Potloukala jsem se po obchodě s oděvy s neurčitou myšlenkou, že když už se nám to léto nějak nevede, tak by celkový dojem mohlo vylepšit nějaké to pěkné tričko. Zrovna jsem zadumaně porovnávala nabízené velikosti s tou svojí, když jsem si jich všimla.

Muž a žena, oba tak kolem sedmdesátky. Muž vypadal zaskočeně, protože měl odpovědět na otázku, která košile se mu líbí víc, nebo nechtěl by raději tričko? Podle mě chtěl akorát vypadnout, ale žena neustoupila, i když to samozřejmě věděla také. Zjevně už byly nákupy nutné a ona byla odhodlaná je i úspěšně dokončit – když už ho do té prodejny dostala.

Teď byste si mohli představit nejrůznější scénáře. Panovačnou fúrii a ušlápnutého chudinku. Nevrlého chlapa a posluhující ženušku. Nebo prostě nerozhodného muže, který nemá nakupování rád, a ženu, která mu pomáhá, aby tím procesem prošel co nejrychleji a nejúspěšněji.

Stoupla jsem si do stínu regálu a zvědavě dvojici pozorovala. Říkáte si, proč? Moc vychované to není, já vím, ale neodolala jsem. Nejspíš proto, že jsem viděla moc hezkou tvář lásky. Té úplně obyčejné, všednodenní, která vydržela léta společného života a určitě není zadarmo.

Přemýšlela jsem o tom už mnohokrát, že když se manželství vydaří, jak obrovskou hodnotou v životě člověka je. Jak krásně se v takovém případě muž se ženou doplňují. Jen to dá velikou práci a prémii si můžete vybrat až po mnoha letech důvěry, odsouhlasených kompromisů, dodržených dohod a láskyplné trpělivosti.

Napadlo mě, kolikrát musel jít na nervy on jí a ona jemu! Přesto, když ho zkoumavě pozorovala, jak si k sobě neochotně přikládá košile různých barev a vzorů, tak on nehledal zrcadlo – místo toho si četl v jejích očích a stačilo mu to. Jsem přesvědčená, že tohle je to pravé kouzelné zrcadlo a dokonce ho není třeba hledat jen v pohádkách