Na tento Donův zoufalý výkřik na konci jejich sněhové blokády si vzpomenu vždycky, když se mi zásoby začínají tenčit. Těmi zásobami nemám na mysli, že mám ještě nenačatou jednu dvě roličky, pro mě je kritickým množstvím – no počítejte se mnou: do skříňky na WC se jich vejde šest a do skříňky v koupelně nejméně celý balík, tedy deset dvanáct.
Když se dostanu ke stavu pouhé čtyři roličky v koupelně, začnu být nesvá. A když dokonce není skříňka na WC plná, vyrážím na nákup navzdory tmě, dešti, sněhové vánici či vysokému datu v kalendáři a puls se mi vrací k normálu až ve chvíli, si domů něžně donesu nejméně jeden balík jemného toaletního papíru. Je to má úchylka, nikoli však vrozená. Takto se na mě podepsalo plánovité hospodářství socialistických světlých zítřků.
V dětství jsem musela opakovaně chodit do fronty do drogerie, abych vždy donesla pouhé dva balíčky skládaného toaletního papíru se zeleným potiskem na přebalu. Můj vztah k němu byl ambivalentní. Musela jsem chodit do front, zato jsem si ale postála v zázračně voňavé drogerii. Musela jsem se ho naučit před použitím správně požmolit, aby změkl, zato jsem si užívala krásné chvíle s jeho zdánlivou nekonečností – dokázala jsem ho vytahovat celé hodiny z plechové krabičky a pak zase vkládat do sebe. (Ano, byla jsem zvláštní dítě.)
Mohla jsem si na něj obkreslovat obrázky, na to byl nejlepší občas se vyskytují papír neskládaný, o dost pevnější. Na obkreslování byl jedinečný, ale to bylo tak všechno. Požmolit ho bylo skoro nemožné, neboť se při tom trhal, a s děravým toaletním papírem je to skoro jako bez něj.
Mimo to brát si toaletní papír k takovým bezbožným účelům (mám na mysli obkreslování, nikoli požmolování) byla činnost velice riziková. Když na to mamka přišla, pravila přísně, že jestli je sůl nad zlato, nad sůl je toaletní papír, a že ostatně sůl taky není, a vysápla mi z prstíků princeznu s půlkou hvězdy na čele, vrátila papír na WC a bylo vidět, že by ho nejradši přede mnou zamkla.
Možná existují jiné představy ráje, než mám já. Ostatně, já jsem do svého ráje napůl vstoupila poté, co se Česko za pomoci klíčů procinkalo do konzumní společnosti a regály v obchodech se naplnily recyklovanými i hedvábnými a voňavými roličkami.
A možná je to troufalost, ta moje představa, vlastně vůbec netuším, jak takový ráj, jak to místo za duhou vypadá. Jedno ale vím jistě. Cesta k němu vede sněhobílá a nadýchaná jako nekonečný pás toaletního papíru s heřmánkovou vůní.
tak opět se hlásím o palečky, tentokrát pro našeho kocourak Peťu, dneska s ním byl Tom na veterině a prý nějaká kocouří viroza, z bitek kocourů?? je hodně špatný, hubený, slabý, trošku sní konzervy, dostal dietní granule tak ty trochu taky jedl, po injekcích okřál ale prý to není dobré, měl vysokou teplotu…..
znáte tuto chorobu?? prý jsou 3 typy….a konec nebývá vždy štastný….;(
Pájo, moc držím kocourkovi!!!!! (y) (y) (y) (y) (h) (h) (h)
Nic mě nenapadá. Achjo. Kdyby ti nechtěl pít, nebo jíst, tak si převař trochu vody (asi 1,5 polév. lžíce) a rozmíchej do toho trochu medu. A to mu můžeš cedit přes zoubky. Dodá mu to energii a tekutiny. (h)
tak trošku baští ale je takový unavený,furt spí, dokonce si došel, abych ho vzala na klín, to nikdy nedělá, není mazlivý jak Linda….. ;(
med mám tak mu to nachystám, prý dostaneme atb v pilulkách….a mám mu vzít moč, tak to mám udělat? když je to kocour venkovní??
tudle bylo načuráno v chodbě v rožku ale dneska nic…..
teď je samozřejmě doma, spí na gauči
Muzes ho soupnout do koupelny bez kadibudky? tam by se nejaky vzorek nasel. Ovsem ta bezesna noc… Ale on vet taky muze odebrat moc („c“ s hackem) velkou jehlou vpichlou do mocaku. Jednou jsme se k tomu museli uchylit, protoze to bylo urgentni a produkce zadna. Drzim palce. (y)
obávám se, že kocourek není ve stavu kdy bych ho mohla zavřít do koupelny….budu číhat a prostě se musí vyčurat někde doma….
ach jo….
Držím palce kocourkovi Peťovi, ať se z nemoci vylíže (y) (y)
Držím palce kocourkovi Péťovi! (h) (y) (h)
Dneska všichni čtou nejen stopětku, ale taky WWW. Od chvíle, kdy jsem dala odkaz, se počet návštěvníků na stránkách zvýšil cca o 200. Jj, milej WWW, fakt nám chybíš!
Jo, jo, taky jsem si pocetla. A taky jsem s chuti precetla Tojefuka, vcetne diskuse. To byla parada.
O.T. vyúčtování za září je na obvyklých adresách 🙂
O.T. Dobrý večer. Dovolte mi malé pochlubení se včerejší vernisáží a výstavou mých šperků http://www.fler.cz/fotogalerie/list?uid=87618&a=1&ida=3194&s=n
🙂
Bylo to báječné. A kdybyste chtěli vědět, co jsou ty malé modré ceduličky ve vitrínách s Blážinými šperky, tak na těch ceduličkách je napsáno „Zamluveno“. Kulturní vložku na vernisážích obvyklou obstaral malý (ehm, už velký) Bláža, který jako obvykle dokázal všechny svým přednesem rozesmát a uvolnit. (y) (f)
Z toho, co jsem videla na fotkach, tak instalace byla velmi elegantni. (y)
K té eleganci přispěla velkou měrou Myška, která vyráběla ta skvělá výstavní tabla (y)
Blážo – na fotkách vernisáž vypadá náramně a myslím, že všichni přítomní si ji hezky užili. A myslím, že po skončení výstavy těch šperků povezeš domů hodně málo. Jsi jednička (clap) (clap)
Ach jo 😀 Vzpomínám a jsem ráda, že je to v propadlišti dějin 😀
Lidi, já vás miluju! (h) Protože konečně mohu volat: „Mí úchylové mi rozumějí!“ (wasntme) (chuckle) :* (y)
Děkuju vám za všechny báječné historky a vzpomínky a postřehy – HanoW, Chet byl báječný!, YGO, archeologické vrstvy – jak z Cimrmana, atd. atd.
