Aport je slovo odborné, označující přesně popsaný způsob, jakým nám má pes přinést věc hozenou nebo někde pohozenou. Na cvičácích i v loveckém výcviku se bere velmi vážně, takže odborníci radí, aby štěně toto slovo pro jistotu neslyšelo až do doby, kdy mu celý problém dokážeme jasně vysvětlit, abychom tak nevytvořili špatné návyky. Zde musím s jistým povzdechem dodat, že naše Berry toto kouzelné slůvko dosud nezná.
Dokud jsem domů nedonesla naši vlčku, netušila jsem, že by mohl být aport velký problém – tedy pokud je pes z principu ochoten přinášet věci, které si někam odhodíte. Náš jezevčík Max byl aportérem příležitostným. Například míčky aportoval slušně, jelikož se s nimi nedalo nic rozumnějšího dělat. Klacky neaportoval, protože když už je odhozené našel, tak se o ně chtěl nejprve přetahovat a posléze je rozbobrovat na piliny.
Daník neaportoval, protože v tom neviděl žádný smysl. Zato velmi rád kradl aporty Kazanovi – to už byla jiná legrace. Pokud se už ale rozhodl něco chytit do tlamy a někam nést, učinil tak správně.
Kazan aportuje vášnivě rád, i když dnes už poměřuje vášeň s bolavýma nohama a holt někdy to ty nohy vyhrajou. Navíc, jak mu jde věk, tak získává dojem, že smlouva na přesnou poslušnost jaksi ztratila aktuálnost a většinu činností si přizpůsobil. S chyceným míčkem se s oblibou (a k Berryinu zoufalství) otáčí k domovu a s chycenými klacky odchází do ústraní, aby je mohl v klidu rozkousat na prvočinitele.
Pokud ale aportuje, tak je to činnost promyšlená, úsporná a většinou úspěšná. Díky svým zkušenostem dokáže navzdory snížené pohyblivosti a bolavým loktům stále ještě vyhrát minimálně dvě pětiny hozených míčků nebo klacků, přestože Berry je rychlá jak blesk a soutěživější než Šebrle. Jedině ve vodě už Kazan nemá šanci – tam prostě vyhraje rychlejší a Berry je zamaskovaná vydra.
Kazan umí sledovat házejícího tak, aby si mohl správně nadeběhnout (nezakazuju to), umí sledovat hozenou věc ve vzduchu a tak rychleji určit pravděpodobné místo dopadu, a nakonec umí rychle dohledávat i v nepřehledném terénu. Právě díky těmto dovednostem zatím dokáže Berry doběhnout 🙂 Je ovšem jen otázkou času, kdy Berry doběhne jeho, protože její tréninkové nasazení je výjimečné.
Nasazení je však jedna věc, ale styl nošení věcí druhou. A právě v této oblasti je naše Berrýška dost beznadějný případ. Od chvíle, kdy jako nemotorné medvídkovité štěně uchopila něco do tlamky a pokusila se to někam odnést, hozené věci okusuje, překusuje, nadhazuje, ztrácí a opět loví. Dělá to i ve vodě, byť jí hrozí, že se utopí. Aport hozené věci tedy nepřipomíná výcvikovou disciplinu, ale komickou scénku.
Říkali mi na cvičáku – když překusuje, tak zatáhni za aport a vyrvi jí to z tlamy. To se jí nebude líbit a bude držet pevně. Nedrží. Naopak, je nadšená, že má možnost to znovu lovit. Chytit, skousnout, podržet, překousnout, přižvejnout, nadhodit… a tak dále močálem černým kolem bílých skal.
Házení a přinášení předmětů miluje, ale rvačku o hozený předmět miluje mnohem víc. Když vidím ten divoký svit očí ve vlčí tváři ve chvíli, kdy vezmu do ruky míček na šňůře, tak musím být maximálně ve střehu, abych ji dokázala nabídnout oblíbenou zábavu, ale zároveň ji udržela na uzdě natolik, aby mi samým nadšením neukousla ruku.
Musím uznat, že sebeovládání má stále lepší – hrozba, že se házet nebude je vynikající stimul k sebezdokonalování, což v jejím případě znamená i nutnost podávat mi aport do ruky. Ona to ví a nakonec ho vždy podá, jen kolem toho nadělá strašně moc řečí, což znamená, že jí dotyčný předmět z huby obvykle několikrát vypadne a ona ho musí opět lovit.
Ovšem i tak zůstává házení míčku na šňůře výsadou domácích, protože nechci riskovat nějaké nechtěné zranění házející osoby, i když se Berry k cizím chová podstatně slušněji, než k domácím. Je zajímavé, že to platí jen pro míčky na šňůře a klacky, obyčejné míčky nebo plyšáky nosí normálně, bez snahy navyšovat adrenalin lovem a rvačkou. Holt jim něco chybí – nejspíš vyčnívající kus, do kterého se dá tak báječně zakousnout.
