Určitě je dobré, když někdo něco zažije na vlastní kůži, je dobré, aby inspektor nebyl jen nabitý vědomostmi, ale trochu se zvířaty také někdy pracoval, tuší pak, co se může a nemůže stát a jak to někdy vypadá a že šedá je teorie (litera zákona) a zelený strom života.
Pozvolna však už úsloví „já mám své empirické zkušenosti“ nemohu ani slyšet. Určitě je totiž dobře si občas něco přečíst a neřídit se jen tím, jak to dělali naši předkové. Poznání jde mílovými kroky. Za dob našich babiček se například králíkům nedávala voda, aby se nenadmuli. Je pravda, že vždy měli šťavnaté krmení.
Ovšem dnes je v chytrých knihách uvedeno a mám to ověřeno (teď zas mé empirické zkušenosti), že králice s mladými vypije za den až litr a půl vody. To ze šťavnatého krmení nezíská, a že králíčata odchovala, svědčí jen o obrovské přizpůsobivosti zvířete, ale určitě ne o jeho pohodě. 
Jiný příklad – dřív jsme se učili, že novorozená mláďata nemají ještě zcela vyvinutou nervovou soustavu, aby cítili takovou měrou, jak starší, bolest. Dnes víme, že na nepříjemné a bolestivé podněty reaguje už i plod v děloze a novela zákona na ochranu proti týrání počítá s tím, že jeho ustanovení se budou týkat také plodů v poslední třetině březosti.
Nejčastěji se na své zkušenosti odvolávají ti, co se jim prostě nechce věnovat tolik času a práce, jak by bylo potřeba. Do očí mi tvrdí, že skot na pastvině nemůže být označen ušními známkami, protože si to krávy utrhají, naháněcí a fixační uličku dělat nebudou, protože se do toho ta zvířata nedají stejně nahnat a když jim vysvětluji, jaký postup mají zvolit, je to zavrhnuto, že to nejde. Ale jde, páni chovatelé, jde. Jen se musí chtít. Vím, že práce se zvířaty není jednoduchá, ale právě proto je potřeba chuť a věnovat tomu čas.
Jiný chovatel mi tvrdí, že ovce elektrický ohradník na vyhrazené pastvině prostě neudrží. Je to možná jeho zkušenost, ale znám pastevní chovy na stech a stech hektarech, kde se ovce pasou za elektrickým ohradníkem a pokud ho někdo nepřestříhá, dodržují vyhrazený prostor. Další mi ani nic nevysvětluje a řekne rovnou: „Takhle to dělal můj děda a můj táta taky a žádná ženská mi nebude vykládat, že to mám dělat jinak.“ Pak se ovšem nikdo nesmí divit, že musím sáhnout i k sankcím.
Nejbizardnější případ empirické zkušenosti nám říkal jeden odborník na jedovaté hady z Brna. Setkal se s chovatelem, kterého kousla kobra. Zaútočila na něj, sjela mu po noze a kousla ho do nehtu na palci u pravé nohy. Nehet měl dlouhý a zduřelý nehtovou plísní. Tento chovatel nyní vykládá: „Kobra? Kobra vůbec není tak jedovatá, jak se říká. Mě kousla, a jen jsem měl jeden den pořádně nateklou nohu. Trochu bolela, ale celkově mi vůbec nic nebylo!“ Když zkusíte oponovat, vyhrkne na vás: „Nic mi nevykládejte, mě ta kobra kousla. Kousla snad vás?“
Ne pane, mě naštěstí nekousla. A vám přeji, ať vás už taky nikdy nekousne. I když vůbec není tak jedovatá, jak se vykládá 🙂
Epulko, YGO, Io – parádní fotečky! (y)
Kubíček je ňuňací mimi (h), toulky s YGOU báječné (nod) a balkón Io je jak průnik do jiného světa (f) . Klematis na balkóně Ti přehrubě závidím, já na něj mám málo světla, málo sluníčka.
Klematisy mi tři chcíply, než jsem to vychytala. Ony chtějí nožičky ve stínu, hlavičku na slunci a spoustu hlíny. Až to stavební vědro (75 l a 100 l) jim stačí. A i tak jsou nejchoulostivější ze všech přezimujících, co tu mám. Ten, kterýho je tak strašně moc, je obyčejnej, nepříliš šlechtěnej a přežije všechno. Ten druhej, ten modrej, je šlechtěnej a taky podle toho vypadá – je ho tak čtvrtina a vždycky přes zimu ho půlka umrzne (ale pak obrazí; jenže neroste tak bláznivě jak ten fialovej). Ještě u toho modrýho byl takovej růžovej, ale ten to asi už zabalil, nebo pokud ne, tak odmítá kvést. 🙂
Jsem na ně fakt pyšná, protože to dalo děsné práce a vymejšlení. A jsem šťastná z těch stínů, co dělají.
Ty malý kytky jsou nahraditelný snadno; klematisy nee.
Ještě bych ráda břízu… nebo vlnkovanou vrbu. Tu už jsem měla asi pět let, dělá nádherný stíny. Zmrzla. Holt květináče, loterie. 🙂
Začátek práce byla betonová poušť, která se přes léto rozpalovala pravidelně na 40+ stupňů, takže se nedalo dejchat ani vevnitř. Dneska kolikrát ani nevím, že je venku tak moc vedro.
klematisy tejrá moje matka a ony se jí tak bojí,že nádherně kvetou a jsou namačkaný v květináčích, letos jsem je rozlouskala a rozesadila..a jedou zase jako dráha….s orchideí taky dělá psí kusy a ta mrcha jí roste, fialky proti přírodě naučila na vodu tak, že by vypily rybník a kdybyste ty trsy viděli/y, budete zírat,já si jednu vezmu domů a do tejde mi umře…a to mám okna na východ…kvetou jí kany,bramboříky, kolopejky …až je to neuvěřitelný, ale nejdou jí africký kopřivy a palmy, co zase rostou a prospívají u mne 😉
Jééé!!! Téééda!
Stejně je zajímavý, že člověku vždycky nějaká kytka nejde. Babičce ani mně nikdy nešly vřesy, a to je máme obě rády. (Babička měla, já mám. )
Zdravím všechny Zvířetníky po třítýdenní absenci. Přesně před třemi týdny jsem touhle dobou hekala na balónu a dejchala rajskej plyn, kterej nebyl vůůůůbec k ničemu. Bolelo to děsně, jedinej přínos byl dýchací náústek, do kterého jsem se při kontrakcích zahryzávla 😀 Všem děkuju za palcodržení, máme doma dalšího krásnýho kluka a jsme kompletní. Teď ještě nějaký to zvíře, až klucani povyrostou a budou se schopný trochu postarat…
Článek je super, na vesnici, kam jezdíme na chalupu to vypadá stejně. Psi na dvoře, kteří v životě nebyli na procházce, čuníci v tmavých smrdutých chlívkách. Smutno je jednomu, smutno…
Gratuluju, ať je to kluk jako buk a má se dobře celej život (h) (y) (sun)
Radši ať je jako dub, buk se totiž říká těm chlapcům, co jsou, jak bych to… prostě taky na chlapce. 😉
Milá Kaštan, gratuluji k dalšímu kloučkovi. A co na to bráška?
Slááááva a huráááá, další Zvířetnické miminko !!!
Tak ať ti kloučci rostou a jsou zdraví. (smajlíci mi poslední dobou nejdou, ale jako by tu byly)
Mimi-Kaštan: aaahoooj, človíčku, tady Země, máváme ti! (f)
Taky gratuluju! (h) (h) (h) Ať je to kluk jako … kaštan! :* To abych neopisovala od Zany. (chuckle)
Gratuluji, je fajn, že jste oba v pořádku a chlapínek, ať je brzy chlap!
Sláva, sláva, hurá! Vítám nového klučíčka na svět! Ať se mu tady líbí a roste ve zdraví a samé radosti všech, co ho mají rádi!!!
(h) (h) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (h) (h)
Moc gratuluju a přeju zdraví! 🙂
Děkujeme za přání!!! Do teď jsem se snažila dát fotky na picasa, abych se mohla pochlubit. Jenže mrcha nespolupracuje, fotky se nezobrazujou a furt mi to píše, že je chyba na serveru. A já už na to nemám nerf. Tak se mi to snad podaří jindá, no. Jdu spát, ať jsem zítra schopná života. Prťavec ale právě trénuje plíce, tak doufám, že mi pár hodin spánku dopřeje….
Přesně před devíti měsíci jsem touhle dobou už koukala na kluka jako buka, starého „celých“ 18 hodin, jak spí vedle mě v postýlce 🙂 A přesně o 24 hodin dříve jsem říkala manželovi, že nemá jít spát, že to vypadá, že jedem…
Kaštan, gratuluji a užívej si to! Mám pocit, že to strašně letí :O
Přesně před 29 lety byla neděle a touto dobou jsem myslela na svého osmihodinového chlapečka (h) , jak spí někde v maličké postýlce. Milá tosco (inlove) , máš pravdu, děsně to letí. (whew)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Takhle jde jeden děda a najednou vidí zelenou žábu, která říká: „Hej, ty, pojď sem.“ Tak děda přijde blíž a žába na něj: „Zvedni mě!“ Tak děda ji sebere a žába mu povídá: „Když mne políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít.“ Děda šoupne žábu do kapsy a jde pryč. Žába se v kapse vrtí a povídá: „Hej, vyndej mě z tý kapsy!“Tak děda ji vyndá z kapsy a žába: „Říkala jsem, že když mne políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít.“
„Víš, ve svým věku si radši nechám mluvící žábu.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
:))
Ach ano, „lidé jsou různé a hlavně blbé“, hlásala jedna paní, nevím jestli to někde vyčetla a nebo to bylo přímo z její hlavy. Předsudky a zatvrzelou víru v něco není snadné vymýtit. A jeden se jenom diví a ani se mu nechce věřit co je všechno možné. Díky Fuky !!!
