Zdar lidi! Tak mi bude rok a Štětinka povídala, že jsem vlastně skoro její, jen se to nesmí říkat nahlas, tak že prej mám něco vo sobě jako nadrápat. No, vono se to těžko škrábe, když jeden má plnou hlavu kulatýho nesmyslu. Jakmile ho pustím z tlamy, tak se někam zakutálí, nebo mi ho někdo schová a ty starosti potom, to bych vám nepřál mít.
Jmenuji se: Riky, ale mnohem častěji kolem mě lítají slova jako: Rikoslav, Mozkožrout, Slon, Trdlo a Hromdopolice nebo Ničitel
Narodil jsem se: 27. 5. 2010
K žrádlu dostávám: granulky pro štěňátka velkých plemen, ale taky syrové kosti, nedojedenou školní svačinu, nebo zbytky u slepic (ty si aktivně hledám sám) a občas pamlsky
Oblíbená činnost: aportování v jakékoli podobě a době
Já a moji lidijové žijeme: V domku se zahradou blízko Prahy
Nejzajímavější na mě je: že jsem tak zaaaaaaaaajímavej
Jak jsme se našli a čím se můžu pochlubit:
No prostě narodil jsem se koncem března mojí papírový mamce. Táta prej byl taky papírovej, ale já prej ne. No eště abych byl z papíru, to bych nemoch hlídat celou deštivou noc venku!. No nic, tak jsem se narodil, a páč jsem jako byl jedináček, tak se o mě všetečně starali. Jen mamka byla děsně žárlivá, a když mě někdo jen pohladil, vrhla se na mě a zmuchlala mě do kouta. Jednoho dne moje velká panička zvedla telefon a ptala se, jestli jsem volnej. No byl jsem, a byl jsem i svolnej změnit i bydliště, když mamka byla takovádlec a já se nemohl mazlit.
Přijela pro mě i se Štětinkou a s páníčkem. Štětince se moc nelíbilo, že nejsem papírovej, ale nemohla do toho moc kecat, měla za úkol jen dohlídnout, zda je vše OK. Celou dobu mi furt šahala mezi zadní nožičky, sprosťanda! a povídala, že se jí to nelíbí. Ale byl jsem po očkování, tak si řekla, že by snad vet něco řekl a že třeba je mám ještě pohyblivý. Nevím sice co, ale já jsem pohyblivej celej.
Jako správnej choďák nemám na nic čas a přece musím všechno stihnout, to dá rozum. No, tak mě nacpali do auta a vyjeli. Ujeli pět metrů a mě z kožichu vylezla blecha! Potvora, já jim celý vodpoledne říkal, ať jsou schovaný, bo to neklapne. No, zpátky už mě nedali. Doma mě hned Štětinka posypala hromadou bílého prachu a prej v pondělí ať panička koupí spot proti mejm černejm pasažérům. Doma na mě taky čekaly dvě ženský. Jedna nevrlá, druhá si chtěla hrát, ale já neměl čas.
Jak dny plynuly, Štětinka pochopila, že už mi kuličky neslezou a vydala rozkaz, že do 3 let musej ven. No, nevím, co to znamená, ale ven já chodím hrozně rád. 
A jak to šlo s páníkem? Prý sem byl jeho vyprosenej pes. Dlouho musel přemlouvat, až se nakonec jeho rodiče nechali. Štětinka ho vzala na velký nákup, dostal jsem vodítko, obojek, granulky, misky, pelíšek, pamlsky a hračky. A začala nenápadná výuka, aby věděl, jak mě cvičit a učit. Teda, ne že bych to potřeboval, ale aby se neřeklo. No, první dva – tři měsíce to šlo. Páník se mnou chodil ven a česal mě. Štětinku jen rozčilovalo, že se víc nezajímá o to, jak mě co naučit, jak to udělat, abych byl spokojenej a vyrovnanej. Občas mu něco naznačila, ale když se i půjčená knížka o výcviku psů vrátila za 5 minut zpět, pochopila, že můj páníček moc psí nebude.
Panička ale chtěla být zodpovědná a tak jednou týdně platila soukromé lekce u cvičitele. Po čase, když mi Štětinka našla na krku ostnáč, kterej byl tak malej, že jsem si ani nemohl lehnout, aniž by se mi nezapichoval do krku, jala se všem vysvětlovat, že tenhle cvičitel neumí vycvičit ani sám sebe. Nakonec zaplať bůh jsme ho přestali zvát, ale moje znalosti zakrňovaly.
Malej páník začal chodit do školy, protože skončily prázdniny. Šestá třída je prej těžká. Štětinka to tušila od počátku, ale doufala, že jeho máma ho donutí, aby mě nezanedbával. Moc to nešlo. Tak to nakonec vzala na sebe Štětinka. A to jsem spokojenej. Každý den uděláme supr prochajdu, kdy si to víceméně štráduju na volno. Jen musím poslouchat, když neposlechnu, to je hned poprask a občas i na to vodítko musím. To já nerad, ale když to musí bejt, tak co může jeden dělat. Problém jen je, že jak jsem jedináček a navíc mě za mala moc nesocializovali, tak si prej neumím hrát.
Ale hrát já si umím! Jen u toho všechny psy podupu a umačkám, jsem prostě moc hrrr a to prej není dobře. Prej neumím ostatní psy číst. No na co by asi bylo psovi čtení, ne? To dá rozum. Proto mě taky naše Kačka nemá ráda a Čelsině taky občas lezu na nervy. Ale když houkne Štětinka, pochopím. Já jsem totiž hrozně chytrej pes. Stačí mi jednou něco říct a už si to pamatuju, to si Štětinka nemůže vynachválit. Prej oprosti těm svéhlavejm teriérům je to strašnej rozdíl.
Problém je, když se nudím. A nudím se často, protože já jsem prostě nevybitej pes. A hlavně neunavitelnej. Podle Štětinky bych byl obrovskej talent na frisbee, protože já strašně rád chytám všechno ve vzduchu. Skáču do výšky a dělám u toho přemety a skoro vždy to chytím. No bodejť, říkal jsem, že jsem šikovnej. Jenže kdyby prej ona chtěla dělat se psy nějaký sporty, tak už dávno nějakého takovýho má. 
