VETERINÁŘ VE SLUŽBÁCH STÁTU: Klokani

Vystudovala jsem v roce 1984, ve skupině na vysoké škole jsme byli 3 holky a 20 kluků, profesoři se na nás dívali podmračeně a ptali se, co jako budeme po škole dělat. Na praktických cvičeních nás bylo na jedno, dvě zvířata všech 23, takž po praktické stránce mě škola příliš nevybavila.

 

I ti páni profesoři měli pravdu s problematickým uplatněním po škole. Nakonec jsem nastoupila do laboratoře výzkumného ústavu zabývající se vývojem veterinárních léků. První dva roky jen pipetovala a škola mi byla dobrá pouze na zhodnocení výsledků, které jsem v laboratoři získala.

Pak jsem začala pracovat s laboratorními potkany a postupně se věnovala i velkým zvířatům. Ovšem krávu nebo koně jsem za celý svůj život ještě nerodila. Jehňátkům, kůzlatům, selatům, psům a kočkám jsem na světlo boží pomáhala, ale velká zvířata mě minula. Když jsem nastoupila do služeb státu, vůbec jsem nepředpokládala, že by nyní praxe u velkých zvířat nastoupila, ale světe div se. 

V zámeckých parcích, ale i v zahradách soukromých osob se začínají chovat lamy, velbloudi, klokani a další zvířata. Dle původní legislativy (v současné době jsou předpisy již značně zmírněné) jsme takové chovy museli povolovat a registrovat. Tak jsem se také spřátelila s ošetřovatelkou těchto zvířat v jednom zámeckém parku a ona se na mě s důvěrou začala obracet při jakémkoli problému.

Jednou zavolala, že by chtěli prodat klokany, odchov, pokud možno rychle, než dospějí, aby nedošlo k příbuzenské plemenitbě. Ovšem kupující zahrada si vymínila, že klokani musí být čipovaní. Tak jestli bych nepomohla. Podlomily se mi nohy. Jednak nemám povolení na čipování zvířat, ale hlavně – jak chytit a zafixovat klokana?

Uprosila jsem kolegu veterináře, specialistu na koně, ale čipovačku a povolení vlastnící, nařídila jsem vybudovat fixační bednu a vyrazili jsme na akci. Klokana sice do bedny zavřeli, jenže bedna byla tak velká, že se v ní pohodlně otáčel. Když se pokusil vyskočit a šílenou silou se praštil do hlavy, začala jsem se děsit. Rozhodla jsem – klokan, to je býložravec, ten nekouše.

Odklopím víko a budu ho shora strašit, kolega Vláďa k němu opatrně vsune ruku a pokud to půjde, aplikuje mu čip do krku. No, plán to byl možná dobrý, ale jakmile jsme se rukou ke klokanovi přiblížili, zachoval se klasicky jak pes – výpad hlavou doprovázený vzteklým zvukem. Na nic jiného, než na pokus o kousnutí, nešlo usuzovat. Tak takto ne. I králík dokáže pohmoždit článek prstu tak, že někdy nezbývá než amputace, natož klokan. Takže jinak, ale jak? „Pusťte ho do jeho domečku, tam se ho pokusíme chytnout do deky.“ 

Něco takového jsem také ještě nezažila, klokan obrovskými skoky kroužil okolo nás, odrážel se od stěn ve výši 1,5 metru, divoká jízda! Jak se fixuje takový klokan? Svalnaté tělo bez volné kůže, vyčnívá jen ocas, nohy a hlava. Tak asi za ten ocas. Někdo ho za ocas zachytil, takže zbrzdil jeho rychlost, já na něho hodila deku a zalehla jsem ho. Křičela jsem: „Táhněte ho za ocas dolů“ a sama na něm ležící jsem jeho hlavu táhla nahoru. Klokánka jsme natáhli v celé délce.

Inspiraci na tento způsob znehybnění jsem čerpala z fixování laboratorních hlodavců. Kolega přiskočil a pod mé ruce aplikoval do podkoží krku čip. Musíme se přiznat, že přesné místo aplikace jsme nijak neřešili, bylo to jen do levé strany krku. Na tři jsme všichni odskočili a klokan bez zjevné újmy začal opakovat svou kruhovou trasu.

Rychle jsme opustili přístřešek a ponechali zvíře v klidu. Chovatelka, paní hraběnka, ocenila naší akci slovy: „Paní doktorko, to bylo tedy profesionální.“ Musela jsem při děkování za ocenění odvrátit tvář. Byl to naprostý amatérismus, byť vedený úpornou snahou vykonat zadaný úkol a nikomu neublížit. Ovšem vzhledem k tomu, že paní hraběnka přišla do výběhu v dlouhém kožichu zakončeném bílou kožešinou, možná že to byla profesionální práce, oblečení k úhoně nepřišlo.

 

 

 

Aktualizováno: 10.7.2011 — 19:43

139 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. 😛 tak článek skvělej a vzhledem k tomu ,že máme doma a kolem sebe spoustu zvířat a snimy spoustu zážitků tak živá představivost udělala své 😀

  2. Zdravím,

    Chtěl bych se zeptat, jestli nevíte kde sehnat klokany na chov. Chtěl bych si na jaře otevřít takovou menší farmu (půl hektaru travin) a napadli mě klokani. Máte s tím někdo zkušenosti ?