Popravdě, když jsme dostali prvně aport na cvičáku, tu tréninkovou dřevěnou činku, tak se Berry chovala předpisově, i když tendenci ji okusovat a překusovat měla taky. Jen jí to moc nešlo, protože činka je těžká a místo na zákus omezené – bodejť, když je to vyučovací pomůcka. Takže s trochou snahy a výcviku bych ji pravděpodobně ukáznit mohla. Ale přiznám se, že jsem moc ráda, že to nemusím dělat, když tak jako tak nebude chovná. Protože mám dojem, že bych jí zkazila jednu z čistých radostí jejího života a to bych opravdu nerada.
Takže naší Berry slovo aport stále tajím. 🙂
7w8eIA http://www.FyLitCl7Pf7kjQdDUOLQOuaxTXbj5iNG.com
Ahoj, zdá se, že se začne dát i dýchat 🙂 Strávila jsem den v Praze, abych se v tom horku neflinkala někde po lesích (chuckle) Když mě Martin odpoledne bral do auta na Černém Mostě, tak teploměr ukazoval 35 stupňů – málem jsem tam zdechla, čekajíc! (whew)
Jinak děkuju za báječnou aportovací diskuzi (inlove) Ještě jsem zapomněla dodat, že Berry aportky pouští na povel bez problémů – je to chytrá holka a pochopila, že když nepodá, nebude další hod. A ten ona chce VŽDYCKY 😀
K EvěŽ – milá Evo, taky si myslím, že by jí vyleštění aportovacích schopností nijak neuškodilo na duchu a je mi jasné, že tvoje holky aportují jedna báseň bez jakékoliv újmy. Takže já to napíšu rovnou – nedocházím na cvičák, kde mají pomůcky, které by pravděpodobně pomohly odnaučit Berry překusovat a okusovat (a tedy pouštět a pořád lovit) aporty, tedy ony dřevěné činky. Domů se mi je nechce kupovat, protože se blbě nosí a ještě hůř házejí (tedy aspoň mě) Vylepšení aportu by znamenalo cvičit na cvičáku, a to se mi zatím nechce – ale kdo ví, třeba někdy bude? Vyloučit to nemohu. Takže se dostáváme k jádru věci – je za tím moje lenost (tmi) a tak Berry pilně přináší kde co na povel Přines a často na následný Podej (to, když mele pantem a nechce mi dát aport do ruky)
Ovšem miluje to velice velmi a je to výborná odměna na stopách. Ostatně zítra v podvečer jdeme zase trénovat, byť Berry ještě není ani vypáraná. Vzhledem k tomu, že lítá jak magor to zdá se nebude na škodu. Horší to bude s tím vedrem, ale neměla by mít moc velkou pauzu, takže budeme opět trénovat v lese, kde je přece jen trošku chladněji. Video nebude, kamera se rozbila 🙁 No, kdo ví, jestli bude čím se chlubit 😉
No, to jsem dopadla – nepozná mě ani vlastní počitadlo! (think)
Ešte sa sem vraciam pre Georga:práve ukazujú ako v Mlynkách a Dedinkách padali hodinu krupy veľkosti golfovej loptičky napadali do vrstvy 10 cm,porozbíjali okná domov,aut,zabilo jedneho človeka.Svet je fakt naruby!!
Verenko, o tom nám psal synek – je tam někde. Naštěstí byli jinde, ale cestou viděli auta s rozbitejma oknama… No a ten člověk, to je strašný.
Dneska mě dojal článek v novinách, jak na Jadranu panujou úplně nevídaný vedra – 36 stupňů :O . To mám skoro v kanclu :@ (fubar)
Zliezla som schodmi pozrieť sa na teplomer: v tieni ukazuje 37 st.C.V TIENI!!! a to je večer.Zajtra ráno končím,dva dni sa budem chystať a v sobotu letim na dovolenku.Moc sa teším,budem na Vás myslieť na stretnutí v Podmitrove-dodržujte tam pitný režim,.aj ten modifikovaný,snáď moravská sekcia sestier vie,“čo sa patrí“.
