ROZCESTNÍK: Maastricht

Každý ví, že v Nizozemí mají Holanďané větrné mlýny, tulipány a placatou zemi, po které všichni jezdí na kole. Na kole tu ovšem jezdí i všichni Limburčané, byť jejich země je podstatně méně placatá – popravdě na trojmezí mezi Německem, Belgií a Holandskem, kde je Limburk silný v kramflecích, je dokonce doopravdový kopec s rozhlednou!

 

Maastricht je potom srdcem Limburku – půvabné město se spoustou památek, protkané sítí cyklostezek. A právě cyklostezky a vůbec chování cyklistů a řidičů je to, o čem bych vám dnes chtěla povídat. Nejspíš proto, že tady u nás doma jsem jak řidičem, tak cyklistou a vím, do jak riskantních situací se při obou příležitostech dostávám. V Maastrichtu jsem byla jednou jako cyklista – dojela jsem tam vlakem z Londýna, podruhé jsem tam byla jako řidič – když jsme Andymu odváželi věci z koleje po ukončení školy. V obou případech to bylo velmi poučné 🙂 Ale vraťme se do Maastrichtu.

Popravdě řečeno, jak je v Nizozemí zvykem, tak nejdřív jsou cyklostezky, a ty silnice jsou tak nějak navíc – aspoň v chápání místních. Cyklisté zde mají přednost téměř absolutní. Když říkám téměř, tak tím myslím, že musejí dát přednost vlakům a lodím – neboli počkat před zdvihajícím se mostem, pokud loď právě proplouvá. Jinak jim musejí uhýbat auta i chodci. Zajímavé je, že na cyklostezky mohou i řidiči malých motocyklů.

Pro neznalého je to úžasný zážitek, mírou adrenalinu se značně lišící podle toho, zda jste chodcem, který uskakuje, cyklistou který prostě jede, nebo řidičem, který za to všechno nese zodpovědnost. Věřte mi, že nejhorší je být řidičem – vyzkoušela jsem všechno:))

Po celém městě vedou cyklostezky namalované na červeno, na kterých mají cyklisté absolutní přednost. Obsahují v sobě čidla, takže například semafory přepínají na zelenou podle toho, jak se jezdci přibližují ke křižovatkám. Čeká se jen u těch velkých, ale i tam mají cyklisté svoje tlačítko a dobu čekání jim vyznačuje jakási obrazovka umístěná na sloupu semaforu. Podpora svépomocné dopravy vede tak daleko, že přímo v centru města vedou přes řeku dokonce i dva mosty cele vyhrazené chodcům a cyklistům – auta musejí okolo.

Na velkých kruhových objezdech mají cyklisté vlastní červený pruh a jak jinak, absolutní přednost. Jako řidič pak jen zoufale koukáte do všech dostupných zrcátek, pozorní jak Apač na válečné stezce, abyste někoho nepřehlédli. Jakmile totiž dojde ke kolizi s cyklistou na červené cyklostezce, je vždy vinen řidič. Provoz v Maastrichtu je ale většinou relativně poklidný, takže se to dá uhlídat.

Když započítáte obvyklé problémy s parkováním a příslovečnou šetrnost nizozemských národů, tak není divu, že pokud jde o auta, tak tu panuje cosi jako antisnobismus – kupují především nejúspornější modely s dlouhou trvanlivostí. Přesto parkoviště, která překypují, jsou vždy ta cyklistická:))

A klidně prohlásím, že kdyby to bylo u nás podobné, vůbec by mi to nevadilo. Za současných podmínek je o strach být cyklistou a někdy stojí hodně práce být zodpovědným řidičem, protože se cyklisté často chovají spíš sebevražedně než sebezáchovně. Jenže dokud nebudou cyklostezky a řidiči s cyklisty budou sdílet silnice nevalné úrovně, tak to na nějaké rozumné řešení v dohledné době nevidím. Takové řešení by totiž muselo být založeno na vzájemné ohleduplnosti, důsledné, a tedy ve své podstatě dobrovolné, založené na pochopení a porozumění. Protože takové chování se zákonem vynucuje těžko – to je spíš otázka kultury společnosti.

Nebo máte nějaký jiný nápad?