Nějak mě tu dneska někdo chybí … kdepak jen je? Aby nám vysvětlil, že tehdy vlastne bylo uplne vsechno, zato ted si prosty duchodce toaletak nemuze vubec dovolit.
Jééé, to je stopětka přímo pro mne. Totáční potřeba mít zásobu hýzlpapíru mě už asi nikdy neopustí 😛 .
Přechováváme je (převážně) v almaře v předsíni, která je míněná na kabáty a bundy…takže se mi tam dlouhej kabát občas za nic na světě nemůže vejít (whew) 😀
Vave,prekrásne!!!!B.McD.Nosím stále so sebou v aute do služieb-mám staré české vydanie pod názvom Co život vzal a dal,je už hrozne osahané,rozpadáva sa.No a s toaleťákom historiek plno a veľmi veľmi podobné ako sú tie dole.Trošku k vložkám.naša mama po prevrate keď sa obchody zmenili a vložiek s krídelkami ,bez,voňave,natur,lepiace,farebné a bohvie ešte aké vyslovila pamatnú vetu:Tak rada by som zase menštruovala,no čo už!
Verenku, naprosto tvoji mamku chápu (blush)
Verenko, tak timhle jsi mne dostala. Ma tvoje maminka dobry smysl pro humor. (rofl)
To jsou tu dneská krásné vzpomínky. A HankoW, tvoje „groteska“ s Chetem a dotazem „..proč mi to dalá“, mě vskutku rozesmála, úplně to vidím
Ještě poznámku k toaleťáku. Také se vám to stává, že ne a ne chytnout konec role k odtočení potřebné délky papíru? Ony jsou ty měkkoučké papíry na roli většinou tak přimačknuté, že je skoro umění, zachytit začátek. A když zrovna spěchám, někdy mě to dokáže pořádně vytočit, „štípu“ do role ve snaze odchytit ten přilepený konec a někdy do ní téměř provrtám díru. Nakonec mě to naučilo jedno – že než jdu spát, tak si z role předem odtočím dostatečně dlouhý pruh, abych pak v noční potřebě a v rozespalosti nemusela hledat. A po odtržení, zase nechám větší kus plandat.
Jůůů, tak tohle mi dneska udělalo dobře 🙂 Díky, Vave.
S toaleťákem se mi vždycky vybaví kamarád vozejčkář. Oni to s nakupováním nemají úplně jednoduchý, chtějí bejt soběstačný, ale občas toho moc nepoberou, takže Béďa vždycky dojede do krámu, koupí ho obrovskej balík (a už u toho nezvládne koupit nic dalšího), nechá si ho od někoho posadit na klín (málem pak přes něj nevidí) a zase šupajdí domů. Hrozně obdivuju jeho humor s nímž činí pro lidi v okolí snadnější mu občas s něčím vypomoct. Jeho oblíbená hláška, když potřebuje pomoct při koupi toaleťáku je – to víte, manželka dostala novej recept, to nemůžu jen tak riskovat, to se musim zásobit.
to musí bejt skvělej chlap (y)
super !!!
Ááách, óooch, krásné téma. Díky! Za svou životní éru jsem zkusila kromě smirkového papíru snad všechno. V poslední době obdivuji širokou paletu použití hygienických kapesníků,zvláště když jimi byla poseta celá Ukrajina, kde cestovali zejména naši turisté. ( rofl) , neb v této cizině to jinak nejde.Jen plastu je tam dost. No ale to opravdu tedy nééé. Ještě, že kapesníčky jsou rozložitelné včetně všeho.
Taky pamatuji 80. léta, kdy jsem jako dopravní organizátor musela vydávat písemné příkazy všem dopravcům v okrese aby uvolnili svá nákladní auta na rozvoz vložek. Vagony stály a auta se nakládala. Ženy se již tehdy bouřily a téměř zvonily klíči. Dokonce některé zvláště odvážné amazonky vyšly do prvomájového průvodu s heslem “ Není vata, nejsou vložky, co si dáme mezi nožky ?! “
Tož tak jsme žili.
Jenny – „není vata…“ 😀 😀
OT: Zdal se mi sen primo zviretnikovy. To se slo jako do Ferdinandy, ale vypadalo to jinak, bylo to nekde u velkeho jezera. Ale nechteli nas pustit prednim vchodem, protoze pry mame z minula nezaplacenou utratu (Ahoj, Zano s tvym nedavnym dotazem) a museli jsme ject sluzebnim vytahem, kde byly stohy spinavych taliru. A vymenovali jsme si darky a vsechno to byly ohromne osusky nebo plazove rucniky s obrazkama. Byla toho strasna hromada. Ja jsem pak navrhla, ze pujdeme k nasim, kde si ty rucniky muzeme vsichni vyprat. A bylo to „jako“ u nasich, ale byl to nejaky stary velky tmavy dum a sel s nama Andy, ktery cestou nakoupil spoustu australskeho vina a vydatne pomahal s konzumaci a prohlasoval, ze se na tu politiku uz vybodne a pujde studovat do Tibetu buddhismus. (rofl) Bylo tam jeste vic veci, jako treba kocka na voditku, bylo to barevne, ale vic detailu uz nevim. Mne totiz vcera k akutne vyjetemu krku jeste chytl isias, tak jsem si v noci vzala hooodne silnej prasek na bolest, co mi zbyl z operace v prosinci, takze se neni cemu divit. 🙂
Hani, to si asi hardware čistil software. (rofl)
Hani, báááááááječný sen (clap) :O (rofl)
Hanko, ten krk teda nezávidím, doufám, že už je trochu líp… ale ten sen byl úúúžasnej (rofl) (clap) (rofl)
Hanko! (inlove) (y) (rofl)
Hani, ještě pár takových snů a můžeš napsat scénář na silvestrovský film 😀 (rofl)
Vsak on Jiri Suchy jednou rekl, ze sen je kino chudych. 🙂 Ale ja fakt opravdu mam casto velmi barvite a dobrodruzne sny. Nekdy i jine, ale ty uz mam rada min, protoze tam vidim budoucnost a to neni dobre.
Ale ne, to je opravdu těžký úděl. Nechci vědět co bude. Mně stačí dnešní starosti.
Udel – to je Zdeni presne, jak na to nahlizim.A ono se to pak nejak vzdycky splni. To jsounspis zive obrazy, nez sny.
Bezvadné sny taky mívala Kačer. (inlove) (y) (chuckle)
Jo jinak tuším Šárka toužila po onom skládaném – na Aukru jsou dva balíčky za 120 Kč a dokonce je tam i ten neskládaný. Pokusím se oslovit kamarády vetešníky, zda by neměli pro Tebe jeden balíček
Zaboha jsem tuto obskurní položku na Aukru nedokázala najít. Můžeš mě navigovat, prosím?
to pro Dana, oni mají takovou krásnou krabičku,ze které se krásně bral….a on jednou zatoužil,že by jeden balíček..nostalgie no, určo by ho nepoužíval….
Je to hezké, jak dvacet let vymaže všechnu tu srandu, co jsme si užívali při nákupech. Když jsem v roce 1973 byla o vánocích v Německu – tedy v tom zlým – byla jsem konsternovaná JAHODAMI, co teprve naprostým dostatkem hygienických potřeb. Dneska už je to jen o té ceně. Když ráno v sobotu koukám na frontu u našeho Vietnamce na čerstvé pečivo tak se mi do ní nechce a to bych tam zcela určitě nestála hodinu či více
Zásoby veru robím a mám aj dobrú výhovorku: že to mám po babičke. Tá mala 2 – 3 zálohové kusy či balenia pomaly z každého druhu tovaru v špajzke. Aj na sebe to pozorujem – jak mám sprchový šampón pod polovicou a v špajzke je už len jeden (!) zálohový, začnem byť nespokojná a zháňať zálohu zálohy. Toaleťák je v tomto smere vďačný, myslím že to nie je len tým, čo sme si s ním prežili za socíku, ale poskytuje to človeku aj taký pocit bezpečia, keď ho má dosť (chuckle)
Všetko z obrázkov na Renatinom linku pamätám a niektoré sa vyrába aj dnes. Najlepší repelent je aj tak dodnes Repelent, u mňa aspoň Autany a Offy nezafungovali. S Glydoréé (čo bol vlastne len čistý kozmetický glycerín, mierne parfémovaný) si moja mama voľakedy samovyliečila úporný ekzém na rukách, čo sa jej urobil od čistiacich prostriedkov používaných vtedy u nich vo fabrike. A s kamoškami dodnes nepovieme papierovým šnuptichlom (=kapesníkom) inak ako hartipa: „Prosím ťa, nemáš náhodou pri sebe hartipu, musím utekať“ (napríklad).
No to je tedy téma!!! Zrovna nedávno jsem nad něčím podobným dumala, protože mám tuhle smůlu: kamkoli přijdu, na návštěvu, k rodičům, k tchýňům, vždycky na mě zbyde už jen nepatrná část toaleťáku a v ruce mi zůstane tvrdá rule. Nezbyde mi, než propátrávat cizí koupelny a hledat zásoby. Fakt nevím, čím to je. Přede mnou se totiž toaleťák vypařuje (rofl)
Ták. A jsme u toho mého problému. Protože jsem podobně postižená, tak jsem si opatřila stojan na 4 ks a pátý je načatý na radiátůrku. Jen jeden ubude, hned hraboším a doplním. Přijď na návštěvu ke mně, tutově ti něco takového nehrozí 😀
Četla jsem ke snídani a pak k obědu. Vave, chechtala jsem se fakt 2x. Ten papír, co krásně prosvítal a nebyl skládaný, ten jsem jednou ukradla. Nejsem troškař, když průšvih, tak pořádný. Celou roli. Jak dlouho jsem z toho žila a obkreslovala a obkreslovala. Až to uviděl bratranec. Byl duše dobrá a mladší sestřenice pro něj nebyla bídný červ. Byl na stavárně a dával mi odstřižky pauzáku. To byla teprv kvalita 😉 A tomuhle říkám řetězení:
Pauzák – dostávala jsem od jedné velikánské lásky místo kytek, na pauzáku obkreslené, barevným papírem vypodložené vtipy od Pavla Kantorka. Když jsme se rozešli, vyžádal si tu sbírku zpět. Po letech mi se slzou v oku prozradil, že ta další si toho neuměla vážit. 😛
No tohle, Zdeno! Bud ráda, že tehdy odvlál k jiné lásce. Harpagon jeden!
On se stejně za čas vrátil, abych mu dělala vrbu a odborného poradce 😉
Hihi, hezke tema. (clap)
Ja jsem taky jedna z tech, co preferuji mekky „letni“ papir (rikal mu tak braska, kdyz byl jeste maly).
Vsude na dovolenou si vozim svuj Andrex nebo Charmin a vzdy poznam, ze uz jsem zase v CR – wc zamcene, o klic se prosi na baru a pak ten papir – hnus…
Nastesti jsou nasi pouceni a kupuji kvalitni, ale stejne je ten muj nejlepsi. 😉
A zapomela jsem na vlozky. K mym -nactym narozeninam jsem jako darek od kamaradky dostala 2 (slovy dva!) baliky vlozek (jedny brikety a jedny lepici) a milovala jsem ji neskutecne! (chuckle)
Miso K, dodnes z laskou vzpominam! (h)
Děkuju vám za vaše příspěvky, bohužel teď nemohu všechny číst a reagovat, omlouvám se. Ale těším se moc! 🙂
Na toto téma tu kdysi napsal WWW krásnou story – jak měli natrhaný novinový papír a ten visel na hřebíčku, jak různí čelní předstvitelé státu byli přihřebíčkováni za různé části těla, jak z toho měl dilema a jak se musel zpovídat panu farářovi, který to pak musel zapít měšním vínem a nakonec s WWWéčkovým tatínkem. Kdoví, kde v dávné diskuzi tato perla zapadla. Ale smála jsem se tenkrát nahlas.
Nevím, jestli to tam někde je, ale vždycky, když se chci opravdu pobavit, namátkou si vyberu jeden článek (a pak u toho sedím ještě aspoň dvě hodiny) http://wewko.bloguje.cz/
Jé díky!!!!! A našla!!!!!!!!!!!!!: http://wewko.bloguje.cz/835078-ja-jsem-byl-prosim-take-pionyr.php
A tohle je také skvělé!: http://wewko.bloguje.cz/537318-smutny-ale-zaslouzeny-osud-sovetskeho-politbyra.php
Milovala jsem tyto WWWčkovy úlety (clap) (clap) – škoda, že už pramen vyschl ;( .
tak já se zasekla u tohodle: http://wewko.bloguje.cz/492852-teroriste-s-plnyma-kosikama-tlemicich-se-hribku.php
Renato!!! (rofl)
Po WWW se mi stýská.
Mně taky (h)
Krapet trivialni historie. Ono s tema vlozkama byly za socialismusu problemy vzdycky, ale ta hlavni krize nastala kdysi zkraje 70. let, kdy vyhorela udajne jedina (nebo aspon nejvetsi) fabrika, ktera to v Ceskoslovensku vyrabela – tusim, ze ve Veverske Bitysce. Petiletka s pozarem jaksi nepocitala… Pamatuju, ze muj otec, ktery mel na starosti i zasobovani fakultni nemocnice zdravotnimi potrebami, jezdil na ministerstvo a zadal o zvlastni dotaci na dovoz techto potreb. Opatril tehdy velkou zasobu z Finska. A to byl luxus.
VAVE, PROMIŇ, ALE ŠOUPNOUT SEM NAHORU MUSÍM JEDNO OT PRO DEDE.ZAS PATRNĚ MŮJ EMÍLEK OHLEDNĚ SÁZENÍ DOPORUČENÝCH BYLINEK ZAS ZMIZNUL VE TVÝCH SPAMECH. POHLEDEJ, POKUD CHCEŠ. A POZDRAVUJ SVÉHO TATÍNKA.
Víte, jaký je rozdíl mezi cirkulárkou a toaletním papírem?
Žádný, stačí chvilka nepozornosti a prst je v p.deli! (rofl) (rofl) (rofl)
Honzo, to je nečekanej šrapnel . A přijedeš mi vyčistit monitor a klábosnici, prevíte zákeřnej!!
Jééé, ten neznám (y) (rofl)
jiný Honza,krása nechceného.Pred hodinou som sa vrátila z adresy porezané prsty cirkulárkou-hnusne.Nebudem to popisovať-stačí hnusne.Počas ošetrovania samozrejme som si spomenula na tvoju otazku.Mala som čo robiť,aby som mala naďalej poker face.No ale o roku neprišiel,letel helikopterou do Ba-na rekonštrukčnú kliniku.
Verenko, díky! I za tu ruku!
Z té neblahé doby mám také jednu úchylku na toaletní papír, mám všude sebou, v kabelkách, v ruksaku, v autě ve skříňce, po kapsách (chuckle) (chuckle) (chuckle) .
Píšu komentář už podruhé, ale neodolám. Musím totiž Vavin výčet užití doplnit. Ve výčtu užitečnosti skládaného paprnapr chybí jedno : Mívala jsem tohoto skládaného papíru vždy pár listů s sebou v batůžku. K něm však nesmělo chybět taky pár obyčejných hřebenů. Jak papír tak i hřebeny byly lehounké a skladné, takže se unesly na zádech snadno. Nachodila jsem každou sobotu krátce po roce 1977 spousty kilometrů se svými hornojiřetínskými žáčky. Když se na dětech projevila únava, zastavili jsme, já vyndala lístky paprnapr a hřebínky, rozdala vše mezi děti a už se za zvuků hřebínkové kapely vykračovalo vesele dál.Na tohle užití jsem dosud nic tak vhodného nenašla. Ale musel to fakt být jen ten naskládaný, bo v roličce už nefungoval.
Jo, natrhané noviny, přibité na stěnu kadibudky hřebíkem (jednou jsem si o něj roztrhla loket), budka vedle hnojiště přes celý dvůr – zvláště ve sněhu a po dešti to byla moc príma ranní osvěžující procházka, hlavně když člověk měl naspěch a nechtělo se mu z pantoflí do vychladlých dřeváků! Foukalo tam nejen na holou, ale všudyma! A když děda vstal ráno dřív, tak už sedělo u dveří kadibudky hejno sakra zvědavých slepic. Cesta zpátky byla ještě o něco pestřejší – slalom mezi exkrementy, hodně lepivými!
Ten ňouma mně po restartu nepoznal!
No – a ještě z tebe udělal chlapa (rofl)
Karolíno taky tohle pamatuju, ale jwen na chalupě. Použít noviny místo paprnapr bych se dneska naprosto neodvážila. Když moje maminka umírala na rakovinu konečníku a střev, několik otázek doktorů-onkologů-se týkalo právě novin. My sic díky tatínkovi mívali doma aspoň ten skládaný paprnapr, takže noviny jsme denně užívat nemuseli. Anabáze s toaletním papírem mi však připomněla pohádku o slepičce a kohoutkovi. Tatí donesl drogistovi kus pěkné flákoty, drogista sáhl pod pult a tátovi maso vyměnil za paprnapr. V Bíteši u babičky však tuto možnost neměli, takže tam byly k dispozici jen natrhané noviny.