Milujem príspevky o psíkoch/síce aj o mačičkách/ale psíci vedú.Keď prestanem pracovať,hneď tu rozprúdim poradnú diskusiu,aký psík je pre mňa vhodný,chcela bz som,aby bol taký hravý a múdry ako sú vaše.U nás v baraku majú jedni westíka,ale ten je taký podľa mňa neurotický-hneď by som ho liečila ako ženskú v menopauze/pardon/,len vyštekáva,škriabe na dvere,nekomunikuje so mnou,keď sa mu prihováram…Tak takého nechcem.
westík je teriér… to je diagnóza (chuckle) I když znám řadu vzorně vychovaných veselých teriérů (abych je nepomlouvala)
Prostě si musíš najít klidného důstojného pejska, který se k tobě hodí. Třeba německou dogu – vždy klidná, milá, důstojná, elegantní… Jen bacha na ty, jejichž povahu si zamilujete (bat) (rofl)
Jojo – někteří teriérci jsou příliš aktivní. Doga je dobrá – ale pro křehkou důchodkyni (rofl) až moc velká. Já doporučuju malého knírače pepř a sůl (jak překvapivé (chuckle) ) z dobré chovatelské stanice (zdejší kníračkářky poradí) – je to milý, oddaný pejsek, který dokáže myslet i za páníky.
Jsem zvědavá na další typy (wasntme)
A užij si dovolenou – i když jsem tak trošku doufala, že bys třebas mohla do Podmitrova … ale na podzim bude nějaké další Brnění, tak se zase uvidíme, protože ty jsi úžasná
YGO,YGO-ani zmienka o dobrom moravskom vínečku,jako,že už je nachystané….o psíkoch radiš hneď,ale všetci čakajú či donesiete….Ja sa rátam k moravákom/skoro/ a my moraváci sme predsa pohostinní veď si spomeň …A stále mám hnusné počty teraz 5+8
na slovo „terier“ já slyším 😉 myslím, že se na ně skvěle hodí jeden reklamní slogan: když je miluješ – není co řešit (h)
a já dodávám: jaký si to uděláš takový to máš
prostě moje (h) záležitost
No Verenko – s tím vínem je to u mne teď špatné, nejsme vinaři … zato s sebou vozím „hadí polívku“ z meruněk z naší zahrádky (chuckle) – už se chladí, tak snad na ni nezapomenu (jak bývá mým neblahým zvykem).
Dobrým vinařem býval můj taťka, ale bohužel roky nezastavíš a už to nezvládá, takže tento zdroj vyschl. Dalším výborným vinařem v rodině je švagr, ale momentálně žiju tak nějak hekticky a nestíhám se u něj stavit, takže letos to bude zase jenom o marhulovici … a navíc, v tomto horku bude lepší vychlazené pivo (beer)
Hej , tak to já jsem byla slušně vychovanej westík. (rofl)
Verenko a co by jsi říkala na kavalírka. To by byl pejsek pro Tebe 🙂 . Matylda potvrdí 😀
Láska až za hrob – to je malý bradáč, ako tu už bolo napísané. A keď sa vydarí – a Tebe sa vydarí – tak budeš mať chytráčika aj obranára, všetko v jednom malom statočnom tele. (rose1)
Beryščin seriálek je moc prima. Moc hezké čtení. Je vidět, že je vám spolu dobře.
Jinak se stydím, že jsem nestihla ani poděkovat za přání k svátku, udělaly mi radost, i když jsem se k nim dostala až se zpožděním – nějak teď nic nestíhám.
(wave)
Občas si teď pouštím v práci k nějakému počítání rádio. Hele, co jsem našla:
http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?defaultNavigation=&query=&from=&to=&porad=4362x_Ned%C4%9Bln%C3%AD+k%C3%A1va
Akorát to bimbání na začátku mi tam chybí 🙂
Ukládám, díky (inlove)
Díky za odkaz – už mám uloženo a až skončí Marplovka, tak si i pustím – už se těším.
Díky moc za odkaz
To je bomba! Díky za odkaz
Jééé, tady je to príma (dog) . Krásnej článek (inlove) , veselá diskuze (clap)
…ještě tak kdyby se trochu ochladilo (whew)
Jak ochladilo?! – jenom si vzpomeň, onehdá jsi mrzla v Kruškách a teď se ti zas zdá horko (chuckle) – počkej, počkej, jak budeš na Vánoce vzpomínat na teploučko (nod)
Ale no jo, já vím, že je to nevděk – ale TOLIK tepla jsem si fakt nezasloužila (whew) 😀
Jenom ber, holka – DYŤ JE TO ZADARMO (rofl) (rofl) (whew)
Ygo, ty jsi zvíře! (rofl) (rofl) (rofl)
Taktak, u nás též aport = zakázané slovo. Aspoň do té doby, než Denis prozří a pochopí, že je třeba předmět odevzdat. Zatím je v jeho provedení aport záležitost sloužící k procvičení hbitosti paničky. Buď totiž přiběhne, ale v posledním okamžiku vystřihne oblouček a běží dál neboli chyť mě, když to dokážeš. Anebo mi pohodí hračku k nohám, jakože je volná (ale nectí rovné podmínky – ve skutečnosti je tak 10 cm od jeho čenichu) a číhá na sebemenší náznak pohybu, aby se jí opět vítězně zmocnil, a prchá v dál. Jako zábava je to fajn, ovšem při pokusu o nácvik regulérního aportu je to momentálně problém.
Dnes dopoledne se Denis potkal u řeky s krásným fletíkem Čakym, který nadšeně aportoval klacíky z vody. Denis mu přitom asistoval. Panička hodila, oba psi vyběhli, Denis zabrzdil, když mu voda sahala po břicho, Čaky doplaval pro klacek, Denis to dozoroval a oba pak svorně doběhli zpátky na břeh. Vyblbli se hoši moc hezky a já jsem šla domů ve čvachtajících botech – když se Čaky o mě přátelsky otřel, bylo to, jakoby mi vylil do každé boty konev vody. 🙂 U řeky bylo krásně, zato teď je hic! (whew)
Milá Dede, u nás aportky taky nic moc. Daník letí za hozenou věcí vezme do huby a nepustí. Takže aportky tedy nééé. Boxeří holčičky moje, to uměly jak z partesu. Ani jsme nemusely cvičit.
Taky nemám moc ráda cvičákový dril a naši třetí boxeří holčičku Áju jsme si záměrně rozmazlili, tedy přiměřeně, protože jsme už dalšího pesa v žádným případku nechtěli. Ovšem jeden míní a CD přidělí a je to.
Takže životu bez perfektních aportů zdar a obdiv všem, co to naopak umí a dovedou zvládnout. (h)
Dede, potěšila jsi mě konstatováním, že Daníka nebavil aport. Naší Fleur to odmala taky nebavilo, ale kvůli bonitaci jsme jakési nošení míčku nadřeli. Což o to, pro míček doběhla, ale problém bylo ho dát. Tak jsme měnili – ty mi dáš míček, já tobě kus masa, syrového. No blbě se to maso dávalo do kapsy, ale nacvičila to. Momentálně chudák nemá ani nejmenší zájem o cokoliv – do porodu má ještě 17 dní a sotva se valí, cecíky nalité a tak se chladí na dlažbě v garáži. Vet viděl na utz čtyři prcky, ale mám obavu, že jich bude mnohem víc a zájem o štěňátka je jen velmi vlažný…
Chuděra feňule, v těchhle vedrech. A štěníci podle mě zatím nejdou na odbyt proto, že jsou dovolené a končí prázdniny. I já mám starostí nad hlavu a to mám děti už větší. Jak se ten rok zase trochu normálně usadí, tak to půjde jinak. Teď o prázdninách měla problém udat zadaná a posléze odřeknutá štěňata i ta chovatelka, co od ní máme Světlušku. A my jsme si brali štěně teď ze silně ujetých důvodů, původní plán byl vzít si štěně v zimě.
Taky doufám, že se to vylepší.
Moc sa snažím každý deň nakuknúť, aj napriek auditu blížiacemu sa míľovými krokmi (ble-ble) a dnes sa zase vyplatilo. Mokrá vydro-Berryška ma teda dostáva!
Hádzanie hračiek a loptičiek si teraz mám príležitosť trochu užiť s bráchovou jack-russlicou Jackinou (áno, veľmo originálne meno). To prťaté svalnaté torpédo za hodenou hračkou preletí záhradu štýlom „telo a nožičky v jednej priamke“, pri hračke spraví kotrmelec, bo nestíha normálne zastaviť a potom okusuje, zakusuje a vrčí so zadelkou vystrčenou dohora. Že treba hračku vydať, či nedajbože doniesť, to zatiaľ nepochopila, takže sa ňu ťaháme, pričom ma ona s tým jej šteňacím zúrivým vrčaním rozosmeje tak, že ma sily opúšťajú (rofl) (rofl) (rofl) No aport sa tomu teda ani približne hovoriť nedá, ale nasmejeme sa, to zas ano (chuckle)
malé OT: kdo se budete 3.9. nudit: http://pardubice.idnes.cz/clanek.aspx?c=A110823_093852_hobby-mazlicci_mce
Ten je krásnej!!!!!!!!! Ale tu hřívu bych nechtěla každý den zaplétat, aby se necuchala, a aby v ní neměl drtky slámy a podobného neřádstva.
Uaaau, ten je boží! Románový!
