Mojí rodiče a hlavně prarodiče občas používali při mé výchově zoufalá zvolání. Oblíbené u babičky, bývalé házenkářky, bylo „Po kom to dítě je?“, když jsem neuměla chytit míč. Tak dlouho mi to jedny prázdniny opakovala a tak dlouho mi házela míč, až jsem se to naučila. Myslím, že to druhé bylo účinnější.
V pubertě jsem svou máti málem přivedla k infarktu, když jsem si po jakési pubertální lumpárně vyslechla „Jseš blbá jak pučtok!“ a já jsem se okamžitě začala zajímat o význam slova pučtok. Prý je to jakési staré rčení a význam mamka netušila, takže jsme zůstala nevzdělána a mrzí mě to dodnes.
Ovšem nejčastější bylo zvolání „Co v té hlavě máš?“ když jsem při diskuzi o mých dalších matematických katastrofách upřela zrak z okna na trávník před panelákem a představovala si cválajícího vraníka s Vinnetouem v sedle. Bylo mi vždycky docela líto, že apačský náčelník mohl být slavný, aniž by zvládl lineární rovnice a deskriptivní geometrii, zatímco mně to bylo předkládáno jako záležitost nutná k životu.
I když ke stavbě apačského puebla možná byla jistá dávka geometrie zapotřebí a bylo třeba vědět, že přivážeme-li koně ke kolíku zabodnutému do země, spase trávu na ploše kruhu vymezeném poloměrem o délce provazu – a bude to tomu koni stačit?
Co v té hlavě mám? Obávám se, že školních vědomostí nebude už tolik, zato se tam za ta léta nashromáždila spousta jiných znalostí. Recepty, jak vyšívat křížkem, jak oškrabat starou malbu, jak šít patchwork, jak účelně sbalit zavazadlo, jak vykapat a namazat oči masožravé želvě nádherné, jak ostříhat venkovní ibišek, aby co nejvíc kvetl, pohádky na dobrou noc – hlavně tu, jak Křemílek s Vochomůrkou zasadili semínko, texty oblíbených písniček, šermířských vystoupení… a taky vzpomínky.
Některé letmé a vynoří se jen tehdy, když se stane něco, co mi je připomene nebo ucítím určitou vůni. Babiččiny meruňkové knedlíky sypané perníkem, vůně místního levandulového mazání na spálená záda v Bulharsku, propocená šermířská tělocvična, smrad vzniklý tím, když se v bytě s čerstvě natřenými okny a dveřmi zapálí plynový sporák, vůně dětského šamponu… no a taky první křik mých dětí, plameny táboráku, první dojem ze starého bytu i nového domu, pidištěně, které mi u chovatelů usnulo na klíně a nechtělo se vzbudit, šumění moře a pobíhání dětí, které lítají ve vlnách a sbírají mušličky….
Hm, na první i druhé prohrábnutí se vynoří vzpomínky příjemné. Ty ošklivější zasouváme hlouběji a snažíme se v sebeobraně na ně nemyslet. A to je dobře.
Matylda
Dobrý den , hledám někoho kdo by měl doma alespoň jedny ty silnější bejvalé dívčí trenýrky na tělocvik ze silnějšímy gumičky kolem nohavic . e-mail : 1111milan@seznam.cz
Na internetu jsem našla tento výklad úsloví „Jseš blbej jako pučtok: http://www.e-kniha.com/proc-se-rika-ses-blbej-jak-puctok.html
Píše se tam: Inu ano. Blbej – tomu rozumíme, ale pučtok? Co to vlastně ten pučtok je? Ono to vlastně původně znělo pucštok z německého Putzstock což je pojmenování nástroje na čištění hlavní zbraní, pušek a děl. Správně česky vytěrák. Německé slovo je tedy složenina, jeho první část je ze slovesa putzen, čistit a také zdobit. Druhá, tedy Stock, znamená v tomto případě hůlka, tyč, tyčka. Putzstock je v doslovném překladu čisticí, pucovací tyčka. Naše hovorové pucovat, které znamená čistit a také nadávat někomu – spucovat, patří do příbuzenstva. Úsloví jsi blbej nebo pitomej jako pučtok se zjevně do jazyka rozšířilo z armády, a to nepochybně z armády rakousko-uherské.
Ten, kdo z vás ještě zažil vojenskou základní službu dobře ví, že čistit lauf samopalu je docela blbá činnost. Tolik k vysvětlení souvislostí mezi pučtokem a chabou inteligencí.
Nebo taky z Ptejte se knihovny:
Prosím o výklad pořekadla- přirovnání: Je blbej jako pudštok (putštok ). Co je vlastně myšleno výrazem pudštok (putštok)?
Odpověď:
Dobrý den, výraz putštok (pucštok) – „hloupý jak p.“, je z němčiny převzaté slovo Putzstock (vzniklo ze dvou německých – putzen, čistit a der Stock, tyč ). Znamená to protahovák nebo vytěrák, což byla ve vojenské hantýrce tyčka obalená buničinou na protahování, tedy čištění a promazání střelných zbraní, pušek a děl.
Byla to patrně věc bez větší ceny, a proto k ní asi byl přirovnáván člověk mdlého rozumu, nápadně hloupý.
Použitá literatura:
1. O češtině každodenní. Brno : Blok, 1984.
2. Slovník nespisovné češtiny : argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost : historie a původ slov. Praha : Maxdorf, 2006.
Zabukistka Magda.