  3. …………Ovšem vzhledem k tomu, že paní hraběnka přišla do výběhu v dlouhém kožichu zakončeném bílou kožešinou, možná že to byla profesionální práce, oblečení k úhoně nepřišlo…………………

    Fuky Fuky, sedím tu s hubou kolem celý vlastní hlavy 😀

  4. No Fuky s klokanem jsi tedy měla štěstí, třeba se mohl zvednout a vzít Tě i s dekou na okružní cestu po přístřešku. Je pravda, že nejsem ráda za zákroky na svých psech v narkoze a snažívám se jí vyhnout, ale na klokaní čip bych se snažila jít s narkotizační puškou. Docela mě překvapuje, že paní chovatelka neměla tohle zvládnuté, klokani se neočkují na vzteklinu?
    Jo a Rputího dědečka bych taky přepadala v noci ve spánku 😀

    Olčavě i Bedě taky Olgám zabukistkám přidávám na poslední chvíli přání jen dobrého k svátku.

  5. Všem našim Olinkám, Olačavě a Bedě zvlášť, přeju všechno nej a bohatství úsměvů pro každou příležitost (inlove)

  6. Vave, Rputi – vééélice zajímavé videjko. Dává smysl, je to jako zakousnout se do krku. Párkrát jsem „za flígr“ také zvedla kočku (a vlastně i králíka) U malého kotěte mi to nedělalo problém, ale u velké kočky jsem jí zároveň dávala i ruku pod břicho – přeci jen je to jiná váha. Takže tady, tím že se kočka pouze znehybňuje a nezvedá by to opravdu mohlo fungovat. Ale zkusil jste si někdo na vlastní ruce, jak takhle velký „šanonový skřipec“ dokáže scvaknout – sakra to bolí i s polovičním!!! Možná s vlasovím skřipcem by to bylo lepší – jak píše Bětuláskovo, funguje to. Pokusím se tuhle informaci uložit v paměti pro nutné použití, ale déle než tu vteřinku, jako na videu bych asi stjně neměla to srdce tím kočku trápit.

    1. Ten vlasovej skřipec je takovej „koženej,“ nemá ostré hroty, ale tupé kulaté (zkusila jsem si zapnout vlastní faldík, pohoda) – asi 6 cenťáků dlouhej. Ze srandy jsem si „zapnula“ i Bětulku a jen jsem jí ho sundala, tak se mi otřela o nohy, takže dobrý… jen si nesmím zapomenout strčit do vlasů ten správnej skřipec, až pojedu hlídat tabletkovou kočku. 😀

      1. Ještě že ty kočky neumí psát by na Tě pozvali někoho se skřipcem ozkoušet jestli taky zcepeníš 😀

        1. Hihi, Pusinka mi skočila ke klávesnici, že si zapřede pod bradou. Tak jsem si ji taky zapnula – ona zaujala ukázkového přikrčence – a předla dál skřipec neskřipec. 😉 Obávám se, že to všechny (cat) berou jako sice zvláštní, ale zajímavou hru.

  7. Já hlava děravá, zapomněla popřát Bedulce a ostatním Olinkám a vůbec všem oslavencům. Tak všechno nej,nej, nej ! (h) (f) (d) (party)

    1. Tak to je úplně stejné, jako když se chytne kočka za kůži na krku. Vy to nikdo neděláte, když potřebujete kočku odněkud vytáhnout, postříkat odblešovačen, nakapat do uší …?

      1. Jo, kočky občas tak tahám, hlavně Rózku-Kájínka z venkovní chodby, ale nenapadlo mě jim dát skřipec … sákryš, nedávno jsem vyházela staré skřipečky do vlasů. Potřebuju stříhat drápky a mohla bych to vyzkoušet. 🙂

      2. Nojo, až teď si uvědomuju, kam mi dycky doktorka plácne ruku, když jdeme očkovat. Já to na svoje kočky nepotřebuju, všechny jsem zvykla brát do náruče a na miminko a furt jim vytírám ospalky a strkám prsty do uší a mast do tlamky… ale svěřená kočka, co ji lapám klokaní dekou, ta má odteď utrum. Že mi to nesepnulo dřív? Halt se mi to musí ukázat názorně… (rof)

        1. To je přesně to místo, za které bere kočka koťata, když je chce přenést. Já normálně kocoury taky nosím v náručí, ale když sfiňa skočí na dveře, tak je potupně sundán za krk a odnesen do krabice.

  8. Lov klokana mi nepřijde zase tak moc humorný. Jsou to docela silná zvířata, asi bych se bála. Takže jednička nejen za článek, ale i za odvahu.
    OT: K čemu je dobrá výluka v MHD. Jela jsem do práce zařídit nástup na mateřskou. Nomrálně je cesta pohoda, přímá tramvaj. V současné rozkopané Praze je to docela adrenalin a dva přestupy. Tak mrzutě postávám na jednom tom přestupu a tu z jiné tramvaje vystoupí povědomá tvář. Bleskurychle se snažím zařadit do správné skupiny a Zvířetník mi zaklapnul dost rychle, za chvíli mi došlo i jméno (Zdena b.p.). Trochu zmatena změněnými trasami nakonec popojela dvě stanice se mnou. Jen jsme nestačily prohodit slovo o ničem jiném, než o tom jak jezdí tramvaje. Škoda, často se mi nepovede potkat zvířetníka náhodou a srazy mi nějak nevyšly.
    A ještě přeji Olinkám, ať už těm dvěma jmenovaným, nebo i jiným skrytým.

    1. Tak bacha! Použila jsem nejzlobivější kočku a nejmenší skřipec na vlasy a FUNGUJE TO!! Babetka zvostala štonc a eště teď na mne vykuleně civí z pelechu! (chuckle)

    2. to musí bolet ne? Tenhle kancelářskej hajzlík …mám je doma, zkusím…..ne na kočce, na sobě..

  9. Včera večer jsem jako první přečetla „klokana“. Pak HCHO a u ní i napsala komentář. Jenže pak se večerní déšť změnil v bouřku a počítač jsem raději vypnula. Teprve pak mi došlo, že jsem Fuky hezký článek nekomentovala. Tak to honem napravuji.
    Vizuální představa akce „chytání klokana za ocas“ , korunovaná Fuky s dekou na přezvýkavci a pokoušejícíc se o povel „lehni“. K tomu přihlížející paní hraběnka v dlouhém kožichu – no dokonalá groteska.

    Apino, včera jsem se také už nedívala na zpětný článek, takže až teď jsem si přečetla, co na vás čeká s Micánkem. Ach, jak přesně vím, co s maminkou prožíváte. Jestli se opravdu už chystá přejít přes duhový most, přeji mu, ať se mu jde lehce a bez bolesti.

    Epulko, kdysi jsem četla, že v Portlandu jezdí české tramvaje ! Tak alespoň po nich se ti nebude stýskat. Navíc je to jedno z mála am. měst, které prý má skvělou MHD. V Oregonu jsem nikdy nebyla, ale z povídání a obrázku to musí být překrásný stát – hlavně jeho pobřeží. Jen si nezapomeň deštník, protože je to i stát, kde údajně nejvíce prší.

    Bedo a ostatní Olinky – velká opožděná gratulace, doufám, že se oslavy povedly.

    Rputi, Jenny – umíte rozesmát.

    YGO – krásné „reklamní“ fotky. A neopomenula jsi přidat i několik tvých milovaných klik.

    1. Maričkou s MHD v Portlandu máš pravdu… A deštník, ten mám objednaný Zvířetnický 🙂

      1. Milá Epulko, hodně štěstí do dobrodružství! Nebude to vždycky legrace, ale obvykle to stojí za to. Na jak dlouho jedete?

  10. Dnešní článek a připojený historky (teda Rputi (rofl) a další (y) ) jsou fakt na pindělí k nezaplacení

  11. od Apiny z jiného počítače
    OT – náš boj za Micánka. Zatím to nevzdáváme, zkoušíme to vlastně oproti Micánkovu přání zemřít. Dnes dostal další tabletku na srdce, vet nás povzbuzuje, ale neviděl ho, není ve stavu absolvovat těch 17 km a poslední injekci mu mohou dát i tady. Zkouším do něho dostat kočičí mléko, díky Zaně obohacené o med (to mě nenapadlo) – dnes prozatím asi 30 ml a snad do něho ještě něco dostanu. Brání se více než včera, což by mohlo být trošku nadějné. Bolesti, myslím, nemá, nenaříká, ve svém doupěti pod postelí je úplně zticha. Protestuje jen, když do něj vpravuju to mléko a to nejsou bolestivé zvuky, ale spíše pěkně naštvané až vzteklé. Pokračuju vlastně jen proto, že jsem viděla, že si bobeček náš zlatý došel na záchůdek a ráno se sám od sebe trochu napil. Tak alespoň nějaké zvyky zachovává. O jídle ovšem nemůže být ani řeči. Prý bychom ho měly přivézt na další dávku antibiotik, no nevím, jestli je v tomto stavu vůbec schopen takovou léčbu absolvovat. Najednou mu spočítám všechna žebra, hřbet má jako pilu, srst samozřejmě matná a navíc strašně líná. Je to na hraně a naděje moc nevidím. Jenže máma s ním zůstává nejen v pokoji, ale najednou se mi uložila do postele. Já nevím, co se stane až Micánek nebude… Jenže, kdyby se dožil, 12. srpna by měl 15 let a to se dá čekat, že nevydrží nebo, i kdyby se čirou náhodou sebral, tak nás to stejně v dohledné době čeká.

    1. Už jsem Ti psala, že držíme palečky a tlapičky jak nejvíce můžeme. A místní palcodržna obvykle bývá úspěšná. Nemohl něco sežrat, co mu nesedlo? V těchhle vedrech je blbě nejen lidem, já sotva lezu a je mi tak zle, že jsem úplně vyřazená z provozu. Sice pofukuje, ale i tak, v kanceláři mám příšerně a teď jsem prošla po ulici, i ve stínu mi bylo na omdlení. Nahoře větrám, je tam průvan a celkem chladno, ale všichni kocourkové leží jak mátohy a připadají mi jak vycpaní. Tak snad bude všechno v pořádku. Došel Ti balíček?

      1. od Apiny – Nevím, jestli mohl sežrat něco, co mu nesedlo, zde navenku chodí ven, ale je téměř bez zubů, takže nevím, co si může venku rozkousat. Nicméně tím, že se tu na chalupě střídají psi mých příbuzných, moc šance dostat se domů najíst nemá, respektive měl by, kdyby se nerozhodl, že on se v přítomnosti psů prostě vyskytovat nebude, a tak slupnout mohl cokoli. To se neuhlídá. Jen si vzpomínám, že někdy na jaře měl v Praze jeden den, kdy také nechtěl vůbec nic, ale z toho se do druhého dne sebral a byl jako dříve. Teď mě napadlo, jestli to vlastně nebyl první atak té nemoci. Já už na jaře váhala, zda ho vůbec pustit s mámou do domečku, ale na druhou stranu tady byl vždycky šťastný a považuje to tu za ten pravý domov. Ovšem není možné ho tady nepustit ven, to se nedá a otravuje tak dlouho, až se mu vyhoví. Kromě toho máma je ta jeho jediná vyvolená, potom není dlouho nic a pak já a potom už nikdo. Proto jsem nakonec neprotestovala a souhlasila s jeho odjezdem. Vím, že se mnou v Praze by nebyl spokojený, pořád by ji hledal – to už mi dělal. Jestli se stane zázrak a kocour se z toho ještě dostane, tak ho do té Prahy odvezu a bude tam v klidu bez psů.

        1. a balíček došel, už zkouším, zda to trochu zafunguje, doufám, že ti na účet došlo domluvené, musela jsem použít variantu bez pomlčky.

    2. Milá Apino, moc a moc na vás myslím a je mi to líto, ale nebudu psát to, čemu nevěřím…. když se mi kočky začaly bránit při krmení, i když do té doby to pasivně snášely, tak věděly, proč to dělají… Micánek se měl krásně a je to plnoprávný milovaný člen rodiny – přeji všem hodně sil a – a moc si přeji, abych se v předtuše mýlila. (h)

    3. Milá Apino, tohle může být stokrát čekané, ale není to o nic menší trápení. Moc myslím na tebe i na maminku, abyste měly sílu Micánka podržet a případně i vyprovodit (h)

  12. Milá Fuky, máš nás na svědomí, přednosta si mně hned přeměřoval,že bych mohla být velká asi jako ten klokan a že by mně mohl eventuelně znehybnit, když mu čtu levity ,lítám při tom po bytě a vytahuju z různých skrýší jeho ukryté poklady, mrskajíc je po něm. (rofl)
    Nová disciplina na obzoru “ zalehnutí klokana“ , se bude hodit. Krušná je někdy činnost veterináře. Jsi stejně jednička, díky za písání. (y)
    Jednou bylo v zemědělských novinách tohle : dva vypočítaví čeští občánci nalákali , tenkrát západního Němce, že mu zajistí pod Křivoklátem, střelení medvěda. Cizinec zaplatil mastnou taxu a šel na nato .Ti dva vykuci samozřejmě medvěda neměli ale vydyndali jeho zapůjčení cirkusem. Jak ho tak vedli těmi lesy, medvěd se vytrhl a zdrhal. Kolem jela babka s dřívím na kole a tak se lekla, že spadla z kola a s řevem utekla. No a páč to byl meďa cirkusový , popadlo to nebohé zvíře kolo a jak bylo cvičeno, nasedlo a jelo.
    V tom medvěda na kole popatřil ten valutový cizinec, klepla ho pepka, skončil ve špitále a byl z toho soud. Občánci museli pak vše zaplatit. To je všechno pravda akorát nevím jestli medvěd při jízdě zvonil.
    (rofl) (wave)

    1. Další taková. Nejdřív Fuky, pak Rpuť a teď ty. Aby vás, holky, klokan kopnul, zase mám veselý a poprskaný tabulky. 🙂

      1. Velký bazén nemají, dospělí sloni jsou zvyklí na sprchování z hadice. Mají starý, ale docela velký venkovní výběh, a vnitřní výběhy jsou nové. No, letos dostavěli nový hrošinec, malej hrošík si už užívá, tak třeba se najde sponzor i pro sloničku, když je to taková vodomilka. Vodoměrka. 🙂

  13. U takovýchto zážitků opravdu spílám našim byvším mocipánům, že jsem nemohla… Ovšem i tak jsem si hodně užila na brigádě v pražské ZOO a mohu potvrdit, že nejnebezpečnější bylyi podle mého jednoznačně přežvýkavci a potom malé šelmičky. On nikdo nestrčí prst k tygrovi, ale když je ten mýválek tak rozkošnej!!!!! Také si pamatuji dva nehezké úrazy, jeden u antilop a druhý ve sloninci. Nikdy člověk nevěděl, co se vyvrbí a byť oba pánové silně zkušení, stejně se stalo.

  14. OTéčko
    Včera jsem byla s Alex a spol. v Podmitrově. Děcka, tam je tak krásně – ta krajina okolo, no kdo to má?! Tady malá ochutnávka, na co se můžete těšit (teda Podmitrov tam není, ale jsou tam jinak skvosty). Tentokrát jsou fotky vhodné i pro Dede, neb jsem se střežila fotit breberušky.
    http://yga.rajce.net/2011_Cervenec_-_okolo_Podmitrova

    1. Vedle Porta Coeli (stavujeme se tam každej rok, když máme akci v Železném u Tišnova) je skvělá hospůdečka, kde maj vynikající knedlíčkovou polívku a točenou pomerančovou ZULU limonádu.
      Uvnitř je to také pěkné,jen z toho vyprávění je jednomu smutno,poslouchaje o osudech řádových sester v letech padesátých. brána Porta Coeli byla i v TV seriálu Strážce duší….park je taky nádhernej a je tam božskej klid.
      Stejnej klid je nad Strážkem v našem milovaném Beaveru.

      1. Ta Porta Coeli je v Předklášteří…. a v Dolní Rožínce je Draxmoor (děti jásají,rodiče šílí) a mají tam Muzeum veteránů-autička i motorky…

    2. Dede, fotila, fotila breberky, ale ohleduplně neumístila na Rajče (rolf)! Ale fotky se YZe povedly, vystihla tu krásu jaksepatří!
      Den se fakticky vydařil, i když v noci tam v okolí Rožné proběhla jakási smršť s jejímiž následky jsme se potkávali na každém kroku, zvlášť na silnicích. ALE, nebylo tam vedro, modrá obloha s oblaky (kuk Zano!)daleká dohlednost, no nádheraJ Jsem ráda, že se Ygovcům výlet líbil až na to moje navádění po silnicích (několikrát jsme se vraceli), jako mitfára jsem nestála za nic. V Brnmě bylo, když jsem vezla maminku domů už 32° !
      Noční bouřku Klérka prochodila a profuněla a kocour Darek proječel, já jsem uklidňovala a páneček |-) .

  15. Fuky – další pohled na život státního veterináře „přes papíry“! Díky – doufám, že v podobném duchu budeš pokračovat.

    Je mi jasné, že ze své praxe vyzobáváš perličky a že zdaleka ne každý den je veselo. Přesto jsem ráda, že se s náma o ně dělíš.

  16. Skok na klokana s dekou mne naprosto ohromil, takhle já se vrhám po jedné svěřené kočce, když jí mám dát prášek. Kdyby prášek, ČTVRT prášku!!

    Právě jsem uklidila zblitečky a mohu pracovat. Naplnila jsem slečnám obří květník čerstvou trávou, vybrala jsem tu trs ostřice, tam mateřídoušku, tudle jitrocel nebo jetel, holky obsadily zdroj každá z jedný světový strany a mně bylo jasný, co bude a taky jo. Copak z linolea nebo parapetu, to se to otírá, ale jedna mi skákla „poděkovat“ přímo do postele. (blush)

  17. Fuky! (rofl) Tak ten klokaní skok na klokana bych chtěla vidět! (chuckle) Velice ráda Tě čtu, doufám, že máš ještě hodně příhod v zásobě. (y) (h)

    1. Vave!!! Klokaní skok – no z toho snad nemůžeš Fuky podezdřívat (totiž a protože je klokouš stejný býložravec jako králík a my, děcka z vesnice, od útlého dětství víme, jak takový králíčí skok vypadá … )

  18. Přesně tak – králík mi málem kus prstu ukousnul. A to jsem ho nechtěla čipovat ani nijak omezovat – jen jsem mu podávala hrst jetele.

  19. Fuky! Opět jsi nezklamala, díky za zajímavý začátek dne! Už se těším na další vyprávění, ze života veterinářů a jejich svěřenců, ale máš to poslední roky akční život 😉 !

  20. Na mírumilovnost býložravců bych nesázela. V ZOO je údajně nejvíc zranění právě od býložravců, ne od šelem. A inteligence klokanů – člověk nesmí dát na seriály typu Skippy (zrovna tenhle kdysi rozzuřil prof Veselovského, který komentoval inteligenci vačnatců becně a tvůrců seriálu zvlášť – ani jeden z toho nevyšel moc dobře, tvůrci hůř 😉 ) Muselo to být rodeo.
    Jinak OT – u nás bouřilo 2 noci po sobě. Naštěstí to ani jeden pes neřeší. Vyděšená smečka by byla si dost síla… určitě bych je nemohla utěšovat v posteli, páč by mě ušlapali. Jinak pokračujeme v souboji s Roníkem (Cameron – Derči brácha, t.č. na hlídání). Každý den se mu povede něco ukrást (jídlo, nic jiného nekrade), jde jen o to, kolik toho je. Ale zlepšujeme se, dnes už v noci neměl z ukradených tyčinek a kousku masa aspoň průjem. Nesvědčí to výchovných úspěších u Rona, ale u nás. Vše jedlé zavíráme a schováváme. Ten pes je černá díra. Bohužel, co pozře, to (obvykle opačným koncem) vyvrhne ale ve změněném stavu a relativně brzy, takže to na něj přichází v noci. Až se zdokonalíme ve schovávání potravy, tak půjde domů. Že by se dal vychovat… pochybuji. Samozřejmě má sankce za krádež (správně a ihned), ví, že to nesmí. Ale je to silnější než on. Je to žrádelní narkoman, prostě si nemůže pomoci. Takového psa jsem ještě neviděla (a to byly obě dalmatinky hodně žravé a i Ginny má k jídlu dobrý vztah). On, prostě, když vidí cokoliv jedlého, zaklapne oči i uši a má jedinou buňku mozkovou, která velí „žrááát!!!“. Bez ohledu na následky.

