Narodil jsem se a vyrostl v kraji, kde bažiny jsou téměř všude. Když se podíváte na detailní mapu okresu Horry v Jižní Karolíně podél atlantického pobřeží u hranice Severní Karolíny uvidíte, že téměř dvě třetiny půdy jsou bažiny (swamps). Moje rodina po generace obdělávala suchou půdu mezi bažinama.

Ale do bažin a k řekám, které kolem protékají, jsme chodili často na ryby, plavat, k baptistickým křtům anebo jen tak pro radost. S výjimkou oblasti blízko u pobřeží jsou naše řeky a potoky v Horry a přilehlých okresech obklopené bažinami. Bažiny jsou součástí říčních niv, v nichž téměř vždy stojí voda a aspoň vlhké a blátivé jsou vždy.

Nikdy jsem nesdílel nechuť většiny lidí k bažinám; často i lidé, kteří vyrostli kolem bažin, k nim mají jistý odstup, jenž vyzařuje i z některých jmen. Ve Virginii se jedna bažina jmenuje Velká Ponurá (Great Dismal Swamp). U nás v Jižní Karolíně nedaleko Charlestonu je Díra do pekla (Hellhole Swamp). Už jako dítě jsem měl bažiny rád; ale od doby, kdy jsem vystudoval biologii, jsem si je zamiloval. Je to jeden z nejproduktivnějších ekosystémů na Zemi jak v druhové diverzitě, tak i v množství zastoupených tvorů, které se zde rozmnožují a nacházejí potravu a bezpečí.

V Horry (vysloveno Ourý) jsou dvě krásné řeky s vlastními bažinami: Little Pee Dee a Waccamaw. Směřují na jih, kde se potkají s Great Pee Dee a Černou řekou a společnými silami pak plynou do zátoky Winyah u města Georgetown a odtud do Atlantiku. Severně a jižně od tohoto ústí se nachází největší nedotčená oblast slanisk na atlantickém pobřeží Severní Ameriky. (Bohudík většina tohoto území patří Univerzitě Jižní Karolíny a je pod správou její vynikající katedry oceánologie.)

Za slanisky se nachází Intracoastal Waterway, vnitrozemský kanál vedoucí z texaského Galveston

u až téměř k New York City, vybudovaný během 2. světové války k ochraně americké námořní dopravy před německými ponorkami. I slaniska jsou neuvěřitelně bohaté ekosystémy. 0řichází se sem rozmnožovat mnoho mořských ryb, krabů, krevet a jiných tvorů. Bez slanisk by v oceánu bylo mnohem méně života.

Byla to právě ta velká bažina okolo řeky Great Pee Dee, která od raných dob koloniálních až do třicátých let 20. století držela severovýchodní kout Jižní Karolíny v izolaci od zbytku státu. Můj dědeček postavil dům ve dvacátých letech minulého století, když si bral babičku, ale elektriku jim zavedli až v roce 1938, když Franklin Delano Roosevelt podpořil elektrifikaci odlehlých kusů země.

A bylo to zde a i v jiných bažinách Jižní Karolíny, kde mocná britská armáda byla kompletně bezmocná v bitvách a potyčkách s americkými povstalci během americké války za nezávislost. Místní milice, vedené generálem Francisem Marionem (měl přezdívku Liška z bažin – Swampfox), často začali potyčku s červenokabátníky, aby se poté stáhli do jim důvěrně známých bažin. Většina britských jednotek, která je následovala, se ztratila bez jakékoli naděje na záchranu nebo přežití. Můj předek Pierre Michaud, důstojník karolinských milicí a hugenotského původu stejně jako Marion, po boku Mariona v bažinách bojoval.

Až do začátku 20. století většina komerční činnosti v Horry byla převážně těžba a zpracování dřeva z úrodných náplav pro stavbu a udržování dřevěných lodí. Kromě stěžňů se především vyráběl terpentýn a produkovala smůla. Zdejší neobvykle vysoké borovice byly ideálním materiálem pro stěžně. V koloniálních dobách se vybrané borovice označovaly královským cejchem a směly se použít jen na stěžně pro královskou flotilu.

V okrese Williamsburg u Černé řeky je město Kingstree jako připomínka králových stromů. Teprve až parníky nahradily dřevěné plachetní lodě, se lidé v Horry přeorientovali na zemědělství, zejména tabák. V minulosti tam byly i rýžové plantáže ve sladkovodních mokřinách u pobřeží. Ty ale zničilo tsunami ve velkém zemětřesení roku 1886, kdy slaná voda zatopila rýžová pole a tím je navždy znehodnotila pro další zemědělské využití. Tak zde jsem vyrostl – pěstovali jsme tabák, kukuřici, s

óju, bavlnu a JÍDLO (prasata a krávy) mezi bažinama, které vždy byly na dohled. Je to krajina mého života.

Jižní Karolína má tři odlišné geologické oblasti: pobřežní nížiny (the Coastal Plains), písečnou pahorkatinu prehistorických písečných dun, kde bylo pobřeží před mnoha milióny let (the Sandhills), a Piedmont, kde začínají hory. Místo, kde s Hanou bydlíme, je unikátně netypický kousek pobřežní nížiny, který zasahuje hluboko na západ do písečných vrchů. Půda je písčitá, ale je to jen kousek k bažinám, včetně bažiny z největších, přilehlé k řece Congaree.

Dnes má tato bažina chráněný status jako Congaree Swamp National Park. Nachází se zhruba 30 km od hlavního města Jižní Karolíny. Je to nejrozsáhlejší porost původního lužního lesa v údolní nivě v Severní Americe, kde se nikdy stromy komerčně netěžily. Chráněné území má přibližně 22 tisíc amerických akrů neboli 8 880 hektarů. Je tam mnoho stromů, které drží americký a světový výškový rekord, včetně 60 m vysokého cypřiše holého a javoru červeného, jehož kmen je tak široký, že obejmout ho vyžaduje 12 lidí. Je to jedno z nejkrásnějších míst, které znám.

Do Congaree jsem začal chodit koncem 70. let, když jsem studoval v Columbii. Od r. 1976 byl park Congaree pod ochranou amerického úřadu pro národní parky (US National Park Service), i když nějakou dobu se nadále využíval k soukromým účelům, převážně honitbě, a veřejnost tam mohla jen na speciální povolení.

Celé území bylo pečlivě prostudováno a s minimálními zásahy do přírody částečně zpřístupněno. V r. 2003 byl vyhlášen za národní park, což přestavuje nejvyšší stupeň ochrany přírody federální vládou. U vchodu je návštěvní centrum s malou výstavou a písemným výkladem a stanice správců parku – Park Rangers, kteří jsou proslulí zejména ve více odlehlých národních parcích, jako Yosemite nebo Grand Canyon na Západě.

Návštěvník si může zvolit pohodlnou, asi 4,5 km dlouhou procházku po zvýšeném dřevěném chodníku, aniž by se zabahnil. Tahle cesta konci otočkou u jezera Weston vytvořeného slepým ramenem řeky Congaree. Weston Lake překypuje želvami. Mezi druhy jsou nejvíce zastoupené kajmanka dravá a středně velké želvy se žlutou kresbou (yellow-eared sliders). Odvážnější jednotlivci si můžou zvolit značené stezky po někdy pevné, někdy třaslavé zemi. Právě na těchto stezkách jsou k vidění největší stromy a divoká zvěř. 

Na nedávné jarní procházce jsme viděli hady, želvy a ještěrky. V minulosti jsme potkali vysokou, lišky, vydry a mývaly. V některých bažinách žijí aligátoři, i když v Congaree jsem žádného nikdy neviděl. V bažinách na jihovýchod od nás se aligátoři běžně vyskytují. Všeobecně se praví, že aligátorů se není třeba bát, pokud je člověk nepokouší, nevstoupí do hlubší vody nebo se nepřiblíží k samici, která chrání své bahnité hnízdo s vejci. S jistým váháním tomu chci věřit.

Congaree je ideální místo pro milovníky ptactva. Jejich zpěv soustavně zní bažinou. Od značně velkých, jako volavka posvátná (great blue heron), volavka bílá (American egret) a datel kápový (pileated woodpecker), který fakt dělá rámus, až po malé vrabčáky, střízlíky, sýkorky a v létě i kolibříky. Ovšem léto není nejlepší doba na výlet do Congaree, protože komáři jsou nesnesitelní. Ale je to také jejich domov a jsou součástí přírodní rovnováhy.

Proč jsou bažiny bohaté ekosystémy? Ekologové nazývají ekosystém bohatý, když obsahuje velké množství druhů. K tomu je potřeba neustálý přísun vody, hodně potravy, a, vzhledem k populační explozi na většině Země, i izolaci. Bohaté ekosystémy jsou laboratořemi evoluce. Mějte na paměti, že všechny ekosystémy jsou dynamické. Evoluce a jiné faktory, jako např. změna podnebí, způsobují, že druhy v každé oblasti procházejí neustálým procesem změny. Kdyby jeden mohl nahlédnout tisíc let do minulosti nebo budoucnosti, viděl by na tomtéž místě odlišné kombinace druhů. Nechci zde psát naučný text, ale rád bych se zastavil u několika detailů.

Zejména je třeba zmínit pojem biologická nika. V ekologii nika znamená místo, dobu a požadavky na potravu, v němž může žít pouze jeden druh. Žijí-li v jednom místě dva druhy, které vyžadují stejnou potravu během stejné části dne, dříve nebo později jeden z nich vytlačí druhý. Čili jeden způsob jak popsat bohatost bažin je, že obsahují velké množství nik.

Představme si, že na jednom místě kdysi žili společně dva druhy, např. liška a vlk, a vyžadovali stejnou potravu během dne. Časem by buď liška nebo vlk spotřebovali většinu potravy na úkor toho druhého, který by pak tu oblast buď opustil nebo tam jako druh vymřel. Na druhou stranu, když evoluce ovlivní chování jednoho z nich tak, že bude jíst v noci místo ve dne, z jedné niky se stanou dvě, odlišené časem, a oba druhy budou prospívat.

Podobně dva druhy hadů můžou změnit jednu niku ve dvě, když jeden z nich se vyvine tak, aby žil a lovil buď pod zemí, nebo ve stromech. Dvě niky, nyní odlišené lokalitou. Nebo dva druhy ptáků, kteří soupeři v jedné nice se mohou vyvinout tak, aby jedli rozlišnou potravu. Dvě niky, nyní rozlišené požadavky na potravu. 

Proč tedy bažiny oplývají tolika nikami? Nejpatrnějším vysvětlením je voda, které v méně bohatých ekosystémech je nedostatek. Voda přitahuje veškerý život. Dalším vysvětlením je topografie, resp. jak náhle se země zvyšuje. Bažiny potřebují vodu pomalou a tudíž povrch musí být relativně rovný. Významným faktorem je podnebí. Bažiny se nacházejí i v chladnějších částech světa, ale druhová diverzita v nich je menší. Konečně (aspoň prozatím) bažina, která se vyvíjela po velmi dlouhou dobu, bude mít nejen velkou diverzitu druhů, ale každý druh bude zastoupen velmi početně. Je zde víc potravy! Všechny tyto faktory se postupně mění. Ale bažina, která se vyvíjela po velmi dlouhou dobu bez vnějších zásahů postupně dosáhne stadia, v němž změna je v podstatě nerozpoznatelná i během mnoha lidských životů. Takto vyvinuté a izolované systémy, jako např. Congaree Swamp, se nazývají klimaxové lesy. Což znamená, že dosáhly relativní rovnováhy, v nichž změna se dostavuje velmi pomalu.

Jak tedy vypadá cesta bažinou Congaree? V návštěvním středisku si můžete vyzvednout mapu značených cest. Lesní správci vám řeknou, jestli některé stezky jsou zaplavené. Která část parku je pod vodou, se může měnit téměř ze dne na den. Pár kroků sušším lesem a již začíná bažina. Ptáci jsou slyšet všude kolem; zpívají, pokřikují, datlují. Porost houstne a vstoupíte do téměř trvalého stínu. S výjimkou cypřišů je tam málo jehličnatých stromů.

To je typické pro jižní klimaxový les, protože např. mladé borovice ve stínu rostou špatně, zatímco mladé listnaté stromypotřebují stín k růstu. Kromě cypřišů (bald cypress) zde uvidíte duby, ořechovce (hickory), jasany, buky, javory, liliovníky čínské (tulip poplar), a ambroně (sweet gum). Zajímavým jevem je, že blízko při zemi se kmeny stromů značně rozšiřují, což jim pomáhá stát vzpřímeně ve vysoké vodě a měkké půdě. Stromy se umějí přizpůsobit prostředí.

Kdyby stejné semínko, z kterého vyrostl dub v bažině, přistálo na suché půdě, dolní část jeho kmene by se nerozšířila. Na stromech je vidět, jako vysoko může voda v bažině vystoupit. Část kmene, která byla určitou dobu pod vodou, je tmavší a je vidět, že voda může vystoupit až do výše dvou metrů.

Ze stejného důvodů mají cypřiše holé v bažinách jeden velmi charakteristický rys. Blíže k zemi se jejich kmen jakoby rozvětvuje a vytváří pilíře, které zvyšují stabilitu stromu, podobně jako na vnějších stěnách starých katedrál. Česky se tomu říká náběhové kořeny. Kromě těchto náběhových kořenů mají cypřiše v bažinách ještě tzv. kolena (cypress knees), tajemně vypadající dřevité výrůstky, v podstatě kořeny, které v okolí cypřiše rostou kolmo z půdy nebo vody. Kolem velikého cypřiše jich může být až stovka.

Jejich přesný účel je nejasný. Nejčastější vysvětlení je, že umožňují stromům v mokrém prostředí lépe dýchat, zejména když stav vody je vysoký. Proto se někdy nazývají pneumatofory. Já osobně tomu příliš nevěřím, protože stromy dýchají a obměňují vzduch listím a nikoliv dřevitou částí. Proto se mi tyto kořeny spíše jeví jako další strategie jak zvýšit stabilitu v mokrém prostředí. Novější výzkum těchto stromů se rovněž kloní k této druhé teorii.

V bažině vás zcela ohromí množství zeleně střídané s hnědými odstíny kůry stromů. Voda je téměř černá, protože ji barví tanin ze stromů. Podle ročního období tu a tam zazáří barvy lučních květin. V oblasti opravdu vysokých stromů má člověk pocit jako by byl v katedrále. Stín pod vysokým baldachýnem stromů nad hlavou, a s výjimkou ptáků téměř naprosté ticho. Čím více se blížíte k řece Congaree, jsou stromy ještě vyšší. V takových místech cítím hlubokou úctu k majestátu Přírody. 

U většiny řek v přímořských nížinách bažina je okrajem řeky. Ale občas se kolem řeky vytvořil náplavový útes (bluff) z tisíciletých nánosů hlíny, většinou na vnitřní straně zákrutů řeky V některých místech jsou útesy vysoké až 30 metrů, ale většinou dosahují výšky jen pár metrů. Taková místa jsou dobrá k plavání

nebo rybaření. V parku se může rybařit, pokud má člověk rybářský lístek a povolení ze správy parku. Motorové čluny do parku nesmí, ale mnoho lidí sjíždí menší přítoky a ramena Congaree na kanoích a kajacích. Může se tam kempovat, ale jen na vyhrazených místech a s povolením správy parku. Na rozdíl od komerčních kempů se toto stanování nazývá stanováním primitivním, což znamená, že mimo jiné není k dispozici sociální zařízení. Kromě rybaření jsou jakékoli lidmi vyvolané kontakty se zvěří, včetně krmení, přísně zakázané. Psi nemohou na okruh s dřevěným chodníkem, ale do ostatních přístupných části smějí na vodítku.

Park je velmi pečlivě udržován v nedotčeném stavu. V roce 1989 zasáhnul Jižní Karolínu silný hurikán Hugo. Udělal přímý nálet na Charleston a pokračoval dost hluboko do vnitrozemí. Columbii se vyhnul, ale s doprovodem tornád polámal a vyvrátil spoustu stromů v Congaree, včetně několika rekordních. S výjimkou těch, co překřížily značené stezky, správa parku žádné ze spadlých stromů neodstranila, protože občasné bouře jsou přírodní fenomén.

Spadlé stromy poskytují nový habitat zvířatům i vegetaci; díry po spadlých a vyvrácených stromech vytváří mikroprostředí pro obojživelníky a hmyz. Hlínou obalené vyvrácené kořeny mohou být několik metrů vysoké a slouží coby vyhlídka ptákům. Duté stromy poskytují přístřeší mnoha živočichům, jako např. netopýrům, veverkám a mývalům. Časem tyto zesláblé stromy spadnou, ale nahradí je jiné. Změna v lese je pomalá, ale stálá.

Nejraději chodíme do Congaree na jaře. Čerstvé mladé listí dodá žlutozelený odstín k tmavé zeleni neopadavých stromů. Bílé květy dřínů (dogwood, cornus florida, cornus foemina) vypadají jak krajky rozhozené ve stínu vysokých stromů. Jasně červené květy javorů se brzy změní v červená okřídlená semena. Když semínka z výšky spustíte dolů, rotují jak malé helikoptéry a pomalu se snáší zpět k zemi. Jedna ze strategií, jak se rostliny starají o udržení svého druhu.

Na podzim Congaree hraje barvami. Žluté listy ořechovníku (hickory) a topolů, veliké fialové listy ambroňů, ohnivě rudá barva dřínů a javorů a tlumené tóny dubů. Hadi, žáby, želvy a aligátoři si opatřují úkryt pro nadcházející zimu. Někteří ptáci Congaree opouštějí, jiní přilétají. Lišky si chystají podestýlku do nor.

Zima v Congaree je šedivá. Je to nejtišší období roku. Vítr v korunách stromů někdy hučí tak, až připomíná veliké varhany. Občas se ochladí natolik, že menší vodní plochy zamrznou. Les odpočívá. Na léto zapomeňte – příliš mnoho komárů.

Když jsme kupovali náš dům, tak jsme si ani neuvědomili, že Congaree Swamp je jen 15 minut autem od našeho domu. Jak kolem nás ubývá nedotčené přírody, uvědomujeme si intenzivně význam tohoto místa. Jsme vděční za ohromné úsilí mnoha lidí vynaložené na záchranu Congaree před komerční těžbou dřeva a rozumně citlivému zpřístupnění. Pro ty, kteří milují divočinu, je to jedno z nejlepších míst, kam mohou jít (For those who love wilderness, it is one of the best places to go.)

Poznámka HankyW:

Naše fotky z nedávného výletu do Congaree jsou ZDE: http://hanaw.rajce.idnes.cz/Congaree_Swamp_National_Park%2C_Hopkins%2C_South_Carolina/

Pro ilustraci míst, odkud nemám digitální fotky, nebo stromů a živočišstva jsem sestavila album z veřejně dostupných fotek na webu. ZDE: http://hanaw.rajce.idnes.cz/Doprovodne_fotky_k_clanku_o_bazinach_-_prevzate_z_verejne_domeny./

Autor: Chet Anthony Williamson

Překlad: Hana Williamson.

Poznámka překladatele:

Děkuji Terrovi za laskavou pomoc s překladem některých odborných výrazů v článku i u fotek. Pokud mám ještě něco nesprávně, chyba je moje.