105×148: Výpadek

Pátek byl zvláštní den. Takový průsečíkový; občas se v jednom bodě prolne několik navzájem nesouvisejících událostí a navzájem se podtrhnou a zdůrazní.

 

V pátek vyšel článek pana Šimečka, který někteří z nás vnímali jako negativně laděný a který vyvolal některé odmítavé rekce. I ode mě. (Musím se k němu alespoň kratičce vrátit – škoda toho úvodu rozhovoru, úplně zapadly úžasné fotky jezevčíků i příjemný rozhovor s paní Lenkou F.) A večer pak u nás nastal výpadek kabelového příjmu, současně přestal jít internet i televize.

Vašek zrovna montoval nový nábytek do koupelny a já jsem šila kabelku, slíbenou kamarádce jako dárek k narozeninám. Povídám, měl bys to nahlásit, máš číslo v mobilu, já bych ho musela hledat. Nemám čas, odpověděl. Však on se někdo ozve, je pátek večer. Hmmm, řekla jsem, a myslela si své. Asi za hodinu měl domontováno, ale televize stále nešla. Nejen u nás, ale na celém sídlišti – to se pozná pohledem z okna i podle toho, že je venku nezvykle ticho. Takže nakonec přece jen vzal telefon a zavolal na UPC. Operátor si ověřil, že výpadek u nás skutečně je, poděkoval za nahlášení poruchy, o které nevěděl, a přislíbil nápravu. Což také pozdě v noci splnil.

Šila jsem a myslela na světlo na chodbě, které nesvítilo, dokud jsem nezavolala správcovské organizaci. Na kontejner u paneláku, který Pražské služby přestaly vyvážet. Kolik telefonátů jsem musela udělat, než se prošetřilo, že ho některý z nájemníků naplnil sutí. Než ho správcovská organizace vyprázdnila a my jsme ho mohli zase používat a popeláři opět vyvážet.

Šila jsem a myslela na to, jak lidi v domě místo pozdravu nadávají na to osvětlení a na popelnice a celé sídliště pak nadává, že nejde televize. Šila jsem, a koukala na videu na film Všichni dobří rodáci.

Šila jsem a přemýšlela nad tím, v co vlastně věřím. Asi ve světlo. Že jsme na Zemi proto, abychom dávali světlo. Sobě i druhým, protože ne každý světlo dokáže dávat, i kdyby chtěl. Protože už ho dal tolik, že už nemůže. Nebo naopak ještě nemůže. Nebo nemůže dočasně. Nebo taky prostě proto, že už nechce, nejde to. Tolik se snažil, tolik svítil, ale došly mu síly nebo víra, protože zklamání bylo příliš. To se stává. Je to smutné, ale pochopitelné. A nikomu se nedá nic zazlívat.

Co ale k zazlívání je, když někdo takový říká, že je marné a zbytečné svítit. A neodpustitelné pak je, když někdo takový zháší světla, která ještě planou.

Šila jsem a koukala na ty dobré rodáky a myslela na to, jak snadno se vytváří blbá nálada. A jak blízko je od blbé nálady k rezignaci. A že když se rezignuje, tak se vždycky objeví nějaký rodák a vůbec nemusí být dobrý. Pak začala jít televize a já jsem koukala na noční zprávy a z průsečíku se stal uzavřený kruh.

 

(Pane profesore Fialo, promiňte. Příště už si dám pozor a budu stručnější.)

 

 

 

Aktualizováno: 15.6.2011 — 11:45

137 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Všichni v sobě neseme světlo i tmu. Když je potřeba, přisvítíme kamarádům, jejichž světélko blikotá, jindy oni přisvítí nám. Jedním jsem si jista: pokud budou existovat takoví lidé jako Zvířetníci, nenechají naše světélka zhasnout, a my jejich. (sun)

  2. Něco pro obveselení.
    Dnes u nás opět byli řemeslníci. Tentokrát opravovali vrata do garáře a dělali nové do stodoly. Měli přijet v 8, abych to zkouknul, přijel v 9:15. Já musel být v 10 v Praze a to mám cca hodinu a čtvrt. Byl jsem dost nervózní, takže místo papírů na motorku na které jsem jel jsem si vzal papíry od auta a přišel na to až v Praze. Žádná hlídka mě ale nekontrolovala, takže dobrý. Ri jela dnes k rodičům, vrátí se v sobotu a tak jsem jel dřív domů venčit psy, krmit zvířata a tak. Ovšem když jsem přijel domů, zjistil jsem, že jsem si ráno nevzal klíče 🙂 🙂 🙂
    Moje klíče zamčené uvnitř, klíče od ri stejně jako klíče od dcery 300 km daleko a klíče od syna jen 70 km daleko, ale zamčené v bytě a on z práce přide cca v 11 večer 🙁

    No, nakonec soused půjčil dlouhý žebřík a já vylezl zvenku do prvního patra, kde bylo pootevřené okno a ním pak domů 🙂

    1. To kdybys chtěl zaranžovat, tak to nevymyslíš. 🙂 Hlavně že bylo aspoň to okno otevřený.

  3. Přiznávám bez mučení, že raději než světlonoše mám nenápadné-, řekněme „zapalovače“. Právě takové, jenž neokázale , často si to u nich vůbec neuvědomíme, ale kteří dokáží řadou drobností „rozsvěcet“ své bližní, známé, i náhodné kolemjdoucí. Tu vlídným slovem, tu příkladem,onde názorem, často i řečeným ne zrovna potichu. Jsou nenápadní, většinou natolik, že si jejich činnost uvědomíme pořádně teprve, až nějakým způsobem zmizí z naší blízkosti. Tolik moje polínko k „Vavímu filozofování“.

    1. No jo! Taky jsem v poslední době s údivem objevila ve svém okolí pár takových zapalovačů, o to víc si jich vážím, protože jsou stále nenápadní a já je našla (a nebo spíš mi dovolili, abych je objevila) a hýčkám si je , aby se mi neztratili. 🙂

    2. Nejsem si úplně jistá, zda jsem psala o SVĚTLONOŠÍCH – vlastně ani přesně nevím, zda mám takové lidi vždycky ráda.

      Psala jsem jen o světle, které bychom měli dávat sobě i druhým. Jak to jen kdy jde. Myslím, že jsem psala o lidech, kterým říkáte „zapalovači“.