Ještě dohra k předvčerejšímu útěku naší princezny Tindry. Druhý den ráno vidím Daisy jak se opatrně blíží k sestře. Přičuchla si a strašlivě zaprskala a znechuceně odešla. Maličká Daisy přisně odsoudila velkou tulačku. Nevím jestli to bylo jenom odsouzení a nebo šlo o závist, že se Tindra vypravila do pro Daisy tajemného neznámého světa na který ona zatím jenom kouká oknem.
Já to znám maličko jinak: Lidé jsou růuné: blbé a pitomé.
Mám nejistý pocit, že to je původně od od pana Wericha.
A já to znám: Lidé jsou blbé a pitomé. Jsou taky chytré. Ale nás je málo. 🙂
Tak ještě jinak, má hlava děravá:
Lidé jsou různé. Blbé a pitomé. Jsou taky chytré, ale nás je málo.
A pokud jde o ty nevyvinutý mláďata, pamatuju si, jak vřeštěla naše první psice, když jsme jí nechali useknout ocásek. My blbci mysleli, že z ní bude pudl.
Když pak bylo sekání ocásků a uší zakázaný (mnohem, mnohem později), měla jsem z toho obrovskou radost.
No a blbost se vykořenit nedá. (Ale musí se to zkoušet. ) 🙂
Úplně mimo. Byla tu kámoška s foťákem. Takže jednak mám zdokumentovanou Penny, druhak zahrádku. No a protože mm radost, tak se se zahrádkou pochlubím: https://picasaweb.google.com/100024313571263677928/TinyLittleBalconyGarden?authkey=Gv1sRgCKK6mNCBu56XdA#
Začátek jsou mnou focený starý fotky, pak detaily od kámoše, taky starý, a druhá, větší půlka je nová.
Teda devce, to je nadhera. Ty snad ty kytky zarikavas. (sun)
No… jo, ale neříkej jim to, oni by na mě nastoupili s tím kůlem a ohněm. 😀
To mám po babičce. (h) Ty ruce. Než umřela, tak mě to tak nebralo, ale pak mě to nějak chytlo. Takže tvrdím, že moje kytkaření je způsob, jak na ni vzpomínám. 🙂
nejenom zelený ručičky. Dočítala jsem článek o Penušce a to obalování myšlenek písmenkama, to Ti jde taky nádherně, to je fakt radost číst, dík.
Ioannino, ty máš zelené prsty! Krásně ti jde zarádka i dvoreček na balkoně! A vůbec to není šílený balkon.
Máš to nádherný!! (f)
Díkec, holky, jsem věděla, kde se mám pochlubit. 🙂 (blush)
miluju netřesky, to j emoje srdíčková záležitost…..parádní zahrádka…
Io, máš tam prekrásne zelené útočište!!! Balkón závidím, nemám, som na prízemí …
Vywebíš aj Penny? (wasntme)
Penny si schovávám k článkům. 😉
Fuky, máš můj upřímný hlubokosklon (y)
Přežila ta kobra to kousnutí do plísňového nehtu? Přitom jak jsou plísně na nohách urputné bych se o ni docela bála 😉
(rofl)
a co povídání o fretce, jako malé OT?
http://belohlavkova.blog.idnes.cz/c/196105/Domaci-mazlicek-nebo-diktator-v-kozichu.html
Fuky, na mě!!! Začala jsem týrat našeho kocoura Darečka. Před našima očima právě ulovil mladého rehka. Ano, vím, je to příroda, ale také vím, že Darek je rozcapenec, který se nudí. Usoudila jsem, že je na čase nasadit kočičí obojek s rolničkou. Ta stále tiše pocinkává, jakmile se kocour začně pohybovat a dá echo předem, pitomým mladým ptákům. Mají šanci zavčasu zmizet. Má smůlu, chlapec !
Přečetla jsem to kdysi v nějaké knize o kočkách, kterou napsala nějaká angličanka. Už roky, jakmile jej přistihnu při prvním mladém ptákovi, tak se jde na obojek a zatím to funguje, další ptačí mrtvolky nenásledují. Teď jenom ukecat i sousedy na jejich kočky a kocoury, ale to je beznadějné. Jako v tom dnešním článku od Fuky.
Jenom, prosím, pozor! Nemám zkušenosti s kočenkama, ale u nás v dědině se oběsila nedávno kočka právě na jakémsi snad podobném obojku s rolníčkou na stromě přímo na dvoře. Bylo z toho moc pláče a smutku, tak si proto dovolím upozornit. A prý snad i veterináři nemají podobné obojkování u kočiček moc v oblibě. Kvůli tomu nebezpečí uškrcení zvířete.
Taky se toho bojím a než by se mi oběsila kočka, to radši oželím pár nepozorných ptáčků, i když je mi jich taky líto, obzvlášť, když si je přijde Chip schroupat na rohožku.
Náš Ferdík má také oboječek, proti klíšťatům. Funguje to 100%, chatu máme v zamořené oblasti, ale od té doby, co obječek nosí, ještě domů nic nepřinesl. Oběšení se nebojíme, materiál i konstrukce jsou provedené tak, že v případě nutnosti se obojek buď rozpojí, nebo přetrhne. Hevábná mašlička s rolničkou, nebo čímkoli jiným ale nebezpečná je.
Ten obojek má uprostřed všitou vložku z jemné gumypodobající se prádelní gumě. Už ho mám dlouho a vím, že když jsem se dívala v posledí době po obchodech, jenom málo firem jej dělá s tou pružnou vložkou. Vypadají sice parádněji a načančaě, ale jsou jistě nebezpečné.
všechny moje kočky maj KOČIČÍ obojky už roky. Jsou nastříhané, takže se snadno přetrhnou. Navíc je nedotahuju úplně fest na kůži. Takže jediná naše ztráta je občas obojek 😀
Nějak nemůžu pobrat název článku. Asi delší vedení při pondělku. Je fakt, že pohled „na vesnici se to dělalo tak a to je nejlepší“ je votřes. Moje postřehy o zmiňovaném.
S králíkama posledních spoustu let, i díky psům co probíhají na loukách kde se seče tráva, moc s čerstvou trávou nepochodíte, lidi co znám krmí senem, granclema a tak mají králíci vody dostatek, musí, ono vychcípat si to jen tak nenechají. Přeci jen je to příjemnej zdroj masa. O tom, že králíci dokážou přežít z vlhkosti vzduchu se bohužel ví, ale prostě nenabíraj. Aspoň že tak. Ovce v elektrickým ohradníku budou jen do chvíle než mezi ně vlítne pes, kterýho se budou bát. To jsem viděla na vlastní oči a i sama blbostí způsobila. Argo si je šel okouknout a ovečky si o tom myslely svý. Jednu ovci to stálo uříznutý ucho a když jsem viděla praskat dráty pod splašeným stádem ještě mi přišlo, že je div, že všechny včetně jehňat přežily. Naši mají koníka, ovečku a kozenky v ohradě s elektrickým ohradníkem, všechna zvířata se drží uvnitř a spokojeně se pasou. Ovce je vzrušivější a má-li delší rouno a něco ji vyleká proběhne skrz kdykoli, zůstává pak kolem ohrady, protože má ráda společnost. Překážka to ale pro ní není.
Co dělá zkušenost? (1. pád; kdo, co) Zkušenost povzbuzuje (4. pád; koho, co) moudrost. A co ještě dělá? (1. pád; kdo, co) Zkušenost nezabíjí (4. pád; koho, co) hloupost.
Je to tak Fuky?
Tohle čeština nezvládla. Tolik pádů a tady jsou pro dva pády stejné tvary.
Jendo! Ja som to asi až po tomto tvojom výklade pochopila!
Ďakujem!!! (rofl)
to chtělo přehodit slovosled „…ale nezabíjí hloupost.“ To je jeden z plusů jazyka, říká se tomu aktuální členění větné, pointa, to nejdůležitější, co chci momentálně vypíchnout, se dává na konec. A eště se to rýmuje.
Souhlas, naše projdou. A v elektrických sítích pro ovce se mi škrtila jehňata. Právě proto, že necouvnou, zkusí proskočit. Fungují mi jen pevné ohrady lemované ohradníkem a pro jehňata i pletivem. :-((
Já pro odstrašující příklad nemusím daleko. Ve středu u nás byl účetní. Přinesl výplaty a odnesl si květnové doklady. A při té příležitosti si postěžoval, že musí na chalupu, protože v neděli kočky (má tam kocoura a kočku), měly průjem a nevypadaly dobře, takže s nimi musí na veterinu. „Jó, to zase bude peněz a čas nemám…….“. No, času bych věřila, ale člověk, který dělá účetnictví pro cca 10 firem a málo mu neplatíme to snad s penězi tak hrozné nemá! Takže mi sdělil, že jim dává jen mlíko, vodu prý nepijou, protože myši si naloví, „tam je myší, ty maj´ hody ty kočky“. Kastrovat? „No to teda ne, zase dva tisíce? Já to pak utopim.“ Že by tam nechal misku s granulkama? Aspoň nějaké TESCO za desetikačku kilo….. to ani omylem, vyhozené peníze, myši stačej. A když tak si něco najdou. Já musela z místnosti odejít, jinak bych po něm těma dokladama snad švihla! Vysokoškolsky vzdělaný pan inženýr, účetní!!!
Fuky na něho, to je tejrání!!!! :@
Realita nejmíň 70% kočičí populace. Veterinář jen proto aby se nepřemnožily myši.
asi bych mu jednu lištila hned a jednu mezi dveřama na odchodnou, paznehtovi jednemu!!! mít jiného účetního na dosah, už by jel. obdivuju tvoji svatou trpělivost, Karolinko 🙂
No, naštěstí s ním přijdu do styku jen málokdy!
Ale zkoušela jsem to po dobrém, přesvědčovací metodou….. nic! A to měl kdysi, když pro mně začal pracovat, doma kocourka, kterého děsně miloval a ten umřel na otravu z listu nějaké jedovaté kytky, i když pokojové, ale otrávil se. Obrečel ho tak, že jsme mysleli, že mu umřela přinejmenším žena, ale to by asi tolik neřval! Takže nevím, proč k těmhle chudínkům se chová takhle. Je mi jich líto!
Takový podobně blbý řeči o myších mívá MHP, ale kocourům granule sype, ono mu nic jiného nezbývá – Jamie jakožto domácí kocour jich v obýváku moc nechytí.
Karolíno, chápu tě, jenže takových lidí je, bohužel. O názorech otce mé švagrové už jsem tu psala. Holt pochází z gruntu, kde se nejednalo dobře ani se zvířaty ani s lidmi. Svým způsobem kde má ten člověk tu laskavost vzít, když jeho vlastní otec ho zmlátil do krve, když v 17 letech po celodenní těžké práci vyčerpaný odmítl dál pracovat. Takže jsem ráda, že se svým přístupem ke zvířatům alespoň žádné nemá.
a to je ještě dobrej, že s nima na tu veterinu dojede (bo ho to aspoň napadne)…
U mamky na chalupě je sousedka, stará sotva chodící s cca 50 letým synem. Maj kočky, koťata si vybíraj podle barev, zbytek se „stornuje“. Když se velká kočka okouká, tak…
Mámu tam nemaj rádi, protože těm kočkám sype granule a oni pak nechytaj myši!
O kastraci, vet, péči, těžko mluvit. Sami s ničím k drům nejdou. Kočky jsou krásně vybarvené, tady v útulcích by se asi rychle udali, ale bohužel,…
Vysokoškolský diplom rozhodně není paten na rozum. A na nějaké etické chování už vůbec ne!
Tak pod tohle se podepíšu opravdu ráda!!!!!!
Jo, taky teď bojuju s tím, že „za starej časů to bylo takhle“.
Máma je totiž první obětí péči o naši babičku (po mrtvici). Bohužel se teta rozhodla, že dřív se lidé taky postarali o své rodiče, tak to zvládnou i oni. Nechápe, že dříve se lidé tohohle nedožívali, nebyla taková zdravotní péče. Nechápe, že dříve byli vejminky, že dřív lidi byly doma a nelítali po všech čertech. Prostě máma brzo nastoupí po té, co sama prodělal mrtvičku k babičce,jež už toho moc nezvládne a navíc je sprostá a nevrlá. Bojuju jak s vetrnejma mlýnama a si je to pravdu boj marný
Tohle je na delší rozbor, ale to ty sama jistě dobře víš. Dnešní životní styl, velikost bytů, nutnost pracovat za mzdu, která nedovolí si zjednat dostatečnou pomoc, výčitky svědomí, když příbuzného umístíš v nějakém zařízení a dalo by se pokračovat.. však ty to sama víš nejlépe a vůbec ti to nezávidím.
Vítej do klubu. U nás si to bohužel myslí babička, že je máti povinna se o ni starat a nechápe, že ve věku přes šedesát a s vlastními zdravotními problémy už toho není schopna. Je na máti zlá, a proto si můj táta rozhodně nepřeje, aby ji měli u sebe. Jenže sama to v bytě už nezvládá, a tak řešíme a řešíme a babička se začíná fest bránit, protože povinností dcery je atd…..
no jo, babička to sice neřekne, ale bere to taky jako samozřejmost. Má čtyři děti, u dvou ale být nechce (nesedí ji jejich partneři), máma má jen jednu místnost, tak tam taky být nemůže. Všem je přes šedesát a babička potřebuje 24 hod dozor.
Jsme z toho hrozně nešťatná, protože si myslím, že mamka tohle nemůže dlouho zvládnout. Ke mně ani k dalším vnoučatům nechce.
Taky jsem vyměkla, když máma brečela a vydírala, že co by řekli lidi,že se musíme o nemohoucího otce postarat. Ona, po ablaci prsou,s metastázema, po operaci lymf, nemohoucí na ruce, s těžkou coxartrozou, chodící o fr.holích, budeme se o tátu starat. Tak jsem zaťala zuby a starala se po práci. Ona zbytek dne a kdyby bylo potřeba v noci. Když upadl,tak ho nezvedla a pomáhali sousedi,kteří jsou cca staří jako ona mezi 72-80ti lety. Když už se to nedalo,já ztahaná,ona na zhroucení,horšila se i u doktora, najednou se v ní něco zlomilo a otec putoval do nemocnice ..pak na oddělení celodenní péče , (pak je teprvá LDN). A první kdo řval na máti,že ho poslala chcípnout do špitálu, byla jeho sestra, která mu neumyla nikdy ani zadek a na návštěvu od chvíle,co se takto díky postupující demenci (nádor na mozku 2x operován,narušeno pohybové centrum), stal nepohyblivým a někdy i nemluvným,případně nás nepoznával a žil si v minulosti, nepřijela. Máma byla z toho na mrtvici. Tak jsem jednou provždy vyrazila s tetkou dveře a málem ji srazila i ze schodů. V nemocnici jsem vysvětlila, jak na tom máma je a jak já a že nám nejde o žádnej příspěvek ze sociálky, že už prostě jen nemůžeme. Pomohl mi mámin doktor – onkolog. Hned se sestry i doktoři stali příjemnějšími,že fakt nejsme další,co odkládají obtížného člověka. Otec byl takhle v nemocnici 2 roky, do domova pro seniory měl zažádáno, o jeho přijetí nás vyrozumněli den po jeho smrti. Jeho sestra mu nepřijela ani na pohřeb ani kytku ani svíčku nikdy na hrob nedovezla..jen dědit chtěla, jenže závěti nebylo, tak nedědila. Od té doby na lidské soudy a řeči kašlu, ono se to kecá,když to není doma….Že jsem taky na dně se silama, jsem poznala ve chvíli,kdy jsem oba rodiče nenáviděla za to,že nemám sourozence, kterej by se s náma střídal v té péči. Chci ti jen říct, Štětinko, zachraň máti, prostě babičku nech bez výčitek odvézt do nemocnice, po dohodě s doktorem. Je lepší tam za ní chodit, než ji mít 24 hodin doma … já si to ještě pamatuju,jak jsem byla vystreslá a vyšťavená….jen už se nedivím, co všechno člověk vydrží…. Objímám tě (hug)
Ono takové rozhodnutí zda dotyčného člověka umístit do zařízení nebo ne nikdy není jednoduché. Každý k němu musí dojít a někdy dost trnitou cestou. Nejhorší je, že když už k nutnosti dát svého drahého do nějakého zařízení člověk dospěje, tak ani není kam, protože o to se žádá dlouho dopředu.
Já to u tety řešila vlastně jen na chvilku, chtěla být doma a já jí chtěla dopřát zemřít doma. Kromě posledních 4-5 dní byla totiž mentálně naprosto v pořádku, jen ta strašná nemoc se rozhodla, že ji překoná. Jenže jsem to fyzicky také nezvládla, bývala bych k sobě potřebovala ještě jednu ženu, protože v daném případě šlo sice jen o několik dní, ale fyzicky práce pro dva lidi. Byl tam ještě táta a když jsem viděla ty velké vyděšené plovoucí oči člověka, který si absolutně neví rady, tak jsem pochopila, že teta obklopena vší láskou musí do nemocnice. Vlastně jsem tím chtěla zachránit život tátovi, protože to byl stres, který nezvládal a já tušila, že to může mít špatné následky. V tom jsem se bohužel nemýlila.
A příbuzní se poznají, až když s nimi člověk dědí. Bratranec a sestřenice se po dobu tetiny nemoci nezajímali, všechno jsme obstarávali my. Tam ty vztahy posledních pět let před tetinou smrtí byly špatné – přesně od doby, co zemřel jejich otec – tetin druhý bratr. Ale po tetině smrti se zajímali o dědictví a protože teta napsala závěť, tak mě napadli, že jsem ji přemluvila, aby měli málo. Ano je pravda, že jsme tetu velmi vehementně přemlouvali, ale aby jim vůbec něco odkázala, protože byla rozhodnuta jim nenechat vůbec nic. Jenže mi to stejně nebylo nic platné, své jsem si musela obhájit sama. Když jejich matka závistivě řekla mé mámě: „No jo, ale ty budeš dědit po manželovi“, čili mém tátovi, tím pro mě přestala existovat jako teta. Protože paní, která si myslí, že pro nás je nějaký majetek přednější než život mého táty, taovou já neuznávám jako příbuznou. Takovou tetu, která ještě proti mně poštve své děti, takovou já nechci.
Nám doporučují lékaři, aby byla babi pod dohledem- chodí o berlích a poslední příhoda je šest zlomených žeber po pádu, takže je v LDN (i když i tam už nějaká doktorka řvala, co tam babi dělá, když má JEN šest zlomených žeber). Jenže nikde nejsou místa, prý tak za rok. Samozřejmě babička tam hned nechce. Ovšem její praktická lékařka nespolupracuje, nechce za ní chodit na návštěvy a my zase nejsem v podstatě schopni babi dostat k ní. Nejsme schopni ji dostat do vany, není schopna se dostat z domu (jedno patro bez výtahu), nedokážu si představit, jak ji dostat na vyšetření ke kardiologovi (lépe řečeno vím jak- vysedět si aspoň dvě hodiny u praktičky na objednávku na sanitku- nelze tam zavolat a domluvit se- a na poliklinice čekat, aby někde neupadla tam, až půjde na to vyšetření). V podstatě to je to jediné, co máti dělá, že běhá kolem ní a na to, aby navštívila třeba vnoučata, už jí nezbývá čas.
Nespolupracující doktor, to je opravdová čirá hrůza – zažili jsme s tetou. Tetin praktický doktor ze své ordinace vyhazoval mou mámu, když ho přišla požádat, aby tetě předepisoval dostatečný počet plen, aby se s ním domluvila na strategii, co jí budou ohledně její nemoci říkat a co ne. Tak to mámu (mimochodem s tituly Prof. MUDr., DrSc.) vyhazoval ze své ordinace. Když jsme potřebovali radu po telefonu, prásknul nám s ním, že po telefonu neléčí. Pro každý blbý recept se muselo k němu do ordinace a tam poníženě čekat, většinou dokud to nenapsala jeho manželka. Co nemusel urgentně, odmítl předepsat. Když jsme ho žádali, aby pomohl s nějakým zařízením pro tetu (ono to chce totiž jeho štempl), odmítl s tím, že to si rodina zařizuje sama. Když už se k tetě čirou náhodou dostavil, řekl jí na hygienické problémy, ať si uvaří odvar z dubové kůry – to měla tak 14 dní do konce. V těch posledních dnech, kdy už teta byla naprosto bezmocná, jsme se ho k ní snažili dostat 4!!! dny. Když už napsal sanitku, neměl s sebou razítka a donutil tátu, aby dojel k němu do ordinace. Napsal sanitku bez doprovodu, tudíž jsem do sanitky nemohla nasednout a musela ji tam nechat samotnou bez schopnosti si třeba jen sednout. Jo, já dojela MHD, ale co ta chudák teta, která to musela absolvovat sama… Prostě dobytek doktor.
naše babička je asi po několika menších mrtvičkách. Pohybově je na tom tak nějak k věku (83), ujde pár kroků,ale spíš radši visí někomu na ruce. Jenže se jí hrozně zhoršila povaha, paměť a vnímání reality. Má problémy s vyměšováním. Často jedná skratkovitě, zapomíná, že se třeba sporák škrtá zapalovačem a škrtá ho baterkou, maso podává krvavé, našla jsem u ní v koši ohořelé papírové ubrousky… Stále se hádá o svých lécích, přepočítává je, odmítá je zapít, že se přeci léky nezapíjej, tak o 50% snížila příjem jídla. A nejhorší je, že své okolí ošklivě osočuje, užívá slova, která by nikdy nevyslovila. Ten, co o ni zrovna pečuje, je parchant, aniž by cokoli provedl. Trvá třeba na tom, že oběd musí být v 10:30, i když snídala v 10 hod. Odmítá nosit plíny, místo toho furt používá staré hadry, takže si umíte tu péči představit. Bohužel jediná jedna teta má velký byt, tak by se tam s ní srovnala, ale nikdo z nás to po ní nechce, protože nám je jasný, jak moc by to bylo těžký. Už takhle mamka a tahle teta omezily soukromý život na minimum. Bohužel tahle teta mi píše, že babičce prostě nedokáže říct, že by bylo potřeba, aby šla do nějakého domova. Místo toho se po pár dnech babička handrkuje od jednoho příbuzného ke druhému. Přitom ji každá změna tak rozhodí, že celou noc nespí a neustále balí a vybaluje a pak je třeba od půl pátý na nohou, aby byla v 10 h připravená odjet. Prostě ubíjí to všechny strany,a le nikdo nechce udělat krok jinam. Já to vidím,ale nikdo mi nevěří. Furt, že babička už tu dlouho nebude, tak že to vydržej
Teda holky, nemate to lehky. Booze, jak su rada, ze nasa mama ve veku 84 let je mentalne i fyzicky ciperka – nekdy si rikam, ze lip nez ja. Ovsem taky si uzila. Mely jsme tetu Marinku – nebyla to teta, byla to hospodyne, no a po r. 48, kdyz uz nebylo na cem hospodarit, tak stejne Marinka zustala u nas, protoze nemela kam jit. No, a po mnoha letech na Marinku prisel Alzheimer a mama ju leta mela doma. To nebylo jednoduche.
Jo, a kdyz Matylda a Stetinka rikaji, ze jejich maminkam je uz pres 60 a tudiz je toho na ne moc, tak jsem s porozumenim pokyvovala hlavou, az mi doslo, ze pristi rok mi bude 60 (punch). Ale ja si tak neprijdu, a krom toho se skoro nezastavim. teda vlastne nekdy mam pocit, ze kdybych se zastavila, tak ten restart by byl setsakra tezky…..
Nezastavuj se! Jestli to jenom trochu zvládneš! Moje drahá máť se jednou rozhodla, že „už je stará“ (kolem šedesátky jí bylo), a jak se tak rozhodla, tak potom během tří roků doopravdy strašně rychle zestárla.
Proti tomu moje babička nikdy netvrdila, že je stará, a byla mladá duchem až skoro do konce, a kde tělo nestačilo, tam si vzala stoličku. 🙂 (Třeba k vrtání se ve skalce, když se jí blbě klečelo. ) A byla mladší i v těch osmdesáti než je máti ve svejch 60+. Protože se prostě rozhodla, že na takový blbosti jako stáří nemá čas. 🙂
moc držím palce, pokud by to mělo přece jen zůstat na rodině, tak zkuste aspoň nějakou pomoc s ošetřovatelskou péčí. Bude to asi v různých místech různý, tady třeba docela dobře funguje charitní ošetřovatelská služba – pomůžou s hygienou a jinou těžší prací… Zkuste se s mamkou poptat obvoďáka, jaký jsou u vás možnosti (kromě charity tohle zajišťuje ještě spousta jinejch ošetřovatelskejch služeb) – pokud vám to obvoďák napíše, tak to na 3 až 6 hodin denně hradí pojišťovna. No držím palce.
Bohužel doktorka naší babičky je podobná, jako ta Matyldy (doh)
Tak tohle známe taky. Manželka se dvakrát zhroutila, pak jsem jí zakázal za babkou jezdit (20 km), dojel tam sám, bábu seřval a obstaral pečovatelku. Zbytek rodiny na mne pár dní koukal, jako na vraha, ale brzy přišli všichni na to, že nic jiného se dělat nedá.
Tohle je velice těžké téma, které by stálo za samostatný článek. Koukám, že máme různé zkušenosti a kdo má staré rodiče, mohl by napsat román jak o domáčí péči, tak o péči o seniory ze strany státu. Moje maminka trpí Alzheimrem a nakonec se nám ji podařilo umístit do soukromého sanatoria, kde je spokojená. A co tomu předcházelo… Na to bych potřebovala hodně času, který teď bohužel nemám. Tak až bude článek. Mějte se a zítra zase přijdu na návštěvu.
Ldu prosím ozvala by ses mi na stetisek zákruticha gmail tečka com ? Díky moc!
To jste mi připomněli jak dopadla moje maminka po mrtvičném záchvatu. Sestra se mnoho měsíců snažila o ni starat sama s pomocí placených pomocnic, na to jsme připlácely my dvě dcery bydlící mimo Čechy. Samozřejmě že pracovala dál, ale k tomu měla doma muže handikapovaného a maminka bydlela o kus dál od sestřina bydliště. Myslím že pak sestra bydlela u maminky a běhala domů postarat se o manžela. No horror. Sestra byla na zhroucení. Nakonec maminka musela do … Bože já zapomněla jak se to místo jmenovalo, asi na to nechci vzpomínat, končili tam staří Chrudimáci. Bylo to místo kam se chodilo umřít. To vám byla taková hrůza. V malé místnosti leželo 8 osob s různými neduhy od lidí ochrnutých po mrtvici přes nemocné parkinsonem až po duševně choré. Někteří byli schopni pohybu, ti ostatní byli ve dne posazeni vedle své postele. To je chodil posazovat a pak ukládat zaměstnanec toho ústavu, malý drobný mužík. A vždycky když maminku pokládal bouchly její nohy o okraj kovové postele. Ten ústav ležel vedle prasečince a slepičárny a místnost zvučela nepředstavitelným množstvím much. Koupila jsem tenkrát všem pacientům alespoň plácačky na mouchy. Uprostřed té místnosti stála židle se zabudovaným kbelíkem a tam chodili pacienti na záchod. Toto zařízení tam stálo celý den, kdy kbelík nakonec vyprazdňovali nevím. Snad někdy ano. V jiné místnosti jsem viděla postele s klecí, kde byli pacienti už navždycky zavřeni. Sestra tam jezdila 3x týdně a vozila maminku na vozíku ven, koupala ji, nosila ji jídlo a krmila ji. Třeba ta paní s parkinsonem se snažila sama jíst, to si dovedete představit jaký byl výsledek. Tam zřejmě nebyl nikdo kdo by pacientům pomohl. Bylo mi všech moc líto. Já tam nebyla mockrát, ale pochopitelně vždycky když jsem přijela do Čech. Byla jsem tady zneschopněna a nemohla jsem v Čechách zůstat. Každou cestu za maminkou jsem musela mít povolenou zdravotní pojišťovnou.
Maminka si tam pobyla snad přes dva roky než nakonec zemřela na zápal plic. Ten obraz bzučící místnosti plné rozličných pacientů mám před očima se všemi detaily. A většinu jich ani nikdo nenavštěvoval.
Dost podobně vypadá LDN v Roztokách u Prahy. Zápach, těžký pacienti, po zemi použité kusy buničiny S lékařem rozhovor pouze po předchozím telefonickém objednání. Poplatky více než veliké..
Tohle byly moje zážitky před téměř dvaceti lety. Doufala jsem že se za tu dobu něco změnilo ale jak je vidět asi moc ne. Ani tady není všechno ideální, starých lidí je čím dál víc a už tu bylo mnoho zpráv o špatném zacházení s pacienty. Přes noc není na mnoha místech žádná služba, lidé upadnou a nedovolají se pomoci. Stalo se taky že docházelo k fysickému násilí a nebo k neuctivým řečem o pacientovi v jeho přítomnosti. Asi je to tu materiálně v lepším stavu, ale já se strašně děsím se na takové místo dostat. Jdu tento týden k rehabilitační sestře a budu zase cvičit co mi síly stačí jen abych se udržela pohyblivá. Ovšem nikdo nevíme co nás čeká. Moje maminka chodila navštěvovat známé právě na to místo kde nakonec sama ležela. A vždycky říkala že by tam nechtěla skončit. Odříkaného krajíce největší kus.
