Mili ke mně do depozita přišla 10. 4. 2010. Mili je nádherně vybarvená tříbarevná kočička. Pochází od jedné staré paní, která bydlí poblíž Kamýku nad Vltavou. V obci je psí útulek, který ale do své péče kočičky nepřijímá. A tak mnozí z těch, kteří s donesenou kočkou v útulku neuspěli, situaci řeší tak, že kočku přehodí přes plot právě této paní…
Mili měla po sražení motorkou poraněnou nohu a protože paní chová i dva ovčáky, kteří kočky loví, neměla by zde Mili žádnou šanci na přežití. Kočička měla štěstí v neštěstí a skončila u mě v depozitu. Absolvovala 2 operace zadní pravé nožky. Nyní je už nožička až na lehké kulhání úplně v pořádku.
Mili snášela ošetřování a léčbu velmi trpělivě a bylo na ní vidět, že je vděčná za plnou misku masíčka. Na začátku tomu ani nemohla uvěřit, že dostává takové dobroty, protože předtím byla zvyklá na zbytky a kolínka 🙁 Pokaždé když jsem před ní položila misku, vykulila oči a bylo vidět to překvapení a hned se na jídlo s radostí vrhla. Když ke mně přišla, byla velmi hubená, ale už se spravila a dnes je z ní nádherná, zdravá kočička.
Mili
Mili má užasnou povahu, je velmi mazlivá, lidskou společnost si užívá a je komunikativní a ukecaná, ke všemu má nějaký komentář. Její úžasná povaha se projevila i tehdy, když do depozita přišla malinká a slabounká Judy. Mili se jí ujala, adoptovala jí a dělá jí doteď maminku a velkou ochránkyni. Dokonce jí začala kojit.
Bylo by ideální. Mili je Judynky velká ochránkyně a dodává ji svým klidem odvahu, když se Judy bojí. Je zvyklá i na hodného pejska. Hledá domov v zabezpečeném bytě, u lidí, kteří ji budou mít rádi a dají ji vše potřebné. Mili si už prožila hodně ošklivého, nejdříve se jí někdo zbavil, potom jí srazila motorka a užila si hodně bolesti při léčení. Zaslouží si hezký domov, kde jí bude už jen dobře a kde jí všechno ošklivé vynahradí.
Kočička Judy je u mě v depozitu od 19. 6. 2010. Judy se narodila v jedné hostivařské zahradě, kde se nekontrolovaně množily kočky. Když ke mně přišla, byla hubeňoučké a hlavně malinké koťátko. Ve svých šesti týdnech vážila asi jako dvoutýdenní koťátko. Jen co se dostala z nejhoršího, začala hezky baštit a dnes z ní je už krásná, zdravá kočka.
Judynka je taková malá opička, ráda obratně šplhá po škrabadle nebo se prohání se svou adoptivní maminkou Mili. Mili se Judy po příchodu do depozita ujala, adoptovala jí za svojí a ač byla už kastrovaná, začala jí kojit a příkladně se o ní stará. Bylo by ideální, kdyby mohly odejít do nového domova spolu, protože se mají rády.
Judy
Mili dodává Judince odvahu a pomáhá ji zvládat její strach. Judy je milounká a zvědavá, ale k lidem se zatím moc nehrne. Nechá se pohladit i pochovat, dává však přednost hrám s ostatními kočičkami, ale věřím, že se s ní při trošce trpělivého přístupu také časem stane mazel. Dobře papá, chutná ji hlavně syrové masíčko, ale je zvyklá i na konzervy a granulky. Judy hledá domov v zabezpečeném bytě u lidí, kteří ji budou milovat, a dají ji vše, co potřebuje. Je zvyklá na hodného pejska.
Judynka byla společně s Mili už jednou umístěná, ale bohužel kvůli alergii se vrátily zpět do depozita.
Byla bych ráda, kdyby kočičky našly domov společně, protože se mají moc rády, a úžasně se doplňují. Mili je klidnější mazlivá, hodně komunikativní a upovídaná kočička, která bude svému novému páníkovi bezva společnicí. Judy je zase rošťáček, který si drží od lidí odstup, ale člověk si užije pozorováním jejích temperamentních her. Např. Když loví mouchy.
Myslím si, že by mohly odejít do nových domovů i každá zvlášť, ale dám přednost zájemci, který si vezme obě kočičky dohromady. Další informace o kočičkách ráda poskytnu na níže uvedených kontaktech.
Lucia Ivanková
Kočičí naděje o.s. – www.kocicinadeje.cz
email: lucia13uk@seznam.cz
tel: 604 444 241
skype: lucynka2701
icq:477332744
FB: Lucia Ivanková
Kočičky, přeji Vám abyste našly dobrý domov. (h)
Taky mám trápení, náš obecní pes jménem Cid, je pořád v útulku v Olomouci,my doma jsme už plní a zatím Cida nikdo nechce, už dvakrát byl vrácen, jednou pro alerggii dítěte a podruhé proto, že se nesnesl s domácím pejskem. Pořád na něho myslím. ;(
Kocickam drzim palce, jsme moc daleko a nevim, zda k jednomu starsimu kocourovi by hned dve nebyly moc. Urvanymu kocourovi. Mozna by prestal vriskat jak na lesy? ja nevim…kocicky jsou krasne a budou to super mazlicci. Jen at najdou rychle dobry domov!
Milé kočičky omlouvám se, moc vám držím palce, ale tohle OT je důležité:
Koukněte, prosím, ještě jednou na řecké keftédes. Dede se tam omlouvá za Náš Zvířetník. A mě mrzí, že se musela omluvit. Děkuju.
http://naszviretnik.net/2011/07/01/mlsotnik-recke-keftedes/#comments
Já jsem tam nic nenašla a to jsem to projela fakt celé 2x.
Karolínko – červeně těsně pod článkem (ne v komentářích).
Aha, Ygo díky, jela jsem jen po komentářích.
Já se omluvila přímo autorce na jejích stránkách, omlouvám se znova, tady Dede…všem…
smajlík sypající si popel na hlavu tu není….
receptové maily už nikdy zveřejňovat nebudu,ať jsou dobré nebo ne….bojím se je už i přeposílat.
;(
Neni to trochu prehnana reakce? Vim, ze toto je velmi slusny portal a jsem moc rada, chapu nutnost uvadet zdroje atd atp, ale kdyz neco pustite na internet, notabene recept….no, nevim, neni to disertacni prace. Spousta lidi si to precte nekde uplne jinde a postoupi nebo posle bez znalosti autora. To je prosim fenomen internetu. Sharko, kulicky byl moc dobre a bez receptu ze Zviretniku bych je nikdy neudelala, protoze se normalne po receptech nepidim a blog postizene pani…take nectu, protoze jsem o nem dosud nikdy neslysela.
:* Sharko, jen nám servíruj dobrůtky i nadále, člověk nemá vždycky chuť a čas brouzdat po internetu a takhle máme alespoň inspiraci. Jak píše přede mnou Domi, koluje spousta věcí po int. které mají neznámého autora zrovna jako tento recept /mimochodem velmi dobrý/ stačí napsat autor neznámý (chuckle)
Tak se sem prilipnu; pozde, ale nedostala jsem se sem driv. Rada bych k te diskusi na tema kdo napsal co, chtela neco pridat, protoze se mi to jevi jako dost dulezite. Dostavam emailem spoustu receptu a kdyz se mi to libi, tak si to zalozim, a kdyz si podle toho uvarim, tak kamaradce treba preposlu, ze tohle mi nekdo poslal a bylo to mnam. To je v soukrome sfere a je to OK. Ale Zviretnik je casopis a ne serie soukromych mejlu a ma redaktorku,ktera ma profesionalni povest a nemuze si dovolit ji prosustrovat. Kdyz my zde mame privilegium publikovat v casopisu ( a ja to beru jako privilegium), tak musime zachovavat jista pravidla – jako treba originalitu, a kdyz nekdo vi neco lip nez ja, nebo kdyz vidim neco zajimaveho, tak to priznam a uvedu to – rada- jako zdroj. To neni nutne kritika Sharky, to je obrana Dede, a myslim, ze vsichni, co sem pisem, bychom to meli mit na pameti. Tak ju, plati to?
Domnívám se, že to bylo velmi poučné pro nás všechny.
Hani, vyjádřila ses přesně.
Ano, zrovna tak – vnímám publikování na Zvířetníku jako svého druhu výsadu, s nutností dodržovat pravidla. A moc mě mrzí, že Dede byla nucena se omlouvat. Nojo, jak už bylo řečeno, je to poučením pro nás všechny.
Myslím, že bude stačit uvádět, jak člověk recept získal. Prostě napsat, že jde o starý rodinný recept nebo že přišel v mailu nebo jsem ho od někoho dostala, vyzkoušela, doplnila a tady ho nabízím. No, a pokud bude zdrojem internet, stačí dát odkaz, jak to dělá Aida.
Mně se vlastně stalo něco podobného; kdysi mi dala kolegyně recept na falešný segedín z uzeného kuřete. Napsala jsem ho jednou v diskusi a dokonce i do Zvířetnické kuchařky. A snad to není ani měsíc, co jsem ho někomu dávala a slyšela jsem: „To znám, to dělali Kluci v akci.“ Tak teď nevím, zda recept ten, kdo ho dal kolegyni a ona pak mně, opsal od Kluků, nebo jestli naopak recept doputoval až k nim a oni podle něj pak vařili. 🙂
Dede, je určitě moc dobře, že ses paní omluvila. Děkuju. A pro mě je to velké ponaučení, jak zacházet s něčím, co jsem sama nevymyslela. Byť to přišlo cestou veřejnou a jeví se to zlidovělé.
Amen , konec, dost. Dede to vyřešila.
Moc se mi kočičky líbí a držím palce, ať se najde někdo, kdo by je chtěl – obě dvě.
Možná, to zní jako výmluva, ale k nám to taky nejde – ale považ: jedna pesa nohatá puberťačka, poměrně potrhlá a akční, druhá pesa naopak starší dáma, očekávající svůj klid (ach – kdeže loňské sněhy jsou) a své jistoty bez DALŠÍCH chlupatých nukleárních hovad a jeden koucour, který si své pejsky srovná – má fantastický pravý hák (a když mu přerůstají přes hlavu, zavolá si mne na pomoc), ale v noci chce své pečovatele jen pro sebe.
U nás opravdu není poklidná domácnost, je mi to líto.
Mně je vždycky tak líto, když si nemohu vzít takové zvířátko domů! To by bylo ideální – dvě kočičky, zvyklé na psa, setrvale doma, jako je náš Bisíny, kocour strašlivá černá…
Našemu kocourovi bylo letos 15 let a je na něm to stáří znát. Začíná být ukecaný, přímo uřvaný, masíčko mu na kostech řídne, původně tlustá hlava je jen lebka potažená kůží. Ovšem argesívní, to je pořád, a jde-li o žrádlo, to umí zařvat jako tygr, chichi, pokud má tygr ve zvyku řvát na mikrovlnku… Aby z ní vypadlo kuřecí prso nebo filé…
Milé kočky, přeji vám brzké nalezení páníků. U nás ne, tady je pro Mušketýra už překočkováno (1 kus kočky) a navíc my bychom nenabídli zabezpečený domov, jen dům se zahradou s volným přístupem dál ven.
OT. Apino, moc hladím po tlapce a myslím na vás s Micánkem. Tohle je ošklivé a moc to bolí. Ať to dopadne jakkoliv, je to těžké, ta bezmoc a nejistota, co je správné. Moc dobře si umím představit, jak ti je. Že máte toto trápení jsem zjistila až dnes, když jsem četla včerejší komentáře. Drž se, je to na tobě i za maminku.
Tak jsem se Apino procvakla až ke včerejšku a četla, až mi slzy vhrkly..držím palečky,aby Micánkovi bylo líp…. (y) h)
od Apiny – už je po všem, píšu to vedle. Teď ale potřebujeme chvilku klidu, myslím, že potom budeme moci přijmout domů kočičku, ale máma říká, že teď nemůže. Navíc vybrat zvířátko, které vydrží náš způsob života nebude úplně lehké, ale o tom jindy, teď nemůžu ani já.
K našim psím holkám kočky nejdou, neměly by klid (kočky, čubiny by to považovaly za dobrou zábavu). Psiny sice kočce neublíží, ale prohnání koček považují za dobrou legraci. Jeden kocour v sousedství si s nimi takhle hraje, provokuje je kousek od plotu (téměř na dosah, ale jen téměř). Jednou se setkali na ulici takříkajíc tváří v tvář. Trochu se lekli oba. ale zahráli si zase hru na strašného psa a statečného kocoura a ani se jeden druhého nedotkli. Jenže plachá kočka by to nesnesla. Na to musí pes a kočka vyrůstat od mládí spolu. Tak jen držíme palce, ať se holky dostanou do dobrých rukou.
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Přeju holkám kočičím, aby se na ně štěstí konečně usmálo (nod)
Judy je takovej opačnej Krtek (od Dana a Věrušky) http://ryba42.rajce.idnes.cz/Kvetnove_kocky/#DSCF3180.jpg
ale když já už prostě fakt nemůžu…podala jsem prst a CDS si to vyložila tak, že mi schramstla ruku až po rameno…no jo,mám ještě jednu,já vím..ale fakt to nejde… ;(
holčičky chlupatý, jak já Vám přeju Vaše doma, si ani neumíte představit …a hodný lidi,co Vám budou posluhovat a mít vás moc rádi…. (h) a držím Vám oběma (y) (y)
A komupak jsi podala prstíček sestřičko??? (inlove)
Poprvé Pitině a podívej, co už doma mám (angel)
Bohužel u nás už je plno, LucYnko. Ale kočičky jsou moc krásné, určitě se najde někdo, kdo jim dá domov. (h)
LucYnko, jak jsi na tom? Už ses domlouvala se Zanou na tom příspěvku na kastrace? Když tak písni jí nebo mně.
Přeju všem krásný den. (h)