BTW: Kam se poděl strašlivý vlčák?

Něco na mě leze… slýchám od Marka každou chvíli, když polehává na gauči v jídelně. Starostivá matka by zvedla oči od práce a zeptala se aspoň, jestli ho bolí v krku nebo nemá-li teplotu. Mě to ovšem nijak neznepokojuje – pokud ovšem venku není mokro. Protože to, co na Marka pravidelně leze, je černé, chlupaté a láskyplné, ovšem za deště to má tendenci nosit domů bahno.

 

Motto:

„Berry, takhle na mě nekoukej! Je hnusně oslintanej a už jsem ti ho dnes hodila třistaosmdesátkrát!“

„Jenom třistaosmdesátkrát? Vždyť už bude poledne!“

 

Co vlastně o ní říct? Pro začátek mohu směle konstatovat, že jsem nikdy neměla mazlivějšího, vnímavějšího a všudypřítomnějšího psa, než je tahle anglická fenka německého ovčáka. Její láska se zdá být bezbřehá, agresivita nulová, aktivita ohromující, ale přitom zvladatelná. Hezky vyrostla, má lesklý kožich, zvědavou klínovitou hlavu s už takřka vzorně postavenýma ušima, štíhlé elegantní tělo na silných nohách a mourovatých tlapách. Není velká (63 cm a 31,5 kg), ale je silná, rychlá, a když na mě při boji o míček omylem vší silou skočí, tak to sotva ustojím – na to, jaká je vlastně teprve žížalka má sílu vystřelené dělové koule. 

Přestože už hárala, nepůsobí na mě jako dospělý pes. Když ji opustil hormonální zmatek daný háráním a následnou falešnou březostí, tak se (k mé radosti) vrátila k hravým způsobům, kterými pokouší nás i Kazana. K lidem se pořád chová přátelsky a důvěřivě, i když sama ze své vůle na sebe nechce nechat moc sahat. Lidem se většinou líbí, protože když zrovna neřve za plotem, tak její vlčí oči v černé tváři koukají natolik důvěřivě a dychtivě, že psice prostě strach nebudí.

Mazlí se ráda a aktivně si pro pohlazení přijde nejen za námi, ale i za Kazanem. Ten má totiž s věkem jdoucí sklony k bručounství a nechce si hrát tak často, jak by Berry zjevně potřebovala. Jestli nám vyleze půlpsem na klín nebo si nám dá rovnou packy kolem krku a dělá mazlivé ňuňátko, tak Kazana obvykle radostně zakousne, rozpustile ho zatahá za chlupy za ušima, a když se ani potom k ničemu nemá, tak mu olíže celý obličej. To už Kazan obvykle nevydrží a začne ji okusovat taky. Dívám se na toho něžného, veselého a citlivého psa a říkám si, jaké mám štěstí. Nebo je to normální?

Než jsme si ji přinesli domů, načetla jsem toho o NO mraky. Když posloucháte pejskaře, tak málem každému třetímu pokousal nebo aspoň ohrožoval jeho psa vlčák. Kdekdo zná někoho, komu německý ovčák psa zakousnul. U popisu upotřebitelnosti některých plemen (např. pasteveckých psů, ale i jiných) je NO uváděn prakticky jako špatný příklad. Otupělí drilem, bezmála stroje na zabíjení.

Nevím, jestli je to všechno pravda, nevím, kolik incidentů je prostě dáno tím, že po mnoho let byli NO velmi rozšířeným plemenem s tisíci kříženců po všech vesnicích, tedy možnost potkat nesocializovaného nebo zkaženého psa byla hodně vysoká. Ostatně leccos člověk pochopí, když si na netu přečte jen pár desítek let staré návody, jak cvičit služební psy. Pokud podle těchto zásad cvičili psy laici, tak k těm konfliktům prostě docházet muselo. 

Ale báječných vlčáků je také mnoho, jen jejich příklad bledne ve srovnání s katastrofami – ty jsou mezi lidmi rozhodně oblíbenějším námětem. A tak jsem si vzpomněla na naši norskou kamarádku Martu a ovčandu Nestu. A na stařičkou paní Eli, jejíž otec měl chovnou stanici NO už na přelomu devatenáctého a dvacátého století. A paní Eli, která měla v životě jen německé ovčáky, o nich s přesvědčení tvrdila: Německý ovčák je jemný a citlivý pes, a hrubé zacházení ho rychle zkazí. A je to pes, který tě nikdy neopustí.

Uvažovala jsem o tom. Proč by to nebyla pravda? Je to ovčák. Z principu je tedy maximálně napojen svého pána – vždyť v tom je absolutní základ jejich práce. Pokud je pes na člověka napojený, tak citlivě vnímá všechny jeho nálady a pokud ho člověk nezkazí, tak umí reagovat i na první pohled slabší podněty. Proto netřeba používat křik nebo hrubé zacházení. Tolik moje teorie.

Pokud jde o obecnou praxi, tak vím, že služební výcvik měl do jemného zacházení dost daleko a sama nedokážu posoudit, nakolik je takové chování ke psu nutné proto, aby se dosáhlo žádoucích výsledků. To už proto, že jsem nikdy psa tímto způsobem nevychovávala ani necvičila.

Podobně se domnívám, že třeba na vesnicích byl drsný přístup ke psům dán mimo jiné i tím, že se pánové svých často nepříliš socializovaných psů v podstatě báli a o to drsněji se k nim chovali. A pokud platí, že hrubým zacházením můžete zkazit každého psa, tak u těch silně závislých na spolupráci s člověkem se to nejspíš podaří dřív, než u jiných. Obraz zlých vlčáků se tak vytvoří vcelku snadno.

No a jaký je vlastně vlčák naše Berry, to si řekneme příště 🙂

 

 

 

 

 

Milí Zvířetníci, tento srpen to bude už devět let, co připravuju Zvířetník. Rozhodli jsme se s Andym, že dáme Zvířetníku k těmto narozeninám novou tvář, která by mimo jiné vyřešila některé technické potíže, které se na stránkách objevily po poslední aktualizaci redakčního systému. Doufám, že se Vám i tak bude na Zvířetníku líbit.

 

Dagmar Ruščáková

 

PS: Proměna stránek musí probíhat za chodu, takže, prosím, mějte trpělivost. Máme to sice rozmyšlené, ale té práce je na tom moc 🙂

 

Aktualizováno: 24.7.2011 — 03:54

131 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. 😀 Tak lehkému příkladu nemohu odolat, mám 1 + 8.
    Milá Dede, díky za Tvoji každodenní práci, díky za to, jak na nás myslíš a připravuješ Zvířetník dopředu, když máš před sebou cestu, a nikdy nás nenecháš bez počteníčka, díky za Tvoje nápady, díky za 9 let (ani se tomu nechce věřit!) se Zvířetníkem! Veliké díky za čas, práci a nápady patří i Tvému rodinnému týmu!
    Jste skvělí a zasloužíte si obrovskou poklonu! (bow)
    „Strašlivé“ vlčáky jsem blíže poznala dva a oba byli moc milí psi. I když jeden z nich, když jsme se ještě neznali, měl tendenci paničku si hlídat, ale když mu ona dala najevo, že jako dobrý, zklidnil se a za 5 minut už mi cpal balonek do dlaně, abych mu házela. Klidně třistaosmdesátkrát! 🙂
    Těším se na pokračování o Berrušce (a taky, doufám, trochu o Kazanovi, toho já tajně miluju!)

  2. Jé! Berůška 🙂

    a moc jí to sluší. A vodní fotka nemá chybku.

    Já nevím, nikdy jsem „vlčáka“ nepovažovala za zlýho psa, ostatně žádný plemeno není zlý, to jen člověk dokáže ze psa bez rozdílu plemene vytvořit stvoření nebezpečné svému okolí.

    1. jo a nové stránky jsou gůt (y) , nejprv jsem se lekla, že se mi něco porouchalo a ono ne, ona je to enem pjerestrójka

  3. (f)
    Zdravím!
    Stránka DOBRÝ, přímo PĚKNÝ a vlčandička SUPER.