Neradši ale mám děti a ještě daleko nejvíc Vojtíka. Ten mě má totiž taky moc rád a rád si se mnou hraje. Občas mě s Ondrášem taky berou na prochajdu a to je pak pěkná sranda, oni totiž nejsou takový bábovky jako Štětinka, která se courá někde v dálce. Oni se mnou běhaj! Co běhaj, oni lítaj! A to je pak žůžo labůžo.
A můj páníček? Furt se se mnou rád chlubí. Když za ním přijdou kamarádi, předvádí jim kousky, co umím. Dělá před nima zkušeného pejskaře, ale já vím svý. Já moc dobře vím, kdo mě to všechno naučil. Jinak ale teď má radši svou koloběžku a ven s ním už vůbec nechodím. Štětinka už si od něj vzala i můj hřeben pomalu mi dostává z kožichu zimní podsadu. Nevím proč, ale hrozně ráda si to lepí po svým oblečení, asi jí je zima. Jen nechápu, proč u toho tak nadává.
No, co vám budu povídat, jsem spokojenej a pořádně vysmátej pes. Nikdy nemám špatnou náladu, miluju děti a dobrej papkanec. Prej je ze mě pěknej macek, protože už mám 33 kilo. No jo, to je ta vypracovaná postava. Žádný sádlo, ale hora svalů!
Jediný, co bych na sobě zlepšil je ten kulatej nesmysl. Proč já furt mám mít starosti, aby mi ho někdo mohl házet? No uznejte, nemám to jednoduchý. Kdo kdy zkoušel něco kulatého uhlídat, ví, že je to práce nadmíru zodpovědná a důležitá hlavně nevděčná. Furt vám nadávaj, ať neotravujete, ať se nepletete pod nohama, nebo ať ten oslintanej hnus neházíte na vypraný prádlo. No kdo z vás by chtěl takovýdlenc starosti?!
Váš Riky
Riki má štěstí, žes byla v záloze 🙂 To, že dítě s péčí nevydrží, se dá předpokládat prakticky s jistotou, ale škoda, že se nastal miláčkem tvé švagrové – a že choďáci umějí být miláčkové (inlove) Marek dostal Daníka v jedenácti letech a nesmírně si ho užil – byl to takový ten krásně kamarádský vztah, jaký děti potřebují. Bylo by fajn, kdyby si to tvůj synovec uvědomil… nebo třeba bude mít báječného kamaráda Vojtík? 🙂
Rikoušku, jsi opravdu zaaajííííímaaaavýýýýý pesák – od rána se na tebe nemůžu vynadívat.
Štětinko, Rikýsek je moc krásnej a přeji hodně hezkých chvilek s tímto nádherným choďákem . (hi)
OT palcodržna
Kamarádčin manžel má po operaci obou pat. Ukázalo se, že kosti nejsou rozdrcené, ale „pouze“ zlomené. Dnes už normálně prohání okolí a vydává rozkazy k péči o své opeřené milášky.
Ještě dlouho se na vlastní nohy nepostaví, ale snad to zůstane bez následků.
Moc děkuju. Za něho i za kamarádku.
Super zprava, ale i tak drzim dal!
Šmankote Ri, tohle mi ušlo. Tak přeji dobré uzdravování. (hi)
Mně to neušlo. Ale Tvoje zpráva, že to není na mraky, ale „jen“ zlomené, opravdu potěšila. Tak ať dobře srůstá.
Parrráda! Tak přestát těch pár týdnů a dobrý!
Milá Ri, to je přece jen dobrá zpráva, i když než mu to pořádně sroste, tak bude nejspíš kandidátem na manželocidu (rofl) Ale myslím, že odlehlo všem…
Myslím, že ano (rofl)
Tak já taky držím všem potřebným. Aby energie nechyběla (h)
já sem v poslední době moc nechodím, protože tragicky nic nestíhám, ale chtěla jsem Vás moc poprosit na palce na čtvrteční ráno/dopoledne. Od minulého čtvrtka do tady toho čtvrtka mám dovolenou, protože ve čtvrtek státnicuji. bohužel jsem nestíhala v práci, tak jsem si vzala jen tak málo a je mi už ze všeho zle. Taky státnicují kamarádi z ročníku a už jsou i vyhození a prostě je už toho na mne nějak moc.
Tak jsem chtěla poprosit, jestli byste se za mne ve čtvrtek tam nahoře přimluvili, protože pak už budu opravdu jenom hodná…
🙂
ó ano, tři plus čtyři dnes ještě zvládnu, ve čtvrtek potřebuji maximálně jedna plus jedna…:(
To víš, že jo (y) (y) (y)
To vis ze jo, Hedus. Zvladnes, neboj. (y)
Soucítím a všichni držíme (y)
Hedulí, už od středy večer vyhlásíme palcohlídku a ve čtvrtek ještě ráno připomenu. Dávám si to do organizéru 🙂
Jste zlati, dekuju moc. Ona je ta plynouci energie myslenek opravdu znat. Mám par otazek, ktere kdyz si vytahnu, tak jsem mrtvej homolka. Budu holt verit 🙂 stejne je na prd, clovek se uci jak pitomec, a pak je v ten finalni den vycerpanej jak zumpa :))
Ale uteklo to všechno desne rychle, to zas jo. Dva roky zivota v tahu a statnice na krku.
Nejstrasnejsi je, ze jsem se tesila, ze uz v zivote na nic nesahnu, nedejboze na uceni,a uz zase ocumuju, co budu delat dal. Hodte na mne deku, prosim :))
Ještě chybí, abys šla od státnice a na schodech zvolala:“Aod zítřka se začnu učit“. 😉 Ale to bys nebyla první
žádné mrtvé Homolka se nebude konat!!
Howhg!!!
(h)
Heduš, to zvládneš (inlove) , ale počítej s tím, že budeš naprosto vyčerpaná, tak ať tě cestou domů něco nepřejede… vím co říkám, dělala jsem státnice s desetiměsíčním nespavcem Andym, jela jsem z posledního a cestou domů z vítězného klání mě málem zajel mercedes – červenej! To si pamatuju doteď 🙂 naštěstí měl dobré brzdy, já ho vůbec neviděla. Takže good luck a dávej si na sebe pozor (h)
Už jsem zase na čáře a držíme (h) (y)
Heduš – to bude dobrý, ty je dostaneš na lopatky (y) (y) – a pak dej vědět.
Heduš, to dáš, uvidíš! (y)
Heduš, budu držet (y) . Mrtvej Homolka se konat nebude.
Držíííím, zvládneš, neboj!!!!
(y) (y) (y) (handshake) (f) (sun) (d) (music) (dance)
Držííím!
(Jo, vřele si pamatuju, jak mě pustili z toho x-hodinovýho presu, kde se tři naši Nejvyšší snažili zjistit, co všechno neumím, pak si mě ještě zavolali, jako že už jsou poradění, a chtěli vědět ještě nějakou blbinu a já jim po pravdě odpověděla, že nevím, že si už nepamatuju ani, jak se jmenuju… 😀 )
Heduš, zvládneš to, držím palce a ve čtvrtek od rána Ti budu přát šťastnou ruku pro otázky navrčené a sčítání jedniček.
Tak to musím pridať aj svoje!!! (y) (y) (y) (y)
Nech si vytiahneš tie najsamľahšie otázky a nech už máš za tým a ani nevieš ako!!!
Držíme všichni, neboj, dobře to dopadne. Moje dcera byla minulý týden na tom stejně jako ty a teď se už těšíme na promoce. Tak neztrácej hlavu a věř v dobrý výsledek.
O.T. – nové „výdobitky“ na Rajčeti
Tak jsem jim napsala na tu adresu od Zdeny a – světe div se – odpověděli, dokonce docela slušně. A že se případně mám vyjádřit v diskuzi tady: http://www.rajce.idnes.cz/detail-fotky že prý to podle hlasu lidu budou řešit. Tak to jsem na to zvědavá… ohlasy opravdu moc nadšené nejsou.
Koho to zajímá, tak se možná zkustě podívat a něco připsat, vždyť tam máme fotky skoro všichni.
Drahé dámy (h) , Vaše ptačí vlákno mě dalo zabrat. (y) (rofl)
dobrý, co (rofl)
Ptaci vlakno je chenialni zejmena, kdyz ho ctes na mobilu, to uz tam pak mám jen cca centak na sirku a minutu roluju 🙂 🙂
Řekl bych- Dobrej nápad!:http://www.tyden.cz/rubriky/media/chovatelum-psu-a-kocek-zacne-slouzit-internetova-televize_203285.html
No jo, Riky se má se Štětinkou fajn 🙂
Je ovšem taky ukázkovým příkladem ne zrovna nejlepšího přístupu k chování domácích mazlíků, že…
Stetinko, Rikoslav je fakt krasnej, hlavne ta fotka coby mrnous. Urcite se ma u tebe moc dobre protoze jak jinak by se zvire u Stetinky mohlo mit jinak nez dobre. (h)
Hančí, líp to nenapíšu, tak se za Tebe zařadím 🙂 (toivo) (sun)
Rikýsku, s výchovou teda neporadím, ale jsi moooooooc krásný!!!!!!! (h) (h) (h) (h)
jen jsem vůbec nepochopila, kde teda jsi a čí teda jsi – páneček, panička, Štětinka… kdo se v tom má vyznat? 🙁
švagrová bydlí vedle nás, máme společnou zahradu. takže páníček je můj synovec, panička švagrová a štětinka su já
Choďáčci jsou krásní – nikdy nezapomenu pohled na Kazana a Daníka běžící po louce na prvním coursingu. (h) (Ehm, nemám zrovna na mysli běh za střapcem! 🙂 ) A o víkendu v ZOO jsem viděla dva podobné pejsany, slečna byla počernější, mladík až zlatavý, krása! (y)
Štětinko, děkuju za portrét Rikiho. Ale je mi z něj trochu smutno. Pořídit takového psa malému klukovi s tím, že ho zvládne sám …. ach jo! A spoléhat na Tebe taky úplně nevychází, protože Ty jsi zaměřená na jiné psy. Riky je krásný, ale tentokrát se z Portrétu bohužel nemohu radovat tolik jako jindy. ;(
Přeju všem krásný den (h) – taky je u vás takové vedro? (whew)
Vaví, bereš to moc tragicky. On je celkem spokojenej pes. Několik hodin denně mu někdo hází nebo kope balon a jednou za den s nima jdu tak na 1,5 hodiny do polí a po vsi, kde si krásně pokecá se zaplotáři. Pak chodí tak 3-5 x s tátou k rybníku, nebo do krámu. Má co pít, má co jíst a to, že neni nikde angažovanej, v nějakým sportu. takovejch psů je a rozhodně nejsou nešťastný. Dělám pro něj maximum. Myslím že tak jako on se nejen na světě ale i na Zvířetníku každej pes nemá 😉
I já si myslím, že se má skvěle! Pokud má kámoše, co s ním hrají fotbal a blbnou a paničku, která s ním chodí na procházky, rozhodně nestrádá! Má jídlo, lásku, péči a kamarády, co chtít víc? Snad jenom dodám, že to, co mu ochotně dala Štětinka, mu měli dát jeho majitelé, ale to on asi neřeší.
Zapracovala CD v utajení, zdá se. 😉
Štětinko, i když teď má Riky Tebe, přece jen je to náhradní řešení. Zatím jsi doma a máš na něj čas, ale co když půjdeš do práce? Rikiho si pořídil někdo, kdo na něj evidentně nemá ani čas, ani znalosti a schopnosti. Proto je mi z toho portrétu smutno.
Ale Vave – většina majitelů choďáků chodí do práce….A aby se jejich pes nenudil, tak si časem pořizují druhého. Jak říká MLP – na KAŽDÉM obrázku jsou aspoň DVA choďáci (rofl) (rofl)
JJ, milá Ivo – ALESPOŇ dva choďáci do každé rodiny! (chuckle)
(dog) (dog) (dog) (dog) (dog) (dog) (dog) (h)
Tak jsme u toho (*) Já to furt říkám. Jen v kočičí variantě 😀
Rikoslav je krásny peso, pekne hádže očkom na tej poslednej fotke! Ťažko pomyslieť, aký by mal život bez teba … Vďaka za neho, si žena veľkého (h) !!!
Kulíšek Hornojirčanský zdraví Štětinku a uctivě se klaní velké moudrosti Rikouška /skoro jakoby CD?/. Hlásí že už není sám: má nohsleda stejně černého Krňouska a obdivovatelku siamku Verunku 🙂
zdravíme do Jirčan a gratulujeme k novému přírůstku. Jak to tam vypadá. Je potřeba si zalejt,co?
To jo, chtělo by to pořádně zapršet (f)
Tak nějak nevím, mám tři choďandy a nikdy jsem neměla pocit, že jim musím zaměstnávat hlavu. Spíš byl problém, že se samy venku nudily a tak jsme se v jejich prvním roce rozloučili s několika mnoha kytkami v květináčích, měli jsme „vzorně“ zastřižené keře a stromky. Nemělo cenu je nějak moc trestat, protože moc dobře věděly, že udělaly, co neměly a zrušenému stromu, kytce…se vyhýbaly velkým obloukem… Ale příště to udělaly zase, protože pokušení bylo silnější. Po roce (po jejich druhé zimě) je to jako zázrakem přešlo.
Dneska mi to nechce pustit příspěvek se dvěmi odkazy, tak to zkusím takhle – Štětí, možná by psékovi pomohlo, kdybyste vyrazili na nějaký výlet s choďáky. Kolem Prahy se jich pořádá dost, jen nevím, jak by se tvářili někteří účastníci, osobně je neznám, ale chodí na ty akce v podstatě pořád stejná parta lidí, občas někdo nejde, občas se někdo přidá další. Informace bývají na stránkách KPCHP -www. kpchp.org/ v rubrice AKCE nebo v rubrice OSTATNÍ – fórum.
no náš Rikoslav zase z nudy utíká, teda od víkendu už je spravenej plot, tak snad už ne, ale utekl za kýmkoli, kdo šel ven a nevzal ho s sebou. takže i za mým tátou…
Jinak je ale hodnej, já opravdu obdivuju učenlivost tohohle plemene. JEn teda česání je snad horší, než skoťák. Nebo jestli to je tím, že ho dlouho nikdo nečesal, ale je to nekonečný, to je obden igelitka srsti! A límec, kde má trvale obojek s adresou a proti parazitům, ten snad budu muset vystříhat
Tak jestli je celoročně venku, tak vyčesat zimní podsadu dá práce. Mám na ty spečené chlupy hřeben na vyčesávání podsady – zuby v jedné řadě, na stídačku velké a malé, až se to zhruba vyčeše, tak furminátor. Nejhorší je to, že mu asi zůstaly na zimu ještě štěněcí chlupy a přerostlo to dospěláckou srstí, to je pak nekonečné a vyčeše se ještě jeden pes
Jo. A to si vždycky vzpomenu na Čapka – hromada chlupů zaštěkala a začala pobíhat kolem a byl z ní pudl. 😀 Takže čekám, kdy takhle ožije i ta hromada vyčesaných chlupů. 😀
Milý Rikoušku – hezky jsi o sobě napsal. Máš štěstí, že máš vedle sebe Štětinku, neb s páníkem jsi to moc nevyhrál (Štětí – je majitelkou Rika ta švagrová, která nemusí zvířata? Potom potěš koště!) – taky, kdo předpokládá, že se předpubertální dítko bude samo starat o zvíře (notabene, když k tomu doma nebylo vedeno), tak ten je velice naivní (slušně řečeno).
Jinak – co se utahání týká, aniž by byly zatěžovány klouby – zkusit všelijaké triky: uklidit hračky, podávat packy levá-pravá (dle povelů), slalom mezi nohama (no – i když při Rikoslavově velikosti -tak tady si nejsem zcela jistá – chichi), válení sudů, poklona, atd. atp. Když je venku hnusně, tak na Brooke toto zabírá (Toya má už takovou „buzeraci“ na háku). Dá se vymyslet hromadu ptákovin a navíc se zabaví jak pes, tak cvičitel a hlavně okolní obecenstvo.
Štětinko, bezva to ten Rikouš s Tvojí pomocí napsal. Je nádherný a choďáci jsou bezva a učenliví psi. Jsou to pro mne P S I (h) a Ty jsi taky takové srdíčko, při tom všem co máš za starosti. A z Tvých kloučků budou bezva chlapi.
hmm jo, abych nedostala vynadáno, že jsem nedala dlouho vědět o Kostikusovi. Tak jen ve zkratce, je to normálně Kájínek!!! Páč o víkendu si roztáhnul šprušle a udělal si výlet bez vědomí kohokoliv :@. Přijdu ke klécce, tam podezdřelé ticho…. , žáden slovní průjem….fógl nikde :o. Ticho po pěšině. Tak jsem začla vyvolávat a pak slyším z dálky…. , tak jsem šla hledat. Seděl pěkně daleko , dokonale maskovanej a rozhodnutej, že se mu tam líbí. Vzhledem k tomu, že nikdo neměl čas čekat pod stromem, až se jeho veličensto Pernatec Pitomej hodlá vrátit domů, musel pánik do kopřiv, s klecí na strom….. má asi po výletech ptíca žlutá.
Kosťa není PITOMEJ! (wait)
Konstantin je velmi nadaný a velmi roztomilý ptíca! A můj značný milák, jehož slávu šířím křížem krážem.
no je pitomej, páč kdyby nebyl, tak buď sedí na bříze a nebo se z tý dálavy vrátí sám. Minule zas vodlítnul na druhou stranu na špendlik a tam přednášel sýkorám. bohužel si neustále zvětšuje akční rádius :(. nevím zda je zastřižení letek bezbolestný a zda se dá provést tak, aby ptíca mohla lítat, ale kapek jí to zkrátilo délku doletu. NEMÁ NĚKDO TUCHA? chci mu dopřát svobodu, ale zároveň bych to ráda měla trochu pod dohledem.
Zastřižení peří by mělo být bezbolestné, ale aby se Kosťa nezměnil v slepici- takže sice neodletí, ale někdo ho zašlápne… Nemám s tím zkušenost, jen od těch dědových slepic….
díky. No tak třebas kdyby se to střihlo jeeen malolounko? Já nevím, nechce se mi do toho, ale …….. když von je pako. Dospěl k názoru, že je všudezdejší a že se mu prostě nic nestane :D. Na bříze a smrcích huž ho to neba, tam to zná a bere to fakt do velký dálky . Jouda pernatej samostatnej.
Bude lítat i na zkrácených křídlech, asi hůř, ale bude. Aby nelítal, tak by musel mít zkrácené jen jedno křídlo, ale to by zase padal na zobák (rofl)
Na zobák mu dám sama :D, tak jo. já o tom ešče popřemejšlím. Nejni to ale tejrání?, takhle mu zkrátit fazónku? :O zas na druhou stranu by měl tu volnost.
Já nevim, inteligentní je dost na to, aby se držel jen doma, tak jako loni. To byl hodnej ptáčínek. Ještě teď zjara taky, dávali jsme si buchétku na trávníku, lítal za náma. Teď mu narostl asi hřebínek 😀 😀
Tak ať se ti lépe přemýšlí, přidám taky zkušenost: Dráčkovi jsem letky zastřihla, protože jako malinkej byl zvyklej chodit všude s námi a měla jsem o něj strach. Jenže on vlastně nikdy pořádně lítat nezačal, vždycky radši šplhal a chodil pěšky, tak mu to nechybělo. Teď si kousek popoletí, ale nehrozí, že by uletěl daleko. Kimi, která do půl roku fungovala jako normálně lítací pták, má teď problém. To zlomené křídlo je špatné a ona by tak strašně lítat chtěla… Je mi jí líto, občas zapomene, že je pěšák a natluče si, i když už asi pochopila a většinou si řekne, kam chce a spoléhá, že jí tam donesu.
Jinak zastřižení letek je bezbolestné, toho se neboj, spíš bych se bála, aby Kosťa netruchlil jako Kimča.
Lucko – díky, říkala jsem si, že Ti napíšu, páč máš určitě hodně zkušeností. předpokládám, že ty letky pak dorostou?????
Mám představu, že kdyby se to zastřihlo jen kooousilínek, lítat třá bude moct ale nebude mít takový dolet. Je to blbá představa?? No snad truchlit nebude, on se s ničím moc nepáře… tak doufám….. a taky je zdatnej chodič. Ale hlavně třebas když se střihne málo, půjde to ale ne tak daleko????????? chci mu to dopřát, protože vím, že ho to hrozně bavčí. Sedí si na větvi a hovoří k davům 😀
Pokud mu letky zastřihneš jen trochu, lítat bude, i když hůř, což by ale mohlo stačit. Chce to vyzkoušet, uvidíš, jak to bude zvládat. Ale bacha – nebude tak šikovnej jako s neupravenými křídly. Dráčkovi letky dorůstají hodně pomalu, ona se ta dlouhá brka zas nemění tak často.
sááákra. No můžem to vyzkoušet doma. On je Kostižer slušně v letu trénovanej, tak uvidíme.
Škoda, že zastřižení hlasivek taky neni bezbolestný, páč tam bych neváhala ani vteřinu 😀 😀 😀
Nestěžuj si, nebo ti půjčím Froda, ať poznáš, co je to pořádnej hlasovej projev 😀 No a Kiminka, když něco potřebuje, taky není úplně tichá. A já se radovala, že když odrostlo potomstvo, nebude nikdo furt hulákat, že něco chce (rofl)
A tak to je pravda, vy kopete v hlukobordelu první ligu, to je jiný masakéro, to je fakt, ale jako ne že by se Kostižer teda nedokázal vycajchnovat. Mě nevadí komunikace, mě vadí řvaní pro řvaní.
a jak to, že u Tvojí poslední odpovědit už není tlačítko odpovědět a musím to teda poslat od tvýho předposledního komentáře??? :O
Už je to moc úzký 😀
sem si loni ynteligentně pořídila lehkonohé vlašky a staré pipiny byly poměrně sebevědomé, tak je dost pronásledovaly. Věčně jsem je honila na plotě a u sousedů. Nakonec nepomohlo zastřižení křídel, ale i vocasu, pak daly pokoj,a le rychle jim to dorůstalo
Kdysi před dávnými lety a politickými režimy někdo daroval mé babičce párek liliputek – slepičku a kohoutka. Výchova byla volná, tudíž liliputky měly k dispozici životní prostor jako lidé a vlastně ještě větší. Kurník samozřejmě žádný. Vajíčka se také nekonala neb slepička snášela, kde ji napadlo a hlavně tak, abychom to nezjistili. Hřadovaly na skříni v chodbě našeho domku. Táta, když přijel na víkend, je sice vyhodil, babička je potajmu pustila zpátky. Táta pak nevěřil svým uším, když kohout kykyrýkal ve 4 ráno z chodby. Liliputky létaly jako orlové, kroužily nad naším domem s hbitostí dravců. Jo, jo kde ty časy jsou.
Liliputky létaly jako orlové, kroužily nad naším domem s hbitostí dravců (rolf)
máš mě na svědomí……
Celé toto ftáčie okienko či vlastne vlákno ma má na svedomí! (rofl)
Liliputky jako orlové! Úžasná představa! Ale já bych to taky tak dopracovala, nechala bych je žít podle jejich představ, kdybych je bývala někdy měla… (chuckle)
no jo, byly lehčí než normální slepice a kromě toho měly pořádně natrénováno, žádné zakrnělé svalstvo, ale malí atleti. To se to potom létalo (rofl) Ale tu jejich svobodu jsem jako malá holka obdivovala, žádná jiná slepice mém okolí se takto nikdy nechovala.
😀 (rofl) Celé pernaté vlákno je na humřetíííí . Už dlouho tu nebyla tak diamantová sranda (rofl) (Inlove)
ááá Riky je opravdu kus psa. A je fajn, že má štěstí a Štětinku, která dává dohromady co nezodpovědní páníci :@ upekli.
Jo roční pes je dělo a utavit ho je někdy makačka. Ale hlava když se unaví, tak to udělá svoje (i když…… u nás někdy nepomohlo ani unavení hlavy, ovšem je pravda, že nevím, jak by to vypadalo, kdyby se ta hlava neunavovala, to by tehdá myslím Ešus už rovnou explodoval :D, takhle byl jen věčnej aktivista). Chce to učit nový a nový věci – je běhací, tak ho nauč chodit do stran, má chytrou hlavu může hledat hračky, učit se krom zákl. povelů různý krávovinky (viz knížka 100+1 psích triků, či jak se to jmenuje). vím , je to ale náročný na čas a Ty ho asi nazbyt nemáš 🙁
Petí, já s tím tak trochu počítala. Dede ví, že jsem se s ní radila. Protože synoveček chtěl NO. A to už by bylo moc velký pako s hodně nejistou povahou. Takže jsem ho záměrně ukecala na choďáka. Já mám jen problém, že mám teď tři různě energické psy. Káča ujde tak 30 metrů a má dost, v tomhle počasí horkým ji neberu vůbec. Čelsina je sice torpédo,ale v 5 letech už rozumnější a pak tohle potrhdílo.
Taky to, že zpočátku „nebyl můj“ a nemohla sem si ho vést podle sebe mi dělá problémy. Třeba to, jak tahá na vodítku při začátku vycházky, než pochopí, že se mnou teda tahat neude, to je prostě na stahovák, mít ho od štěněte, tak je vyškubatelnej lehce. Nebo neuměl jezdit autem. když s ním jedu k vetovi. Už se to ale lepší. Chvíli píská a pak si lehne.
no jo jasně, ono se hůř a dýl napravujou škody, než se jim předchází. Ale je mladej, zmákneš ho. Na to tahání – co takhle v ruce v pěsti dobrůtka?
když se jde na procházku, jdou i dobrůtky stranou. On na ně ani pořádně nemá čas. Když mu chci za odměnu dát kousek něčeho tak ani nemá čas to polknout, často to tratí při sledování tenisáku (a ani to nehledá). Ale je to fakty prvních pár minut, než se vyblázní a pochopí, že s ním jdu já
To mi holky povídejte, jak se napravují škody na psovi. Skoro rok to trvalo než se naučil jezdit v autě aby mu to nedělalo potíže. Teď je auto ..jeho“ a různé jiné věci nač si musel náž koliáček zlaťásek zvykat- např. nikdo nesmí na nikoho zvýšit hlas, hned nás jde ,,srovnat“, je jasný, že ho usměrníme ale takový citlivka nebyl ani jeden předešlý pes.
Čelsina mi dodnes sama do auta nenastoupí, přijela jako půlroční a dostat ji do auta je vždy porod. Jen přivolání ke mně, když stojím u auta, je na několik trpělivých minut. V autě nedokáže jet jinde než na zemi, zašptrajclá mezi sedačky.. Je to ale zlatý oproti tomu, jak vyděšenou jsem ji koupila. Před jedoucím autem utekla stejně jako jiní psi před petardou. Ale myslím, že to byla vina spíš socializace, než špatné zkušenosti.
Já se sem asi dneska nedostanu
Nevím,, co seděje, ale nechtělo mi to ráno pustit komentář, tak snad se to povede napotřetí
Štětí, možná by bylo dobré s Rikem někdy vyrazit na výlet s choďáky, neskutečně by se vyblbnul a snad by si i zvykl na jiné psy. V okolí Prahy se dost často konají, chce to sledovat buď fórum http://www.kpchp.org/forum/index.php nebo oficiální stránky http://www.kpchp.org/index.php rubriku akce
Riky je tak krásný! Synovcova škoda, že se nestará…
Krásne slniečkové dobré ráno všetkým! Riky, máš šťastie že máš Štetinku a si fešák.
Môj syn má o týždeň štátnice – keď sa neučil v mladosti, robí to teraz – a nie je to veru zadarmo ako bolo voľakedy. A to má bakalára z fyziky, ale k robote potrebuje viac. Ešte že tak! (f)
Rikoušku, jsi pes s plnou náručí štěstí na tetu Štětinku, tak ji hezky poslouchej.
Prosím o palcodržení :-), protože vím, že Zvířetníkovské palcodržení má magickou moc a funguje. Juniorka dnes dělá zkoušku z biochemie, odcházela nervózní jak žňová hlídka 😀
Děkuji moc
(y) (y) (h)
(y) To zvládne (nod)
Pes, co si hraje s míčkem, se dá většinou slušně utahat a pak nezlobí- i když utahat ročního psa je skoro nadlidský úkol. Jo a kluk z šesté třídy na 99% výchovu psa sám nezvládne, tam musí zasáhnout dospělí. Trpělivosti a zodpovědnosti mají děťátka jako jepice.
víš, ono je utahat a utahat. Fyzicky to trochu jde,ale nejsem si zatím jistá, jak to má s nohama, tak to nesmím přehnat a hlavně potřebuje u takovýhleho psa utahat hlava a to je těžší.
Utahat hlava jde dost jednoduše. Učení nových povelů, u takovéhohle praštěnce zejména klid u aportu, odvolání od aportu… jinak ptákovinky z dogdancingu atd. Můžeš zkusit handling – navádění na neviděný aport pomocí směrových povelů. Odhození dvou aportů po sobě a pak vyslání nejdřív pro ten PRVNÍ. Spolehlivě utahá stopování (psovoda taky).
Fyzicky je vynikající plavání – zátěž, ale ne na klouby. Problém na klouby jsou zejéma skoky a výskoky (na frisbee zatím zapomeň, maximálně rollery), prudké brždění zejména na tvrdém povrchu (takže aporty taky nic moc). Pomalu bych ho brala do tahu – dobrý postroj, rozumná zátěž.
Petí, tohle já všechno znám, nakonec chovám psy už nějakým 27 let, ale problém je čas a chuť. Já mám vé psy klidné, kterým stačí opravdu jen ty prochajdy. Rikymu navíc házím ten balon,ale takovéhle cvičení by ode mně vyžadovalo extra procházky bez mejch psů, idividuálně. Má základní přivolání, fuj, sedni, lehni, pac,pust, přines, mazej,a le na víc nemám. to bych si opravdu takovéhleho psa pořídila sama. Škoda, že někdo nechce pujčovat psy na frisbee, protože on je velkej talent.
Už jsem se seznámila s pár lidma a co maj větší, nerozbitnější psy a budeme chodit společně.
Nedělalo mi problém nechat Barouše flegmouše čenichat po svém a cvičit choďákal. Chce to spolehlivost u prvního psa abys ho opravdu mohla neřešit. Samostatné vycházky jsem dala za dva roky asi tři s každým (treky se nepočítají) a z psa, který neuměl pořádně ani sedni a na vodítku táhnul jako kráva byl suprový bezvodítkový pes co by z fleku dal základní zkoušky + špičkový aport + základ dogdancingu. A rozhodně nemám pocit že bych tím Bardu nějak šidila – ten byl rád že může být venku, ale přitom má ode mně pokoj a může si čenichat po svém.
Samozřejmě že by se takhle měl starat majitel a ne ty, ale když už se stejně staráš…
je to o povaze ostatních psů. Ve chvíli, kdy jednoho cvičím, tak moje holky začnou cvičit taky,ale každej jinou rychlostí, pak jsou tam prodlevy v pochvale, nebo rozhození cviku, prostě to nejde. To ti řekne většina lidí, co cvičej psy. Jsou pak z toho pěkný guláše a nemůžeš si bejt jistá, jestli přivolání má dobrý, když třeba jde se stádem, není nad individuální výcvik, fakty ne
S povahou máš 100% pravdu, ale podle tvého popisu mi přišlo že tvoje fenka by mohla být podobná jako Barda – nevyžaduje tvůj aktivní přístup, chce se prostě vyvenčit, projít a počenichat. Jasně že trocha vysvětlení psům je potřeba – naučit je řešit jen povely které se jich týkají, tedy jet přes oslovení psa + záchranné povely (měla jsem jeden společný a jeden zvlášť na Rockyho). Stejně už rozdílný přístup máš – fenka s tebou jen tak jde, zatímco psovi házíš aportíky. A běžné povely stejně učíš „za pochodu“.
Kdybys to chtěla obráceně – učit něco pomalejšího psa za přítomnosti „torpéda“, byl by to velký problém, stejně tak učit dva štěníky najednou, ale učit cvoka v přítomnosti staršího rozumnějšího kliďase nebývá problém.
Dobré ráno. Riky má veliké štěstí, že má tetu Štětinku a taky tak prima bratránky. Že se páníček nepovedl, to se bohužel stává, ale málokterý pesan s nepovedeným páníčkem má to štěstí na hodnou tetu.
Já dnes ráno vypravila kluky do školy. Teda do práce. No prostě do práce do školy. MLP dnes neučí, ani nezadává písemky, je tam jen jako záloha, tak vzal Rysíka s sebou. Já jdu taky do práce, vyřídit uřední záležitosti. Tak jsem zvědavá, jak to ti dva spolu zvládnou, odcházali spokojeně, natěšeně a hlavně včas! Jestli nám to časově vyjde, tak zpátky pojedem přívozem, ale jezdí jednou za hodinu, tak nevím.
Držím palečky, slavím oslavence a mávám za duhu bojovnici Dixie (u) .
Hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Štětí, máš konečně jednu starost navíc, která je milá a šťastná a veselá…. Co Rikoušovi říkají skotice ??
skotice nemaj rádi to, že po nich šlape. Takže Kačka se na něj furt „směje“, ale Riky ji nerozumí, tak je to často o nervy. Čelsina by si s ním ráda hrála, ale nehcce bejt udupaná. Prostě došlo k jakémus takémus soužití. Riky teď konečně našel, jak říká Ešusová, tu jedinou mozkovou buňku a krapítek se zklidnil, nebo ho víc zajímá míček, takže už na holky tolik nedoráží. Ale procházky byly zajímavý. Holky si to cupitaly přede mnou a Riky si cosi čuchal za námi v křoví. Pak se najednou ozve ohromnej dusot, holky okamžitě přikrčeně bočej do pangejtů a kolem mě se prožene torpédo. musela jsem to furt šéfovat, aby si prochajdy užili všichni. Teď už je to lepší, už bereme házedlo a tenisák, tak je to OK
jehehéé, jehehééé, koho pak to v Rikovi vidím??? Něco splašilého a zrzavého???? Hele myslím, že týhle povaze moc nepomůže ani to, když má kolem sebe jiný psi. On prostě má v tý hlavě průvan :D. Ešus měl kolem sebe celkem slušnou a rozmanitou společnost a hrát si jinak než mastodont neumí. Dyk von vyrobil plakát i ze štěněte staforda :O
fůůůj hrubka. Jiný PSY! (devil)
To je ale hezký pesák!
OT – pár videí z včerejší oslavy Tatuových narozek: dorta furt nevidět, vidět je jen, jak ho Richard konzumuje, zatímco oslavenec neomylně zamířil za svými oblíbenými křížalami.
http://libkak.rajce.idnes.cz/Gorily_30._5._2011,_Zoo_Praha/?p=pomahamegorilam.cz#narozeninove_odpoledne_1.jpg
Jsou tam moc pěkné záběry, díky! (rose1)
A žádná dobrůtka nepřišla nazmar, Tatunek ochutnal i růžičku, ale křížalky jsou najisto lepší! Dostal se i k dortu, resp. k dortové krabici. 😉
Ahojda, assolíku. 🙂
Mně se vždycky nejvíc líbí, když je fotogalerie z příprav oslavy, jako tato:
http://rakosnicek2.rajce.idnes.cz/30_.5._Zoo/?p=pomahamegorilam.cz#P1040719.jpg
Ještě jsem chtěla a zapomněla dodat, že gorilí „mámy“ z fanklubu jsou úžasný: co se nastarají, napečují, jak hlídají, aby všechno, počínaje proutím na koš (Tatunek taky dostal novej košík) bylo zdravotně nezávadné, no smeknout. (rose1)
Jo, fotka je šťavnatě chutná! (nod) A sledovat nezávadnost není na škodu, jak víme z poslední doby, ani u biovýrobků 🙁
Ahoj Riky,
jsi krásný psí mužský, hezky ses představil a máš velký štěstí , že jsi potkal Štětinku ! Buď na ni hodný a poslouchej jí – zaslouží si to! Tak se měj a zase něco napiš. (inlove) (wave)
Jsi nádhernej pes Riky a máš obrovský štěstí, že máš Štětinku…
Ricky, ty krásné Trdlo a Hromdopolice, byl jsi kouzelné štěně a jsi i moc pěkněj muckej. Ať ti kulatej nesmysl připravý ještě hodně radostných chvil.
George u vedlejšího stolu si přečtu až zítra.
Teď chci jen tisíckráte poděkovat všem za včerejší srdíčka a laskavá slova, moc mě pomohla, jste zlatí. I proto jsem sem tu smutnou novinu trochu podrobněji popsala, protože vím, že právě tady je vás hodně, kteří jste tuhle bolest už někdy prožili a tak přesně víte, jak nám je. Moc to bolí a ještě bude. Jak máme všechna naše zvířata moc rádi, tak Dixie se svojí křehoučkou noblesou a povahou jsme měli přeci jen nejraději (hlavně manžel je z toho zničený) a právě ona nás opustila první a příliš brzy. Takový už je život.
A Apino – to víš, že nás napadla možnost nabídnout domov garážové Indy. A možná to jednou zkusíme, ale teď je na to moc brzy, zatím nevíme, jak se bude Smoky chovat, až jí to dojde, že Dixie je na furt pryč. Zatím se chová normálně a já jí mrtvou Dixie samozřejmě neukázala a ona tady v domě doufám její smrt nevycítila. Ale hlavní důvod je ten, že Smoky a Indy jsou skrze plot úhlavní nepřítelkyně a my zrovna teď nemáme náladu na případné rvačky a zlou krev. A Indy se v garáži nemá vůbec špatně, užije si naše muchlování a o jídlo též nouzi nemá. Teď si toho muchlování asi užije ode mne ještě více. Dixie byla „muchlovací“ a naopak Smoky se v náruči chovat nechce vůbec. Ještě tak tam vydrží, když jí někam přenést, ale trpí a jak má možnost už se sápe ven. Když má půdu (nebo peřinu na posteli) pod nohama, tak by mi čumáčkem vyvrtala díru do tváře, je to mazel až na půdu, ale zvedat a už vůbec chovat se prostě nenechá. A to mi teď bude moc chybět a tak si to budu vynahrazovat na Indy.
ano Maričko, to je to co mi taky moc pomáhá, vypovídat se, zhmotnit to a dát to ze sebe ven. Moc držím palce, aby čas byl rychlej a bolest se rozplynula.
Milá Maričko, včera to byl jen takový nápad bez přesné znalosti situace. Pokud se Smoky a Indy nesnášejí, asi bude lepší je nechat oddělené. Situaci znáš nejlépe ty. Pokud jsem pochopila, soužití Dixie a Smoky bylo v podstatě o vzájemné toleranci, reakce Smoky se proto teprve uvidí. Možná bude naopak svým způsobem ráda, že má vás oba doma pouze pro sebe. Také může být vykolejená a v depresi, ale to byl asi spíše případ našeho Micánka, který po odchodu naší Micinky a hlavně jeho mámy a celoživotní velitelky vůbec nevěděl, co si má počít. Jeho deprese byla proto velmi hluboká – no naše také s tím vším, co se doma dělo. Ale to byla trochu jiná situace. Myslím, že když pomůžete Smoky vlastní přítomností a laskavostí, že to překoná dobře. A mimochodem náš Micánek je také ohromný mazel, jen musí mít, podobně jako Smoky, pevnou půdu pod nohama. Na mazlení v náručí ho nikdo neužije.
Marička, uvidíš. Je možné, že Smoky sa zmení, keď nebude mať konkureciu, ale možno nie. Vlastne je teraz dobre, že neboli až také veľké kamarátky, je to paradox, ale teraz je to pre vás výhoda. Aspoň toho trápenie ste ušetrení.
Po strate Bonyho som si myslela, že strata Benjiho je otázkou skôr dní ako týždňov. Dostal sa do neuveriteľnej depresie, začal mať zdravotné problémy, ktoré dovtedy prakticky nepoznal, boli sme stále nasáčkovaní u veta. Nakoniec sme to zvládli, ale nikdy by sa nám to nepodarilo bez Mandy. Tá mačička sa stala jeho záchranou. A vlastne aj našou, som hlboko zauzlovaná mužovým kolegom za ten dar 🙂
OtíK: drte palce, dělám to chilli, zapomněla jsEM koupit papriky,ale zase tam láduju jiný věci, pálivou papriku si budem přidávat individuálně, kvůli dětem