Vrátím se ještě k mamince. Druhá otázka onkologa totiž zněla: „Sbírali jste a sbíráte stále houby? A když ano, kde a na čem ty houb y sušíte?“ Jakmile uslyšel moji odpově´d , byl v obraze. My ty houby sbírali stále, skoro celý rok a vášnivě. A sušit je na čemkoli jiném, nežli na novinách, nás nenapadlo. Noviny krásně odsály z hub vodu a houby líp schly. To že je tiskařská čerň jedovatá a karcinogenní ,nás tehdy vůbec nenapadlo.Mocní mlčeli o tomto faktu zarytě a doktoři měli nařízeno držet hubu a krok. Nesměli pustit ven tyhle informace. Noviny s jedovatým tiskem místo paprnapr, velice špatné ovzduší na severu Čech a nezdravá strava( např. jiná než nahnilá nebo jinak poškozená zelenina a ovoce byly to jediné, co se v obchodě dostalo koupit v době návratu z práce, a ještě ne vždy), to byly dost důležité spouštěče běžně viděných a léčených rakovinných nádorů.
u nás se houby sušily navlékané na nitích a sušené nad radiátorem….
Sharko, kdepa radiátory. Je vidět, že jsi o hodně mladší ročník než já. My měli ve starém Mostě jen kamna na uhlí a tam se prášilo dost, takže tam sušit nešlo, bo houby by křupaly popelem a uhelným prachem. U nás se sušilo jen v komoře vedle wc, kde sice bylo sucho, ale zas zima, takže sušení šlo,pomalu. Noviny sušení zrychlily. V novém bytě jsme už na houby zas nejezdili, bo táta už byl velice nemocný, řídit už nemohl a jiný řidič tehdy v rodině nebyl.
podle informací mojí mamky,se u nich doma sušily houby i plátkované ovoce na nitích,byla to specialita její babičky (moje mamka je ročník 1931) a to měly v seknici kamna – takovou pec, jako ve starejch pohádkách,jak se na ní dá i spát…ale byla na dřevo… věšely se pod strop…stejně jako kytice bylinek…když bylo hezky,visely nitě venku v podstřeší…..
Sharko, mohla bych být asi věkem Tvoje máma ale houby jsme také nikdy nesušili na novinách ani jsme noviny neměli na WC, a to pocházím z vesnice. My jsme měli na houby už tenkrát taková tři sítka nad sebou a postavilo se to na kamínka když se přestávalo topit nebo na sluníčko.
Vaví, tvoje stopětka nás zase donutila k zamyšlení a vzpomínání a věř mi, že se mi zdá, že tohle shánění bylo nedávno. Tak ten život letí.
Marsko, mojí mamce je 80 let 🙂
Já si ten novinovej papír pamatuju z rodnýho města Velký kočky, kde jsem 20 let bydlela, jinde jsem se s ním nesetkala, ani v kadibudkách.
Sejtka používá mámina sousedka, pochází ze Slovenska. Suší na nich křížaly – jsou naprosto dokonalé….
Sharko, já to beru podle mojí Jany té je asi jako Tobě. Mě ještě není 80 není a třeba se ani nedožiju ale hodně pamatuju. 😀
no potěš pánbůh :O , já suším houby na novinách dodnes 🙁
To čo sa používa dnes už nie je tá klasická tlačiarenská čerň, od ktorej mal človek po prečítaní novín brušká všetkých prstov čierne. Ale všetky syntetické farbivá sú v podstate jedy (wait)
Huby sú vôbec potvory, aj počas rastu doslova nasávajú (hovorí sa tomu že vychytávajú) do plodníc ťažké kovy, rádioaktívne izotopy, fenoly a podobné lahôdky. Určite by sa napr. nemali zbierať pri skládkach, rafinériách a tak (a že dokážu rásť všelikde). Na druhej strane zas obsahujú jedinečné polysacharidy – glukány a tým sa pripisujú protirakovinové účinky. To si jeden nevyberie, ako Luci 2+4 (panička od Piškota) písala už pri debate o podstielkach – vo väčšine prípadov nevieme, ktorá škodlivina spôsobí alebo spôsobila nejakú konkrétnu chorobu a prakticky nie je možné sa všetkým škodlivinám z prostredia vyhnúť… :S
(A keď som už pri hubách, u nás je tento rok totálny výpadok sezóny, v lese je prach a keď by aj hneď teraz napršalo, už je asi neskoro ;( )
Dobrý den všem (inlove) !
Jsem rovněž pamětník a musím vzpomenout na souseda,který měl doma tři dcery a manželku,jak při cestách služební dodávkou navštívil vždy několik drogerií a domů přivezl několik balíků vložek (happy) .Pokud někde byly k mání,tak ale byl prodán omezený počet balíčků jedné osobě (envy) !S toaleťákem to bylo to samé…
Jejda Fallowo, už když jsem četla článek, vzpoměla jsem si na další z hygienických potřeb, pro dámy a anabáze, které jsme zakusily.
Jsi mi připomněla: když jsem v roce 1988 pracoval ana domově mládeže,přiběhli internátní kluci ze samošky a řvali přes celou chodbu: Souškooooo,souškoooo, v sámošce mají lepící vložkyyyyy! Celý patro kluků. Vychovatelna a na ní já. Tak jsem vylezla,poděkovala a odtušila,že mám službu do 18 a to už bude samoška zavřená. nevidáno,sdělil mi křikloun,my Vám tam doběhnem. No,měl doma 4 segry,matku…tak to neřešil jako nějakej problém. jenže věděl,že dostane tak 2 balíčky. Bylo po vejplatě, vložky lepící stály 1,50 balík. netušil ajsem,co se rozpoutá za akci. Podepsala jsem vycházky snad celému patru, hoši mne zavalili balíčkama s vložkama. měla jsem jimi zarovnanou celou šatní skříň. To jedno ramínko a bundu,jsem z ní vyndala a pověsila na dveře. Vložky jsem spotřebovávala až do roku 1990. Touto vzpomínkou jsem doufám u všech těch nyní jich cca 38 letých chlapů probudila k životu škytavku!!!! (h)
Taky dobrý! (rofl)
Po těch strašných „vaťákách“ byly lepící luxus nad luxusy! Zvláště když se použily opačně – to se stalo mně, tou lepící stranou! Příště už jsem několikrát v ruce otočila nežli použila!
Karolíno, vaťáky ještě byly luxus proti těm buničinovým prknům v jakési řídké obvazové síťce. To jsme chudinky s těmi prkny chodily podobně jak mimi s nadílkou v gatích.Jo, vložky u nás byly problém vždy. Ty táta moc řešit nechtěl a maso za ně byl ochoten měnit jen zcela vyjímečně, i když nás měl doma tři ženské.
TY SI PAMATUJU,TAKY JSEM JE POUŽÍVALA,TO BYL HORROR..OBČAS V TÉ BUNĚ BYLA I TŘÍSKA….
LENKO, TY SI PAMATUJU SAMOZŘEJMĚ TAKY!!!!!! JÁ NEJSEM UŽ ŽÁDNÉ „MLÁĎÁTKO“.
Zase jsem za chlapa?
Tak proč tu píšu o vložkách?
Karolíne, Karolíne, to teda taky netuším (rofl)
Ano, ano, dodnes se u mého tchána traduje, jak jedna z dam přišla do práce, že v sousední drogerii dostali ono zboží a celý úřad se jako jedna žena vypravil do fronty. Ženy pro sebe, tchán pro manželku a 2 dcery. (rofl)
Ještě, že už je ta doba v… pryč!
Jó toaleťák – to je zase krásné a výživné téma.
Na něj má úchylku hlavně Jenda – jak se mu zdá cena ucházející, ihned nakupuje balíky a následně je skladuje v bytovém. jádře (ani nevím, co by na to řekl hasič). Po nedávné rekonstrukci jádra jsme se prokopali archeologickými vrstvami zapadnutých rolí a zjistili jsme, že nám taky pr-zadel choulostiví – od hrubého jednovrstvého z minulého století jsme přešli na měkoučký třívrstvý voňavý a s vyraženýma kytičkama (nod) !
Já to už kdysi tady říkala, ale nikdy nezapomenu na letní dovolenou na Střípském mlýnu, kde nás bylo šest dospělých a dvě děti a na to všecko jsme měli jednu roli papíru (neb jsme si zapoměli přibalit s sebou a v Ivančicích toaleťák, ba i ubrousky, viděli naposled na Vánoce v šestatřicátým). Ten hýzlpapír jsme spotřebovali do posledního kousku – i tu kartonovou roličku jsme rozmotali a následně použili. (Ehmm – teda, na tu dovču nezapomenu z jiných, ušlechtilejších důvodů, ale absence toaleťáku bylo takové zpestření. )
YGO, tak to mě dostalo …i tu kartonovou roličku jsme rozmotali a následně použili… (rofl) !
Nedá se říct, že ty věci byly špatné, ale prostě nebyly. Zvrhlost nedostatku vložek mne provázela celé mládí a to co se nakonec dalo sehnat teda žádný hit nebyl. Ale toaleťákovou úchylku mám též, na půdě tři balíky a jakmile je někde v akci, neodolám.
Moje nejstarší kamarádka měla dost chudé dětství a tak trpí zásobovací fobií dodnes. V malém panelákovém 3+1 ve čtyřech lidech skladuje od každé komodity alespoň 10kg – mouky, cukry, sůl, rýži, čočku………navíc má naprosto přesně zmapováno co kde je levnější, takže zásoby plynule doplňuje v nejnižší ceně
Můj tatík je válečné dítě, tak křečkovací úchylku má taky a teď, když mu dcery vylétly z hnízda, tak nám vozí toaleťák v akci, mouku v akci, cukr v akci… 😀 no, já cukr nekupovala cca 2 roky (chuckle)
Mám Vave takovej zvěrskej nápad, když jsem si prohlídla fotogalerii,kterou sem dala RenataE, napadlo mne, po přečtení si Matyldina příspěvku…že doma musíme mít (tedy někdo určitě) , taky podobné poklady, které stojí za nafocení..nechci vzpomínat na starý zlatý časy, ale možná při najití a vytažení na světlo a vyfocení, si mnozí vzpomenou na rozličné historky, provázející určitý „poklad“ a mohli by je dát k lepšímu. Taková Zvířetnická kniha pokladů (nebít prosím), by byla určitě čtivá a zajímavá. (Ráda se její výroby ujmu, když se ujme nápad)
Mám v rámci naprostých příšerností na chalupě např. lampičku – spodek Alu-krabička na cokoliv (máš jí taky, vezla jsem v ní ty dorty k Bedě), nahoře odporná beruška, držící v ručičce svítilničku, výška tak dobrých 30 cm. Bylo/je to tak hnusné, že jsem se toho jako dítě bála, ale bylo to „škoda vyhodit“, tak straší dodnes na trámu na půdě! Tam se najde věcí! Klidně se toho bláznivého nápadu zúčastním.
já už taky o pár věcech vím, tak piš a foť…..
Tak touto úchylkou trpím taky, doma musí mýt vždy dostatečná zásoba měkoučkého toaletního papíru 😀 Ještě, že mamka kamarádila s vedoucí drogerie, ten skládací toaleťák jsme měli doma jen velmi výjimečně.
A myješ ho mýdlem nebo saponátem?
Barevný nebo bílý- hlavně že je v zásobě 🙂 A asi mám taky úchylku z dětství- i když jsou obchody otevřené 7 dní v týdnu, musím mít doma mírné zásoby, a to od všeho- občas si připadám jako křeček:)
Koukám,že úchylku máme stejnou, taky mám PANAPR v zásobě a když se začne tenčit,znervozním….teď je v akci v Globusu 16 roliček voňavého,jemného za 49,- (rofl)
cožeeeeeeee???? :O … 16 roliček za pajcku??? asi budu muset vyrazit přes půl Prahy někam do Globusu
teda, předem ještě důležitý dotaz – kolikavrstvý je tento papíír? jsem na tom (skoro) jako Xerxová, minimálně tři vrstvy požaduji… a kupuji 10 rolí za 80 🙁
je to lepší dvouvrstvý,takže jako standard třívrstvého a sleva je do čtvrtka,tudíž do dneška. normálně si kupuju ve slevě Zewu, ale prubla jsem tenhle a není špatnej, prst mi jím při použití neprošel 😉
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásné téma (nod) U nás nejraději bílý a hodněvrstvý… Momentálně pěti 😉
Vave (chuckle) nemuzu nevzpomenout na kouzelnou historku. Prosinec 1990 – dorazili jsme s Chetem poprve po me emigraci do Ceskoslovenska. Prvnich par dnu jsme byli u tety a stryce v Kaprove ul. v Praze. Rano po vecernim prijezdu jsme vyrazili na Staromak a skoncili v me davno oblibene kavarne/baru U Tyna (dnes myslim je to Cafe Tyn, predrazene). Ale musela jsem tehdy tam – neb jsem tam stravila drahnou dobu studia na pravech 🙂 A tak tam sedime a Chet musel na WC. Poucila jsem ho, ze tam bude sedet starsi pani a ze ji musi dat nejake drobne, ktere jsem mu v prislusne hodnote vydala. Za malinkou chvilku se Chet vynoril zpet do kavarny, v ruce trimal DVA ty leskle slozene papirky a na celou kavarnu se pta: Babe (moje domaci jmeno (chuckle) )CO TO JE? PROC MI TO DALA? Osazenstvo kavarny lehlo, a ja jsem prednostovi vysvetlila, ze se jedna o cesky toaletni papir. A on jen tak vytrestil oci a rekl, ze to teda v zadnem mu nebude stacit. (rofl) Par korun to spravilo, pani mu vydala vic lesklych papirku.
Hankooooooooo (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
ale vlastně ještě do ne tak minulé doby (a někde možná stále) vydává panapr paní u kasičky – a vyrazit z ní větší množství na „velkou“ se vždy odehrávalo za (mého) škemrání a (jejího) snad posuzování možné spotřeby či co… vůbec nic příjemného :@
No – já se snažila si vyčkat chvilku, až pani toaletářka bude obsluhovat na druhé straně pánskou část a UKRADLA jsem si jeden někdy i dva kousky navíc. Ano ano, tak jsem bývala hajzlpapíru chtivá, že jsem porušila jedno z přikázání – ale, panebože, ty víš, že to bývalo v nouzi nejvyšší.
Milá Vave, touhle stopětkou jsi mě rozesmála a kápla do noty. Mám totiž také velice „rozmazlené intimní partie“ a určitě není papír, jako papír.
Ano, moc dobře se pamatuji na toaletní papír střídavě poskládaný, který se musel předem změkčit (aby neškrábal a vůbec sál). A též jsem ho „při delším posezení“ rozkládala a skládala. Přesto i přes svoje nedostatky býval nedostatkovým a vzácným artiklem, takže jsme ho používali hlavně v Praze, na chatě jsme si většinou museli vystačit odtrháváním (a měkčením) listů z tlustého jízdního řádu (také bylo třeba pomačkat). Ten tvrdý hnědý trhací papír, co bývaly na veřejných záchodcích byl hrůza a i přes to musel držák být pro nenechavce pod zámkem a kolikrát ani to nepomohlo a místo papíru jeden našel jen holou trubičku. Naštěstí jsem v rest. apod. většinou na toaletu pro jistotu brávala ubrousek.
„Posedlostí“ jemného toal. papíru mě nakazil především manžel. Na ten český (ještě za komunismu) si nemohl zvyknout a tak si při našich návštěvách vozil do Prahy velké balení svých měkkých papírů. Rychle si na ně zvykla i maminka. Za pobytu v Evropě jsme jí proto „západním papírem“ zásobovali natolik, že jí to vydrželo vždy do naší další návštěvy. Vím, že teď je v tomto sortimentu velký výběr, ale já si už ze zvyku při letu odtud do Prahy vždy do kufru vtlačila dostatečnou zásobu papíru, aby mi vydržela na celý pobyt. Zde se o přísun tohoto důležitého papíru i do mojí koupelny stará manžel. Jednu roli mám na držáku, druhá stojí vedle. Jakmile tu na držáku vyměním za novou, nejpozději do druhého dne mi tam dodá čerstvou náhradní. Prostě občas nakoukne, zkontroluje a dodá, ještě ani jednou se nestalo, že by mi v koupelně papír došel. Nakupujeme papír v našem „makro“, kde v jednom balíku je 36 rolí a protože do obchodu zase tak často nejezdíme, kupujeme těch balíku hned několik a ukládáme na půdě
Já si pamatuji na čtverečky nastříhané noviny. Rudé právo, Lidové noviny, Večerní Praha atd. atd. Jo to byly časy. Utírat si pr-el zvrhlými myšlenkami, to by mělo jít i dnes, ne? A co všechny reklamní brožury, těch nám přece přibylo. Problém by byl asi s barevností, třeba nejsou barvy dost kvalitní a trvanlivé. Mít pak na zadku otištěný nejnovější mobil nebo LED televisi …. :O 🙂 😀
Hihi, přesně tak Velká kočko. Tenkrát jsme asi houby věděli o škodlivosti ba nebezpečnosti tisku na kůži. Dneska bych se asi použít noviny neodvážila asi ani v akutní nutnosti.
Pohlaď Garika a kočenky.
to asi bylo v našem městečku (CH) normální, protože jinde jsem se s těma nastříhanejma novinama nesetkala, jen tam.
sharko, my jsme je měli u babičky – asi jim důchodcům byl i ten skládaný drahý
Velká kočko, to je fakticky ralistická a veskrze pravdivá vzpomínka, ale dneska jsem se jí od srdce zasmála.Dobře se totiž taky pamatujuu, jak můj tatínek-řezník druhým povoláním, nosil z mostecké masny u kavármy Opera mimo nakoupeného a předtím jím vlastnoručně rozbouraného masa pro naši rodinnou spotřebu taky zboží nejvzácnější-tedy dámské vložky a ten skládaný tvrdý paprnapr. A jej ještě doplním Vaviny možnosti využití tohoto produktu:napadla mne už jen jedna jediná: Krásně nám totiž posloužil ke hře na hřeben. od doby, co tenhle skládaný papír zmizel v propadlišti dějin, už jsem nikdy nic tak vhodného ke hraní na hřeben nenašla. Namuzicírovali jsme se na hřebeny moc a moc, když jsem zasvobodna chodila každou sobotu do přírody a po horách Krušných se svými hornojiřetínskými žáčky. Hřebeny byly lehoučké a skladné, pár listů toaleťáku se do kapsičky batohu k náplastem a nůžtičkám vešlo vždy. Jakmile byly děti unavené, vyndala a rozdala jsem hřebeny s listem inkriminovaného papíru a už jsme vyhrávali do pochodu.Na noviny místto paprnapr pamatujun taky dobře. U bítešské babičky se skoro nic jiného v mém dětství nepoužívalo, bo ani nebylo ke koupi.
LENKO, DÍKY ZA PŘIPOMÍNKU SKLÁDANÉHO PAPÍRU JAKO HUDEBNÍHO NÁSTROJE (chuckle) . DIVILA JSEM SE, ŽE NA TOTO VYUŽITÍ VAVE ZAPOMNĚLA. BYLA JSI RYCHLEJŠÍ (handshake)
MaRi, pod toto se podepíšu – taky to moc dobře pamatuji a krom kreslení jsme to tak požívali a podivila jsem se, že Vave to ve článku opomněla… chtěla jsem to připsat, jak že nebudu originální – no, naštěstí jsem nejdřív četla diskusi 😉
Už jsem přišla na to, jak zkopírovat požadovanou fotku http://ekonomika.idnes.cz/foto.aspx?galerie=drog&foto=VENce3d0_toalpapir.jpg&order=P&skip=0
A tan na kreslení je tady http://ekonomika.idnes.cz/foto.aspx?galerie=drog&foto=VENce922_toal.JPG&order=P&skip=0
Renato, díky za odkazy. Připomněla jsem si výrobky, které mě provázely v dětství a mládí. 😀
JJ, to je on, mého srdce šampion! 🙂 Děkuju, Renátko. (inlove) Ovšem ten „můj“ na kreslení se vyskytoval jen krátce. Tuhost snad ještě větší než než ten v roličce, ale byl řezaný, velikost jako rozložený skládaný. Možná to byl nějaký přebytkový exportní souběh pro zlobivé soudruhy ve spřátelených zemích? (chuckle)
Co bych za tohle dala, mít jedno balení tohodle skládacího papíru….
sharko, máš smůlu – ale teda vyhazovala jsem ho až teď při posledním stěhování (ne že bych ho používala (chuckle) , ale snad z nostalgie, bůhví proč)
Ježiš, nad těmi fotkami s emi vybavilo celé dětství. A už vím, kde se vzala moje ouchylka na různé plechovky- vždycky jsme toužila mít dárkové balení šeříkových mýdel kvůli té piksle- což se mi nesplnilo, a tak mám plechovky od máslových sušenek a jiné plechovky- ovšem kupodivu ty, co měly jako koupené nějaký obsah, mi připadají jaksi lepší….
tu má moje máti ve skříni ,dokonce i s mýdlem a nechce mi jí dát. ;(
neboj, až pojedeme na Halloween do mlýna, ta zadaří-li se taktéž navštívit vetešnictví v Martinicích, podívám se ti po ní… tam mají takové poklady!!! jinak toaletní papír – vysloveně mám radost z toho, když se mi podaří ulovit pěkný papír za dobrou cenu…tak se vysloveně bavím hledáním akcí. v každém případku musí být doma jedno velké balení načaté a jedno nebo dvě velká plná. jinak jevímneklid při představě, že vytáhneme poslední roli a bude neděle půlnoc a nikde nidko kdo by dojel do 24hodinového Tesca v HK 😀
Pro mladší ročníky ilustrace http://ekonomika.idnes.cz/foto.aspx?galerie=drog
Musíte se proklikat k fotkám č. 103 a 104 (rofl)
a 48.
Sakra … barva na polovlnu … kde jsou ty casy kdy jsem batikoval …
Vubec je to desny kolik z tech veci si pamatuju. I kdyz priznavam, ze znacnou cast jako zapomenuty prazdny obal v garazi a podobne.
Já zase používal Batole – dětský zásyp se následně smíchal s ultralesklými barvami Unicol, abychom získali přiměřeně matný odstín na vojenská letadla… To už je pravěk.
Stejně jako žiletky tenké a tupé. A holící mýdlo v bakelitovém kelímku se šroubovacím vrškem.
A Pitralon ve flašce z krásného modrého skla.
Renáto, to jsou úžasné odkazy, diky !!! A skoro na všechno si pamatuji (to co ne, jsme asi nepoužívali). Ale je fakt, že některé z těch výrobků byly dobré, jen jim chybělo „zápaďácké“ balení. Např. mýdlo „s jelenem“ bylo skvělé na odstranění skvrn. Stále tu doma ještě mám asi dvě stará balení českého škrobu a šetřím si je. Používám ho na škrobení háčkovaných deček. Američký škrob ve spreji je na nic,zapatlá celou žehličku. Také krémy Neridé bývaly moc dobré a dokonce jsem jim v Německu dávala přednost před jejich krémy, měla jsem pocit, že jsou přírodnější a proto kvalitnější. Jeden čas „v naději na zhoustnutí vlasů“ jsem pravidelně používala březovou vodu (nepomohla), stejně jako březový šampón (nebo ten perleťový). No prostě člověk nakupuje také očima a když je hezké balení, může uvnitř být šmejd (nebo dobrá reklama) a chyták a jeden se stejně nechá zlákat. A naopak v ošilivém balení se může skrývat kvalitní výrobek. Jen jsme neměli od jednoho výrobku dostatečný výber a to nám chybělo.