    1. jednoho takového zřádelního narkomana mám doma. Bobeš sežere všechno a mozkové buňky mu spínají jen když vidí jídlo. Jinak leží, spí, ale když vytáhnu něco k jídlu, tak vidím, jak nabíhají spoje…. A okamžik prozření : jííídlo, dej ho okamžitě sem, chci taky, jííídlo, dej, dej. Když chystám žrádlo pro psy, tak mi na každé noze visí jeden, menší to vylepšil skákáním a oba společně vyluzují zvukové efekty hodné psa baskervilského 🙂

      a ještě OT: prosím o palcodržení pro Juniorku. Je dnes první den na praxi v nemocnici (na chirurgii v dětské nemocnici) a jak ni před malou psala, podařilo se jí omdlít u převazu….Ale co, každý nějak začíná, ne

      1. Držím (y) (y) (y) Juniorce. Připomělo mi to mladičké sestřičky praktikantky, které mi přišly (pod dohledem ne o moc starší, ale už vystudované) první den po operaci převázat koleno (rozbitá čéška, zdrátovaná, koleno nateklé, hrálo všemi barvami, z kolena trčel dren…) Jedna to odvázala a zbledla. Ta, co je dozorovala to naštěstí zaregistrovala a poslala ji vydýchat k otevřenému oknu. Neomdlela, ale moc jí nechybělo. Druhá praktikantka zvládla i vytažení drenu, i když bylo vidět, jak chvílemi prodýchává a jak se jí klepou ruce. Ani se jim nedivím. Ono to opravdu nebyl hezký pohled, a to jsem už byla dospělá, což teprve vidět něco takového u dětí :S . „Křest ohněm“ je asi běžnou praxí na takovýchto odděleních 🙂
        Začátky bývají těžké, příště už bude líp 🙂

      2. To je normální (a i to tak lidi okolo berou), jednou jsem (už po pár letech v práci) málem omdlela při činnosti, kdy nám omdlívají medici, a musela jsem požádat kolegu, aby to za mne dodělal. Stačí se špatně vyspat…
        Držím palce

    2. Ronýsek je prostě po mně, taky si nemůžu pomoc. Jak to vidím, všechno sežeru 😀

    3. Jedno takové zlatíčko máme doma, taky jsem zaznamenala výchovný dopad u nás, jsme ve schovávání jídla čím dál rafinovanější 😀 Včera poobědvala moji novou krásně černou řasenku, myslela sem že z (bat) bude placka, když sem znova vytírala chodbu 😀 Jinak pokud u jídla sedíme, nevezme si, stačí odvrátit oko, a má v tom čenich, cokoliv spadne na zem, je její, pokud to rychle nepřišlápnu, atd.atd. 😀 No katastrofa s miláčkem 😀

  21. Všechno nejlepší k svátku Bedulkám (inlove) , Olčavičkám (inlove) a všem ostatním Olinkám. (f) (sun) (h)

    1. Tak tak – jenom nám, milé Olinky, dál vzkvétejte k naší všeobecné radosti. Hezký den přeji a splňte si jedno malé tajné přání. (rose1) (h) (d)

    2. Všechno, všechno nejlepší, radost, pohodu a hlavně zdraví, zdraví, zdraví! Když už dneska jsme tak jednou nohou u klokanů – díky, Fuky, tvoje povídání jsou skvělá – tak dnes posílám obrázek z jižní polokoule. Však Míla a George mě na něj už upozorňovali, i když já už ho měla v pořadníku 😀
      http://www.astro.cz/apod/ap110704.html

    3. Všem Bedám (inlove) , Olčavám (inlove) a dalším Olgám všecko nej a pořádnej kus štěstí (rose1)

  22. Přeji pěkné, i když podmračené ráno, tedy teď už dopoledne 🙂
    Úžasné historky (článek i komentáře) 🙂
    moc se mi to po ránu líbilo

  23. Klokani jsou potvory zákeřny 😀 Že ale má Fuky dost nestereotypní práci, že?
    V noci u žabek hřmělo a spadlo pár kapiček, jak jinak to nazvat- ovšem světelné a zvukové efekty stály za to. Taky dost fučelo. Takže jsem seřvala Borůvku, ať sakra neštěká, letěla sundat prádlo na zahradu, abych ho ještě ráno našla, pozavírala okna po celém domě, vyhnala Borůvku z koupelny, kde nechápu proč ležela, když tam hvízdala meluzína jak v prosinci (ale neblýskalo se tam), strčila ji k sobě do postele, přesvědčila kočku, ať nehuláká na celej dům a zalezla jsem do postele, kde psice seděla a funěla. Naštěstí za chvíli došla k názoru, že bouřku už dál hlídat netřeba, lehla si a sice ještě chvíli funěla, ale pak usnula, i když mlátilo kolem dál. Kdyby jako vedlejší efekt byla zalitá zahrada, byla bych spokojená, ovšem na to nedošlo.

    1. V Brně se blýskalo, fučelo, burácelo a pršelo. Kluci ušatí se oba nastěhovali do ložnice, kde zkoušeli bouřku vyštěkat 🙂 . Pak lehli a spali a spali. Ne tak já. Chodila jsem po domě, zavírala okna, uklízela prádlo a balila na velkou cestu

        1. 24.7. směr Praha-Amsterodam- Portland (Oregon). Kubíkovi budu ještě vyrábět foto do zvířecího cestovního pasu. Umí nastoupit a pobýt v přepravní tašce, na letence ho máme nahlášeného, bude s námi v kabině letadla…. Ale cesta je dlouhá, tak doufám, že to zvládneme bez cestovní nevolnosti 🙂

    2. Psi zrejme povazuji koupelnu za bezpecne misto k ukrytu pred bourkou, nasi se tam schovavali taky.

      1. Proste nejsou blbi … se doporucuje v pripade zemetreseni zalehnout do vany. A kdyz uz to zaclo bourit, jeden pes nikdy nevi, kdy se zacne borit barak …

    3. U nás bylo všechno. Hromy a blesky a fujavice a liják. V noci na neděli jsem běžela uklidit zapomenuté sedáky z terasy a jak jsem vběhla s mokrýma nohama bosky z terasy do obýváku (na laminátovou podlahu) natáhla jsem se jak široká tak dlouhá. Junior ráno na otázku, jestli slyšel tu děsnou ránu, ten první hrom, povídal, že slyšel rány dvě. Nejdřív prý hromový Prásk! po chvíli následoval velký Plesk! a vzápětí něco jako Jauvajsdoprdele! A už uhýbal, aby se neozval další Plesk!
      Poučila jsem se. Dnes v noci mě bouřka vzbudila, ale sedáky jsem nechala zmoknout, přece se zase nenaplácnu.

  24. Milá Bedulko, přeju Ti všechno nejlepší k Tvému svátku..hodně zdraví,elánu a samou radost s kožíškama…. (rose1) (sun) (h) (hug) (inlove)

    1. Tak po nahlédnutí do kalendáře jsem z toho jelenice, ale pro jistotu se taky lípnu s přáním (f)

      1. no jo, Liko, já klamu tělem (rofl) a Beda holt zatím v kalendáři není 😀

        holky, moc děkuju za přáníčko, udělaly jste mi veeelikou radost (h) (h) (h) (h)

  25. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jooo, neochočený klokan není žádný mazlík. Skipííííí byl výjimka (chuckle) … Práce „úředníka“ je, jak je vidět, i poměrně akční

    Další velebouřlivá noc je za námi, vody spadlo opět dost…

  26. Nevím proč, ale nějak mi to připomíná toho dementního dědečka, co se bál injekcí. Pan doktor mu je zásadně jezdil píchat domů, neb ordinaci by hrozila demolice. Dědečka vždycky nalákali do stodoly, tam přes něj hodili deku a nejstarší syn ho pevně držel kolem hrudníku, zatímco ostatní viseli na snaživě kopajích nohách. Na snachu pak připadl komplikovaný úkol – dědeček byl totiž zimomřivý, takže na sebe neustále něco oblékal a vše jistil rafinovaně zamotaný kožený pásek. Takže bylo nutné, rozmotat dědečka a najít v záplavě jaegrovek alespoň 10cm2 obnaženého prostoru. Pan doktor již číhal s připravenou injekcí, zařval: „Akce!“ a bodl. Občas sice bodl někoho jiného a rodeo se opakovalo, ale společným úsilím se dědečka podařilo i vykurýrovat. 🙂

    1. U klokana to byl adrenalin, u dědečka to byl výbuch…a to si dávám bacha. No , tak jsem si utřela kafe z obrazovky a koblihový drobky…pak jsem se šla vyprat v rámci možností a převlíkla se, ještě , že mám v práci náhradní oblečení, co v něm chodím na stavby…. (whew)

      1. čtení Rputích komentářů při konzumaci potravin a nápojů je rovno adrenalinovému sportu a začasté končí katastrofičkou

    2. 😀 😀 Teda, Rpuť, môžem len zopakovať, čo som už raz písala: Kam na tie historky, dievča, chodíš?? 😀 😀 😀

    3. Klasická Rpuťovina (rofl) (rofl) . Díky za každé dobré ráno, kdy ji objevím v komentářích

    4. Rputi, vždycky si představuju, že ty historky jsou vaše rodinné, a užívám si je o to víc (rofl)

  27. TEDY, JAK FUKY A TAKY PETR MNE DOSTALI POD STŮL. ŠTĚSTÍ, ŽE MŮJ JIŘÍ JE PRYČ A DOMA JSEM SAMA, TAKŽE NEBYL NIKDO VZUBUZEN MÝM ŘEVEM. UÁÁÁÁ, VY OBA JSTE TEDY ČÍSLA. .ZAS MÁM ŽIVOT DELŠÍ DÍKY TĚMHLE PRIMA HIOSTORKÁM. PŘED CHVÍLÍ JSEM TOTIŽ DOKONČILA ODŠŤAVNĚNÍ CCA 20 LITRŮ ZAHRADNÍHO OVOCE, KTERÉ JSEM DNESKA JEŠTĚ PŘED POŘÁDNOU BOUŘKOU STIHLA OTRHAT. VZNIKLOU MĚL JUSEM ULOŽILA DO LEDNIČKY( VAŘIT Z NÍ DŽEM BUDU BĚHEM TÝDNE A ZE ZBYTKŮ JSEM ZALOŽILA NA ŠŤÁVU . JDU CHRNĚT A PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ ZBYTEK VÍKENDU. ZÍTRA MUSÍM DO PLZNĚ, KDE MÁ JEŠTĚ Z LOŇSKÉHO ROKU ULOŽENOU VELIKOU ZÁSOBIČKU LEVNÉHO CUKRU.CUKR JE SICE JEN PRO JIŘÍHO, ALE NAČ KUPOVAT LETOS , UŽ DRAHÝ. CELÉ JEDNO PATRO POLIC BYLO VLONI DOSLOVA PŘECPANÉ ( V NĚKOLIKA VRSTVÁCH NAD SEBOU )NEJRŮZNĚJŠÍMI ŠŤÁVAMI, MARMELÁDKAMI A DŽEMY. VE ČTVRTEK JIŘÍ SPOTŘEBOVAL ÚPLNĚ POSLEDNÍ A UŽ ZAČAL BREČET, ŽE NENÍ NIC DO JOGURTU, BO LOŇSKÁ ŠŤÁVA JE FUČ UŽ DÁVNO.POČASÍ LETOS MOC NEPŘÁLO, TAKŽE NADĚJNÁ ÚRODA OBOU DRUHŮ RYBÍZU I JOSTY POMRZLA V KVĚTNU, KDY BYLO UNÁS JEDNU CELOU NOC -8°C, TAKŽE POMRZLO SKORO VŠE KROM OTUŽILÉ KAMČATSKÉ BORŮVKY ALIAS ZIMOLEZU. PLODY TÉHLE ROSTLINY JSEM MĚLA DOSLOVA OBALENÉ OBA STROMKY , TAKŽE JE MÁM I ZAVAŘENÉ A DÍKY AIDĚ A ZDENĚ BEZ PSA JSOU NAPROSTO BEZ CUKRU . DOBROU S KOBROU A PĚKNOU NEDĚLIČKU VŠEM. ASI JSEM MOC ZLOBILA, BO MÁM SPOČÍTAT 5+8 . ZA CO?!

    1. MARMELÁDA Z KVĚTŮ BEZU I ŠŤÁVA JE TAKY MOC DOBRÁ…..A CO TEPRVE Z PLODŮ – Z BEZINEK.

      1. Sharko, obojí znám, ale z květů už nedělám, ty pouze suším a míchám v poměru 1:1 s lipovým květem, což je vynikající na posílení imunitního systému . Šťávu z kětů už není pro koho dělat. Já sladké nesmím, jJří tuhle moc nepije a Věrka si už dělá svoji. Jen zralé bezinkové plody lisuju a opravdu hustou šťávu dělám. je vynikající a dělám ji jenn za studena, aby se ty vitamíny neponičily. Pít ji ale taky nemohu.Budu letos dělat víc, jelikož Věrčino mimi se má narodit fakt v zimě a to ta imunita za moc nestojí.A konečně lehké počty: 4+2 sečtu snadno a jdu venčit, abych chytla vláček do Plzně.

        1. ONA I BEZINKOVÁ MARMELÁDA Z PLODŮ I KVĚTŮ JE FAJN, STAČÍ PŘIDAT ŽELÍROVACÍ CUKR A JDE TO SAMO….

          1. No, právě ten cukr pro mne přidat nelze a bez cukru se zas vše z květů rychle kazí. A chemii používat ke konzervaci nechci.

            1. Poněkud opožděně, ale: existuje želírovací cukr pro diabetiky (protože kdo jiný by se vzdal cukru, že?). Má milovaná mi z něj dělá jahodovou a (podržte se) vinnou marmeládu (malé sladkotrpké červené kuličky, slušný na jídlo, marmeláda vynikající; vysloveně víno jsme nezkoušeli, asi by ho nikdo nepil; ne že by muselo být špatné, ale já chudák fakt normálně nemám spolupachatele, a pít víno sám je otrava). Fakt je, že si netroufnu odhadnout, co provede se šťávou, ale i rosol do jogiúrtu nezní špatně.

              Jen upozorním – poté, co jsem iniciativně koupil ten nejlevnější, vrátili jsme se HODNĚ rychle k nejdražšímu, s nápisem Dr. Oetker.

              1. Myslíte v těch modrých krabičkách? Ten kvůli polovičce používám dost dlouho a celkem úspěšně. Aby to nebylo tak sladké /my raději přírodnější/, tak do marmelád přidám trochu Pektogelu a uberu želírovací cukr a je to moc mňam…. pro všechny nejen pro diabetiky.

  28. Někde jsem četl, už hrozně dávno, že v jedné ZOO potřebovali něco mnohem prostšího. Dostat klokana z jednoho výběhu do druhého, ale jemu se tam vůbec nechtělo. No a nakonec někdo dostal nápad, že ocas může fungovat i jako kormidlo. Takže milého klokana při jeho kolečku kolem ohrady v letu za ocas otočili správným směrem a setrvačnost už udělala své a chudák skákavec vletěl, proti své vůli, do toho správného otvoru v ohradě. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN