Příteli můj, už 5 let jsem tu sama. Nemám s kým se courat po nocích, v lese se sama bojím, u vody jsem nebyla právě těch 5 let. Odešel jsi z mého života a nechal jsi mě tu v slzách a samotnou. Prý každá bolest a ztráta časem přebolí. Není to pravda. Chybíš mi pořád.
Nikdy jsem nikoho tak neprosila, aby neodcházel, pro nikoho nevyplakala tolik slz. Nikdo mi nikdy tak nechyběl, jako Ty…. A nikdy jsem Tě nepřestala milovat. Ještě teď Ti podvědomě občas dělám místo vedle sebe, když usínám. Chybí mi Tvoje teplo a vůně. Tvoje zpívání, Tvé chápání mého smutku. Tvá radost i nádherný úsměv. Stýská se mi po našich lumpárnách.
Neberte mi ho! Křičela jsem s bolestí, co mi rvala srdce na kusy. A nabízela 10 let života za jedinej den s Tebou. Asi to bylo málo… Neodcházej, dejchej, prosím Tě dejchej…. Nenechávej mě tady! Vezmi mě sebou! Vrať se mi! Prosím Tě,vrať se mi…
A pak jen pláč, sténání, šílená bolest, bezvládné tělo v náručí. Nádherný čokoládový oči, ve kterých už nebyla ani jedna jiskřička, oči, co se přestaly smát. Držela jsem Tě celou noc, slzy mi dávno vyschly. Nevím, kdy přesně se dostavila apatie, která obalila bolest a nařídila rozumu, že jsou věci, které se musí udělat.
A jestli existují křížové cesty bezvěrců, já si ji prošla. Nesla jsem tě po ní v náručí a nevím, kde jsem k tomu vzala sílu. Na jejím konci byl hrob, uložila jsem Tě do něj ve Tvojí nejoblíbenější poloze, vypadal jsi, jako bys jen spal. Pod hlavou jsi měl svoji oblíbenou deku, kterou jsem Tě i přikryla, tvoje miska byla naplněna a hračky vyrovnány tak, jak sis je rovnával. Zasypat jsem Tě neměla odvahu ani sílu.
Tohoto nelehkého úkolu se ujal hrobník. Podle počtu hrobů by se dalo říct, že ho jen tak něco nerozhází. Brečel se mnou a jemně na Tvoje tělo pokládal písek a hlínu. Seděli jsme u čerstvě navršeného hrobu a v tu chvíli to byl jedinej člověk, co chápal moji bolest a rozuměl mým slzám.
A další byli na veterině. Tam pro Tebe plakali oba Tví vetové a zapálili Ti svíčku.
Návraty do prázdnýho bytu byly strašný. Nikdo se mi nepletl pod nohy, nepřinesl mi dárek, nevítal mne a nechtěl jít ven. Nebrumlal a neobjímal mne. Noci byly ještě horší. Horký slzy a bolest pronikající až do morku kostí. Všechno ve mně křičelo, řvalo, prosilo, obviňovalo, slibovalo, nenávidělo. Až k ránu mi někdo milosrdně popřával hodinu spánku.
Chodila jsem jak tělo bez duše. Do paměti se mi vrývala nesmazatelná obvinění mojí matky, že pro ně tolik vyvádět nebudu. Potřebovala jsem se někomu vybrečet, k někomu se schoulit v té trýznivé bolesti. Nikdo tu nebyl.
A když jsem za další 2 roky na vánoce rozlomila vanilkovej rohlíček a upustila ho na zem s vědomím, že si rád vezmeš, sbírala jsem ho po chvíli se slzama v očích. Tu noc jsem s Tebou vedla velice vážný dálkový hovor. Prosila jsem Tě, ať mi někoho pošleš, abych nebyla sama.
Trvalo Ti to, ale vybral jsi dobře. Jednoho dne, následujícího roku, se v mém životě objevil Dan a další rok jedno malý mourovatý kotě, který pro svoji bojovnost bylo pojmenováno Pitipačka a říkáme mu Pitina. A když začala aportovat a používat některá Tvoje gesta, když se ke mně každou noc přitulí a já si zabořím do jejího kožíšku obličej, vím, kdo v tom má drápy.
Šariku, Šarísku, mimi moje chlupatý… děkuju Ti za těch 15 let lásky a partnerství. Dal jsi mi v životě víc, než mi dokázali dát mí nejbližší. Naučil jsi mne spoustu věcí, a i když jsi za Duhou, jsi stále se mnou, v mém srdci.
Dnes 7. 6. 2011, je tomu 5 let, co jsi přešel po Duhovém mostě a moje láska k Tobě se nezměnila.
A já jen o vztahu nás dvou chtěla říct lidem, které jsem před 5.lety neznala. Lidem, co tomu mému vyprávění budou rozumět …
Sharka.68
Přestože mi umřelo x křečků,pes,2 kočky,bazilišek a další jsou nezvěstní…tohle mě rozbrečelo =´´´´(
mě zatím odešli za duhový most 2 křečkové, co byli synů.
Máme ale dvě kočičky, kocura Honzíka a kočičku Hepinku.
Honásovi je už 15 let a vím, že to bude hrozně bolet. Doufám, že tu s námi bude ještě několik let.
Hepince je 7 let, ta je relativně mladá a od kotěte opečovaná.
Ona je vlastně synova, moc mu pomohla v jeho nemoci a pomáhá mu stále.
Jsou to naši chlupatí kožíškové.
Tak to ne,Šárko,tohleto číst nebudu – alespoň ne teď- později snad . Naběhla jsem si prvními větami a hned jsem věděla, že je zle. Rozumím ti, vím to, čas není lékař a už vůbec ni nehojí. Bolest a stesk zůtávají. Myslím na tebe, drž se.
Krásná slova. Chápu a rozumím. I já vzpomínám na milovanou pejsinku.
Jinak vás všechny zdravím, jsem chronický nepsavec, ale ráda si sem chodím číst milá slova o zvířatech a lidech. Díky.
Sharko děkuji… Bylo to strašně bolavé čtení, přesto krásné. Dokázalas napsat to, co já pouze cítím (Ťapka, Brit, Dynda)…
Duhu jsem letos ještě neviděla, ale včera byl u nás neuvěřitelně barevný západ slunce – na západě byla obloha žluto-oranžovo-červeno-fialková a na JIHU byla zeleno-tyrkysová. Zkoušela jsem to vyfotit, ale protože to neumím, nepovedlo se. A než přijel MLP domů, už bylo po parádě. Při pohledu na oblohu jsem vzpomínala na ty svoje kožíšky, které si už nikdy nepohladím…
Já Vám ještě jednou za sebe i za Šarika děkuju. Pozdravy určitě za Duhou předal..a až zas uvidíte na obloze Duhu, zamávejte… a nahoře za ní, někdo Vaše kamarády pohladí…. (h)
Teda Sharko tys mi dala já tu brečim a brečim a vzpomínám na ty dvě moje chlupatice (f) (f)
Sharko, rozumím ti, rozumím. Nemine dne, abych alespoň chvíli nevzpomínala na kocoura Pepíčka. Chybí mi. A teď ještě víc, když máme nově Filípka (tak jsme překřtili Felixe), tolik mi ho spoustou věcí připomíná! A moc a moc se bojím, až jednou bude odcházet Matýsek. On je ten první, ten, který přede mnou otevřel kočičí svět, kocourek mého života. Už je mu skoro sedm let. A těch sedm let tak uteklo! Když k nám přišel a byly mu tři měsíce, pořád jsem se snažila si představit, jaké to bude, až mu budou třeba dva nebo tři roky, co všechno spolu do té doby prožijeme a jestli to bude pořád ten můj zlatej Matýseček. A je, už sedm let. A princeznička šmejdilka Rozárka, po roce vidím, jak ji mám den ze dne víc a víc ráda, berušku mou zlatou.
Spousta z vás si tady povzdechla, že je škoda, že tihle naši zvířecí kamarádi mají oproti nám tak krátký život a odcházejí dřív. Jsem možná moc velký realista, ale já se tady od vás trochu odchýlím. U vědomí všeho, co to obnáší, velké bolesti ze ztráty a trápení nad odchodem, a u vědomí toho, že tuhle moc smutnou chvíli zažíváme vícekrát v životě, jsem ráda. Pokud je vůbec možné to tak říct. Jsem ráda proto, že si ani nechci představit, co by se mohlo stát, kdyby mě mé kočičky přežily a nikdo hodný je nechtěl. Já se s jejich odchodem nějak vyrovnám, ale co by dělali oni? Ach jo, je to smutné. Ale bez těch kožichů by ten život nějak nebyl takový, že?
Přesně tahle myšlenka – co by se stalo, kdybych tu Penny nechala – mě kdysi přiměla slézt hrobníkovi z lopaty. A určitě nebudu jediná.
A když se máti tehdy vrátila bez Rikiny, měla jsem zrovna doma návštěvu, koordinátory mezinárodního semináře. Chystali jsme ten seminář. Muselo se to udělat, ti lidi sem přijeli z Německa na týden právě kvůli tomu. Já jim tlumočila a tak různě a pak jsem měla dodělávat zbytky a tak. Takže jsem musela fungovat. Máti tehdy vzala psa a šla s ním ven, jako obyčejně, nic neřekla, a vrátila se za dlouho, zamlklá a sama. Byl to děsnej šok. Jo, Riki byla nemocná, jasně, už se občas i pokakala doma, jasně… ale ten den začala kakat krev no a zjistilo se, že má nádory, tak ji tam máti radši nechala.
Tak jsem ten týden nedělala nic jinýho, než že jsem vždycky v autě cestou od-do vykládala latinsky o svým psovi.
Dodnes jsem těm dvěma vděčná, že mi to umožnili. Dokonce jsme si jednou udělali i zajížďku, abych jim mohla ukázat to pole, po kterým tak nadšeně běžela.
To není možný!
Myslím ta jména kocourů.
Můj životní kocour se jmenoval Pepík, nebo taky Pepíno či Pepíček (1980-1998). Spolu s ním byl Matýsek, nalezenec, kříženec s divokou kočkou (cca 1984-1998).
A předtím jsme měli Filípka, ale toho si pamatuju už jen matně.
To jsem byl ještě malé robátko.
A předtím jsme vlastně měli ještě jednoho, ten se mnou spával v kočárku.
Koukám že bych tu kočičí historii měl taky sepsat, ale s tím mi musí pomoct Sharka – nejsem totiž psavec.
PS: Na článek nereaguju z osobních důvodů.
A po dopoledním přečtení mi vyhrkly slzy do očí a prostě to nešlo.
V neděli jsme byli Šarička navštívit.
Dokážete si představit, jak se Sharka cítí?
V sobotu film Lidice, v neděli návštěva hrobečku a v úterý takhle smutný výročí??
Ukaž jí tohle: http://www.gratefulness.org/candles/message.cfm?l=eng&cid=13512221
Bude to tam dva dny.
Poslal jsem jí odkaz poštou holubí. 😉
děkuju Io, Šarik rád koukal do plamenů ií plamínků,,pozoroval je,jak tančí…
právě Dane, že tady to všichni lidičkové dokážou…. (rose1)
moje kacířská myšlenka je, že by si je vzal někdo ze Zvířetníků, když ne moji příbuzní, ale je fakt, že jsem si dovedla představit,že nebudu já,než to,že by tu zůstal někdo z mých chlupatých kamarádů a byl vykopnut ven nebo šoupnut do útulku,případně někomu na dvorek, kde by s ním nemluvila ani klika od branky….
Milá Sharko, včera jsem nějak nebyla schopna reagovat, s Arguskem je to ještě příliš čerstvé a zatím mám strach se i jet podívat ke kamarádce na dlouhoušatá štěňátka, abych to tam neprobrečela. Ale s tím strachem, co by bylo, kdyby se se mnou něco stalo, jsme na tom asi všichni stejně. A protože si uvědomuju, že pokud bude vše v pořádku, tak oba papoušci mě určitě přežijou, už teď jsem ze svých holek vymámila slib, že je jednou převezmou do péče (inlove)
(hug)
Sharko, Šarik byl pan pes, na takové se nezapomíná. Taky mám někde v sobě schovanou Niki, Filu, Čičíka-Mikeše, Filipa, Bessy, Čerta. Každý z nich byl neopakovatelný a jedinečný, na každého z nich vzpomínám s láskou.
Akden, YGO a Verenko, gratuluji! Dnešek jsem měl poněkud drsný, moc se všem omlouvám za stručnost, snad bude zítra lépe…
A Aaaa… Vsechno nejlepsi pro Verenku a YGU (f) (h) (^) (d) (sun) . Fakt jsem se nedostala driv.
……..Není to pravda.Chybíš mi pořád……….
ano Sharko, některý věci bolí pořád stejně. I po deseti letech.
Sharko, je zrejme, ze to byl krasny pes a tvoje laska z toho dycha. I ja jsem mela svou osudovou pejsku Grizzly, jen neco malo pres 8 let, a byla jsem to ja, kdo nakonec udelal to posledni rozhodnuti za ni. Mela smrt v pohledu a bolest na tele. Prislo mi, ze nejvetsi laskavost, kterou ji muzu prokazat, je nechat ji uspat. Uz od stenatka byla takova radostna a mila. A hodna. Ona a ja jsme si spolu moooc rozumely, ze ani casto jsem nemusela toho rict moc, co se povelu tyce. To vis, ze je mi po ni jeste furt smutno – taky tak zhruba pet let.
Ale stavim se k tomu vic jak Xerxova. S tim, ze s nama uz neni, nic nenadelam a tak si vzpominam na ty bezva momenty a jsem rada, ze mi ji CD nastrcila do cesty. Kolem hrobu ma sva oblibena rajcata. A nejake kytky. A takze si vlastne na ni vzpomenu minimalne jednou za den, kdyz mijim velky zahon, a stale mi prinasi usmev. A urcite by mela radost, ze ja se na ni usmivam.
Hani, hezky jsi to vyjádřila 🙂 . Snad každý zvířecí člověk potkal svého osudového chlupatce, který se mu do srdce vryl silněji než ti ostatní. Ale souhlasím, že je potřeba vzpomínat s radostí a vděkem za společně strávené chvíle, byť se nám vždycky zdají krátké (h) .
Zcela OT – zadání letošního státně-maturitního textu z ČJ v základní verzi je tady: http://pulkrabek.blog.respekt.ihned.cz/c1-51977110-zadani-didaktickeho-testu-z-cj-v-zakladni-urovni – co na to říkáte a jak byste dopadli?
Já bych tedy dopadla výborně a jestli je to zadání autentické, tak bych ty případné sporné body dokázala obhájit i u soudu 🙂 Obecnou kvalitu testu nekomentuji. Zítra to předhodím Hřívnatci (8. třída ZŠ).
No, prý děcka ze základky to zvládla v pohodě. Jo a opakuju, že je to ta lehčí verze (kterou si ale zvolila naprostá většina letošních maturantů). Možná se dají najít i jiné testy, asi na těch stránkách EDUin, jak jsem to sem onehdy psala.
Jak se to vlastně hodnotilo? Nechce se mi to hledat.
Zatím právě nehodnotilo, resp. ne na školách. Celé se to posílalo do CERMAT-u. Výsledky budou někdy kolem 20, maturitní vysvědčení kdoví kdy. Dnes ráno jsem jela trolejbusem s jednou známou z celkem prestižního místního gymplu a nadávala jak špaček – jednak jí bylo líto těch děcek, jednak si stěžovala na zhruba trojnásobnou administrativní zátěž jich, jako škol (o povinném proškolování a nakupování techniky nemluvě, to se zas musel někdo královsky – zejména na provizích – napakovat).
P.S. Dcéra už je doma. Zesláblá, ale doma.
Aido, blahopřeju vám oběma a dcerce přeju už jen zdraví, zase jen zdraví a bezbolestné léčení další. To je pro každpi mámu jasné, že trpí společně se svými dětmi a taky někdy více ,nežli ony samy. i když jsou už velké , jsou to stále naše děti. Zdravím velice. Kéž bychom se i my s Jiřím konečně dočkali opozitivnějších výsledků léčby, která bohužel ani za víc jak měsíc žádný viditelný zvrat nepřinesla. To není náš pocit nebo domněnka, ale jen smutné konstatování dceřiných ošetujících lékařů. Moc vám oběma a vážně z celého srdce tuhle radost přeju. Měte se dobře, já jdu do pelechu.
Lenko, na oplátku držím pěsti Vám a taky už zalehnu. Mějte se a ať se co nejdřív dočkáte optimističtějších zpráv.
Nebyla předem známá kritéria? Že by to bylo ještě šílenější, než jsem předpokládala? Napřed si vypočítají percentily a potom stanoví hranici? Nestraš 🙂
Můj výsledek:
1b, 2b, 3a, 4a, 5c, 6b, 7a, 8b, 9(sport odmítám, takže nic), 10a,
11d, 12b, 13b, 14d, 15b,
16: 1a, 2n, 3n, 4a,
17: edacb,
18-2, 19-3, 20 (nic, odmítám), 21a, 22c, 23b, 24c, 25c, 26d, 27a, 28a,
29b, 30a, 31d, 32d (tady maj něco chyb)
Klidně mě za to sežerte, já maturitu nemám.
😛
Mně se některé odpovědi zdály jinak (ten sport jsem nedělala taky), ale počkáme si na ty děti zítra, to jsem opravdu zvědavá. A vůbec nejlepší by to bylo porovnat s oficiálním řešením – jenže to jaksi nebude, tyto testy jsou tajné, asi hlavně kvůli pruzení děcek i jejich rodičů a učitelů. A teď už mi opravdu padají víka, dobrou.
asi bych neodmaturovala, přitom jsem ČJ měla za 1.
prostě mne to u 15.otázky přestalo bavit ;(
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Kohn a Roubíček vycházeji z kavárny Excelsior. „Teda, to jsou ceny,“ povídá Kohn. „Za to by je měl Bůh potrestat.“
„I potrestal,“ usmál se Roubíček a vyndal z kapsy dvě stříbrné lžičky. .*)
~o) Vinšuju všem přítomným, klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
;(
Jak já ti rozumím !!!! (h) Diskusi jsem ještě nečetla, určitě to už řekli i ostatní, ale přesně vím, o čem mluvíš, chápu to a brečím tady jak želva….pro Šarika…pro Majka…to byl zas můj pes, někteří tady ho znali. Bude jednou jiný psí kámoš, ale Majk byl jen jeden.
jo a …rozhodli jsme se, že sice nechceme a nemůžeme mít velkého psa, ale labrador vlastně není velký pes (inlove)
Tak jsem si pobrečela… a zároveň jsem si vzpomněla na své zvířecí přátele… To vůbec není na škodu… A hned jdu pomuchlat ty, co tu se mnou fyzicky jsou…
Děkuju Vám, za sebe a za Šarika….
(h)
Šárko, i když smutné, je to moc krásné čtení. Čtení o velké lasce, která je vzácná. Myslím, že mohu i za ostatní: Všichni, kteří touto smutnou cestou prošli, moc dobře řádkům, které jsi napsala, rozumí.
To by Šarik koukal co dnes pro něho odteklo slz. Nebo pro Sharku? Jo jo, za všechno se platí, za lásku a náklonost asi nejvíc. A jeden je ještě vděčnej, že to zažil. Protože i hodně dostal.
Krásnej tvor.
Blahopřeju (f) (h) (sun)
Akden k Natálce (inlove)
Yvetce-Ivetce k svátku (inlove)
Verence (tentokrát snad správně (blush) ) k narozeninám (inlove)
Jů, to je trojlístek (sun) Připojuju se s přáním všeho nejkrásnějšího. Hodně lásky, zdraví a …. (h) (h) (h) (rose1) (rose1) (rose1)
Milé (oslavenkyně) , raději slavitelky, přeji všechno nejlepší. Tisknu ruce a hladím líčka. Ať se Vám daří.
Hodně zdraví, hodně štěstí, milé oslavenkyně vinšuji za celou smečku domácí.
(h) (rose1) (d) (h)
To jste se nám, oslavenkyně, krásně sešly – tak třikrát všechno dobré a nejlepší!!!
