Když se mi narodil synek, doporučovala mi maminka jíst ovesnou kaši, prý to podporuje tvorbu mléka. Ona mě kojila tři čtvrtě roku tak to asi fungovalo. Ale já nebyla schopná tu mazlavou kaši pozřít. Promiň mi to synáčku. Ale kluk vyrostl, měří 180 cm a nevypadá jako třasořitka ač jsem ho nekojila dlouho.
Tady ve Švédsku se jí kaše k snídani. Snídala jsem s dětmi ve školce. Kaše je vařena ve vodě a mléko se na ni nalije na talíři. Ovšem já nejvíce miluji kaši vařenou z žitných vloček. To je ta nejlepší kaše vůbec. 😛 😛 😛 (to je smajlík oblizovací)

Konečně jsem snad na netu. Jsme na výletě a je to složitý …a zrovna takový téma.
Já jsem docela kašová, všechny jmenované a ještě jáhlovou ráda. Rýžovou výrazně ráda, akorát potřebuju, aby ji vařil někdo jinej :P. . Ale mám forek na nákypy – rýžovej i jáhlovej: vařit ve vodě a přidat sušený mlíko (clap)

a kde zostala pohánková kaša. Na 1 porciu dám 3 dcl mlieka, 30-40 g pohánkovej krupice, štipku soli a keď to vrie, prihdím za hrsť sušených jabĺčok – kocky veľkosti hrozienok a za hrsť slnečnicových semienok, trochu škorice a kto má potrebu prisladí medom.
Krupicová kaša mi pripadá bez chuti, pohánka má svoju výraznú chuť a obsahuje veľa rutínu a kvalitných bielkovín.
Čistá kaša sa dá vymiešať s tvarohom bez tuku – takým tým hladkým a obložiť čerstvým alebo kompótovaným ovocím, ozdobiť kopčekom šľahačky a dezert je na svete. Zatiaľ nikto nedmietol.

ZPRÁVA O VERAM
Napsala jsem paní Miře, se kterou se jednou setkala, a zeptala se na Veram. Napsala mi toto:
„Máma stále leží na JIP a její stav se zlepšuje jen velmi pomalu. Stále nemůže mluvit, ale vnímá a komunikuje pohybem hlavy. Táta je bohužel také dost nemocný, takže jí nemůže navštěvovat. Ohlasy na zvířetníku jsem zaregistrovala a slovně jsme to mámě vyřídili. Myslím, že jí to udělalo radost. Já teď měla chřipku, takže jsem jí nemohla osobně navštívit (chodí tam bratr), ale vytiskla jsem výpis plný sluníček a srdíček a v sobotu jí to nesu do nemocnice, aby to viděla na vlastní oči :). Vyřiďte, prosím ode mne poděkování Zvířetníkům za jejich starost a držení palců – je to stále potřeba.
Sluníčko (doplňuji: od Myšky) a anděla (doplňuji: od Janičky Jováskové) zatím vyřídím jen slově – nevím, zda by bylo možné jí to tam někde nechat – je to oddělaní JIP – ale zeptám se.
Držte nám prosím palce i nadále a děkuji.“

Ujistila jsem paní Miru, že na Veram stále myslíme a palce držíme, protože ji máme rádi.
(h) (y) (sun)

No dobre, tak ja sa tu teda verejne priznám – som z toho druhého tábora, kaše mi nevezú. Žiadne. Krupicová je asi tá spomínaná trauma z detstva, dodnes ju nemôžem ani cítiť. A je možné že sa mi to rozšírilo na všetko kašovité – nemôžem ani zemiakovú, ani hrachovú, ba ani pudingy a ryža nasladko je fujtajbl z najhorších. Ani prezreté kašovité ovocie nezjem. Husté kašovité omáčky tiež ne-e, moja babička varila napr. luskovú fazuľku tak, že keď vychladla, dala sa krájať nožíkom (brrr). Ovsené vločky jem, ale tak, že si ich nasypem do jogurtu a rýchlo zjem, kým sú ešte chrumkavé.
Vlastne jeden druh kaše môžem! Zabíjačkovú! (blush)

dole Eva to napsala skoro za mě, má zřejmě chuťové buňky podobně nastavené… brkaši mám ráda, ale nechutná mi taková ta hodně řídká, vlastně ji mám ráda tak jak píše Eva – něco na pomezí kaše a šťouchaných brambor, i hrudky v tom mohou být a ne úplně dohladka, a hodně másla když se dá, je to mňamka převeliká
krupicovou kaši mám vlastně taky ráda, ale málokdy si na ni vzpomenu, abych si ji udělala – a to´mám doma krupici stále, nevím v čem to je… ale na vánoce jo, to je zvyk z rodiny (to si na ni i sama vzpomenu, chicht)
rýžovou nevařím, ale rýžový nákyp celkem můžu, i když teda taky jsem spíš masová – ovšem taky mě nikdy nenapadne (to už spíš tu krupicovou, hehe) ho uvařit
hrachová – k té mám zvláštní vztah… luštěniny mám mooooc ráda, prostě by mi měla chutnat, ale v oblibě ji nemám, řekla bych že se na tom podílela školní kuchyně, kde byla vždycky tak nějak divně cítit a byla barvy spíše nahnědlé než zelené, jakou bych si asi představovala já – nedělali to třeba z nějakého polotovaru?? možná jsem tu opravdickou vlastně nikdy nejedla, zelenou, vonící hrachem – asi zaskočím ke Karolíně 😀
ovesnou jsem jedla jedinkrát v životě, bylo to v nemocnici a vůbec mi nechutnala, brrrrrr – nevím, možná to bylo tou nemocnicí, ale spíš asi ne, protože jinak mi tam docela chutnalo… mno, mně chutná všude, jsem velice vděčný strávaník – lépe šatit než živit 😛

Miluju krupicu – ani hustou ani řídkou, na dno talíře plátky másla, nalít krupicovou kaši a nahoru kakao a mletý cukr – mlasky mlasky 😛 – bohužel, v rodině jsem jediná, tak si ji vařím, když jsem sama doma.

Další kaše, kterou miluju je brkaše – a ano, ta hedvábná vede (i když kaše nastavená krupicí nebo hrubou moukou – hmmmmm, ta je taky výborná, a když zbude k večeři, hezky se opíká na železné panvici „na škraloupky“).

A poslední kaše, kterou nezřízeně miluju, je hrachovka – ale k té jsem našla vztah až téměř na svá stará kolena, několik desetiletí jsem ji nemusela ani vidět, natož jíst.

Ostatní zde jmenované mi do baráku nesmí (chuckle) (při představě instatní ovesné kaše – brrrr) .

Akorát, teď jsem si vzpoměla, myslím že ri tady nedávno mluvila o kaši z dýně hokaido. Tak tu bych zkusila, protože polívka z ní je výborná (no vida, a to jsem se původně taky ošklíbala).

Sladká jídla moc nemusím, nejlepší nákyp je z uzeného a můj dpor k žemlovce je zde už dlouho znám, ale u krupicové kaše udělám ráda výjimku. Mám jí ráda se skořici a buď promíchaným obsahem vanilkového lusku, který se v mléce, ještě lépe smetaně, vaří nebo nahoře sypnutou vanilkovým cukrem. Hodně máslíčka prosím! Kakao moc nemusím. Co se dalších kaší týče, tak pak už jen slané, takovou rýžovou bych nepozřela. Brkaše, po té se mohu utlouct, ale nesmí to být ta syntetika z pytlíku. Jím jí ráda ke všemu, jako můj kamarád, kterému nevadí si dát ke smaženému řízku rýži. Já si dám brkaši klidně i k omáčce. I jsem ochutnala tu s brokolící a je vynikající. Miluju hrachovou kaši, nastavovanou kaši, všechny druhy kaší naslano. A dají se s nimi tvořit věci: z brkaše např. zapečené pusinky – nastříkáme ji na plech a zapečeme v troubě se sýrem apod. A jestli to tak s mými zuby půjde dál, jako dosud a já se nezbavím panického strachu ze zubaře, tak se kašema budu živit až do smrti!

Rýžovou kaši nevařím a nijak zvlášť mi nechutná. Bramborovou mám ráda, ovšem z brambor. Jak píše Renátka o té hedvábné, kdysi jsem koukala na nějaký pořad o vaření, a ta dáma do hrnce sunula kusy másla a lila smetanu, až se mi panenky protáčely. Ale ono to fakt funguje a je to hříšně dobré.
Ovesnou kaši jsem kdysi míchávala, dnes si lebedím nad instatními kašičkami, mám ráda i tu neochucenou.
Pohádka mládí musí bát ne řídká, ne hustá. Měla by mít lehce smetanovou barvu. Musí být poctivě posypaná černým kakaem (kdepak granko!) a na vrchu musí házet odlesky krystalky cukru. Uprostřed se pak rozlévá rybníček žluťoučkého másla a celý byt voní. Pokaždé váhám, jestli promíchat všechny dobroty, je to tak lákavé, ale nakonec jako vždy objíždím kaši kolem dokola lžící a ujídám kaši, jak postupně stydne. Na těch krajích je skoro neochucená, pak zesládne cukrem a prudce změní chuť kakaem.
Je to výtečné, pokud se vám nepodaří kakao v této hladové fázi vdechnout a rozkašlat se. (whew)
Ach! 😛
Přeju všem krásný den. (h)

Tak nevim … pred casem tu nekdo prohlasil, ze pes ma byt aspon tak velky aby ho nezaslapla kocka. Tak toho co jsem ho ted cestou domu potkal, by normalne rostla kocka domaci zaslapla naprosto bez problemu. Netusim co to je za ráci, ale bylo to mrnavy, cerny, s jemnouckou neprilis dlouhou srsti, kratkyma usima (ksichtik spis jako ta zminena kocka) … a narozdil od vetsiny techle pidipsu to nebylo ani nervni ani hlasite. Hned si me sel zkontrolovat, ocuchat a kdyz jsem ho zacal drbat, tak se mi pokousel zakousnout prsty 🙂 Potichu!
Takove kapesni pseko s rolnickou aby se panicce neztratilo.