Vyčerpávající (nod) (nod) (nod) (wave)
Zvlášť, když si přečteš první příspěvek v diskusi od veram 🙂
Dobrý den paní Magdo.
Děkuji za vysvětlení rčení-Blbej jak pučtok .
Ale kde se vzalo rčení(možná jen u nás na moravě),
Blbej jak tágo?????????????????????
Karel.
karel.philippi@svzbm.izscr.cz
Zdravím vespolek.
To se mi podařilo včera antré. Pravopisná chyba hned v nicku.
Pomalu plyne třetí rok co chodím nakukovat, něčemu se přiučit, počíst a pobavit se ve vaší příjemné společnosti. Za tu dobu, milí zvířetníci, jsem na vašem webu „poznala“ spoustu nových skvělých lidí, byť sama dřepím za bukem.
Bohužel, některé jsem stačila i oplakat, aniž bychom se kdy osobně setkali.
Chtěla bych vám všem a Dede moc poděkovat. Nemáte zdání, co pro mě vaše oáza znamená.
Hluboce se ukláním před dámami, které jsem na Zvířetníku potkala, protože sama nedisponuji ani zlomkem jejich dovedností chovatelských, kuchařských, pečvorkových, šlechtitelských, literárních, turistických, babičkovských a to nemluvím o kvalitách lidských.
Neunikl mi jediný kočičí příběh a chlup, znám zdejší kopytnatce i pernatce, křečka od Myšek o hvězdách typu Betky, Kazana, Vuvuzelky, Penny, Maxe, Ešuska a jak se všichni ti čumáci jmenujou, nemluvě.
Těšívám se na cestopisy, hledám inspiraci na Mlsotníku a miluju inteligentní a empatické Vaví stopětky.
Já jen abyste věděli.
Bude mi ctí, občas něco připodotknout.
Hele, ve slovenštině nebo polštině bys to měla správně, to za prvý, a za druhý s tím mým rychlomrkáním spíš, než rychločtením, jsem Tě stejně četla jako kuskus, akorát mi nebylo jasný, proč večeříš v lese…
Nechceš ho jako novej nick? 😉
Je si ty Lásková nevidíš taky všude jídlo z toho jak nacpáváš kočičky, já když čtu jaký jim děláš hody, otáčím monitor aby si pejsani nevšimli. Hezkej den přeju. A podruhý 15.
Nojo, musím v tom vykrmování polevit: ráno jsem vystoupila z pelechu rovnou do Pusinčina blivanečku, to bylo večer masíčko, kapsička, zapít smetánkou, ochutnat dceřinu paštičku, Bětiny granulky… mno – taky mi to mohla šlehnout do postele, na parketách to ještě jde zlikvidovat. (wasntme)
P.S. Vyřiď surikatě, že dneska máme kuře. 😉
Já si ani nevšimla chybky, někdy mi přijde že mi odchází češtin, tuhle jsem napsala „na tabuly“ a ani mi to nepřišlo. To je fajn žes vykoukla. Nebo vykukla? Jen tak dál 🙂
Tož nakukuj a připodotýkej (wave) Já to měla taky tak, roky jsem četla jen články, pak dlouho i komentáře a pak jsem taky z toho lesa ,teda spozabuku vylezla.
Vítej (clap)
Matyldo, taky jsem si pri tvem clanku zavzpominala na nektrere veci, ktere v hlave nosim rada. 🙂 Dik.
Jinak se hlasim na obvykle znacce v J. Karoline. Bylo to bezva dovolena – fakt jsem se dovolovala a nektere Zviretniky potkala. Bylo to moc fajn.
Na Cheta jsem zapomněla – ten už má taky do aukce hotovo! Ehm, Hanko – vyřiď, prosím, že se nám tady strhla taková menší domácí rvačka o nejhezčí kousek 🙂 A emerické Big Red chutnají úplně jinak a mnohem lépe, než německé.
POZOR POZOR! Jestlipak vyrábíte věcičky do aukce? Abyste věděli, Epulka už má hotovo a dokonce posláno! To budete koukat!
!!! Aido, díky, jdu na to. Teprve před chvíli jsem došla domů z prácičky milé. (wave)
Milá Matyldo ! budu dočítat a díky za zamyšlení nad vzpomínkami a záznamy v hlavě. (h)
To je ale krásné téma 🙂 co mám v hlavě?? tak momentálně dávám do kupy program na tábor pro děti, pro velký úspěch z loňska opakujeme 🙂
jinak v dětství mi tatínek říkával, že jsem blbá po mamince, jako dítě jsem spíš vnímala to, že jsem blbá, teď mi to přijde sprostné vůči mamince, která vůbec není blbá…..
slovo „spratek“ momentálně používám často na naši hvězdu ruskou když se nechová jak má 😉
Myslím, že tu ještě nezaznělo roztomilé povzdechnutí „Bože, do čehos to duši dal“ 🙂
Zdravim spolecentsvi zpoza buku z ddr. Clanek mi prinesl vzpominku na „jsi blba jak stoudev“ (hacek nad s, predstavuji se prazdny sud), „ty mas obe ruce leve … a bez palcu!!!“ a „hiiiml herrrrgot krucajselementfagot!“. Hezky vecer, Eva Schlitt
zdravíme za buk (wave) Nebojte se vykouknout častěji (nod)
Jo,jo, neboj zpozabučku. (wave)
ja ja, kocour Kater Chen uz nekolikrat oblehal klavesnici, jakoze by se chtel nechat zvecnit. Jednou ho necham neco namnoukat a pak zmacknout enter. Eva Schlitt
Jen ho nech, milá Evo a nás nenech dlouho čekat (inlove)
Ach ano, to jsem byla taky já (blush)
Co mám v hlavě…radši nemyslet. Proč si pamatuju, jak se řekne anglicky stěžeň (Starce a moře jsme na gymplu četli v originály, děsná vzpomínka (shake) ) a ne, co jsem chtěla koupit a ještě před pěti sekundama jsem to věděla??