Děvčata, všecko nej, hodně radosti, štěstí a zdraví
(rose 1) (h) (d)
(rose 1) (h) (d)
(rose 1) (h) (d)
Á, na poslední chvíli… jen to nejlepší celému trojlístku (f) (sun) (h)
To je krásný trojlístek! Gratuluju! (h) (h) (h)
Velmi opožděně, ale přece, všem oslavenkyním (f) (d) 🙂
Tu sa prilepím. Všetko naj naj naj.! (f) (d)
Rozumím, Sharko. (hug) Moje osudová byla Píďa. (u)
Jedno veliké O.T. Chtěla jsem dnes poprosit o velkou palcodržnu na zítra. Osud rozhodl jinak. A tak oznamuji zvířetníkům, že se nám včera mimo plán (party) narodila vnučka Natálka 2,83kg a 47 cm a já jsem neuvěřitelně šťastná ( babičky zvířetničky chápou )
Bigmyšové jsou taky šťastní..gratulujuuu (y) a (h)
Ano Sharko,“ Bigmyšové ve dne v noci hodějí a šťěstí nosejí “ Kdyby o vánoce skočili na ní, museli bychom Natálku asi dopékat v troubě (chuckle)
Natálku dopékat v troubě?
Trochu černý humor…
Ale taky blahopřeju.
Sic trošku nechápu, ale to je jedno, hlavně, že budu držet (y)
ty nemusíš, Akden chápe.. 😉
http://sharka-68.rajce.idnes.cz/Dubeni/#DSCF7698.jpg
Štětí, měla rodit až zítra ,plánovaně „císařem“ ale už jí to nebavilo čekat a navic asi má ráda bouřky, tak se chtěla podívat (happy)
Aha!!! Já furt nechápala to, že máme držet palce zítra! teď mi to docvaklo, že to bylo jako kdyby! tak to jo. Moc gratuluju a přeju do peřinky zdraví a štěstí a peníze a pěknýho mládence!
Táda se taky narodil pár dnů před plánovaným císařem. (nod) Jsou to dětičky, které si nenechají do ničeho mluvit. 🙂 (h)
Gratuluju, mamince i malince hodně zdraví přeju
Gratuluji a přeji spoustu krásných zážitků
Sice je vňučka malinká, ale o to víc gratuluju!
Jéééé – holčička! Tak hlavně zdraví – jak mamince tak mimince – a hodně spánku a hodně papání a vůbec – všecko štěstí světa (včera mi bylo taky přáno, ale s malenkou se podělím). (h) (rose1)
To si hodná ,že se rozdělíš (wave) Maminka byla jako balon, dnes už je zašívaný balon (mm) nadupaná adrenalinem, ještě nespala, já konec konců taky ne. Za chvíli vyrážíme na průzkum. Komu je to podobný a tak (rolf)
Nejspíš to bude podobný zmačkané kouli papíru, ale pak se to narovná do krásný žencký! Gratuluji a at je vám všem s ní krásně!
Náhodou, děti narozené císařem jsou krásné, bez pohmožděnin, za to maminy jsou na tom podstatně hůř.
Akden, gratuluju a malé přeju jen to dobré do života (h) (h) (h)
Mooooc gratulírujeme (y) a přejeme zdraví a štěstí v tom dnešním světě (h).
Niky se narodila o chvilku dřív, měla 2,65 kg a 48 cm. No a ted je z ní pěkná, 55 kilová, 165 centimetrová, osmnáctiletá „ženská“ 😉
To je ale krása! Nech vám robí samú radosť!!! (party)
http://www.youtube.com/watch?v=4Qc41NKOMb8
(h)
Gratulace mamině a ať holčička Natálka vykročí tou správnou nožkou do života. (f) (sun)
Přeji miminku všechno nejlepší na světě. Hodně zdraví, od toho se všechno vine.
A šťastné rodiče, ti jsou také moc důležití. Natálko, ať z Tebe vyroste krásná a milá dívčina, všem pro radost.
Gratuluji, ať se mimísku daří, buďte hodně zdrávi. (h)
Babičko ahoooooj! Ať Natálka krásně prospívá a brzo od ní uslyšíš, to, co já dneska:“Jsme na tebe čekali u tlolejbusu a ty ses nám ztlatila a teď ses našla, to je dobže!“
Gratulujeme a přejeme zdraví a spokojenost – Natálce i rodičům. A pra-rodičům přejeme radost z vnučky 🙂
dodatečně gratuluju k narození vnučky. Ať vám roste ve zdraví a do krásy. A babičkovství je krásné. Něco o tom vím, mám 9 měsíčního vnoučka Samíčka.
Sharko !!! 😉 😉 Vím jak to bolí, je to už 40 let,co odešla moje boxerka Denny,ona se mnou prožívala těhotenství, narození syna a všechno další dobré i špatné, vždycky měla pro mně pochopení a věděla jak mně je. Bezmezně nás všechny milovala. Naše zatím poslední boxerka Ájinka, když odešla, myslela jsem,že to nezvládnu, naštěstí mně z depresí vytáhly košišky od Dede,to bylo jako vyjít z propasti. Mia a Čita mně zachránily. Daník náš nalezenec je fajn .
Nelze být bez zvížete i když loučení je tak kruté. Tož tak. (h)
Měli tam být smajlíci, co pláčou, jako já,nad krásným psaním. Bohužel se tam dostali tyto , omlouvám se !!!!!! Sem neobrátila závorku, asi. Sem lama.
já vím……
Včera i dnes jsme četli o velké, nesmírné lásce, o dvou tvářích opravdové lásky, které chodí ruku v ruce. (h)
Děkuji
Všetkým,všetkým ďakujem za blahozelania a za to že Vás mám.Mam krásny deň:včera Penny a dnes Sarik ma dohnali k slzám.Všetci štyria ste mali úžasne šťastie,že ste sa stretli!!.A ja mám dnes okrem hnusneho čísla rokov radosť:predstavte si,že pred hodinou sme sa vratili z adresy:70 ročneho muža sme hodinu resuscitovali na ulici/infarkjt s komorovu fibriláciou/zresuscitovali/!!/ a vrtulníkom poslali na Kardiocentrum-práve ho chirurgicky riešia.Dobrý darček,nie?Jaj,a zvlášť dakujem Jovovým za kytičky.
Milá Verenko – krásné narozeniny. A ten dárek, ten teda je! Nojo – vyjímečná žena si dává vyjímečné dárky. (f) (f) %%-
Tak ale po hrdinských činoch jednému musí aj vysmädnúť, tak dúfam, že bude aj poriadna (party) a nejaké tie (d) a tiež (^) a (rose1) !!! Čo tam po číslach, treba si to užiť a urobiť si radosť! Všetko naj!!!
(f) (f) (f) (f)
Úplně nejlepší možný dárek, člověče!
Třepu ti packou a posílám (d)
Znám ten pocit velmi dobře, když zemřel můj první pejsek, předčasně, nedovedla jsem si svět bez něj představit. Moc mě trápilo, že jsem s ním nemohla být v jeho poslední chvíli. Jsem ale ráda, že se rodina rozhodla pro pořízení nového pejska brzo. Nenahradí milovaného, který odešel, ale zaměstná mysl, aby se tolik netrápila, vyváží trochu ten smutek zase novou radostí. Briánka jsem na jeho poslední cestu vyprovodila a poskytlo mi to jistou útěchu, i když v jeho necelých 11 letech to stejně pro mě bylo nečekaně brzy. Ale ono je příliš brzy vždycky.
Dočetla jsem i o skonu Dixie, je mi to též velmi líto.
Renie, jedenáct let je ale celkem pěkný, ne? (Kačce je teĎ taky 11) Mně odešla Eny v 7 letech. Byla jsem na střední a naši odjeli na dovču do Řecka. Eny mi vlezla do postele a já zjistila, že kašle. Pak následovala veterina. Tenkrát jediná klinika byla na Chodově. Tam ji furt léčili na průdušky a zánět močáku. Až pak nás poslali na RTG a já se dověděla, že má ohromný nádor na plicích. Za dva dny jsme ji museli uspat. Mně bylo tak zle, že jsem jen brečela, několik dní v kuse, vyřízená, nemluvila jsem. Ve škole byly písemky. Mně to bylo jedno, zvládla jsem se jen podepsat a pokapat to slzama (ale učitelé mě pochopili a ty koule nezapočítali). Bylo to strašný, hrozně strašný. Výčitky svědomí, bolest a smutek nad smutky…
Běžně potkávám dvanáctileté pejsky a starší, babičky pudlice se dožila čtrnácti, Brianovi příbuzní i patnácti, tak jsem se těšila, že tu s námi taky bude dlouho. Navíc papírový pejsek, opečovávaný. Bohužel nám nebylo dopřáno. Ale Reny má příští týden 12 narozeniny a nedávná preventivní prohlídka dopadla výborně, tak snad máme před sebou ještě spoustu času:-) Zdravím Kačku.
(call) P O Z O R, P O Z O R, H L Á S Á N Í. (call)
😡 Dnes má svátek YGA a narozeniny Verenka. 😡
Oběma přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičky.
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_10_2011/#YGAsv_2011.jpg (f)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_10_2011/#Verenkanar_2011.jpg (f)
Verenko k narozeninám Ti přeji jen to nejlepší
tradááááá (nejdou mi smajlíci) YGO přeji všecičko nej a nejlepší
Ygo, Verenko, všechno nej nej nej!!!! (f) (sun) (d) (h)
Přikládám oslavenkyním jednu velmi upatlanou holčičku:
http://www.zoo-ostrava.cz/cz/novinky/615-bahenni-koupel-male-sloni-samicky/
Milá YGO a milá Verenko, přeji Vám krásné narozeniny i krásný svátek a posílám (rose1) a (d)
Já se připojuji….všechno nejlepší (hug) a (rose1)
Všechno nejlepší pro Verenku a YGu (rose1)
Oběma oslavenkyním přeji spolu se všemi tlapkami vše nejlepší, hlavně hóóóódně zdraví.
Ygo a Verenko, tož hodně (sun) a (f) a k tomu navrch pořádný hlt něčeho dobrého (d)
Taky se připojuju s přáním, ale konkrétně u YGY jsem dost váhala, dnes má svátek ta s měkkým I na začátku. Takže YGO, pokud dnes slavíš, vše nej nej nej – dtto patří i pro druhou oslavenkyni.
Všem moc děkuju za přání, ani nevíte, jakou jste mi udělali radost. Je sice fakt, že bych radši slavila s velkým tvrdým Y (nod) , ale takou Yvetu v našem kalendáři nenajdete (shake)
No lež ja zarolujem dolu, že tu sa ešte Yge gratuluje tak som pomaly posledná, ale nech – VŠETKO NAJ!!!
(f) (f) (f) (f) (f)
Ygo a Verenko přeju všechno nej nej a hezky si sváteční den užijte. (f) (d) nebo (beer)
Šarko, není to zrovna útěcha, ale mohlo by to být ještě horší – kdybys už žádného dalšího psa mít nemohla.
Když už se musíme smířit s tím, že našim kamarádům je vyměřen kratší čas než nám, aspoň nás může trochu utěšit fakt, že budeme mít další báječné kamarády.
Jeden OTík pro ptákoznalce. Dneska v noci, asi ve dvě ráno tu začal pískat hrozně pronikavě nějakej pták ze smrku od sousedů. Bylo to jako když píská srnka, takový to, jak jsme jako děti zkoušeli před trávu mezi palce. Dělal to každé 4 sekundy asi 3 hodiny. Nevíte co by to mohlo být? Upozorňuju, že srnka ne, protože to šlo ze stromu a po posvícení baterkou to zmlklo. hrozně mi to vrtá hlavou
Tipla bych to ma sovu, nejspíše v roztoužení :-). Umí ti noční ptáci hezky strašit.
sova píská? Jsem myslela, že jen houkaj? 😮
každej dělá nemožný,když chce někoho přilákat a dostat tam, kam potřebuje 😉
Sharko-chechtám sa ako pominutá,je to naprosto výstižné.
Ha! Tak jsi měla pravdu. Hledala jsem na netu a byla to sova pálená jak vyšitá! ta potvora mi nedala spát,ale když je tak vzácná, tak jí odpouštím, holce jedný krásný 🙂
Koho zajímá ten hlas, tak je tady:
http://www.rozhlas.cz/hlas/sovy/_zprava/14103
U nás jsou taky, nedaleko v lese hnízdějí. Ale poprvé jsem se taky divila, když jsem ji slyšela, proč nám srnky lezou po stromech 🙂
No, já měla vůbec pestrou noc. V jedenáct začala bouřka a Ondra se mi nastěhoval do postele (spí zásadně napříč), ve dvě mě probudila „srnka“ u postele (odraz od stěny), ve tři začala řvát slepice u sousedů (jako když jí vražděj), že jsme vzala baterku a šla ven to obhlídnout. Pak v 5 hod měl Vojta ATB (angína) a v půl 7 vstáváme.
Ale myslela jsem si, že tu sovy máme odjakživa. Než jsem jednoho dne zvedla oči a zjistila, že ty zvuky vydává hrdlička 😀 (rofl)
to se Ti ani nevyplatilo uléhat Štětinko mohlas něco uštrikovat
Jo, srandičky! 😀
Hale, klukům se po tobě stejská, prej jestli zase přideješ. pamatujou si psy a všechny jejich jména a kterej je nejlepší…
a kterej je nejlepší?
kluky pozdravuj, že je zdraví Růža i pejsové, napíšu mejlík
Štětinko, jednou jsem taky takhle něco slyšela z venku, dlouho to trvalo, přišlo mi to jako kotěcí pláč… i vyrazila jsem s baterkou a lezla tam v 10 večer mezi keři… po rozsvícení baterkou to vždy na chvíli ustalo, takže jsem to neviděla, ale zcela bezpečně to šlo shora z větví , takže nějaký ptáček
ještě, že jsi za tím kotětem nelezla na strom….ale ty,kdyby sis byla jistá,že je to kotě, tak jak tě znám, bys lezla 😉
ještěžes tam nelezla do větví… neb to byl sýček 😀 několik nám jich bydlí na stromě před domem, občas se tam vpodvečer prohánějí ve větvích, až lítá listí sem a tam. včera v noci tak hulákali, že se mě dítko přišlo zeptat, jestli se nedají nějak uklidnit – jestli nemají hlad, jestli by nechtěli třeba krysu?
Sharko, rozumím víc než dobře – stačí se jen podívat na Sharikovy fotky a jeho mluvící oči!!! Teď jen doufám, že za mnou zrovna nikdo nepřijde, protože tu cedím jak profi plačka, ale tys to Sharko napsala tak, jak já bych asi nikdy neuměla, ale přitom to bylo i za moji životní pejsku, o kterou jsem přišla před 15 roky a mí nejbližší, ač smutnili, tak taky tu mou měsíce nekončící velkou bolest úplně nechápali…. Oni mi pak na podzim přinesli Polču, která je úžasná a taky bych za ni dýchala, ale Elinka, ta mi prostě odezírala myšlenky
z očí a bylo to fakt, jak se říká o jednom těle a duši – tak jak to krásně píšeš o Šarikovi (h) (u)
A ještě něco – už je to patnáct let a přesto dodnes, když se v noci vzbudím a jdu se napít, tak podvědomě zvedám nohy jako, když chodí čáp, protože Elinka mi při těchhle nočních pochůzkách automaticky asistovala a proplétala se mezi nohama, takže mě de facto téhle noční čapí chůzi naučila… a pokud si to v tom polospánku uvědomím, tak se mi dodnes sevře v hrdle….
Taky v polospánku napřed opatrně položím nohy z postele na zem, co kdyby tam někdo ležel……rozumím Ti Laďko.
Životní pejska (h) byla i moje Dádulka. Rozuměly jsme si beze slov. V únoru to byly UŽ 2 roky co mi náhle a bez varování odešla za duhu – bylo jí pouhých 9 a půl roku. Ale po pár měsících mi poslala Oldu (inlove) neuvěřitelnou psí duši – však ho někteří Zvířetníci znají.
Vážení a milí, jsem pravidelnou čtenářkou Zvířetníku, ale ještě nikdy jsem se nerozhodla napsat, až dnes. Červen je pro mě moc smutný, protože před 4 lety odešla moje šeltička, se kterou jsem strávila téměř 14 let. Mám sice další psiska, která miluju, ale ona zůstane vždycky v mém srdci. Kéž by se lidé chovali tak, abychom na ně vzpomínali se stejnou láskou, jako na naše psy.
Tak sem se ještě honem přilípnu, protože tohle přání by se, milá Věro, mělo tesat !!!!!
Jméno a psi mi připomínají jednu dávno neviděnou spolužačku z Hradce Králové. Mýlím se?
Původně opravdu z HK jsem, to „H“ v příjmení je vyvdané.
Stokrát, tisíckrát si může člověk říct – patnáct roků je pro pejska – notabene pro NO – krásný věk a má právo odejít po Duhovém mostě, ale stejnak je to moc moc brzy.
Toya má za sebou půlku dvanáctého roku života a já doufám, že aspoň těch patnáct … ona je pes mého života – jedinečná a jediná.
Sharko – krásné jsi to napsala. Dokud budeš na něj myslit, dokud budeš o něm mluvit či psát, pořád bude Šarik s tebou. (h)
nedokážu nic napsat, brečela jsem už na úvodní straně… je to pár dní, co jsem tu psala o Zuzance, a ty teď přicházíš s touto velikou bolestí… ten článek je psaný srdcem, krví, duší – tvoje láska k Šarikovi z něj vyvěrá s každým slovem a stéká do mysli čtoucího… kéž by tím odteklo také z tebe kousek bolesti, i když – já vím…
nedokážu nic napsat, snad jen – že ti rozumím… a objímám na dálku (h) (h) (h) (h) (h)
Sharko, rozšiřuju řady těch, kteří Ti rozumí a moc dobře ví, o čem píšeš. Můj první psík, skorojezevčík Broček se dožil taky dlouhých patnáct let. Dlouhých a přitom to bylo tak málo. Pořád mám v srdci i v mysli okamžiky, ústřižky vzpomínek, které nejde zapomenout. Dlaň si pamatuje jeho srst… Po Bročkovi přišli další psí přátelé. Někteří už taky odešli. Čtyři psí a jeden kocouří hrobeček, většina vlastnoručně vyhloubena a čtyřnozí přátelé vlastnoručně uloženi. Jen Bročka musel přijít pohřbít bácha, Broček odešel první a já nebyla připravena. Teď už vím, do čeho jdu, né že by to bylo lehčí…Ale momentálně jsem v koloběhu života na úplně opačné straně, na začátku. Každým dnem to má přijít a na svět se vyklubou další psí dušičky. Moc jim přeju šťastný start a celý život. Naše Aurumka, Alího sestřička čeká svá první štěňátka, klubko maďárků z Bohumínské mokřiny. Těším se na ně a přitom se o ně moc bojím. A slzím tady za Tvého Šarika i za ty své, Bročka, Bárta,Bodího,Andyho a mňau Lukinka…
sharko to bylo moc smutne cteni, ja jsem uz zacala brecet nez jsem poradne otevrela clanek ale je dobre ze jsi o sarikovi napsala, at ho taky trochu pozname. na fotkach vypada jako skvely pan pes. a taky mam zkusenosti jak je to hrozne kdyz cloveku zemre nekdo takhle blizky a nemuze se s ani nikomu sverit v okoli nebo praci protoze by tomu nerozumeli. kdyz nam umrel bela nejzlatejsi a ja se rozbrecela v praci, tak jsem rekla ze mi umrel nekdo z rodiny.
A vůbec jsi nelhala, protože to byl opravdový člen tvé rodiny!!
Krásny deň všetkým!
Je to asi to najsmutnejšie, keď nám odíde kamarát. Ale žiaľ platíme všetci túto daň za to, že nám dovolia aby sme sa mohli tešiť chvíľku z ich bytia. (rose)
A dík za včerajšiu palcodržnu – čakám čo bude.
moji milí Zvířetníci: já sem dneska moc přispívat nebudu, protože pomalu nevidím pro slzy na klávesnici….tenhle den je pro mne prostě slzavej, i když pro Šarička pláču i v jiné dny. Chybí mi, i když mám skvělého Dana a mourovatý hejno (cat) . Svěřit se Vám se svými pocity mi moc pomohlo a Vaše chápající příspěvky také. Hladí mi bolavou dušičku….děkuju Vám. (y)
Ale i přesto jsem si našla v článku zásadní nesrovnalost, kterou tu tímto napravuji. Má tam být: „A když jsem na 2. osamělé vánoce rozlomila vanilkovej rohlíček ….“
PS: mám Vás moc ráda … (rose1)
my tebe taky, kočičko Mourovatá…(h) (f) taky přispívat nebudu – jsem v práci a neviděla bych na klábosnici… jen jsem zapoměla dodat, že Šarik byl překrásný pesan!!!
Milá Sarko, ještě jsem to nezažila, ale mám starou kočičku a starého pejska a strašně se toho bojím až odejdou za Duhový most. Nejsem sama mám velikou rodinu, spoustu spřátelených žvířžat ale tihle jsou moji první a asi poslední protože jsem zbabělá a bojím se té bolesti až mi odejdou.Proto si nechám tvoje vyprávění v paměti, nejsem velký spisovatel abych to uměla tak jako ty vyjádřit slovy. Moc s tebou cítím. Zdravím všechny zvířetníky a prosím o držení palců aby ta moje dvě zlatíčka co nejdéle byla na světě Marta
Ale Marto, o tom to je – velká láska je vyvážena velkou bolestí. Člověk by se toho daru neměl vzdávat, i když ví, že nakonec ho to bude moc bolet. Držím palce, ať tvůj pejsek a kočička vydrží ještě hodně dlouho … a až přijde čas a CD usoudí, že není dobré být bez muchlovacích kožíšků, tak ti něco podstrčí. (h)
Sharko, rozumím tomu pocitu. Měla jsi štěstí, byla jsi se svým osudovým psem dlouhý čas (já velmi krátce). O to horší je asi odchod takového přítele, zvlášť v době samoty. Nevím, proč to tak osud dělá, ale občas to tak prostě udělá, že trvá dlouho, než přijde něco, co bolest zmírní. Možná je lepší CD občas pomoci … a možná ne, protože pak bys třeba nepotkala ty, co jsi potkala. A co my víme, proč pro nás osud chystá zkoušky jaké chystá.
Dnes se Šarik, za Duhovým mostem, usmívá 🙂
Ježiš já to snad ani nedokážu přečíst… jsou psi na které se zapomenout nedá, děsím se okamžiku kdy mě opustí Barda…
Tak jsem si tu pobrečela, co mi to, ségra moje, děláš, zrovna teď, v tom rozpoložení, ve kterém se nacházím??? Ríša a další věci, Ty víš…….
Nesmutni, máš krásné kočičí hejno, všechno přebolí, i když to dlouho trvá. Ale Pitina, Pidikočka, Noriska i Kačenka jsou skvělé společnice a k tomu máš neméně skvělého Dana. Dobře to Šarik zařídil, moc dobře! A s dovolením – my jsme tu taky – kluci kocouří a já!
já vím (hug)
Šariku, pozdravuj tam moji Bessinku a Čertíka, Mikouše a Čikiho… Oh, jak mě se stýská, ale už máte zdatné náhradníky, kteří mě nenechají smutnit. Sharko, vím, jak ti je.
Tak si mi nejako orosila monitor a rozmýšľam, čo ti napísať, aby to nebolo banálne a zbytočné … (aj tak mi to tak asi bude pripadať…)
Tú vetu „veď to bol len pes“ už si asi viacerí vypočuli. Pre mňa sa stále rovná skoro zázraku, že sa nám príslušník iného a tak odlišného druhu takto odovzdá a dovolí nám tak hlboko nazrieť do svojho sveta … A platíme za to aj tým, že žijú tak neporovnateľne kratšie ako my. Ale spomienky ti nikto nevezme. Vyvolávaj si tie pekné. Jeden objímací (hug) a ešte (h)
(PS: Toho žmurkacieho smajla začínam neznášať, zas tam nemal byť! Nie a nie si na to dať pozor, ja trubka.)
Každý pes, který odešel z mého života byl doprovázen slzami. Ať už to byla mojí tety Rita, se kterou jsem vyrůstala a která odešla předčasně, nebo moji vlastní psi – Korina, Nick, Bekina. Každý byl originál, každý byl jiný, každý byl svým způsobem osudový. Po každém jsem tesknila ale vždy přišel rychle domů nový štěník. Ne jako náhrada. Žádný z našich přátel není nahraditelný. Ale každý funguje jako další článek řetězu přátelství mezi člověkem a psem. Nikdy nenahrazuji své staré psy novými. Ale vždy má u nás nový pes své místo, pelíšek a misku a najde si i místo v našem srdci. Ještě tam místo je, ještě srdce neztvrdlo…
„každý funguje jako další článek řetězu přátelství mezi člověkem a psem“
– Evo, nádherná formulace. Vytesat!
Tohle jsem kdysi psala Li, když odešla Boominka a ona nevěděla, zda si nechat po Darlence malou z posledního, F-kového vrhu Lajdňáků. Nakonec pro ni našla domov a bylo to dobře. Při spoustě debat o psech na ni vzpomínám. Také nesrovnávala psa a člověka, prostě každý je jiný, má své místo a nejde je vzájemně zaměnit. Nedokážu říci, kdo je pro mě cennější. jako nedokážu říci, zda je cennější srdce nebo mozek (a nejen jako orgány, ale i symboly). Obojí patří do života a bez kteréhokoliv nelze žít.
(handshake)
Ano, moje zkušenost je taková, že i když člověk nezapomene, i kdy stále teskní a z hlavy to vyhnat nejde. Tak nový pes pomůže utlumit bolest. Jsou nutné nové myšlenky, nové akce a nové činy.
Sharko, s dovolením, já to nečetla, nedokážu to. Po pár větách jsem odrolovala na diskusi. Kačka mi stárne před očima a já si to ještě nechci připustit. Už nechce chodit na procházky. Jen si tak za hezkého počasí vyťapká ven, na dvorek a tam leží. Udělala jsme jí nový dřevěný schod, aby ji to šlo líp.Ale chuť k jídlu má. Modlím se,aby její odchod byl rychlý, aby netrpěla jako Dustyna anebo Eny
Veľmi dobre Ti rozumiem, Sharka. Stále hovorím, že každý má zviera svojho života, to jediné.
Všetky svoje mačky milujem, ale Bony bol jedinečný a nenahraditeľný. Aj preto už nikdy nechcem modrého peržana.
(hug) a (h)
Stejně jako lidé odcházejí z našich životů i zvířátka, jen bohužel ty dříve. Každý má to svoje osudové zvířátko, které se vryje do jeho srdce a zůstává v něm nastálo. Je to rok co odešlo Mimi a prázdnotu v našich životech se vehementně snaží zaplnit Majda a to tak, abychom ani na vteřinu nezapoměli, že je s námi. Občas se zachová tak, jak by se zachoval on, jenom nedosáhne tam, kam dosáhl on. A tak je jeho připomínkou a ne náhradou. On s námi prožil dlouhý život a když odešel jako starý pán, byli jsme rádi že netrpěl a do poslední chvíle byl s námi. Majda mi ale stále více připomíná Bohouška, který byl první NF v mém životě a asi můj osudový pes. Po něm jsem smutnila a slyšela jsem to : “ vždyť to byl jenom pes „. Asi patřil do rodu Canis, ale jinak to byl můj přítel, učitel a rádce.
Tak se tam mějte hoši dobře, věřím, že jestli něco po životě je, určitě se spolu shledáme.
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Osudový pes, pes tvého života, ten, na kterého se nedá zapomenout (inlove)
Přesně před pěti lety – 7.6.2006 – odešel Xerxes… Taky osudový pes. Můj pes. Ale jsem jiná, nebrečím – čas zpátky vzít nelze. Vím, že ho Beta nikdy nenahradí (přestože heslo znělo -„tu povahu si zamilujete“ (rofl) … tak to prostě doga není (rofl) ) , ale život jde dál a půjde dál… Betě bude zítra pět, dogy jsou strašně krátkověké 🙁 … Nemyslím na to – doufám, že nový pyskoun flusavý přijde co nejdéle – nevím jestli holka nebo kluk, jestli žlutý, žíhaný, černý, plášťový, nestandartní tygr… ale až bude ten smutný čas, přijde nový víchr nebo vichřice
Nech je tu ešte dlho-predlho s vami, doga – nedoga, Betka zdobná! (inlove)
Áje bylo před týdnem 6 let. Také doufám, že ještě vydrží (její mámě je 13, ale táta uhynul v necelých 9 letech)
Čím víc se vrtám v kavalířích stránkách, tím víc tam nacházím kavalíry, kteří odešli příliš brzy. Myslím, že Borůvka je můj osudový pes, který mě učí o psech něco vědět, a tak mě kulhavá packa vyděsila do hloubi duše a připomněla mi, že jednou…. fakt si k ní budu muset sehnat ještě jednu ušatku…
Matyldo , to určitě udělej, pořídit si ještě jednu ušatku. Kubík je u nás druhý týden a je to úžasný pocit
To už je 5 let? :O
Strašně to letí. Jeho odchod byl strašně rychlý, a dodnes si pamatuji, jak moc mi to bylo líto, že odešel. Xerda je nezapomenutelný, i pro mě 🙂
Taky to tak vidíš? Říkal jsem si přesně totéž.
je to pět let… hrozně to letí
shodou náhod jeho odchod doprovodila nádherná Tojefukova slova http://neviditelnypes.lidovky.cz/cloveciny-vypraveni-klukovi-a-devceti-taky-fe1-/p_zviretnik.asp?c=A060607_203413_p_zviretnik_dru
… netušil, že se s Xerdou setká dřív on, než jeho stařičký milovaný jezevčík
Odešli nám oba ve stejném dni i roce (rose2) …ty máš Betku milá Xerxová a já už nedokázala mít jiného psa..já bych v něm pořád hledala Šarika..Šarik to tam za Duhou ví, dalšímu pejskovi bych tím spíše ubližovala, proto mi nadělil Dana a kočky……. (hug)
Šariku, pozdravuj i mého prvního Ferdu, který má hrob zřejmě na stejném hřbitově – leží tam o šest let déle , než ty.Túje na jeho hrobě už je vyšší než já.
Sharko,ono to přebolí,ale člověk nezapomene.Ferdovi I vděčím za to,že mi pomohl překonat bolest nad ztrátou mých blízkých a že jsem si zachovala duševní rovnováhu.Věř,že po 11 letech není den,kdy bych si na něj nevzpomněla.Ferda II mi stále dokazuje,že je důstojný nástupce,ale nemá v sobě tolik trpělivosti a bezmezné oddanosti jako on.
přišlo jedno černobílé stvoření s pešinkovým čumáčkem a ptá se, proč tu smáčím klávesnici…protože, milá kočičko, některé věci a někteří tvorové jsou jenom jednou.. a projdou a nechají nesmazatelnou stopu v srdci a v duši. a pak s námi jdou, kamkoliv jdeme my, nezapomenutelní, stále přítomní. nato se mi hebký kožíšek stočil do náruče a olízl mi ruku.. že ví. takový byl pro tebe Šarik, taková byla pro mě Sheila, moje první kočička… CD poslala, koho měla poslat, ale oni zůstávají už navždycky jedineční. díky. (h) (f)
EvoB, sem se s dovolením připojím, nedokázala bych to vystihnout lépe.
Milá Sharko, věř, že tvému odhalení duše do puntíku rozumím. Šarik byl nádherný pes a obohatil tvůj život o krásných 15 let. Ale také chápu, že ti to v moment jeho smrti bylo málo. Člověk si v tu chvíli může do nekonečna opakovat, že zvířecí životy jsou kratší. Že jejich tělo stárne mnohem rychleji a pokud jsou statistiky pravdivé, každý jejich život je našich 6 či 7. Takže v patnácti letech už byl Šárik vlastně stařeček, ve věku, kterého nemá to štěstí dožít se spousta lidí. Ale jak obě moc dobře víme, že v té chvíli (a ještě další dny) je to malá útěcha na čerstvou bolest. Ale také víš, že právě tady na Zvířetníku je spousta lidí, kteří ti pomohou tu největší bolest rychleji překonat a proto jsem se sem s tou svojí svěřila i já. Člověk se nemůže trápit donekonečna, tělo i mysl se postupně proti tomu začnou bránit a bolest ztratí na intenzitě. Obzvláště, když jsou tu další zvířátka, která také chtějí pohladit, polaskat, přimknout se k tobě při spaní. A že ti Šarik těch „potřebných náhrad“ za sebe poslal požehnaně 🙂 Šarik odpočívá na krásném hřbitůvku a je mi jasné, že na něho nikdy nezapomeneš. A proč bys měla. (h) (u)
Přišlo jedno černé stvoření s jedním uchem nahoru druhým dolů, s bílou tlamkou a pár dalšíma bílýma flekama, který na rozdíl od tý tlamky má od narození, a ptá se, proč brečím.
Řekla jsem jí, Děkuju, Penny.
Nečetla jsem jí to.
Protože je jí taky něco mezi čtrnácti a patnácti a já nechci vidět ten den, kdy odejde.
Rozumím ti víc než dobře.