Už jste někdy přemýšleli, jak je to s tou CD? Předem se musím přiznat, že nejsem věřící, ne tedy ve smyslu náboženském, jinak věřím pochopitelně všemu a všem. Ale má víra je v harmonii dobrého se zlým – nikdy nesmí převážit to špatné nad tím dobrým. A protože i nevědomě člověk uškodí mnohem víc, než by si představoval, vědomě se snažím neškodit. Doufám, že nad námi je nějaká síla, která tohle registruje.

No a nad zvířátky bdí takový anděl strážný, jinak zvaný CD, který se snaží to zlé měnit na dobré. Jestliže existují lidé, kteří jsou schopni ublížit zvířeti, musí zase existovat ti, kteří jsou schopni jim pomoci. O ochotě není nutno uvažovat, protože CD se stará o zvířátka, takže o lidi se musí starat zase jiné distribuce.

Já si to představuji tak, že má našlapaný počítač a v něm všechny ty, jimž může distribuovat. Jak jinak si vysvětlit to, že když Bimbo dospěl do stadia velký pes a zvolil plemeno NF, CD nám přihrála telefonní číslo toho útulku, kde čekal mladý NF na svoji novou rodinu. Jasně že věděla, že musí Bohouška navigovat, aby jeho první kontakt byl s páníčkem. V době, kdy žádná inzerce neexistovala, to byl i na CD maximální výkon. V pondělí jsem poštou poslala dotaz na Ligu na ochranu zvířat a v sobotu jsme si přivezli Bohouška domů.

Když jsem hledala mohutného psa, poučila Majdu, aby se přímo vplazila do Kačenčiny náruče a ubydlila se v jejím srdci. Co chci já, to tedy JÍ bylo zcela šumák. Majda nutně potřebovala nový domov a tak prostě zařídila, aby jí u nás bylo dobře. Sice opravdu nevím, jak a čím nás omámila, ale z představy obří pes vznikla kapesní fenečka. Já si nestěžuju, jenom abyste měli představu, jak to funguje a na co se mohou těšit ti, které zatím CD neobšťastnila.

Distribuce koček do naší rodiny vázla na tom, že k nám byli distribuováni psi, kteří buď kočky honili či v případě Bohouška jim byli životu nebezpeční. Takže nás vždycky nechala nakrmit a opečovat nějakého bezdomovce a potom ho šoupla k sousedům. Byli jsme taková karanténní stanice. V osobě Mimiho nám povolila psa, který snad ty kočky miloval, takže ke druhým narozeninám dostal parťáky – naše milované dneska bohužel už gerontíky Princeznu a Brášku. Pro ta dvě koťata jsme byli opravdu záchranou, neboť majitel jejich maminky zastává názor že příroda si vždycky poradí a za ta leta jsou to jediná koťata od jeho několika koček, která přežila a dožila se požehnaného věku (momentálně zatím jen 11). To by mne zajímalo, proč ho CD nemůže alespoň nakopat víte kam.

Když se počet koček v naší domácnosti zastavil na čísle 5, začal mít Bimbo trochu protesty a tak si CD řekla, že nás nechá vydechnout. S odchodem Valinky a odstěhováním Shame se číslo trochu zmenšilo a já jsem začala koketovat s myšlenkou, že bych třeba britku nebo černobílou kočičku nebo zrzavého kocoura nebo čistě bílou… Sice mi dělalo trochu potíž získat pro tuto myšlenku i Bimba, ale jsem přesvědčená, že by se mi to časem podařilo, už jsem ho začínala mít alespoň trošičku nalomeného. Ještě jsem myslela, že bychom společně navštívili ségru a její kotě a bude všechno na dobré cestě…

Jednoznačně to byl nejsilnější článek odporu a bylo nutno na něj použít razanci houfnice, jinak naší kamarádky, která jednoho dne zastavila před naším domem, kde si Bimbouš v klidu opravoval něco na autě a vzhledem k tomu, že se mu dílo dařilo, byl v dobrém naložení. Zuzka s dcerou přijely na kolech, každá třímala něco v ruce, obé vstrčily Bimbovi do náručí se slovy: „našly jsme ho v popelnici a k nám ho vzít nemůžem, vypil trochu mléka“ vypálily.

Před domem zůstal Bimbo jako Lotova žena, v náručí měl krabici mlíka a pidikotě – pochopitelně mourovaté. Já ležela ve vaně, já viděla jen reakci až po chvíli a i ta stála za to. Prostě přijal nevyhnutelné a my s ním. Sen o britské kočičce jsem zase zamkla do zásuvky někde hodně hluboko, vylezla jsem z vany a jala se shánět rady, neb něco tak malinkého jsem nikdy neměla. Díky Sharce jsme přežili období krmení stříkačkou a přechod na maso. Asi nemá cenu se CD ptát, proč nám strčila tvorečka, o kterého jsme se měli strach postarat, abychom mu neublížili. Asi to byl nácvik na další úkoly, což mi teda opravdu mrazí po zádech…

Takže máme malého skřítka zvaného Tuesday, je váhově 100x menší než Majda, dovolenou jsme trávili dozorem nad hrami jich obou, v noci ho nemůžeme nechat s ní dole, takže co dvě hodiny mne vzbudilo ulovení nohy. Dneska je poprvé doma sám, tak jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat, až se vrátíme. Pokud jsem si odskočila na pět minut na nákup, většinou jsem po návratu dostala pěkně vynadáno.

Pokud je někde někdo kdo s CD nějak umí promluvit, tak jí prosím řekněte, že opravdu jediné co doma nechci je zavřené zvíře v kleci či teráriu. Chápu, že tu není od toho, aby mi dělala radost, takže britka ani jiné mé objednávky to nebude, ale momentálně jsme ve stavu dvě naprosto naštvané starší dámy, jeden skřet a jedna tramvaj. Takže bychom uvítali kdyby byla tak laskava a pohlédla někam jinam…

Inka