    Mám překrásné vzpomínky na vlčandu Dinu a mám moc ráda vlčáka Denýčka, kterýžto miluje naši českou strakatou slečnu Bony, ale zároveň se jí docela bojí – co kdyby se MADAM rozhodla a na jednoho padesátikilováho malého pejska byla opravdu, ale opravdu zlá? Zvláš na její chalupě, to aby se jeden malej vlčák raději vyhybal chodbičce, kde stojí lednička – tam ho naše čubizna vidí obzvláště nerada a obvykle ho s vceněnými zuby žene ven, chichi,.. (rofl)

  4. Jeeej, nový dizajn! (najprv ma až myklo, že to tu niekto hackol!) A že už je to 9 rokov! A ešte aj Berryška mališká!
    Dede, vďaka za všetko!!!
    A na ten článok celý o Berryške som už celá žiadostivá!

    1. Jejejku, to je dojemné! To měla ale ošklivý start do života! Ale zřejmě ji to posílilo pro další ústrky. Jak si holčička dumlá paleček, to je kjása!!!

  5. ž6 teď koukám – nemá náhodou Týna svátek??? Kdyby jo, tak všecko NEJ a hodně radosti a úspěchů (rose1) A kdyby ne, tak taky (inlove) 😀

    1. Jo. Děkuju. My to máme tak nějak zhuštěně, zítra má Áňa narozeniny (už třetí, to je hrůza) , pozítří svátek. Zrovna jdu tvořit dortík

      1. Milá týno, přeju ti nejen všechno nej k svátku, ale taky abys pochodila s dortíkem lépe než já předevčírem (rofl) Taky jsem začala před půlnocí a poté, co jsem upekla placky na korpus, jsem zjistila, že ta šlehačka, co se tvářila jako že „jsem úplně v pohodě“, tak nebyla úplně v pohodě. Zřejmě za pobytu v ledničce zmrzla a zase rozmrzla. Abych to zkrátila – jediné, co se z ní dalo ušlehat, bylo máslo proložené několika málo bublinami. Hmotu jsem za stálého míchání vylila do záchodu. Dala jsem vykapat bílý jogurt a dort promazala odkapaným jogurtem. Nebylo to sice úplně to pravé, ale jíst se to dalo.
        Historka kuchyňská ovšem měla pokračování – příjemce dortu (exchoť, který byl na pracovní brigádě nad Dalmatinovem a zrovna měla narozeniny) po vyslechnutí pohnutého příběhu dortu pravil: „No mně to bylo divný, ty bílý bubliny na WC. Jsem si říkal – že by se jí udělalo špatně? Ale vždyť jsme pili červený víno!“

    2. To jsme to vyvedli, opravdu dnes bylo Kristýny. Tak všechno nejlepší, (rose), ať se Ti Týno všechno daří jako dosud. (f)

      1. Jj, LEGO-vozíček nezklame! Fakt o moc lepší, než když mě drsná Xerxová táhne k bodláku 🙂

  6. ;;) R O Z V E R N Í Č E K ;;)

    .(*) PZO (Podnik zahraničního obchodu) zaměstnával pana Kohna, který měl nesprávný kádrový profil, neboť před Vítězným Únorem byl úspěšným soukromníkem. Proto Kohn dostával jen ty nejhorší úkoly. Nejdřív měl prodat několik vlaků českého másla do Dánska. Kohn ho do týdne prodal. Pak měl vyvézt českou ocel do Švédska. Kohn to do týdne prodal a byl zase zpět. Pak měl vyvézt českou rýži do Čínské lidové republiky. Kohn se vrátil s vyřízenou objednávkou za půl roku. „Soudruhu Kohne, to Dánsko a Švédsko se ti povedlo, ale s rýží – nějak to trvalo, že jo?“ povídá šéf PZO. Kohn obrátí oči v sloup: „To si tady opravdu všichni myslej, že je jednoduché najít žida, který v Číně obchoduje s rejží? .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný nedělní večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. ~o)

    1. Ale našel! Jo, takovej Khon se jen tak neztratí 😀 Děkuju JoVásku za Rozverníčky – nepíšu to sem často, ale čtu je vždycky! (inlove)

  7. Milá Dede, díky za krásné překvápko s inovovaným Zvířetníkem! Je to perfektní (y) No a Berry je krásná a strašně sympatická slečna. Má nádherné oči a strašně milý výraz. Dneska jsem takovéhle pohlazení po duši potřebovala!

    Jinak jsem stále bez firemního e-mailu, blesk se mému ubohému počítadlu pomstil docela dost. Takže pokud někomu neodpovídám, není to z nezdvořilosti.

  8. Jsme doma. Vše v pohodě – jen se stalo, co jsem očekávala, že totiž Beta nebyla ochotna akceptovat „na svém“ statku (já vím, že její není, ale jezdí tam často a nepsí zahradu prostě osídlila) jinou velkou psici. Oba kluky tříletého drsňáka minijezevčíka i Rička jednak zná a jednak jsou to kluci… zvládá s přehledem. Ale babču bobteilici Clérku nesnesla. Prsila se a hrozila tak, že musela jít na ty dvě hodiny, co tam byla návštěva, na vodítko. Tak jsem měla na špagátě naprdnutou Betu (ale to šlapala jak hodinky a nedovolila si ani jeden křivý pohled) a na starosti Vilíka (neb zrovna byla hudební produkce). Ale tahle kombinace je fakt na hlídání pohodová. Pokud nebyla přítomna „konkurence“, tak byly oba dny klidné, milé, veselé… hudba hrála krásně, jen nás všechny večer zaskočila zima… opravdu 10 stupňů nebylo moc a muzikanti si stěžovali na zmrzlé prsty.

    1. No, tak u nas v neuveritelnem horku a vlhkosti si zas kamaradi vcera navecer stezovali, ze se jim soustavne rozladujou kytary a mandoliny, protoze v tom vlhku to drevo reaguje. Myslim, ze by hosi vcera brali ty zmrzle prsty vsema desetima.

  9. Berry je krásnější a krásnější, nulová agresivita je u pejska k nezaplacení.
    Nový kabát NZ se mi líbí i sleduji postupné vylepšování.
    Na net se mi možná vším tím deštěm nebo čím pekelně zhoršilo připojení, číst jde s dlouhým čekáním (velmi špatný signál rychlost 1Mb/s)odesílat se štěstím, přitom jsem na wifině, ke změně nemělo jak dojít a došlo.
    Pokud vydrží připojko než dopíšu a odešlu tak zdravím Náš nový Zvířetník, jeho lidi i zvířátka a přeju všem dobrý den a držím palec potřebným. Páček

  10. Strašlivý vlčák Berry je báječná čubinka. Měla jsem tu čest si ji podrbat a neviděla jsem přívětivějšího vlčáka. (inlove)
    A nový kabátek je krásný, i když jsem se v první chvíli taky lekla, kam jsem se to sakra dostala. : )

  11. Prima nový kabátek stránek. S NO to mám tak, že se mám před nimi obvykle na pozoru, ale občas potkám takového, který je mi sympatický na první pohled, úsměv má od ucha k uchu, jako Berry a je to prostě bezva pes. Máme tu takového celočerného sympaťáka v ulici.

  12. Jo a pochvala! – poslední komentáře jsou již k vidění nahoře, to se hodí! A odklik na komentáře pod článek je pod avízem článku a ne už vedle nadpisu, taky dobrý. Ještě tam skáče článek celej a ne přímo komentáře, ale to neva, aspoň si jeden připomene, pod co vlastně píše momentální nápad.
    Vizáž se mi zamlouvá čím dál víc. Možná ještě trochu jiný font? (Ale já jsem úchylka, v pracích jsem vysazená na Calibri, jinak se mi spíš líbí staré školy, no to jde o návyk.)

