ROZCESTNÍK: Západní výspa znojemských vinic

Byla polovina května, nedělní ráno a svět se koupal ve slunečních paprscích, které slibovaly krásný teplý den. Jela jsem se svou příbuznou na výlet, do okolí Třebíče. Tuto část Vysočiny jsem sice znala, ale ne dost na to, abych se v tomhle kraji cítila jako doma, s pocitem intimní znalosti každé vesničky, každé silničky, přírodních krás nebo památek. Spíše jsem jej navštěvovala v předchozích letech služebně a to rychle tam a zpět.

 

Silnice byly stále ještě prázdné, lidé dospávali nebo se teprve chystali vyrazit ven. Klid, kterým jsme projížděly, byl snově neskutečný.

Do Třebíče jsme dorazily v časném dopoledni. Rozhodly jsme se podívat na baziliku sv.Prokopa a do Židovské čtvrti. K bazilice jsme se vydaly stoupající dlážděnou cestou mezi vysokými, světle omítnutými zdmi a už z dálky jsme slyšely v tichu nedělního rána varhany a sbor hlasů, pocházející z kostela. Právě probíhala mše, vlastně svaté přijímání. Z prohlídky baziliky tedy sešlo, ale hudba a zpěv působily impozantně.

Příští návštěva Třebíče bude zase v bazilice, kde se v podzemí nachází krypta podepřená nádhernými sloupy. Jenom na chvíli jsme nenápadně a tiše vklouzly do chrámu, severní předsíní, kde je hlavní vstup Rajskou branou. Tento jedinečný architektonický skvost pochází z počátku 13. století. Na každé straně portálu se nachází 11 žulových sloupků, mezi nimi jsou převážně rostlinné motivy. Kostel byl plný věřících, probíhal obřad, takže jsme nechtěly rušit, pořídila jsem s omluvami jednu fotku z vnitřku a šly jsme románsko-gotický skvost obdivovat zvenčí, stále doprovázeny varhanními chorály.

V roce 1101 v těchto místech založil řád benediktýnů klášter. Velkolepý počin uprostřed divoké přírody. Se stavbou kamenné baziliky bylo započato v roce 1220 a zřejmě ještě pod architektonickou taktovkou románského stylu. Kolem roku 1240 byla stavba pozastavena a zřejmě došlo k přepracování projektu. Dál je patrný vliv rané gotiky např. velké kruhové okno – roseta ve východní apsidě. Bazilika měla pohnutou existenci – během staletí až do dnešní doby.

Při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína utrpěla značné škody. Jak upadal vliv mnišského řádu, řídnul i bohoslužebný život a začátkem 15. století se začala bazilika používat ke světským účelům. Byl v ní zřízen pivovar, konírna, prádelna a teprve v 17. století ji do původního stavu uvedli Valdštejnové. Od té doby opět slouží bohoslužbám.

Opustily jsme vršek s bazilikou a alespoň na chvíli jsme prošly kouskem Židovské čtvrti, Tichým náměstím, kolem Přední synagogy a kochaly se kouzelnými opravenými domky a opravdu tichými zákoutími. Mezi tím se život ve městě probudil, to tam bylo líné ticho a klid, tak jsme sedly do auta a vypravily se do okolní přírody. Měly jsme v plánu skončit na Dalešické přehradě, ale jak tak jedeme klidnou prozářenou krajinou, tu a tam podle mapy (džípíeska byla zapomenuta doma) tu a tam podle směrovníků, tu a tam podle ochotného vysvětlování domorodců, spatřily jsme na zalesněném kopci narůžovělou větší stavbu a mapa nám prozradila, že jde o hrad Sádek.

Shodly jsme se, že jsme o ničem takovém neslyšely a první odbočkou jsme mířily vzhůru krásnou lipovou alejí. Najednou se prostor projasnil a my jsme zůstaly stát a s úžasem hleděly na rozsáhlé vinohrady, pravda ze tří stran chráněné masívem kopce s hradem, ale stejně v těchto končinách mimořádný pohled. Na úpatí kopce se skvěla nově opravená stavení – restaurace a vinařství. Z informačních tabulí jsme se dověděly, že vinicemi vede dvoukilometrová vinařská stezka, vinice se rozkládají na 4 ha pozemků původních hraběcích vinic, které patřily k zámku Sádek.

To, co upoutalo naši pozornost dole v krajině, je vlastně přestavba působivého obranného středověkého hradu, na zámek ze začátku 17. století za pána z Walldorfu. Zámek sám je momentálně ve špatném stavu, zvlášť bývalé hospodářské budovy na nádvoří, ale podle pracovního ruchu je vše dáváno postupně do pořádku. Spustily jsme se do suchého hradního příkopu, vylámaného ve skále a tam jsme začaly tušit, že tohle místo bylo původně dobře chráněným hradem.

Obcházely jsme komplex budovy, tyčící se nám nad hlavami, po dně příkopu, úzkou pěšinkou mezi rašícími, omamně vonícími kopřivami. Možná, že později, jak poroste vegetace, bude přístup na dno příkopu nemožný. Po levé ruce se ze skály vzpínala z kamenů stavěná hradební zeď, po pravé ruce zdi bývalého hradu, na jejichž základu vyrostl později zámek. Ve zdech byly ještě zazděné krakorce, na samém úpatí zdí kamenné základy bašt. Obešly jsme celý objekt, sluníčko v příkopu pěkně pražilo, takže rychle ven. Nikde jsme nenašly žádnou ceduli, kde bychom se dočetly něco o tomto objektu, nevadí, studium necháme na doma z internetu. Za to jsme objevili na hradbách krásnou lípu a tam nám informační tabulka prozradila, že jde o Strom roku 2006.

Opustily jsme zajímavý kopec a vydaly se směrem k Dalešické přehradě, kde jsme se chtěly pokochat pohledem z Wilsonovy skály. Jely jsme úzkými silničkami, zastavovaly, obdivovaly krásné lipové aleje a doufaly, že nepadnou za oběť motorovým pilám prý v rámci bezpečnosti na

silnicích. Projely jsme Hartvíkovice a klesající silnicí se pustili k hladině Dalešické přehrady. Uvědomily jsme si, jak prudké svahy, snad až strže, musely být okolo břehů řeky Jihlavy, než je zaplavila voda přehrady. Vždyť Wilsonova skála měla dříve 100 metrů výšku a dnes má od hladiny 50 m.

Dalešická přehrada je nejvyšší sypanou hrází v naší republice, byla vybudována na řece Jihlavě v rámci výstavby Jaderné elektrárny Dukovany. Její součástí je přečerpávací vodní elektrárna, vyrovnávací nádrž Mohelno níže po toku Jihlavy a majitelem je elektrárenská společnost ČEZ. V dnešní době slouží vodní nádrž i k rekreačním účelům a její hladinu brázdí i veřejná lodní doprava.

