Bohatýrské doby, kdy jsme byli nerozbitní a nesmrtelní, už velmi dávno minuly. Většina kamarádů a kamarádek už pobírá starobní penzi a svoje, nyní už křehké tělesné stránky opatruje, jak to jenom jde. Zůstali jsme však nevyléčitelní romantici a idealisti, kteří věří na opravdové kamarádství, důvěru a nezávislost, s láskou k přírodě a divočině v duchu lesní moudrosti blahé paměti. A že máme všichni boty z toulavého telete, to snad dodávat nemusím.

I když v zimě, tedy klokánské zimě, když je v českém dolíku a na slovenských horách léto, odlétá hodně kamarádů do tepla rodné hroudy, neleníme a vzájemně se slézáme. Však k tomu máme ideální prostředí. U kamarádky Mušky v bývalém skautském výcvikovém středisku, v klínu buše, na okraji Sydney, kde jsem kdysi, když jsem vedl dacany od 14 do 18 let, tyto cepoval. Skautské hnutí tady jaksi umírá na úbytě, středisko zchátralo a octlo se v dražbě. Muška s manželem Blchou ho koupili. Kamarád Blcha byl jako Ferda mravenec a vše náležitě zvelebil, i pěkný obytný domeček z jedné zříceniny postavil. Jejich syn Roman s rodinkou bydlí v bývalém domku správce tohoto zařízení.

A časem, celý prostor s četnými budovami, byl velkoryse nabídnut nám všem kamarádům ke slezinám a různým oslavám. Velká hala s kuchyňkou, blok se sprchami a záchody pro pány i dámy, ubytovací pokojíky a spousta místa k přespání, nebo pořádání táboráků ve vyčištěném buši. Obvykle se zde setkáváme k večeru, poslední sobotu v měsíci a pak při různých jiných příležitostech. Potom nevadí, když se zábava protáhne přes půlnoc a někteří kamarádi při mazání hlasivek trochu přemažou. Mají možnost se zde vyspat, ráno pak i dojíst zbytky z večera a beze strachu, že nafoukají do balónku alkoholové výpary, mohou odjet ke svým domovům.

Vše tak probíhalo ke všeobecné spokojenosti po několik let, až do loňského srpna. Krátko po svých šedesátých narozeninách kamarád Blcha odešel po těžké chorobě k velkému Manitúovi na svůj velký vandr. A protože Muška je frajerka, tak po rozlúčce s Blchom prohlásila, že se nic nemění a že jsme všichni dále vítáni. A tak se u ní slízáme skoro každý měsíc si pokecat, zazpívat při kytaře, nadlabat se donesených „dietních“ dobrot a napít ještě lepších výtvorů kamarádů, kteří nelení a pálí ohnivou vodu z čeho to jde, či pivo vaří.

Tento srpen jsme se slezli dokonce dvakrát. V půli srpna nás Muška sezvala k památce odchodu jejího kamaráda a manžela a také všech ostatních kamarádů co už sedí u toho věčného ohně a drží nám tam místo. Byl to takový vzpomínkový oheň na kamarády, co nás předešli na ten velký vandr a už tu s námi nejsou. Memoriál.

V pět hodin odpoledne, tedy ještě než se začlo šeřit, se začali kamarádi sjíždět na plac jako švábi na pivo. Rozvětvená rodina Mušky a Blchy tu už byla. Kamarádky jako dycky nanosily připravené a dovezené dobroty do haly a pak jsme se všichni, za ubývajícího světla, vydali na spodní louku. Tady byla připravena hranice na malý oheň a celtu přikrytý velký balvan, tedy malá skála pod odkvétající akácií. To vše připravila Muška za pomoci synů Romana a Milana.

Když se všichni shromáždili kolem celtou přikryté skály, tak kamarád Mates pronesl vzpomínkovou řeč, po které Roman s Milanem odhalili skálu s upomínkovou plaketou na Blchu, svého otce. Minutkou ticha jsme pak uctili památku všech našich kamarádů, co nás předešli. Bylo nám „diplomaticky“ a s citem naznačeno, že časem budeme mít na této skalce plakety všichni. Podobně jako na symbolickém cintorínu, co je ve Vysokých Tatrách u Popradského plesa obětem hor. Pak Jano zahrál a zazpíval pěknou trampskou písničku a odebrali jsme se k hranici.

Po jejím zapálení jsme si stoupli a sesedli se kolem ohně. Kamarádi kytaristi hrábli do strun a bušem se začaly nést pěkné trampské písničky. Oheň to byl neveliký, takový intimní, a bylo nám u něj velice dobře. Na krajinu se zatím snesla noc a chlad. Za zvuků známých písniček jsme zírali do plamenů a vzpomínali. Akce se také zúčastnili věrní čtyřnozí kamarádi. Jano s Darinkou dovezli jejich bílou nádheru, chundelatého samojeda a kamarádka Wikina svou psici Australského blue cattle dog, tedy honáckého psa.

Zanedlouho hranice začala dohořívat a tak jsme toto přívětivé místo opustili a přemístili se do haly, kde nás čekaly jen samé dobroty. Takže mimo pěkného memoriálu a písniček u ohně vypukla pak už tradiční žranice přinesených dobrot. Ještě že nikdo z nás na cholesterol a podobné nesmysly nevěří. Většina nás v ten večer byla Slováků a Brňáků, Cajzli, tedy kamarádi z Prahy, byli jaksi v menšině. Také kapela měla tento večer slovenské složení, i když zpívali pěkné české trampské písničky. My to tady tak nějak neberem, odkud kdo je ale spíš jaký je. Kdo do party nezapadne, ten se vyřadí přirozeným výběrem.

Naše holky zase nachystaly samé „dietní“ laskominy a kluci donesli domácí pálenky, aby se to nějak zneutralizovalo. Tak hluboko jako ten charakter v Čonkinovi sice neklesli, ale pálí kde z čeho. A není to bílá hůl, protože všichni ještě vidíme zcela dobře. Ukázku naší dietní stravy uvidíte na Rajčeti. Prozradím však, že tento večer to bezkonkurenčně vyhrála škvarková pomazánka a čerstvý žitný chléb. A tak jsme kecali a blábolili, chvílemi zpívali a hlavně se krmili a zdatně popíjeli až skoro do půlnoci.

Poslední sobotu v srpnu, 27. jsme se slezli za účelem oslavy narozenin jedné z nás. Kristínka slavila 60. Při pohledu na tuto švarnou ženu by jí nikdo nehádal ani 50. Klame tělem. Ale asi to je i zásluha jejího kamaráda a manžela Matesa. Evidentně o ni dobře pečuje a náležitě ji oprašuje. Ostatně tak by to mělo být, že ano.

Už před pátou hodinou odpolední se kamarádi a kamarádky začali sjíždět na plac. Z haly se už nesly hlasy živé debaty a ženské chystaly na stoly dobroty. Tentokrát obzvláště chutné a bohaté, pěkně načančané, až oko přecházelo a sliny se sbíhaly. Bramborové a jiné saláty, šnycle, vepřová pečínka, různé salámy na studené míse, vařená vejce s přílohou a také zdravá zelenina a ovoce umělecky naaranžované tak pěkně až se jeden bál do toho pustit. Konečně fotky jsou na Rajčeti a tak se podívejte. Samé „dietní“ poživatiny, které byly jako vždy mňam, mňam, mňam, mňam. Královské završení hodování byl kotel vynikajícího guláše, co připravil a dovezl Mates, jinak manžel oslavenkyně a kterého každý s chutí spořádal talíř.

Tentokrát byli početněji zastoupeni i kamarádi z Prahy a přilehlého okolí. Dojeli také Kolmani a ti to mají bratru přes 150 km z jejich farmy u městečka Mudgee. Buchťáci se objevili po tříměsíčním vandrování po Kanadě a USA a tak bylo o čem vyprávět a co poslouchat. Kytary, tentokrát jen dvě, mučili Jano a Mates. Přesto jsme si pěkně zazpívali a Jano dal do placu i méně známé, ale o to pěknější trampské písničky. Ten chlap prostě umí.

Dlouho jsme ale jen tak nevydrželi a záhy jsme se vrhli na ty nachystané dobroty. Nastala všeobecná žranice a popíjení toho co si kdo dovezl a někteří i toho co si nedovezli. Častujem se tu navzájem. Za spokojeného mlaskání a tlumeném hovoru pohoda zavládla krajinou.

Po tomto „posilnění“ nastala velká chvíle, kdy muzikanti zahráli a my jsme zazpívali Kristínce „Happy birthday“ a pak „Mnoga ljeta“ a připili perlivým mokem z australských vinic. Nastala chvíle, kdy se gratulanti řadili a individuálně Kristínce přáli, dárky a nádherné kytky dávali. Dokonce i velmi pěkný obojek od Mušky dostala. Jak jinak než s trampskou tématikou. Na fotkách na Rajčeti je vše k prohlédnutí.

Na konec propuklo slavnostní sfouknutí svíčky a nakrojení nádherného a pohádkově chutnajícího čokoládového dortu Kristinkou. Byla to symfonie jak pro chuťové buňky, tak i pro oko. Dokonce i hovor se na chvíli ztlumil, jak každý vychutnával tuto dobrotu.

Pak jsme si sesedli kolem kytaristů a začali jsme zpívat, nebo jen poslouchat ty méně známé ale o to krásnější písničky. Pohoda zavládla krajinou. Sem tam byly přimáznuty hlasivky aby se do zpěvu snad nevloudil falešný tón a tak plynul zpěv a volná zábava ke spokojenosti jak oslavenkyně, tak i celé posádky. Aby snad někdo nezeslábl, tak Mates s Kristínkou potom ještě roznášeli velice chutnou tlačenku, čili presvuřt s cibulí a s krajícem čerstvého žitného chleba. Naše ochablé zažívání už teď pracuje přesčas, ale když to je taková dobrota, které nikdo neodolá tak si břicho stejně nacpe i když ví, že bude mít těžké chvíle. Bratr Slovan se nezapře.

Noc byla temná a jasná a nad námi zářil Jižní Kříž. Okolní buš spal, jen z haly se tlumeně nesly tóny písniček. Žádné řvaní, žádná mela, ale přívětivá melodie se nesla noční krajinou, nad kterou bděla decentně zářící, pěkná keramická sova poháněná solárem u nedaleké budovy záchodů.

Pro mě osobně byl tento srpen velmi náročný. Nejprve, počátkem měsíce, v neděli, oslavy mých narozenin v kruhu rodinném, další víkend v sobotu byl výše popsaný memoriál a v neděli hned na to jsme slavili moje narozky s kamarády. Za týden jsme slavili sedmé narozeniny našeho vnuka Fynna a za dva týdny, v sobotu 27. jsme slavili Kristinčiny narozky. Teď už mě nezbude, než se pro něco ohnout a při tom si zlomit játra.

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Zimni_kratochvile_starnoucich_trampu_v_Sydney_a_prilehlem_okoli_-_Warragamba_memorial_a_oslavy/