  13. Dede, jsem tady jen na skok a mám šok! To už je 9 let? Ale ta nová verze je moc povedená!

  14. Zdravím od žabek, máme pod mrakem, ale snesitelně. Už mám dneska hotovou marmeládu z rybízu a josty a když budu moc zlobit, budu muset jít na meruňky (do bečky…) Tak asi budu radši hodná 🙂

  15. Nový Zvířetník se mi moc líbí, méně barevná diskuse mi osobně lépe vyhovuje, na barvitosti jí to rozhodně nic neubere 🙂 A moc se mi líbí i přehled nedávných článků s thumbnaily, moc dobře se mi podle toho orientuje.

    Devět let. Co že jsem to dělala před devíti lety??
    Dede a jejímu družstvu děkuji a vyslovuji pochvalu před nastoupenou jednotkou. Za to, že se jí to neomrzelo a nepíše si někam na futra tu spousta času a práce, kterou s tím má.

    A Berrynka… už se mi stýskalo. Taková pozitivní samochodná nálož je v domácnosti k nezaplacení. Těším se na další povídání a prosím o spoustu nových fotek.

    Pozdravy do promokřených oblastí a do Norska.

  16. Musím ocenit novou podobu stránek. V prvním okamžiku jsem si sice myslela, že mě net přesměroval úplně jinam, ale potom jsem se podívala pozorněji a zjistila, že jsou tu nové krásně upravené stránky. Gratuluji převelice k obrovskému výkonu. A děkuji za tak dlouhé vedení nešeho Zvířetníku, kde se setkává spousta báječných lidiček, které spojuje láska ke zvířatům, ale i lidem a přírodě. Díky za tento krásný koutek v jinak hodně drsném světě. A Berry, Kazanovi i vám všem přeji dlouhé pohodové soužití. A berry k tomu mnohem více házených míčků – jen třiaosmdesátkrát? A není to trochu málo? (chuckle)

    1. Kdyby třia… ono to bylo třista… (chuckle) Ale i tak si umím představit, že to pro ušatici bude málo.

  17. Zdravím všecky ze Saariselky (inlove) (v severním Finsku), dojeli jsme cestou dosti zničení, ale celí včera kolem osmé večer. V Helsinkách, kde jsme přestupovali na vnitrostátní let (zpožděný), bylo jak ve skleníku, prý 24 stupňů a děsně vedro. I tady, cca 300 km za polárním kruhem, bylo na tričko 😛 . Teď ráno je asi 14 stupňů.
    Je tu krásně, cestou autobusem z letiště jsme potkali mnoho sobů (clap)
    Mám půjčený (lepší) synkův notebook, má prohozenou klávesu Z a Y, takže se omlouvám, asi všechno včas neopravím.

    1. Páni, milá Zano, báječně si to užijte! Tohle jsou destinace, které dokáží rozbušit moje toulavé srdce 🙂 Foť a hlavně piš! To bude rozcestníček, jejej 🙂

      1. Zano, vsunu se pod Dede, zdravím z JM u nás máme i přes den pouze 20° 😛 a bez sobů. Vraťte se vpořádku a zdraví!

    2. Napadlo mě to, že jsi to Ty! Kamarád se z této části světa vrátil v půlce minulého týdne a vyprávěl tak úžasné věci, že bych se tam hned vypravila.

    3. Kdyby Sobi kolem Tebe vezli čirou Náhodou Santu na Dovču, tak potřebuju k Vánocům vyhrát tak půlmiliónek a ten správnej los (Los nerovná se Sob) mi můžte poslat počtou, byť vlastním i Komín. ChňA! 😉

      1. Výlety k Sobovi, eee k Santovi, se tu prej konaj každoročně, ovšem jaksi v zimě. Taky se tu v zimě koná polární záře. Teď ne, teď je tu víceméně celodenní světlo (kolem jedný jsem zamřela, takže dál nevím 😛 – ráno vychází slunce nějak kolem třetí – prý (chuckle) .
        Teda teď bohužel prší – motali jsme se po okolí a pak jsme zalezli, protože prší fakt dost otravně. Ale zítra už prý bude pěkně, tak se těším, jak vyrazíme.

        1. Téééda Zano, to koukám, kam vy se všude nepodíváte. Jeden den v Praze a příště se ozve až odněkud z Laplandu – nestačím se divit vaší cestovatelské energii. Tak se to tam hezky užijte a já se budu těšit na povídání a fotky „a la Zana“.

      1. To jsou věci, to jsou věci 🙂 V pátek ráno do Zany ďoubu pod Jindřišskou věží a FRRR už se hlísí od sobůlosů 🙂 Nezřízeně ti to závidím a taky dost přeju. Ale rozcestník ti neodpustím (sun) Hodně sluníčka a žádný (rain)

  18. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
    ufff nedočítám, až doma – jen prolítávám (nod) Ale zázrak, Vilík spí zničen čerstvým venkovským vzduchem a já jsem vzhůru jediná

    1. Dobré ráno, milá Xerxová 🙂 Jsem zvědavá na hlášení KK aneb Kosatka a Kvilík 🙂
      Já dnes taky sotva nakouknu – chystají se na nás angličtí „nájezdníci“ a je třeba přichystat české menu, což mimo jiné zahrnuje houskový knedlík ke svíčkové – a to není zrovna vrchol mého kuchařského umění, protože ho normálně nedělám a pět let jsem ho nedělala vůbec! Pojistila jsem se kupovaným (chuckle) , leč se statečně vydám vstříc boji o vlastní. No a doufám, že se nezkazí ani nic jiného a nebude lejt, protože ani Zvičina ani Kuks v dešti nejsou to pravé ořechové 🙂

      1. Krkonoše hlásí sice jasnou modrou oblohu, ale hodně chladno a po obloze se houfují mráčky, klidně se může stát, že tu zase tak trochu sprchne. Což bych teda veeeelmi nerada, přeci jen bych měla něco na té zahradě ještě stihnout. A Tobě bych přála, aby vám počasí vyšlo, Kuks je sice nádherný i v dešti, ale přeci jen, sluníčko mu sluší víc. Teď tu máme klid, všichni chlapečkové se vyřádili, nabaštili a teď sbírají síly na další lumpárny. Melda v pelíšku, Ríša na parapetu v kuchyni svorně se Zrzínkem, tak změna, ten už se mezitím přestěhoval na polštář do postele. Tak ať se Ti oběd podaří a užijte si krásný den.

      2. Dede, asi nenahlédneš, ale když není zbytí, houskové knedlíky jistím těmi z pytlíku – pouze ovšem s červeným pruhem nebo jak to tam je. Ty totiž mají v sobě houstičky, kdežto zelené buráky. Určitě jsou lepší než kupované a hotové za pár minut. Pravda, domácí je domácí, o tom žádná.

  19. Tak já také dodám alabámské hlášení. U nás též vééédro,ale vyjímečně tady máme už pár dnů chladněji o trochu chladněji, než v severních a středních státech. Asi před dvěma hodinami bylo necelých 35. Pak se přihnal mrak a asi pět minut jedmně mrholilo. Teď už je tam zase “sluneční sauna”, ten nebeský pláč dokázal akorát zvýšit vlhkost vzduchu. Ale my jsme nezmaři, tedy hlavně manžel, já zbaběle občas prchám do vychlazeného domu, nebo padnu do bazénu dříve, než choť. Jemu nevadí pohybovat se v promočené košili nebo tričku, já to nesnesu, musím se jít převléci i když to „sucho na těle“ vydrží jen krátkou dobu. Takže manžel sekal trávníky, zatímco já nedobrovolně robotila na záhonu. Nedobrovolně proto, že jsem dělala něco, co jsem vůbec neměla v plánu. Po častých deštích jsem si libovala, jak se mi vzpamatovaly papriky a rajčata, kterých nakonec bude hodně. Jenže už třetí den, jsem nacházela některé větvičky keříků paprika polámané. Letos jsem nevědomky musela koupit nějaké jiné odrůdy žlutých paprika. Mají nezvykle vysoké keříky, plodů je sice hodně, ale jsou spíše delší, než bachratější. Chuťově jsou dobré a tak mi těch zlomených větviček obalených mini-papričkami bylo líto. Myslela jsem, že je zlomila síla deště a keříky jsem různě podkládala. Včera večer ani ráno nepršelo, ale když jsem šla na záhon pro šnitlýk, našla jsem další čerstvě zlomenou větvičku. A o kus dál si lebedila ta ničivá síla – Trixie. Spokojeně si chroupala ukradenou paprika. A zatímco já urovnávala pomuchlané keříky, Trixie suveréně přišla ke mně, zubama zachytila další paprika na větvičce a než jsem jí stačila okřiknout, škubla, utrhla ji a celý keřík se jen zakymácel. Nesla si jí z té spleti porostu způsobem “slon v obchodě s porcelánem” a nevadilo jí, jakou spoušť za sebou zanechá. Takže žádný déšť, ale Trixie, které papriky velice zachutnaly a chodila se prostě sama obsloužit. Rajčata také miluje, ale ta jsou zajištěna v kuželovitých klecích a kupodivu je nekrade, čeká, až jí nějaké sama dám. Takže jsem přinesla další ochranné klece od rajčat, která v květnu zašla a pracně jsem je navlékala přes paprikové keříky a navíc před záhon ještě pro jistotu natáhla pruh pletiva, aby tam Trixie vůbec nemohla. Kapalo ze mne jako z vodníka. Jestli to nepomůže, budu muset na psa číhat s kbelíkem vody – způsob, kterým jsem jí odnaučila lézt do želvího výběhu a zatím to funguje dokonale.