Ale ano, některý hezký vzpomínky se v tý lebce držej – byla jsem s tatínkem v zimě lyžovat, vracíme se domů a sjíždíme do Špindlu na lyžích. Horkej letní den na chalupě u Liberce, včely bzučej, všecko je na svým místě. Na táboře (jako vedoucí, se synkem) mám svátek a dostala jsem plnej kýbl (desetilitrovej) kytek, kamarádi zjevně vyplenili okolní zahrádky…
Mé oblíbené rčení jest „Blbej jak plyšový pravítko“. To mi jednou tak z huby vylítlo, ani nevím, jak jsem na to přišla, ale něco na tom je, ne? Zkuste přímku s plyšovým pravítkem!
Jinak se hlásám z Kerkonoš, včera tu bylo příšerné vedro, že se nedalo venku na zahradě nic dělat ani u nás, dneska je o cca 15° méně! V noci pršelo, takže zahrada nebyla použitelná, inu, uklidila jsem byt a vyčistila kůlnu. Zítra snad bude líp, vlítnu na zahradu a až se počasí pokazí, budu zas pro změnu uklízet půdu. Nuda? To tu fakt nehrozí.
Kluci snášeli cestu tradičně naprosto šíleně, u semaforů se jim snad podařilo i přehlušit hluk motoru, jak řvali. Zrzínek trávil včerejší i dnešní den ve skříni, nicméně chodí se pomazlit a ráno si vleze na polštář, takže jen trochu trucuje, ta cesta mu radost opravdu nedělá. Ríša s Meldou sice proječeli ty 2 hodiny, ale hned jak vylezli z přenosek, tak se vrhli na vodu a jídlo a šmajchlovali se jak o život a stejně tak si tu i hráli.
No, nejsou to zrovna nadšení cestovatelé!
Karolíno, a jak je vozíš? Já bych je fakt nacpala do jedný přenosky, nebo aspoň dva nejuječenější k sobě – a čelem přenosky k čelu zbývající přenosky – a hodila přes ně deku (to trochu žertuju, ale lehký šátek nebo šál, aby vevnitř měli mlhavo a šeravo)…
Uvažovala jsem o tom, ale tady to asi nepůjde. Ríša po uzavření do přenosky zoufale drápe a snaží se dostat ven, rve se jak o život a dělá takové věci, že by mohl Meldu vážně poranit. Zrzínek je nešťastný a má otevřenou tlamičku a těžce dýchá, počůrá se, prostě je zasunutý v rožku a tiše trpí. Nemňouká, píská a vydává hrdelní zvuky jak raněné zvířátko, ale obávám se, že kdyby s ním někdo byl, že by mohl být agresivní. Nebudu to pokoušet! Takhle je to sice děs, ale jednou za čas se to musí vydržet a chlapečkové si musí zvyknout. Teď už dovolenou další neplánuju, noc-max.2 sami s chůvičkou vydrží a pak zase až ty vánoce, ale to tu budeme déle, takže se vyplatí snést ta muka a přežít ty 2 hodiny.
Chápu, že se bojíš zranění, ale já bych Zrzína s Ríšou nacpala do jedné přenosky (i třeba doma cvičně na čtvrhodinku) a vono by se ukázalo… zkus to. Ve smečce nebudou takoví poseroutkové, věřím.
Když jsem omylem nacpala do jedné přenosky Bětu tetu s Babí malou nezbednou, jak jsou obě uječené, když na to přijde – tak tehdy ani nepíply. Od té doby jsem pro případ nutného přenosu rozhodně rozhodnuta kočky ŠTOSOVAT! 😉
Chňá Lásková, tohle ti podepíšu – u nás to taky fungovalo (rofl) Tady je ale kapku neznámého skryto v tom, že to jsou kocouři – já jsem měla a ty máš kočky a řekněme si upřímně, holkám přece jen testosteron nebrání se chovat rozumně (chuckle)
Sakryš, ani moje vlastní letité počitadlo mě nepozná, to jsem ale dopadla 😛
Lásková, Zrzínka s Richardem fakt ne, já ji přemlouvám na Richard a Melda..oni se mají velice rádi,a v té přenosce by se vešli a snesli…k Zrzínkovi ne. Jenže oni jsou hodně těžcí a manipulace s tou těžkou přenoskou, to by nemuselo dělat dobře zase Karolíně. (wait)
Matyldo, hezké připomenutí dob dávných. Čím jsem starší, tím se mi vzpomínky nějak častěji honí hlavou. Některé se vynořují samy a pravidelně, ani nepotřebují ničím „připomínat“. Někdy mi ale něco (nebo někdo) připomene milou vzpomínku, léta letoucí dávno zapadlou a zapomenutou. Pak je to jako nalezení dlouho ztracené milované věci. S takovou vzpomínkou se doslova mazlím a vychutnávám (vybavuji) si jí třeba několik dnů a když je „voňavá“ , tak i zavřu oči a snažím se tu vůni co nejvíce zhmotnit.
Přiznávám, že se vůbec nepamatuji, že by mě (nebo bratra) rodiče někdy řekli že jsem blbá jako…. Doma se silná slova nepoužívala a blbá a pitomá k nim patřila. Takže od rodičů jsme to nikdy neslyšeli a před nimi jsme tak mluvit nesměli (a ani bychom se neodvážili). Tedy ne že bychom s bratrem byli úplní svatoušci, často jsme se mezi sebou takto titulovali a pak to od našich „schytali“. Ale i tehdy zapůsobil spíše tón hlasu (hlavně tatínka), než slova sama. Jen, když jsme jako děti tatínka jó rozlobily, tak jsme byly spratci. Mám to v sobě tak zakořeněné, že ani v dnešní „běžně drsnější“ době prostě hrubě mlvit nedokáži (ani v angličtině i když tam mi chybí ten potřebný „cit pro sprosté slovo“). Ale často jsem byla tázána „kde ti ty myšlenky lítají“ a také to „co v té hlavě nosíš“ a určitě jiná zvolání a lamenty, na která už si nevzpomínám. V pozdním věku ale mamince přeci jen u některých výrazů otrnulo a občas, když se jí nezdála moje reakce na její výklad (domluvu), tak na mně rozčileně vybafla „buď se ty tak špatně vyjadřuješ, nebo já tak blbě chápu“ (ale i tady to „blbě“ patřilo jí, ne mně).
Maričko, my jsme taky byli doma slušňáci, ale musím přiznat, že ve škole mě to přešlo 😉
O to víc jsem si užívala, když na gymplu moje kamarádka byla jednak slušňačka, druhak z Moravy, takže mluvila vysloveně spisovně.
To bylo radosti, když z ní prvně vypadlo „to je ale blbé“ (rofl)
Moje milovaná tchýně – Glad – byla elegantní, velice slušně vychovaná dáma. Zato její 4 děti, se za občasné sprosté slovo nijak nestyděly. A jednou jsme všichni seděli společně v kuchyni a Glad se pro něco tak rozohnila, že řekla „sh…“. Všichni jsem zůstali jako opaření, její děti oči navrch hlavy. A ona povídá „no když tohle slovo mohou běžně používat všechny moje děti, tak proč ne já“. Ale nepamatuji se, že by ho kdy použila podruhé. 🙂
To jsem ráda, že se mi podařilo vrátit zrovna do tak krásného povídání a díky moc za ně, Matyldo. Já mám každé léto na chalupě déjavu s voňavými vzpomínkami typu: „Přesně takhle voněl les, když jsme byly s mojí nejlepší kamarádkou na houbách a nechaly je tam i s košíkem po zasyčení zmije přímo u naší nohy…“ Ano, takhle to voní na mezi úvozové cesty, když sem jdu s mou „starou bábinkou = prababičkou“, vesnickou kořenářkou, která mě učila poznávat bylinky. A takhle vrzají sarančata opravdu jen u nás na mezi (inolove) a my je s partou dětí chytáme do dlaní a hádáme se, komu doskočilo saranče dál…. a o vůni borůvkových, malinových nebo rybízových koláčů se tu už psalo… a je to nádhera, když s tím člověku naskočí situace padesát let stará…. Takže opravdu, Matyldo, díky moc!!! A všem krásné letní odpolko a večer (sun)
Opravdu krásné povídání, mám často úplně stejné vzpomínky na dětství na prázdniny a na svou milovanou babičku. Někdy mě tak napadlo jestli naše děti a vnoučata budou mít podobné vzpomínky. U dětí jsem si skoro jistá protože můj padesátiletý syn už také začíná vzpomínat( a to je chlap u ženských je to asi trochu dřív). Vnoučata mám je věku kolem dvacítky tak se to u nich snad také dostaví, jako babička jsem se snažila , ale nevím tak dokonalá jako moje jsem asi nebyla. A kdo ví jaké vzpomínky bude mít další generace.
Tak to je téma 😉 Matyldo, myslím, že tvoje zamyšlení nastartovalo spoustu vzpomínek na dooost hlasité komentáře 🙂 Já si ještě mimo pučtoků a sena v hlavě vzpomínám na: „Seš blbej jak malovaný sáně“ a „Vyměň si hlavu s bulíkem“. Ale neboj, ještě budu pátrat 😀
Zcela OT pro jenny: fotky z víkendu jsou zde: http://www.martinhales.com/gallery/draci_lode_palava_7_2011/index.html
– náš tým tam není, ale moje krásná dcéra jo – na jedné fotce s MLP, na jiné sama rozvášněná na bubnu. A nejkrásnější ze všech jsou samozřejmě Dragonforce, že jo. 😉
P.S. Synek pozdrav vyřídil, poslala jsem další zpět.
Nevím, jestli budeš ještě u compu ale tvoje fotky jsou profi, nááááádhera, žasla jsem, to nemá chybu. Jo, samí krásní lidi, všichni !!!! (clap) (y) (wave)
Díky !!! (h)
Ne, že bych aidu chtěla podceňovat, ale i podle adresy galerie myslím, že fotil někdo jiný. Nejspíš nějakej týpek s foťákama v neoprénových oblečcích 🙂 A aido, moc díky, že nám ty fotky zprostředkuješ. Jsou nádherné a autorovi velká poklona!
P.S. pro aidu – co posel?
Renato, ozvu se, posel dnes neplánovaně dorazil dom.
Zatím jsem z dovezených devíti litrů rozdala dva a půl, poslední dárkový půllitřík čeká na tebe!
To nejsou moje fotky, to fotí náš kamarád Martin, on je profi-fotograf. Ale ty fotky moc pěkné jsou, to jo.
Stejně jsou ale ze všech nejhezčí Přerováci. 😉
Matyldo, pěkné, moc.
Já znám ještě verzi s putštokem, ale to je asi jen nějaká zkomolenina.
jéé, Matyldo, to je příjemné čteníčko 🙂
Blbá jak pučtok jsem byla taky a jsem stále 😀 . V té hlavě mám……….. průvan, hovadiny, nastláno………. a spoustu dalšího a po kom to jsem?? Tak to se ještě nikomu doposavad nepodařilo zjistit – asi mě našli u popelnic 😀 😀
Hm, a taky lze v hlavě mít seno, aby ho člověk nemusel nosit po kapsách (říkal můj táta). 🙂
Já si říkám, že jsem blbá, že by mě mohli ukazovat po poutích a ještě za to vybírat
Rčením, jsi blbá jak tři dny starý pes, mě častoval milovaný bratr.
Snad si to s Besinkou za Duhou vyříkali.
před bukem za bukem nikdo nesmí stát nebo nebudem hrát… Pikat bude Ešuska (rofl)
Přičiním jednu vzpomínku na hodnocení schopností dívčí třídy gymnázia ve fyzice: Vy máte ty mozkový závity úplně narovnaný!
Pučtok se hlásí. 🙂
A ještě jsem někde sebrala „jseš tak blbá, až to mlátí dveřma“.
Ovšem tuto větu jsem zařadila mezi modelové příslověčné a vysvětluju na ní gramatiku. Děťátka si ji pamatují ze všech modýlků nejlíp. 😀
Výchovné by možná bylo i moje oblíbené „jseš blbá jak daleko vidíš“. 😉
Pozn. aut. jsem krátkozraká. 😀
Tak,tak, skoro všechny přirovnání blbosti ZNÁM i já je používala (ač jsem tvrdila,“ŽE JÁ TO NIKDY SVÝM DĚTEM NEŘEKNU “ )
a ještě se u nás říkalo “ blbá jak štolverk“ taky nevím co to je a tak ani neví jak se to píše (chuckle)
Štolverk znám od své babičky, ale u nás se říkalo „je to tvrdý jak štolverk“ a byly to cucavé karamely.
nějak se mi vybavuje že štoltverky byly nějaké pálivé bonbony, ale nejsem si jistá
Mžná je původ tady? http://www.stollwerck.de/index1.html – fakt nevím.
Aida má jedničku! Co já jsem zachytila, tak jako štolverky se označovaly hlavně tvrdé karamelové bonbóny, něco jako tyhle http://www.storck.cz/cz/brand/werthers/index.php .
Ha! A u nás se říkalo „studenej jako štolverk“. 🙂
Blbá jak daleko vidím jsem byla taky (díky za připomenutí! málem jsem zapomněla a to by mě mrzelo), akorát když jsem řekla, že si teda ty brejle sundám a rázem zchytřím… 😀
Našla jsem: http://www.odpovedi.cz/otazky/co-je-stolverk
Tak to jsem s těmi cucavými karamelami měla vlastně pravdu.
Jo Aido, dcéra měla svého času 17 dioptriií. Takže poznámka „blbá jak daleko vidíš“ byla de facto pochvala (inlove)
Matyldo děkuju ! Tak hezké povídání. Ještě si pamatuji jak voněly babiččiny ruce, ztvrdlé od těžké práce v hospodářství a dědečkův šuplík, kde byla schovaná cigára. Někdy jako bych ty vůně už už zase měla, ale je to čím dál tím mlhavější. A můj tatínek při vysvětlování matematiky své nematematické dceři zoufale prorokoval, že si nespočítám ani vejplatu. Říkával doslova:“ tys tak pitomá, že si ani tu vejplatu nespočteš“… táta ještě žije a tak se občas smějem tomu, že začínají ty mzdy být s těmi svými supermzdami a koeficienty a jinými pitomostmi opravdu nespočitatelná záležitost… maminka můj intelekt nechávala napokoji, ale měla jinou hlášku:“ lítala jsem jak urvaná ze řetězu, nebo jsem byla špinavá jako kdybych měla prašivinu a často jsem byla neupravená, jak když vytáhneš krávě (promiňte prosím) z držky. Jó moje milovaná máma…to byl zlatej klasik. A pak profesor Hamrlík, který nám zásadně tykal, neb mu bylo všechno jedno, říkal, …bóže ty se na to musíš dívat, jste blbí jak daleko vidíte… dnes by z toho byla šikana a nejspíš by ho popotahovalo rodičovstvo… no my se jen styděli, že nás odhalil. A mého muže profesor na matiku jim prý říkal, … klucííí,pamatujte si, že když se spojí několik nul, vznikne řetěz k neroztržení ( v době normalizace to mělo ještě moc hezký podtón). Často si na to vzpomenu, když narazím na „řetězkneroztžení“. 🙂
Tatánek nám říkal: jsi blbá, jak daleko vidíš a ještě kus za roh. Taky pěkná hláška.
Viz výš, nečetla jsem diskusi; pěkně jsme se shodly. 😉
Jo, taky se říká blbej jak sáňky v létě a šikovnej jak hrábě do kapsy
u nás tedy nervosní jak sáňky v létě…
A u nás nervózní jak žňová hlídka 😀
U nás aj blbý jak kýbel gitu (v originále je to vlastne „sprostý jak kýbel gitu“). A potom moc všelijakých takých neoriginálnych výrazov, že jak tágo, bota, táčky (=kolečko, trakař …) atp.
Keď som prišla na intrák, vyzískala som spolubývajúcu z Liptova (t.č. trvale bytom v Prahe, dodnes sme dobré kámošky). Z jej slovnej zásoby na mňa vtedy urobil hlboký dojem výraz „krepý“ a kombinácia „krepáň krepý“ event. „krepaňa krepá“ ma dodnes dostáva do kolien 🙂
Smrť žmurkacím smajlom !!! :@
=)) U nás v práci se říkalo, že je blbej jak nalomený tágo. =))
Žil byl význačný bolševický papaláš jménem Kapek. A tak se rodinné úsloví – Nejseš ty kapku blbej? – , přeměnilo na – Nejseš ty KAPKU blbej?
Jo a kromě pučtoků a troků (ač nejsem ze mlýna) jsem bývala blbá i jako necky u půdy. 😛
Hihi, bavím se. U nás se říkalo „rodem po chalupě“. To ale platilo jen na pozitivní dědictví 🙂
Jo, a blbá jsem byla jako PUNŠTOK. A taky nevím, co to je :-))
Moc pěkné Matyldo 🙂
u nás máme oblíbenou hlášku: Geny ani klackem neumlátíš…. V duchu si ji opakuji pro uklidnění, abych nemusela hlasitě vykřikovat Po kom to dítě je… 😀
Geny ani klackem neumlátíš… to je hezkýýýýýýý 😀
Připomnělo mi to, kolik z vás je tu babičkami a dědečky (ve smyslu, že máte vnoučata), a jakou moc vlastně máte. Kolik krásných vůní, hmatových vjemů, chutí, zážitků těm malým lidem vkládáte do vínku. Nějak to mám spojeno víc s prarodiči než rodiči…
Souhlasím, mám to taky tak 🙂 (h)
Milá Matyldo, dnes je to obzvlášť pěkné povídání a moc jsem si ho užila (inlove) Stejně jako ostatní jsi vzbudila plno hezkých vzpomínek (ty ošklivé odháním (bat) ) a hlásím, že k nám pučtok nedorazil, a když jsem zrovna nevynikala bystrým úsudkem já, tak jsem byla blbá jako troky (rofl) a tam není co do významu co řešit, obzvlášť, když jsem byla děvče ze mlejna 🙂
A jo, blbá jak troky jsem taky slyšela. Některá zvolání jsou hodně rozšířená 🙂
U nás se to taky střídalo. Někdy jsem byla blbá jako pučtok, jindy jako troky. Ale to nevadilo. Pacholeti jsem zase zhusta říkala, že je blbej jako pádlo a co že vlastně má v té hlavě? Chlapec byl vždycky pohotový, nelenil a odvětil že mozkožrouta. Takže jsem si vzpomněla na letitý fór, začala se smát a dodala – ale už jen řve hlady, co?
A bylo posekáno.
Bubu! (rofl) Řve hlady! Šiš, to mě poslední dobou furt (rofl)
Milá Matyldo – mám ráda tvá povídání, ale toto je jedno z nejkrásnějších. ¨
U nás se po dědičnosti sice nikdo neptal (kdo se na mne podíval, tak vždycky řekl „ale ty si celý Pepa“ jako taťka (chuckle) ) a dokonce ani do blbých nám rodiče nespílali (na to jsme si stačily samy (nod) ), ale zasunuté vzpomínky v hlavě a v srdci schované – ty máme všichni a mně se zdá, že zrovna v létě (no a taky v čas vánoční) nejčastěji vyplují na povrch.
Často se mi stává, že nějaká vůně, nějaký letmý pohled či dotyk a já si říkám „Ale toto se mi už kdysi stalo, to už tu bylo dávno a dávno!“ Možná je to vzpomínka na dětství, možná na minulý či budoucí život. Je zajímavé, že se mi takto připomínají dobré věci, až to sladce zabolí tam, kde tepe naše vlastní pumpa. Cítím, že se tak ke mne vrátilo na mžiknutí oka dětství v domečku „na vyhnálově“ s mamkou a taťkou, když byly tak nádherně mladí, se stařečkem, kterého jsme se baly a kterého jsme proto pořád dopalovaly, se sestrama v tričku a trenkách a kristuskách …
Teď jsi mi to připomněla- žebrované tričko, modré trenýrky z tělocviku, prokopané tenisky- nejlepší výzbroj na šplhání po stráních a stromech na chalupě. Věčně odřené lokty a kolena (no, tehdy, když se se mnou urval kořen borovice, na kterém jsem visela na pískovcové skále a já jsme sjela po kolenách a loktech dolů, to bylo obzvlášť epesně odřené). Po ránu to na zahradě moc hezky vonělo- teď tu vůni chodím čuchat po ránu na pole při procházkách s Borůvkou.
Ano, ano, prázdniny u strýka na dolniackej dedinke, ranná vôňa kukuričných a slnečnicových polí, čerstvo zožatého pšeničného poľa, chuť a vôňa zrelých marhulí a mirabeliek, poludňajšie horúčavy, kúpanie sa v zavlažovacej nádrži, blato v medzi prstami v teniskách naboso a tričká s prachovými šmuhami od predierania sa vysokou kukuricou, keď sme domov utekali skratkou pred blížiacou sa búrkou …
Ďakujem za pripomenutie, Matylda!
A ten pucštok alias pučtok bol a je aj u nás hojne zaužívaný 🙂
Moc milé. Trochu z toho na mě jde tesknota, ale víc je radování.
U nás se říkalo „blbý/á jako pantok“. Představovala jsem si pod tím tupou motyku nebo něco dřevěného oblého na způsob ševcovského kopyta. Musím zapátrat.
U nás pantok byla velká sekera, taková ta dřevorubecká. Ovšem s tou se to muselo dost umět- no ale to asi s každou sekerou, že.
Ano, je v tom i zastesknutí. Někdy a někde.
Jojojo, velká sekera. Prostě jednoúčelové lamželezlo kolohnát, po kterém se nějaká všestrannost nemůže chtít 🙂
Dobrý den všem!
Tak ten pučtok je zřejmě velmi rozšířený – slýchávala jsem to dost často od otce,který nemohl pochopit, proč já nechápu matematické úlohy typu vlak vyjel z města N a p.Rovněž říkal „po kom to dítě je“ a přidával „mysli logicky“!
Nemyslím logicky doteď, protože jinak bych se nenechala přemluvit k návštěvě ZOO a došlo by mi,že šest hodin chůze má kolena rozčílí a bolí mě ještě teď.No,ale stálo to za to (y) ! Viděla jsem gorilí tlupu naživo a zahradu po povodních nově a skvěle rekonstruovanou.A včera večer v TV ukazovali, jak učí gorily evakuaci – mají tam dveře určené jen pro tento účel a Richard vedl tlupu neomylně správným směrem – nejdřív šel on,pak starší samice,kterým mladší samice předaly do opatrování mláďata – bylo to až
dojemné,jak v klidu a spořádaně se všechny gorilky evakuovaly (happy) .
Občas říkám dětem „Prosím tě, mysli!“, na logice netrvám. To je to dnešní snižování nároků na děti 🙂
Matyldo, krásné zamyšlení, díky. A čím víc člověk stárne, tím víc se těch krásných vzpomínek dostává na povrch a tím víc si jich váží.
Jejda, těch pučtoků, co provázelo mé dětství a mládí, kdepak ony jsou! Jojo, emocionální verbální arsenál k. und k. militéru přetrval ještě dlouho, oni ti délesloužící poddůstopjníci měli báječnou nadávací invenci a od „protahováku hlavně“ skutečně nějaké mimořádné intelektuální výkony očekávat nelze.
Matyldo, kouzelnej článek na pondělí.
I ty, Baty? Taky pučtok?
Pokud jde o ty poddůstojníky, to museli být chlapi s hlasivkami jako lodní lana. Když vidím u mušketýrů, co museli odeřvat a jak jsou někteří vojáci chápaví, nedivím se ani pučtokům.
Umím si dobře představit jak mohla taková dlouhá tyč na čištění hlavně vojína otrávit zapletla-li se kam neměla.
Mě se tedy nejvíc zapsalo od manuálně zručného otce „ty buď ráda že Ti to jde ve škole, protože rukama se neuživíš“. Žádný pozituvum jsem tam neslyšela, jen hanbu. Než mi došlo, že zrovna třeba matiku znám z rodiny nejlíp trávila jsem spoustu času rukopracemi u rodičů kamarádek a hojila se v “ ty si tak šikovná “ od nich.
Taky pamatuju úsloví “ Ty máš tu hlavu, aby Ti nepršelo do krku někde ze školy.
Když si vezmu co všechno člověk za ta léta do hlavy nasune, aby to sebou nosil, divím se, že nemáme všichni hlavy jak pátrací balon.
OT -Prý s tím novým pracovníkem zase tak nepospíchají, mají dovolené, pan šéf teď neví kde mu hlava stojí, má toho moc, prý ještě nabídky projde a ozve se mi nejdéle za týden. Šanci prý mám. Asi se nechce rozhodovat narychlo, či co. Uvažuju o invenci, že bych mu nabídla nějakou práci mu usnadnit. Jen bojím, aby to nevzal blbě.
Je zvláštní, kolik toho člověk v hlavě nosí a kolik třeba částečně zapomene – u toho si říkám, že zřejmě je dobře, že jsem zapoměla. Ale těch dotazů po dědičnosti a konstatování co jsem po kom zdědila, toho jsem si užila ažaž. A jak je to na světě spravedlivé, uvědomuji si, že to samé jsem dělala svým dětem
Právě pro četnost dotazů ohledně dědičnosti u mé osoby jsem to svým dětem nedělala- mám pár svých úsloví, u kterých jsme se zařekla, že nikdy…. a splnila.
To se ti to povedlo, Matyldo. 🙂
Taky jsem bývala podle maminky a babičky semtam blbá jako pučtok. A taky jsem se ptala, co že ten pučtok je. Kupodivu mamule věděla a poskytla vysvětlení, že jde o pucovací tyčku k flintě a jelikož je dlouhá, přeháží a tudíž je blbá. A já jsem ještě pitomější, protože jinak bych nepřinesla štverec ze zemáku. A ať neodvádím řeč od toho štverce, na to jsem chytrá dost…
V hlavě máme ledacos, někdy mi připadá, že je to dost slušný smetiště, ale nedala bych ani zblo.
Jenom to vyhledávání někdy dýl trvá. Takže databáze v pořádku, ale ten vyhledávač hapruje. 😉
O vyhledávači mi nemluv- občas nahodí první písmenko a pak dlouho nic, případně se ukáže, že to údajně první písmenko je v tom slově čtvrté 🙂
Milá Matyldo (inlove) , myslím, že máš v hlavě samé krásné věci – myšlenky, znalosti, dovednosti, vzpomínky …. tak jsem se tu zasnila, že jsem rázem byla v Miličíně u babičky přeslicové, se svými sestřenicemi a bratranci. Sedíme na venkovních schodech do patra, čistíme houby a z okna voní nezapomenutelný babiččin borůvkový koláč … (h)
Děkuju Ti! 🙂 (f)
Přeju všem krásný den. (h) A moc myslím na přednostu od Baty a na Půa. (y) (h)
U nás byly borůvky nedosažitelné, zato babička pekla nedostižné hanácké koláče, s tvarohem, povidly nebo meruňkovou marmeládou a hromadou posypky. A tak péřové je neumím, ať dělám co dělám.
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
krásné povídání (inlove) , opravdu (nod) …
V noci lilo, ale bouřka nebyla. Takže pohodička pohoda. Jen díky tomu, že vody je opravdu u nás dost, tak tráva stále roste jako divá a pořád se musí sekat…
U nás v noci trochu zapršelo, ale tráva v podobě sluncem spálené stepi stejně asi neporoste, tak se sekáním si starosti asi dělat nemusím 🙂
Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala!!!! Tak jen vzkvétej….krásně napsáno Matyldo. (h) (y)
a u nás (rain) jen se leje…
pěkný článek. ale nedá mi to reagovat na zasazené semínko. Verbascum Densiflorrum je od té doby má oblíbená květina.
„KRUCIŠ, ŘEKLO SLUNÍČKO MÁLEM TAKY PO LATINSKU“ 🙂 🙂 🙂
Je zajímavé, že tohle si všichni z té pohádky pamatují nejlíp 🙂 Asi že to zní tak nepohádkově….
Matyldo, to je krasne vzpominani…diky. Vyvolalo zvlastni nostalgii…tim spis, ze jsme se zrovna vratily z chalupy, ktera je pro mne jednou velikou vzpominkou..na me detstvi i detstvi mych holek, ktere na chalupe poprve „ochutnaly“ kouzla sumavska…
K vyrokum babicky – moje babi byla laskava trpeliva babicka, ktera prijimala nekde fakt strelene napady sve vnucky s babickovskym klidem. Aby se nastvala, to uz muselo byt…A kdyz uz se nastvala, tak vzdycky se zvlastnim tonem hlasu rikala „Cos to zas vyvedla, tatkycepena holka??“ Dodnes netusim, co ten vyraz znamena…Deda byl taky relativni klidas, ale obcas z toho klidu lehce vypadl , treba kdyz se mu rojily jeho milovane vcelicky a roj zmizel neznamo kam.Pak krasne sakroval…doslova – Sakra, himlhergot krucifix. Nikdy nepouzil hruby vyraz, ty se u nas v rodine nevedly …
Vzpominani…vune boruvkoveho kolace, kokosem sypaneho, podle babi receptu, vzdycky, kdyz ho pecu, v duchu s babi rozmlouvam a za ty stovky kolacu, buchet, babovek, dekuju. Vune medu…a vzpominka na to,kdyz deda med vytacel, chut vostin…Vzdalena vune koure z ohynku…vune detskych vlasku po koupani …
A vune sumavskych pasek…materidouska, maliny, jehlici, slunecna vune…vune a bublani horske reky…
A vune kocicich kozisku…a ..donekonecna by se dalo vzpominat.
Trochu vzpominani uz v sobe maji i tyhle fotky…
http://mnuws.rajce.idnes.cz/Sumava_2011/
Parádní fotky, pár let jsme na Šumavu jezdili na dovolenou. Taky voněla jinak než ostatní hory. A i když tam bělo dost zima a každou chvíli pršelo, stejně se mi tam moc líbilo.
krásný fotky – ať už všechny ty šelmy kočkovité či psovité, konipásek, houby, kytičky (ten náprstník je kouzelný) , říčka, kopečky… no prostě paráda (nod) .
Aaaaach, to som sa pokochala, koch-koch 🙂
Musíte sa tam mať krásne!
No to je nádhera, sama máš na vlastní kalendář a eště by přebylo!
Tedy fotky nádherný, obzvlášť kočičí výprava do lučního pralesa mě dostala. Paráda. Šumava šumná
Úžasné fotky – jak to, že nejsou všechny v kandidatuře na kalendář? (I když samozřejmě můj hlas pan profesor dostal, to bych si nedovolila opomenout jeho jedinečnost). Jedna z kalamisit se svýma zelenýma očima vedle zelené větvičky – to je nádhera…
Mně se sámo líbí všechny kočkací postoje (případně poběhy), ale co mne úplně praštilo do oka, je ten „rozsvícenej“ rybíz.
Se budu opičit po ostatních…ale fakt úžasné fotky…nomálně boží (nod)
Máš šťastnou ruku a bystré oko, fotky nemají chybu – ať příroda nebo hlavně zvířecí (*)
😀 http://www.e-kniha.com/proc-se-rika-ses-blbej-jak-puctok.html 😀
Já věděla, že to vím, ale tvůj odkaz mne ujistil, že to vím správně. A TO SE TEDA DÍVÍM, ŽE ZROVNA MATYLDA TO NEVÍ (rofl) (rofl) (rofl) , protože mušketýři ho museli mít taky – i když oni to asi nazývají francouzsky snad laveur tube (chuckle) . Ale pořekladlo i za mého mládí velmi frekventované, protože často pravdivé (nod)
No, u nás je to nabiják. Ovšem ten pučtok mi nadlouho zapadl v paměti, v dětství jsme nevěděla, co to je, a vynořil se až onehdy, když jsem dostávala myšlenku na tenhle článek 🙂