Toto heslo, připisované agentovi bývalé německé rozvědky Leninovi, zná snad každý kdo chodil do školy za vlády komančů v tehdejším Československu. Pokud to skutečně vyslovil on, tak to byla jedna z mála moudrostí kterou kdy tento hromadný vrah vyslovil. Pochybuji však, že to bylo z jeho hlavy. Tam se honily samé temné myšlenky, které pak vedly k zániku rodící se demokracie v tehdejším Rusku.
V angličtině je ještě pěknější úsloví: „You are never too old to learn”, což by v jazyku Palackého znělo asi jako: „Nejsi nikdy příliš stár něco nového se naučit“. Zdejší občané to nevidí jako prázdné heslo, ale snaží se podle toho i jednat.
V prostředí, kde už přes 40 let žijeme, tedy v Modrých horách, ležících jak když vrána letí, zhruba 80km na západ od Sydney, máme v osadách pěknou řádku aktivních seniorů kterým je přes sto let. Asi to je tím zdejším čerstvým luftem, nebo kvalitním materiálem ze kterého vznikli. Nebo na tom celý život tvrdě pracovali, což je nejpravděpodobnější. Pokusím se čtenářům předložit jeden příklad. Je to volně zpracovaná informace z místních novin jménem Mountain Gazette, kterým tu po celou dobu říkáme Kravské Rozhledy. 
Trénování mozku je klíčem k tomu zůstat mladý. Betty Holmes, které je nyní 102 let, by to měla vědět. Tato bývalá gymnastka a fyzioložka, která provozovala obé déle jak 50 let, se dala slyšet, jak tréninkový program fungoval k udržení její dobré fyzické kondice do pozdních let. Když tato čiperná babička odešla ve svých 82 letech na odpočinek, přestala se živit vlastním úsilím a začala pobírat penzi, tak podobný program aplikovala na trénování svého mozku. Učila se nazpaměť poezii, řešila matematické úkoly a zúčastňovala se skupinových debat. Registrujte zvláště ti, kterým v českomoravské kotlině vadí odchod do penze v 65 nebo 70 letech.
Nyní se Betty cítí natolik mentálně fit, že se zapsala jako studentka na místní fakultě TAFE do výuky informatiky. Vyučující nevycházejí z údivu jak tato studenka rychle chápe nové koncepty a její schopnost se soustředit na daný problém. Betty říká, že dokud bude mít dobré oči a sluch jako doposud, tak se počítačů a jiných aktivit nevzdá.
Tato studentka zde však není výjimkou. Před několika lety se zde ke studiu zapsala 105 letá studentka. Betty Holmes se zařadila během prvního roku výuky do elitní skupiny studentů s vynikajícími výsledky. Ve stejném ročníku je ještě několik studentek a studentů mezi 80 – 90 lety, kteří dávají názorný příklad daleko mladším studentům.
Vedení školy prohlašuje, že v posledních letech prudce narůstá počet těchto „zralých“ studentů. Připisují to faktu, že mnozí z nich již mají omezené fyzické schopnosti a počítače jim pomocí internetu pomáhají být neustále ve styku s rodinou, přáteli a s děním ve světě.
A tak tady to vážené čtenářstvo máte. Být stále aktivní, jak fyzicky a když už to tělo moc nedovoluje tak aspoň mentálně. Jinak to asi nejde. Takže vám všem přeji hodně tréninku ať už těla anebo mysli. Obého je třeba k důstojnému stárnutí.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Student nezná odpověď na žádnou otázku. Konečně se osmělí a poprosí profesora: „Nemohl byste my dát nějakou lehčí otázku?“ „No, dobře,“ vzdychne profesor. „Tak, jak se mají vaši rodiče?“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte a učte se!!! ~o)
A ten je hezkej (rofl) (rofl) (rofl)
Hanko, Dede, Jendo – ano, souhlasím. Je to samozřejmě hodně o mobilitě pracovních sil, hodně o vzdělání. Vůbec to není jednoduchý a neočekávám, že by nás do budoucna čekalo bůhvíco.