      Děkuju vám za večerní diskusi, velmi podnětnou. Lásková! Io, Zano a všichni další. (f) Bohužel čtu až teď, vyklízíme obývák na malování. (whew)

      Koupelna vypadá moc hezky. Zdeno od Bonynky, jasně, že už vím, co jsem měla nechat udělat jinak. (fubar) 🙂

      Právě začala bouřka, to se to bude spát! Dobrou noc. (h)
      Jo! Io, Město moudrých vypadá tuze lákavě, ale vstoupím do něj, až nebudu tak unavená. A na zasklení mandaly je bezvadné antireflexní sklo. 🙂

      1. KLasika, já si spravovala kuchyň sama a na jednu chybu jsem přišla hned po dokončení (měla jsem vystěrkovat podlahu, aby nebyla hory doly) a na druhou až pár let po používání (ten korek se měl lepit ještě těsněji, i když jsem si tehdy myslela, že to nejde – a co, vylití milimetrový spáry lepidlem to jistí… ). Na třetí fígl jsem připadla taky až s odstupem – do té stěrky, která tam není, by mohly přijít polystyrenový kuličky, aby to víc izolovalo zvuk. I když proti trubkám od topení jsem bezmocná. 🙂
        Hlavně ať nová koupelna dělá radost. 🙂
        No a když se ti (nebo komukoli) ve Městě zalíbí natolik, že mi to dokonce i řeknete, tak budu takhle nadšená: (party) (dance) (music)

  4. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) „Jean, poslední dobou se mi nějak nelíbíte, nejste přetažený? Dám vám na několik dní volno.“ „Děkuji sire, jste laskav, ale nepřijmu vaši nabídku.“ „Proč, Jean?“
    „Protože kdybych měl já dávat volno vám podle toho, jak se mi nelíbíte, tak jsem vás musel z tohoto domu vyrazit hned první den, co jsem k vám nastoupil.“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

  5. Jo, ještě jsem dočetla včerejšek a chválím moc článek Popelce Derry, je to krásný čtení a úplně tě při něm, Evo, vidím (inlove) . Jsi zářným vzorem pro některá, už poněkud odrostlá, štěňata, co o nich páníci píšou velmi skoupě 😉 , eventuálně psaní akorát slibujou 😉
    Taky děkuju za bezvadnej článek a fotky od LA (veteráni) a Pražáky bych upozornila, že akce bude 25.6., jmenuje se to Veteráni mezi ploty a je to na netu: trasa: Bohnice – Kbely – Hrad – Palachovo nám – Rudolfinum.

  6. O.T. prosím hlašte se na Pražení s HanouW. (beer) (inlove)
    A DOMI:
    prosím napiš mi (jestli nemáš mail, tak na SZ z Hadů), zorganizuju to extra (nod)

  7. Děkuju vám všem za komentáře a další (lifo … lofi … filo 🙂 ) úvahy a postřehy. A za chválu (blush) .
    Nedávno jsem psala, že Zvířetník je Zvířetníkem proto, že ho tvoří lidé s možnostmi. Dnes jen doplním: protože ho tvoří světelní lidé s možnostmi. 🙂 (h)
    Děkuju vám.

    Koupelnové hlásání: Pan Koupelníček dobře koukal. Ještě není hotovo, ale rýsuje se to (ťuk ťuk) dobře. A mám i zárubně! Středně hnědé a nelepí. 🙂 hurááá! (party)

    1. Vave, až teď jsem přečetla. Dobře se zamýšlíš, závidím. Já už jsem na tom tak, že když se zamyslím, tak usnu. 😛
      Rourové hlásání: Čekám, zalijou-li mi to zítra betonem, či nezalijou-li mi to.

    2. Vave, konečně jsem se dostala ke kompu a velmi chválím.
      Fakt mi není jasný, jak to některý lidi myslej. Že nezavolaj, že v baráku nejezdí výtah – to jsem si myslela, že je z lakomosti (považ ty děsný peníze za telefon).
      Ale že nezavolaj v práci k technikům, že se rozbil kohoutek na záchodě, to už mi fakt hlava nebere. Obvykle jsem ten směšnej snaživec já, protože mě to zkrátka štve!
      Jo a ty potěšený pohledy – hele, našel se blbec, kterej to vyřídí za nás…. (fubar)

    3. Krásné povídání, ale filozofovat nebudu.
      Ke koupelně:
      Dobré na stavbě je, že úleva, která nastoupí poté, co za posledním řemeslníkem zapadnou dveře daleko přesahuje všechna příkoří a ústrky, kterých se člověku dostalo během rekonstrukce (čehokoli). Některé tvory tento pocit štěstí opájí do té míry, že třeba hned příští rok zahájí nové kolo souboje s řemeslníky, aby – vybaveni znalostmi a zkušenostmi minulých let – zjistili, že ani tak nejsou schopni uhlídat všechno a že tvořivost v oboru zvrzání čehokoli daleko přesahuje chopnosti amatérského spisovatele sci-fi. A přesto se dílo nakonec zdaří. Nové koupelny koupají, nové kuchyně vaří, nové komíny táhnou a vždycky jsou lepší, než to bylo předtím. Není to vlastně zázrak?

  8. O.T. Tak máme doma státního maturanta!!! 🙂 (sun)
    Malýmu Blážovi psala třídní sms, že už mají výsledky a že to udělal. Vysvědčení dostanou všichni až v pondělí ve škole. Já mám takovou radost! 🙂 🙂 🙂 Prý neodmaturovali tři spolužáci…

    1. slabota, z mojí třídy lidí nás odmaturovalo na poprvé jen 19 !
      Mladýmu Blážovi gratulujuuuu. (y)

      1. ioanniiiiiii + Pennušatko, mandala je doma a na čestném místě si okukuje prostor… po víkendu ji zanesu nechat zasadit pod sklo nebo možná zalaminovat? chci ji míti pěkně dlouho 🙂 místo už má. je ještě krásnější než na stránkách… díky!!! (f) tvoje další mandalky jsme ukázaly v DC, zbytek zařizuje tvoje kamarádka cestovatelka 🙂 no a před čajovnou v tu dobu stálo překrásné, nablýskané, černé HDčko, patří jednomu stálému hostovi!!!!! další dárek toho večera pro mě!

        1. To jsem ráááááda!!!
          (Já bych ji radši dala pod sklo než zalaminovat, sklo je přece jenom přirozenější a velkou část toho, že je naživo hezčí, dělá to, že je plastická, což se pod sklem neztratí tolik, jako pod laminem. )
          Tak ať ti zdobí a dělá radost, jak jen dokáže!
          A jééé – když člověk některej den dostává dárky, tak to stojí za to, co? 🙂

          1. mně odborná paní poradila, ať si to nechám zasklít, ale ne sklem, anobrž nějakým plastem – moc se mi nechtělo, ale ukecala mne, že je to úplně stejně průhledný a neblejská se to. Dodatečně uznávám, že měla pravdu.

