Druhá část rozhovoru s MUDr. Alexandrem Bartákem je částečně Rozhledníkem a trochu i Mlsotníkem, obsáhli jsme tedy spolu hned čtyři rubriky. První část si můžete přečít zde.

R. E. Vím, že se specializujete na ultrazvukovou diagnostiku, myslím, že je to i váš koníček. Proč jste si takového koně osedlal?

A. B. Jednak si myslím, že ultrazvuk je jedna z mála metod, která gynekologii a porodnictví posunula opravdu na vyšší level oproti klasickým porodníkům 19. století. Málokteré vyšetření znamená takový diagnostický přínos. To byl jeden důvod. Druhý spočívá v tom, že my muži máme rádi technické hračky; někteří si tento pud vybíjejí na autech, já na ultrazvuku. A chlubit se závistivým kolegům luxusním ultrazvukovým přístrojem je skoro stejná rozkoš, jako ohromovat je drahým vozidlem.

R. E. Při vyšetření v mém druhém těhotenství jste si byl téměř jistý, že plod je mužského pohlaví. Protože jsem byla přestárlá rodička, byla provedena amniocentéza a zjištěno, že miminko nebude chlapeček. Paní doktorka na genetice se mohla potrhat smíchy (předem se ale ujistila, zda chci pohlaví dítěte znát).

A. B. Určovat pohlaví není úplně samoúčelné, jak by se mohlo zdát; když pohlaví v určité fázi těhotenství nepoznám, je mi jasné, že nevidím dobře, nejsou dobré podmínky, přístroj není optimálně seřízený a prostě mne to upozorní na problém.

Jinak je to samozřejmě legrace. Je to takové furiantství, člověk se rád vytahuje, že pohlaví pozná co nejdříve. Samozřejmě přitom občas narazí na meze své nebo přístroje. To byl případ chlapečka Zuzanky. Ovšem Zuzanka, tuším, už dávno chodí do školy, takže od mého lapsu přece jen pár let uplynulo. Za tu dobu jsem se něco naučil, mám k dispozici stroj vyšší třídy a asi by se mi to dneska nestalo. Nebo možná stalo, protože bych se snažil pohlaví předpovědět nejmíň o měsíc dříve.

Dnes bychom měli být schopní určit pohlaví spolehlivě ve 4. měsíci, ve většině případů (s dobrým přístrojem a při dobrých vyšetřovacích podmínkách) dokonce už na konci třetího. Ale stává se mi občas, že ve 3. měsíci avízuji chlapečka a za čtyři neděle to opravím na holčičku. A i když jsem v tom třetím měsíci zdůrazňoval, že se mohu mýlit a varoval jsem před předčasnými neuváženými nákupy modrých dupaček, o měsíc později hledím na kyselé obličeje budoucích rodičů a poslouchám otázky typu: Co ale s tím teď budeme dělat?

Někdo by mohl položit otázku, zda tedy má smysl se o určování pohlaví vůbec takhle brzy pokoušet, když z toho vlastně nic nemám, krom rizika těch kyselých obličejů. A já říkám, že to rozhodně smysl má. Protože jak lékař začne být opatrný a ztratí takové to furiantství, nutkání se blýsknout a touhu jít na hranice svých schopností nebo i kousek za ně, přestane být dobrým lékařem. A řekl bych, že to neplatí jen pro medicínu.

R.E. Co ultrazvuk může a nemusí prozradit? Pamatuji si, že jste mi kdysi vyprávěl, že jste díky svému novému přístroji odhalil rakovinu v počátečním, léčitelném stádiu.

Ultrazvuk je úžasná metoda, který nesmírně zpřesňuje a zrychluje diagnostiku a já opravdu nechápu, jak někdo může dělat gynekologii bez něj. Vedle vaginálního ultrazvuku je běžně prováděné pohmatové vyšetření v dnešní době skoro anachronismem, připomíná mi medicínu devatenáctého století. Podle mého názoru by ultrazvuk měl mít a ovládat každý gynekolog a neměl by se chápat jako jakési specializované vyšetření, na které se objednává s měsíční lhůtou; to snad bylo ospravedlnitelné v 80. letech minulého století. Vzpomínám na nedávný případ, kde jedna lékařka-gynekoložka bádala tradičními vyšetřovacími způsoby nad jednou ze svých pacientek čtvrt roku a já pak měl ultrazvukem hotovou diagnózu během 30 vteřin.

A pokud jde o těhotné, tam skoro nic jiného nemá smysl dělat. Ale všemocná metoda to není a je spousta věcí, které se tím vidět nedají, na plodu jsou vrozené vady, které ultrazvuk prostě neodhalí, protože ani nemůže. Znát meze metody je stejně důležité jako znát její možnosti.

A jak se to člověk naučí? Jedině praxí. Existují kursy a existují i různé certifikáty, ale já si jich příliš nevážím nejen v ultrazvukové diagnostice, ale v medicíně vůbec. A to proto, že schopnost obstarat si certifikáty nejde vždy ruku v ruce se schopností dělat dobrou medicínu.

R. E. Nedokázala jsem se rozhodnout, do jaké rubriky můj článek spadne. A protože ráda píšu o jídle, poprosím i vás o recept na nějakou oblíbenou dobrotu.

Žádný recept vám nedám, protože patřím mezi ty, kteří jedí všechno, vyznávají zásadu, že hlad je nejlepší kuchař a sofistikovanými recepty trochu opovrhují jako děláním vědy z něčeho, co vědou není.

Mojí nejoblíbenější dobrotou jsou bramboráky; nikde jinde ve světě jsem se s něčím takovým nesetkal a myslím, že tento pokrm je to nejvýznamnější, čím Češi přispěli do světové kulturní pokladnice. Na mezinárodním fóru jsem s nimi měl vždycky ohromný úspěch a kdysi na nějakém studentském pobytu ostatním účastníkům moje bramboráky tak chutnaly, že se všichni usnesli, že až do konce týdne budu jídlo připravovat jen a jen já. Což byl malér, protože jsem tehdy nic jiného uvařit neuměl.

A chcete-li přece jen nějaký speciální postup, prozradím vám, že moje maminka brambory na bramboráky nestrouhala, ale mlela na masovém strojku, a já si myslím, že výsledný produkt byl mnohem lepší, než když se brambory strouhají. Pokusil jsem se to několikrát opatrně navrhnout i své manželce, ale místo umletých brambor jsem se dočkal jen jedovatin na adresu její tchýně. Nemusím dodávat, že moje tchýně brambory na bramborák zásadně strouhala.

R. E. Děkuji za poučný i zábavný rozhovor.

P. S. Milí Zvířetníci, případné otázky v diskusi dr. Barták rád zodpoví souhrnně po uveřejnění této části rozhovoru. R. E.