    A Hanko, Trixie také v její vedlejší garáži běží velký čtvercový stojací větrník na plné obrátky. A ona už přišla na to, že jak to příjemně chladí. Někdy leží natažená těsně u větrníku, že mám skoro starch, aby si nepřechladila svaly a nedostala nějaké křeče či nenastydla. Podobný větrník má Indy v naší garáži.

    1. 😀 Maričko, s napětím jsem četla a čekala, že vytáhneš z rukávu nějakou zákeřnou breberku, kterou se ti podařilo odhalit a ona Trixííííí. Jsem přesvědčená, že tento „škůdce“ má lepší řešení než nějaký hmyzák.

      1. Alex, ono by mi tolik nevadilo, kdyby se tenhle „škůdce“ posloužil vždy jednou papričkou – je jí přáno, mám jich dostl. Ale že při tom poláme obsypané větvičky – tak to mi vadí (nechápe, že se tím sama připravuje o další přísun).

  20. Kratka reportaz z Jizni Karoliny. Je HORKO (punch) – a soustavne, bez prestani. Vstala jsem rano pred sedmou zachranovat zahonky. Jak jsem na to pustila vodu, tak zacali zrat komari. Flaska se sprejem proti komarum byla prazdna, tak jsem vyrazila do kseftu pro novou. Nektere kytky trvalky se docela vytratily, ruzicky upi; tymian si libuje a rovnez tak salvej. Bazalky jsou velmi smutne – sestrihala jsem je dost nizko, snad se zveti. Zelena petrzel se predbehla o rok v pokusu o rozmnozeni. Petrzel je dvourocni – prezije u nas zimu a na jare druhy rok vyhodi na kvet. Tak nove rostlinky co jsem zasadila na jare se semeni fcil. Plocha 2×2 metry denivek uz neni. Mame pro zahradu hlubokou studnu a silne cerpadlo a 3 vyvody na hadice, ktere napojime na rozstrikovace. Za 16 let, co jsme v tomhle dome, muzou vzdycky ject dohromady. Ted pustim jednu a je to, jak Chet poznamenal, jako kdyz ta studna ma zanet prostaty – jde vytrvale, ale malo. A jeste navrch je pulka zahrady prokutana krtkama nebo cim. Tady nejsou krtci, co delaji vysoke krtince. Jsou to potvory – skryte si buduji tunely a najednou jeden stoupne a zabori se po kotnik do chodbicek. Normalne kocky je vychytaji, ale motivace kocek je minimalni – lezi rozplacnute jak cerne livance tam, kde prostaticky sprej dela kaluze. Dobrovolne se maci ve vode. Vzala jsem pred par dny ty dve polovenkovni do baraku a umistila je v koupelne. Nastala rvacka se dvema domacima kocourama. Venkov tezce vyhraval. Pote jsem udelala venkovu pelisek v druhe koupelne, uzavrela to, a nastalo coro moro, jeceli a vrhali se vsi silou na dvere. Tak sel venkov zas na verandu, se dvema zapnutyma fenama – pro jejich benefit jim byl poskytnut i dost drahy domovni,ktery fakt dela povetri. Uz jsem z toho na hlavu

  21. Zdravím výročníky Zvířetníky a nový plášť teprve zvykám, popravdě. Ofšem je prudce elegantní. Vo to žádná. 😀

    Přináším na zklidnění, pro děti a vnoučata na večerníčky, album z Ostravy. Nejenže slonička urputně batolí přes kmeny, i kdyby riskovala chobůtkopád (viz. začátek a konec přiloženého videa), ale taky vyrábí krtiny, anebo můžete vidět tygří kluky, které máma olizuje stejně urputně, jako Inka Majdino kotě. Zpět: jako Inčina Majda SVÉ kotě.
    http://jirinao.rajce.idnes.cz/ZOO_OSTRAVA_23.7._Rashmi_,_tygrici_i_hrosik#ZOO_OSTRAVA-23.7._Rashmi_a_tygrici_002.jpg

    1. Ále zas ta skloréza, sákryš: Vuvuzelko – jsi slaďoučká! Ty bys osvěžila i nejzachmuřenější Kazany, vo to taky žádná… :*

      1. Milé Bětuláskovo, chtěla jsem poděkovat za vlídné přijetí, ale počítač mě nechtěl pustit. Někdy si postaví hlavu….
        Změnila jsem svůj nick na navrhovaný Kuskus. Mám sice masový zub a obilniny nemusím, zato je mě opravdu kus a hlavně je to kratší.

        1. Jéžiš, tos mne dojala, drahá obilnino! (clap)

          Ať Ti je tu jako doma v pařáku…

    2. No to je rozkošné videjko – malá pašanda se nejprve překulí přes kládu, ale nevzdá to a jde na to znovu – a má povede se. Jeslipak jí pak její mamina vlepila nějakou chobotí pusinku za snahu a vytrvalost.

    3. Parádní mrňous (inlove)
      Úplně jsem přitom viděla asi dvouletýho klučíka, co včera na letišti prolejzal židle. Všechna mláďata si hrajou stejně :*

  22. Dorazila jsem dolů z chalupy po vyčerpání cca metru vody ze sklepa. Ostatní zbytky vody si musí poradit a odtéct samy jako každé jaro. Místo další práce jsem asi 3 hodiny sbírala větve ze zahrady. Horší, nežli bývá stav po zimě. Není snad pozemek, kde by nebyl větrem pokácený strom, ještě, že jsem ty smrky nechala odstranit! Převrácené květináče a stolek v altánu, to jsou drobnosti, ale stromy o průměru metr spadlé na zahrady skýtají opravdu ošklivý pohled. A že jich tam je! Naštěstí jsem si nevšimla nějakých velkých škod na domech. Cesta nahoru je posetá už rozježděnými větvemi a listím, vylitý potok sebral z břehů co šlo a kamsi odnesl, asi do toho prostoru soutoku obou potoků, kde jsem ráno viděla při cestě nahoru hasiče a bagr. Sousedi vyprávěli, že to bylo děsné, vítr bral co mohl. Mám orvané květiny a lehce poškozenou zahradu, ale to není nic proti tomu, co mají lidé v domech v oblastech, kde voda opravdu páchala škody. A dneska se od cca 11.00 usmívalo sluníčko, jako kdyby se vůbec nic nedělo! Dokonce mi konečně i uschlo prádlo!

    1. Tedy Karolíno, jistě jsi si pro sebe a své „tři chlapi v chalupě“ takovouhle dovolenou nepředstavovala. Hlavně, žes neutrpěla žádné zásadní a finančně zatěžující škody na chalupě. Pohlaď za mne kocourky a užívejte si teplý byteček. Jsem moc ráda, že Ríša je na tom tak dobře a máš doma zase veselou trojici rosťáků.

      1. Ano Maričko, jsem šťastná, že nikdo z nás nemá žádné odnesené střechy nebo vyplavené chalupy, jako tomu bylo při rychlé povodni v noci ze 31.8. na 1.9.2002. To bylo stejně ošklivé, jako všude, kde tehdy záplavy v ČR udeřily, jen tady to bylo velmi rychlé a hodně nečekané! A pro hodně chalup bolestivé. V Trutnově tehdy nevěděli, že vůbec někde pršelo! Všechno to spadlo v našem údolí a výsledek byl opravdu děsivý. Měla jsem strach, ale dobře to dopadlo. Těch pár stromů se odklidí a žádné jiné škody nenastaly. Co se „teplého bytečku“ týče, tak tu sedím ve fuseklích a flísové soupravě, protože je tu zima jak ve vězení. Horní byt, žádní sousedé, pode mnou nikdo nebydlí, ale mají otevřené vyhlídky. Venku je teď takových 14°, což není moc a byt je značně prochladlý. Mně to ovšem nevadí. Raději si vezmu ponožky a teplý svetr, nežli vedro! A jsme zkrátka na horách, takže se musí počítat s tím, že je tu chladněji, což mně osobně vyhovuje. A co se kocourků týče, tak ti jsou tu dokonale šťastní. Veliký prostor bytu si užívají, Melíšek honí Ríšu a naopak, zapojuje se i Zrzínek, který se mnou pravidelně v noci sdílí polštář na posteli a vrni si blahem, že jsme takhle pěkně spolu. Strašně se změnil a je z něj mazel první třídy. Oba další kluci tu pravidelně z koberečků na dlažbě a plovoucí podlaze dělají vlnitý plech, v tom se schovávají a tunelují, vzájemně se zakusují a kocourují, je na ně milo podívat. Jsou akční a hraví a žraví, Ríša jakoby ani neměl handicap svého skoro slepého očička, které má sice otevřené, ale zatažené tím zákalem, řádí a u toho notně kecá! Kecá pořád, kdybych tak věděla, jestli mi nadává nebo mně chválí za péči???? Parapety jsou jejich, když svítí sluníčko a pohladím je, jsou jako vytažení z horké trouby. Tohle v Praze nemají a ráda bych jim to dopřála, snad se jednou povede, že tu šťastně natrvalo zakotvíme.

        1. Karolíno, je jasně vidět, jak si tě kocourci podmanili, propadla jsi jim stejně rychle a stejně dokonale, jako my všichni, které kočky uhranuly.

  23. Tak jsem konečně přečetla článek a jsem moc ráda, že z Berrinky je mazlivá slečinka. A už když jsem si včera prohlédla fotky, hned jsem si všila, že „už jí stojí obě uši“.

    Jednou jsme zde sledovali ukázku výcviku vojenských psů-NO. Jakým způsobem u psů probíhal prvotní výcvik to nevím, ale nechce se mi věřit, že šlo o nějaké náslí, protože tihle psi (byli 4) reagovali a vykonávali povely převážně na pohyby pánovy dlaně – ne celé ruky. Stáli jsme natolik blízko lanového ohraničení prostoru, že kdyby na psa jeho psovod křičel, slyšeli bychom to. Ale on psa posadil, pak klidným krokem odešel na druhý konec hřiště. Tam se otočil, připažil a jen tak malinko a rychle zvednul jednu dlaň od stehna – a pes už letěl. Při jiném povelu třeba zvednul jen palec, nebo zatnul ruku v pěsť. A pes se plazil, jindy popoběhl třeba jen pár metrů, zastavil se, plazil a zase vstal a buď zůstal sedět, nebo běžel. Prostě podle toho, co mu „pánovy prsty“ poručily. Při přeskakování a prolézání překážek asi nějaké hlasové povely byly dány, ale tak tiše, že my je neslyšeli. Úžasná byla ta „dvěstěprocentní“ soustředěnost psa, žádné okolní hlasy a zvuky snad ani nevnímal. Zřejmě to byl výcvik zaměřený tam, kde i sebeslabší lidský hlas je nežádoucí – ale zase je použitelný pouze za dne.

  24. Náš Zvířetník je NÁŠ ať už má jakýkoliv kabát. Ale tenhle mu opravdu padne a sluší. Milá Dede a spol., děkujeme za tvé pevné vedení těch 9 let a přejeme mnoho zdaru do let dalších. To je naše sobecké přání. 😉

    O.T. Asi jste dobře informováni o tragedii která nás zalkla tady na severu a která rozechvěla celý svět. 84 ukončených mladých životů a 7 v centru Osla při výbuchu bomby. Pachatel, mladý muž plný nenávisti a neschopnosti být tolerantní, zabil sám 91 osob. Nenávist je strašná nectnost, která nezná hranic. V tomto případě vedla k vraždě 91 lidí. Myslím na rodiny které ztratily dítě, myslím na kamarády zavražděných a na zraněné. Zase se jednou zachvěl svět hrůzou. Je těžké pochopit že se něco takového mohlo stát. A je důležité se nenechat zastrašit.

    1. Ano, Velka Kocko, taky mne to zasahlo – a koho by ne… Ja skutecne nemam slov – kdybych je nasla, tak bych jela asi dost dlouho. At delam, co delam, jako treba na zahradce, tak na to furt musim myslet.

    2. Taky pořád myslím a vzpomínám na ty neznámé, co už se nevrátí ke svým rodinám… Jak může člověk vzít zbraň a tohle udělat… ve válce to taky nechápu, ale tohle je navíc v míru…
      (rose2) (rose2) (rose2)

    3. Milá Velká Kočko, myslíme na ně i my (u) Když jsem s úlevou zjistila, že všichni naši přátelé v Oslo jsou v pořádku, tak jsem musela myslet na ty, kteří ty své tak nesmyslně ztratili. Jak ten člověk může žít sám se sebou?

      1. Vis, Dede, takovej clovek muze zrejme zit sam se sebou docela dobre. Dostalo se mu a jeho ujete filosofii (pro nedostatek lepsiho slova) par minut slavy. Prednesl sve stanovisko -proste frajer. Jako ten Timothy McVeigh, co vyhodil federalni budovu v Oklahoma City. … Poslouchala jsem dnes na radiu, ze maximalni trest v Norsku je 21 let a za slusne chovani muze ven za 16 let. Ty zastrelene deti si neuzijou 16 let lasky, svych deti, zklamani, studia, mejdanu, poznatku, prirody. Jsou pripady, kdy clovek ztratil pravo zit ve spolecnosti a koncept rehabilitace je bezpredmetny. Toz tak.

        1. Na tohle je, bohužel, jediný účinný recept a sice: Všechny náboženské fanatiky, bez rozdílu vyznání, pochytat a zaživa semlít na krmení pro prasata. Kampaněmi proti potratům a registrovanému partnerství to začíná, (u nás), církevní totalitou pokračuje (Polsko) a masovým vražděním končí. (devil)

    4. Neuvěřitelná tragedie – taková spousta zmařených mladých životů. Chudáci rodiče a příbuzní všech postižených. A to vše „dokázal“ jeden jediný člověk (tedy pokud neměl komplice).

    5. Milá Velká Kočí, taky nad tím bádám a je mi nevolno a nevím, zda ze zničeného zažívání nebo zničeného dalšího kusu světa. 🙁
      Přitom je pachatel pohledný, pěstěný mladý muž, žil v dobré zemi a byl zajištěn, měl práci. Pochopím a omluvím sebevraždu (nikdy nevíme, jaké noční můry mohou posednout), ale co, proboha, jej mohlo dovést k tak příšernému činu? Vybrat si za terč děti?!
      Ostatní konotace, zda-li se Norsko příliš neotevřelo imigrantům, zda-li to nemůže ovlivňovat postoje populace, mohou jistě mít nějakou podstatu, ale hasnou ve světle, tedy spíš tmě, která dnes ze Skandinávie vane.
      Pořád si připomínám, že po Olympiádě v Lillehammeru se říkalo, že žádné hry už nebudou tak „norské.“ Od včerejška ani Norsko už NIKDY nebude tak „norské,“ bohužel, bohužel.

  25. 9 let… nějak to uteklo.
    Ráno jsem se divila, co jsem si to otevřela (shake) . Po prozkoumání musím napsat, že se mi to líbí.
    Hlavně střízlivě barevná diskuse. To byl jeden z důvodů, proč jsem na Zvířetník v podstatě nemohla nakukovat z práce – každý na první pohled viděl, že se zabývám něčím úúúplně jiným. I když je zřejmé, že si svoji práci udělat musím, bylo mi blbé relaxovat takhle okatě 🙂

  26. Jsem opět na značce. Byla jsem odpadlík, neb nešel proud, takže nešla Adeeselková domácí wifina. Podle informací na elektrárnách byla nějaká větší závada na vysokém napětí, takže více vísek bylo namydlených.
    Andy, vlákna diskusí nemám číslovaná, ale poměrně přehledně je u prvního „matečního“ diskusního příspěvku velká černá tečka. Potom se za něj nabalují další příspěvky. POkud je jich málo něcookolo pěti je stále patrné ke které tečce patří, ale bude-li vlákno delší, tak by to mohlo být nepřehledné.
    Dále otevřu-li Zvířetník a chci otevřít pouze diskusní příspěvky, bez otevření samotého článku tak ta nejde, článek se otevře vždy, i když poťukám na promodřený textík pod .. komentářů-podtrženo

    1. Já myslím, že rady a hodnocení necháme až na později. Já byla na pár hodin v Čudu a je to tu zase trochu jiné. Prostě Andy pracuje za pochodu. 🙂 To není zrovna pohodička. Tak jen držím palce, (y) ať se daří. (sun)

  27. Mila Ruscakova rodinna jednotko – tohle se mi moc libi. Fakt to ma takovej vic profesionalni vzhled a lip se mi to cte nez to barevne. Zejmena se mi dobre sleduji diskuse s ocislovanyma vlaknama. Jestli uz mi to jde sestupne nebo vzestupne je mi osobne jedno – proste je to lip odlisene. Kongratulace k devatym narozeninam Dede verze Zviretniku. Byla to dlouha a zajimava cesta a Dede to od puvodniho zameru dotahla hodne jinam. Ja mam treba radost z toho, ze lidi, kteri by jinam asi krome diskusi nepsali, pisou.

    A potesily mne zpravy o Berry – mazlive ovcande. Je fakt krasna. A jak uz rikala navecer Maricka, ta posledni fotka jak se s Kazanem deli o vetev ve vode je dojemna – starsi sveta znaly gentleman a vesela mlada holka. To by bodlo i nekterejm lidem. (h)

  28. Jé, nový kabátek pro Zvířetník. 🙂 Líbí. Opravdu, líbí. Jen ráno to byl dost šok, protože jsem honemhonem chtěla dát odkaz na rajče a ve fofru jsem se nějak hned neorientovala 😉 Teď už ano.
    A strašlivý vlčák Beruška? 😛 Vyrostla do krásy. A jak jí to sluší na kalendářové fotce (*)

    1. O novych kabatcich mi vubec nepovidejte. Minuly vikend jsme instalovali uplne novy kabatek pro jedno nejmenovane knihkupectvi. Dneska jsem dospaval cely den. Tenhle tyden byl sileny. To nebyl kabatek z konfekce, vybrany a mirne dozdobeny.

      1. Mají štěstí, milý Jendo, že si tě mohli najmout – každý není ajťákem a je fajn, když pro člověka pracuje někdo znalý svého řemesla 🙂

  29. Moji milí Zvířetníci.
    Čas našeho odjezdu je tady…. Kufry jsou sbalené, seřazené, čekající na naložení do auta. Kubík si vlezl do přepravní tašky a spí, Junior kouká na pohádku, já dokončuji úklid v bytě a MLP nás dozoruje 🙂 .
    V noci odfrčíme směr letiště a pak přes Amsterodam do Portlandu. Doufám a moc si přeji, aby kluci (Kubík a Junior) zvládli cestu bez nevolností a podobných radovánek a vůbec abychom dorazili v pořádku na místo určení 😀

    Dede, gratuluji k výročí Zvířetníku, děkuji za nový kabátek Našeho Zvířetníku a jak už zmínila Vave – bez Zvířetníku by byl nejen den, ale i svět šedivější.

    1. Tady každý někam jede 🙂 Tak začnu u Tebe 🙂 Epulko, já Ti přeju pohodou cestu celé smečce. A hlavně hodně štěstí a zdraví za tou velkou vodou. Zapomněla jsem, na jak dlouho odlet do cizích krajin plánujete. (sun) (inlove)

    2. Epulko, tak stastnou cestu vam vsem. Budete v krasnem prostredi. Znam jen zprostredkovane, ale musi to tam byt parada. Kdyby ses potrebovala poradit nebo sverit ohledne jistych idiosynkracii americkeho zivota, vis, jak se ke mne mejlem dostat. (h)

    3. Epulko, přeji příjemný let a po všech směrech úspěšný a spokojený pobyt ve Státech. Připravte se na vedra – letos jsou „celostátní“ a děsná.

  30. Práce bylo jako na kostele, že ano? Noční práce se zúročila, stránky jsou líbivé! A ovšem – Berynka je líbivá ze všeho nejvíc. A to nemluvím o Kazanovi!(Ale opět mi nejdou smajlíky – takže handshake!!).

    Ochranu spamu bych vrátila zpět pod komentář. Připadá mi logičtější komentář dopsat, odspamovat a odeslat.

  31. Tak jedeme, opatrujte se tady a buďte hodní. 🙂

    Andy, prosím, uvítala bych, kdyby první komentář měl č. 1. Je to bezvadná věc, jak se dá odkazovat, to se mi líbí, ale číslování „pozpátku“ pro mě nemá logiku. A děkuju za práci, kterou si s tím dáváš.

  32. Gratulace ke zvířetníkovým narozeninám a díky Dede, že to s náma tolik let vydržela a k našemu štěstí ještě vydržet hodlá.
    Andymu gratulace a dík za novou, střízlivou a elegantní tvář – když mi ta tvář přesahuje šířku obrazovky,je to problém k řešení tady pro lamu?
    (wave) Smajlíka jsem vyrobila v Mozilla Firefoxu.
    Krásný článek o Berrynce – za mého mala byli NO nekompromisní, respekt budící, ale vždy ploty oddělení hlídači objektů všeho druhu.Ti, se kterými se chodilo po ulici na vodítku,a bylo jich málo, jako vůbec bylo málo psů, byli takoví nadřazeně vlídní, měli pěkné hluboké oči a ani takový pesostrašpytel jako já, se jich kvůli těm očím zas až tak strašně nebál, na rozdíl od těch za plotem.

  33. Berrynka s Kazánkem jsou pohledná dvojka, jsou velmi milí, určitě záleží na tom jak se chováme k pejskům my. Sousedi mají rotwaijlerku, má štěnátka, a celá psí rodinka je úžasně hodná. S našimi koliáky se olizují i psovská mamina nastrkuje čumák skrz plot a vůbec na nás neštěká. To jak se chovají k pejskům na některých cvičácích se asi hodně zastaralé, drilem a bitím si poslušnost vynutí ale není to o soužití člověka a psa.

  34. Děcka – jenom na skok, odjíždíme do Lomnice nad Lužnicí a budu až ve čtvrtek večer. Článek jsem si přečetla hnedle nad ránem a nejprve mne vzhled Zvířetníku vyděsil (myslela jsem, že se mi zase nějak sekl počítač). No – on ten dřívější vzhled byl takový veselý a hravý, tento je už váznější a důstojnější. No – než se vrátím, tak vy už si zvyknete a taky nějaké ty mušky budou vychytané (např. rubrika „Nejnovější komentáře“ by mohla mít víc odkazů než tři – když tu člověk není delší dobu, tak se mu to hodí).
    A smajlíci mi taky nejdou – musím vypsat (wait) – ale já už jsem tak nějak zvyklá, tak mi to nevadí.
    A líbí se mi číslování, i když mně by se ještě víc líbilo, kdyby bylo vzestupné.
    Takže papapá (wave) – mějte se tady hezky a já nebudu zlobit, tak doufám, že i počasí bude ucházející (sun) .

