Pohledy k nezapomenutí doprovázejí lidstvo již odnepaměti. Pračlověk klopýtnuvší o nevrlého savce neznámého rodu vyzbrojeného však páchnoucí tekutinou, nafoukaný rytíř padající z koně do strouhy plné bláta, tchýně polévající si sladkou kávou sváteční ubrus – to a miliony podobných situací někdo pozoroval a z hloubi zlomyslného lidského srdce si přál, aby mohl tuto skutečnost předat dál.

To také činil. Nicméně po dlouhá staletí mu k tomu musela stačit vlastní ústa či ruka vládnoucí perem nebo štětcem. A fantazie, pochopitelně. Vyprávělo se, zpívalo, psaly se texty, malovalo se, na svět přišly nejprve knihy a potom i noviny. Bez obrázků to nešlo, ale ani ony nebyly to pravé. Chtělo to něco nového!

Zkrátka fotografie musela být vynalezena už jen proto, že řád našeho vesmíru se bez ní prostě neobešel. Jenomže jak už to bývá, co nadchne objevitele, nad tím už za pár let (měsíců, týdnů, hodin…) někdo ohrnuje nos a říká, že on by to dělal jinak a docela určitě lépe. A často je to dokonce pravda. A tak fotografické desky vystřídal nejdřív film radostně hořící i při minimální provokaci, potom film poněkud odolnější, který se posléze schoval z kartonových roliček do plastových pouzder a vznikl kinofilm. Fotoaparáty se zmenšily ze studiových mastodontů přes praktické přístroje, které zdatný muž dokázal vláčet dokonce i do terénu, až k stříbřitě lesklým věcičkám vhodných dokonce i do těch nejjemnějších dámských ruček.

Fotografie a film vtrhly na svět a začaly ho měnit. Fotografie bylo třeba stále lépe reprodukovat, natáčené filmy promítat, později i vysílat. Obrázky je třeba komentovat – k fotkám stačí popisky, ale film potřebuje opravdový zvuk! Rádio, filmy němé i ozvučené, televize, videa, hi-fi věže. Obsah – umělci, reklama, hudba, příběhy, únik ze skutečného světa. Šílený vír dvacátého století se násobí ve století jednadvacátém. Války v přímém přenosu, paparazziové fotící v ložnicích i v zakrváceném plechu havarovaných aut, diktát módy, smyšlené příběhy, dokumenty a nové formy zobrazovacího umění.

Není však třeba si zahlcovat vědomí snahou pochopit změny hýbající minulým stoletím, stačí projít rodinná alba. Všimněme si precizních ateliérových fotografií prababiček a pradědečků, jejichž strnulé výrazy sice odpovídaly potřebám fotografa, nicméně opomíjely jejich skutečnou podobu. Následovaly první amatérské černobílé snímky, kopírované na pevný papír s vroubkovaným okrajem – statické, ale podstatně živější, zachycující rodiny i v jiných než nejslavnostnějších chvílích.

První velký zlom v amatérském focení přinesly levnější aparáty akceptující kinofilm. Ten už uměly použít i děti a nastal boom v tvorbě momentek ze života. Pohyb, vzruch, příběh! Výsledky byly pravda přinejmenším zpočátku rozpačité – tam vpravo je dědeček, tatínek nebo snad tetička? No ten kočárku budu asi já, ale… některé jistoty přetrvávají… tam vepředu je určitě náš Rex! Brácha sice tou dobou také lezl po čtyřech, ale určitě nemával ocasem.

S barevnou fotografií stouply jak náklady, tak i touha zachytit opravdu viděné. Nechyběly ani pohrdavé výroky uměleckých fotografů, kteří si byli jisti tím, že pravé umění se bez barev obejde. Zdálo se, že všichni fotí všechno a že nic převratného se už nemůže objevit. Kolikrát si již byli lidé takto jisti!

Budoucnost tentokrát vtrhla na scénu v dramatickém hávu z jedniček a nul – nastala digitální éra. Digitalizuje se všechno možné – počítadla, telefony, kopírky, tiskárny a výjimkou nejsou pochopitelně ani fotoaparáty a kamery. Stále lepší přístroje umožňují nejen s chirurgickou přesností zachycovat viděné, ale pomocí počítačových programů tuto skutečnost také téměř libovolně měnit. Chcete prodloužit nohy, zkrátit nos nebo vymazat bývalého milence? Žádný problém… Alba se přesouvají na harddisky a internetové servery, existuje celá škála způsobů přenosu dat, do paměťových médií se vejdou stovky snímků.

Fotoaparáty srůstají s mobilními telefony a lidské potměšilosti byla nabídnuta nová zábava. Nejenže není problém zachytit kritické okamžiky ze životů svých bližních, ale je možné je velmi rychle a efektivně dopravit na místo určení – žárlivému manželovi, ustrašené matince nebo redakcím bulvárních plátků.

Digitální fotoaparáty a kamery, jednoduchý střih záznamu, domácí kino, domácí počítačová síť, internet – je toho dnes k dispozici víc, než kolik obsáhne paměť, vůle i peněženka běžných spotřebitelů. Digitálním technologiím lze přiznat nejedno plus, ale nakonec našeho povídání bych zdůraznila jedno zásadní: díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání většiny přístrojů naučily dospělé lidi znovu si hrát.

Takže ať už je váš digitál obrněným jedincem schopným fotit i pod vodou nebo máte model sladěný s oblíbenou barvou vašeho laku na nehty, dokumentujte náš šílený, okouzlující, nudný a chvílemi i nebezpečný svět. Jenom aby generace, které přijdou po nás, měly zpětně kompatibilní přehrávače našich záznamů…