Tu jsme nevyužily, raději jsme šly zalesněným svahem na vyhlídku Wilsonovy skály, kde jsme shlížely na klidnou hladinu, tu a tam rozčeřenou rychlými čluny, plachetnicí nebo výletní lodí. Byl klid, nikde nikdo a my jsme si pochvalovaly, jak krásně se nám vydařila květnová neděle. Myslím, že tento kraj stojí za to ještě podrobněji prozkoumat, je krásný, se spoustou zajímavostí a není daleko od Brna.

 

Další fotky zde http://dig.rajce.net/Okolo_Trebice

 

Alex

 

Aktualizováno: 5.6.2011 — 23:48

185 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Třebíč. Pro mne klíčové slovo, které mě vrací do dětství. Měl jsem tam přeslicovou babičku s dědou a trávil tam každé prázdniny. Pro rodilého pražana úplná ves a nej bylo, že o dva baráky vedle bydleli jacísi Mikuláškovi. Ano ten známý básník a ten měl stejně starého syna Ondru. Brňáka jako poleno. Vždy, když jsem se vrátil z prázdnin tak jsem mluvil hantecem. Tak to bylo chytlavý. Jinak jsme tam měli ráj. Nad Třebíčí se „strmí“ kostelíček. Kaplička a vodárna. Ten vrch nám stačil k provozování vodních děl (přehrady na tamním potoce), cyklokrosu, bitev se sídlišťáky a vůbec všech klukovských aktivit. A děda, jo to byl frajer. Nebo snad znáte někoho, kdo ukradl v Haliči celý vlak a dojel s ním až do čech? Přesně tohle udělali na konci I. světové čeští ajznboňáci a tak se vrátili do vlasti. Šlohli lokomotivu a postupně kradli po stanicích vagony a připojovali si je a tak se vraceli domů.

  2. Drahá Rpuť,veľmi s Tebou súcitím,ale Žofík mal krásny život plný lásky a tebe zostali spomienky na šťastné dni s ním.A pošle za seba náhradu.

    1. Milá Rputi, četla jsem to už vpodvečer, ale odpověď se mi nepovedlo odeslat, držela jsem moc palce, nepomohly, ale Žofíkovi už je dobře a prožil si u Tebe krásný život, přejme mu to, že umřel doma, s milovanou a milující paničkou, co víc dodat? Je tam za Duhovým mostem s otatními zvířátky, brečím tu s Tebou, koukám na Ríšovo očičko a taky nevím, co bude…………… (h)

    1. už se mňoukálek netrápí… Pozdravuj tam Ferdu a Lízinku, Pištu a Fištíka a fůru dalších našich kočičáčků

    2. Achich, a já mu tak držela palce. Mám tu taky 16 letou Máču. Krapítek nám zhubla,ale jijnak snad zatím Ok.
      Tak hladím po tlapce

    3. Rputinko! (hug) (u) (hug)
      Žofík měl u Tebe krásný život. Miloval Tebe i ostatní Tvá zvířátka a byl za to milován všemi. Byl to moc šťastný kocourek. (h)

    4. (u) (u) (u) ale budiž ti útěchou, že odešel z domova a bylo mu 16 let !!! Co já bych za ty extra tři roky u Dixie dala. Ale pláču tu za Žofíčka s tebou.

      Já si vždycky trochu odlehčím jednou vzpomínkou. Jako dítě byl můj bratr v nemocnici. A měl tam spolupacienta dalšího malého kluka, který skoro nepřetržitě plakal. A když ho chtěl někdo uklidnit každému odeknul slovy „pláču, hergot eště pláču“…. A tak si Rputi poplač a kdyby ti to chtěl někdo vymlouvat, tak mu také takhle odsekni.

    5. Poplakej si Rputinko, tvoje slzy se promění v Duhový most,po kterém bezpečně Žofík přejde za Duhu…tam mu bude dobře a tady máš nás a i když je to brzo,CD už si tě stejně zapsala do pořadníku, s poznámkou – poslat kočku! Hladím Tě a objímám… (hug) (rose2) (u)

    6. Rputi, Žofík odešel z domova, v klidu a pokojně. Už ho nic nebolí.
      To tebe je mi moc líto (u) (h) (u)

    7. Dneska před obědem si Žofík došel na záchod a nepatrně něco ujedl a pak si řekl, že chce zpátky na gauč, na moji deku. Tak jsem ho tam vyzvedla a on zkoušel šlapat mléčný krok, už to moc nešlo, ale dělal co mohl a při tom si docela hlasitě vrněl.
      Takže vím, že odešel šťastnej a to je to nejdůležitější!

      Dík, za Vaše hezký slova!
      (sun)

    8. Žofík měl krásný život, od první do poslední minutky byl milován. (h) Hladím po tlapce!

  3. Také OT, ale jídelní. Včera jsem dělala vepřovou pečeni. Měla jsem jí už delší dobu v mrazáku a nebyla si jistá, jestli tím maso už nějak neutrpělo. Před dvěma dny jsem ho vynadala. Dala do plastické nádoby – takové válcové, takže maso tam „stálo na nose“ a celé ho zalila olejem rozšlehaným s hodně provencálskými bylinkami (dobře 2 lžíce). A ještě jsem tam vecpala tři čerstvé snítky rozmarýnu. Uzavřela a dala na dva dny (bez hýbání) do lednice. Včera jsem ho vyndala, přendala do římské kameniny a…a zalila do poloviny tím olejem s částí koření. Dala do trouby a pomaloučku pekla. Masíčko se jen rozsýpalo, bylo šťavnaté a uvnitř krásně narůžovělé. Rýži, kterou jsme k tomu měli jsem ještě polila trochou toho „zapečeného oleje“. Možná to takhle děláte všichni, ale já dříve nakládané maso odkapala a pak v pekáči podlévala buď vývarem, vodou nebo vínem. Takhle napůl zalité v oleji jsem to dělala prvně – ale od teď budu dělat vždycky. Nevím, jak by to šlo s hovězím (pečeni z něj nedělám), ale u vepřového to byla lahoda.

    1. to pomalé dělání v oleji v římském hrnci,to je vlastně konfitování…každé maso, dělané takto (konfit) pomalu je skvělé….

  4. Dámy,niečo uplne OT ale musím!!!Pred hodinou som telefonicky rodila 4-rodičku menšiny,Snažila som sa,snažila vysvetlovala najskor hlavička,všetko hoovorili,že robia podla pokynov,matka dýchala,tlačila…potom dolne ramienko,horne,počula som aj plakať dieťa…..Ked tam dorazila posadka,tak veľké juchuchu asi 20.tich počerných a zabava,akí sme blbí gadžovia.A potom,že su mentálne subnormní-toto nevymyslí nik.To decko,čo plakalo do telefonu malo asi 2 mesiace.