    1. A jsem trubka (fubar) – hlavně jsem chtěla říct, že Berrynka je už úplně krásná slečna – ten čumáček se jí hezky protáhl a vůbec to už není ta rozevlátá dorostenka, ale krasavice inteligentní. Těším se na povídání o ní.

  35. vypada to tu moc pekne dede, to muselo byt hafo prace. a beruska vase mala je uplne tak krasna a mila, je mi lito ze jsem ji nikdy nepotkala. my uz jsem se k vam nikdy nedostali protoze potom co jsme prijeli na navstevu, chris v praci povysil a pracuje jine dny nez ja, tak jsem k nemu zacala jezdit vlakem, a uz jsme nikdy nejezdili tou cestou kolem vas.

  36. Hezké sobotní dopoledne ze slunečného brněnska. Jsem ráda, Dede, a dík za článek o jednom báječném starém plemeni. Bohužel za posledních pár desítek let se špatným výcvikem a vlivem člověka stal všestranný NO, pes s poněkud problémovou pověstí. Takže dík za ukázku té pravé, milé tváře ovčáka 🙂 .
    Nový facelift Zvířetníku je bezva, díky za něj, opravdu to muselo dát spoustu práce!
    A k těm devátým narozeninám – dík za trpělivost a spoustu práce, Dede, můžeme si jenom přát další spokojená léta (h) (rose1) !

    1. Andy smejlíci už jsou tam, kam jsem je zamýšlela dát a vůbec mám zatím z toho prvního diskusního příspěvku, nyní už před polednem pocit, že to „chodí“ dobře. Jestli to pomůže, mám připojení přes Fire Fox.

  37. Nějak kolem čtvrté ráno jsem dorazila z mejdanu (d) (^) , jak jsem byla rozjuchaná, tak se mi ještě nechtělo hned upadnout do peří. Tak co? Tak jsem koukla, co je takhle po ránu novýho tady. Nějak jsem dospěla k názoru, že blbě vidím a vůbec. A teď koukám a ono to není blbý vidění, ono je to tady nový. A hezký.

  38. Milí Zvířetníci, s úpravou stránek jsme mohli začít vlastně až dnes – až do včerejší půlnoci tu byl čilý provoz a nechtěli jsme rušit, protože jsem věděli, že práce provoz stránek narušit musí. Bohužel moc se toho samo z minulého layoutu nepřeneslo a komentáře dokonce zlobily nad míru únosnou nejen ve tři ráno 😀 Andy šel spát někdy v pět, takže další vylepšování stránek zase začne až někdy v podvečer – má i jiné povinnosti 🙂 Pokud by lidé znalí IT a ještě lépe Word Pressu měli nápady, jak něco vyřešit, ozvěte se prosím Andymu na mail. Já sama jsem laik a ani pro Andyho IT není jeho obor, tak některé věci prostě řešíme déle. Doufám, že se vám tu bude líbit a slibuju, že zkrátím interval v hlášené Beruščiných pokroků 🙂

    1. Dede a Andy!
      Díky moc, moc, moc… za tu strašnou spoustu práce (h) a Vuvu gratuluju k pěkně postaveným ouškům.

  39. Měla bych jednu poznámku – to číslování příspěvků bych obrátila a normálně je nechala přibývat. Ono se v tom do budoucna líp hledá i odkazuje.

  40. 1. Vlčinko Berruško, z roztomilého štěňátka vyrostla půvabná (dog) mladá dáma. Zaskoč častěji, budu ti házet (teda jen na dálku)aportíky. U nás aporty chybí mně, moje pestvo na mne zírá pohledem: Když jsi to zahodila, asi to nepotřebuješ.
    2. Všechno nejlepší k narozeninám, (Náš) Zvířetníčku. (^) (d)
    3. Hlášení sčítacích komisařek (chuckle) : Počty hlasů odeslány na příslušná místa.
    4.Nové provedení je pohledné (handshake) . Jen bych prosila navést: Zobrazuje se nový komentář ke staršímu článku i jinde než u příslušného článku?

  41. Technická: smajlíky vlevo – v style.css je asi zbytečně uvedeno .commentlist li img { float:left; …
    (BTW: .wp-smiley tam nevidím)

  42. Promiňte, prosím, (wait) Anonymem jsem se stal vlastní nešikovností. Zřejmě jsem se nedokázal novým podmínkám dost pohotově přizpůsobit. (rose1)

  43. (h) Upřímný dík za Vaši obětavou práci. A ať jsou další léta Našeho (cat) (dog) Zvířetníku stejně úspěšná, jako ta předcházející.
    Hezké léto Vám, Vašim blízkým i pejskům. (h)
    A ještě poznámku k Vašemu hroznému vlčákovi. Pokud si vzpomínáte, když se tu objevili první pitbulové, měli strašnou pověst. Já jsem ale viděl už pitbula, který byl vyložené dobrotisko. Asi záleží víc na soužití s člověkem. (clap)

  44. žjooooova, to je zajímavý nový vzhed (y) (y) (y) … ta podoba hlavičky s papírovými novinami se mi moc líbí (clap) … je to méně barevné, ale třeba na mě bylo někdy těch barviček (a že jinak JSEM barvičková – ostatně viz co jsem napáchala vše na Hadech) až trochu moc, zejména ze začátku v diskusi mi to kroutilo očima, ale už jsem si zvykla… tak si, jistě rychle, zvyknu znova, žejo 😉

    mám IE8, smajlíci automaticky nejdou, vypisuju je stále ručně – kam se zařadí jsem sama zvědavá (chuckle)

    1. tak se potfory zařadily opravdu na začátek 🙁

      jo, zapomněla jsem pochválit článek – z Berryšky mám radost (h)

      jo a jo, mám jednu připomínku nebo dotaz – dala by se přidat funkce, která by seřadila diskusní příspěvky VZESTUPNĚ?? sim sim :*

      1. a ještě jedno jo – potěšilo mě, že nový vzhled si všechno nastavené a dříve napsané pamatuje ze starého (clap)

  45. Ten přístup k výcviku bohužel přetrvává i na některých cvičácích. S Fleur jsme byli na přerovském cvičáku a víckrát bych tam nevkročila. Výcvik štěňat vedl starý zupák – do příště si kupte stahovák (na tříměsíční štěně!), cvik se učí tak, že psa musím donutit ho udělat (třeba strhnu k zemi na povel lehni) a pak ho možná odměním….Jeho čubina chodila po cvičáku, na povel zatáčela doprava, doleva, zalehávala na dálku…dril,dril a nic jiného

  46. Ještě jedno OT – nejen pro Janu Ba, Karla, Martu, Andyho a Aňu
    Je mi moc líto, co se stalo v Norsku. Soucítím s vámi. (u)

  47. No, tak mi to sežralo příspěvek, protože jsem nahoře nepočítala.
    Je dobře, že se Berry ozvala (dog) , protože už nám to dlouho dlužíš, milá Dede 🙂
    Nová tváž Zvířetníku je hezká, jen diskuze mi přijde méně přehledná- rozmlsanost předchozíma barvičkama (inlove)
    A mám normální Google, mně se Google Chrome nelíbí.

  48. (rose1)
    Po otevření Zvířetníku jsem chtěla zase PC vypnout, protože jsem se domnívala, že jsem omylem neotevřela Zvířetník!
    Gratulace převeliká, je to krásný a důstojný dárek k narozeninám!!!!
    Smajlíky mi nejdou, vkládám stále ručně.
    Hlásím, že je tu brutální zima, ale NEPRŠÍ!!! Jen je zatažený šedotmavý dekl z mraků a všude děsné mokro. Ve vyhřáté koupelně spáchám očistu a pojedu vyčerpatu tu vodu ze sklepa.
    A na Berryščino psaní jsem se nesmírně těšila, protože už se mi zdálo mooooc dlouho, že nic neštěkla ostatním chlupatcům. Tak jsem to klukům celé přečetla.

    1. Už jsem se lekla – ve vyhřáté koupelně spáchám – sebevraždu 😛 , asi bych ještě měla jít spát 😉

  49. Dede, všecko nejlepší k devátým narozeninám (inlove)
    Jsem moc ráda, že máme znova čtení o Berrušce a náznak dalšího dílu (dog) .
    Dneska taky vyrážíme, myslete na mne, ať mi nehrábne, Franta mě vzbudil v šest větou, že asi letenku objednal na starou občanku a neví, jestli ho na novou pustěj (devil)
    Pokud budu mít připojení, ozvu se večer (bow)
    Jo, taky píšu v Chrome.

  50. Jůůů, člověk na chvíli zavře voko a tady jsou hned NAROZENINY (všechno nejlepší! (f)) a Náš Zvířetník se obléká do nových šateček. :O (y) (happy) A ty šatečky mu náramně sluší. (nod)

    Ale abych pro samé áchání 🙂 nezapomněla: Dede, to je skvělé, že jsi po čase zase napsala hlásání o Berušce. Je úžasná – a jak tak přemýšlím, máš nejspíš s těmi ovčáky pravdu. Asi by jejich povaha obecně byla lepší, kdyby je člověk ne(z)kazil. Ale přesto, u Berynky mám pocit, že Ti ji přesně na míru vybral Daník. A povedlo se mu to skvěle. (h)

    Přeju všem krásný den! (h) Odjíždím úplně z Prahy až po o., tak se ještě přijdu rozloučit. (wave)

    1. HLÁSÁNÍ PRO ANDYHO:
      Tak píšu v Chrome, ale smajlíky se mi taky řadí jako vojáci na začátek řádku.

    2. HLÁSÁNÍ PRO DEDE:

      Milá Dede (h) , máš můj velký obdiv a taky obrovské poděkování za to, co pro nás po celé dlouhé roky děláš. Nejen zdarma, ale dokonce za peníze – svoje. (bow)
      A doufám, že s námi ještě hodně dlouho zůstaneš, že spolu strávíme ještě hodně let, protože bez Zvířetníku, resp. Našeho Zvířetníku by byl svět o hodně větší a šedivější.
      Děkuju Ti. (h)

  51. Pochvala – vypadá to hezky!
    Mám GCH – takže pokus se smajlíkem – 🙂

    Beryška je skvostná nosatá holka!
    Ono nejen, že se NO křížili s kde čím, ale zároveň se pramálo vychovávali a na vsi prožili život uvázaní u boudy, eventuelně na malém dvorku bez jakékoliv socializace. Často s tím, že agresivita byla ceněna kvůli hlídání.
    V dobrých chovech se agresivní psi vyřazují, ovšem vzít si „jen tak od někoho“ štěně je asi dost risk.

  52. OT pro Andyho – nové stránky:
    – dobrá práce – líbí se mi
    – smajlíci mi v IE nejdou (vypisuji je jako dřív7)
    – ale řadí se na začátek řádku – což nedává pak smysl – dobře je to vidět na mé obvyklé větě

  53. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    No konečně (chuckle) Konečně pořádné hlásání o holčičce Berryšce (nod) A moc pěkné hlásání i fotky (nod)

  54. Tak dneska už podruhé. Psala jsem asi před třemi hodinami, když jsem jen na moment nakoukla, než jsme odjížděli z domu. Pak jsem to odklikla, bez „počítadla“, které tam buď ještě nebylo, nebo jsem ho přehlédla – prostě přístěvek se mi ztratil a nešel vrátit. A já pak už musela klusat pryč. Ale psala jsem alespoň krátkou pochvalu za překvapení, které na mně vykouklo – nová tvář Zvířetníku. A jaká hezká, úvodní hlavička vypadá jako New York Times noviny, nebo podobné publikace světového rázu. A vše krásně zorganizované. Článek si stále musím nechat na zítra (tedy sobotu), ale fotky jsem už prve alespoň rychle prohlédla a ta poslední mě téměř dojala.

    Teď už jsem unavená na čtení, tak až zítra. Ale znovu Dede vřele gratuluji k tak úžasnému výročí – devět let vydávání Zvířetníku. Kolika lidem tvoje zodpovědná a skvělá práce přinesla za ta léta radostí a kolik skvělých a obětavých lidiček dokázaly tyhle stránky propojit. A u řady z nich vznikla pevná přátelství. Kolik novin, časpolisů nebo webových stránek se může pochlubit takovouhle bilnací.

    Takže HIP, HIP, HURÁÁÁ, nejen tově Dede, ale celému Ruščákovic týmu.

    Ale smajlíky stále automaticky nejdou. A snad to tentokrat projde.

    1. Smajlíky automaticky jdou, alespoň na Google Chrome. Ostatní prohlížeče vyzkouším, až se vyspím, ale tady to funguje zaručeně…

    2. maricko, kdybyste me videla vcera jak jsem placala ten dort, tak byste me otloukla hlavu o zed. takovy disaster v kuchyni jsem uz dlouho nemela, kombinaci moji nesikovnosti a nepozornosti, protoze jsem mela hafo jinych veci na praci.
      nejdriv mi uplne spadlo snehove testo kdyz jsem tam vhodila ten sacek mletych mandli, protoze jsem nemela trpelivost je tam zamichat pomalu, takze jsem z toho mela jenom dve uplne tenoucke placky. potom jsem to v trouble pekla aspon hodinu, porad to bylo mekke a lepkave, tak se mi to nezdalo upecene, az to najednou vypadalo spalene, tak jsem to vytahla, a abych zkazu dokonala, zacala jsem slehat tu smetanu, jenom jsem to trochu prehnala, a vyslehala jsem ji az na maslo. ted to sedi v lednici a vypada nevabne.
      no nevadi, better luck next time.
      tady je receptik na dort se kterym mam vzdycky velke uspechy navzdory ze nikdo z nas v rodine nema rad kafe.
      http://www.deliaonline.com/recipes/type-of-dish/party-food/austrian-coffee-and-walnut-cake-with-coffee-cream.html

      1. Milá fd – to je mi líto, že se ti dortík nepovedl. Ale nenech se odradit, každý začátek je těžký. Já když jsem začínala péci, také jsem měla pár zkažených výrobků, ale nakonec jsem to podle hesla „practice makes perfect“ zvládla. A jistě to zvládneš i ty.

        Já v receptu psala, že i moje placky byly lepkavé, ale na chuti jim to neubralo. Jestli to budeš zkoušet znovu – pokud ti placky navyběhnou v prvních 5 minutách pečení, už se tak nestane a nemá cenu je péci déle než těch deset minut. Placky jsou opravdu jen takové „palačinky“, ale – jak jsem zjistila právě proto udělají dobrý dort.

        Ořechy jsi měla do sněhu dávat po troškách, ale spíše si myslím, že ti to spadlo proto, že jsi bílky vyšlehala nedotatečně. Musíš je samotné (bez cukru) šlehat na nejvyšší rychlost el.šlehače tak dlouho, až ti metličky „zanechávají stopu“ – sníh je hustý, skoro se dá „krájet“ lžící a kdybys ho v nádobě obrátila na moment rychle vzhůru, tak ti nevyteče. Pak teprve přidej cukr a znovu prošlehej – tím sníh získá lesk a ještě se zpevní. Až jako poslední přijdou ořechy. Do sněhu se musí sypat po částech, právě abys předešla tomu ořechovému chuchvalci. Kdybys ten pak chtěla rozmíchat, tak „zředíš“ celý ten sníh. Také proto se ořechy přidávají ručně, tedy NÉ ZAŠLEHAT , pouze zlehka vmíchat buď vařečkou nebo stěrkou.

        A děkuji za odkaz na recept, vypadá zajímavě. Je jasně psaný „britskou angličtinou“ a ne „americkou“ – jiný výběr slov.

Napsat komentář: Iva Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN