Taky mám jeden takový šuplík (kromě všech ostatních „hromádek“), kam dávám takové ty věci co nemají své stálé místo. Čas od času se v něm snažím udělat pořádek, ale vlastně ho spíš jen přerovánávám, uklidit v něm nelze. 🙂
Ale celkem jsem se naučila nečekat na AŽ. Snažím se užívat si svá drobná štěstíčka hned. Když mají potomci náladu, hraju s nima „člověče“ hned, ne až umyju nádobí, když svítí sluníčko užívám si s Yummou procházku a nemyslím na prach, který je nutno doma utřít a taky piju vodu z krásných skleniček po babičce, nečekám až bude příležitost je použít a nosím hezká trička na doma 🙂 ….. Život je příliš krátký na to aby se odkládal.

Vavísku už aby byla středa a termín se stihl,

zrovna o víkendu jedu dělat revizi před půl rokem opuštěných „šuplíků“, už jsem zabydlená tak povyklidit mezideponii a ani se mi do toho nechce, proč mít věci co jsem půl roku nepotřebovala, pevně doufám, že případní kostlivci mezitím ztrouchnivěli nebo je odnes čas

PALCODRŽNA PRO RÍŠU FUNGOVALA !!!!! HURÁ !!!!! PÍŠE KAROLÍNA!!!!!
Ahoj, jsem tady na mrtvici, nenávidím počítač, nenávidím celý svět, už
půl hodiny píšu na Zvířetník, jak jsme dopadli, 5x jsem napsala dlouhou
zprávu, 5x SE TO VYMAZALO, tak jsem to chtěla rozložit do více zpráv,
pokaždé já se to ztratilo, objeví se mi, že nelze odkaz zpracovat a
všechno zmizí, já se tu snad vzteky zblázním!!!!!
Tak jsme zpátky!
V čekárně jsem se rozbulela jako debil.
Vypadala jsem po vstupu do ordinace jako když mi vymřela půlka rodiny na neznámou infekci. Celá čekárna ztichla, mysleli si, že jdeme na uspání! Aspoň byl klid od pitomých dotazů a každý si svého psa držel na vodítku, když tam byla kočka. Ještě jsem tam totiž nezažila kočku, pořád tam vidím jen pejsky.
Minulá návštěva byla hodně nepříjemná. Připadala jsem si tam jak
vetřelec. Pán se psem vedle mne mě oslovil, abych s tím kocourem šla
ven, protože ruším jeho psa, on kočky nemá rád! No, to si nevymyslíš!
Taky dostal takovou odpověď, že si jí bude pamatovat hodně dlouho.
Verdikt je následující:
Ríša má nevratné změny na rohovce, tzn. postupně na očičko oslepne.
Třetí víčko – u koček „mžurka“ má onkologický nález, tzn. rakovinného
původu. NENÍ TO ANI ZHOUBNÉ, ANI TO NEMETASTÁZUJE! Občas se to u kočiček stává. Operativně se tedy odstraní třetí víčko, sešije se vnitřními
stehy, které jsou samovstřebatelné a časem se oko zhojí. NEHROZÍ, ŽE BY
SE TO ROZŠÍŘILO TŘEBA DO HLAVIČKY, DO PLIC………! Kocourek tu může,
sice na jedno oko slepý, být dalších x-let.
Vet nabral stěry, pošle je do laborky, máme ještě kapat očičko, cca
10-14 dnů má na rozbor, pak mi zavolá a objedná na operaci třetího
víčka. Ta je ambulantní, tzn. dojedu s Ríšou do Pardubic, tam ho
odoperuje a já po cca 3-4 hodinách můžu zase jet zpátky do Prahy. Nebude
mít ani žádný límec, takže by mělo být vše v pořádku. My dvě můžeme jít
na dobrý oběd! Stehy jsou vstřebatelné, takže se nebudou ani vytahovat a
jsou jen vnitřní.
No, jsem šťastná, on je fakt zlatíčko, sluníčko moje…….. Melíšek je
první, miláček, Zrzínek je teď děsný mazel, mám z nich z obou radost,
ale Ríša? To je moje srdeční záležitost!
Jinak mi vet řekl, že kdyby Ríša zůstal venku a neměl lékařskou péči,
tak to u něj propukne stejně, ale bude ho to svědit, bude mu to vadit,
bude si to drápat, tím do toho dostane infekci a potupně někde pojde
nebo mu nějaké jiné zvíře ublíží, protože vycítí jeho slabost. Tady mu
„ubližuje“ Melíšek tím, že ho pořád olizuje a pečuje o něj.
Zrzínek si s ním dokonce i pohrál.

Dneska je můj poslední den v práci… Vyklízím si svoje šuplíčky, předávám agendu kolegyni-nástupkyni, loučím se se všemi (snad jsem nikoho neopomenula). Je mi trošku smutno, trošku veselo, už nebude žádný frmol a shon koncem měsíce při uzavírání docházky a mezd. Teď už bude jen balení, cestování a poznávání jiného kraje.

Vave, když jsem si to četla někdy ve čtyři ráno poprvé, nabyla jsem dojmu, že jsi učitelka, co se probírá zabavenýma věcma v šuplíku… A je z toho těžce melancholická, protože si s nima sama nehrála!

Šuplíkov mám po niekoľkých sťahovaniach minimum, takže nemám kde škrečkovať zbytočnosti 🙂 .
Zato som vyvinula systém kôpok – kopím doklady a bločky a veci s ktorými si v danej chvíli neviem rady, do kôpok rôzne po nábytku. Potom ma raz za čas chytí tá správna „šajba“ a kôpky pretriedim a zmetiem. Niekedy tak dôkladne, že tie veci už nikdy nenájdem! (rofl)
Šuplíky v nás – to je ťažká téma. Mám ich niekoľko, ktoré už ani nechcem otvárať. Niekedy sa začnú vyťahovať sami od seba v noci alebo nad ránom, keď nemôžem spať. Vtedy sa mi vynárajú staré trapasy a zabolia ako čerstvé, veci za ktoré sa hanbím aj sama pred sebou, veci ktoré som premeškala, mohla, nemusela alebo jednoducho dobabrala. Ale príde ráno, človek si naleje kávu, zlé šuplíky zase pozatvára a ide ďalej. Inak to asi nejde.
Tu síce leje (čo leje, tu padajú fúriky), ale majte podľa možnosti všetci pekný deň! (sun)
A netreba dnes obzvlášť držať Karolínkinmu Riškovi? Dúfam, že som to nepremeškala!
(y) (y) (y) (y)