    1. A co jste s tím dělali? Totiž- to si jako ten porod vycucali z prstu, aby zlegalizovali 2 měsíce staré děcko?

      1. Vlastne nič.PO rozčúlení sme sa na tom smiali,posadka to vykázala ako zneužitie a cigoši mali radosť ako vy…. s bielymi.Zneužitie stojí 70 Eu,ale poskytovateľ ich nikdy neuvidí,súdiť sa nebude,veď to poznate

      2. na držku by měli dostat, a není to rasizmus, za každý takovýhle zneužití – klec na náměstí a u toho,co provedli…už by to nikdy neudělali. :@

    2. Tedy verenko – že se tamti nestydí. A příště, až ti zavolají, budeš myslet, že si zase dělají legraci, ono to bude opravdově a pak si budou stěžovat, žes nepomohla. Ano nemáš to lehké a nevím, jestli bych se přes to dokázala přenést tak, abych se tomu nakonec smála.

      1. Nemám smysl pro humor, pro takové srandičky, protože se zrovna nemusel dovolat někdo, kdo nutně potřeboval pomoc a poradit. Mohlo to někoho stát život.

    3. Škoda, že se jim nedá říct, že na tuto adresu už nikdy sanitka nevyjede. A nejen v tomto případě zneužití, ale i v dalších.
      Nemáš to jednoduché, Verenko. (hug)

    4. Neuveritelne!!!!!!! Co mne na tom fascinuje je, jako proboha proc? Vetsinou i kdyz blb neco dela, tak to ma jakysi smysl – aspon pro neho. Ale toto?

  5. Alex, děkuji za vylepšení mínění o Třebíči… nějak mi utkvěl(a) jako poměrně chmurné město, ale Tvoje povídání a fotky mě utvrzují, že co člověk, to jiné oči, to jiné vzpomínky. Díky!

  6. Výlet do Třebíče a okolí mi dnes ohromně sednul, milá Alex! Mám tu klid, jsem sama jen s Denisem, MLP je někde na cestě od lišejníků do vlasti a po týdnu odjely i obě holčičky s maminou – ty byly angažované jako společnost pro Denouška, aby nebyl dlouho sám, když já jsem v procesu 🙂 . A tak si vychutnávám procházku Třebíčí a prohlížím fotky (Maričko (y) , zano (y) ) a Betíček (y) – prostě pohoda! V Třebíči jsem nikdy nebyla a když vidím tu krásu, je to skoro ostuda – možná by se to dalo napravit cestou na Podmitrov, kdybychom se trochu odklonili z trasy, uvidíme…

  7. No prosím! Stačí si postěžovat na správném místě, a už (sun) a prádlo se suší! Děkuju, Zvířetníčci. 🙂 (f)

  8. U žabek je dneska zase vedro- aspoň schne prádlo (Kuba se vrátil ze školního výletu s batohem šatstva v poněkud ehm stavu- nenapadá mě vhodné přídavné jméno). Výpečkou se pečou, ale vypečené ještě nejsou.
    Polárka si včera přinesla na zahradu polomrtvého kanára, udlábila ho a sežrala. Teď jen tiše doufám, že někomu uletěl a ne že ho někomu ukradla z klece na terase, blbka jedna…

    1. U nás je také dost dusno. Byli jsme v lese a tam jako v prádelně, ale našli jsme 2, slovem dvě, krásné babky. Že by začaly růst???

      1. Tady je taky dost dusno a někde v dálce docela hřmí. A jak tak koukám z okna, nad severem Brna už podle všeho prší.

          1. Hmmm, tady u nás stále trochu (rain) – mám sušák plný nevyždímaného prádla, tak proto. 🙁

    2. (rofl) hele, já se takhle ve třeťáku vracela z chmelu, po třech tejdnech drátkování,studené vodě, protože teplá tekla jen pro telata v teletníku a v ještě ucházejících hadrech,kterým už se ani nedalo říkat oblečení….na to,ž ejsme to přežili,jsm esi v Pardubicích na nádru dali v hospodě každej 2 piva (bylo mi čerstvých 18 a tejden po nich bucnul Černobyl)..takže jsem domů došla poněkud unavená, ale rovně..zazvonila jsem u vchodu a stoupla si tak,aby mě viděli, klíče jsme neměla, nebrala jsem je sebou,abych je neztratila. Z okna se vyklonil amatka , chvilku koukala,já nějak nemohl anajít správná slova a ona z toho okna hlasitě řekla: Šárka není doma, je na chmelu! a to okno zabouchla…nebyl ajsem schopná říct jediný slovo. Šok z toho,že mne nepoznala vlastní matka mne porazil.Sedla jsem si na schody před vchodem do baráku a tekly mi slzy. ZA chvíli se otevřely dveře dole,v nich stála máti a nevěřícně se zeptala: To jsi fakt ty??? Jen jsem kývla. Protočila oči a nařídila. Mazej nahoru! Slíknout jsem se musel ana chodbě a pak jsem radostně upadla do vany…no a tam usnula..vzbudil mne až táta,kterej za další 4 hodiny rozlamoval zámek u koupelny,protože s ena mne nemohli dobouchat. O tom ošacení,co jsem dovezla domů,řekla matka,že ani prase by si nic tak šílenýho neoblíklo….
      prala to na 3x v pračce….a tekla z toho voda..no,raději nemluvím… 😉

      1. To mi připomíná pohádku o jednom skřítkovi, který si omylem nasadil čarodějný klobouk a pak ho poznala jenom vlastní maminka. Ale taky se musela dívat hodně dlouho!

      2. Sharko, synek chodil jako malej do Tábornický unie. To mu bylo tak 8-9 let, když jednou byli na velikonočním táboře…se mi pak vedoucí omlouvala, že si nevšimli, že má sebou dvoje kalhoty, takže to odchodil v jedněch (co měl v báglu nahoře) a že v nich spadnul do potoka, takže jsou takový zablácený…no, přesně vzato stály (rofl)

        1. Pokud staly jenom kdyz v nich nikdo nebyl … to se podarilo kamosovi kdyz jsme slouzili vlasti, ze si cestou z hospody zkratil cestu pres reku. A on ten led nebyl tak tlusty jak si myslel. No vyhrabal se odtamtud, nebyla tam takova hloubka, ale kdyz dorazil na barak, tak rucicky uz neohnul a s nozickama to bylo spatny. Proste na nem to mokry obleceni zmrzlo.

          No a co se spiny tyce … bracha rikaval, ze „to se vypere s vodou“.

      1. Já kupuju šedou rulandu z arcibiskupských kroměřížských sklepů, když nenám, klidně použiji mělnickou bílou Ludmilu- to je tuším mullerka a takymoc dobrá. kdy budeš vyrábět „vinnou klobásu“?, jo zbytek vína – půlku vypiju při výrobě, půlku pak k hotovým…. 😉

        1. Tak vinnou klobásu dám příště, protože tahle rulanda už skoro padla… Trochu víc kyselinky, ale pila se sama, mňam. Na klobásu budu asi muset koupit dvě (rofl)

  9. Tak jsem si zase jednou dala Rozcestník k svačince, to je moje oblíbená varianta cestování 🙂
    Musí to být opravdu krásnej kraj. Díky Alex.

  10. Krásné ráno, dobré ráno z Moravy. Slunce svítí, ptíce řvou, přednosta leží jako dobře přikurtovaný pražec, bo včera bylo ejchuchu a dnes …..

    Alex, díky za krásnou procházku Třebíčí, kde je hezky zachována historická část města, na rozdíl od mého ubohého rodného města Přerova,tam oddolalo jen jedno malé náměstíčko, na které se chtějí odstěhovat tamní radní aby za nimi už nikdo nemohl chodit do toho kopce a konečně by dosáhli nirvány.
    V Třebíči mně upoutalo tohle : Jak upadal vliv mnišského řádu, řídnul i bohoslužebný život a začátkem 15. století se začala bazilika používat ke světským účelům. Byl v ní zřízen pivovar, konírna, prádelna a teprve v 17. století ji do původního stavu uvedli Valdštejnové. Od té doby opět slouží bohoslužbám.
    Vidím, že vše nelze přisuzovat komoušům, tak to potom vypadá,když ekonomika vítězí nad (angel) duchem. (rofl)

    1. Klecenim a hrbenim se jeste nikdo nic nevytvoril. Mnisske rady jsou ponekud uchylne zarizeni … nicit genofond tim, ze budu vybirat nejinteligentnejsi deti, nacpu jim do hlavy ideologii a zabranim jim v rozmnozovani. Celibat … vitezstvi ekonomiky nad prirodou a zdravym rozumem … procpak ho asi maticka cirkev zavadela? Ze by proto aby jeji zamestnanci nemeli komu odkazovat majetek?

      1. Všechno má dvě strany mince. Nebýt mnišských řádů, nevěděli bychom dnes o antice o nic víc, než víme o Etruscích.
        (A ono se to moc neví, ale ze začátku byly kláštery mužský i ženský vedle sebe a celibát nebyl. To se vyvinulo až postupně, až když se zjistilo, že když dáte lidem střechu nad hlavou a dost jídla a nezakážete jim se množit, nebudete stíhat přistavovat baráky. 😀 Oni teda oficiálně tvrdili, že šlo o rozptylování od soustředění na službu Bohu, ale známe svý pappenheimský. 😀 )

      2. Kdysi jsem četla myšlenku, která mi připadá zajímavá: že na vzestupu evropské civilizace má podíl existence neděle a zimy – protože mezi vší tou středověkou dřinou byl aspoň nějaký čas, kdy se pracovat nedalo/nesmělo, a zůstal tak prostor na přemýšlení a měnění věcí, i když třeba jen po malinkých krůčcích. A podobně bych chápala i ty kláštery – uvolnit někoho na to, aby měl čas myslet, není až tak špatná investice, a to, že část toho času stráví modlením, je holt daň době. Jasně, dnes už k tomu kláštery nepotřebujeme, ale to je moderní záležitost…

    2. Jenny, opravdu to vypadá tak, že i před komouši leckde upadal duch a u vesla byla lidská blbost. Holt dějiny lidstva ať chceme nebo ne se stále opakují, jenom
      se mění technika a svět okolo.

      1. Hmm, u vesla je dneska můj junior, na závodech v Německu. 😉 😀 Jsou to vlastně závody dva, jeden se jel v pátek a v sobotu, druhý v sobotu a dnes, v obou se dostal do finále A, a to je s ním přitom na startovní listině sedm mistrů světa.

        1. Aido, držím juniorovi palečky. Konečně jsem mluvila se synátorem o Vašich závodech. Říkal, že ty si bezva baba (inlove) (rofl) a pochvaloval organizaci závodů, že prý to nemělo chybu. Jen cosi mrlal o závodních drahách, že ty první dvě dráhy byly jakési rychlejší. Tož tak. (wave)

          1. Dík za palečky i pochvalu, že synátora pozdravuju. S těma dráhama je to těžké, nikdy nejsou na všech stejné parametry, hlavně záleží na hloubce a profilu dna, taky na případných proudech, nebo na tom, jestli fouká a odkud. Ony ani na našem jediném umělém kanále v Račicích nejsou všechny dráhy stejné, bohužel.

  11. malé OT: k tomu Štíhlá už jsem byla, jsem našla jeden úžasnej výrok Haliny Pawlovský:

    ——————————————————————————–

    Komu by se chtělo mít hubené tělo! Lepší je mít obliny, to je rada Haliny!

  12. No co je dámy!málo píšete,to ste už na výletoch?Inak Sharko to aj ja viem,že je to ta Trebíč.Tu mi to nevadí,len nerozumiem,prečo hovoríte Ta Pariž-ked to bol chlap.Pekný deň-včera som oberala čerešne,po navrate z prace ich vyštikám a zamrazim a ešte večer si urobím bublaninu

  13. Praha hlásí provázek mokrý a studený.
    Zahrála jsem si na staré dobré časy a prala pár kousků v ruce, bleeee, možná ty staré časy nebyly tak úplně dobré! (wasntme)
    Přeju všem krásný den. (h)

  14. Hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dneska žádné výletění, dneska ráno musím vařitpíctasmažit 😛 . Přijede Vilibald s doprovodem a pražská neteřka… , takže nás u stolu bude dost a bude veselo celý den (nod)

    1. S dovolením se připojím k Tvojí mantře a přeji krásný den s Vilíkem, ať mu chutná.
      Včíl si udělám lógr a jdu se nechat virtuálně provést Znojmem. (inlove)

            1. co já vím, jaké máte místní slang…já třeba říkám ta Přelouč a místní – ten Přelouč, s Olomoucem/í je to podobné… (wawe)

              1. Mnó, kdysi dávno, snad ještě v pravěku,jsem měla přítele z Třebíče,tak se mi asi evokoval ten Třebíč. (rofl) (rofl) (chuckle)

              2. Když jsem se přivdala na Moravu, tak jsem se taky nestačila divit – jezdí se do Olomóca nebo taky do Olmiku 😉

  15. Taky bych vzala nějakým palečkem zavděk! (whew)

    Minulý pátek zmizla Sára a vzhledem k tomu, že po ní není ani stopy, tak se obávám, že jí někdo odnesl. Ona byla velice kontaktní a jak vylezla z okna, obtěžovala všechny procházející a hlásala, že teď potřebuje, ale opravdu nutně, pomazlit.

    A ve středu se zřejmě Žofík rozhod, že už to zabalí. A slábne a slábne, jí jen malinko, když mu donesu, spí 24hodin denně buď u mě na gauči nebo na zahradě, kam ho už ale vynáším, protože sotva chodí a nožky se mu podlamují. O jídlo moc zájem nemá. Už se ani nemyje, tak ho jen občas otřu žínkou a jemně pročešu. Teče mu z nosu a mám dojem, že vykašlává vodu. Taky dýchání je obtížnější, takže mám dojem, že začínají selhávat ledviny. Vypadá to, že budu muset zajet k vetovi….

    1. Milá Rputi, moc držím palce, aby se Sárinka našla, nebo sama vrátila. Tak jak píšeš dál, asi budeš její přítulnou povahu brzy potřebovat.
      To co prožíváš s Žofíkem, jsme prožili nedávno a tak ti velice rozumím a je mi to moc líto. Kolik je kocourkovi let? Je-li mladší, stále je možnost, že je to něco jiného. Ale ty podlamující se nožičky….. Ale pokud vysloveně nepláče bolestí a nestraní se vás (asi ne, když spí na kanapi), tak s ním na veterinu nepospíchej, dopřej mu umřít doma. Já jsem pevně přesvědčená, že právě proto, že Dixie mohla být až do konce s námi, bez stresu, že cítila mojí ruku a slyšela můj hlas – že měla klidnou smrt. Bolestí nekňíkla ani jedinkrát (i když tak zesláblé tělo v pohodě jistě být nemohlo).

      1. Maričko, Žofíkovi by teď v srpnu bylo už 16, takže je to dědoušek a už dlouho schází, takže je to událost očekávaná. Na veterinu se mi taky nechce, pořád doufám, že to vezme konec dřív, než se to dýchání zhorší nějakým zásadním způsobem.

        1. Rputi, slábnutí, horší dech a vykašlávání vody jsme tu měli taky a byla z toho voda na plicích (kocánek má 14 let). Dostal léky (2x denně) a hodně se to zlepšilo. Víc léků už ale brát nemůže, takže jsem se vyptala veta, jak to bude vypadat, až už to nebude mít smysl, bude se skutečně trápit a bude potřebovat poslední službu. Prý si lehne na bok a bude s viditelnými velkými obtížemi dýchat. Ale u vašeho kosourka může být prvotní příčinou i slabé srdíčko, z toho to vykašlávání vody taky může být… Nic pěkného. Držím (y) , abyste se netrápili, chjo.

          A držím (y) i Sáře!

    2. Rputinko 😉 držím palečky (y) , aby se Sárinka vrátila (h) a Žofík, aby se netrápil, 16 let lidského času, je podle kočičího věkovníku cca 82 let věku kočičího…jestli se rozhodl odejít za Duhu, tak ať odchází z domova, kde mu bylo dobře… a i když tu bulím, protože vím, jak je to těžký a bolavý …přeju Vám oběma hodně sil, abyste to zvládli….(rose1)

      1. Dík za podporu!
        Žofík se u nás narodil, byla jsem u toho a držela ho v ruce, když měl 12cm. Extrémně čistotnej, nikdy nebyl moc chovací, jen se tak „tiše zúčastnil“. Obdivovala jsem ho vždycky, když se náš počet rozmnožil a Žofík koukal na toho nováčka, jak se tetelí a šel, ducnul do něj hlavičkou, aby ho přivítal a uklidnil. 🙂

    3. Milá Rputi, je mi líto, že tolik pohrom musí chodit pohromadě. Kočenka se vrátí, třeba se jenom něčeho lekla a někam utekla a nyní se schovává a dává si na čas. Já vím jsou to jenom slova útěchy, ale stále je naděje.

      1. Alex – Sára není zrovna lekací. Když ji něco co prťavého pidižvíka přehodil u nás přes vrata, tak to s ní ani nehlo a prostě se nám nastěhovala do kuchyně.
        Kdyby se jí něco stalo, tak to už bych za těch 10 dní asi věděla. Bylo to před víkendem, přijížděj lufťáci a někomu se líbila kočička, co se táááák strašně moc mazlí. Hlavně, aby to byl někdo slušnej.

    4. Rputinko (inlove) , držím Tě za tlapku a moc si přeju, aby Žofík, jestli je opravdu jeho čas, u Tebe jen v klidu usnul, aby lehkou tlapkou přeběhl za Duhu. (h)
      Plivníček Sára – jestli jí někdo odnesl, jestli se k někomu rozhodla nastěhovat, tak snad si to tam ošéfuje ke své spokojenosti, jako to udělala u Tebe. 🙂 (y) A taky je možné – právě proto, že je to plivník – že se u tebe zase objeví. (h)

      1. Rputi, myslím na vás (y) (y)

        Je to děs, tak dlouho jsi pro Sárinku hledala hodný páníky, až se (doufejme) našli …. v krajně nevhodnej čas a blbým způsobem.
        Žofíkovi přeju pokojnou cestu (u)
        No, co se tebou (h) ….drž se, myslí nás na tebe spousta (y)

    5. Milá Rputi, život jsou samá setkání s lidmi a zvířaty a to setkání krátká a nebo dlouhá. Moc bych ti přála aby setkání s Žofíkem bylo dlouhé, třeba ještě veterinář pomůže k jeho uzdravení. A Sára ať se vrátí v pořádku jako včera ta moje vehementní Tindra. Držíme palce, tlapky a drápky.

  16. Byly jste neuvěřitelně rychlé, milé dámy, a intensivní. Vyšli jsme s Garykem a kde se vzala tu se vzala byla tu Tindra. Ale pochopila jsem jedno, to není Garyk co vyčuchá kočičku. To Tindra vyčuchala Garyka. K němu vždycky běží, na mne se vykašle. Drapsla jsem ji a šup domů. A my mohli jít na klidnou procházku, pokud lze mluvit o klidných procházkách s Garykem.
    Tak se dobře mějte a užívejte si neděle, sobota už je v čudu.

    1. Velká kočko, dodatečně se zpožděním přeji všechno nej, nej, k narozkám a hlavně , hodně,hodně zdraví. (rose1) (h)

    2. Velká kočko, tak jsem dočetla a jsem velice ráda, že se Tindra držela při domě a neutekla. Ale musely to být nervy, co?

    3. Milá Velká kočko (inlove) , naštěstí jsem o ztrátě Tindry četla vlastně až po zprávě o jejím návratu, tak jsem se ani nestačila leknout. Jsem moc ráda, že jste zase všichni pohromadě. (hug)

      1. Táák, Vave se nám nestačila leknout, to je dobře, ta koupelna na úlek ouplně stačí.
        (rofl)

  17. Ve Znojmě jsme hráli Nebezpečnou křižovatku a při té příležitosti nás kdosi od města provázel podzemními chodbami pod městem. A to bílé víno co jsme ochutnali bylo moc dobré.

    Lidičky zvířetničtí, to snad není pravda ale nemohu nalézt Tindru. Ani nevím kdy jsem ji viděla naposledy. Včera jsme se vrátili domů až o půlnoci, dnes jsem vyspávala, pak jsem šla se psem a odjela nakoupit. A když jsem teď večer volala princezničky že dostanou tyčinky objevila se jen Daisy a vyčítavě se na mne dívala. Že by na zavolání Tindra nepřišla se nikdy nestalo a když tenkrát nepřišla byla venku kam proklouzla. Jistě se pamatujete jak ji Garyk vystopoval. Buď zmizela při našem včerejším návratu a nebo dnes. Už jsem běhala venku a volala a nic. Musím vzít na pomoc našeho stopaře ale nedělám si velké naděje. Tindra už asi není nablízku jako byla tenkrát.
    Takže co zase od vás chce Velká kočka? No přece jako vždycky abyste jí a Tindře přidrželi palce. Cítím se dost bezradná, Kočka má chip ale žádný řemínek s telefonním číslem. A ani nemám její fotografii když bych vyvěšovala letáky tady v okolí.

  18. Promiň, Alex, pokochala jsem už ráno, ale na poděkování nějak nedošlo (blush) . Nojo, Třebíč… tak tam sem taky nebyl. Takže velikej dík za krásné virtuální zprostředkování! 🙂

    1. Milá Louk, děkuji za komentář pod fotkami. Chtěla jsem odpovědět tam, ale nějak mi to nechce naskočit, tak to dělám takhle. Ale kkliknutím na tvé logo mi naskočila tvoje alba a já se po dlouhé době zase kochala tvými fotkami a pohledem na Pedra. Koukala jsem, kolik alb jsem propásla (kam mi ten čas mizí!!!). Tak jsem to teď doháněla. Vééééélmi hezké.

  19. Milá Alex, krásně jsem se s tebou prošla a jak tvoje, tak Zaniny fotky tu atmosféru krásně dokreslily. Ano, česká země má spoustu nádherných koutů a jsem ráda, že alespoň takhle do nich mohu nahlédnout.

    A foto OT. Nechci konkurovat fotkám HankyW (a snad mi promine), ale když už Chet napsal (a ona přeložila) takové krásné povídání o jižnanských bažinách, tak já ho ještě trochu dokreslým dalšími fotkami. Hlavně cypřišů, protože tyhle stromy mne fascinují a ráda je fotím. Na fotkách jsou krásně vidět ty „náběhové kořeny“ (cítím se velice poučená). Je to bez popisek a fotky všelijak přeházené, ale snad to nevadí. Jsou starší a z několika míst z parků kousek přes hranice Alabamy na Floridě. Cypřiše tam vidíte v normálních podmínkách (částečně pod vodou), za sucha ( zcela vykukují „kolena“, zem je jen mírně měkká a dá se po ní chodit) a pak po velkých deštích, kdy voda stoupla a rozlila se po okolí. Ten dřevěný chodníček, který se klikatí mezi cypřiši byl v té době nový. Také aligátoři jsou z Floridy, ze státního parku Waculla, nedaleko hl.m. Tallahassee. Tam „povinně“ bereme všechny naše evropské návštěvy. Jak vidíte, když má aligátor plný bžuch, klidně si lebedí i vedle želv (jinak jeho potrava).

    http://marickac.rajce.idnes.cz/cyprise/#

    1. Maričko, díky za doplnění dalšími fotkami téhle zajímavé přírody. Chetův Hančin článek je VELMI zajimavý!

    2. Marička,tie fotky sú strašidelné a pritom krásne.Ja jednom obrazku to bola vistéria?Ak ano,budem ju musieť ukazať tej mojej-málo kvitne,nesnaži sa ani trochu,aj ked jej dohovárma.

    3. Maričko, úžasné fotky, díky. Ten krokouš s želvami je neskutečný ! A zase ta chytrá příroda, aby se stromy pěkně držely na bažině, udělají si dobrou základnu z náběhových kořenů . Díky za rozšíření obzorů. (clap)

    4. Maricko, Chet si prevelice prohlednul fotky a ziral. Jednak na ty nabehove koreny – u nas se rozsiruji pozvolne, tam u vas je to takovy naraz. Ale hlavne jsme koukali na aligatora s dravyma zelvama. Parada.

    1. Xerxová, krásné fotky a jejich velice zajímavá úvodní prezentace 🙂 Až jsem se lekla, že se mi zbláznil počítač – jak tam na mne začaly jednotlivě „vystřelovat“. Ale jako vždy, jedna hezčí, než druhá (např. ta větvička s šiškami), páník prostě umí, umí.

    2. Fííha, ještěže Marička s vystřelováním varovala, bych se jinak trošek vyplašila 🙂 . Xerxová, je to záviděníhodná nádhera! Skvělý obrázky – vodní, kamenité, luční…, jeden hezčí než druhý (y)

      1. nojono – páník spěchal a tak to vygeneroval … trošku divoce (chuckle)

        Fakt byly hory mocmoc pěkný – cesta byla většinou liduprostá – jen u Jelení stráně byl hustší provoz a pak pochopitelně od Jizerky k parkovišti. Ráno opět Yarýsek parkoviště „otvíral“ – ale před polednem už tam nebylo ani místečko.

    3. Fakt hezký fotky. Dálky, blízka a i makra – brounčínci na kvítkách, která já neznááááám ;( . A hříbky kováře přávidím. U nás ani holubinka, i když na naše poměry napršelo dost, ale na houby málo. A ty hory, fakt už jsou poznat ty tisícovky.

      1. nejvíc se mi líbila ta malinká bílá kvítka, která jsem snad nikdy neviděla. Taková divná „minisasanka“ – kvetla v podmáčených místech a v zeleném mechu byla krásná. A bylo jich tam hodně. Na fotkách je bohužel neostrá. Doma jsem našla, že se jmenuje sedmilístek evropský. Je zajímavé, že jsem počet lístků počítala v lese (věděla jsem, že je to důležitý znak při identifikaci) a většina byla sedmilístková, ale byly tam i šestilístky :O
        Jinak byla spousta pryskyřníků, kopretin, šťovíků, bodláků, lupin… taky knotovky, kakost a rdesno, rozrazily a pomněnky a jestřábníky… no a pak mocmoc pro mě neznámého lupení (wave)
        Krásná je pralouka (fakt jí tak označují, někdo má prales, někdo pralouku) pod Bukovcem. Prý to není uměle vyklučený prostor (jako je třeba Velká i Malá Jizerská louka) , ale tam prý nikdy les nebyl… a na skladbě rostlin je to prý poznat. Roste tam arnika i vstavače – ale nelezli jsme do ní, šli jsme kolem jen po stezníku.

          1. Parádní fotky (nod) Ta mlha jim dává úžasný rozměr. U Wolfgangsee jsme kempovali jeden prodloužený víkend na jaře 1990 – můj první pohled „na západ“ … Měli jsme s sebou obě cácorky – dneska je tu mám taky obě… nějak to letí… tenkrát se jako jediné koupaly v ledovém jezeře a jektaly zoubky… dneska jsou to sedmadvacetileté baby…

            Mám volno – Kvílík spí, nádobí je umyté a mládežníci s polovičkou hrajou. Dědovi bude v létě osmdesát, tak připravují koncert potomků…

            Pralouka pod Bukovcem je hned vedle parkoviště. Když dorazíš po Polubenské silnici, máš jednu hospodu po levé ruce, druhou proti sobě (a za ní je Bukovec) Pralouka je po tvé pravici.

  20. Pri&teľstvo,podpora,vzdelavanie a ešte mnoho iných vecí…to všetko je tu.Počas štúdia v Brne som bola aj v Trebíči,pekne som si pospomínala.Vďaka.
    Stetinko,ako je to so Zkumavkou,bola,bola u lekára

    1. Tak tohle vám musím napsat. Přišla jsem od rajčat k pecku a napsela mail Štětince s dotazem, jak je Zkumavce. Pak kliknu na mail od Marsky a tam dotaz, jestli nevím, jak je se Zkumavkou. A pak kliknu na Zvířetník a tady se ptá Verenka. Tak Zkumavko, kdekdo Tě moc pozdravuje. (sun)

    2. Taky na Zkumavku moc myslím, kdyby bylo po mém, tak jsem na ni volala rychlou. Doufám, že se to zlepšilo, ale vyšetřit by se měla!!!
      (y) (y) (f) (y) (y)

  21. Otík: nechtěl by někdo z Prahy mražené svařené houby. Jsou to pouze hřibovité. Z loňska, jíme je už celou zimu a jaro, tak se nemusíte bát, že se otrávíte. Přivezla bych to. Mám toho asi tak dva kýble?

  22. Na krásný výlet jsi nás vzala, milá Alex. (inlove) U nás je tolik nádherných míst, která bych bez vás nikdy nepoznala, děkuju moc. (f)

  23. Tak jsme byli na soutoku Jizery a Jizerky (že by fotky kámen a voda na příští sezónu?? – úžasně balvanovitá koryta, spousta kaskád a jezírek… na letní ledové cachtání príma místo), nakoukli do Polska (psí pas jsem měla, „člověčí“ doklady jsme neměl ani jeden (chuckle) ) Pak jsme prošli osadou Jizerka, vylezli na Věžní skály (1018mnm) nad Jelení strání a vrátili se po staré zarostlé Celní cestě na Jizerku. Úžasné byly louky – všechny možné kytky kvetou – znám jich hodně (alespoň si to myslím) , ale při pohledu na to bíložlutočervenomodrozelené království neznám skoro nic. A těch hmyzáků všude…
    Betka vzorňák, jen výprava německých turistů trošku zaváhala, kdo že bude na těch hatích komu uhýbat…
    Jo a ztráta veliká… když jsem přeskakovala z jedné vrcholové skalky na druhou, tak mě opustily moje milované kalhoty… Praskly přes celou jednu podprdelní část… (tmi) takže jsem měla dost moderní úbor (rofl)

    1. Páááni, už se strašně moc těším na fotky.
      Kalhoty nechť odpočívají v pokoji (chuckle)

    2. Gatím budiž země lehká, ještě, že za své nevzala některá část tvého těla. Před prázdninami by to byla smůla!

    3. Je krásné, že gatě odešly ze světa se ctí – ve stoje, jako generál v bitvě. (y) Čest jejich památce! Viděly s Tebou kus světa; pravda, obvykle hleděly k východu, když Ty jsi zkoumala západ, ale to jim vůbec nic neubírá na velikosti! (clap)
      Šiš! (blush) tím jsem nechtěla říct, že nosíš snad nějaké veliké kalhoty, ale napsat, že jim to nic neubíralo na malosti je prostě blbost. (chuckle)

        1. (rofl) koukám, že nic nepotěší víc, než neštěstí druhýho (rofl)

          Chudinky kalhoty už jsou v popelnici… budiž jim spalovna lehká (chuckle) Jinak cestou zpátky jsme potkaly davy – ale naštěstí jen jeden kus cesty (umíme zmizet mimo značené cestynecesty) a v protisměru. Takže pochybuju, že by se někdo nějak ohlížel zpátky a zkoumal mé pozadí… Spíš je mohly zaujmout mé nožky (chuckle) Nosím proti všem módním doporučením v sadálech ponožky a když se jde cestou necestou a navíc podmáčenou, tak nakonec jsou bílé ponožky rezavé bahýnkem a nacucané až ke kotníkům (tmi) Takže přes Jizerku – coby srdce Jizerek – plnou cyklistů a tůristů jsem šla s urvanou nohavicí a odkapávalo mi bahno z noh… Ale všichni měli zrak stejně upřený na oflusanou Betku – někteří strachy, jiní nadšením… Panička byla zcela nezajímavá (happy)

          1. To se mi líbí. Panpréésorka je vyznavačka prudké elekance A nějaký flusšpagát elekantní dogušky ten celkový dojem nemůže pokazit (dance)

          2. takže teď víme, proč ji berete sebou.. (wait) a já myslela, že z lásky k ní, aby byla v přírodě..jo,houby, ono je to zištné,aby odváděla pozornost (chuckle)

      1. Vaaúúú všichni (y) (rofl) . Ale to se dělá, takhle si utahovat z věrných gatěk?!? (wait) Oddaně provázely, na nečas nehleděly a statečně pozadí kryly, jistě by si minutku ticha zasloužily…

  24. Díky za výlet. Byl i trochu vzpomínkový. Třebíč mám spojenou s nádhernou procházkou na Mohelské hadcové stepi.
    http://botany.cz/cs/mohelno/
    Byli jsme tam před časem první týden v květnu a byla to botanická zahrada s rozkvetlými vzácnostmi. Fotografie nemám na rajčeti, ale nebyl by to problém, jen nebýt líná 😉 Jinak se nutně musím do Třebíče ještě vrátit. Udělala jsem tam fotografii, ale měla jsem ji zabrat o krok doprava. Tušila jsem to už cestou k autu, o to víc mě to štve. (dance)

  25. Krásné dobré ránko přeju z (prašné) Prahy. (h)
    Omlouvám se, včera mi nešel celý večer internet (ani televite, jsme na kabelu), takže na mejlíky se pokusím odpovědět. Teď se pokouším alespoň trochu odprášit byt – u vědomí marnosti, neb v pondělí tu budou řezat sádrokartony. 🙁
    Nicméně celkově se to rýsuje krásně (y) … ovšem na druhou stranu, po koupelně plavně přecházíme do malování půlky bytu , chjo, takže teprve odteď tak za deset dnů se to u nás drobátko znormalizuje. (Ne tak úplně na dlouho, neb po prázdninách nás čeká vestavěná skříň a malování druhé půlky bytu, au.)
    Drahá Alex (inlove) , Tvůj článek si vychutnám až k poobědovému kafíčku, v relativní čistotě. :o)
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Vave, ty jseš normální hrdina kapitalistický práce :*
      Víš, jak dlouho už se ukecáváme, že by SE ten obývák měl vymalovat? (think)

        1. No, taky jsem si asi rok velmi vážně pohrávala s myšlenkou, že vymalujeme. Než mi koupelnu, kuchyňí špajzovou skříňí a WC proběhly vodopády z pračky v patře. Prostě si usmyslela, že si nevypne přítok. Tak suším a větrám a suším a malování mám povinné 😛

          1. „Kočičky říkají: „Nic nemaluj, nestěhuj, neškrab – nám to vyhovuje, jak to je, i s vlajícími pavučinami, šak my je pochytáme.“
            Ajenže přídou kominíci a budou vložkovat komín a prej budeme ouplně zaprášený (snad se ohlásí předem a stihnu z mezichodbičky vystěhovat záchůdkové útočiště) a to je správná chvíle trochu přemalovat.
            Akorát bych potřebovala barvy. Žebříček. Stoupací. Štětce a válečky a takový ty věci kolem. Brigádníka.
            NĚKOHO, KDO BY TO UČINIL. Už douho chci ložnici celou zelenou, hmm… 😉

  26. Sluníčkové ráno od žabek 🙂
    Pěkné povídání, o tom zámku jsem nikdy neslyšela. U Dalešické přehrady jsem byla, ale lodě tehdy nejezdily. Zato jsme se byli podívat v dalešickém pivovaru, kde se natáčely Postřižiny. Dodnes se tam vaří pivo, dá se ochutnat v pivovarské restauraci. Provedli nás pivovarem, ukázali i škopek, ve kterém se hlavní hrdinka koupala, mají veškeré staré zařízení. Dokonce jsou v objektu i hotelové pokoje, dá se tam strávit dovolená- a v pokladně prodávali ty parádní kalhotky, které měla paní Vašáryová na sobě, když ji manžel vyplácel hadičkou od pumpičky 🙂

  27. Krásne dobré ráno všetkým! Nebo je konečne chrpovomodré a to je fajn. Na tej fotke som si najprv pomyslela – maják. A kde sa zobral uprostred poľa? Som to ale trúba! (dog)

  28. Hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Třebíč je krásná. Byla to první dovolená s Xerdou v roce 2000 – všechny cesty byly přizpůsobeny tříměsíčnímu dozímu miminku (dovolenou jsme plánovali ještě s Aronou, bohužel tenkrát přišla smutná změna… ) No a pak jsme tam byli i s Betkou – to když jsme tam vezli mlaďasku, která trávila dost času v místním archívu, když psala diplomku.

    Ruksak je zabalený, kafe i čokoláda v něm čekají na další vrcholovou odměnu. Jedem směr Bukovec a Jelení stráň.

        1. Xerxová, díky. Fotky jsou moc pěkné. Vypovídají o Vaši životní filozofii. Všude se psem. To znám, to potom i kulturní a historická místa nám připomínají
          „Tady jsme byli s Besynkou (Eriskou, Klérkou) …“! a snad i pro tohle, zatím vždy následoval pes další, aby vzpomínky na hezká místa tak nebolela, když ten předchozí už není.

        2. Je, pan profesor Xerxes. (h) Moje sestrenice v Praze mela takhle zihanou dogu Fatimu. Ta byla jak ti cinsti akrobati – sve telo umela rozpolozit do maleho kresilka u okna, aby videla, co se deje venku a mohla delat domovnici. Dozila se sedmi a pul let a jeste s Helenou postavila barak za Prahou. Byla zlata.

          1. chicht – tady na tý fotce měl do profesůry daleko. To byl tak (wait) můj mimíšek na základce (chuckle)

  29. je u nás spousta krásnejch míst a já jsem všem za jejich pohled a přibližování vděčná, protože je z toho cítit hrdost a láska…prostě : hrouda nohy víže a já dodám – a ví, proč to dělá 😉

    1. Sharko, ano, je u nás krásně, jen se umět dívat, užívat si všeho a snažit se nezničit.

  30. Alex, to mne potesilo, protoze to tam znam. Pritelkyne meho synovce tam ma rodice a stravili jsme tam par peknych dnu s Chetem pred nejakou dobou. Mne nejvic dostal ten zidovsky hrbitov, jak se sklani hluboko do strane. Nektere nahrobky jsou velmi stare. A byl tam klid a mir, byli jsme tam dost pres hodinu a nikde nikdo. A to sloupovi v podzemi baziliky je uchvatne. Mam z toho hafo fotek, dokonce i na foto papiru, protoze digital jsme meli prehistoricky a nevedeli, jak zakladat alba. Ale ta krajina kolem mi prijde krapet jak na vetrne hurce – coz neni negativni, jen mi to tak prijde.

    1. Když jsem procházela uličkami a náměstíčkem Židovské čtvrti, slíbila jsem si, že se sem ještě vrátím na podrobnější průzkum, do kterého zahrnu i hřbitov. Ještě mám dluh v bazilice, tam ale musím zjistit, aby bylo volno a nekonala se bohoslužba. Její sloupové podzemí mne láká. Asi na podzim, protože před zámkem byly stavební ohrady, tak si myslím, že během léta budou opravy provedeny.

  31. Alex díky za pěkný článek a fotky. jako by tam jeden byl. Návrat do historie krásného kraje, kde jsme se často vyskytovali v letech padesátýcha šedesátých minulého století. Pod Wilsonkou jsme na louce spívali a po žulových stěnách Wilsonky se pak přes den sápali. Ano, bylo to kolem 100metrů a stálo to za to!!

    1. Věříš, Jiří, že když jsem koukala na krásné okolí, zalesněné stráně a uvažovala o tom, jak asi vypadala krajina před přehradou, tušila jsem, ba co více, VĚDĚLA JSEM, že jsi určitě u Wilsonky trávil hodně svého mládí 🙂 .

Napsat komentář: sharka.68 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN