Onehdy mě dcera s nostalgickým leskem v oku požádala k večeři o krupicovou kaši. Preferuje typ „stojí v tom lžíce“ s kakaem, cukrem a máslem. Loudila, jestli by tam nemohly být i hrudky, ale tento typ už jaksi neovládám 🙂
Krupicová kaše je vůbec zvláštní fenomén, buď ji lidé milují, nebo nenávidí, málokdy k ní mají vlažný vztah. Můj vztah ke krupicové kaši je na té záporné části osy. Neměla jsem ji ráda ani jako malá a coby tradiční vánoční oběd (pastýři taky jedli kaši, když se jim zjevil anděl, praví mé chabé znalosti) jsem ji občas spolykala v množství několika lžic. Časem jsme ji vyměnili za obědovou zelňačku, i když jsme teda bez toho prasátka. Moje děti milovaly kaši s rozmačkanými jahodami, malinami nebo ostružinami. Skořice jako příchuť tolik oblíbená nebyla.
Na rýžovou kaši mám vzpomínku poněkud tristní – vařili jsme ji na táborové základně na elektrickém vařiči ve velkém hrnci pro dvanáct hochů a dívek kolem dvaceti let, takže kotel. Jenže se nám poněkud připálila a na dně vznikl útvar podobný uhelné sloji. Zbytek kaše nebyl jedlý ani s metrákem skořice.
Od té doby jsem rýžovou kaši vyráběla pouze s krajním sebezapřením, ale dopracována do podoby rýžového nákypu se stala oblíbenou rodinnou večeří – nejlépe pokud byl proložený plátky čerstvých jablek, švestkami nebo podobným čerstvým ovocem. Kamarádka – kuchařka v mateřské školce mi prozradila, že rýžovou kaši vaří ve vodní lázni, aby nedošlo k výskytu fosilií v hrnci, ale zatím jsme to nevyzkoušela 🙂
Ovesná kaše mi byla v pubertě předložena dívčím časopisem jako jídlo vhodné ke zhubnutí, neboť na dlouho zasytí. Nevím, jak koho, ale já mám po ovesné kaši nebo müsli s jogurtem za tři hodiny hlad, že bych dokázala vyrvat princezně Zubejdě z ruky krajíc chleba s tvarohem a ani bych se neomluvila. Zatím jsme tedy neobjevila formu ovesné kaše, která by mi chutnala.
Takže v podstatě jediná kaše, kterou mám v oblibě, je kaše bramborová, nejlépe s kusem uzeného a okurčičkou – ale to by mi hrneček asi neuvařil 🙂
A jakou kaši máte rádi vy?
Bramborovou (nemusí být nijak moc) a jako velmi podstatnou přílohu vařený uzený hovězí jazyk. I trocha špenátu, jako ozdoba, se dá vydržet. Právě jdu volat našemu řezníkovi na chatě, ať nám jeden na sobotu rezervuje. (party)
ten kupuju v Globusu,u nás ho mají běžně, ale miluju ho s trnkovou omáčkou a opečenejma bramborama
Ale fuj! Kazit takové dobré uzené masíčko jakousi omáčkou! Takovéto kombinace jsou u nás přísně zakázány, povolené přílohy jsou pouze bramborová kašička s rybníčky másla, nebo v nouzi čočka. A z toho vývaru se dá udělat bezva česnečka, tu taky můžu. (blush)
Když se mi narodil synek, doporučovala mi maminka jíst ovesnou kaši, prý to podporuje tvorbu mléka. Ona mě kojila tři čtvrtě roku tak to asi fungovalo. Ale já nebyla schopná tu mazlavou kaši pozřít. Promiň mi to synáčku. Ale kluk vyrostl, měří 180 cm a nevypadá jako třasořitka ač jsem ho nekojila dlouho.
Tady ve Švédsku se jí kaše k snídani. Snídala jsem s dětmi ve školce. Kaše je vařena ve vodě a mléko se na ni nalije na talíři. Ovšem já nejvíce miluji kaši vařenou z žitných vloček. To je ta nejlepší kaše vůbec. 😛 😛 😛 (to je smajlík oblizovací)
Jo a můj muž dělal polévku z opražených ovesných vloček. Děěěěsně dobrou. 😛 😛 😛 Myslím že to byl recept jeho maminky.
Našla jsem zcela náhodou ten časopis z dubna 1981 s recepty pana Linky. A dokonce s fotografií celé rodiny v právě otevřené cukrárně. Asi je mi osudem dáno o panu Linkovi napsat a přeložit ze švédštiny jeho recepty. Ovšem zeptat se ho o dovolení nemohu, nevím kde je. Myslím že je zpátky v Čechách. Ale když své recepty předal časopisu tak snad…. (^) (^) (^)
UŽ JE TO KDYSI DÁVNO, CO JSEM NA STARÝ ZVÍŘETNÍK DÁVALA RECEPT NA SLANOU OVESNOU KAŠI, KTEROU SI VYMYSLILA NAŠE MLADŠÍ DCERKA VĚRKA.TA KAŠE MI MOC CHUTNALA A CHUTNÁ DODNEŠKA, I KDYŽ JÍ NYNÍ KVLI GLYKÉMII MOC NEMŮŽU, A TAK SI DOVOLÍM RECEPT ZOPAKOVAT.
SLANÁ OVESNÁ KAŠE ( ASI SE TO PÍŠE PORRIDGE)
Suroviny: PŮL balení(tedy cca 250g) ovesných vloček, hrst pražených buráků (nejlíp jen těch, co se musí loupat, protože nejsou tak mastné a slané), 250 ml mléka, vody nebo směsi mléka s vodou (či slaným nálevem z konzervované zeleninky), špetka kari, trochu provensálského koření nebo koření adžika, špetka sladké i pálivé papriky, troška soli, půl balení mraženého hrášku nebo směsi se žampióny, l lžíce sójové omáčky.
POZOR, pokud používáme sójovku, už kaši nesolíme nebo jen velice opatrně!
Postup: Vločky s odměřenou tekutinou rozvaříme na kaši, dodáme na kousku tuku nebo na olivovém oleji podušenou jakoukoli mraženou zeleninu,( můžeme v sezóně použít i čerstvou) a všechny ostatní uvedené ingredience a dobře promícháme.Tuto kaši lze jíst i studenou a obměňovat použitou zeleninu dle sezóny – drobně krájená rajčata a paprika, jemně nasekaný pórek nebo červená cibule, bazalka, nebo jen různě barevné fazole z konzervy apod.
Ještě musím dodat, že jsem se teprve dnes dočetla o veram i přednostovi baty . Veram posílám všechnu svou přebytečnou poitivní energii. Modlit se neumím, ale na veram myslím stále.Však i já dobře vím, co motzková příhoda znamená. pěsti pro štěstí držím veram, půovi a všem dalším potřebným a nemocným. Na net moc času nemám, a když dorazím, je tak pozdě, že není co dodat.Přeju krásný slunečný víkend všem.
Matyldo, to bylo prijemne tema. Dnes jsem se opravdu nedostala k tomu neco dodat, a ted si ke konci procesu pripadam jak vyzdimanej hadr. 😀 A to mi jeste pred par dny vsunuli do pocitadla novou verzi Wordu, tusim 2010, stahli verzi starou a na te nove jsem musela vyplnovat zcela nablble formulare o nicem, a muselo to byt dokonceno dnes. Ja Word nesnasim, ale ten novy je jeste horsi. Uplne jiny, pta se blbe otazky, kterym nerozumim, nic na tom nemuzu najit. Boze, tolik jadrnych ceskych slov mi kolegove uz dlouho neslyseli.
Hani, naučila jsi kolegy česká jadrná slova? 😀
Zdeni, nenaucila doslova, ale moc dobre vsichni vi, kdy je Hanci v bojovne nalade. Ja uz jsem na stara kolena snad splachovaci, ale tu a tam, jeste … to pak stoji za to. Naposledy pred dneskem jsem se rozjela pred nejakou dobou, kdy mi nas ajtak, co ma bohuliby zvyk nam predelavat software a neinformovat predem, zas neco presteloval. A ten den jsem musela dodat pred patou hodinou nejake dost dulezite podani a prace na tom jeste bylo dost a nic na kompu nefungovalo spravne. Slusne jsem pozadala, at mi tam vrati ten stary program a on slusne odpovedel, ze na to nema cas a ze se to holt musim naucit. Na ten den mi kolegove dodnes vzpominaji. Sverepe jsem opakovane metala jedno kovove kancelarske naradi do zdi (byla potazena korkem) a hlasite jsem, prevazne cesky, oznamovala, ze se na ten blazinec, slusne receno, muzu vybodnout. Nadrizena autorita vyhodnotila situaci jako vaznou a ajtak si nasel cas uvest pocitadlo do puvodniho stavu (chuckle)
Proboha a proč za ten nesmysl Mrkvosoftu platíte, když mnohem jednodušší Open Office, (nebo Libre office) jsou legálně zadarmo? (ninja)
Když byli naši kluci malí, vařila jsem krupicovou kaši sypanou čokoládou docela často, měli ji rádi. Krom klasické jsem dělávala i jablečnou krupicovou. To se podusí oloupaná nakrájená jablíčka v trošce vody až do rozvaření (když tak se jim trochu pomůže vidličkou), za stálého míchání se přisype krupička v takovém množství, aby vznikla kaše ani ne příliš hutná ani ne příliš řídká a vše se povaří. Nakonec se přidá cukr a na talíři se hustě posype tím, co kdo má rád – skořicovým cukrem, kakaovocukrovým práškem, my nejraději zase čokoládou.
A už vím, co budou mít příště vnučky k večeři, akorát že Titína má smůlu, je ještě moc malá, tak bude mít kaši bez čokolády. Vida, jak je Mlsotník užitečný, bez něj bych si na jablečnou krupicovou nevzpomněla!
Stále tu pobíhám s palci pro Veram a medvídkův krevní obraz (y) a tak dále a tak dále.
Chtěla jsem nahlásit, že ráno mne kočky dočista ukočkovaly – kolem páté mi na obličej lehla Pusa, několikrát mne důkladně políbila a neméně důkladně začala vrnět. V té samé chvíli se Babetka rozhodla ohlodat mi ukazovák na noze a tu nohu si přidržovala drápkama. Nedokonale probuzená chci překlopýtat na záchod, když jsem se děsně zinkla do čela o dveře skříně, protože Běta v noci otevřela skříň, vyházela si na spaní na hromádku župan a šálu a pár triček a ty dveře halt nechala otevřený.
Takže jsem dnes chodila po městě s boulí a přijdu domů a Pusinka na mne zívne a co nevidím? Horní špičák pryč. Bez narkózy, bez otoku, šup sem, šup tam – a jsme taky trojzubka. Ládovala se ale jedna radost a louskala i sýrové křupky, tak snad dobrý. Zoubek jsem nenašla. (Pokud na něj v noci někde nešlápnu.) Chmm…
Kaši mám moc ráda ale ne krupici, z toho jsem opupínkovaná neb si vzpomenu na školní jídelnu a hrudkovitou sladkou plpu posypanou záhadným nahnědlým čímsi.
Brkaši s cibulkou nahoře, to tedy ano. Pohankovou si dávám každoročně v Rožnově ve skanzenu. Bývá na různé způsoby.
Takže ke kaším mám kladný poměr, jen těm totalitním krupičným to nezapomenu.
Díky za dobré recepisy. (wave)
Konečně jsem snad na netu. Jsme na výletě a je to složitý …a zrovna takový téma.
Já jsem docela kašová, všechny jmenované a ještě jáhlovou ráda. Rýžovou výrazně ráda, akorát potřebuju, aby ji vařil někdo jinej :P. . Ale mám forek na nákypy – rýžovej i jáhlovej: vařit ve vodě a přidat sušený mlíko (clap)
To jsem já (dance) (wasntme)
jé krupice 🙂 my jsme doma říkali pucky, a uměla je jen mamka, když jsme měli druhé štěňata tak jsem jim krupici vařívala, vždy radějí víc pro ségru 🙂 a já vlastně ani nevím jestli ji mám ráda či ne…když je chuť tak proč ne? jinak vede kaše bramborová s řízkem (y)
hlásím, že jsem úspěšně hlasovala (y)
a držím stále (y) a (h) pro Veram, pokaždé si na ni vzpomenu když se u nás dívám na hvězdy a jelikož jsme bez pouličního osvětlení vidět jsou krásně skoro nadosah (*)
a kdyby se Vám chtělo nasísnout tak na rajčeti mám fotky ze závodů
odkaz zde: http://pavlame.rajce.idnes.cz/zavody_agility_Zlechov_24.9.2011/
Pájo, máš moc hezké fotky, hlavně ty co jsou psékové v pohybu. Když člověk rychle cvaká ty fotky za sebou ,tak to vypadá fakt jako živé (y)
děkuji 🙂 jsem se snažila, furt se učím s tímto fotáčkem fotit, máme ho zároveň s Nastěnkou ale většinou donutím Toma fotit mě a psiska.
No v minulou sobotu bylo krásně tak jsem se donutila fotit i já a toto je výsledek. A největší radost je když se ozve někdo, že se tam našel a že by si rád fotečku stáhl – to je fajn udělat radost jentak 🙂
Pajo, to jsou pekne fotky, ktere zachycuji pohyb. A vubec, fotit cernou zver, je kapitola sama pro sebe. Me kocky byly a jsou prevazne cerne a jen malokdy se mi podari zachytit ten spravny vyraz na ruznych cernych ksichticcich – ksichtickach????
Ženy,milujem piatky-jednak je koniec týždňa,jednak Mlsotník.Výborné sú „pánske“recepty,ale tieto jednoduché jedlá mi urobia užasne príjemnú sentimentálnu náladu spomienkami na detstvo.A tak pár spomienok.Ako písala nižšie km11 pri zabíjačkách sa robí kaša,ktorá sa u nás vola žobrácka kaša.A ke´d sa ešte v gazdovstvách zabíjali 2-3 svine ročne,posielali sa výslužky skoro po celej dedine.Rodine :kúsok mäsa,svetlá i tmava hurka/jaternica/oškvarky,kúsok podhrdliny a žobrácka kaša.Ostatným len oškvarky a žobrácka kaša.My deti sme to roznášali a dostávali sme korunku dve“od cesty“.Milovali sme to.-pozor je to správne v slovenčine v každom rode je v min.čase i.!!
No a na maďarských dedinách robili na hody/posvícení/zverstvo.Ešte teraz sa čertím pri spomienkach-nieto vtedy naživo.Ako prvý chod sa podávala na obed ludas kasa/ludaš kaša-žobrácka kaša/Bola to dusená ryža s koreňovou zeleninou zo sviatočnej polievky a s kúskami usmaženej husacej pečienky/játra/.Takú vec ako husacie játra,ktoré sme mávali doma 1-2krat do roka a rodičia,keď nás videli,ako sa duzníme,hovorili,že oni to neľúbia,tak títo maďari to dávali do ryže!!!Zverstvo. Ale teraz by som si dala aj smaženú pečienku s horúcim tukom a skvarkami,bielym chlebom a aj tú ludas kasu.Len husí nejako niet!
Mám chvilku, hodím kaše na Hady – hlásím to, aby nás to náhodou nedělalo víc.
a kde zostala pohánková kaša. Na 1 porciu dám 3 dcl mlieka, 30-40 g pohánkovej krupice, štipku soli a keď to vrie, prihdím za hrsť sušených jabĺčok – kocky veľkosti hrozienok a za hrsť slnečnicových semienok, trochu škorice a kto má potrebu prisladí medom.
Krupicová kaša mi pripadá bez chuti, pohánka má svoju výraznú chuť a obsahuje veľa rutínu a kvalitných bielkovín.
Čistá kaša sa dá vymiešať s tvarohom bez tuku – takým tým hladkým a obložiť čerstvým alebo kompótovaným ovocím, ozdobiť kopčekom šľahačky a dezert je na svete. Zatiaľ nikto nedmietol.
Pohankovou kaši a v§bec pohanku mám také ráda. Kupuji si i pohankové mléko /sušené/. Ráno si ho dávám do kávy. Dlouho mi krabice vydrží neboť mi ho nikdo nebere, žádnému nechutná.
Co je Marsko pohankové (a sušené) mléko ???? To jsem nikdy neslyšela a navíc do kávy???
Jinak Darino pohanku máme také rádi (a nejen kvůli rutinu na žíly). Ale jen jako „rýži nebo čočku“, tedy musí být sypká, ne kašovitá. Tudíž musí být pražená, tím dostane i takovou trochu oříškovou chuť. Jednou jsem si jí nepraženou omylem koupila a byla z ní právě ta kaše. Tak jsem zbytek pohanky v troubě nejprve opražila a pak teprve jsem jí jako rýži vařila (a přidávám, pepř, hodně do tmava osmažené cibulky a čerstvou petrželku nebo pažitku).
Miluji vepřové maso, ale to je „ze zabíjačky“ asi to jediné. Když jsme každoročně na tuhle žranici jezdívali k milému příbuzenstvu na venkov, vše ostatní s ní spojené mi nechutnalo – prejt, jelita, jitrnice, krev, sulc, ovar, tlačenka a já nevím co ještě se z chudáka pašíka dělalo. Teprve o hodně později jsem si oblíbila škvarky, ale pojídat jen tak samotné, hodně křupavé. Rozemleté v sádle mi nechutnaly, protože nemám ráda ani to sádlo. Na chleba je mi to děsně mastné,dávám ho jedině pod dušené zelí a do perníčků nebo těsta, kde to dodá křehkosti.
Akden, jsem potěšená, nejen, že kuře podle lodního kapitána chutnalo, ale, že jeho „slávu“ rozesíláš dále. Nedávno to zkoušela už i Hanča a teď si nejsem jistá, zda jsem na to reagovala, tak to dělám teď (dala myslím méně rozinek).
Vave, výborná včerejší zpráva, že Tomáš je doma.
A dále myslím na milou Veram. Její krásnou jmenovku s Kotětem z mého posledního Pražení mám stále přimagnetovanou na lednici.
Synek mi vždycky říká,aych si nechala ty ujetý názvy a hlásila co v tom jídle je.Když jsem mu to řekla vyvalil oči a pravil“tý v**e“ to bude nářez a pak jen mlaskal.
A já to fakt předávám dál jako „Kuře dle lodního kapitána,Marička – USA“ (wave) (wave)
Aha, tak pohanka je ta výjimka, co nějak neee…zkoušela jsem to a není to ono (ninja) (think)
Priklanam sa k tej poslednej alternative. Este moze byt vyprazany rezen.
Moj chlap krupicovu kasu miluje. Ja to nechapem.
Sežralo mi to příspěvek již podruhé od rána. Krátký.
Tak zkusím aspoň myslet na Veram a držet vše co máme. (h)
OT pro baty: Lze nějak jazykovědně zdůvodnit skloňování jména Venca – bez Vency? Podle http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=102 „bychom měli psát bez Venci“, zároveň se v odkazu uvádí, že písmeno c je podivné.
písmeno c ani tak divné není – spíš je divný to tvrdý y za ním
nevím, já to mám jasný – Venca jako předseda, a hlavu si s tím nelámu (chuckle)
ostatně co naše tosca tady – pro mne „bez toscy“… ale jo divně to vypadá (think)
Bedo, to tam výslovně zmiňují – v cizích jménech po C, které se vyslovuje jako K se píše Y – Petrarcy 😀 – no příšernost, lépe snad psát rovnou Petrarky.
Ono je tedy stejně blbé psát bez Petrarci i bez Petrarcy. Jedině bez Petrarky.
Co se týče Vency, tak Venca předseda je mi jasný, stejně jako žena Tosca. Nějak se mi citem upřednostňuje skloňování před měkkou souhláskou. A vůbec, ono to C je moc podezřelé písmenko, tváří se často jako C a čte se jako K, na takový srandičky tu v Česku nésme dělaný! (wasntme) (chuckle)
Jojo, Vave, to je jak ten jeden, co si dal cocacolu v Kentrumu a pak si nebyl jistý, jestli má na nohou cecky nebo kecky (chuckle)
=)) (chuckle) (clap)
Carrefour jako Cafourek. =))
Tyýýý Ygo jedna, ty mně ubezdušíš. (rofl)
ygóóóól ! (y) (rofl) (rofl) (rofl) (h)
Ty žvíže!!! (rofl) (rofl)
Renato, ještě jeden odkaz:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=222&id=321
Nohavica, paňáca – Nohavici, paňáci
Já vím, četla jsem to už na Šumavákovi, proto jsem začala hledat nějakou podporu pro to ypsilon u Vency 🙂 Jsem zvědavá, co nám napíše Baty.
Renato, já myslím, že jediná podpora je „jazykový cit“ – odjakživa píšeme Vency podle předsedy, jak psala Beda a jsme na to zvyklí. A zrovna tak jsme zvyklí na Nohavici. 🙂
Jasně, Rputi. Právě proto mě zajímá vědecký názor. Přemýšlela jsem i o tom, jestli to nemůže mít něco společného s předcházející tvrdou souhláskou „n“, ale na to téma jsem nenašla vůbec nic.
Renátka,my to máme lepšie:hovoríme bez Venca.Ale po C ypsilon je asi proti pravidlám jazyka, s i také vzhľadovo divné.
verenko, bez Venca – ale to je asi 1.pád Venco, ne? kdyby to bylo Venca, nejspíš by bylo bez Vencu… myslím…
Presne!!!
Vzor je předseda, ale jak je to vědecky s tím c, na to se už čtrnáct dní nemám koho zeptat. MLP už tu není.
Baty!!! (u) Je mi to moc líto!
Baty,rozumiem správne?Stalo sa to najhoršie?Ach dúfam,že nie!!!Myslím veľmi na Teba.
Rozumíš správně, Verenko.
Baty, neměla jsem odvahu se zeptat….. a hladím po tlapce
Baty??? (u) (rose2)
Snad jsem to je špatně při čtení pochopila.
Baty, to je mi líto. Myslím na Tebe a Simonu (h) (h) (rose1) (rose1)
Ach můj ty Bože – Baty (u) (u) (u) Možná jsem to tady dříve přehlédla, nebo to byla jen soukromá rodinná rána a žal. Upřímnou soustrast tobě i celé rodině a sílu do dalších dnů pro vás pro všechny. (rose2)
Milá Baty, je mi to tak líto – hladím po tlapce aspoň na dálku (rose2) (rose2)
Děkuju vám moc. Byl oddaný zabukista mým prostřednictvím a ještě v létě v nemocnici se ujišťoval, jestli jsem mezi váma, protože věděl, co Zvířetník pro svý lidi znamená. Poslouchal zvířetnické novinky a nechával pozdravovat.Potom už žil ve světě, do kterého jsme neznali cestu, mohli jsme jen být blízko a pak už jen úsměv a nic.
Řada z vás tady statečně prožila totéž, nechtěla jsem s tím otravovat, ale ten „c“problém mě automaticky, jako už tolikrát, když šlo o jazyk, vyhodil ze židle, že půjdu o dva pokoje dál a tam se zeptám. Tak jsem si zase sedla, no.
Mila Baty, to mne moc mrzi. Preju ti silu do dalsich dnu, na to se asi moc tezko zvyka. (u)
Baty, to je mi moc líto. Upřímou soustrast. (u)
Baty, přece víš, že bys neotravovala! (h)
Upřímnou soustrast! (u)
Baty, upřímnou soustrast.
Něco pěkného jsem zažila a hned jsem to chtěla probrat s maminkou. Teprve když jsem vytáčela číslo, došlo mi, že už to nikdo nezvedne.
Baty – upřímnou soustrast (h)
Ach Baty – čím potěšit, když je duše bolavá…. Upřímnou soustrast.
Baty (u) (h) , myslím na tebe.
Přidávám se s dovolením.
Baty, je mi to moc líto. (u) (h) .
Baty, (h)
Baty, je mi líto, kéž by bylo jak pomoci, ale v takových dobách – není.
Baty to je mi líto (u) (u) (u)
(h)
Baty, až teraz som sa sem dočítala … je mi to moc ľúto (u) (u) (u) (u) (hug)
ZPRÁVA O VERAM
Napsala jsem paní Miře, se kterou se jednou setkala, a zeptala se na Veram. Napsala mi toto:
„Máma stále leží na JIP a její stav se zlepšuje jen velmi pomalu. Stále nemůže mluvit, ale vnímá a komunikuje pohybem hlavy. Táta je bohužel také dost nemocný, takže jí nemůže navštěvovat. Ohlasy na zvířetníku jsem zaregistrovala a slovně jsme to mámě vyřídili. Myslím, že jí to udělalo radost. Já teď měla chřipku, takže jsem jí nemohla osobně navštívit (chodí tam bratr), ale vytiskla jsem výpis plný sluníček a srdíček a v sobotu jí to nesu do nemocnice, aby to viděla na vlastní oči :). Vyřiďte, prosím ode mne poděkování Zvířetníkům za jejich starost a držení palců – je to stále potřeba.
Sluníčko (doplňuji: od Myšky) a anděla (doplňuji: od Janičky Jováskové) zatím vyřídím jen slově – nevím, zda by bylo možné jí to tam někde nechat – je to oddělaní JIP – ale zeptám se.
Držte nám prosím palce i nadále a děkuji.“
Ujistila jsem paní Miru, že na Veram stále myslíme a palce držíme, protože ji máme rádi.
(h) (y) (sun)
Byť to vždy nepíšu, pokaždé držím palec všem potřebným. V tomto případě hrozně moc celé rodině . Neovládám smajlíky takže sposta palců, srdíček a sluníče
S dovolením se přidám a stále držím palce!
(y) (y) (y) (h) (h) (h) (sun)
Každou chvilku si na Veram vzpomenu, na jejího Milana taky a moc si peju, aby se brzy uzdravili, jak nejlépe to půjde!!! (h) (*) (sun)
…přeju…
Tak konečně už něco víme, i když zprávy zrovna příznivé nejsou!
Stále držím palce a 3x (cat) tlapičky a věřím, že se přeci jen vše v dobré obrátí.
No to je teda situácia, v celej rodine … Stále myslím, držím, slním, hviezdim: (y) (h) (y) (sun) (y) (*) (y)
Pro Veram od celé rodiny: (h) (h) (h) (h)
A Příšera, Cindy i Dasty drží tlapky o 106!
Stále na celú rodinu myslím,držím palce a verím,že aj ja raz osobne poznám „sluníčkovú Veram“.
podepisujeme všemi prstíky, tlapkami a drápky, co máme v Pětikočičíně a z celého srdce…držíme a modlíme se za uzdravení. máme tě rádi, Veram, jsi sluníčko! Palcodržna nikdy nezklame, tentokrát také pomůže, věříme tomu! (heart) (rose) (cat)
pro veram stále v pohotovosti (y) (y) (y) (y) (h) (h)
Taky držíme, co se dá! (y) (h) (y) (h) (y)
Sluníčková Veram – ty se MUSÍŠ uzdravit, moc mi chybí tvůj odkaz na nebeské fotky a vůbec tady moc chybíš. Objímám tebe i Milana (h) (h) (h) (h)
Také stále držíme (y) (h)
Andělíček od Jovové je nádherný, stojí na příborníku a září prozatím alespoň na dálku.
Moc (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) pro Veram
Taktéž se přidávám s držením palců naší sluníčkové Veram, náš Macík přidává své drápky!
(sun) (h) (*) (h) (sun)
Milá Veram, modlím se za tebe i Milana. Myslím na vás často. (h) (sun)
Na Veram myslím pokaždý, když se podívám na nebe, Kéž by se to začalo pořádně lepšit. (h)
Veram, musíš to vybojovat (wait) . Půjde to pomalu, ale půjde – musí. Můj tatík to taky dokázal – naději nám nejprve nedávali žádnou… Pak to šlo hrozně pomalu (v září se to stalo, domů z nemocnice šel na Vánoce – ještě skoro nechodil). A to bylo v roce 1986. Letos oslavil pětadvacet let plnohodnotnýho „života navíc“ .
Bojuj – snaž se, záleží nám na tobě. Čekáme brzy hlášení o (*) (sun) (*) (*) … když ne zatím slovní, tak napsaná (inlove)
Mila Veram, opravdu na tebe casto myslim. Nedej se! (sun)
Veram, moc na tebe myslím.
Milá Veram, poslúchni zvieratníkov a UZDRAV SA!!! (h) (h) (h)
Kaše, kaše. Miluju brkaši. A jednou jsem jedla kaši z jahel (slanou) a byla výborná. Jinak sladké kaše … hmm 😉 Prostě jsem se ukecala, že to není dobré. Stejně jako není dobré sladké kafe a čaj. A pak nejsou dobré buchty a koláče a zmrzliny a…. ACHJO. (sun) 😛
No dobre, tak ja sa tu teda verejne priznám – som z toho druhého tábora, kaše mi nevezú. Žiadne. Krupicová je asi tá spomínaná trauma z detstva, dodnes ju nemôžem ani cítiť. A je možné že sa mi to rozšírilo na všetko kašovité – nemôžem ani zemiakovú, ani hrachovú, ba ani pudingy a ryža nasladko je fujtajbl z najhorších. Ani prezreté kašovité ovocie nezjem. Husté kašovité omáčky tiež ne-e, moja babička varila napr. luskovú fazuľku tak, že keď vychladla, dala sa krájať nožíkom (brrr). Ovsené vločky jem, ale tak, že si ich nasypem do jogurtu a rýchlo zjem, kým sú ešte chrumkavé.
Vlastne jeden druh kaše môžem! Zabíjačkovú! (blush)
CO je zabijačková kaša? To tady neznáme (teda, jestli to není třebas prejt).
To bude ono! V podstate materiál ako do krvavničiek, ale nie žemľových ale krúpových a ešte plus trocha oškvarkov (proste kalorická aj cholesterolová bomba, ale dala by som si …)
Tak tomu se u nás říká nevlezlo (jako že to nevlezlo naplnit) a je to mňam!
U nás je to nahatý jelito. Prostě jelitový prejt bez střívka. Tohle taky můžu. Víc než jitrnice. Jelito je prostě míň mastné a víc ochucené. A navíc jsem bestie krvelačná.
No, asi aj ja (chuckle) . Som pôvodne nechcela až tak prepierať tie krvilačné detaily ale zabíjačková kaša je v podstate len bravčová krv, krúpy, soľ a koreniny na ochutenie. Tie oškvarky sa tam pridávajú pri zohrievaní na panvici, z taniera alebo rovno z panvice sa vylizujú zvyšky kôrkou chlebíka alebo rohlíkom (som si ale dala, práve som sa samorozslintala)
Pomaly balím, všetkým krásny slniečkový víkend!!!
(sun) (sun) (sun)
OT- hlasování o téma příštího kalendáře v přímém přenosu:
Díky Bedině (hug) lobování „zvíře v pohybu“ již jen o jeden hlas zaostává za vedoucím „kamenem a vodou“ Kdo ještě nehlasoval, může vše zvrátit… Hlasujte !! (wave)
tak ještě jednou tady, aby to dole nezapadlo:
HLASUJTE PROSÍM NA HADOPASECH PRO ZVÍŘE V POHYBU!!!!! (h) (h) (h)
Ostatní neveřejná témata – Kalendář 2013 (nod)
OT pro Bedulku (inlove) : dostala jsi můj mail s dotazem?
Vavísku, dík za upozornění – našla jsem a odpovím (wave)
Děkuju, Bedulko. (f) (inlove)
[b]HLASUJTE NA HADOPASECH PRO CO CHCETE, NEJLÉPE KÁMEN A VODA[/b] 🙂
(sun) HLASUJTE PROSTĚ PODLE SVÉ HLAVY, ALE HLAVNĚ HLASUJTEEE !!! (sun)
(rofl)
Mňááám, kaše! Mám ráda všechny – krupicovou – u nás se říkalo krupičná, rýžovou i vločkovou (tu jsem ochutnala až dospělá, jako dítě bych ji asi nejedla). V Rumunsku jsem jedla polentu s brynzou – taky mňamka. A bramborovu – se zamíchaným máslem a tlustým mlíkem (nebo ještě lépe smetanou). A hrachovou, s opečenou cibulkou a osmaženou klobáskou (mamka ji vždycky rozřízla napůl a nařezala na jedný straně, takže to po osmažení udělalo takový hřebínek).
Rychle jsem pročetla komentáře a psolinatlala (takhle to vypadá, když chci rychle napsat poslintala) si klávesnici. Těch variant! U nás se dělala krupičná s máslem a skořicí, ale s banánem, meruňkami by to taky nemuselo být marné. A taky jsem ji jedla dokolečka, od okraje talíře doprostřed. Ovesnou kaší jím v práci – instantní s ovocem a protože jsem mlsná, tak tam ještě nějaké ovoce přikrájím.
Zuzuchy/Zuzušin? nápad mě moc zaujal, ale to by tu ledničku museli zamknout a nedat mi klíč. Nebo bych jí musela udělat obrovský hrnec. Asi to zkusím. Takhle nám dělali ve školce pudink ke svačině – studený a politý kompotem – taky mňam. A nápad K-k na osmažení kaše, to se fakt nerozpadá? U nás se dělala ta řidší verze, tak si to neumím moc představit.
A jak tak prolítávám a nestíhám psát, jen číst, tak průběžně držím tlapky všem marodům a mám radost se všemi, co mají radost.
A moc se těším, až dnešní druhou hodinou odpolední skončí tenhle praštěný pracovní týden, přijedu domů, nabalím batoh, chňapnu psa a dopravíme se do brtnické údolí (napůl cesty Brtnice – zříceniny hradu Rokštejna) a celý víkend se budu tvářit, že jsem na Klondike, kde probíhá Zlatá horečka. A moc si to užiju, i když v noci asi zmrznu, ani oheň v teepee mě nezachrání. A potkám se s lidma, který potkávám tak jednou za uherský rok. Je to moc fajn, sjíždí se trempové skoro z celé republiky. Uvidím staré trempy (vlastně důchodce), celé v zeleném, jak mi říkají Ahoj a podávají ruku a vůbec jim nevadí spát pod celtou v lese. A doufám, že Petr zase bude spoluzapalovat slavnostní oheň a budu mít slzy v očích, až se bude hrát vlajka a budeme mít vlastní saloon i s kapelou! Lidi, jak já se těším.
No nic, jdu zase něco dělat…
Koukám, že se nikdo nezmínil o kaši z květáku. MLP ji vyžaduje ke scallops (asi bych to přeložila jako ten sval, co je v lasturách).
Květák se uvaří v mléce, dobře se scedí, nechá odkapat, vloží do mixeru, přidá se slušná porce másla, trochu soli a pepře. Mixer z toho vytvoří hedvábnou hmotu, která pasuje k jemné chuti scallops jako zadek do kalhot. Aby to nebylo jo zas všechno do jemna, svaří se pár lžic sojové omáčky s rozdrceným česnekem, trochou citronové štávy, špetkou soli a pro „zakulacení“ chuti špetkou cukru. Tím se scallops pokapou, nebo se to přiloží k talíři k namáčení. Rychlá dobrá večeře.
Už to mám uložené! 🙂
Týýýýýýjo!
Tak to zní skvěle a to zkusím! Setkávám se s tímto receptem poprvé, ale mohlo by to fakt být dobré.
Ha, krupice! Brrrr. Potomci ji milují a pokud si nesmaží „patlačinky“, tak se v kuchyni připaluje mléko na krupici nebo na pudink.
Když dělají patlačinky, dostanu vždy 1-2, ale naplněné sýrem či uzeninou a řádně zapečené v miklobrnce (tak tomu říkal Vítek, když mu byly asi 3). To ostatní jim nechávám.
Brkaši smím u nás dělat jen já – jiná prý jim nechutná. Vždy do ní patří kus másla a spousta mléka, brambory ale mačkám ručně, takže hrudky tam jsou – jinak by to prý nebylo ono. A zbytek se pak večer hodí na pánev a přidá se sejra a vajíčko.
Hrachovou kaši můžu a MLP jí dělá občas – vlastně už dlouho nebyla, hmmm…
A ovesná kaše, pěkně s vypečenou slaninkou, přikořeněná, proč ne!
matyldo, to je moc pekny clanek, taky mi to pripomelo, jak na dovolych v cesku vzdycky na mamce loudim jidla meho detsvi. at se snazim jak snazim, tak nektere z jidel se mi nikdy nepovedou tak jak je dela ona.
ja kase nerada, a celkove sladke jidla nerada, obzvlast pokud je to jako hlavni jidlo, buchticky se sodo a zemlovky ze skolni kuchyne mi strasi v pameti jeste ted. ale obcas se sebezaprenim delam ovesnou kasi, protoze je hodne zdrava pro imunitni system, ale pry se nesmi varit pro tento ucel, jenom pres noc namocit a pak zahrat na nejvys 50 stupnu.
abych to mohla snist, delam to tak, ze si nakrajim a podusim jablicko na masle, hodim tam dve lzice vlocek, vodu (ma se davat dva dily vody na jeden dil vlocek), pet minut micham v kastrulku, a potom hodim lzicku hnedeho cukru, skorici, mozna trochu vlaskych orechu – a v teto forme jsem schopna snist misticku ovesne kase.
dole Eva to napsala skoro za mě, má zřejmě chuťové buňky podobně nastavené… brkaši mám ráda, ale nechutná mi taková ta hodně řídká, vlastně ji mám ráda tak jak píše Eva – něco na pomezí kaše a šťouchaných brambor, i hrudky v tom mohou být a ne úplně dohladka, a hodně másla když se dá, je to mňamka převeliká
krupicovou kaši mám vlastně taky ráda, ale málokdy si na ni vzpomenu, abych si ji udělala – a to´mám doma krupici stále, nevím v čem to je… ale na vánoce jo, to je zvyk z rodiny (to si na ni i sama vzpomenu, chicht)
rýžovou nevařím, ale rýžový nákyp celkem můžu, i když teda taky jsem spíš masová – ovšem taky mě nikdy nenapadne (to už spíš tu krupicovou, hehe) ho uvařit
hrachová – k té mám zvláštní vztah… luštěniny mám mooooc ráda, prostě by mi měla chutnat, ale v oblibě ji nemám, řekla bych že se na tom podílela školní kuchyně, kde byla vždycky tak nějak divně cítit a byla barvy spíše nahnědlé než zelené, jakou bych si asi představovala já – nedělali to třeba z nějakého polotovaru?? možná jsem tu opravdickou vlastně nikdy nejedla, zelenou, vonící hrachem – asi zaskočím ke Karolíně 😀
ovesnou jsem jedla jedinkrát v životě, bylo to v nemocnici a vůbec mi nechutnala, brrrrrr – nevím, možná to bylo tou nemocnicí, ale spíš asi ne, protože jinak mi tam docela chutnalo… mno, mně chutná všude, jsem velice vděčný strávaník – lépe šatit než živit 😛
No,já si jasně vzpomínám,že ve školní kuchyni měli pytel ŽLUTÉHO hrachu a namouduši to nebyla kukuřice – z toho zelenou kaši je problém udělat.Počítám,že to byl hrách ještě předválečný…
To ani nemusel- krmný hrách je taky do žluta a kdo ví, z čeho tu kaši vařili 😉 Na hrachovku se většinou používal sušený vyzrálý hrách a ten prostě nebývá úplně nejzelenější.
Achá, tak takhle je to. Ono to není o sladkých kaších, ale o všem, co se dá jíst lžící z misky (nejlíp u televize 🙂 )
No ale to nic nemění na věci, že u nás se kaše jedí a to slané mnohem raději než sladké. Zkoušela jsem podle jakéhosi televizního pořadu do bramborové kaše přidat asi čtvrtinu mrkve a jeden stroužek česneku během vaření. Pak se to zpracovalo normálně. Mě tahle tmavožlutá kaše chutnala tak, že jsem ji zařadila mezi domácí standart 🙂
A ovesné vločky se také dají použít, když nestíháte rýži (nebo ji nemáte, nebo vznikla jiná domácí katastrofa ), tak, že se v hrnci s vařící vodou spaří, rychle převaří a nechají chvilku ustát. Já je tedy nesolím. Udělám kopeček jako z rýže a mám přílohu v minutě 🙂
ri, s tou mrkví to může být docela dobré, možná pro mě dostatečně osolit, aby to nebylo nějak moc sladké, což by s tou mrkví mohlo být… stejně jako s tou brokolicí, jak psal kdosi dole
a ještě mě napadlo, miluju kaši – no ale teď si musím dát velký pozor co napíšu… nejsem si totiž jistá jak se to jmenuje, pořád to pletu – totiž je nastavovaná kaše, ale nevím jestli ta není s kroupami (zajímavé, nikdo ji tu dosud nezmínil) a v tom případě je to bleeeeee nejhorší pro mne (puke)
haaale teď mě možná osvítilo – není to lepenice??? prostě brkaše s kyselým zelím rozmíchaná (opět u mě spíš rozšťouchané brambory, teda ale řidší, no zkrátka tak akorát) – je úúúúúúžasná dobrota!!!!! (inlove)
Tak TOHLE by mi neprošlo. U nás mají někteří (všichni) vééélmi vyhraněné názory na to, se se může a nemůže dělat se zelím 😀
Náhodou… nastavovanou kaši já ráda. Nastavovaná kaše jsou brambory, kroupy, cibulka a česnek a marjánka. Nesmí to být mdlé. Musí být ochucená. A k tomu klobása, nebo kus uzeného – dobrotka.
Lepenice jsou šťouchané brambory, cibulka a kysané zelí. Taky moc dobré.
Já ráda i šoulet (hrách a kroupy), opět musí být řádně okořeněný.
Jinak bramborová kaše hedvábná a dobrá hrachová je taky dobrota.
Všechny sladké kaše ne! NE! NE! a NE!
No ale Bubu, toto není ani tak nastavovaná kaše (kroupy a brambory), to je spíš Kočičí marš (chuckle) (no – tak ten taky nemusím – tady souhlasím s Bedou)
Nastavovaná kaše v našem podání je taková, když se uvaří brambory do měkka, voda se nesmí úplně slít, brambory se s tou vodou rozšťouchají a zahustí krupicí nebo hrubou moukou do kašovité konzistence (ta krupice se tam musí dát hned, dokud je to vřelé, aby se spařila). Jejda to je dobrota.
U nás se nastavovaná kaše nastavuje dycinky kroupama nebo krupkama (když se spěchá). Mouka do brambor nepatří – leda bys dělala škubánky, placky nebo knedlíky.
Kočičí marš se nejí, kočičí marš je moje „hybaj, holoto voprsklá!“, když mi kočka vyleze na stůl.
Ale jistě, že se jí Kočičí marš – to víš, děvčičko, kdybys bývala na výspě Hanáckého Slovácka, snědla bys bársco (chuckle) . A do opíkací erteplovej kaše patří krupica, ináč by se ti neopíkala, ale rovnou pálila, a to my nechceme (shake)
Zkrátka, jiný kraj, jiný mrav a jiná brkaše. (Té hedvábné se u nás říká herbávná (nod) )
Ygo takto se u nás dělají škubánky, nebo alespoň se tomu u nás tak říká. sypou se mákem nebo se pak opečou, samotný s cibulkou se slaninou :p
Jsme jedné chuti ty i já. (rofl) (rofl) (rofl)
Bedulko,lepenici si dělám často – šťouchané brambory se zelím a navrch osmažená cibulka a slanina…
Nastavovaná kaše je brkaše nastavená krupkami,dává se do ní majoránka a česnek ,navrch totéž co na lepenici.
Obého mohu metrák!
A ještě se vrátím k „sladké“ ovesné kaši. V té instantní je něco, co mi nechutná. Ta naše je ježatá a obvykle nedělní snídaně 🙂
Dám vařit trochu vody ( asi čtvrt litru ), do vařící nasypu ovesné vločky a uvařím fakt hustou lepivou potvoru. Pak do toho nastrouhám dvě jablka i se slupkou, aby se zachovala ježatost a podle toho, co jsou to za jablka se přidá lžička nebo dvě medu. Naloží se na misky a shora posype sekanými ořechy.
Po takové snídani vydržíte za rýčem celé dopoledne 😀
Pro mlsouny je možné husté uvařené vločky poředit trochou mléka, přidat ďobeček másla, rozinky, sušené brusinky, nebo jiné dobroty a na misce posypat troškou skořice. A nebo podle mojí mamky se přidá víc mléka, aby byla kaše řidší, moc se neosladí a na jednu stranu misky se přidá velká lžíce rybízové marmelády. Nejlíp hooodně kyselé, až se kroutí oči. Když se to jí nesmíchané je to bezva 😀
Ach môj ty Bože!!! Gríska/krupicova kaša po našom/to je jedlo.Ako deti sme ju nenávideli,lyžičkou behali po tanieri a nejedli a to nám zostalo.Grísku odvtedy celý život jem riedku,hooodne posypanú kakaom/žiadne Granko/ a ocukrovenú kryštálovým cukrom.Potom lyžičkou starostlivo zamiešanú na tmavo-je sladučká a kryštálový cukor príjemne křupe pod zubami-proste mamina gríska,vôňa detstva,normálne teplo z kachiel,za oknami tma a hmla.Totiž my sme grísku jedavali na jeseň a v zime a vždy len večer.
Verenko (inlove) , to je nádhera, jak se shodneme! 🙂 Příště si ji teda zkusím zamíchat. (nod)
Docela dobré je poklást dno talíře nakrájeným banánem na kolečka a nebo třeba kompotovými meruňkami a zalít krupicovou kaší, navrch ozdobit jak jsme zvyklí. Jen máslo nedáváme, nějak nám ten plovoucí tuk nechutná. 🙂
mňam, kaše!!! nejraději bramborovou, takovou, co je někde na pomezí šťouchaných brambor, máslíčko a pažitku na to! krupicovou ráda úplně klasicky – z másla a cukru se dají vytvářet jezírka a průplavy 😀 rýžovou kaši nevyhledáváme, ale rýžový nákyp bych mohla ( kdyby mě to bavilo pracně připravovat) vyrábět v pekáči tak pro regiment, nejlépe s meruňkami, hmmm to je dobrota! rýže se na něj ale opravdu nejlépe musí vařit ve dvouplášťovém hrnci na mléko, aby se nechytla. ledvinky, to je kapitola sama pro sebe – ty miluju, ale jedině připravené od mého tatínka, který umí skvěle vařit ( mamka vyrábí ty domácí knedlíky k tomu nebo epesnou rejžičku). jediné místo, kde byly též vzaty na milost,je hospoda U Vacků, tam se ale vaří poctivě po domácku ( taky se odtamtud vždycky z oběda kulíme jako syslové) 😀 a nedělejte mi chutě, dneska bude k obídku tmavý rohlík, hodně práce! takže jdu papapa 🙂
a co takhle krupicová kaše, co v ní lžíce stojí, rozetřená na talíře, mísy atd. do asi centimentrové vrstvy, nechaná vychladnout a ztuhnout, pak nakrájená na čtverečky, obalená ve vajíčku a osmažená? A podávaná buď ocukrovaná a okakaovaná – nebo politá kompotem… V rodině se to vyskytovalo pod názvem „krupicové řezy“ a bylo to oblíbené…
Miluju krupicu – ani hustou ani řídkou, na dno talíře plátky másla, nalít krupicovou kaši a nahoru kakao a mletý cukr – mlasky mlasky 😛 – bohužel, v rodině jsem jediná, tak si ji vařím, když jsem sama doma.
Další kaše, kterou miluju je brkaše – a ano, ta hedvábná vede (i když kaše nastavená krupicí nebo hrubou moukou – hmmmmm, ta je taky výborná, a když zbude k večeři, hezky se opíká na železné panvici „na škraloupky“).
A poslední kaše, kterou nezřízeně miluju, je hrachovka – ale k té jsem našla vztah až téměř na svá stará kolena, několik desetiletí jsem ji nemusela ani vidět, natož jíst.
Ostatní zde jmenované mi do baráku nesmí (chuckle) (při představě instatní ovesné kaše – brrrr) .
Akorát, teď jsem si vzpoměla, myslím že ri tady nedávno mluvila o kaši z dýně hokaido. Tak tu bych zkusila, protože polívka z ní je výborná (no vida, a to jsem se původně taky ošklíbala).
Ano YGO, jsi můj člověk. Hrachovou miluju a už vím, co si uvařím o víkendu. A pěkně sypnu smaženou cibulkou na sádle, tu si smažím sama, ale vynikající je na brkaši i hrachovku ta z IKEA. Už je smažená a moc dobře chutná! A možná kousíček uzeného nebo šunčičky že bych k tomu hráchu…….
Karolíno, nedělej mi chutě, slintám na klávesnici (tmi) , taková dobrá hrachovka….
Jinak oves v jakékoliv podobě přenechávám koním, do kuchyně mi nesmí a totéž platí i o rýžové, či jáhlové kaši.
Nojo, jenže já tu cibuli z IKEA hned sním! Teď mají velké balení, ufff, posledně jsem odolala a doteď se ve mně sváří hrdost s lítostí nad tímto nevídaným činem. (wasntme) (chuckle)
ad: z dýně hokaido – četla jsem „dýně hovado“ :O :O :O … asi bych se měla jít najíst 😀
Zdravím opět od žabek- jsem zrelaxovaná z lázní, tak se jdu zase ničit do procesu….
Já věděla, že s tou kaší to bude na dva táboty- buď mňam nebo fuj, a diskuze to opět dokazuje 😛
Ovesnou kaši vyrábíme, takže ji velmi často degustuji i snídám. Nakonec pro námořníky ideální snídaně, loni ji Kuba na lodi snídal celý měsíc – pravda poté po ní asi půl roku nešílel.
Bramborovou kaši zejména na konci zimy vylepšuji cibulí -nakrájená na velké kusy se dá vařit s bramborama a měkká se s bramborama máslem a mlékem rozšmelcuje na kaši. Sebere tu sklepovou chuť starých brambor.
Rýžové kaši jsem jedenkerát v životě děkovala – podařil se mi gastronomický kotrmelec a nevím jaká kombinace nesedla, leč celý tábor měl velmi rychlé noční zažívání. Druhý den jsem podávala kakaovou rýžovou kaši a bylo po problému. Za odměnu jsem vyprala několikero spacáků…
Matyldo, ňam! Teď jsem se vrátila z polikliniky od upírů, co mi brali krev, a hlad mám jak tři psi – bude instantní ovesná kašička s meruňkama, to je nápad!
Sladká jídla moc nemusím, nejlepší nákyp je z uzeného a můj dpor k žemlovce je zde už dlouho znám, ale u krupicové kaše udělám ráda výjimku. Mám jí ráda se skořici a buď promíchaným obsahem vanilkového lusku, který se v mléce, ještě lépe smetaně, vaří nebo nahoře sypnutou vanilkovým cukrem. Hodně máslíčka prosím! Kakao moc nemusím. Co se dalších kaší týče, tak pak už jen slané, takovou rýžovou bych nepozřela. Brkaše, po té se mohu utlouct, ale nesmí to být ta syntetika z pytlíku. Jím jí ráda ke všemu, jako můj kamarád, kterému nevadí si dát ke smaženému řízku rýži. Já si dám brkaši klidně i k omáčce. I jsem ochutnala tu s brokolící a je vynikající. Miluju hrachovou kaši, nastavovanou kaši, všechny druhy kaší naslano. A dají se s nimi tvořit věci: z brkaše např. zapečené pusinky – nastříkáme ji na plech a zapečeme v troubě se sýrem apod. A jestli to tak s mými zuby půjde dál, jako dosud a já se nezbavím panického strachu ze zubaře, tak se kašema budu živit až do smrti!
Karolínko, zubaře můžeš vyměnit, kaše je ale věčná! 🙂 pozdrav smečce a podrbáníčko zejména statečnému zubatému Zrzínkovi! Snížek mi včera přišel dýchnout do tváře a za ucho…tím dechem by šlo leptat sklo! takže nás čeká asi prevence, ne-li odstranění zubního kamene,protože následný pohled do tlamičky, který šelma ochotně nabídla, byl víc než jasný 🙂
No, Zrzínkovi ale moc z tlamky nesmrdělo, nevím, co si to, chlapeček můj zrzavej, vymyslel za specialitku!
no on právě asi paradoxně nevoní ten projev zubního kamene – zkažený zub si tiše čeká a čeká a pak udělá takové dryje jako udělal Zrzínkovi, mrcha!ale hlavně, že už je kocouříček zase v pořádku 🙂
U nás se krupicovou kaši může celá smečka, hlavně hodně sypanou mléčnou nastrouhanou čokoládou, Gomez a Quidošek rádi s máslem, já s Nikčou raději másla pomálu…
OT – dnes na Hadopasech končí hlasování na téma příštích zvířetnických kalendářů (wait) HLASUJTE !! pokud jste tak ještě neučinili. Vede „Kámen a voda“ před „Zvíře v pohybu“ a třetí je „Zvíře a voda“ .
Odhlasováno 😉
honem honem hlasujte pro zvíře v pohybu!!!!!!! už je to jen o čtyři hlasy – kalendář bez vižátek by byl pro mne smutný, takových koupím po krámech hodně ;(
Tady se lobuje !
Tak honem, hlasujte pro zábavné a akční namočené šutráky 🙂
ne neeeeeeeeeeeee 😀
Jo – tady se lobuje a ještě nesportovně a nečestně (protože někteří ostatní neumí psát tučně (chuckle) ).
A dívala jsem se – je to fakt těsné – tak kdo chcete mít v kalendáři živou vodu a drahé kamení, honem hlasujte, ať nás pohybující se zvíře nepřeválcuje (happy)
jak – nesportovně??? naopak cítím handicap, protože tento Zvířetník neumí psát barevně ;(
HLASUJTE PROSÍM NA HADOPASECH PRO VAŠE JEDINEČNÁ A ROZKOŠNÁ ZVÍŘÁTKA!!!!!!!! (h) (h) (h)
sekce Ostatní neveřejná témata – Kalendář 2013 (nod)
Krupicová kaše je moc dobrá věc, ale nejlepší je uvařit jí víc, nalít do mističek a nechat v lednici ztuhnout do rána, to je úplně něco jiného a polité rozmačkaným ovocem…
A pro ty, co jsou na slané, četla jsem recept, ozkoušela a milujeme všechny. Bramborovo brokolicová kaše – vařit brambory, v půlce doby varu přisypat brokolici na menší kousky, dovařit a upravit jako klasickou kaši a podávat s čímkoliv, opravdu velmi dobré, tedy pro ty, kdo rádi brokolici.
krupicovou kaši můžu 😛 , a když jsem sama doma, tak si ji někdy maličko k večeři spáchám. Jen na malý talířek – s cukrem a skořicí nejraději. Polovička a mlaďaska vždy raději s kakaem nebo ještě lepší se strouhanou čokoládou.
Sladká jídla mi nevadí – až na rýžovou kaši. Moje mamina dělá prý skvělý rýžový nákyp – neeee – já od malička nerada. Ale u nás doma se nikdo do jídla nenutil – když ostatní mlsali nákyp, jaá měla něco jiného – pro mě poživatelného.
Abych nezapomněla:
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tedy ona to má být spíš polévka, ale jelikož je fakt hodně hustá, dá se klidně považovat za kaši.
To jsem takhle dumala, co si vařit, když aplégr má obědy ve škole, tak jsem trochu pošmejdila po netu a výsledek je ukrutně dobrej 🙂
V kastrolu se osmahne na oleji anglická slanina nakrájená na malé kousky a přihodí se na drobno pokrájená střední cibule. A nechá se zesklovatět. Pak se přihodí tak 150-200g vloček a trochu se osmahnou. Načež se zalije cca 2 litry vody, do které se rozkvedlá polévková kostka (používám zeleninovou) a přihodí hrst polévkové zeleniny, osolí, opepří, okmínuje, nakonec se může přidat i trochu majoránky. A mezi tím lze přihodit co tak dům dal – brambora, fazole, zbytek klobásy atp.
Doporučuju vařit aspoň půl dne předem, protože rozleželá a ohřívaná je mnohem lepší. Zrada je jen v tom, že vločky sáknou a tedy nutno ředit a dovařit, čímž původní 4 porce se promění na kotel pro regiment. Tuhle jsme to jedly 3 dny (a vůbec mi to nevadilo), já k obědu, aplégr k večeři a když jsem ten poslední den dumala nad 5 posledními lžícemi, protože jsem už opravdu, ale opravdu byla nacpaná jak ježek, přišel Evelín a vrhnul se do talíře. A zřejmě tak dobrou polívčičku v životě nejed, protože se mu dělaly boule za ušima a vylízal to dočista dočista…. 😀
Takže vskutku oběd pro „celou“ rodinu. Doporučuji přikusovat dobrou křupavou houstičku.
Dobrou chuť!
Hmmm, to zní zajímavě- jen těch vloček asi přidám míň 🙂
Rýžovou kaši nevařím a nijak zvlášť mi nechutná. Bramborovou mám ráda, ovšem z brambor. Jak píše Renátka o té hedvábné, kdysi jsem koukala na nějaký pořad o vaření, a ta dáma do hrnce sunula kusy másla a lila smetanu, až se mi panenky protáčely. Ale ono to fakt funguje a je to hříšně dobré.
Ovesnou kaši jsem kdysi míchávala, dnes si lebedím nad instatními kašičkami, mám ráda i tu neochucenou.
Pohádka mládí musí bát ne řídká, ne hustá. Měla by mít lehce smetanovou barvu. Musí být poctivě posypaná černým kakaem (kdepak granko!) a na vrchu musí házet odlesky krystalky cukru. Uprostřed se pak rozlévá rybníček žluťoučkého másla a celý byt voní. Pokaždé váhám, jestli promíchat všechny dobroty, je to tak lákavé, ale nakonec jako vždy objíždím kaši kolem dokola lžící a ujídám kaši, jak postupně stydne. Na těch krajích je skoro neochucená, pak zesládne cukrem a prudce změní chuť kakaem.
Je to výtečné, pokud se vám nepodaří kakao v této hladové fázi vdechnout a rozkašlat se. (whew)
Ach! 😛
Přeju všem krásný den. (h)
Vave,neopisovala som!!A skús tú svoju raz aj zamiešať-božské a ten kryštálový cukor tak jemne křupe…
Som rada,že Tomáš je v poriadku,na tie viry som myslela od začiatku/som dobrá,čo?len samochvála smrdí/
Dobrý den všem !
Vřelý vztah mám jen ke kaši bramborové,krupicovou a rýžovou kaši můžu,ale nepřeháním to a hrachovou kaši jsem od školních let nejedla a hodlám v tom pokračovat.Sladká kaše mi trochu vadí,neboť musím u toho stát a míchat,aby se nepřipálila,pak mně z dlouhého stání bolí v kříži…
Držím stále palce všem marodům (y) (inlove)
Můj vztah ke krupičné (u nás se neříkalo krupicová) kaši je kladný od prvního seznámení s pohádkou Hrnečku, vař. Výraz „kaše jako mandle“ mě naprosto okouzlil. Dodnes ho mám spojený s chutí přeškvařeného másla, drobných hrudek moučkového cukru a skořice.
Rýžovou kaši nevyrábím, nákypy dělám ze zbylé dušené rýže a jsou oblíbené, zvlášť pokud jsou hojně proložené meruňkami.
A ovesná kaše je jeden z mých kulinářských hříchů. Opravdu mám ráda (a děti také) průmyslově vyráběné instantní ovesné kaše. Vysypu pytlík do misky, přicmrndu deci a půl vody, přihodím pár rozinek (pokud je mám), minuta v mikrotroubě a je to. Jenom jednou jsem si naběhla – koupila jsem v M+S cosi, co jsem považovala za instantní kaši. Byly to ovšem zcela neochucené instantní ovesné vločky a bylo jich hodně. Tak jsem za hlasitého skřípání zubů přidávala cukr, mléko, ovoce a další ovesněkašové přísady a předříkávala si: „To máš z toho, že sis to složení nepřečetla“ 🙂
Bramborová kaše je kapitola sama pro sebe. Naše nejoblíbenější se nazývá „hedvábná“ a její kouzlo je v tom, že obsahuje nezanedbatelné (přelož si: značné) množství smetany ke šlehání. Utěšujeme se tím, že ten vitamín C a další prospěšné prvky tam jsou pořád a proto je hedvábná kaše zdravá (rofl)
A ještě máme rádi polentu – kukuřičnou kaši, nejlépe z hrubé kukuřičné krupice.
Bramborová kaše je asi také jediná, kterou mám (máme oba) pravidelně ráda a dělám často. „Kaši“ dělám ale z instatního prášku, je dobrá, prodává se zde v kilovém balení, takže mi málokdy doma chybí a je to raz dva. Z poctivých brambor (trochy mléka a másla) dělám spíše šťouchané brambory, máme v tom rádi hrudky, zatímco moje kamarádka naopak slité rozvařené brambory šlehá do hladka ručním šlehačem.
Mám ráda i rozmačkané sladké brambory, ale to je spíše nárazová příloha, denně bych je jíst nemohla.
Pohádku mládí jsem už neměla vůbec nepamatuji. Zkoušela jsem takhle jednou „přeměnit“ jižanské „grits“ – tedy místo jen polité máslem jsem tu horkou kaši pocukrovala a posypala skořicí – nechutnalo mi to. Zato poctivou krupicovou jsme jako děti měly rádi a sypaly jí buď skořicí nebo kakaem s cukrem. Nejprve jsme si jí udělaly hezky mramorovou a pak to dokolečka lžící rozhňahňaly a s chutí snědly.Kdyby mi ji dneska takhle někdo nabídl, nevím, jestli bych ji snědla. Ale tenkrát v ní také musela lžíce stát. Dobrá byla i za studena, vykrajovaná lžící.
Manžel dostane občas k snídani chuť na jejich různé horké ovesné kaše. Ale to si pak koupí krabičku asi deseti instantních sáčku s různými příchutěmi a udělá si to sám (stačí jen zalít horkou vodou), mě to nechutná, a hned po ránu odmítám ručně tu lepkavou pastu kuchtit. Ale je prý to velice zdravé i když já si dám mnohem radši chleba s máslem a čerstvým šnitlýkem.
Mám ráda hodně husté krémové polévky, včetně hrachové. Ale např. hrachovou kaši bych asi ještě dneska snist nedokázala. Znechutila mi jí v dětství školní jídelna, kde v ní vždycky kuchařka vyhloubila sběračkou ďolík, do něj nalili olej, k tomu mastně vyhlížející volské voko, párek,nebo už nevím co jiného. Strčila mi to do ruky a ..“další“. A mě se už při pohledu zvedal žaludek. Ještě teď se při vzpomínce otřesu. Tehdy jsem z hladu jen opatrně ohladila kraje kaše, ale jakmile se olej v dolíčku třeba jen kapičku vylil, celý talíř byl odsunut.
Traumata ze školních jídelen – to by byl také výživný námět na článek. Já mám jedno antitrauma – od mateřské školky miluji dušené ledvinky s rýží. A zamilovala jsem si to opravdu v té školce, máma to nevařila. Je to trochu pracné jídlo, i když levné. Kdykoliv v hospodě na ledvinky natrefím, dám si je. A zatím jsem se nikdy nezklamala.
Hm Renáto, tak ledvinky já opravdu nepapám. A moje maminka je naopak měla ráda a kupovala, právě proto, že byly levné a k sehnání.Já jsem ale vzala za vděk třeba vajíčkem na tvrdo. Dodnes jsem jim na chuť nepřišla i když přiznávám, že na pohled je to docela lákavě vypadající maso a vím, že spousta lidí je miluje.
Ledvinky jsou ale velice oblíbené v Anglii – nejvíce v jejich „kidney pie“. Zato z Američanů si troufám říci, že je nikdo nejí. Z vnitřností snad jedině játra (můj choť ani jedno z toho)a samozřejmě etnické obchody slouží sortimentem vlastním. Když jsme bydleli koncem 70 let v Illinois, viděla jsem u řezníka nabídku – zmražené ledvinky, půl kila za půl dolaru. A bylo u toho napsáno „for your pet“ (pro zvířecí mazlíčky). Právě proto, že jako „lidské jídlo“ to nikdo nechtěl. Tak jsem je koupila pro naši kočku. V té době u nás byli angličtí přátele – ona Indka, on typický Angličan s dýmkou stále v koutku pusy. Když viděli ty krásné ledvinky, a co já s nimi zamýšlím, málem je kleplo. Tak se o ně podělili s kočkou, ale musím říci, že ledvinková „vůně“ byla v domě cítit až moc dlouho a i přes tu nízkou cenu jsem je už víckrát nekoupila ani pro tu kočku. Vlastně jsem jimi ani tu kočku nevytrhla.
Hmm ledvinky – tak ty se asi musí umět opravdu upravit, aby byly jedlé. Tady se taky nechytám. Jediné ledvinky, které mám opravdu ráda, jsou králičí … ale těch zase není kilo, že jo – mamka sice zabíjí víc králíků naráz, ale ledvin z nich na máčku není
A pro tu kočku – třebas bys je nemusela vařit, stačilo by je najemno nakrájet a dát syrové. Naš Zikmund vařené maso nemá vůbec rád.
jéje, ledvinky mňam – a už jsem je neměla ani nepamatuju, měla bych to napravit (h)
Ledvinky ty já taky můžu.
Maričko, tvořila jsem kuře „alá lodní kapitán“ sklidila jsem úspěch, chodili očmuchávat pánev už když jsem to dělala a pak už bylo slyšet jen mlak,mlask a tak s dovolením, už jsem předala asi 5x recept dále a tak mám do Emeriky poslat (y) (y) (y)
Tak nevim … pred casem tu nekdo prohlasil, ze pes ma byt aspon tak velky aby ho nezaslapla kocka. Tak toho co jsem ho ted cestou domu potkal, by normalne rostla kocka domaci zaslapla naprosto bez problemu. Netusim co to je za ráci, ale bylo to mrnavy, cerny, s jemnouckou neprilis dlouhou srsti, kratkyma usima (ksichtik spis jako ta zminena kocka) … a narozdil od vetsiny techle pidipsu to nebylo ani nervni ani hlasite. Hned si me sel zkontrolovat, ocuchat a kdyz jsem ho zacal drbat, tak se mi pokousel zakousnout prsty 🙂 Potichu!
Takove kapesni pseko s rolnickou aby se panicce neztratilo.
Tak pokud to nebylo nějaké štěně, bude mě opravdu zajímat, co to bylo za pidipsíka. 🙂
Pry tri mesice. A velke to bylo jak malé kotě.
V „kohoutku“ tak mozna deset čísel.
Dnes jsme něco podobného potkali na Příkopech. Výška v kouhoutku asi 17 cm, bílá srst, černá ouška. Víla nevěřila, že je to pes.
Takového tvora jsme potkala u kadeřnice- její dcera si pořídila pražského krysaříka, stejně starého jako Světluška, jen ta velikost odpovídala spíš našemu potkanovi, pouze nohy byly delší. Slečna krysaříková byla moc milá, ale z té velikosti jsem byla na rozpacích i já a to já mám malé psy…
No,no!
A moji Trhači jsou co???
To jsou přece Trhači, to je jiná liga 🙂
Pánové děkují 😀
Půlnoc na krku a mluví se o žr… potravinách 🙂
Kterou kaši? Každou. krupicovou, pohankovou, rýžovou (ts. povynálezu instantních vloček to jde samo), ale domácnost (včetně mě) nejraději ovesnou. je do hned a je to dobré.
Aspoň pro nás.
A musli nerada, není to divné?
Pozivatelne kase jsou jen dve. Bramborova a krupicova.
Rozvarene vlocky jsem uz kdysi ohodnotil slovy … na lepeni tapet by se to mozna pouzit dalo, ale k jidlu to neni. A ryze jakkoli na sladko je naprosto ale zcela a uplne nepozivatelna. Asi tak od te doby kdy me ve skolce donutili dojist ten ryzovy nakyp … puvodne mi, mam pocit, i celkem chutnal, ovsem takhle se s nim mohly soušky seznámit ještě jednou.
Milá ri, a co jsi v pátek nad ránem čekala? Povídání o ropě v pátek nevycházejí (rofl) Už jsme tu o tom diskutovali, že není vhodného termínu ke zveřejnění Mlsotníku. Vždycky má někdo hlad 🙂
No, a jsou tací, že mají hlad vždycky! (chuckle)