Děkuju za báječné komentáře (inlove) – četla jsem, a zároveň se smála i otřásala hrůzou (tmi) Já nemusím žádný hmyz, i když už to není ta panika, co jsem jí propadala coby malá holka (hm a ještě pár let potom 😛 )
tady doma nám trápí především mouchy – jsme na opravdové vesnici s prasečákem, kravínem a četnými záhumenky, neexistuje způsob, jak se opravdu zbavit much. Pavouků je tu plno, ale slušně se drží venku, kde spolu nemáme spory 😀

Jinak hlásám, že Kazanovi noha sice oplaskla a je veselý, na lokti má ale pořád otevřené dvě rány, kolem je trochu nekrotické tkáně a nechce se to moc hojit. Problém je v tom, že je to na lokti, přesně na místě, kde leží, takže rány jsou stále traumatizovány. Dostali jsme od veta jakýsi gel s aktivním kyslíkem, předčišťujeme kysličníkem, po vysušení natíráme Betadinou a gel dávám až na čisté. Momentálně má na ráně gázu přichycenou leukoplastí, přes to dlouhorukávovou fleesovou mikinu vel 148 (rukávy pravda ohrnuté 🙂 ) a přes to postroj – jediný způsob, jak na něm cokoliv ochranného udržet. kdyby vám zbyl kousek palečku, asi by se hodil – už se s tím přece jen trápí dva týdny a ještě nejsme u konce…

Jejda pavouci. Jak už napsala HankaW, tak těch je na Jihu spousta a jeden se s nimi prostě musí naučit žít. Ale mám dojem, že nějak také mizí. Jinak já se přiznávám, že tady se ze mne stal pavoukobijec – v domě je nemilosrdně zabijím. Tam se totiž občas ukazují takoví různí maličtí a já prostě nemám čas zkoumat, co jsou zač a protože právě ten „brown recluse“ je hodně jedovatý, nemám s nimi v domě smilování. A ta „černá vdova“ – prý se pozná podle toho, že má na zádech červené „přesýpací hodiny“. Jenže je maličká a mě se zrovna nechce nad ní nahýbat a studovat, jestli to je opravdu ona, nebo nějaký jiný kousavý a jedovatý pavouček.A kdybych ho vynesla ven, tak mě kousne tam, že? A mám k tomu důvod, protože nějaký jedovatý mě kdysi skutečně kousnul do kotníku. Nejprve to vypadalo jako kousnutí komáru či mouchy. Ale pak to zarudlo do velkého kola, ,mokvalo to jako vřed, bolelo to, svědilo a hojilo se to nejméně tři týdny. Jinak ty pruhované křižáky mám venku naopak ráda – jejich sítě bývaly docela ozdobou zahrady a protože chytají hmyz, nevadí mi. A když Zana o kus dole dala odkaz, tak já přidám i svoji trošku. Sadu fotek, zrovna se to hodí. Když jsem totiž před pár měsíci prohlížela svoje archivní fotky při hledání nějaké dostatečně velké a hlavně „stojaté“ na kalendář, narazila jsem právě na ty pavouky. A hele – Dede teď o nich napsala.

Jen si musíte jednotlivé popisky přečíst dole pod fotkou, nechce se mi tu hromadu fotek znovu přepisovat přímo na fotku.

http://marickac.rajce.idnes.cz/pavouci_a_pavuciny

Tedy, milá Dede,dnes pořádně protřepu peřiny. Když na to nemyslím, je mi to fuk ale při pouhém pozeření, že by tedy jaksi tam mohl být osminoh,už sice neječím ale dobře mi není. Prostě je nemusím,nikdy však nezabíjím.Přednosta je musí ohleduplně vynést a já to někdy taky svedu.V předchozím bydlišti jsme měli jednoho stálého pabouka, říkali jsme mu Spěchálek, vždycky drandil úžasnou rychlostí přes koberec na druhou stranu a při mdlém osvětlení vypadal hrozně velkej.Když viděl čerstvě připláclou muchu normálně po ní skoro skočil.Myslím , že to mohl být pokoutník domácí.
Kočky loví pavouky, že jo ?

Pavouci mi příliš nevadí, někteří jsou i moc hezcí. Pravda, v bytě je nemusím a opatrně je stěhuji ven. Dřív jsem k tomu potřebovala kelímek a arch papíru, ale od dob, co jezdím na tábory, už žádný nástroj nepotřebuji. Téměř každý táborový večer přišlo nějaké dítko: „Luďkoooo, vyndej mi toho pavouka ze stanu, já se ho bojím!“ Takže nezbylo nic jiného, než nešťastného pavouka zručně odchytit, samozřejmě do ruky, případně ukázat, že tedy opravdu je chycen a opatrně ho vypustit do lesa. A nechodila za mnou jen malá děvčátka, ale i starší kluci, ba dokonce i někteří vedoucí. 🙂 A tak jsem se přestala štítit a bát pavouků. Občas jsem ve stanech lovila i žabky a jednou dokonce i hada 🙂

(OT) Hodil jsem na Hadopasy odkazy na par scenek z toho naseho dívadla. Kdyby si nekdo potreboval spravit po tech pavouccich chut.
No … i kdyz …

Pavouci mi nevadí, protože chytají mouchy, nicméně ty větší kusy doma mít nemusím. Proto se je snažím odlovit na smetáček a vytřepat venku. Ale vadí mi cokoli mrtvého. Takže dneska jsme se musela zapřít, když jsem chválila kočku za to, jak je šikovná, když donesla na terasu vypaseného zakouslého myše a já ho musela uklidit. Kočka dostala trochu smetany a byla spokojená, ovšem za chvíli došla inzerovat, že jí z terasy zmizela ta svačina!

Pavoučka je mi líto, chápu strach z pavouků v místech, kde žijí jedovatí zástupci, ale u nás je to snad spíše odpor či opravdu fobie. Sama je mám hrozně ráda, když se mi nějaký křižák uhnízdí na okně je pojmenován Kleofáš a celorodinně chráněn. Jednou jedna Kleofášová bydlela nad mojí sbírkou afrických fialek a tak jsem zjistila, že má nádherně růžové hovénko. Vyvedla mladé, přestěhovala se do obýváku a zřejmě ji Bimbo vyluxoval. Tak máme volné okno, prosím vstupte

Na takové šoky poránu mám náhodou lék. Kdo máte rád střepy, kochejte se :
http://tmilada.rajce.idnes.cz/Kunstatsky_jarmark_11

to musel byt hrozny zazitek, uplne si to umim predstavit. drhnout hrnec pavoukem neni cinnost vhodna pro lidi s arachnofonii, a nakonec pro pavouka taky ne. ja mam takovou arachnofobii, ze jsem i nekolikrat v zivote byla vzhuru celou noc s rozsvicenym svetlem, abych videla, jestli se ke mne neblizi pavouk. mam hruzu z toho, ze kdyz v noci spim, tak se mi mozna prochazeji po perine nebo rovnou po me.
ja myslim, ze strach z pavouku je racionalni, jinak by nam nezustali tak hluboko v race memory.