      1. Šikovnej kluk! Blážo, gratuluju…
        Výsledky na průmyslovce, co učí Franta jsou spíš 50 na 50 :S

  9. Jako vždy těžký atak na mozkovnu (chuckle) A já bych k tomu jen dodala, že pro mě je celý Zvířetník takovým jasným světlem, které mě táhne jako lampa můry, dokonce to občas, když je přiblížení příliš prudké, může i zajiskřit a zablýsknout….. ale jsem za něj moc vděčná, protože díky tomuhle Zvířetníkovému složenému z mnoha skvělých jednotlivců-světýlek se dobíjí i to moje, kterému občas ten plamínek tak trochu zaskomírá (h)

  10. To snad ani není náhoda. 🙂 Kdysi jsem na tak trochu takovýhle téma napsala jednu novelku a zrovna včera večer jsem se rozhodla, že ji vywebím. Tady je začátek: http://ioanna-ioannina.livejournal.com/54600.html , dál se dá podle odkazů; pokud půjde všechno podle plánu, dneska přibude druhá třetina a zítra třetí.
    Jinak mě napadá, že i ten nejvíc svítící člověk může zhasnout, když si bude příliš jistej sám sebou a zapomene se koukat kolem. A pak třeba, pravděpodobně bez zlý vůle, ale způsobí nedorozumění, který přinese tmu. A tak si myslím, že když už má někdo ten dar, že v ruce udrží světlo, neměl by na něj být příliš pyšnej. Aby mu nezhaslo.
    Jenomže to jsou takový moje permanentní úvahy: že když má člověk nějakej, jakejkoli, dar, tak mu to automaticky přidává víc povinností, ne víc práv. Práva přijít můžou a nemusí; povinnosti se vynoří samy. Pokud člověk nechce ten dar promarnit.
    Za mám nějakou filozofickou, to bude tím vedrem nebo co. 🙂 Anebo tím, že Vavino zamyšlení provokuje k myšlení. 😉

    1. Ale dobrá filozofická, Dobrá šťáva, helééjse. 😉
      Musím se přiznat, že už roky, desítky let, hlásám, že z veskrze pozitivních a činorodých lidí jdou na mne noční můry a jiné děsy (doložila bych to třeba vyprávěním, jak dvacet let zdrhám před dolními sousedy, kteří by se se mnou furt chtěli bratřit, až jsme se potkali o víkendu na pívu a matka rodu mi sdělila, jak mne má děsně ráda a já si s ní furt né a nepovídám, ale to by bylo dlouhé povídání); vydržím v jejich přítomnosti hodinu dvě a přehlcena dojmy se snažím vytratit.
      Prostě to tak mám.
      Tím ale hodnotu světélkujících lidí nijak nesnižuji, prosím, jsem ráda, že jich pár znám, a když nastane starost moje nebo jiného lida, není lepší rada než nasměrovat sebe nebo jiné k nim – světlýlka projeví děsně aktivit, vychrlí spoustu nápadů a nabídek, a když si je v poklidu proberu, někdy tam najdu i dost důležitou radu nebo pomoc nebo směr.

      Nenapcala jsem to taky mocinky filocoficinky?

      1. Je vedro, bylo zatmění, oni do nás s úvahama – máme na filocovofání nárok! 🙂
        Mně je u sršivejch, jiskřičkovejch lidí obvykle dobře, pokud nemám nějakou echt jó depku. Pak jsou obtížně snesitelní, páč moc sršej. A jo, musí se od nich odpočnout, jak píšeš.
        A šílenej pohled je, když takovej sršivej jiskřičkovej člověk sám vyhasne – a lidi kolem do něj šťourají klackama: tak srš, co děláš, srš!

        1. No vidiš!, a tady je má role. Když totiž takovej sršivej čék vyhasne, zhaslým hlasem se mi ohlásí do telefonu, nastupuju já. Nejdřív na vlak, pak k němu na verandu. Vylíčím barvitě své deprese a jak je skvělej von a požádám o nějakou radu a brzo to začne startovat, jiskřit, blikat, zas má cíl, zas má směr, zachránit mne – a už jede…
          Tak aspoň tak jsem užitečňová. 😉
          Tedy nejmíň u dvou takových jiskřících to mám.

          1. Sláva tobě, Lásko! Bez takovejch lidí, jako jseš ty, by byli jiskřičkovci nahraní. A s nima my všichni, pěkně utopení v tmě.

            1. Ona to není až tak velká zásluha – znovunastartovat člověka, kterej nastartovanej z kmene svý povahy bejt CHCE a POTŘEBUJE, je docela hračka. Však víš…

        2. Krásne ste si zafilo … zalifo… zalofi … ZAFILOZOFOVALI predsa.
          Pred moc sršivými si aj ja niekedy oči pricloním alebo poodstúpim. Ale tí zhášači, tí sú horší.
          Dúfam, že aspoň nie som zhášač, keď už teda nie vždy srším (wave)

    2. Jen je špatné, když mu ty větší povinnosti někdo připomíná stylem „Ty jseš šikovnější, živ mě! Je to tvoje povinnost!“

      1. No to jo – ale to je zas na jinou kategorii, sosáci nebo zhasínači.
        Myslím, že tyhle povinnosti (rozvíjet se) má člověk k sobě. Ne tak moc ke druhým.

    3. Třeba tenhle člověk moudrý . (h)
      Jan Werich: Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. (wave)

      1. Nojo, milá Jenny, Werich měl šarm a talent, ale dodnes nikdo neví, kolik bráchanců (a kolegů a přátel z branže) udal. Vím, že na svátostě se nesahá, ale tak to je a každý jsme jen měkký odvar člověka té doby a když jsme zatlačení do kouta, konáme nevídané. Smiř se s tím, že tito hoši dokonalí nebyli, jako by nebyl ani dokonalý nikdo z nás na jejich místě. Počítej s tím, s tím pohlédni znova na jejich výkony na jevišti.
        Byli skvělí. Halt měli slabiny.

        Já bych uctívala jen literární hrdiny, raději. A že jsem Tebou zmíněný slogan měla nad postelí leta.

        Bylo mi asi dvacet let, když jsem učetla Fitzgeralda; že bil svou ženu, dočetla jsem se později. O čtyřicet let později jsem se konečně dočtla jak takž, jak to bylo.

        Mnou milovanej King je feťák, zřejmě nedovyléčitelný, no a? Jeho mozek mít!!
        Můj milovanej kamarád je gay a rád by adoptoval dítě, ale nikdy se mu to nepovede, no a?
        Jeho péči mít, jeho pórkové polévky a bábovky jíst…

        Mnoho obrazů a představ, které v sobě nosíme, je založeno na mylné představě, mylné informaci.

        Typu, že špenát fakt obsahuje více železa. Je třeba číst a číst a studovat a studovat nebo se tomu odevzdat a plácnout ploutvemi a vzdát ten boj o vlastní postoj…

        Musíte vědět, na kterým špalku v tom lese stojíte. Ostatek se už zvládne.

        S tímto nesrozumitelným, poeticky pojatým výkřikem se s Vámi loučím.

        Kruciš, to se mi ale povedla záhadná zpráva, juchu!!

        Prostě opatrně, opatrně, nepropadat nadšení, raději prvotně propadejte podezření, ju? Ja.

        1. Jo! Ježiš! To hlavní!! Werich nebyl plánovitý udavač. On jen myslel, že koná správně, nebyl v tom úmysl. To jsem zapomněla dodat, sákryš.

          Jenže tehdy bohužel umřeli na hranicích, míním zeměpisné hranice, lidé. Divím se, že o tom tady nic nevíte. (Eště, aby se upalovalo.)

          Hlavně jsem chtěla říci, že Werich není a NEBYL Bůh, ani Svěrák není Bůh (hezké historky o přidělování dotací na pohádky) ani Holubová, ani Fischerová, ani Veškrnová-Havlová, ani Vladimíra Dvořáková není ani Bůh, ani politoložka, ani Fischer první zkrachovalý, ani Fischer druhý ucházející se o post prezidenta nejsou boží.
          JO a jsem bezvěrec.
          Je to MALBA. Buď ji sežerete – nebo … … … …

          Prostě tady nikdo nikdy nebyl Bůh. Jasný?

          1. Lásková ! Je to trochu trapný, ale no jo napsat to musím: Pravdu máš předsedo !!! (wave)

            1. Díky, aspoň jedna. 🙂

              Že je někdo úžasný bavič, malíř, písňák, chytrák kecací, psáč, sportovec…

              … ještě neznamená a nikdy neznamenalo, že je současně úžasný člověk.

              INTELIGENTNÍ.
              Věrný.
              Spolehlivý.
              Vytrvalý.
              Pozitivní.

              – šmarjá, někdo se ZMĚNIL?

              Svět obdivuje Martina Haricha a odboráře a nenávidí Klause, k dnešnímu datu. To je tak k smíchu, že se ani nemohu smát.To je taková hodnota hodnot, že nemám skoro co dodat.

              Toto není kultura, toto není kulturní povědomí, toto je manipulace naživo.
              Čikovná, vo to žádná, vyhnout se jí znamená vypnout na několik dní net, telku, rádio, poslechnout si kosy. A to nikdo neudělá, dokud mu bouřka nevymlátí vysílač.

              1. Jájájá, já se hlásím!
                Telky nemajíc, mám zprávy jenom z netu. A nenívist / obdiv toho druhu, cos popsala, mě míjí. Naštěstí.
                Jenže to je daň za neochotu nechat se manipulovat: nemít zprávy, ignorovat zprávy.
                Na druhou stranu si říkám, pokud můžu mít jenom nepravdivý, manipulační informace, tak mají asi stejnou hodnotu jako žádný informace – a nervy mám jenom jedny. (party)
                Jinak – ano, nikdo z velikánů není dokonalej. Všichni jsou jenom lidi. Odjakživa mě to na nich fascinuje. Že jsou lidští, že mají chyby – jako my všichni. Znamená to pro mě, že aby byl člověk velikán, *nemusí* bejt dokonalej. Že je možný obdivovat Kinga pro jeho mistrovský psaní, aniž by člověk zavíral oči před tím, že chlastá a fetuje a má se trochu nadměrně rád. A tak dál a tak podobně.
                A myslím si, že lidi, co vyžadují, aby byli velikáni dokonalí, a proto potlačujou negativní zprávy o nich, je nemají rádi jako lidi, tak přímo, ale jako symboly.
                No a já nikdy neměla ráda ty studený mramorový sochy na soklech. Vždycky jsem lozila nahoru na ty sokly za nima a poslouchala, jestli v tom kameni taky tluče srdce.
                A vono tluče!
                A kolikrát pak slezli ze soklu, protáhli si ramena, shodili zbytečně tíživej mramor a byli šťastní, že jsou lidi.
                Což nijak neumenšuje to, v čem jsou vynikající. Pro mě dokonce naopak. Pro mě to, že jsou v něčem vynikající navzdory tomu, že nejsou dokonalí, znamená, že jsou ještě vynikajícnější!
                🙂

          2. Souhlas, se vším , voni umělci jsou trošku děti prodejný ale když ono to producírování je jejich celý život, to je pak těžký. Mno, zpívat Hej rup, atd, bylo tenkrát kdysi taky proti proudu a pak se hodili zas dalším je využít. To fakt složitý. Pak zas byli všichni disidenti a všem se ubližovalo.
            Atˇ hodí kamenem, kdo je bez viny, tož tak nějak.
            Byl ,jakej byl .

    4. Dneska máte s Vave obě nádherný zamyšlení a přirovnání, ještě mě napadlo jedno. Možná druhá strana toho svícení je stínění – že by měl člověk umět svítit a přitom nechtít zastiňovat ty druhé.
      Io – dneska jsem nějak potřebovala chvíli vypnout a tak jsem se vykašlala na práci a nakoukla do Města – to je nádhera. (volám s Veram – kde je čtvrtá část?)
      Díky

        1. Já se dostanu až zítra, dneska balím. Ale těším se!
          Jedeme do Mimoně, měli jsme to domluvený už na Velikonoce, ale pak Franta omarodil a jel místo nás synek. Měla by tam být wifi, ale povídal, že tehdy nefungovala, tak nevím…

  11. Svítící lidé, diky za to, že jste!
    (h) (h) (h)
    A vidím, že měli svátek Víti a Vítci. Tak opožděně, ale upřimně, všecko nejlepší, pohodu, radost a zdraví, zdraví, zdraví (A to všecko vlastně všem slavícím i zrovna neslavícím)
    Vítkům se snad bude líbit
    http://www.astro.cz/apod/ap110518.html

    1. Tytyty, to se dělá, Lásková (inlove) , prozrazovat tajnostě? 🙂 A vůbec, jak víš, že jsem v páté třídě režírovala divadlo (eh, spolužačky) pro děti v děcáku a drze jsem se obsadila do role Bludičky? Hele, ještě si vzpomenu na kousíčíček textu:
      „Malé děti vábím ráda, světlo mé se v srdce vkrádá.“
      Bohužel, dál je je vokno jako hrom. Ještě tam hrál Hastrman a taky Kašpárek a Holčička, byla to taková maličká prvorepubliková knížečka s divadelní hrou pro děti, už ani nevím, jak se to jmenovalo, ale okostýmovanou fotku jsem měla nedávno v ruce. Chicht. Chichichicht.

      Dík za obrázky, co nejdřív se na ně mrknu. 🙂

      1. Ježiš, teď jsi mi připomněla, že jsem kdysi s dalšími puberťáky chtěla nacvičit pohádku. O Honzovi a Verunce, u Dilie by to někde leželo. Měli jsme jen pár zkoušek, na jaře zavolaly hormony a skupina se rozpadla, ale já vyfásla čarodějnici a obrovský potlesk na jedné ze zkoušek, kdy jsem hudrala kolem jeskyně a lichotilo mi, že se přihlížející popadají za břicha. Abych byla posléze upozorněna, že se mi roztrhla pata na důchodkách a vylezla skoro celá botová vložka a plandala mi celou dobu za patou. (whew)

          1. Popis hry:
            svazek 3.
            Kašpárek, bludička a hatrman
            napsal : Vladimír Havlík
            19 ??

            Pohádka ; o jedné dekoraci, dvě jednání. 4 loutky
            osoby : Kašpárek, bludička, hastrman, chlapec nebo dívčinka
            dějiště : I. a II. jednání les nebo krajina s řekou neb rybníkem

            No to je přesně ono!

        1. Lásková, odhoď falešnou skromnost! Potlesk patřil jen a jen Tobě, ne nějaké rozbité botě. :*

          1. JO ZPĚT!! MÁM za sebou pódiové vystoupení, když opominu nějaké ty recitace a zpěvánky v sokolovně na MDŽ, kam zaplaťpámbu moje máma nikdy nechodila; jednak nechodila ráda mezi lidi a jednak dycky byly z jejího pohledu užitečnější věci na práci.

            Ve čtvrté základní jsme si se spolužákem z lavice samovolně a dobrovolně nacvičili Káču a Čochtana. Na školu v přírodě v Lánově (kde nás asi pobývalo odsud povícero) jsem táhla bílou, jahodovým vzorem vyšívanou halenku a la kroj, rudou suknici, bílé střevíčky a dokonce houbovej koš. Spolužák Zdeněk pak mimo cylindru po dědovi vlekl s sebou rybářské holínky, byly mu málem nad pás.
            Dvacetiminutové představení jsme (přes můj výpadek paměti) nakonec bezvadně zvládli, jen s jedním zádrhelem: von tomu totiž nikdo ze spolužáků pořádně nerozuměl, užily si to jen asi dvě učitelky. 😀
            Von spolužák byl malej génius (kupodivu neskončil na Akademii věd, jak jsem předpokládala já, ale v bance) a znal Wericha či Divotvorný hrnec asi o 15 let dřív, než my ostatní, já od něj jen nasávala, no ale zasmáli jsme se a vyhráli jsme soutěž o nejlepší scénku, protože i když nás nikdo nepochopil, aspoň jsme byli nejakurátněji oblečení. (rofl)

            1. Tie kostýmy priam vidím! (rofl) (rofl) (rofl)
              Moja jediná výraznejšia verejná produkcia sa odohrala ešte v škôlke. Ľudmila Podjavorinská, Čin-Čin (báseň).
              Show jedného herca (hérečky). Neviem čo to bolo za akciu, ale ja som tam bola akože za celú tú škôlku. Tá báseň je dlhá ako týždeň pred výplatou. Jasné že som mala v polovici okno, trofej sa nekonala.
              Ďalšie si už pamätám len ako ma uplakanú súžka učka kŕmila chlebíčkami.
              Čo sa potom divím, že dodnes problémy zažieram, no! (rofl)

              1. Děkuju za „súžku učku“ – leta mi vrtalo kebulí, jak jste na asi na Slovensku říkali soužkám čitelkám. (rofl)

  12. Vave,každý ťa chváli-i ja sa pridávam.Na odľahčenie k tomu „svieteniu“ pridám túto historku.Hlboký socializmus.Verejna stranícka schôdza.Plky z tribúny.Mierne pripitý kolega-chirurg vstal z auditória,vystúpil na tribúnu,sťažka sa oprel o kecapult a mikrofón a do užaslého ticha predniesol pamätnú vetu:Súdruhovia,kto chce zapalovať,musí sám horieť.Horte,súdruhovia.A knísajúc sa,nespadnúc,odišiel preč.Nikdy na to nezabudnem.Len tak mimochodom,jeho syn je dnes známy /na Slovensku/ politik.

    1. Verenko!!! Měl jestě škrtnout, aby té větě dal důraz (chuckle) . Ale vymyšlené to měl dobře.

  13. Přeju všem krásný den! (h)
    Praha dnes patří klidu a kolistům, alespoň ráno to tak na cestách vypadalo. 🙂

    Určitě nejen Renátě dlužím „veselé příhody“ z rekonstrukce. Třeba tu, jak jsem – než jsem šla ráno s Ankou – zavřela kočenky do pokoje, abych měla fóra, a když jsem se vracela, křenily se na mě (cat) (cat) (cat) za oknem, protože jsem nezavřela kočičí dvířka. (Nikdy nejsou za oknem, když se vracím s Ankou.) (wasntme)
    Nebo tu, jak včera natěrač natřel futra namísto světle hnědou podivně okrovou barvou, navíc dlouze schnoucí a páchnoucí syntetickou, takže do půlnoci jsme se na ně nalepili úplně všichni několikrát. Malíře jsem doporučila poslat nejdřív na oční a pak na psychiatrii a zakázala mu to opravit; natřu si to sama po neděli (= až to pořádně uschne). Zvoraná mokrá barva je něco, proti čemu fakt není obrany. (punch)
    Nebo možná tu, jak to včera mělo být hotovo, ale dneska se obezdívá sprchová vanička, protože se někde stala chyba a čelní panel nesedí, záchod je nakřivo, vypínače vypínají jinak, než mají, je špatná umývadlová baterie a světla jsou jiná, než jsem chtěla. Pan Koupelníček má dnes za úkol stát za řemeslníky s proutkem a pořád na ně koukat, aby někdo něco zase nezvoral. Ale zatím – zdá se – hlídá pilně a stále hlásí dílčí úspěchy. (call)
    Ri (inlove) , hluboce se omlouvám, tak úplně jsem tomu nevěřila, ale měla jsi do posledního písmenka pravdu:
    Každý řemeslník kouká, jestli koukáš, a když zjistí, že nekoukáš, hned něco zvoře. (whew)
    P.S. Předevčírem jsem se domů těšila (marně), včera bála a dnes mám už od rána žaludeční neurózu z představy, co mě tam čeká. MUSÍ být hotovo, v sobotu malujeme. Uffff.

    1. Po té, co jsme před 11 lety dostavěli barák, tak zedník nesmí překročit práh. Heslo – mrtvej zedník, dobrej zedník je víc než pravdivé.

    2. No Vave – a to máš ještě dobrý, že ti to dělají úplně cizí lidi. Mně kuchyň předělávala vlastní firma (teda pracovnici z firmy mého muže – voda a odpady, linku švagr stolař) a taky to podle toho vypadalo – teda ne v kvalitě, tam to bylo všecko košer, ale v dodacích lhůtách. Prostě se k nám šlo tehdy, když vybyl čas – jó, to jsou radosti, když jediná věc, co ohřeje kus žvance, je mikrovlnka a ta se musí instalovat do Terčina pokoje (dva roky se u nás nesměly ohřívat párky, o pizze nemluvě).

    3. Praha patří k lidu … jen nevim jak k sobe nakopecek a z kteryho certa vlastne dopravim tu nemku, co u me v ramci TangoAlchemickeho couch-surfingu prespavat, k sobe na kopec, kdyz nejezdi metro, tramvaj sem tam nektera a bus na kopec podle dostupnych informaci nejezdi vubec. No … asi budem muset chytnout taxika …

        1. Bez obav, na vitezny cerven to nevypada. Jakysi cajt se vyjadril ze mu pripada, ze v noci na protidemonstraci na Dejvicke bylo vic lidi nez kolik jit dneska dopoledne demonstrovalo v ulicich.

          1. No jo, když voni si blbouni zrušej` dopravu, tak pak není divu, že nikdo nikam nepřijede (chuckle)

      1. Můj dnešní program: 5,15 vstávám, nějak jsem se motala, takže odchod až v 6,30. Z Bohnic okolo botanický po takový hnusný cestě, která je fakt na pohory (grrr, nenávidím je, co je mi platná permice, když otvírají až v 9 hodin (punch) .
        V 7,30 vcházím do Stromovky, přibývá kol, jsou tak 2 až 3 : 1 v převaze nad pěšáky.
        V 8 jsem vylezla ten krpál na Letnou (na kole jedou i – řekněme sváteční jezdci, jedna se se mnou vydala do kopce nad Šlechtovku; chvílemi jsem si říkala, že jí snad pomůžu tlačit (chuckle)
        Na Letný jsem maličko zakufrovala, nejsem zvyklá chodit z týhle strany, ale nakonec to moc nevadilo a k tunelu jsem došla poměrně rychle. V práci jsem byla za cca 1 3/4 hodiny, kolem 8,15.
        Cestu zpátky jsem taky plánovala pěšky, ale bylo děsný vedro a dusno a z dálky jsem viděla tramvaj. Měla jsem kliku, jela k nám. Tak jsem s ní jela až na konečnou (normálně vystupuju dřív a jedu autobusem, není to pěkná cesta). Na konečný jdu po rovině lesem (Čimický háj), je to kolem 4 km.
        Dobře jsem udělala, když jsem po půl hodině vyšla z lesa, šla jsem zbytek (1/2 hodiny) po autobuse a nejel ani jeden (fubar).
        V práci máme garáže, prý tam skoro nebyla auta, tak místo nich nacpali ty mraky kol…

    4. Takže vlastne všetko ide ako má, nie? (tmi)
      Nie, neboj, už vidíš koniec pred sebou a to je dobre! Vydržať! (y)

    5. Vave,
      hlavně že to už máš skoro za sebou 🙂
      Vzpomínám, když jsme v roce 2002 dělali rekonstrukci koupelny v bytě, co v něm dnes bydlí syn, vše jsme pečlivě naplánovali aby se tam vešlo co potřebujeme a jak co má být umístěno. Řemeslníci přišli o týden dřív, prý se jim to lépe hodí. Já byl tou dobou služebně v Německu 🙁 Každý den několik dlouhých telefonátů do Čech. Prý to za týden budou mít a až na 2 dny kdy předělávají záchod nebudou omezovat domácnocnost. Na ty dny byl zajednán pokoj v penzionu. Nakonec v tom penzionu rodina strávila více než dva týdny 🙂
      Vrcholným číslem bylo, že jednoho dne přišli a řekli, že záchod se tam nevejde. Oni totiž místo otloukání starých obkladaček na ně přizdili zídku z Ytongu, a aby vyrobili ve starém činžáku pravé úhly tak v místě záchoda koupelnu zúžili o 20 cm 🙁
      No taky jsme to přežili a pak, už v domě, jsme dělali ještě 2 koupelny 🙂

      1. Kdyby některá měla v hýzlu bigsnaka, neměla by tam bigmauza – slyšela jsem, že tyto dva živočišné druhy spolu nevegetí (rofl)

    1. Ajta krajta, krajty, odchované lidmi, jsou poměrně mírumilovné i ve čtyřech metrech (vlastní délky), jen se jim nesmí dělat, co nemají rády. Jinak jsou to docela pohodoví hadi.
      R.I.P. krajta Bětuška, s kterou jsme si užili před 30 lety se synovci tolik srandy.

  14. Vave – no já myslím, že pan profesor určitě promine a rád. Tohle se totiž na malinkatej formát nevejde. Díky.

  15. to bylo krásné zamyšlení, Vavísku, zlatíčko, děkuji Ti i za svoje kočičí společenství (tj. celou kočičí i člověčí rodinu)… naprosto rezonuješ s mým naladěním a podepisuji každičkou větu.

  16. Vave ! Parádní zamyšlení, a jak říkal zase můj pan profesor, máte za jedna, protože tam konečně máte všechno: úvod, stať, závěr… ( což neplatí pro TEBE, TY TO TAM MÁŠ VŽDYCKY 🙂 ) Dostat v genetické výbavě schopnost PROSVĚTLOVAT a životními zkušenostmi tuto vlastnost ještě pevnit je skutečná výhra. Nezavírat oči před problémy, ale ředit je drobnými činy. A i když je to často ( a někdy i oprávněně) bráno jako klišé či floskule stále platí, že kdo do Tebe kamenem Ty do něj chlebem. Nedá se to moc naučit, prostě to „tam“ někde musí být 🙂 Mám ráda Sluníčka, veselé a důvěřivé děti, moudré lidi a věčné smíšky, vyhledávám je jako drogu, nechce se mi s nimi nikdy loučit. Vave, Indiáni říkají Tvým myšlenkám Dobré šťávy .. to je hezký, že jo ?!

  17. Když můžeš, tak vlastně musíš… Ne mělo by se udělat, ale kdo to udělá? No asi já… 🙂 Ano, teoreticky to člověk ví, ale v praxi svítit a nenechat se otrávit, to je někdy strašně těžké. Jsou období, kdy to jde samo, jindy se člověk propadne a nutně potřebuje, aby mu aspoň nějaký čas svítili ti okolo. Trestuhodné je světlo jen brát a přitom šířit temnotu – a jsou tací.
    Ty Vave by sis měla svoje světýlko hlídat – svítíš dlouho a jasně a to světýlko není nevyčerpatelné (inlove)

  18. Ahoj VAVE,
    pamatuješ si na knížku Paní Parkingtonová?
    Prostě jsou lidé, kteří mají možnost a puzení zasáhnout – a pokud takové puzení mají, tak to musejí udělat, tak je to správné. Vždycky jsou lidé, kteří se starají, a lidé, kteří se vezou, no a přitom ještě brblají… Patříš k těm, kteří zasahovat umějí a mohou – tudíž musej‘ – to je jejich úděl – svět tak zřejmě funguje. Až tohle nebude fungovat, nebude fungovat ani ten svět.
    Jak pokračuje přestavba?
    Už víš, co by mělo být jinak, chichi? nebo ještě nejste tak daleko?
    Já si vždycky ráno stoupám na špičky a kroutím se vzhůru, abych dosáhna na světýlko nad umyvadlem, pokud se chci namalovat – a nadávám na toho řemeslníka – a pak si říkám: Aspoň se protáhneš! Ale plácla bych ho, mít ho při ruce….jejda, já bych ho bacila!!!

    1. Nejen pamatuju, ale je to má oblíbená knížka a svým způsobem i „bible“. A ještě taky je důležité to, co učila své děti maminka Betynky. Musí se mluvit pravda a nesmí se škarohledět. No, a ještě taky je třeba „nebát se a nekrást“. S tím se vystačí skoro na všechno. 🙂

  19. Já mám ráda světlušky. Myslím, že mezi ně taky patřím. Kdybyste prohlídli třeba náš obecní web nebo přišli na schůzi se starostou, snad by jste to ocenili. ale mám problém s prudkostí. Tak to občas přeženu. Neumím v tom moc chodit, často jsem si říkala, že potřebuju nějaký kurz asertivity, abych se naučila ovládat.
    Ale loni třeba jsem dokázala to, že k nám dojeli silničáři až z Kladna, aby poupravili stromy nad silnicí u lesa. Větve tu padaly při každém děšti, nebo menším větříčku a nejednou se mi stalo, že leželi přes celou silnici.
    Vydupala jsem na obci zrcadlo k nepřehledné křižovatce. Bohužel se mi ale nedaří vydupat retardér a tak se dál bojím o děti a psy a pohřbívám cizí kočky. 🙁
    Ale fakty snad pařím ke světluškám 🙂 Pevně v to věřím, nechci být mlčící trpící

  20. Dobré ráno,krásné ráno. Vave a její stopětky jsou samy o sobě světlem, co rozsvěcuje další a další plamínky. Takže Vave, díky.
    Taky se snažím svítit a trochu světla rozptýlit do okolí a ne vždy se mně to daří. Nuže, takový je život a když mám hodně splínu, vždycky si říkám, Světluše obecná, kdybys jim kliky ode dveří do rána pozlatila, stejně to nebude někomu vhod, tož takový je lidský rod. Lidi mám Vás ráda, důležitý je uklidit si svoji duši a pak jde všechno snáz i ze zloby a naštvanosti se jde priučit. Tož tak, poránu. Jdu rožnout,(rozsvítit) jak se říká na Moravě. (wave)

  21. Vaví, přesné! Díky (h) .

    Nojo, vždycky je snazší bořit než tvořit. A někdy to vyžaduje setsakra sebekázně nenechat se otrávit a pohlížet na všechno z lepší stránky. Je to každodenní a kolikrát velmi urputný boj se sebou samým. Ale když se zadaří a drobné bitvičky se vyhrajou, žádný kazík zvenčí světlo zhasnout nemůže…

  22. Je lepší zapálit svíčku,než proklínat temnotu..Vaví,ty svítíš a s tebou spousta lidiček tady….Vás já si podle toho světýlka najdu….. 😉 a (h)

  23. Hmmmmm …. Snažím sa svietiť, ale asi už len pre rodinu a priateľov. V súkromí.
    V práci – to je iná pesnička. Som vo firme od založenia – odkedy sme boli dvaja zamestnanci a dvaja riaditelia 🙂 .
    Dlho som bola tá, čo hneď riešila každý problém, písala projekty, vybavovala colnice aj varila kávu a vymieňala aj tie žiarovky a do noci prekladala príručky na školenia. Keďže odozva nebola žiadna, skôr to všetci začali brať ako samozrejmosť, tak už to nerobím. A mladší, ktorí prišli po mne, dosiahli to, čo ja dodnes nie, hneď a automaticky… Tak už si svoj čas strážim.
    Skrátka som tým chcela len povedať, že to má aj druhú stranu – nedajte sa pre svoje nadšenie a ochotu zneužívať. U nás sa hovorí že „odtál – potál“ 😀

    Meteo okienko – dnes u nás na dolniakoch majú udrieť tridsiatky!
    Pekný deň všetkým a dodržujte pitný režim (sun) (a fakt pozor na tie búrky!!!)

  24. Hmmm, četla jsem to před snídaní i po snídani a pořád přemýšlím. Nemám ráda když někdo šíří blbou náladu pořád, kazí lidem radost ze života, protože všichni jsou špatní, všechno je špatně… A jsem ráda, že znám lidi, co svítí (inlove)

  25. Vave, tvé 105 jsou vždy bezva, ale dnes tedy… lituji, že neumím používat superlativy.
    Ano, je jednodušší nadávat než svítit. Je jednodušší kritizovat, než něco udělat. Chápu, když někdo už (nebo momentálně) nemůže. Ale podobně jako ty, nemám ráda takové, kteří šíří „blbou náladu“ programově. V každém období, životním i historickém, jsou pozitivní i negativní věci. Pravda, někdy se ty pozitivní musí dost hledat, ale bývají i ve vákách a katastrofách (třeba lidská solidarita…). A stejně, jako můžeme říci o nádobě, že je z polovny plná, nebo poloprázdná, tak můžeme hodnotit i lidi kolem nás a jejich činy různě. A strašně si vážím lidí, kteří nespoléhají na to, „že to někdo udělá“. Jdou a nahlásí poruchu, vymění žárovku… Jen víc takových.

    1. Jj, skvěle vyjádřeno. Jak je u tebe dobrým zvykem 🙂 .

      Evo, poslední dobou dočítám se skluzem, ale ke včerejšímu článku ťuknout musím. Jste nádherně praštění (inlove) . Eh, začínám se vofafrně živit nadějí, že by se mohla příští víkend naskytnout příležitost podrbkat Ginevru. Nemůžu si pomoct, ale jsa plebejec, mám z vaší povedené trojice největší slabost pro domovnici 🙂 . U střapatého skřítka se asi pěkně namíchají Áji a Ginny vlastnosti… moc se těším na další hlásání.

      1. Díky nejen tobě, ale všem, kteří naše příšery včera chválili.
        Praštění jsme, ovšem co mě těší, že nejsme jediní – včera jsem si uvědomila v kolika domácnostech jsou 3 psi a v některých i podobně velcí (nebo větší, třeba u Jarky F)
        Jak příští týden podrbkat? Budeš v ČB? Nebo bys jela na Intercanis do Brna. My budeme asi s celou výpravou v sobotu v Brně – jdeme dělat morální potvoru Blekýsovi (Blackberry Tercius), který bude mít výstavní premiéru a při té příležitosti ukážeme Ginny zas jednou na výstavě (po výstavách jezdíme málo). Ale asi vezmeme celý psinec. Mladá prvně uvidí šrumec na výstavě a Áje by to bylo líto, kdyby zůstala sama doma

        1. Ano, Intercanis. Juj, příležitost podrbat celou jižanskou smečku? Ta by se neměla prošvihnout, ale uvidíme a náhodě ponecháme, neb výstaviště veliké a do příští soboty daleko.

          Nojo, a to právě tebou zmiňovaný nafoukaný medvědář 😛 se nechal slyšet, že pořádní psi se budou vystavovat až v neděli. Ale co čekat od jedince, který zviřátka do 25kg zove ADH, že (wasntme)

            1. Vave, Vave, jestli ty nebudeš taky tó… vlastně tá – nepoučitelná? (rofl) V některých věcech, samože. Jako bys nevěděla, že někdy ehm, kdo se moc ptá… (chuckle)

              1. No – nebudu dnes za lidumila, já to Vave napálím rovnou mezi oči – ale bude pak plakat (chuckle) . ADH znamená Přesně do úst (Akorát Do Huby) a znamená to, že tak malý pejsek by se s česnekovýma knoflíkama mohl jmenovat i třebas …. Bóbikáááá (rofl) .

                    1. Vave chválím článek, ale zároveň… Louk, Yze a Vave strhávám 50 bodů!

                    2. Ále což, bodík sem, bodík tam… hlavně že slunko svítí a pravda vyšla najevo.

                      Jo, Vaví, bacha – z kamzíka už bylo svrženo. Jenže se zdatně dopadlo na zadní. Aneb není lehký některý jedince voddělat. Možná stříbrnou posvěcenou kulí? Mezi voči?

                1. Se lámu smíchy: proč myslíte, že mopsovi mé sestry, rodným jménem rytíř Barry von něco fon vodtamtud, říká švára „Bobíku?“ „Ty si naše Bóbika, viď?, mami, co dneska pečeš?“

                  Maminkou je myšlena ségřina tchyně, která Bóbika neskutečně miluje a on ji a celý dny se jí batolí za patami a když se loni tchyně domnívala, že se Bóbika ztratil, spustila takovej pláč, jakej ani její syn nepamatoval. Fakt ještě větší než při úmrtí jejího muže – tam na to byla připravená, tohle ji úplně skolilo.
                  Bóbik trouba se zapomněl v garáži, když tam šla babí do psí ledničky pro jeho maso, a je to tak strašnej trouba, že ani neštěkl, ani nešel čekat k prosklenným bočním dveřím nebo na stůl pod okno, aby ho někdo z domu uviděl, prostě se mlčky stočil vedle ledničky a čekal, až bude za tři hodiny, po propátrání kolejí a všech sousedních ulic, objeven, bulík Bobík.
                  Toliko má podpoznámka k ADH.

                  1. Áno áno, milá Bětulinásková, Bóbikova garážová story tuze utkvěla, neboť je pro tyto psíky (s česnekovými knoflíčky (rofl) ) skrznaskrz typická (inlove) .

                    Jen se stále nemůžu dobrat k definitivnímu závěru – zda je to dobráctví či pitomosť. Asi proto, že kombinace obého? Patrně 🙂 .

  26. Zrovna dneska poránu bych potřebovala lehčí četbu, strašně se mi motá hlava a přece musím usilovně přemýšlet nad těmi světélky.

  27. Hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    (nod) zase má ta Vavís těžký čtení po ránu (nod) A hezký čtení … (nod) Ještě moc ráda slýchám: „to mu neříkej, on to stejně neudělá (nepochopí, nepomůže … ) “ Když se slušně lidem vysvětlí proč a co a kdy a jak a že je to potřeba a že mi tím pomůžou a udělají radost… tak jdou i věci, které často nejdou… Prostě (wait) s úsměvem a pochopením jde včechno líp (chuckle)

  28. Hlásím vlastní výpadek-jelikož škola kvůl stávce posunula přijímačky až na příští středu, jedu vypadnout k našim. A protože moje drahá máma, ač jinak velice pokroková, odmítá pořídit internet, wifina tam nikde poblíž nelítá a na mobilový je tam blbej signál, prostě zas nebudu.
    Mějte se a pište, ať mám za týden co dočítat (wave)

  29. Milá Vave, krásná a velmi aktuální 105! Ono svítit druhým je docela práce a jednomu s eobčas nechce, ale nakonec to stojí za to. A víra? Víra je dar a víra ve světlo je síla. Myslím, že tak nějak každý má své světlo na starosti ačasto ho nechá jen tak čmoudit..proč? Všem je všem jedno a nevěří v nic. Ale kuš, to je pesimismus a víme, že je spousta světlonošů. Tak na světlonoše!!

Napsat komentář: Louk Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN