Jeden čas jsme pravidelně jezdili do vedlejšího města do „Dinner Theater“. Malé ochotnické divadlo, kde v ceně vstupenky byla zahrnuta i večeře. Trochu jako „U Fleků“ – restaurace s podiem. Večeře se podávala před představením formou švédského stolu (s neomezeným nášupem), během přestávky pak byl podáván moučník a káva. Chodili jsme tam rádi, jenže před pěti lety ekonomická krize naše oblíbené divadlo zavřela.

Šéfkuchař byl velice milý člověk, během večeře obcházel stoly, přijímal komplimenty za dobrou krmi, s každým rád pohovořil. Proto, když se před jedním představením podávalo tohle zvláštní jídlo, kuchaře jsem musela vyzpovídat. Dost se divil, že pokrm neznám, patří prý mezi oblíbené jižanské recepty. No já jižansky nevařím, ale „Country Captain Chicken“ mi chutnalo natolik, že jsem si šla přidat dokonce dvakrát. Nasládlá chuť kari koření s kombinací dalších přísad vytvořila zajímavé exotické jídlo, které možná na první pohled příliš vábně nevypadá.

Když jsem vyzvídala, odkud jídlo pochází a jak ho připravuje, ochotně odpověděl na obě otázky. Popis přísad jsem si dodatečně v rychlosti poznamenala, vymezený čas zbyl pouze na kuchařovu verzi původu. Vyprávěl, že na začátku 18. století vezl kapitán anglické lodi koření z Indie do Ameriky. Loď byla ještě dost daleko od pevniny, posádka hladová. Na palubě naštěstí pobíhalo ještě několik slepic. Aby kapitán předešel vzpouře, poručil slepice zabít. Pro vylepšení chuti pak měl kuchař dovoleno podle vlastního uvážení odebrat a namíchat koření z pytlů, které vezl. Vzpoura zažehnána, posádka jídlem nadšená. Kapitán se pak na pevnině chlubil cizím peřím a jeho recept se dočkal slávy.

Pro upřesnění receptu jsem si doma ještě za tepla naťukala název do internetu. A zjistila jsem, že jednotný recept neexistuje, variant byla řada. Všechny ale měly základ v koření kari. Stejně tak jsem se dočetla, že historka, kterou nám o původu jídla vyprávěl šéfkuchař, byla hodně zromantizovaná. Jedinou pravdou bylo to, že podobným lodím se v té době říkalo „country ships“ a lodnímu kapitánovi pak „country capitain“. Na Jihu recept „zakotvil“ v přístavu krásného městečka Savannah ve státě Georgia. Odkud a od koho recept skutečně pochází, jsem se nikde s přesností nedočetla – i zde se informace lišily. 

Já jsem zůstala věrná receptu od našeho šéfkuchaře. Jídlo jsem uvařila myslím nejméně dvakrát a oběma nám chutnalo. Ovšem nebyl to pokrm, po kterém bychom toužili pravidelně. Takže jsem recept založila a tím na něj na pár let zcela zapomněla. Nedávno se mi ale připletl pod ruku, chuť se mi vybavila a také manžel si okamžitě vzpomněl. Vzpomínka se stala skutkem a „kuře podle lodního kapitána“ bylo ten den k večeři.

Pro Evropana je tohle nezvyklá, sladká kombinace, ale je natolik exotická, že vám možná bude stát za to, alespoň jednou si jídlo vyzkoušet. Navíc je příprava velice snadná. V jižanské kuchyni se jídlo připravuje dvojím způsobem – rychlým a pomalým. Při rychlé přípravě (můj případ) se používají kuřecí prsíčka, při pomalejší se používá buď celé rozporcované kuře, nebo jeho tmavé maso (stehýnka). Prsíčka jsou hotová za pár minut, u ostatního masa je potřeba delšího dušení.

Správně by kuřecí maso (bílé či tmavé) mělo být rozděleno na porce, já prsíčka krájím na kousky, lépe se mi to servíruje a případný zbytek se i lépe přihřívá. Pokud nepoužijete prsíčka, naporcované maso obalte v mouce a samostatně krátce orestujte na oleji. Pak vložte do omáčky a duste dohromady, až je měkké.

Kuře podle lodního kapitána (při použití kuřecích prsíček)

Pro 2-3 osoby budete potřebovat:

2 větší kuřecí prsíčka, pokrájená na silnější proužky

1 zelenou papriku – pokrájet na proužky

1 cibuli – pokrájet na půlměsíčky

2-3 stroužky česneku

1-2 hrnky slepičího vývaru (není vysloveně nutný)

1 konzervu rajčat – tak 500gr (sekaných, pokud jsou v celku tak pokrájet), nebo 2 hrnky pokrájených čerstvých rajčat.

1-2 lžíce koření kari (mělo by být sladké Madras)

trochu mateřídoušky, červené papriky (máte-li rádi ostré, může být pálivá)

1/2 hrnku kokosu

1/2 hrnku rozinek (možno předem namočit)

hrstka mandlových lupínků (na posypání už na talíři)

sůl, pepř

Na pánvi na oleji zpěňte cibuli. Přidejte pokrájenou papriku a utřený (nebo nasekaný) česnek. Přidejte prsíčka, chvilku orestujte, pak zasypte kari kořením, mateřídouškou a paprikou. Podlijte vývarem nebo vodou. Přidejte konzervu rajčat i se šťávou, kokos a rozinky. Dobře promíchejte a poduste až je maso měkké. 

Já nezahušťuji, nepovažuji to za nutné. Ovšem pokud použijete čerstvá rajčata a místo vývaru jen vodu, omáčka může být řídká a bude potřeba ji trochu zahustit moukou.

Tím je vše hotovo, ale chutě se lépe propojí (a rozinky změknou), když omáčku necháte tak hodinu, dvě rozležet a pak znovu přihřejete. Stejně dobrý bude i zbytek přihřátý třeba druhý den.

Podávejte s rýží. Masovou směs na talíři posypte lupínky mandlí.

U některých variant se kromě mandlových lupínků na rýži přidávala i vypečená a rozdrobená slanina. U jiných se do omáčky přidalo pokrájené jablko, řapíkový celer, mrkev, sušený rybíz, nasekaná petrželka. Místo vývaru někdo podlévá červeným vínem. Já nic z toho nezkoušela, chutná nám to tak, jak jsem popsala.

Dobrou chuť!

Marička Crossette