Ano, u protinožců, kde je fšecko naopak, nám udeřila zima. Tedy taková jak je zvykem mezi klokany. Žádné závěje a třicetistupňové mrazy jako mezi medvědy v severní Kanadě, ale mírně nad nulou, po nedávných vydatných deštích slunečno, a hlavně kvetoucí akácie v buši.

Právě díky tomuto postrachu astmatiků s jistotou víme, že zdejší zima byla jaksepatří nastolena. Záplava žlutých květů i při mírném vánku dodává do ovzduší spousty pylu, podobně jako v historických zemích říše Velkomoravské vydávají na jaře jehnědy. Takže ovzduší pro astmatiky tak na gasmasku.

Lidem, kterým to neva, tyto keře nejen oku lahodí ale navíc vzduch parfemují jemnou vůní. A nejsou to jediné květy v buši. Kvete spousta jiných rostlin, které vykvétají díky zkrácenému slunečnímu svitu. Zakrátko tu budeme mít nejkratší den v roce, zimní slunovrat. Však i vánoční kaktusy nám kvetou jako zběsilý. 

Takže deště ustaly, sluníčko prozařuje vzduch a těm, co se dříve narodili, a trpí různými bolístkami, se ulevilo. Ráno, když se teploty blíží k nule, si trochu přitopí, aby si přes den na sluníčku vyhřáli staré kosti. Za předpokladu, že zrovna nefuní ledárna z Antarktidy, bývá po poledni i 20°C ve stínu. To se pak u nás na balkoně nevyhřívají jen Habsburci Ferdinand a Maxmilián a kočičák Packa, ale i jejich údržbář, který se o ně stará.

Ten si teď po injekci kortizonu k páteři libuje, může se pohnout a dokonce zase chodit do buše. Sice vždy jen s jedním čoklem, ale i to je na tu bídu úspěch. A veškeré bolesti různě po těle, na které si stěžoval? Po různých vyšetřeních, roentgenech a ultrazvucích bylo shledáno, že to je hypochondr a simulant, a že mu vlastně nic neschází. Prostě chlap, že jo. Doktoři mu však jemně a s citem naznačili, že to je fšecko od té zmršené páteře a dali tomu vznešené jméno „referred pain“. Tedy jakési bolestivé ozvěny. Teda povím vám, že v tom jeho břichu je ozvěna jako ve skalním městě.

Max, je na procházce vždy cepován, aby snad zase nezvlčil a nezačal pánečky okusovat. Zatím poslouchá jako hodiny, jako by věděl, že česnek je furt po ruce. Třeba mu to vydrží a hostina nebude.  

Prostě nastalo počasí jak stvořené k výletu. Ať už jen do okolního buše, tak i do vzdálených pouští. Tam je sice letos po přestálých deštích místy nesjízdno i dobrým terénním autem, ale tyto bahenní pasti na cestovatele časem také vyschnou a koncem zimy už bude možno se tam vydat. Nyní se však spousty vod, co napršely v březnu v Queenslandu, pozvolna valí do Jižní Austrálie, k jezeru Eyre, které je po dlouhých letech naplněno vodou. Toto bývá po většinu času nedozírnou solnou plání, velice vhodnou k překonávání rychlostních rekordů. Však zde v červenci roku 1956 pan Donald Campbell vytvořil světový rychlostní rekord v automobilu rychlostí 640 km/hod.

Takže veškerá, po deset let vyschlá vodní koryta, byla opět náležitě propláchnuta. Na úbytě umírající delta řeky Murray byla revitalizována a farmářům, kolem řeky se opět dostává vody k zavlažování. Po deseti hubených letech nebývalého sucha nastalo v Klokánii období hojnosti. Na jak dlouho? Nechme se překvapit, třeba to pár let vydrží. Ovšem jen za předpokladu že v plné síle nenastoupí El Niňo, který přináší zdejšímu kontinentu sucho.

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2011_05_Ke_klokanum_prisla_zima/