Odříkaného chleba největší krajíc. Tak to má být. Musím honem do Čech než zapomenu česky.
asi myslíš Přestavlky ?
Milá Fuky (inlove) , nejsi Ty náhodou (angel) ? Protože já bych už dávno (podle zkušeností předků) vytrhla plaňku z plotu a plácatele ubezdušila. (chuckle)
Tvá vyprávění mám moc ráda, doufám jen, že jich máš v zásobě celou hromadu. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
Dobře to děláš, děvče! Přeju hodně síly na boj s omezenci. Některé pověry mají fakt tuhý kořínek.
A ještě navíc se to dobře čte. 😉
Tak si říkám, co bude dřív?? Dřív se Fuky zblázní, nebo dřív někoho zabije?? Taková koncentrace lidský krutosti, hanebnosti, lenosti, hlouposti…. to se nedá. Já už bych asi seděla. Fuky – kdyby někdy došlo na lámání chleba… vol prosím Tě tu vraždu. S mrtvolou si poradíme, schováme jí a bude navíc o jednoho šmejda míň. Kdyby ses z toho ale zcvokla, bylo by o jednu dobrou duši miň – a to je moc špatně – a navíc by nás třá za Tebou do Bohnic nepustili.
Souhlasím, ale dámy, vězte, dobře zakopat!!
Friends help you move. Real friends help you move bodies. 😉
(Přátelé vám pomohou, opravdoví přátelé vám pomohou i schovat tělo.)
Rict nekomu kdo mi muze ulozit pokutu „Takhle to dělal můj děda a můj táta taky a žádná ženská mi nebude vykládat, že to mám dělat jinak.“ je velmi ale velmi netakticke … I v pripade, ze to tak delal i deduv deda a dokonce i v pripade, ze dotycna plka nesmysly. Respektive hlavne v pripade, ze dotycna plka nesmysly. Coz netvrdim, ze byl tenhle pripad, to nemuzu posoudit.
Kobry zakousnuté do plesnivého palce je mi upřímně líto. A Fuky prostě obdivuju. O zažraných stereotypech vím své (svého času i jeden ministr zemědělství vedl kampaň „kočky pijí mléko“). Fena musí mít štěňata, jinak začne být zlá. Každý pes se dožívá max. 6 – 7let, pak onemocní a musí se nechat utratit (nebudu zde šířit jak). Pes může zůstat venku na dešti, protože „ani v přírodě zvířata boudu nemají“. Atd atd. Když mi někdo básní o životě na vesnici, tak ho žádám, aby co nejrychleji dobásnil.
OT: už třetí den čuchám v kuchyni divný puch, ale zdroje jsem se dočuchat nemohla. Až dnes koukám: kvete mi voskovka!
Druhé OT: Prosím vás, nemáte někdo robotický vysavač oné nejoblíbenější značky a současně silikátové stelivo? Totiž jestli ten dobrák pobere z podlahy i tyhle relativně těžké krystalky?
vem silikát a dones ho do krámu a chtěj to předvést,jestli to zvládne…. 😉
Nezvládne. Vezměte v úvahu kapacitu baterie a tím pádem i sací výkon a rychle zjistíte, že tahle hračka dokáže uklidit jen prostor, dříve uklizený něčím jiným. (Běžné vysavače mají výkon od 800 W výš, z robotického víc, než 15 – 20 W nevyždímete). A proč se tyhle nesmysly vyrábějí a prodávají? Proto, že existují trubky, které o technice nic nevědí a myslí si, že jim to bude uklízet samo.
Teď jsem se docela urazila, za trubku se nepovažuju a jakési technické vzdělání mám, bo jsem vystudovala vysokou školu technického směru. Samozřejmě nemůže nikdo čekat, že mu i-Robot hloubkově vyčistí koberce s dvoucentimetrovým vlasem, ale na parkety, dlažbu a zátěžák je ideální a vysaje i ten nejjemnější prach, který se díky elektrostatické elektřině běžným vysavačem neodstraní (to je ten prach, který je na vlhkém hadru po setření vysáté podlahy)
Já jsem měl pár těchhle hraček rozebraných, takže vím své. Je to opravdu jen předražená hračka, vhodná na uklízení uklizeného. A pokud jde o statickou elektřinu a klasický vysavač: Při výrobě takovéhoto stroje byl použit nevhodný materiál, správně by všechny plasty, které se při výrobě vysavačů a příslušenství používají, měly být částečně vodivé, stejně, jako materiál, ze kterého se lisují plastové kanystry na pohonné hmoty.
Kdyz budete porovnavat pouze saci vykon, tak to tak rozhodne bude vypadat. Eslivá vono by to nechtelo nejaky otestovat v chodu a ne mu koukat do strev. Predpokladam, ze nez dneska dorazim domu, tak se tam nekdo stavi a ten prach co pak vysypu do kose do toho vysavace rucne nacpe.
Posbírá, ony jsou docela lehké a on si je vlastně namete do zásobníku. Posbírá i kočičí granule, listí z benjamínů, velký problém měl s korkovým špuntem – ne a ne se vlézt do zásobníku 😉 😉
Ivo, díky. Silikátové krystaly mi připadají relativně těžké a právě že náš normální vysavač s rotačními kartáči je nepobere, i když má dobrý výkon, jakoby je „plive“ zase ven. Obyčejná nerotační hlavice to vezme.
Tak jsem krakena vypustila na silikát, abych třeba nešířila bludy. Dneska Jamie vyrobil docela dobré duny z kočkolitu, vysavač to bez problému zvládl.
Ta sviňa rezavá dvě, slovy dvě minuty poté, co vysavač uklidil, skočil do kočkolitu a hrabal tak usilovně, že je teď všude – kočkolit, kocour asi bude následovat v mnoha malých kouscích, bo ho přetrhnu (devil) (devil)
To je normální; uklizený záchůdek je podezřelý, je nutno zjistit, kam se ta použitá náplň schovala.
Já nemám robotický vysavač, ale takový elektrický kartáč, který sbírá jak chlupy, tak drobné nečistoty z koberců i z podlahy. Vždycky si ho přes noc dobiju a pak se použije jako taková „elektrická markéta“. Sebere silikát naprosto bez problémů a to má rozhodně nižší výkon, nežli ten robotický. Strach bych z toho určitě neměla.
Děkuji všem za rady! (f)
Zcela OT: (bat) dosáhla před 6 dny věku 7mi měsíců, a včera se pravděpodobně rozhárala!!! Je z toho vykulená jak jojo, pořád by jen spala nebo se mazlila, venku očůrává vše na co přijde, no srandy kopec (:D) (ano ještě pořád dlužím vyprávění, dělám no tom (angel)
chudák Upejřice, taky si paqmatuju,když se poprvé rozmrouskaly moje holky..to bylo dílo…nejsrandovější byla Pitina, nahodila křídla,vydávala srandovní zvuky a plazila se jako Meresjev… Pidikočka zpívala jako Caruso, Kačence se mrukání líbilo,takže vrkala jako holubice, Noriska taky…a když Káča zbožným pohledem koukala i po míse na záchodě, že jako co kdyby tooooo, a nastavovala se i vysavači..řvala jsem smíchy…budu je muset dát vykastrovat,budu..Pidikočka už má i váhu na narkozu,Noriska se do ní blíží…Kačeně by při té příležitosti mohl doktor odoperovat ty aktivní buňky, co ji nutěj do neustálého pohybu a vymýšlení akcí k ničení bytového zařízení. No představte si to. O víkendu všechny š´tourala,ať nespěj,a´t si s ní hrajou, Pidikočku ukecala,Noriska se přidala, Pitina jí dala na tlamu,že chce spát. pak si holky daly na rozklusání párkrát 20 metrů tam a zpátky přes byt a začasly hrát na babu…vyvrcholilo to tím, že Kačena se v ložnici odpíchla od země, vydala takovej ten výkřik: Jsem Tarzan! vyskočila na krajkovou záclonu,chytla se jí packama, zhoupla se na ní jako Tarzan na liáně, přes celou šíři okna a pod její vahou záclona vyskakovala z žabiček (co vyskakovala,vytrhávala se ) až visela na půl žerdi a pak následovalo pro ni něco nečekaného – že ji dostihnu,chytnu ji za kůži na krku,sundám ji z toho hadru, co bejval krásnoou záclonou a nařežu jí smotanejma novinama a před ostatníma. Koukala na mě těma velkejma kulatejma vočima a nechápala. Buňky na ničení má, pak na jídlo a čistotu, ale ty na rozumový asi nezbylo místo. Trucovala 5 minut, pak došla k zácloně v obýváku,zahleděla se na ni , usmála se a nestačila utíkat, protože tu smotanou roličku z novin, jsem si nechala po ruce. Docela se dneska bojím jít domů. Ale já vím, co jí provedu,koupím ty špagetový- provázkový záclony, na těch se houpat nedá (chuckle)…
Nejlepší na tom je, že ze středy na čtvrtek jsem v práci, tím pádem nastupuje hlídací četa (bratr:D) a už dostal podrobné instrukce, holt žádné kamarádění venku s pejsky nebude 😀 A vzhledem k tomu že ve čtvrtek máme ráno vyjíždět z Prahy, nevím nevím jestli dojedu aspoň do noci domů 😀
Ty se spolehneš na svého bratra???? Jen aby jsi se pak za 60 dní nedivila….
Tak nějak mi nic jiného nezbývá 🙂
Jestli začala dnes, tak ve čtvrtek ještě o nic nejde. Pokud jsi to zjistila včas, tak máš minimálně týden, než nasadit zostřený režim opravdu. Je fakt, že kvůli zblblým chudákům psům nenechávám pohrát ani čerstvou háravku, ale ten první týden je jen „palebná příprava“. I když v přírodě není nic na 100% a jsou výjimky, které jsou svolné už dřív. Takže pro jistotu hlídat celou dobu, ale ve čtvrtek ještě není důvod k panice.
Bratr dostal instrukce i od maminky, tak snad to proběhne v pohodě:)Jen mám dotaz na ty co mají fenky doma, jak to máte s háracíma kalhotkama? (bat) na to koukla, ohrnula čenich a že tohle teda nééééé….
Po roztrhání třetí plínky během pěti minut jsem rezignovala a naučila psa povel „hadr“ (uklidit kapku na zemi) a „olízej prcku“ (umýt se, když jsem viděla, že se dělá kapka). Výsledek: ani nevím, že pes hárá. 🙂
Jo a naučila jsem ji, že když začne hárat, nespí v pokoji. Jinde koberec není. Takže teď poznám, že hárá, když se odmítá na noc přestěhovat do pokoje a dělá ksichty typu „nemáš čenich? Hárám, spím v kuchyni!“
A přijde mi to i přirozenější než cpát psovi plínku. Takový čistší. Ona se rozhodně meje častěji, než bych já jí měnila plínu. (V nejhorších dnech tak cca co deset minut. ) Čili je čistá, větrá, nezapařuje se, neusazujou se svinstva… 🙂
Taky nechávám Betu bez kalhotek – pelechy často převlékám (mám na nich stará napínací froté prostěradla – snadná údržba) , do postele přijde silná tmavá veleosuška a ona si jinam nelehne. Kapky po sobě uklízí – a když to nestihne ona, tak to setřu já. A to je obrpes… a udržet domácnost poměrně čistou jde. Pokud nebude „šikovná“ , tak ji občas umej dlouhé chlupy na zadních nohách – aby zůstala čistá. Ne všechny čubky dovedou samoobslužně čistotu zvládnout.
Pokud ale máte světlou sedačku a dáma je po ní zvyklá běhat a lehávat … a nebudete chtít po dobu hárání mít na sedačce (křeslech, světlém koberci) deku … tak jsou kalhotky lepší, než nepříjemnosti a hádky v rodině.
Borůvka je malá, takže plína nebyla zapotřebí, stačily ty kalhotky. Zkusila si je sundat, ale zatrhla jsem jí to a oblékla je zpátky. Podívala se na mě, rezignovaně povzdechla a nechala to bejt. Ale stejně každou chvilku vjela čumákem pod ně a umyla se- ty kalhotky byly jen pro sichr. A žádné jsme nekupovala, sebrala jsem dceři ty, co jí byly malé, ještě je zmenšila a prostřihla díru na ocas.
Na sedačku nesmí, takže to odpadá, čistí se co chvíli, a má zákaz do obýváku teďkon, takže fungujeme v kuchyni, chodbě (v obou je lino) a u nás v pokoji, kde máme plovoučku, pelech nemá, je to potvora, už zničila tři, tak vyfasovala ikeácký kobereček a je spokojený pes:) Jen mě to tak napadlo, přece jen zkušenost moc nemám, první pes se holt pozná 😀 kdyby se chtěl někdo pokochat, tady je odkaz: http://thee.rajce.idnes.cz/Corous_6_mesicu_a_nake_drobne/
Reaguju na ty Corinčiny fotky, na příslušném místě už nelze, končí tam vláko. Je moc krásná (dog) , nejvíc jí to asi sluší v obilí a na louce! (sun)
Se prosím připojím (happy) kráné fotečky, úžasná pejska a dóóst dobrý komentáře
krásná pejska to je,ta Upejřice (h)
Jen tak OT: přežily to ty vánoční ozdoby!
Au, nebít ségru a když tak ne po hlavě, blbá už jsem dost! (chuckle)
ty v ložnici nemám, ty jsou v obýváku..přežily (a i kdyby ne,jsou pokovené,plastové,čínské…) na ně neleze,ale leze po závěsu k těm cingrlatům – broušená, řezaná,kamenná zvonkohra a šťouchá do nich packou, když na ni Dan vyběhnul,co se to děje..tak na něj koukla, ještě jednou si šťouchla, aby to dělalo kravál a seskočila.
Fuky, mně se všechna tvoje povídání moc líbí, a budu opakovat ostatní, ale na tohle bych buď nervy neměl, nebo sice měl, ale děsně by mě to vyčerpávalo. Je pravda, že toho pána, co si napřed pozorně prohlédl projekt, vyptal se na spousty věcí, nechal si všechno podrobně vysvětlit, pak se zadíval do protějšího rohu místnosti a pravil zádumčivě: „Ale to nepůjde…“ jsem taky nezabil.
A s těmi zkušenostmi předků je to občas malér – netoliko že mají tuhý kořínek, a to i pokud jsou úplně nesmyslné, ale mezi stovkou takových nesmyslů se rafinovaně ukrývají dva-tři dobré poznatky, které by člověku ušetřily spoustu přemýšlení, kdyby je v tom ostatním zmatku nepřehlédl… Každopádně díky za tuhle úvahu, potvrzuje, že (jak pravil pan Jaroslav Žák) „Svět se mění nenápadně“…
Přesně, mezi haldou blábolů se najde zrnko bezvadné zkušenosti, opravdu tak kolem těch 2 procent. Proto mě vytáčí ty řeči, jak naši předkové. Ano naši předkové balili děti do povijanů, koupat děti se nesmělo, aby nechytly souchotě (tuberkulózu) (ale babička jim olizoval cumel), kočky (případně černý pes) byly pomocnice čarodějnic (já furt říkám, že by mě upálili). Na druhé straně rituální zákazy vepřového ve středomoří byly nesmírně osvícené, protože z nedostatečně upraveného vepřového tam tehdy byly pěkně hnusné choroby. Jo, pokrok nechodí mílovými kroky. Jen technika, myslí je řada lidí ve středověku.
Vznik a duvod zakazu veproveho je jasny. Jen je smutne, jak se to jeste ted drzi i v mistech a situacich kdy to uz davno zadne oduvodneni nema. Kdysi to kdosi zapsal do patricne knihy a aby se to rychleji chytlo prohlasil, ze tak rekl Buh …
Mě v podstatě stejně jako ty babský rady naštvávaj ty rádoby moderní trendy postavený pouze na lobby různých firem. Například produkovatelé plenkových kalhotek dokonale přesvědčují lid, že nosit plínky ve čtyřech letech je naprosto normální – že se kvůli tomu může přijít poměrně pozdě na některý vrozený vývojový vady močovýho systému (a čím později se to řeší, tím víc to odnesou ledviny…), to se obecně vůbec neví.
Jinak FUKY moc děkuju za další zajímavé čtení.
OTéčko
pár fotek z letošního června http://yga.rajce.idnes.cz/FOTO_2011_Cerven/#
😡 :bz Pěkné kytičky!!! (f)
Ako ty hovoríš – presne ako u nás!
Cez víkend sa mi podarilo byť v aj v lese, ochutnať aj takéto krásne lesné jahody (tá chuť sa nedá napodobiť žiadnymi umelými príchuťami), ovoňať lesný cesnak aj obdivovať jemné fialkové zvončeky … Len huby u nás nula bodov, všetka tá vlaha akoby len stiekla po cestách, v podraste je úplné sucho. (shake)
Ona je dost zažraná pověra, že lidé na vsi rozumí přírodě a zvířatům. Existovali hajní, kteří věděli o lese hodně, existovaly babky kořenářky. Ale to byly výjimky (a v případě kořenářek i exiti, závánějící čarodějnictvím). Běžný vesničan (tak před 200 a více lety) se lesa a přírody bál (byli tam hejkalové, bludičky, vodníci, divoženky a podobná havěť). Podobně jako některé „babské“ recepty ne léčbu chorob i chovatelské zásahy zvířata přežila jen díky své odolnosti, nokoliv díky umění člověka. Moc pěkně o tom píše J. Herriot.
Proto obdivuji člověka, který dokáže chodit a vysvětlovat, kontrolovat a přitom být slušný (t.j. nikoho neudeřit těžkým předmětem přes hlavu). Obdivuhodné a díky.
to mě hrozně rozčiluje, když vidím staré chlívky pro prasata. Zrovna ségra má dva ve stodole. Malé, studené a černé s jediným přísunem světla v podobě srdíčka v dřevěných dvířkách. Prasata jsou čuňata a a maj se brodit v řídkém hnoji. Nemá cenu jim podestýlat.
Pak vidíte ekofarmu, kde prasata žijí volně na polích, mají své budky,ale kálí si mimo ni a svou postýlku udržují úzkostlvě čistou. Grrr
Pozvi na ni Fuky (angel)
Při poslední kontrole jsem viděla ve vepřínech prasata na roštech – byly to čuňata a mladé jalovičky na bílých (skoro bílých) zavěšených matracích, které byly přiměřeně čisté a v kravíně voněla tráva
Toho, kdo je tuhle práci schopen dělat a dělat ji dobře patří můj velký obdiv. No a pán s kobrou měl docela kliku, naštěstí mezi chovateli hadů takových pitomců moc není. Většinou si dávají hodně pozor a svorně tvrdí, že sklouznout k jakékoli rutině je cesta do pekla – to se stalo nedávno tomu ostravskému chovateli, co ho kousla mamba černá…. Zachránilo ho jen to, že okamžitě volal pomoc a sanitce vyrazil naproti. No a mamba teď spokojeně bydlí v Dubči – nic moc kámoška – je pěkně zákeřná a navíc hodně velká.
U chovatelů jedovatých hadů mají asi pitomci kratší životnost, ne? 😉 Pokud nemají štěstí jako zmíněný…
A myslím, že i při velkém respektu k hadům se může průšvih stát. Stačí chvilinka nepozornosti… Tam se platí ihned a draze. K jedovatým hadům mám respekt. Ostatně ani kousnutí užovky není moc příjemné a snadno se infikuje.
No, on se jednou i velký odborník na jedovaté hady profesor Kornalík kdysi dávno utnul. Jednou ho při manipulaci uštklo čerstvě vylíhlé kobře. Protože už byl předtím uštknutý mnohokrát, tak prťavé kobře ani nebral v úvahu. Jenže začal nekontrolovatelně krvácet ze všech možných tkání. Tudíž skončil v nemocnici. Tamní lékaři volali, kam se dalo, protože krvácení nezvládali zastavit. Každý odborník jim ale řekl: „Obraťte se na profesora Kornalíka. Ten to určitě bude vědět.“ Načež ti doktoři museli odpovídat, že jde právě o něho. Kdyby nešlo o život, bylo by to bývalo komické. No, nakonec to zvládli a pan prfesor ptom volal domů manželce: „Tak už se zase srážím.“ A pan profesor je vtipný dodnes, protože když jsme ho s mámou naposledy náhodou potkaly, tak nám říkal: „Moč ještě udržím, tak je všechno dobré.“ Jen doufám, že tu bude ještě dlouho.
To nám vyprávěl už profesor biologie, že měl kamaráda herpetologa, co umřel na uštknutí úžovky. Prý ho kousla, ale on to bral na lehkou váhu. navíc ho prý nějak „požvýkala“ = víckrát se zakousla a prý mají taky infikované zuby. Tak po čase už nebyl čas a ani amputace ruky nepomohla…
To je 100% pravda, aj nejedovaté hady môžu spôsobiť veľmi bolestivú ranu a škaredú infekciu. Brat mal jednu americkú užovku červenú, bola to nežravka a musel ju kŕmiť. A hrýzla, potvora. (Už hryzie niekoho iného, predal ju)
Užovky mají jedové žlázy a i docela účinný jed. Jenže jim chybí ty injekční jehly, takže pokud užovka kousne (zcela vyjímečně, většinou se brání tak, že z análních žláz vystříkne odporně páchnoucí a dokonale nezlikvidovatelný smrad), většinou k otravě nedojde. Výjimkou je užovka hladká, která žije celkem běžně v Českém krasu, není vázána na vodu, zbarvením se poněkud podobá zmiji a je agresivní. Ostatně kobry jsou užovkovití hadi, ale dají se ochočit; v Thajských vesnicích není nic neobvyklého, že narazíte na kobru královskou, se kterou si hrají děti a která bydlí uvnitř domu v krabici a funguje stejně, jako u nás na venkově kočky, totiž jako likvidátor myší a krys.
Opatrnosti není nikdy dost a každý had je jiný – některý startuje hned a jiný se nechá sebrat jak gumovej a ani nezafuní. A k těm užovkám – jedna zajímavost: Užovka je tak trochu nepovedený jedovatý had. Má jedové žlázy, ale jedové zuby nemají otvory, takže jsou jí, chudince, na nic 🙂
Celkem bezproblémoví jsou hroznýš královský a krajta tygrovitá. Oba druhy, pokud jsou odchované od mláďat, si na soužití s lidmi brzy zvyknou a pokud jsou dobře a pravidelně krmeni, necítí potřebu na někoho z rodiny útočit. (není línějšího tvora, než nažraný had).
můžu potvrdit… moji bývalou kolegyňku uštkla její vlastní odchovaná cerastes cerastes ( zmije rohatá, překrásný kus na pohled), rok po špitálech a následně skoro do polovičního ID… pravá ruka už nikdy nebude, co bývala 🙁 bohužel, přestože na pohotovosti sdělila, kdo ji kousl, všichni mysleli, že mluví z cesty a namísto aby zavolali jejímu dvornímu vetovi a nechali přivézt ze Dvora Králové speciální serum, nacpali ji serem proti zmiji obecné klikaté a bylo vymalováno. tělo se s tím popralo po svém 🙁 no, hlavně, že žije. zmije a štíry potom raději rozprodala/rozdala.
Zkušenosti předků 😀 😀 – já – teto, nedávejte té kočce mlíko
ona – proč?, vždycky se kočkám mlíko dávalo
já – kočky mlíko většinou nesnášejí, mají po něm průjem
ona – ale kočky přece normálně dělají nařídko (headbang)
tak to já tě dorazím:
Kdyby jí to nedělalo dobře, tak to přece podruhý už nesní/nevypije…
Přesný
Výjimky potvrzují pravidlo. Náš Ferdík mlíčko pije, i když jen málo a pouze a výhradně selské plnotučné. A průjem po něm rozhodně nemá, Pokud je pravda, že mléko ,,změkčuje“ bobky, musel by, kdybychom mu ho nedávali, kadit kameny. Ono to bude asi možná o tom, že nejen mlékem živ jest náš kocourek a je možné, že ostatní strava může nežádoucí účinky mléka eliminovat. Také jsme mu ho nechtěli dávat, ale on si ho vyloženě vykňoural! Probíhalo to tak, že kdykoli panička vyndala flašku z ledničky, (o tom, co v ledničce je má mnohem lepší přehled, než my oba), byl u ní, začal dělat kulatý oči, tučnáčka, a: Kńouk, kvííík, EeeÉÉÉ a duci duci do nohou, takže panička jednoho dne podlehla a nalila mu trochu do misky. Párkrát blízl, spokojeně odešel a dorazil ho druhý den, když zkyslo!!!
Kočka pije mlíko a žere myši, to ví přeci každý.
😉 😀
Prašivka žere myši… ale mleté hovězí má radši 😉
Přál bych vám vidět, co ti naši chlupatci včera vyváděli, když jsem vyndal zbytek bramborových placek. Musel jsem se podělit, vrhli se na ně, jako kdyby týden nic nedostali.
😀
Hrnek od bramborové kaše vyškrabuju jenom ledabyle, to bych kočkám nesměla udělat. Milujou bramborovou kaši.
Ale zrovna včera mi dovlekla dom polomrtvou myšu, že jako výměna. Kdyby to aspoň ubezdušila pořádně. Takhle to bylo na mně. 🙁
Brambor, uvařený ve šlupce? ÉÉÉéééÉÉÉ! Paničko, honem oloupej a dej! A celý a hned!
to je zajímavý a u nás nic…..
Pitinky jsou zmlsaný.
😛
Houby zmlsaný,vy tu početnou skupinu málo krmíte !!! 😛
To víš že jo, oni maj ty panděra z podvýživy jako děti v Africe…
😀
Cheche chutě kočičích skřítků jsou různé 😉 Mína má ráda vařený květák. Mr.Zrzavý miloval kousek rajčete. Pak šel na skalku na eeee a vyrostlo rajče a v téže sezóně mu i jedno uzrálo. Zrzavý byl titulován na velkého recyklátora. 🙂
Taky máme výjimku. Prašivka pije mlíko odmalička. Nemá ho každý den, ale v zimě si na teplém mlíku vyloženě pochutnává a vybřéskává si přídavek. Často mívá kyselou smetanu, tvaroh, pribiňáka, sýr,… A bobky má tuhé. Prostě si tu vnitřní mikroflóru přizpůsobila.
Nalezencům ale mlíko rozhodně nedávám. Jedině ředěnou tatru. Až když vidím, že mají zažívání v pohodě, tak to zkusím… pomalu… po troškách…
Polárka radši mlíko než zakysanku. I když ta vůbec ráda věci jako vařené psí maso z Vetamixu, pokud se jí povede Borůvce ukrást pár psích granulí, tak si dá taky- ovšem proč ta hubená koča žere Borůvčiny lightky je mi záhadou. Nicméně toho mlíka bývá trocha, jinak žere paštiky a granule, a taky ptáky, že….
M9na mlíko miluje a nedělá jí potíže. Ale komu dělá potíže, je Mouryn. Proto se u nás servíruje jogurt, nebo tučný tvaroh. Mlíčko madam dostane jen vyjímečně a ve chvíli, kdy pan Mouryn je na cestách 😉
Myslím, ž etento odkaz není tak OT, ale jistě mnohým přijde vhod.
http://www.dtest.cz/nebezpecne-vyrobky
Ano, brzy po přesunu na venkov jsem zjistila, že zkušenosti místních z chovu zvířat jsou na dvě věci a zakoupila stohy příruček. A taky volala veterináře, vyptávala se, případně nechala pitvat mrtvoly slepic a kachen. Po čase jsem se propracovala k tomu, že se naopak sousedi chodí občas ptát mě. 😉
A nejvíc pyšná jsem byla na vykastrované kočky v nejbližším sousedství. Ovšem jen do té doby, než si mentálně subnormní (díky, Verenko) rodinka naproti mě pořídila kočky, z čehož jsem skutečně nešťastná. Není s nimi řeč, stará bába neodpovídá, mladá je slabomyslná (to není nadávka, ale definice) a její manžel už v deset ráno ožralej. Nabízela jsem, že se o všechno postarám, že jim kastraci zařídím, ale dozvěděla jsem se jenom: Ále, kdo by do toho strkal peníze. (devil)
Ali, peníze by do toho strčili Zvířetníci! Sbal kočenku a hotovo, než budeš mít zase za vraty koťátka.
Fuky, jak já Tě obdivuji!!!!!! To jsi se s tím klidem, jednat s hlupáky už narodila, nebo se to dá získat??? Prosím poraď mi jak na to, už když jenom čtu Tvoje zkušenosti, tak se mi pění krev (devil) .
Neměla bych na to nervy, neměla bych na to nervy…. a to s těma králíkama znám z vlastní rodiny- přitom všichi viděli, že osmáci žerou trávu a vodu tam mají a nenadmou se, zato králíci byli obviňováni z tuposti…
Připojuji se! Takový nervy taky nemám….
No, naučila jsem se ovládat a polykat nadávky právě v zájmu těch zvířat. A argumentovat nějakou jejich pohodou je taky nanic, musí se na to přes materiální újmu. „Ale to by ti mohli chcípnout, a to by byla přece hrozná škoda“.
Rputi, dočetla jsem se, že Žofík už přešel přes duhový most. (u)
Ale ne, to je mi líto, Rputi… Tak tam, Žofíku,pozdravuj – vždyť víš.
Sa prilepím, čítala som až teraz … (u)
Taky jsem dočetla až dnes (h)
Hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ano (wait) , je dobře znát zkušenosti předků, ale studovat se musí i věci nové. A znova píšu, já bych na tuto práci nervy neměla – klobou dolů (nod)
Dobré ráno, tady je pár foteček psích kluků….
http://kavalirbobes.rajce.idnes.cz/Kubik_a_Bobik/
Krásný den všem
klukům to moc sluší (nod) Tak ať Kubík dobře zvládne s Vámi dalekou cestu za Velikou louži (nod
Jsou nádherní, Kubíček je fešák a Bobešovi to po ostříhání sluší (já vím, že s ekavalíři nestříhají, ale letos došlo i na Borůvku, měla na zádech děsně ohyzdnou srst).
Epulko, ať Vám všechno vyjde, jak má a vraťte se všichni v pořádku! Kluci jsou krásní!
Tak šťastnou cestu tam i zpátky! (f)
Dělali to tak moji předkové..hm, ale doma loučema nesvítí,co???
Já mám vždycky z této věty osypky…když vidím, že si zrovna od předků vybrali to, co neměli… :S
K tomu kousnutí – mýmu kocourovi Matesovi jednou hráblo v kouli. Mazlil se, předl, nechal se drbat na zádech a najednou pic, zakousnul se mi do předloktí. Kdyby jen kousnul, vem to čert, jenže on byl jako buldok, zakous a nechtěl pustit. Já zvednul ruku a na ní mi visel kocour, co s ním? Možná mě budete kamenovat za týrání, ale pomohlo jen to, že jsem se mu silou zakousnul za krk, zařval bolestí a pustil mě. Druhý den jsem s nepohyblivou a opuchlou pravou rukou (jsem pravák) dorazil do práce a tam mě hned hnali k doktorovi. Ve špitále se mě zeptali co že mě to kouslo, mojí odpovědi že to byl kocour nějak nechtěli věřit. Změřili mi totiž ruku, prohlásili že žádná kočka nedokáže takhle otevřít tlamu a co že to tedy bylo. Asi znali jen „klasický“ malý kočky, jenže to ještě neviděli Matesa. Velkej černej panter, váží asi osm kilo a Sharka mu říká „devítitunová vačice“ (podle filmu Doba ledová 2).
Výsledek – týden pracovní neschopnost, celková doba hojení asi měsíc a jizvy po zubech mám dodnes. Ale Matesa mám taky, jen jsme ho holt museli trochu převychovat.
A pak že jedový zuby maj jen hadi, pche!
Taky mu říkám potemníku, protože je černej (chuckle)
Měla jsme na ruce spáleninu a rozdráplo mi ji bráchovo štěně. Po třech dnech jsme si zašla za kamarádkou do nemocnice, že je to nějak divný, rudý a cuká v tom… bylo mi vysvětleno, že zvířecí zuby a drápy nosí pěkné infekce- ovšem nejhorší infekce prý bývají od kousnutí člověka :O
Teď jde o to jak dopadl Mates po kousnutí Danem 😛 ? S pravdou ven, Dane!
Na Matesovi to následky nezanechalo… (angel)
Mates se urazil a dva dny se mnou nemluvil.
😡
Dane, tak to jsi měl kromě osmikilového Matesa ještě navíc i trochu smůly – zřejmě jsi chytil „nemoc z kocouřího kousnutí“. To není vtip, fakt se to tak označuje. Ony kočeny mají v tlamkách leccos, a některé jsou v důsledku toho malinko „jedovaté“, takže se vyplatí ránu desinfikovat co nejdřív. Já vím ( z vlastní zkušenosti), že to moc dobře nejde, rány od špičáků jsou hluboké a úzké… Taky mě jeden dostal a taky je to i po létech vidět…
jeden by terro neřekl,co nacpou do granulí a konzerv za sajrajt,když pak chytneš od bytového kocoura nemoc z kocouřího kousnutí…. (tmi)
ale jizvy má Dan pěkný…. (angel)
Kočičí konzervy jsou po tepelné úpravě, jedlé i pro lidi (Maso, prodávané v našich obchoďácích se v Německu do konzerv pro zvířátka dává, pro lidi je, podle jejich norem, nevyhovující). S psími konzervami je to o hubu a některé psí granule ,,voní“ tak, že je někdy ani hladový pes nechce. Kočičí konzervy také nejsou vždy nejlepší, určitý druh (běžný v Albertu), funguje u Ferdy jako spolehlivé emetikum. Pokud mu to dáme, nejpozději do hodiny je to tím samým otvorem venku.
Správně se to jmenuje nemoc z kočičího škrábnutí (cat scratch disease), způsobuje to bakterie Bartonella, nejč. se to projevuje zánětlivým zduřením lymfatickou uzlin ve spádové oblasti toho zranění. Tohle je diagnóza, kterou dělám ráda 🙂 protože to není moc častá choroba, tak se na to většinou spíš nemyslí a poměrně často nám pošlou uzlinu s podezřením na lymfom, tak je pak fajn psát, že to žádnej lymfom není.
Děkuju, HCHO – touhle částí lidského vědění jsem opravdu poměrně nedotčený…. 🙂
Když náš Ferdík zívne, stojí to za to. Tlama otevřená v úhlu tak 160 – 170°, horní a dolní tesáky přes 2 cm dlouhé… Kdyby někoho kousl do dlaně, prokousne ruku skrz naskrz. Také pro něj není problém chytit a zamordovat dospělého králíka;už to i několikrát předvedl v praxi. (Dohonil, zakousl a přitáhl domů). Bez problémů zvládá i potkany, ve svém původním rajónu sám vyhubil dvě kolonie.
Zdravím hrdinného Ferdu potkanobijce ( a tebe tak,y Krakonoši 🙂 ) – mívali jsme kočku, která na ně taky byla expert, nosila nám je domů úhledně zamordované a občas proložené hryzci celých jedenáct let. Šárka se jmenovala, bojovná to tedy byla… její poslední potkan ji ovšem „dostal“ – potrhal ji tak, že to nepřežila.
Naše Timůra blahé paměti přeprala křečka. Ne křečka zlatého, ale polního. To byl řev! Viděla jsem jen řvoucí kouli a najednou přikráčela Timůra s ocasem našponovaným a bez zranění. Křečka jsem hledala, nenašla. Pravděpodobně prostě utekl a Timůra uhájila naši zahradu před vetřelcem. Jo Timůra byla skvělá kočka.
Jo a kočky fakt umí fest hryznout. Jeden kocourek mazlivý se strašně lekl naší čuby, když jsem ho chovala a drbala, a rafnul mě. Procviknul mi hranu dlaně skrz. Maličká ranka, hnedle čištěná a dezinfikovaná, ale bolelo to fest a nateklo to jako sviňa a hojilo se to dlouho. Už je to skoro 2 roky a ten puntík je tam vidět furt. A pak že kočky nemají jedový zuby. 😉
Ferda nejspíš také už dostal výprask, takže teď to řeší tak, že pokud se na zahradě objeví něco ,,nebezpečného“ tak buď se tváří, že tam nic není (Ferdí, chyť tu straku! ,,Jakou straku? Já nikde nic takového nevidím!“), nebo přidupe domů, spustí sirénu a na otázku: Co se děje“, sedne a ukazuje tlapkou ke dveřím, (což je, kolem třetí ráno, velice osvěžující.) Pokud se některý ze sluhů rozhodne zkontrolovat situaci, kráčí opatrně za ním a juká přes nejbližší roh. Nepřítel mezitím zmizí, takže služebnictvu nezbude, než říci: Co blbneš, vždyť se nic neděje“, na což Jeho Výsost reaguje zvednutím ocásku a odchodem.
Takže místo interpunkce smajlík. Dobrý. Když chci smajlíka, tak ani náhodou! Už by s tím měl konečně někdo něco udělat. (Recept z Windows pod Linuxem nefunguje).
No, když najedete na smajlíka u odpovědí, tak se vám zobrazí jeho psaná zkratka. tam ,kd eho chcete mít,uděláte mezeru,napíšete tu zkratku a znova uděláte mezeru , pak pokračujete v psaní nebo komentář odešlete, pak se smajlík zobrazí..když zůstanou písmenka a závorky, tak jste udělal něco špatně (chuckle)
Pod Linuxem to prostě nefunguje. Dřív stačilo kliknout na smajlíka a bylo, nevím, proč se to najednou musí dělat takhle složitě. Kdekoli jinde kliknete a je to. Smím vědět, jaký byl důvod k takovéto změně?
Pokud jsem to správně pochopila, není to záměrná změna, ale pokazilo se něco na úrovni, na které to Dede a spol. nemůžou ovlivnit. Myslím, že to tu štve všechny stejně.
(headbang)
Ale jestli se ti udělal ten mrkací smajlík, tak to znamená, že ti vypisování smajlíků čárkama a závorkama jde. Mrkací smajlík je mrcha, která mi taky leze do textů, když ho tam nechci. Myslím, že se dělá z uvozovek a pravé závorky (test: „) ), z čárky a pravé závorky (test: ,) ) nebo z tečky a pravé závorky (test: .) ). Když si na něj vzpomenu včas, dělám (proti pravidlům pravopisu, což mi dělá trochu potíže, jelikož mi ruce většinou jedou na automatickej režim) mezi interpunkčním znamínkem a pravou závorkou mezeru.
Co vyrobí tu nápovědní bublinu při najetí na smajlíka, což je způsob, jakým tu drobnou smajlíkohavárku obcházíme, to fakt nevím. Vím jenom, že jsem odinstalovávala IE 9, protože odmítal zobrazovat alt u obrázků, což mě mimořádně štvalo. Linux nemám, víc ti neporadím. 🙂
to není změna, to je rada,jak docílit smajlíka, na mém linuxu doma i na woknech v práci, to dělám takto a v pohodě…