Je nádherný. Jen mě zarazilo to, že je jediný, který smí v republice krýt. A co bude, až bude příbuzný každý s každým?
u koní se často vozí jen sperma. A nebo se přiveze plemeník půjčený z Holandska (třeba na rok)… A taky se vozí březí kobylky…
To je ale krasavec (*)
moc hezký článeček (clap) a diskuse mě na více místech rozesmála 😉
hmmmm – „hozené věci okusuje, překusuje, nadhazuje, ztrácí a opět loví“ … myslím, že jsem na to přišla, kde je problém – Berryška je KOČIČKA!!!!!!! (rofl) (y) (h)
Bedo, (rofl) taky mě to napadlo. 😀
Po téměř 20ti letech s foundláky mne nepřekvapí nic. Aport tedy nee, to není činnost hodná Jeho Veĺičenstva. Tahat se o klacek ano, to bychom mohli. Bohoušek miloval házení a nošení klacíků kolik se mu jich do huby vešlo, ale APORT tedy něco na povel? No fuj.
Sis to tam hodila, tak si pro to dojdi…ale když si klacek nebo míček donesl Šarik sám, tak si pro něj vzorně chodil…
……….Takže naší Berry slovo aport stále tajím………….
🙂 naprosto živě jí vidím, potrhlo černochlupatý ztřeštěný, zbrklý a nadšený.
On ten aport jako takový chce při učení rozkouskovat na držení, přinášení a předání a pak to pospojit. Tím,že se pesan naučí držet, tak pak ta tendence překusování není taková. Hošíkuse jsem překusování odnaučovala klikrem a tím rozfázováním. Máme povel přines, kdy se cvičí a musí se vzroně přinést a předsednou a pak podej mi to, kdy se může s hozenou věcí blbnout a dělat obštrukce.
Jak píše Dede: ………jak mu jde věk, tak získává dojem, že smlouva na přesnou poslušnost jaksi ztratila aktuálnost a většinu činností si přizpůsobil………. 😀 😀 😀 je to naprosto přesné, takže někdy mívá tendence vyměnit přines za podej mi to a tvářit se že „WOCOGO?“ řečeno s „klasikem“ 😀 😀 😀 v očích mu to hraje…..buďte na něj potom přísní, že? 😀
Beta je výcvikem netknutá, takže mi hrůzné provedení cviku nevadí. Klidně volám „aportéééék“ i když se o aportování rozhodně nejedná (chuckle) Nosí věci moc ráda, pokud ovšem není žádné jiné vyžití (pak na nás dlabe) . Dokonce zná spoustu hraček „jménem“ – takže povel dones Dynu nebo dones Kačera rozlišuje. Pokud hrozí déšť a jsou plyšáci na zahradě, stačí houknout – „dones Medvídka“ Pokud už ale začalo krápat… nerozumí, neslyší, nechápe, nikdy neslyšela… prostě moknout jdu já.
jé, taky se učíte hosit hračky podle jména? U nás je to oblíbená zábava. úplně nejvíc ráno, to Ešus nosí hračky podle názvu do vany. Tím pádem ovšem moje zciviliovávání nabírá zpoždění a zpravidla letím do práce skorem tak, jak jsem vstala :D. Vtipný je, že pochopitelně nechválím, když hračku nedá do vany úplně, občas mu ta hračka prostě padá ven, když mu se mu jí tam nedaří nandat potřetí a už u toho nadává, naštve se a při dalším pokusu jí položí na okraj a dá na ní hlavu, aby to jako nemohlo spadnout a přišla kruci konečně ta pochvala a pičkůtek 😀
Chudáčik malinký Ešusík šikanovaný!
Takto sa on namaká kvôli jednej piškótke – kruťárna je to! (chuckle)
No – a kdo ví, jestli ho dostane celý! (chuckle)
jehehééé jehehééé Yga to trefila!!! kdyby celej pičkůtek. Čtvrtka je to enem, čtvrtka a mnohdy i míň, podle toho jak to nalámu.
Ale baví ho to, před tím, než dotýčnýho či dotyčnou frkne do vany, tak je napřed zabije, což prej je supr :D. To stejný, když si hračky uklízí. Teď u nás byla návštěvou Maceška Fridricha Falcká. Vytahali naprosto celou hračkárnu, úplně všechno. V bytě to vypadalo, jak když nás přepadlo komando z mateřský školky :D. Tak měl ráno hošíček co uklízet. Je to výhoda, když po sobě péf uklidí 😀
Tedy, chmm, tedy, já žasnu ! On Ešusek uklízí. Se picnu. A umí smažit vajíčka a umýt nádobí, určo umí. (rofl)
vajíčka smažit neumí, ty dělá nejlepší páníček, ale chodí s odpadky. teda ne se smetím,ale s plasty a nebo s papírem ke kontejneru :D, teď jak tu byla Frída, tak jsme jim šli naproti a že rovnou vyneseme papír, nesl ho hrdě, uviděl Frídu, vystřelil k ní švihnul jí krabici s papírem k nohám a počůral jí. tu krabici teda 😀 (rofl)
To chápu. 😀 😀 😀 přece nemohl před dámou vypadat, jako domácí votrok. Šlo o jeho prestiž. (rofl)
Ešuuuus (clap) (clap)
Hm, s tím uklízením….nepučila bys 😉 ?
Pokud jde o míček nebo hračku, to nosí Borůvka radostně. Oficiální aportovací činku na cvičáku zavrhla jako nehodnou kavalíří tlamky. Cvičitelka jásala, že hezky nosí tenisák a dává mi ho do ruky, a mírně chmuřila, že velcí psi se tolik nesnaží 🙂 Momentálně jí kazí aport Světluška, která se jí ho snaží cestou ukrást a pak se spolu o plyšáka přetahují, každá ho drží za jednu nohu a Borůvka děsivě vrčí jako při většině psích her- aby jí tu hračku posléze nechala, když si teda to štěně tak moc potřebuje hrát….
Ovšem slovo aport nezná. Zná jen povel „přines hračku“ a z toho by každý slušný cvičitel omdlel 😀
ano,vzpomínám,jak Šarikův táta Fren měl povely: Bác! (místo lehni) a Hačí (sedni) mě nemlaťte, to moje extchyně…..
To je v poho… Ridžbečka Bambula mých rodičů slyší na povel: „Jdeme spinkat!“ V momentě je v posteli (jejich).
Ot tom, jak maminka říkávala našemu kocourovi: „Micánku, půjdeme do postýlky?“ (rofl) a on se zvedl a sám ji tam vedl, už jsem psala. Když oni skvěle rozumějí, co říkáme. Myslím, že v případech, kdy neposlouchají, je to z velké části jen selektivní hluchota a osobnost každého zvířete.
,,Ferdí, jdeme hají“ A hádejte, kdo byl v posteli dřív?
Bác! Hačí ….. to je přece krásné. Zavedla bych to na cvičáku (rofl) . Lidi by sice vypadali jako tlupa momentálně zaostalých, ale učitě by to byla velká zábava.
Pokud si vzpomínám, Li uléhala jedna kavkazanda na cvičáku na povel Lehni zásadně na zádíčka 🙂
To je krása, živě si to dokážu představit, až mi smíchem vytryskly slzy
Jóo aport – tak to naše psy taky neznají.
Toya byla vždy přesvědčená, že to nemá ani za mák smyslu nosit paničce věci, které si sama vědomě zahodila. „Hodila jsi si do pole balonek? No tak si pro něj skoč, když jsi tak hloupá! JÁ se ti o něj starat nebudu!!!“ toto říkal její výraz, když se po mně znechuceně ohlédla poté, co kolem ní zasvištěl míček. S klacky, které si sama najde, je to trošku jiné – pro ten je ochotná jít i třikrát (ovšem pak ho musím JÁ zbytek cesty vláčet s sebou).
No a Brůča – tak to je jiná kapitola. Tu musela Terka naučit, že donášení věcí je dobrá hra, ovšem musí se hrát jen doma nebo někde na dvorku, venku těžký nezájem (venku je vůbec těžký nezájem o cokoli jiného, než o rotování prostorem třetí kosmickou, popřípadě nasazení čeníchu na stopu a mízení v dáli za obzorem). Doma při odhození hračky vymete chodbu, popadne předmět, postupně vyskočí na všecky sedačky kolem a jme se rvát oslintance nejprve Jendovi (neb stále doufá, že si ho svou „vstřícnou“ povahou nakloní na svou stranu – zatím ho ale podupe, poškrabe a poslintá, tudíž sympatie opět klesnou k bodu mrazu (wasntme) ) a pak jinému zoufalci, který opět metne kýženou věcí v dál (třebas do ložnice – pro změnu). Dále má snahu rvát přinesenou věc Toye nebo Zikmundovi se snahou přemluvit je k přetahování, ovšem výsledek mizivý – Toya není přetahovací a tudíž Brůču okázale igonoruje, zatím co Ziki má jiný způsob hry – řeckořímský zápas a padla facka na sále.
Ygo, nasmála jsem se u toho popisování psích hrátek. On má každý pejsek svůj způsob zábavy. Ale to : když sis to tam hodila tak si pro to skoč, to svědčí, že Toyenka je dáma a přemýšlí.
YGO, jak to tak čtu – nevím, jestli si to uvědomujete, ale Brook má jednu úžasnou, nedocenitelnou vlastnost: je poměrně malá a lehká (rofl) (rofl)
AD „… je poměrně malá a lehká …“ – no vzhledem k Betě či kavkazákům snad, ale je děsně neskladná (furt někde přečuhuje nějaká noha) a navíc, víš, jak ty její chlupy píchají?! To není žádný velvet – spíš šmrglpapír. (rofl)
🙂 🙂 🙂
Stačila jsem přečíst článek ráno, než jsem zalepovala dveře (a pak znovu chytala uprchlé košky, chjo), a tak jsem se přes veškeré ústrky celou cestu do práce musela usmívat. 🙂 protože vyprávění o Berušce a Kazanovi je vždycky půvabné a láskyplné. (h)
Sama s aporty mám zkušenosti dobré, většinou jsem hozený míček nakonec našla a donesla psové, ale moc mě to nebavilo, zvláště pak mě nebavilo lézt pro ně do dřišťálů. Pro hozený klacek si psová došla sama, ale odběhla s ním vždycky stranou jala se ho ožižlávat a nikdy si ho nenechala vzít. Mluvím o Pídě, ale vlastně i o Ance, kterou to Píďa naučila. Mám pocit, že její psí Desatero začínalo právě takto: „Neaportuješ.“ (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Vave – protože Anka je knírač, pak má taky typicky logické kníračí myšlení (které často předčí pánečkovo). „Zahodila jsi to? No tak to zřejmě nepotřebujeme!“ To je to samé, jako když Terka učila Toyu skákat přes překážku – poprve skočila s nadšením „jsem malá, ale šikovná“, podruhé s nevrlostí „no tak ti to ukážu ještě jednou, ale naposled“ a potřetí znechuceně odešla „si to skákej sama, už jsem ti ukázala, jak na to“.
Jinak u nás je momentálně blázinec – vyměňují nám na baráku stupačky – vrtání, řezání, psí štěkání a vytí (nesnáší cizince v bytě), Zikmundovi jsem musela udělat domeček pod mojím nočním stolkem z mého pižama – ten z toho bude mít zas psotník, chudinka. Navíc neteče voda, nelze jít na Wécko, nejde si pustit plyn (jako že bych se trávila v naší elektrické troubě – chichichi), nejde odejít – neb dveře imrvére rozglábené.
Hmmm, tak to já jsem si v nějaké slabé chvilce, kdy jsem zcela ztratila soudnost, pozvala řemeslníky do bytu sama. (whew) Předěláváme chodbu a předsíň – nezdolné (a přetapetované) socialistické tapety už jsou dole a je vyštukováno, dnes se kvůli kabelů snižují stropy a bude se brousit sádrokarton. (whew) Po neděli dlažba, obklady, osadit světla a vyměnit troje dveře. Koupila jsem do nich kočičí dvířka, ale po dnešním zážitku, kdy si Mikeš opět dokázal kočičí dvířka otevřít a vypustil už zavřenou smečku, zvažuji, že to přehodnotím a dvířka nedostanou. 🙂 (No, a pak budu čekat skoro tři týdny na montáž vestavěných skříní a předsíňové stěny, neb z avizované 14 denní dodací lhůty se ve finále vyklubala 5 týdenní :@ . A pak malování – do konce září mám o zábavu postaráno.)
Co se týče Tebou popisovaného kníračího uvažování, tak jím Anka oplývá měrou vrchovatou. Když po ní chci cvik opakovat, kouká na mě s takovým despektem, že se normálně musím začít stydět. (blush) (chuckle)
„Zahodila jsi to? No tak to zřejmě nepotřebujeme!“ – auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Vavísku, pokud jde o práce, tak s tebou soucítím, ale jak to tak čtu, budete mít funglnágl nový a jistě krásný byteček, a to ti zase přeju – tak úplně nevím, jak to pojmout souhrnně 😀 … a Mikešek ti přece ukazuje, jak dvířka krásně ovládá a jak je má rád, a že si jich tedy zaslouží co nejvíc – to jsi nepochopila??? 😉
….Sama s aporty mám zkušenosti dobré, většinou jsem hozený míček nakonec našla a donesla psové, ale moc mě to nebavilo……….
(rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
poooooooooo-moct!!!!
……….Mám pocit, že její psí Desatero začínalo právě takto: „Neaportuješ.“……
(rofl) (rofl) (rofl)
A ještě jedno OTéčko, které jsem avizovala včera večer:
OTéčko – ohledně Podmitrova.
Volala mi Emteska, že její dcera (která má zaplacenu chatku ze soboty na nedělu) ochořela a tudíž do Podmitrova nepojede. Tedy – pokud je tu někdo, kdo není přihlášený a přesto by chtěl přijet, tak jedna chatička je k dispozici včetně jídla (a špekáčkůůůů) – pro dvě osoby. Je to už zaplacené a penízky by takto propadly. JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST – NEHLASTE SE VŠICHNI (nod) !
Lidičky, popřemýšlejte, a skuste si udělat v sobotu a v neděli volno – nebudete litovat, je tam opravdu překrásně – kolem lesy a potůček, co si více přát v tyto vedra? A to nemluvím o příjemné společnosti (inlove)
Taky je volné od pátečního oběda do nedělního rána jedno dětské jídlo.
Tak nabídka se stahuje – už je obsazíno (clap) (clap)
FURMINATORY V AKCI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zdravim, vim ze to sem moc nepatri, ale na tomhle webu maji ted po dobu 6-ti dnu fruminatory v akci, a vim ze se to to tu hodne pretrasalo jak to je skvele, ale drahe…. tak ted jsou za opravdu dobre ceny. Jiank ten web mam vyzkouseny, takze mohu doporucit.
http://www.zapakatel.cz/cs/praha/detail/id-3502–vycesavaci-pomucka-furminator-jiz-od-200-kc-vhodn
Kdyby mel nekdo zajem a nebyl z Prahy a byl pres ne problem se zaslanim postou,tak mi napiste, ja to mohu i vyzvednout a zaslat postou…
Pekny den, Kimmi
Já potřebuju 2!!!!!!!!! Pro kamarádku – jedna má kocourka, jedna pejska.
Zítra ale jedu do Rakouska, myslíš, že bys mi to mohla zařídit?????
Prosím a děkuji.
Karolína
ahoj, urcite bych mohla, neni problem. Jen par upresneni, jsi z Prahy, nebo bych to posilala? Jake velikosti bys rada? Jak to vyresime s penizky?
U nich to funguje tak, ze kdyz to zaplatis pres ucet, tak ti poslou voucher (= poukaz) s originalnim ciselnym kodem, a ten pak predlozis a oni ti vydaji zbozi. Mohu to primo i objednavat sama, ted nevim jeslti tam maj v nabidce i platbu pri prevzeti (tak nevim, maji tam PayPal, kartou nebo prevodem, ale nerekla bcyh ze to „kartou“ mysli pak na miste v obchode…). Pokud bych to mela objednavat, tedy i platit ja, pak bych poprosila o zalohu.
Postovne maj 99,- Kc, coz mi prijde s vysokohorskou prirazkou…
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
A heč, já si s Berrýškou hrála s klackem a nejen jsem ho házela, ale já se s ní i „prala“ (wait) A dokáže to být taková maličká kosatečka (plýskavice, sviňucha (chuckle) ) , ale kvalit naší (bat) nedosahuje. Přeci jen 68 kilíček nemá.
Když jsem byla kdysi poprvé první den v Anglii, zažili jsme tam velmi znatelné zemětřesení. Největší po spoustě let. Vilík je na Východním pobřeží a hned se země třese (ale oni si toho vůbec nevšimli…)
(chuckle) Pááááni, vidět pomalu není, ale rozruch v Americe už dokázal udělat. (y) 🙂
Milá Dede, protože se s problémem aportu ve výcviku potkávám pořád (jak u vlastních, tak u psů, co mám ve výcviku), mohu k tomu říci pár slov.
Činka pro Berry není těžká (pokud nemáš třeba tříkilovou). I naše Derča už unese kilo. Spíš má Berry jen velmi lehký skus (u loveckých psů je to žádoucí, u obranářů méně).
Rozdělujeme hračky (ty se mohou nosit jakkoliv) a „práci“, kde vyžaduji co nejpřesnější provedení. Když jsme začali dřít aporty s Elísem, měla jsem strach, že ho otrávím (opravdu jsme dřeli). Opak byl pravdou. Bavilo ho to čím dál víc. Když pes „musí“, tak se nejprve zarazí. Ale pak zjistí, že když to udělá správně, je větší legrace (víc aportů, další cviky, pochvaly). A snaží se strašně moc vyhovět. Neboj, neničí se tím osobnost (aspoň moje holky jsou osobnostmi až až). Záleží, jak se výcvik pojme. Pokud je to „vojenský dril“ jen s řevem, tak to psa otráví. Pokud se zdokonaluje laskavým, byť důsledným způsobem (a má soutěživost), tak je to jako v zájmovém kroužku – pes dře, aby byl nejlepší a pochválený a baví ho to.
Jenže záleží jen na tobě, jak daleko chcete výcvik dovst. POkud bude míček pořád jen hra (a odměna za stopy), tak je skoro zbytečné aport pilovat. Ale tak či onak, pro Berry je to zábava a jsem přesvědčená, že i zdokonalený aport by zábava byl. Měla jsem také strach ze „zlomených psů výcvikem“. Nic takového u nás nevidím. A u tebe to nehrozí ani v nejmenším.
Jste s Berry bezva dvojka.