se semena dávala do jedněch kontejnerů a zbylý materiál do jiných. Zásadní je zpracování semen – vyžaduje důkladné vyprání a oddělení vláken od semen (pracné), poté usušení semen (stačí topení nebo mírná trouba).
Závěr: O získaný materiál jsme se podělily s Apinou a veverky tedy nějaké to jadýrko dostanou. Nicméně celá akce je časově velmi náročná a je spíš pro fandy, nejlépe seniorského věku s dostatkem volného času. Nicméně věřím, že zrovna u Chládků bychom dokázali propagovat i veverky a získat tak materiál.
Renato moc ti děkuju…byl to jen okamžitej nápad,ale realizace byla na Tobě a zhostila jsi se jí naprosto skvěle… děkujuuuu
(clap) a (bow)
Semínka prosychají na skříni, měla jsem je v troubě, ale nějak to nebylo to pravé. Tak to zkouším přírodně. Amálka se na skříň zatím nedostala, tipuji spíše proto, že ji to ještě nenapadlo než, že by nedoskočila.