Pomalu se blíží páté velké setkání Zvířetníků. Každé přináší spoustu zážitků, které si chceme v budoucnu připomenout, třeba povedenou fotografií.

Setkání Zvířetníků je velkou, rozmanitou akcí, kde se můžeme setkat snad se všemi typy fotografických scén od momentek, přes krajinky až po aranžované fotografie. Na setkání v Doksech se jako témata nabízely Coursing, Agility, Soutěž co kdo umíme, Lidé, Táborák, Vlastní kemp, Okolí, Charita. Každé z nich dávalo příležitost vidět setkání z jiného úhlu a stálo by za samostatné povídání.

Ale my chceme mít zachyceno celé setkání, jak můžeme ve fotografii vystihnout jeho atmosféru? Není to vůbec jednoduché. Již před vlastním setkáním můžeme přemýšlet nad hlavním tématem, které bychom chtěli zachytit. Nebo nad několika hlavními tématy. Samozřejmě všichni nakonec budou fotit vše 🙂 ale pokud si stanovíme hlavní téma, bude se nám snáze dělat výběr pro sérii fotografií na ukazování přátelům nebo třeba na internetovou galerii. Bude to setkání, viděné „našima očima“.

Toto rozmyšlení dopředu nám pomůže zejména přistupovat k jednotlivým záběrům již s úvahou, co chceme zachytit. Výsledná fotka pak bude mít v sobě náboj, myšlenku, se kterou jsme ji pořizovali a věřte, bude to vidět. V Doksech jsem v mém případě zavrhl přímé focení běžících psů na coursingu, neboť z tohoto sportu má vždy dokonalé fotografie Pes Jíra. Jenom bychom si vzájemně zacláněli. Takže hlavně jsem chtěl fotit lidi, doplňkově jiné psí soutěže a u coursingu mít záběr z jiné strany, než Jíra.

Díky tomu vznikla série „vyhazování psů na start“. Viz první fotka, kde Matylda vypouští na trať Borůvku, ale byla z toho nakonec celá sada fotografií. U takovýchto akčních fotek chceme pohyb „zmrazit“, abychom měli celou fotografii ostrou. Pro takovéto účely se mi osvědčilo nastavit si režim focení na prioritu clony (u fotoaparátů Canon „A“) a nastavit clonu tak, aby hloubka ostrosti zahrnovala požadovaný rozptyl. Ale spíše nižší hodnoty nežli vyšší.

Testovacím namáčknutím spouště zjistíme, jaký čas nám automatika nastaví. Pro zmrazení pohybu potřebujeme mít ve jmenovateli několikanásobek ohniskové vzdálenosti objektivu. Fotíme-li tedy kompaktem, stačí cca 1/100 až 1/250 sekundy. Fotíme-li teleobjektivem, potřebujeme mnohdy 1/1000 i kratší čas. Pokud nám automat nenastaví potřebně krátký čas, musíme zvýšit citlivost čipu, tedy ISO.

Zvolíme takovou citlivost, která je nejnižší možná pro námi požadovaný čas. To proto, že vysoké nabuzení čipu (čímž se zvedá citlivost) zvyšuje šum na fotografii. Po této „předletové přípravě“ máme aparát nastaven pro focení akce a aktuální nastavení každé fotografie již necháme na automatice. Zejména u kompaktů je ale jednodušší je využívat přednastavených režimů. V tomto případě „sport“.

Mějte však na paměti, že tyto režimy zapínají i nečekané softwarové funkce, které byste třeba nechtěli jinak použít. Například úpravu barev nebo softwarové doostřování. Přesný popis režimu najdete v mauálu k fotoaparátu 🙂 . V každém případě nezapomeňte po skončení focení takovéto série přenastavit aparát opět na základní režim, obvykle automat, abyste se nedivili u následujících fotek. Do kategorie akčních patří také čtvrtá fotka Boxíkové ze soutěže tahání kačenek.

Atmosféru setkání ale dělají lidé a jedním ze základních témat je tedy focení lidí. Zejména bychom se měli snažit vystihnout emočně nabité okamžiky. Takové musíme cíleně vyhledávat. V Doksech to bylo například předávání medvědů dětem – viz třetí fotka „Dalmatinovi s medvědem“. Někdy pomůže i štěstí, jako u poslední fotky odpočívajícího Psa Jíry.

A jak na to jít technicky? Podle mne je nejlepší mít aparát nastaven na automat. Pokud to jde tak na krátkou sérii 3 až 5 fotografií a následně si v editoru vybereme tu pravou. Fotky, které jste nevybrali, se nebojte definitivně smazat. A dávejte pozor na to, odkud a jak máte obraz nasvícen. V případě focení předávání medvědů, které bylo pod střechou, světlo přicházelo pod markýzou proti objektivu, tedy na záda fotografovaných.

Musel jsem aparát přesvědčit, aby si scénu přisvítil bleskem. To se dá v nastavení zapnout. Je to důležité pro prokreslení fotografovaných objektů. Jinak by pozadí bylo příliš světlé a fotografované postavy nezřetelné, neplastické a ploché.

No a na závěr si nechme skutečné momentky, jako je ta na fotce 2 „Pes Jíra se Šmudlou“. Na to neexistuje žádná rada. Musíte fotit tak, jak máte zrovna aparát nastaven a mít štěstí 🙂

Ti z vás, kteří si chtějí připomenout okamžiky na Zvířetnických setkáních se můžou podívat na známou adresu

http://zviretnik.jakkel.cz