Tento článek je pokračováním článku o útulcích, který najdete zde. Dnes se bude povídat o osudech dvou zachráněných štěňat…

Nelinka se také loučí

Nám doma k Příšeře (a třem kočkám) zůstala obě štěňata. Hravá, žravá a pitomá. Jedno se podobá malému retrívrovi, druhé má evidentně něco z knírače. Ta kníračka (Nely) je bystřejší, učenlivější a méně visí na lidech. Čistotnosti se naučila během 3 týdnů. Retrívřice Cindy svou menší učenlivost nahrazuje láskou, když někdo přijde domů, hodí záda a počůrá si břicho, nicméně produkty svého trávení i po třech týdnech odkládá zcela nezávazně kde ji napadne.

Nela

Obě jsou vyfocené pro stránky útulku a hledají se pánečci. Příšeře ani moc nevadí – ona spí s námi v ložnici a obě holky spí na chodbě (je tam nejsnáze udržovatelné teraso). Obě mají deku (hrubou), ale zatímco Nely si na ní zvykla, Cindy se ji neustále snaží sežrat. Když jsou přes den na zahradě, fungují jako dokonalá demoliční jednotka, zahrada je plná dřeva původně uloženého pod terasou, rozkousaných plastových květináčů, ty potvory dokonce rozkousaly skleněné zavařovačky, pod kterými přezimovaly malé růže! Nelinka navíc objevila, že černý pes není vidět na černé sedačce, takže na nás co chvíli pomrkávaly polštáře gauče. Naprosto jsme nebyli nadšení, gauč je totiž kožený.

Zajímavé bylo jejich chování na procházce. Obě se nás držely, jenže zatímco Nely se evidentně bála uzavřených prostor a hlavně bytových domů, Cindy se bála otevřeného prostoru. Na zahradě naprosto ignorovaly kotce, tedy spíš se jim obloukem vyhýbaly.

V únoru se nám ozvali nějací lidé od Pardubic – že jim umřela kříženečka knírače a prý vypadala jako Nely, tak jestli bychom… Samozřejmě, že ano, přece jen čtyři psi a z toho dva takoví urviši… No přijeli se podívat. První dojem byl, že Nely je o kus větší, než si mysleli, jenže když jim vlezla na klín a důkladně je umyla, seznali, že je noha v nohávě a že by to mohli tedy zkusit. Se smíšenými pocity jsme se loučili s Nely, nějak se nám ji moc nechtělo dávat z domu. Druhý den telefon, prý vše v pořádku, dojeli dobře, Nely si zvyká.

Pak se ale vše začalo horšit – Nely začala utíkat, prostě rovnou ze dveří přes plot a pryč. Nedala se zavolat, vracela se za dlouho. Když už jsme začali uvažovat o záchranné výpravě, zasáhla CD. Nely se totiž zamilovala do jejich 1,5leté dcerky a najednou bylo všechno jinak. Sice se stále venčila za plotem, ale už jen na dohled od paničky a hlavně se začala vracet na zavolání. Záchranná výprava byla odvolána a podle posledního mailu je vše v nejlepším pořádku.

Informace z konce dubna praví, že Nelinka chodí do psí školy, kde jí to moc jde, ale na ulici má ještě občas problém. I když má skoro rok, výchovou (a často i chováním) je jako půlroční štěně. Navíc je extrémně submisivní. A jak se jí vede, je vidět na fotkách.

Cindy

Tak jsme zase trojpsí. A tříkočičí. Cindy má svůj polštář se jménem (a několika vkusnými záplatami, protože když se nudí, tak hryže, je jí jedno co). Čistotnost není její silná stránka – nejméně jednou týdně nevydržela ani těch cca 6 hodin (déle spíme málokdy). Naštěstí se oteplilo, takže Cindy i Příšera byly vypovězeny ven i celonočně. První, co dokázala Cindy zničit, byly Verčiny boty (teda předtím ještě zničila moje domácí cukle). A pak začalo skóre narůstat. 

Ze čtyř solárních lamp v záhoně růží vydržela nejdéle ta jediná nesvítící (ale také již neexistuje). Cindy je prostě rozkousala na malé kousky (včetně jako sklo ostrého průhledného plastu). Jen elektrická část jí nechutnala, prokousla jen fotočlánek a zbytek nechala tak. Zato si pošmákla i na kovových trubkách, kterými byly světla chycené v zemi. A miluje slepice. Ty její náklonnost neopětují, takže mi sem tam volá soused (do práce, do vlaku) že nám vřískají na zahradě slepice.

Cindy je neloví, jen si nějakou přiťápne pod sebe a olizuje ji, což slepice obecně moc nemusí. Jedna se ta pokoušela prchnout sklepním okýnkem, kterým normálně chodí kočky. Jenže slepice je tlustší než kočka, takže tam uvázla a řvala, což se Cindy moc líbilo a nadšeně jí olizovala zadek. Díky slepičímu řevu bylo vše odhaleno a slepice byla odvelena do svých prostor.

Cindy se nadále odmítá zdržovat v kotci. Sice se tam nažere (ale jen když není nikdo nablízku), ale bydlet tam nehodlá. Nechci vidět, co budeme dělat, až začne hárat. Zatím spí pod terasou na paletě od zámkové dlažby, ze které vystrnadila Příšeru. Deku u předních dveří prokousala na několika místech, takže jí byla zabavena. Krom toho udělala z 50metrové zahradní hadice cca dvoumetrové kousky. To jsem ještě rozdýchal, stejně jsme chtěli koupit novou. Horší bylo, když pár dní na to rozkousala přívodní kabel k čerpadlu.

Přiznávám, že to už jsem nezvládl a přetáhl jsem jí ukousnutou zástrčkou. Nedělá rozdíly mezi tím, jestli byla na procházce, jestli jsme ji vylítali s míčkem, prostě když se zrovna nudí, hryže. Tenhle pozůstatek útulkové „výchovy“ je obzvlášť protivný a jen doufám, že ji to přejde dřív, než ztratím nervy (nebo než zkusí překousnout dráty pod napětím). Jarní bouřky znamenaly další problém. Příšera se bojí bouřek (to se naučila od Fily) a při bouřce dokázala ze strachu přeskočit bariéru, kterou jsme blokovali vstup na terasu, kde je mnoho kousatelných věcí. Tak jsme museli odblokovat vstup (nebudu riskovat, že Příšera opět spadne z výšky na záda) a já se děsím, co tam Cindy najde.

Jinak je děsně mazlivá a hravá, miluje aportování tenisáku a na procházkách poslouchá na slovo (tedy skoro). Začala i hlídat, ale štěká fistulí, takže mám dojem, že i Dasty štěká hloub.