Zároveň příklad, co popsal George, je krásnej a stojí za to snažit se o něco podobnýho aspoň v rámci možností.
Lidičky, ty barvy se vám povedly!
(Myslíte, že by ještě šlo uvolnit hlavní sloupec tak, aby neměl pevnou šířku, ale uměl se přizpůsobovat podle obrazovky? Články v pohodě, ale v diskusi to občas udělá takovýho uzounkýho hada… a kolem moře místa…)
Babči na informatice mě fascinujou a naplňujou mě nadšením. Znám věčný studenty zblízka, ostatně taky asi budu jeden takovej…
Sorry že mě teď moc nevidíte, mám nějaký potíže s netem; píšu z čajovny. 🙂
(A mám u sebe novou mandalu. A tenhle tejden bude i červencová.)
((Ostatně, jak dopadl Dedin pokus o hravou mandalu?))
Ahoj Io: uz jsem si rikala, co je s tebou, ze se neozyvas. Tak at se netova situace brzo vylepsi!.
University třetího věku jsou – tuším – u většiny našich vysokých škol. A nabídka je opravdu široká – až někdy lituju, že se nemůžu zapsat, protože jsem MOC MLADÁ (rofl) (rofl) (rofl) . Takže, i když u nás moc stoletých není, tak osmdesátnící na vysoké škole studují.
S tím odchodem do důchodu – no,já si hlavu nedělám, neb je mi jasné, že mne se důchod netýká. Ale moje mamka je čerstvá sedmdesátnice a neumím si představit, že by do teď pracovala třebas v zemědělství. Ona je opravdu fyzicky vyčerpaná (a to na tom poli nepracovala).
Ale máš pravdu, člověk by se měl snažit cvičit nejen tělo, ale taky mysl. Můj tchán (pravda, oproti paní Betty cucák, neb teprve pětasedmdesátník) taky přičuchl k počítači a nedá na něj dopustit (narozdíl od tchyně, ovšem toť kapitola sama o sobě).
Tož – tužme se. (clap)
tak to je jako můpj tatínek. Letos oslavit 77-té narozeniny a za občasné pomoci Juniorů zvládl počítač výborně.
Tatínek ho dostal, když mu bylo skoro 79. Moc si ho užíval.
Můj tchán pracoval prakticky až do smrti v 82 letech. Učil angličtinu a hudební výchovu na střední škole – ale poslední roky čím dál méně hodin, ke konci snad jen ve dvou dnech celkem 6 hodin týdně. A vedení pěveckého sboru odevzdal svému nástupci už o hodně dříve.
Určitě jsou práce, které se takto dají dělat dlouho, pro potěchu seniora a užitek ostatních. Ale určitě se nedá pracovat do takového věku na plný úvazek. Ba ani do 70 let. Lidé potřebují stále častěji navštěvovat lékaře a všechno jim déle trvá, to vidím už teď (a taky začínám chápat, proč důchodci nikdy nemají čas), to prostě nejde sloučit s prací na 8,5 hodiny (povinně započítaná přestávka). A navíc mnozí dojíždějí. Ono v Čechách dojíždět 50 km je úplně něco jiného než dojíždět 50 km v Austrálii či v Americe. Tady je to často otázka dvou i více hodin.
Od určitého věku by měli lidé mít možnost dělat kratší dobu a svým tempem. Ovšem to je samozřejmě pro zaměstnavatele neúnosné. A pro ostatní také, všichni chceme být v obchodech, bankách, u lékaře, v dopravě i celé oblasti služeb rychle, pečlivě a bezpečně obslouženi. Tohle je něco, co asi není řešitelné. Navíc, jak píše Hana, je hodně mladých bez práce.
Určitě je možné pracovat=realizovat se v dobrovolných aktivitách na pár hodin týdně, seniorům by to prospělo a přineslo to užitek společnosti, ale oni třeba nemají prostředky na to, aby za takovými aktivitami jezdili. Je to hodně smutné téma, Georgi. Je šťastný ten, kdo může podle svého pracovat tak dlouho, jak chce a může, a přitom je zdravý a duševně svěží. Bohužel ale tohle štěstí má málokdo.
Přeju všem krásný den! (h)
naše škola pořádá již řadu let tzv. univerzitu třetího věku. Podmmínka k zápisu – maturita a důchodový věk. Funguje řada předmětů – od tělocviku pro seniory, přes kurzy fotografie, kresby, malby… až po ekonomiku, filozofie, programování, dějiny… prostě od skoro zábavných po opravdu odborné. Výběr je veliký a zájem taky.
Koneckonců naše babča je „věčným“ studentem – každý semestr si nějaké ty novinky zapíše. Díky grantům jezdí i na pěkné „školní“ výlety. Třeba letí „s ekonomkou“ do Bruselu, nebo nyní na podzim jedou studenti němčiny a frániny do Paříže (a Francie a Německa). Skoro na týden.
A letos máme ještě opačnou novinku – která má přiblížit techniku dětem. Celý školní rok běžela univerzita pro děti (od imatrikulace po promoci) , které zajímají matematika, fyzika, chemie, počítače. Nyní probíhají kurzy prázdninové – dokonce i pro předškoláky. Ondá mi jedna „malá čarodějnice“ vysvětlovala, že kouzla nejsou žádné čáry, ale obyčejná chemie (rofl) a ona že už umí z rostlin získat pořádné barvivo a obarvit si tričko (inu znalost pro ježibabu nezbytná (chuckle) ) a taky viděla dělat prskavé kouzelné směsi…
Páni, Xerxová, že bych začala na stará kolena jezdit do Liberce? Zní to skvěle (y) Vypadá to, že u vás na škole někdo skutečně myslí – a to je vzácnější, než by se mohlo zdát (chuckle)
myslím, že se dá vybrat (nod) Ale musíš si počkat, jsi moc mladá
a ten odkaz jsem zapomněla:
http://www.cdv.tul.cz/mod/resource/view.php?id=3&page=3
Mily Jiri – dobry clanek k zamysleni. Ale udelam vyjimku ze sveho vice mene dodrzovaneho pravidla, ze nekomentuju soucasne politicke veci v CR – neb tam neziju a tak asi nemam ten spravny cit. Vyjimku jsem nekolikrat udelala,kdyz prof. Ulc kazal sve znacne zkreslene pravdy, ale ty se tykaly USA (a tam jsem si prisla castecne povolana) a na Neviditelnem psovi se jeste nemuselo registrovat. Ale k tomu duchodovemu veku. Ono v CR je to jiny. Kdyz ty starsi lidi budou en gross pracovat dyl, co budou delat ty mlady??? Vzdyt uz tak je tam znacna nezamestnanost. Napr. muj nejmladsi synovec ted v 19 letech odmaturoval z technicke 4-lete skoly – polygraficka, web design, rada velmi dobovych veci. Moznost zamestnani nulova. Z minuleho rocniku maji zamestnani slovy DVA lidi. Hlasil se na vysokou, ale nedostal se, protoze se hlasil na specializaci neco jako elitni zachranar spolu s telovedou a neudelal dobre kotrmelec. 😀 Ale nic jineho k praci nemuze najit zatimco se bude ucit kotrmelce. A to mluvi velmi dobre anglicky. Pravda, neco by treba sehnal v Praze, ale zas kde by bydlel? A to je dalsi problem se zamestnanim starsich lidi – nedostatek mobility. Ano, Cesi a Moravaci radi zustavaji na rodne hroude; ale i kdyby se chteli nekam presunout, tak kde budou bydlet? Kdyz ma clovek bydleni ve Sluknove a chtel by za praci do vetsiho mesta, tak nema sanci najit bydleni, ktere si muze dovolit – pac mu ten byt od neho nikdo nekoupi. To je dedictvi komunismu, ze byty byly vzacne a vsichni jsme delali salta a hoopla, abychom se nekde usidlili. Ja bych mohla povidat – jak jsem jako zila s nejakym hrobnikem v Libni – ten byl v te dobe ve vezeni, ale mel jednu mistnustku v byvalem hodinovem hotelu, kde byla jedna vylevka a hajzl na patro, abych mu pak dala nejake penize a mohla tu mistnustsku smenit … na to nedoslo, emigrovala jsem… To je strasnej rozdil od USA a asi i Klokanie – dostatek rozumneho trhu na bydleni.
Krom toho mi prijde, ze ti lide, co ted se blizi k duchodovemu veku, opravdu maji jakysi socialni kontrakt – i kdyz byl navazan davno. Priklad. Ted jsem byla vic jak tyden na nasi chalupe v Jesenikach. Soused, ktery tam bydli trvale, je moc mily a pracovity clovek. Trvalo mu nekolik let, nez si ten dum postavil – temer zcela vlastnorucne za komunistu. Pracuje jako delnik. Je o jeden rok starsi nez ja – a mne nedavno uz navstivila 59. narozenina. A ja jsem si myslela, ze je mu tak 70. A to ten clovek nekouri, da si panaka o vikendu nebo kdyz je prilezitost, chodi do lesa, krasne udrzuje pozemek, obcas chatarum neco o vikendu udela, postara se o chalupy kolem, kdyz luftaci tam nejsou… ale je upracovany. No rekni mu, ze ma delat jeste dalsich 10 let. To je na tech mladejch – ti kdyz muzou pracovat,tak potencionalne vydelaji vic a zbude i na stariky, co vyrostli v naprosto jinem systemu.
Pak taky jeste – i u nas jsou senior universities, ale tam ti zas pujdou lidi v podstate uz vzdelany, ktery maji ten celozivotni zajem se dozvedet jeste neco noveho. Ale co udelas s jihokarolinskym clovekem, ktery od mlada pracoval v textilce, protoze ty byly casto v odlehlych mistech, kde proste jine zamestnani nebylo, a nejak to zivobyti obstarali, ale pak se textil presunul do JV Asie, ty lidi prisli i o penzi z textilky, co zkrachovala, a tak maji jen tu federalni minimalni penzi (social security), a z toho se fakt neda vyzit dustojne. Ale pracovali tvrde cely zivo; ano, vzdelani maji minimalni, ale tam kde byli, skoly byly, rekneme, minimalisticke. Obcas se nekdo trhnul, ale to je spis vyjimka v kazdem prostredi.
Na druhou stranu znam nekolik starsich lekarniku v CR, co pracovali, uz jako brigadnici, do skoro 80.let. Moje mati sla do penze brzo – protoze ji komunisti rekli, ze za mnou do USA nemuze, pokud je vedouci laboratore. Tak sla do penze. Ale pak dlouha leta brigadnicila, a dojizdela z Olomouce do Sternberka na lekarnu.
Takze mi mily Jiri prijde, ze to vsechno zalezi na okolnostech toho kazdeho cloveka, a do urcite miry i prevazujici kulture v te ktere spolecenske vrstve.
Neber to jako kritiku, jen jsem se tak po navratu z CR zamyslela.
velky souhlas s Hankou W. diky. To o cem pise George je spis pro inteketualne orientovane a i fyzicky zdrave.
Hano, máš pravdu. Taky se často zamýšlím nad třeba vhodným důchodovým věkem.Po dobu komunismu nás mladé šikanovali za marodění,pokud byly nemocné naše děti, vyhrožovali málem propuštěním kvůli volnu, na které měl člověk nárok. Teď si člověk s hypotékou, či napnutým příjmem nemůže taky dovolit marodit vůbec, buď přijde o místo nebo o prachy. Nelze se divit, že řada lidí ve věku kolem šedesátky je zdravotně vyřízená. Mladých se to netýká, ti ještě nevědí,že jim jednou bude taky tolik a důchodců jsou pak plné čekárny u lékařů.
Pohádce o záruce naspořených peněz v různých fondech na stáří může věřit u nás jenom naprostý bláhovec.
S učením ve starším věku je to bezvadné,sama se budu učit dokud budu o sobě vědět. Mám však třeba kamarádky,kterým za komoušů jako dětem ze zemědělských rodin vícepočetných, bylo dovoleno mít maturitu pouze jednomu z nich a ostatní museli makat v družstvech nebo fabrikách a ani jim nebylo umožněno dálkové studium. Jen u jedné co znám ,ji bylo v Olomouci umožněno navštěvovat univerzitu tř. věku i bez maturity.
S vázaností na jedno místo je vážně problém,u nás téměř všichni mladí s rodinami jsou v bydlení s hypotékou, utéct není kam neb bydlení je předražené všude a banky jsou nenažrané, vždyť jen na poplatcích za vše platíme snad nejvíc ve světě.Takže jde to ale dře to, jak říká modernější přísloví ,bude to ještě moc dlouho zadrhávat.
Proto to vzdělávání i v pozdním věku u nás potřebujeme, to abychom pochopili souvislosti a měli co nejvíc informací,jak si můžeme sami pomoci,což za nás nikdo neudělá.Prostě nesmíme sedět doma jako pecky a čekat, fandím všem,kteří v pozdním věku dělají cokoliv aby se posunuli kousek dál. Tož tak.
Děkuju moc, milá Hanko, za tohle zamyšlení. Dlouho už nad tímto problémem přemýšlím – ostatně viděla jsem velmi podobný konflikt v Anglii, kde na rozdíl od třeba Německa a podobných států, jsou státní důchody tak maximálně na existenci a náklady na jednoduchý život (hlavně bydlení) jsou velmi vysoké. Nikdo moc do důchodu nechce, protože mu zákonitě velmi klesne životní úroveň, ale mladí skutečně zoufale nemají práci! A tak jsem slyšela na BBC různé debaty, kde obě skupiny – mladí i přesluhující důchodci – hájily svá stanoviska. Bylo to velmi poučné, ale bohužel bez východiska – momentálně.
A věk pro odchod do důchodu? Ono v jak které profesi… někdy je problém nejen fyzická řekněme schátralost, někdy je to i problém pružného a rychlení myšlení. A posunovat nějak rozumně s lidmi tak, aby každý měl šanci na práci, na kterou stačí fyzicky i mentálně a navíc byla v rozumném dosahu, to je utopie. Takhle se akorát změní přece jen důstojný důchod za podstatně méně důstojné sociální dávky v nezaměstnanosti. A když vyprší nárok na podporu, co bude potom, když bude důchod daleko? A mladí práci potřebují. Jediné, co mě napadá, je pružnější pracovní trh – např. mnohem víc kratších úvazků. Nutně to potřebují maminky s malými dětmi a starším lidem by se to také hodilo. Aby bylo běžnější sehnat brigádu na omezený časový úsek. Protože nějakou práci potřebuje příliš mnoho lidí na to, jaká je nabídka.
Ono to zni strasne jednoduse … kratsi uvazky a kratke brigady. Jenze toho cloveka musite najit respektive vybrat, zaskolit, kontrolovat, vyuctovat, …
Znacna cast nakladu na pracovnika je nezavisla na poctu hodin, ktere pro vas pracuje, takze ve spouste pripadu se takovy zamestnanec proste nevyplati.
To chápu, proto by to měla být cesta, kterou by měl stát podporovat – stejně dává peníze na kdejakou pitomost. Protože mi přijde, že tohle by byla ta varianta výdajů, kdy naučíš člověka rybařit, místo abys před něj fláknul jednu rybu a on pak čekal na další 😛
Souhlas.
Ja bych koneckoncu byl pro to aby „jen tak“ dostavali od statu penize jen duchodci, matky s malymi detmi a opravdovi invalide. I kdyby meli nezamestnani jen prevazet pisek z bodu A do bodu B a zase zpatky nebo natirat travu na zeleno.
Jedna vec je mit cas na hledani prace a vylepsovani kvalifikace a druha zvykat si na to, ze sedi doma a nemaji co ceho pichnout. Clovek, ktery si zvykne … treba po dlouhe buzeraci … peclive zametat ulice, bude urcite lepsi pracovnik, nez jiny, ktery si rok vylepsoval kvalifikaci cumenim na N@hu.