Jakpak může volat pekelník po záchraně? Takže od začátku. Nejde o postavu z českých pohádek, jde o pejska, který se objevil před dvěma lety jako štěňátko v naší rodině, v jejím nejužším kruhu.

Byl přinesen z útulku Městské policie Brno. Odhadem veterináře útulku, se narodil v srpnu 2009, alespoň je toto narození ve smlouvě, kterou mám k dispozici. Je vybaven čipem, (každý pes, který projde tímto útulkem je očipován) a platným mezinárodním očkovacím průkazem.

Celé dva roky byl pečlivě opečováván svým pánečkem, ale život se někdy zvrtne a páneček se už o něj nemůže z vážných zdravotních důvodů starat. Momentálně je hospitalizován. Kontaktovala jsem útulek, ale bohužel odebírají zpět pejsky do jednoho roku po adopci, potom už je veškerá zodpovědnost na majiteli.

Čertík je dvouletý kříženec některého z ohařů (nebo dalmatina?) a já se domnívám, že kvalitu srsti a její barvu nese černý labrador. Je to živý, velmi inteligentní a velmi, velmi aktivní, pohyblivý pes. Je laskavý k lidem, hodný k dětem, kočky sice po zahradě prohání, lépe řečeno, kočky se momentálně na naší zahradě nevyskytují, ale k ležící kočce stočené do klubíčka a ostražitě vrčící, dokáže obezřetně v klidu čuchat a ani ho nenapadne jí ublížit. Časem a i s možnou kočičí vstřícností, by se situace jistě zlepšila. Povahou je měkčí, není to žádný tvrďák, velmi dobře se napojí na člověka a snaží se pochopit jeho příkazy.

Čertík by se hodil k mladším lidem, ať s dětmi, nebo bez nich, ale pohybově aktivních, inklinujícím k pohybu venku, v přírodě. Jeho velkou devizou je zvyk, čekat celý den v bytě, v tichosti, bez ničení věcí, na příchod pánečka z práce, ale potom se rád proběhne.

Já s manželem již nemáme ten správně akční věk, u mne dokonce hrozí recidivy chronického onemocnění, které mne spolehlivě dokáže znehybnit. Dokonce zvažuji, (s Pitrýskem vedeme na toto téma debaty), zda po Klérce pořídit znovu středního knírače, nebo jít do něčeho prťavého.

Tato situace nastala v den, kdy jsem se vrátila z Podmitrova. Nechtěla jsem zneužít Našeho Zvířetníku, celou záležitost jsem diskutovala s Dede a ona mi tuto pomoc nabídla. Obrátila jsem se i na PetruK, vytiskla jsem plakátky s fotografií a umístila je v okolních veterinárních ordinacích. Přiznám se, bojím se o Čerta, vím co se ve společnosti děje.

Jak PetraK, tak i ošetřovatelka v útulku mi poradily dát Čerta na smlouvu s novým majitelem, pokud půjde o naprosto cizího člověka bez záruky nějaké známosti. Další Zvířetnice-zabukistka, poradila a já radu ráda přijala, abychom nabídli případnému zájemci i odvoz Čertíka do nového domova. I tak mám o něj strach, ale v prostředí Zvířetníku se cítím jistější.

Nechci obtěžovat starostmi někoho z vás, Zvířetníků, ve většině případů každý máte nějakého toho chlupáče, ale víc hlav víc ví. Třeba znáte někoho, ve svém okolí, kdo přišel o psa, uvažuje o novém, ale nemá čas a možnosti projít náročným, štěněcím obdobím. Přitom je zvyklý na sportovní plemeno. Poraďte, co mám ještě udělat?

Další fotky najdete zde http://dig.rajce.idnes.cz/CERTIK