 

Fotky najdete zde http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Maastricht_1-3._10._2010/

(Upozornění pro osoby nesnášející hloubky – je tam série fotek z vypouštění velmi hlubokého zdymadla a přiznávám, že mi nebylo nejlíp ve chvíli, kdy jsem ty fotky pořizovala 🙂 )

 

Parkoviště kol před nádražím

 

 

Červená cyklostezka

 

Typické kolo netypicky zdobené 🙂

 

"Vláček" - šlapou všichni!

 

 

Pokud by někdo chtěl vidět názornou ukázku, jak to chodí v cyklistickém Maastrichtu, tak ještě jednou dávám odkaz na Andyho video 🙂  http://www.youtube.com/watch?v=TXMts5ldvb0

Aktualizováno: 7.8.2011 — 23:31

49 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zdravím,
    já myslím, že problém není ani tak v neohleduplnosti, jako v neexistenci pravidel. Vymýšlí se u nás pečlivé, vševystihující předpisy, jejichž plnění nikdo nevymáhá. Pokud město vyznačí cyklostezky a parkují na nich i policajti, je něco špatně. A když se dopravní značky považují za něco jako doporučení …
    Někdy si kladu otázku, kolik ještě dalších smrtelných nehod se musí stát, než zástupci obce pochopí, že cyklostezka není nedělní výlet kolem Labe tam k hospodě a zase nazpátek. že je to doprava, že musí dávat smysl, vést od supermarketu k sídlišti a od sídliště ke škole a být vyznačená tak, že se nebojíte po ní pustit desetileté dítě. Musí být celá, protože jinak je prostě nanic. O cyklostezkách vedoucích odnikud nikam, s cedulkou postaveno za přispění eunie nemluvím, to je tragédie sama o sobě.

    1. Tak tohle je přesně to pravé, ri to napsala přesně. Když cyklisté budou mít možnost jezdit z bodu A do bodu B po rozumných trasách (cyklostezkách), tak snad ti šílenci, kteří mě tolik prudí, budou konečně v menšině.

    2. Ri, napsala jsi to přesně. Jenomže té ignorance je strašně moc. Jen maličký příklad, který mě opravdu jde proti srsti. Vymyslela se cyklostezka vedle úzké silnice mezi Čelákovicemi a Toušení. Vede vlastně po neúrodné škarpě, která mimo odpadků nevydala žádný užitek. Bylo několik majitelů, ale jen jedna se zasekla a hodlala z té umudlané škarpy vytěžit pytel zlata. Jak to dopadlo? Cyklostezka má uprostřed asi 50 m neupravených a mělo by se vjet na silnici a po 50 m zase zpět na stezku. Když si představíte, že je tam i vysoký obrubník a nejde bezpečně přejet, tak bych tu ….. No, nic. 🙁

      1. No jo, jenže ta ignorance je jinde. Ani v německu, ani v Holandsku by tam tam hlavně nebyl ten obrubník. Byla by tam značka „nebezpečí pro cyklisty, sesedněte“, možná by cyklostezka zahla na na silnici a na silnici by byl vyznačený pruh, který by navázal na cyklostezku po těch 50 metrech a značka „bacha na cyklisty“, možná by ten kousek vedl vůbec jinudy. Prostě bylo by to nějak řešené, aby ta cesta byla kompletní. Ne, že tady zapíchneme vidle, cyklisto poraď si jak umíš, my úředníci na babu nestačíme. no a když se ti něco stane, může za to vona.

  2. V NL jsem byl několikrát a na různých místech. Ne všude, ale ve Fryslan bych śi život doveld dobře představit. Cyklisti jsou součástí provozu naprosto fšude a vůbec mi to nevadlo ani jako cyklistovi, chodci a ani jako řidiči. Protože pokud jedu autem někam, každá obec má silniční obchvat kde se cyklisti nepletou 🙂 A pokud zajedu do centra, tak mi chvíle zdržení nevadí – když spěchám, jedu po tom obchvatu. I když spěchám. Když jsem tam byl služebně v pobočce naší firmy (německé) 3 dny, tak mi pořád někdo telefonoval. A oni se mě ptali kdo volá. Tak jsem říkal že zákazníci. A oni se ptali, zda jsem jim řekl, že budu pryč. Já že jo. A oni „a to nemůžou ty 3 dny počkat ???“ -:)

  3. Milá Dede, Nizozemí já můžu. Byla to jedna z prvních zemí po sametce, kde jsme byli. Pamatuji příšerný autobus zn. Karosa, s motorem vzadu. Motor se přehříval, my byli uvaření ale stálo to za to. Dnes, s odstupem doby, si říkám, že je to jedna ze zemí, kde bych mohla žít aniž bych si připadala jako pako z východu. Lidé byli slušní, vstřícní, ohleduplní, přiměřeně v pohodě. Nikdo nebyl naštvaný, každá rodinka šla se dvěma psy i dětmi, skejtaři jezdili uprostřed parku ve městě, nevrlí důchodci neprudili, ano tam příště emigruji, zdá se mi někdy, že tady není k žití.
    Bývaly doby, kdy jsem mívala kolo přirostlé k zadeli a doufám, že se to vrátí. Plavební komory miluju, to je profesní deformace, grachty mně fascinují a ty úžasné velkokvěté macešky taky. Díky! (wave)

  4. OT – možná jste před hodinou slyšeli strašnou ránu – to mi spadl kámen ze srdce. Byli jsme s Fleur na ultrazvuku a vet viděl 4 prcky a bude jich prý zřejmě víc (party)

    1. Tak, hezky papat a být veselí a žádné pochoďáky do Prčice. Jen krásné a milé výletíky. (inlove)

  5. Mne by teda zajimalo, jak se ti lidi k tem zaparkovanym kolum dostanou – jako treba na te fotce u nadrazi. A to uz nemluvim o tom, jestli si je poznaji. Ja si obcas nepamatuju, kde jsem zapichla auto u supermarketu a pak se nahodne vydavam k tmavomodrym vanum. (whew)

  6. Já bych se tam snad kvůli kolu přestěhovala. Je všeobecně známo, že jízda na kole a plavání jsou pro mne skoro jako dýchání. (sun)

    1. Hi, hi, ty vaše rovinky, To já u nás v lese na kole o dýchání přicházím. Naše kotáre už skoro Drahanská vrchovina (sweat) .

  7. Vave, doufám, že kontrola dopadla dobře.
    A mám na tebe dotaz – dostalas ode mne mail, který jsem posílala asi před třemi dny? Zjistila jsem totiž, že mi nějak zlobí, když jen kliknu „re“.

    A HankoW – tobě jsem také už posílala poděkování – došlo?

    1. Maričko (inlove) , dostala – mám u něj i hvězdičku, že nutně musím odpovědět, ale nějak jsem se k tomu ještě nepropracovala, moc se omlouvám. Něco zařizuju a k tomu dělám ještě něco jiného a na maily se ne a ne dostat.
      Tímto se omlouvám i ostatním, nechci být nezdvořilá (blush) , ale nějak se mi to teď sešlo.

  8. Ten „kolovláček“ se mi moc líbí. Jen by mě zajímalo, jestli vyjede, když není polně obsazen – kdyby jelo lidí jen několik, tak to by se museli ušlapat, aby tu dlouhou housenku rozjeli.

    Já jsem na kole „mezi lidmi“ jezdila nejvíce v Německu. V Evropě jsem neřídila (ze strachu) a tak jsem na kole jezdila běžně i nakupovat, měla jsem košík na nosiči. Jako řidička v Americe se cyklistů na silnici už z dálky obloukem vyhýbám. Před lety u dětských kol byly v módě taková ta vidlicová řidítka, co šla div ne od kola jako „V“ nahoru. Z těch jsem měla panickou hrůzu, děti se na nich při jízdě kejvaly ze strany (čím rychleji jely, tím více se kejvaly) a já trnula, že mi nějaké spadne přimo pod kola auta.

  9. Děkuju vám moc za palce (h) , kontrola dopadla dobře, jen s malou bezsankční závadou, to mám nejradši. 🙂

  10. O.T – počasí…
    Od rána aprílové. Sluníčko se střídá s lijavci. Jeřabiny (obalené plody tak, jako by zima měla být z doby ledové) se ve větru dost mlátí. Kvíčaly budou mít mořskou nemoc (chuckle)
    Sušené houby nosím střídavě dosušit na sluníčko a uklízím domů… Vlhkost je vysoká, bojím se bojím, aby nezačaly plesnivět.

    1. A co je tak dosušit v troubě na papíře na pečení? Tak na 45 stupňů, nejlíp se zapnutým ventilátorem.

      1. včera to tak dopadlo… v troubě s ventilátorem. Dneska se slůňo musí snažit – je to ekologičtější (chuckle)

        1. Hmm, poté, co jsem ráno našla v prádelně mírně oplesnivělý polštář, který čekal na lepší počasí na vyprání, ekologicky suším prádlo v prádelně se zapnutým odvlhčovačem 🙁 . U nás už prší 24 hodin v kuse, vlhko jak v pralese, v zahradě to čvachtá, naše psí dámy vyběhnou jen na povel „bobek“ a zase zalezou do sucha…

  11. Kolo mám. Ve sklepě. Už dlouho. Polovička taky. Jsme pěšáci – asi nám to už zůstane (nod)

    Jinak to, co se děje za hezkého počasí na horách lze nazvat cyklošílenstvím. Spousta (asi většina) se chová normálně, usměvavě, pohodově. Někteří řítiči jsou na zabití (svého okolí i sebe) a pak speciální skupinou jsou ti, které bych hnala klackem … Protože místa, která jsou výslovně povolená jen pro pěší turistiku v přírodních rezervacích jsou přesně ta adrenalinová místa pro ně… a že nejezdí po hatích, ale řítí se chráněnou vegetací netřeba zdůrazňovat…

  12. Upřímně řečeno, nemám moc ráda cyklisty. V Praze jsou opravdu děsní, přejíždí přes přechody, jezdí po chodnících a kličkují mezi auty. Na cestě, vedoucí lesíkem nad nejčistším potokem v Praze, jezdí jako blázni, a to bez ohledu na to, že tam nemají jezdit vůbec. Na což jsou občas upozorňováni policajty, ale vše marno. Jen opravdu nepatrná menšina zvolní nebo poděkuje, když pro jistotu přidržím Anku a uhnu stranou – přestože já jsem tam oprávněně, oni nikoli.
    Na dovolené se potkávám s dvojím druhem cyklistů. K potkání jsou místní lidé, kteří poměrně slušně dodržují předpisy a dá se s nimi na silnicích koexistovat, a potom cyklisté-„sportovci“, kteří jsou potencionálními sebevrahy či vrahy. Letos jsme si jich okolo Monínce užili až nad hlavu, jet někam autem na výlet je o nervy a jít se projít pěšky je o život.
    Myslím, že dokud se cyklisté nezačnou chovat rozumně, nemohou se divit tomu, že jak chodci, tak řidiči aut je nemají v lásce a nejsou k nim moc vstřícní.
    (kontrola stále probíhá, jsem jako na trní)

  13. Krásný a poučný článek, Dede, díky! Myslím, že všechno je to hlavně o ohleduplnosti a toleranci. Minulý týden jsme byli na dovolené ve francouzské Provence – Grand Canyon atd. Cyklistů spousta, především silničních, do toho na úzkých silničkách auta, motorky, pěší turisti a všechno se to tam v pohodě vejde. Maximálně slyšíte krátké zatroubení – hele, jsem tu, jedu a ty o mě asi nevíš, co? A ještě něco – cyklisti se zdraví a zdraví i pěšáky na silnici – pozdrav, úsměv a zase dál…
    Další, co mě zaujalo, byla absolutní tolerance ke psům – v uličkách místních nádherných městeček jich společně s páníky byla spousta, většinou navolno, žádné košíky a jiná omezení, před mnoha obchůdky miska s vodou. Na pláži u jezera se se smečkou dětí koupal hafan jako stodola, když mu bylo horko, poodešel pár desítek metrů do stínu, neřešil ostatní lidi ani psy a stejně jako ostatní hafani tu byl vítán.

  14. Ano, těžko je tu býti cyklistou. Akorát u nás na venkově se tu cyklisté a řidiči jaksi tolerují, prootže obojí tu byli odvždycky. Takže můj úlovek z Itálie se jmenuje koš na kolo- prostorný košík na řídítka. Tam ho mělo každé kolo. Nedivím, se, krajina u moře na severu je placatá a místní jezdí na kolech hodně. Ovšem účelově, cyklistu ve sportovním dresu jsme tam jaksi nepotkala.

    1. Nebyla jsi na správném místě. Je pravda, že Italové jezdí hodně na kole (tedy alespoň na severu, kde jsem žila) – většinou na obstarožních herkách, protože nikdo soudný nenechá kvalitní kolo třeba u nádraží, protože už by se s ním neshledal. To je asi přece jen něco jiného než v Holandsku. Ten košík vpředu je dobrá vychytávka. Ale cyklistů, kteří třeba jen rekreačně trénují, je v Itálii hodně. Spousta z nich má velmi kvalitní kola, zpravidla silniční a ne horská jako u nás. Prostě buď herka kolo nebo velmi kvalitní. Jezdí třeba i 100 km za den. Pracující tomu věnují třeba celé víkendy. A je možné je často potkat v horách, šlapou, a to zpravidla velmi svižně, do neuvěřitelných krpálů a dost často po malých silničkách – na velké silnice moc nelezou. To je potom ovšem lahůdka nějakého předjíždět v horských serpentinách, protože nemohou za krajnici, neb a protože tam už je zpravidla nějaká strž nebo naopak skála. Ani se nedivím, proč zrovna Italové jsou tak dobří v silniční cyklistice. Mladší se už asi vidí na Giru nebo rovnou na slavné Tour, starší se v těch horách dřou asi z nějakého masochismu nebo co.

  15. Upřímně, je docela zajímavé pozorovat cyklistiku v Norsku a srovnat ji s Nizozemím. I tady se už hodně cyklistika rozvíjí, třebaže není na takovém stupni, jako v Nizozemí a ještě dlouho nebude, ale s nizozemskými návyky mi to chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Norové jsou velmi ohleduplní jak cyklisté, tak řidiči i chodci, takže se počítá s tím, že budou často svůj díl světa sdílet – na rozdíl od NL. Cyklostezka tady v NO znamená velmi často, že je to buď značená trasa skrze obytnou zónu, kde je pro auta 30 km/h limit a jezdí se po silnicích, které mají pořádné zpomalovací prahy, nebo o široký chodník vedle silnice, kam se mají vejít cyklisté a chodci. Kvůli výše zmíněné ohleduplnosti to funguje bez problémů, ale musím říct, že vycepovaný z NL tím, že mám sice práva takřka absolutní, ale běda, jestli se dotknu chodníku, mi přijde ještě teď dost divné na ten ‚chodník‘ s kolem lézt. Jinak se Oslo proti době před třemi lety zpátky v tomto ohledu hodně změnilo, evidentně bylo hodně Norů v Nizozemí, protože je už vcelku běžné, že člověk potkává cyklisty (jen v centru) na pravých holandských kolech – to dříve nebylo, jezdilo se jen na horských a takřka výhradně stylem „jdu si zajezdit“, ne „dostanu se odněkud někam“. Přibývají, zatím opatrně, jednosměrky průjezdné pro cyklisty z obou stran a nesměle se staví první „červené“ cyklostezky a „červené“ kruhové objezdy. Tak či tak, právě ohleduplnost je podle mě to klíčové slovo k tomu, proč to funguje především – protože místní infrastruktura se v přívětivosti vůči cyklistům moc neliší od té české, ale přesto se tady díky ohleduplným řidičům a chodcům, když se sám chovám coby cyklista ohleduplně, jezdí fajn a bezpečně.

  16. Zdravím všechny, víkend byl bez počítače, takže až opožděně přeji do Klokánie vše nejlepší k narozeninám (rose1) (h)
    Včera bylo na horách naprosto šíleně – vylezla jsem do síně na dlažbu, kde mi ujela noha. Málem jsem si natloukla. Podlaha byla mokrá jako po špatném vytření. Vlhkost 100% a 20°. Něco neuvěřitelného, to tam v té výšce není časté. Peřiny vlhké, koberec, všechno vlhké jak v tropech. Letošní počasí má teda opravdu extrémy!

  17. Řidiči aut jsou často bezohlední k cyklistům a chodcům. Cyklisti jsou vždycky bezohlední k chodcům.
    Jako pěšák jsem většinou poslední pária, který překáží všem.

    1. Většinou se po Praze pohybuju taky jako chodec (v Budějicích jsme byla spíš cyklista), ale na obranu cyklistů musím říct, že chodci motající se po cyklostezce a naprosto nerespektující vyznačené pruhy jsou taky úžasní. Jiná věc je, že jsou ty pruhy často malované dost nesmyslně, ale i tam, kde je to jasné a místa dost, tak chodec se pod nohy prostě nekouká.
      Ale jinak se mi systém nizozemských cyklostezek líbil už v Andyho článku. Hlavně to, že je všem v každém okamžiku jasné, kdo má kde přednost.
      Jako řidič cyklisty ovšem nenávidím. Ne, to je špatné slovo, já se jich bojím. Strašně. Bojím se je předjíždět, protože se občas chovají nevypočitatelně a já prostě nejsem dobrý řidič, mě to rozhodí. Potřebuju mít dalký rozhled a dost místa, jinak jedu za ním (někteří jsou z toho kupodivu nervozní).

      1. Ono je to prostě všecko tak trochu špatně…třeba v tý Stromovce kdysi vyznačili půlku cesty pro cyklisty a půlku pro kola. Jenže to značení nikdo neobnovuje a už se nedá rozeznat. Takže místní asi dobře vědí, kdo kam patří. Já jenom vím, že mám 50% šanci.
        U nás v Bohnicích byla taková široká cesta, říká se jí psí stezka – lidi tam hodně chodí venčit psy. A taky tam chodí maminy s kočárkama a prckama na odstrkovadlech a malejch kolečkách. Tak tuhle cetu rozdělili na mešní čát pro pěší a větší pro cyklisty. Kam probůh patří pětiletej špunt na kole s balančníma kolečkama?

        1. Já jsem asi trochu mimoň (na kole jsem seděla v životě snad 5x), ale vyznačení „půl cesty pro kola a půl cesty pro cyklisty“ mi přijde poněkud zvláštní – není to totéž??? Cyklista přeci sedí na kole nebo ne?
          Můj vztah k cyklistům na silnici je silně negativní! Je jich spousta neukázněných, jedoucích vedle sebe a vůbec jim nevadí, že brzdí kolonu aut za sebou a je to nebezpečné pro ně i pro ostatní. Nevím, jestli náhodou při předjíždění toho člověka na kole nenapadne se také něčemu vyhýbat a já do něj pak vrazím. A takový totálně společensky unavený „cyklista“, neosvětlený, který to šněruje po cestě a před „čumákem“ auta to ohne prudce doleva ke svému dvorku, to je taky užívárna. To jsme se málem srazili s protijedoucím autem a zplacatěli toho ožralého blba mezi těmi auty!

          1. Já se v autě cyklistů strašně bojím. Kromě ožralů (ale já moc nejezdím v uzavírací době hospod) jsou mňamkózní také děti. Ty dokážou vletět přímo pod kola, což se jednou stalo tátovi. Chlapeček, ještě ke všemu z velmi znepřátelené rodiny, vyletěl na kole z branky a jemu přímo pod auto. Naštěstí předvídal a místo povolených 30 km/h, měl na tachometru tak 10 tudíž stihl zastavit. Mít těch povolených 30??? Ale dětičky pod „dozorem“ dospělých, kteří se baví mezi sebou jsou také případy. TO jsem tuhle jela po silnici a měla jsem proti sobě jednu rozjívenou skupinku a objížděla jsem druhou podobnou skupinku – také jsem měla na tachometru jen drobet více než ti cyklisté. A jednou jsem slyšela hodně slov o hovězím dobytku, když jsem si na tři cyklisticky vymóděné chlapy roztažené vedle sebe na křižovatce, kde jsem se potřebovala důkladně rozhlédnout, neb tam nebylo vidět ani zbla, dovolila zatroubit. Oni si pánové potřebovali sdělit nějaké novinky nebo co a tudíž nemohli jet za sebou, že.
            A jako cyklistka se aut vyloženě bojím. Pokud to jen trochu jde, jedu za postranní čárou. A odbočení doleva – úplně nejdříve se dívám za sebe a případně se úplně zastavím a čekám. Ne že by mě to bavilo, ale nemám okolo sebe ty plechy, které by mě chránily.

    2. Zaní, neplakej. Já zase znám spoustu pěšáků = ignorantů, kteří jdou po stezce (společná pro pěší a cyklo) proti mně 3-4 vedle sebe. Koukají mi do očí a kochají se, jak vyměknu, zastavím a nechám je přejít. To není náhoda. To je totiž sport.

  18. Tak jsem proklikala fotky. Krásně čisto, husy nikdo neukradne, kola také ne o ohleduplnosti jsi psala. Co k tomu dodat?
    Musím končit jedu do pneuservisu, neb jsem chytla defekt 🙁 .

  19. Omlouvám se, číst budu později, za chvíli mám kontrolu z PSSZ. Jestli je někde kousek palečku, tak o něj prosím, ale hlavně prosím o celý palec pro všechny marody, kteří ho dnes moc potřebují. Děkuju a přeju všem krásný den. (h)

    1. Prolétám také, a držím (y) jak Vaví, tak všem potřebným… medvídkovi, malé Rysince – ať se vykulí zdravá a správně, a vůbec!

      Před dvaceti lety jsem také jezdívala na kole (a ctila dopravní recepisy), jenže tolik řidičů netušilo, že mne na galuskách nemohou nahánět do štěrku, kde buď smeknu jim pod kolo nebo mi minimálně praskne ta galuska, že jsem, bohužel, tuto zálibu raději opustila. Možná kdybych pořídila horské kolo a poodjela od města tři zastávky vlakem, ale kde teď na to vzít… 🙁

  20. Fotky sú super! Chudáci koníci s hrivami a chvostíkmi úplne zlepenými lopúchovými gulčkami … To už snáď len odstrihnúť, nie? :O
    Zážitok s cyklistom asi spred týždňa: stojím na križovatke na červenú, leje ako z krhly (rain) a predo mnou na prechode pre chodcov balansuje cyklista, bombová výstroj, najtenšie gumy na svete. Sme v pruhu na odbočenie doľava. Zasahoval mi asi do tretiny dráhy, takže som sa na zelenú pohýňala vééééľmi váhavo a opatrne. A to ma zachránilo, lebo ako chcel razantne odbočiť doľava, zradná šmykľavá zebra ho zložila mne rovno pod auto. No pozbieral sa bez úhony a prešiel potom križovatku ako chodec (čo teda mohol urobiť aj hneď).
    Nikto na mňa ani nezatrúbil, hoci na tú zelenú nikto z nás križovatku neprešiel, videli čo sa deje. Takže všetko OK, akurát mne sa ešte 1/4 hodiny ruky triasli …

  21. Já bych řekla, že problém není ani tak v cyklostezkách, jako spíš v chování lidí. Na silnici může „každej“ při současném nerespektování fyzikálních zákonů a dopravních pravidel – to je pak těžké.
    Zrovna nedávno jsem veeelmi nespisovně řvala na účet dvou kolařů, které jsem dojela těsně za zatáčkou (jeli vedle sebe – jak jinak), silnička úzká a proti mně autobus. A matička, která mi těsně před příjezdem k přechodu strčí kočárek před kapotu už taky patří k folkloru .,.. atd …. atd ….

  22. Móóć pěkné a vysoce civilizované!!! Město jako ze škatulky a kulturní krajina. Kola jsou fortelná, pohodlná, užitková k ježdění každodenně a tak trochu jinak stavěná než kola k občasnému použití k jakémukoliv sportovnímu či rekreačnímu účelu. Podobně bývalo i v Číně, než se přeorientovali na malé smradlavé motocykly. U klokanů když řič v autě šmrncne o chodce a nebo cyklisty tak je taky vinen. A to to je cyklostezek poskrovnu. Ono je tady stejně nejlepší jet do buše na horským kole. Tam se můžete potkat tak akorát s klokanem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN