Cokoliv, co mi prospěje – to je životní krédo našich miláčků. Neváhají použít jakýchkoliv triků a podlostí, jen když získají svůj prospěch. Upozorňuji laskavého Čtenáře, že tento článek je o zvířatech.
Naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, by za kus žvace duši dala. Už jako malinké štěňátko dokázala objevit neuvěřitelné hnusy a pozřít je rychleji, než jsme k ní doběhli. Posléze jsme ty příslušné nechutnosti zas objevili, obvykle na koberci, chichi… A tak v rámci výcviku nastoupil povel FUJ-JE-TO!! Na toto zařvání má pes opustit voňavý hnusík a je za to odměněn mlsotkou z kapsy. Čubizně je už sedm let, naučila se to.
Když najde nějakou kořist, kus bažanta nebo srnky nebo něco podobného v lese a dostane FUJpovel, pevně to sevře v čelistech a velmi zvolna, velmi pomalu se k nám šourá. Pak záleží na naší diplomatické šikovnosti, jak vyměníme mlsek za kyčelní kloub divočáka. V civilizaci představují hnusy obaly od majonézových salátů, papíry od bůhvíčeho, odpadky. Čuba najde, očichá a zvedne hlavu, co jako my na to. Vyřkneme povel, čuba přiběhne, dostane mlsek.
No a co když hnusy nejsou? Bony zavrtá hlavu do křoví, očichá cosi, co ani nevidíme, a tázavě zvedne hlavu. Dáš nebo nedáš? Mám to sežrat?! A vyžaduje povel. Když povel zazní, v pořádku, mlsek bude. Když povel nezazní, protože jsme vyhodnotili hnusík jako neškodný, čubizna předstírá velké zaujetí a opakuje „čuchnu – podívám – čuchnu – podívám“… Když mlsek z kapsy nevypadne, okamžitě si najde další příležitost a zas to zkouší a předstírá zaujetí kusem vodovodní trubky a my na to dříve či později skočíme.
Kamarád Brit, borerkóliák, vyrůstá jako jedináček, tedy jediný opečovávaný pes v rodině. Jeho brácha Scotty to má lepší, má doma kámošku Dexi. A Dexi hárá. A Scotty si jí hlídá, nedá nikomu ani čuchnout, brácha-nebrácha. Jenže Brit by si taky rád Dexi čuchnul…
Tak to vymyslel na zahradě na chalupě. Tam je totiž u plotu sousedovic kůlna, ta má nízkou střechu a tam se vyskytují kočky. Jakmile se nějaká objeví, je potřeba pobíhat kolem plotu a pořádně řvát, aby si kočky nemyslely, že jim to tam patří. Takže když si Scoty hlídal Dexi zezadu, Brit vyrazil k sousedící kůlně a hulákal na neexistující kočku, ovšem pořád sledoval bráchu, co udělá.
A brácha na to skočil! Opustil Dexinu a vyrazil prohnat kočičí provokatéry. Na to Brit čekal a jen Scotty vyběhl, vrátil se, přitočil se k Dexině a měl ji, ta krása, sám pro sebe! Když to bylo poprvé, řeknete si „náhoda“. Když to bylo počtvrté za dopoledne, pak už ten úmysl vidí i slepý, jenže Scottymu to nedá, co kdyby tam ta kočka opravdu byla?
Náš stařičký kocour dodnes miluje vařenou zeleninu, třeba zelené fazolky nebo květák. Nad tím se čuba vždycky ofrňovala, ovšem když jeden lusk dostane kocour, pěkně na kuchyňskou linku, aby měl svůj klid, tak čubizna vytáhne krk, namouduší se postaví na špičky a ukradne, na co dosáhne. Sice to nesbaští, ale je to JEJÍ. A takový oválený fazolový lusk, požmoulaný v psí tlamě, to si kocour opravdu nedá.
O.T. Ať žíjí státní maturity!
Ze tří maturujících tříd nebyl dodán tiskopis na didaktický test z Čj, pouze pro Malého Blážu a ještě jednoho jeho spolužáka. Tak musela inspektorka volat na Cermat, zda mohou vytisknout duplikáty. Tím se celé třídě posunul začátek testu o 20 minut. Jsem zvědavá, jak Cermat ohlídá správnost známkování, když se hodnotí část testu ve škole a část v Cer. Pak to škola posílá do Cer, tam to sečtou a pošlou zpět do škol. Taky by mě zajímalo, co dělá v písemné maturitě z Čj otázka na to, jak dlouho je březí vlčice – typicky logická úloha. Taky se nějak Cer nepoučil z podzimních testů nanečisto a opět je tam otázka, která nemá jasnou a jednoznačnou odpověď – konzultováno s profesorkou na Čj. Dále jak má asi ohodnotit kantor zadání, které má žák napsat „libovolnou publicistickou formou“. To jako budou zkoušet i toho kantora, jestli pozná, jakou formou kdo zpracoval článek? No, uvidíme, zda bude mít zítra moje dítko na co psát test z Aj… 🙁
Jo, muj nejmladsi synovec v Olomouci tim prave prochazi. Predbezna zprava je, ze je to bordel. Anglictinu ma zitra.
Jo, Honza dnes též absolvoval. Říkal, že zkušební verze „těžké“ češtiny byla lehčí než ostrá „lehké“. Prý velká část otázek nebyla z češtiny, ale působilo to na něj dojmem testů scio – všeobecné studijní předpoklady.
Ivo, přesně tak, bylo to prý dost těžké a hlavně těžkopádně zformulované.
jo jo – neteřka Potvůrka taky hlásila, že nematurovala z češtiny, ale z logiky…
Franta při pohledu z druhý strany taky hovořil o bordelu…hovořil dlouze a dost nespisovně…
MLP se tu chechtá, když mu to čtu. On tomu taky řiká bordel. A taky říkal, že si ty otázky neměl číst, protože se mu z toho udělalo špatně. Březí vlčice nás taky zarazila. Taky ho zarazila délka „slohové práce“, nebo jak se tomu dnes říká. Tohle byla standardní délka domácích úkolů z Aj na vejšce a později i v jazykovce. Studenti ji měli napsanou za 20 minut (po té, co měli 25 minut na výběr tématu). Jinak mě zaráží, že písemku z češtiny zadával učitel fyziky, který navíc onu třídu za ty 4 roky nikdy na nic neměl (pár studentů maximálně v semináři programování).
Hergot, brezi vlcice – kdyby to nebylo k placi, tak je to k smichu. Tak to myslim synovcatko netrefilo. 🙁
A ještě jedno OT: Tak se teda přiznám – včera jsem zas po strašně dlouhé době sletěla z koně. Samozřejmě před četným obecenstvem. Vyrazili jsme s MLP s koníkama k potoku, vodu milují a Ráchel má nejspíš v předcích lachtana. Nedělní odpoledne, kolem vede turistická značka, turistů spousta. S nadšením koukali na cákající koně. Ráchel opravdu vyráběla velkolepý příboj, takže jsem vztáhla nohy co nejvýš, aby se mi boty nezměnily v akváro. No a v tu chvíli se slečna lekla… první výskok jsem ještě useděla, po druhém jsem přistála v potoce na zádech. Dotaz MLP, jaká je voda, jsem přešla ledovým mlčením, ale pak jsem se musela chcechtat – Rachejtle nevěřila svým očím. A když jsem se, mokrá jak žába, zvedla, začala přede mnou s výrazem ,,pomóóóc, vodník!“ zdrhat 🙂 Pak teda uznala, že jsem to asi já a vrátila se, ale turisti měli zážitek (rofl)
a jaká byla teda ta voda ?? (happy)
Kupodivu poměrně mokrá a já taky (rofl)
To se dělá, takhle bubat na Ráchelku?! Chudák malá. (hug) Měla by ses nad sebou hluboce zamyslet, milá Lucko. (chuckle)
OT. Z Gorilkova.
Tatunek, to naše číslo nevyčíslitelné, slavil dnes čtvrté narozeniny. Všichni se napapali z oslavencových dobrot, jenže! Stále se mi nezdařilo získat záběry dortu (kterej mu prej sežral táta Richard) ani růží.
Mám jen tuhle galerii. 🙂
http://rakosnicek2.rajce.idnes.cz/4._narozeniny_Tatu_30.5._odpoledne/#20110530_16-20-22.jpg
Dort (tedy jen krabice s asidortem) a růže jsou vidět aspoň na fotkách na začátku alba. Tatunek vypadá nejmíň gorilovitě z celé rodiny a nejvíc pohodově.
Milá Zdeno (inlove) , o české strakaté slečně Čubizně čtu moc ráda, máš bezvadný styl a postřehy.
Píďulka lhát neuměla, když něco provedla, rovnou chodila (sama od sebe) „na hanbu“ do kouta v kuchyni. 🙂 To jsem hned věděla, že svačila knížky nebo provedla jinou nezdobu, jako malá, samozřejmě.
Andulka ovládá skvěle etudu: „Co? Kdo? Já????? Já tu přece vůbec nejsem!“
A Rozinka to umí ještě lépe. 🙂
Zdeni – tak mě napadá, Ty nepojedeš v srpnu na Setkání? Já že bys ten obojek vzala s sebou. Jsem hrozná – a nejbližší měsíc to nebude lepší, čeká nás rekonstrukce koupelny a pak malování půlky bytu – se asi jen tak neurvu. (blush) Písni mi alespoň číslo účtu, ať Ti to zaplatím. Chjo, jsem fakt na odstřel.
s podváděním a kradením se připojím čerstvým zážitkem: udělal jsem si k večeří chleba s míslem,šunkou a rajčátkama, Pitina šla lozit do ložnice abych tam naběhla a Noriska mi ukradla tu šunku – švihla mi dva plátky a zalezla pod gauč a vrčela jak tygr..Pitině odevzdala jeden plátek..kačenka s Pidikočkou koukaly jak u vytržení..Noriska dostala symbolicky na kejtu a vytahala jsem ji za kůži na krku..pak dostaly ode mne šunku ty dvě hodný a Pitina jim šla dát každý pohlavek, tak dostala na kejtu taky. nebiju je, to ne, jen je třepnu..ono to na to pokoření a připomenutí stačí…Noriska už se lísá,jak je hodná a miloučká…Pitina mi předvádí, jak se umí škrábat na škrabadle a ty dvě? kačenka na mě kouká jak na svatej obraz a Pidikočka do mě ducla hlavou tak silně, že jako skvělý a dobrá šunka….
Jo a já mám dva chleby s máslem a rajčatama.
Muhehe! Milá Sharko, uzeniny stejně nejsou zdravé, obzvláště ne v počtu čtyř plátků na hlavu! (chuckle) Takhle to bylo mnohem zdravější! (inlove)
Nedá mi to, abych nepřipojila vlastní zkušenost s prolhanou kočkou. Naše paní Chlupatá je kočena již letná, vyrůstala společně se synem. Když nám byla CD přidělena, bylo kloučeti 9, dnes očekává dvacítku. Jedna z prvních zásad vštěpovaných Chlupce byla, že kluk je nedotknutelný, nesmí se ani ve hře kousat, škrabat a jinak poškozovat. Kluk nikdy kočce neublížil, ale občas si s ní hrál způsobem, který si podle kočičího rozumu zasloužil odplatu. Pokoušet slušnou kočku při hygieně lesklým třapečkem je přece hřích hodný potrestání…..Vymyslela tedy dokonalou pomstu. V okamžiku, kdy já byla mimo dohled (ale v doslechu) a kluk se vyskytoval dostatečně blízko, vydala umučený kňour. Moje reakce byla zpočátku jasná. Osopila jsem se na dítě, že je ošklivé a ubližuje hodné kočičce. Kluk se bránil a já se časem přesvědčila, že to neskutečné zvíře úplně regulérně lže, aby dosáhlo toho, že já budu na kluka ječet. Dnes už podobnou fintu používá málokdy, jsou přece oba dospělí. Ale občas se téměř současně ozve „mňau au…nech jí na pokoji..a..ona kecá, potvora..“.
🙂
Penny lhát neumí. A i tak se jí povede tu a tam mě vyšplouchnout. Tuhle jsem dostala balík skvělé čokolády. Dala ho na lednici. Odcházela ráno do práce nebo kam. Ano, viděla jsem ten rychlej blesk žádostivejch očí směrem k lednici, prakticky jsem slyšela to „tak už vypadni, ať můžu!“ Takže čí je chyba, že půlka čokolády zmizela? No? Moje. 😀
Z téhož místa občas krade z důvodů mně naprosto neznámých a nepochopitelných… chleba. Jinak suchý chleba nežere. Nejspíš je to projev nevole nad tím, že jsem si dovolila být tak dlouho pryč. 🙂
Když udělá obličej „kdo? já?“, je celkem jasné, že ji podezírám neprávem. Protože když něco doopravdy provede, přijde celá zkroušená, pravíc: „Já jsem něco vyvedla. Vím, že nesmím. Ale, víš, když to se nedalo…! Budeš se zlobit moc?“
„Kdo? JÁ?“ – Tak to umí bezvadně Babeta. Ta nejenže vleze úplně všude a úplně všechno vyšťourá, však jestli jsem tuhle neukazovala kočičímu strejdovi, že má pár vousků upálených. Protože proč? Protože čumí škvírou zvíci dvoukoruny do karmy na věčný plamínek… „KDO? Vona?“ divil se strejda.
Takže Babetka se poslední dobou pokouší cucnout mi z kafe. Kafe rozpustné, neslazené, s kočičí smetanou, no ale stejně by ho neměla, že jo. „Babetko, mazej vod hrníčku!!?
„Kdo? JÁ??“ – a s pohledem mučené madony si sedá na televizní program, že právě tam se chtěla právě uvelebit.
Nebo ráno v pět pochoduje po parapetu a huláká na vrány. „Zmlkni, příšero!“ převrátím se na posteli, nastane půlminuta ticha, pak mi na rameno a hlavu přihučí jedna celá kočka, pokud možno tlapkou rovnou do ucha, otevřu opatrně oko, nad ním se sklání něžný obličejík a celým výrazem se ptá: „Kdo? To bylo na mne?“ 🙂
Kdo fakt zlobí, je mátina Nessy. A Penny vždycky přijde a dělá vzornou – zcela a naprosto viditelně. „Podívej kdo je tu hodnej pejsek! JÁ nejsem jako Nesina, JÁ jsem neshodila / nesežrala / necokoli, JÁ jsem tvoje poslušná holčička!“ Je to na pár facek vobčas. 😀
A kafe si taky jednou dala. Ve svých štěněcích dobách. Když byla „támhleta černá šmouha je můj pes“. No… tak tři dny nespala a nebyla černá šmouha, ale žížnívá čára. 😀
Milá Zdeno, to jsou krásné perličky ze života chlupatého 😀 Naše dlouhý holky jsou takový bezelstný zlatíčka, ale když si na vodě v kempu nepříliš střízlivý vodák schoval klobásu pod loď, Xena též nevydržela… Když pak ten chudák hledal svoji večeři, nahodila výraz : ,,Klobása? Tak tu jsem tu ještě nepotkala…“
No a opeřenci – to je kapitola sama pro sebe. Dráček i Frodo velmi dobře rozumí zákazu NE! a pokud jsou přistiženi při něčem nekalém, s výrazem – ,,to mluvíš ke mě?“ se začnou důležitě čistit. Kimi ještě spoustu zákonitostí lidského hejna nezná, takže diskutuje: ,,Kimi, NE!“ ,,Huťoťo???“ ,,Neptej se blbě a pusť ze zobáku ten mobil!“ ,,Vrrrrrr!“ ,,Já ti dám vrrr, nech ty tlačítka!“ ,,Aťo, huu? Kimimi!“ a s láskyplným žbrbláním mi přijde ožužlat ucho… (h)
Lucko! (h) (y) (rofl) – Je to huťoťo! 🙂
Lucko, ja se u toho tveho vypraveni vzdycky neuveritelne pobavim. (clap)
Jedna poštolka, jeden vrabeček a jeden rorýs nepřežili ani dva dny (nalezenci, ztroskotanci, i přes veterinární zásah), ale měla jsem po delší dobu dvě andulky, koreláčka a poštolčici.
VÍM, že ptáci jsou úžasně sladká, náročná a vychytralá stvoření. 🙂
Pár týdnů soužití – a porozumíte jim…
Huťoťo aťo. 😀
K tomu porozumění – u Dráčka a Froda to chápu, ti vyrostli s lidmi. Ovšem Kimi je neuvěřitelná: Původně neochočené mládě, vychované rodiči, co pocházeli z přírody, přesto se strašně rychle naučila s lidmi komunikovat. Ona si opravdu umí cílně ukázat, co chce a na otázky typu ,,chceš domů?“ ,,nebo chceš si jít hrát?“ odpoví. Sice po svém, ale zcela srozumitelně 🙂
Vzhledem k tomu, že byt mám plný koček a jiné to asi nebude, můžu Ti už jen závidět.
Když jsem byla bezkočičí, ale peříčková, zažívala jsem podobné úžasné chvíle. To jsem burcovala ze spacáků i švagrovou a šváru, aby se podívali, co ptáček zas umí iného. 🙂
Dneska koukám s holkama kočičíma z okna a držím je pod krkem, aby se mi nevrhly z římsy za hrdličkou nebo sýkorkou. Jojo, to sou konce…
ach bože, zapoměla jsem na naše milované kočičky, které během noci inventurovaly kuchyň, ožíraly zapomenuté máslo, během procházky se psem zvládly z tašky vyndat, vybalit a sežrat uzené k večeři. Co máme Majdu drží se u mne v posteli nebo po vršcích, také stáří asi udělalo své.
Jednou mne Bimbo přišel v sobotu probudit s otázkou co bude k obědu. Kapr vecu a on – ten co je ho zbytek v kuchyni na podlaze? Ano, ten který rozmrzal ve dřezu v míse zakrytý talířem…. Měli jsme v mrazáku ještě jednoho a tak kočenky přežily bez újmy na životech
Dnešní ranní zážitky, podotýkám velmi časně ranní: postupně Melíšek, Ríša i Zrzínek vylezli na nejvyšší plato rohové dřevěné police. Melda za muškou, Ríša nevímproč a Zrzínek prostě jen tak. 3x mně tím vzbudili, 3x vytáhli z postele. Poprvé aby Melda neskočil na rozložené noviny na stole, protože by mu to ujelo a mohl by se poranit. Podruhé aby Ríša mohl skočit na parapet, musela jsem zavřít vnitřní okno a potřetí když tam byl Zrzínek, protože to jsem šla dozorovat jeho doskok. Melda to vzal na psací stůl rovnou, rána jak kladivem, určitě jsme probudili i 5. patro. Ríša slezl o 3 police níž a pak teprve skočil, přeci jen s tím jedním očičkem mu to jde hůř, na druhé vidí asi hodně špatně. A Zrzínek? Ten se k nějakým skokům neměl vůbec, raději slezl až do poslední řady a důstojně sestoupil na podlahu. No, byla jsem opravdu dokonale probuzená.
ZDENO, teda na té druhé fotce to vypadá, že psice tvrdě vyžaduje po kocánkovi fazolku, ale ten je odhodlaný ji bránit do posledního chlupu, byť už nemá kam couvnout 🙂
Oprava – jde o poslední fotku (blush)
(chuckle) (y)
No nevím…Otík je teda podvodník velkej – naposled předváděl uměleckou etudu zvanou „Doživotní mrzák“, jen ovšem do tý pikosekundy, když mu sundali obvaz z tlapky. To jsem trochu znejistěla…a za ten týdenní stres a všeliké litování a rozmazlování jsem měla chuť ho pořádně nakopnout, aby měl konečně proč! Nebo sebe – votroubka starýho.
Ale krást nemá co (jsem krkna a uklízím), a lhát by asi ty jeho bulvy nedovedly…to snad neumí žádnej z těch zloduchů?
Divadelníci, (rofl) to odněkud znám. Psice pajdá, chodí po 3, zadní pod břichem – ale jen dokud je panička na dohled, jen spajdá jedny schody sprintem dolů a venku lítá se psy jak o život. Při příchodu do bytu zadní nohu pod břicho a je zase skoro chromá a panička lituje a podstrojuje…
K tomu lhaní – znal jsem jezevčíka (už je to drahně let), který si dokázal sundat ze stolu upečené koleno a odnést ho (horké) pod gauč a když přišel páníček do pokoje, pejsek tvrdě spal. Ale jen do okamžiku, kdy páneček uviděl mastnou stopu vedoucí od stolu pod gauč. V tu chvíli byl pes auch a šup pod gauč za kolenem. Tak co umí lhát a přetvařovat se? (chuckle)
(rofl)
Milá Zdeno, jako vždy oceňuju Bonynčiny nápady a tvůj styl (inlove) U nás doma zvířata obvykle nekradou, i když nevím, na kolik je to zásluha vysokého morálního kreditu našich psů nebo naší lety zocelené opatrnosti v ukládání potravy (rofl) Kočky byly ovšem jiná liga – něco uchránit před nimi byla otázka pevných schránek nebo nepolevující pozornosti 😀
Venkovní hnusy se dělí na žratelné (zejména kočičnce, v Anglii trus divokých hus a kachen) a na hnusy válecí. Tendenci uchmatout hnus mají všichni, většinou když přísně houknu, tak se tváří, že tam přece nic není a proč křičím na hodného pejska. Ovšem nedělám si iluze, že když něco najdou tak, abych o tom nevěděla, že si s chutí dají. Naštěstí se vyskytujeme především na osamělých loukách a v lesích, nemusím řešit hnusy „podbalkonové“, které mi ztrpčovaly život kdysi na procházkách s Maxem. Pokud jde o vyválení se v nějakém strašlivém smradu, tak na to byl nedostižným expertem Daník a jeho slast z oné činnosti byla natolik velká, že to v Norsku naučil i ovčandu Nestu a bedlingtonku Finken, které do té doby takové plebejské sklony nikdy neprojevaly 😀 Kazan a Berry se naštěstí po válecích hnusech nepídí, ale nepohrdnou, když na nějaký narazí (wasntme)
……….a na hnusy válecí………….
o hnusech válecích, nechci, nechci, nechci, NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉCHCI ani slyšet :D.
jak je kurnik možný, že náš estét, který nikdy nejevil velkou vášeň pro deodoranty značky Puchmertl si na svý středněletý kolena v tomhle začal hledat zálibu??? (devil). Předěláváme kuchyň na chalupě, takže všechno pryč, přestěhovat do garáge, tam udělat provizorní kůchňu… odpojit odpady…. vyčistit odpady a pak zjistit, že pes je jeden velkej humusák, protože se v tom humusu s odpadů co??? VY-VÁ-LEL!!!!! (devil) . Mám tisíc chutí do té závorky pro smajlíky nenapsat devil, ale DEBIL, a čekat co se následně zobrazí (devil) 😀
Válení v hnusech Borůvka moc neprovozuje, zejména proto, že v tom horku tady na jihu je cítím na kilometr a dokážu ji včas odvolat. Pokud to není něco čerstvého, sražený vrabec, myš u polňačky roztrhaná kočkou…. tam jen vidím, jak sklání to dlouhé chlupaté ucho k zemi, aby se s ní rozjela po hlíně, a už řvu…. I když děti nebývají tak pozorné a uleželou rybu z psiny musely vyšampónovat….
A co taková zdechlá žába. Odér vzdoroval šampónu pěkně dlouho
říká se, že na zdechliny by měl zabírat obyč. rajský protlak. namatlat na provinicle a smýt, že to jediné prý zabírá, zatím ještě neodzkoušeno, ale z několika zdrojů vím, že to prý funguje???
Obávám se, že to by byla poněkud víc trikolor 🙂
no ale nebyla by smraďoch 😀
noooo u nás je potíž, že jaksi nikdo nejni zvyknutej, že Hošíček si chodí nakupovat roll-on k Puchmertlům a navíc vím, že se hrozně rád třeba válí ve vysoký, nebo posekaný trávě, a páč nepředpokládám úklady, tak……… má jaksi volnou ruku, nebo teda tlapu. asi to budeme muset ale změnit 😀
Petro, že tě tady vidím – neškytáš už asi tak týden? Zakoupila jsem obzvlášť povedenou várku zelených drštěk, a často na tebe vzpomínám. Nevím, co to ty krávy žraly, ale myslím, že bych bioplynem, co vzniká při při rozmrzání, mohla klidně topit.
Rozmrazovat důkladně (!!!) zabalené, krmit zásadně venku!
jehehééé, jehehéééé :D, promiň Aleno. No jak píše Petra rozmrazovat zááásadně venku nejlépe na druhém konci zahrady, zabalené a přiklopené (já když rozmražuju na chalupě, tak to uložím do kybliku od primalexu a zavřu pevně víčko :D, posléze k tomu přistupuju s kyslikovým přístrojem po boku, abych si mohla dát první a poslední pomoc 😀 ) servírovat taktéž v dostatečné vzdálenosti od zástavby 😀 😀 Zelený drrrržky sou strašnej zabiják 😀 joooo a nezapomeň se pak nějakou dobu raději nepřibližovat k psékusovi aby nepojal nápad z vděčnosti Tě líbnout 😀
čéče, taky jsem koupila pár balíčků nepraných a voni nesmrděj! Jako dálkově. Když na to šáhnu a pak si čuchnu k ruce, tak musím několikrát hodit žaludek zpátky do břicha. Ale jinak nic a nikdo necítí! Asi máme nějakou nekvalitní dávku 😀
Ale holkám jedou a páč by měli bejt nízkotučný a probiotický, lituju, že sem jich neobjednala víc
…. probiotický…
máš to špatně… správně je to PROBLIJOTICKÝ 😀 😀 😀
Zkusila jsem též a Majda která si libuje v mrtvolách 2 měsíce v rozkladu mi dala košem
asi jsou málo jetý??? 😀 😀 😀 😀
Teda, děvčata, vy máte ale chutě! (chuckle)
………………Takže když si Scoty hlídal Dexi zezadu, Brit vyrazil k sousedící kůlně a hulákal na neexistující kočku, ovšem pořád sledoval bráchu, co udělá………………….
(rolf)
oni jsou neuvěřitelní ve vymýšlení strategie, podobný postup volil pesan mojí bývalé kolegyňky. Měla velké černé knírače, psa a fenu. Fenka nikdy nesnědla úplně všechno, vždycky si v misce něco málo nechala a urputně to pochopitelně hlídala, byť by to mělo být jediné zrnko rýže. Pesan byl nedožera a jasně, že mu to nedalo. Tak vždy předstíral nutnost hlídat a vyřítil se ke dveřím, kde velmi hlasitě štěkal. Jak to asi tak dopadlo s miskou? no stejně jako s Dexi, v nestřežené chvíli byla prostě jeho 😀
Pokud jde o hnusy, u nás je ukazatel jeden- množství žrádla. Borůvka má totiž nějakou potíž s přední packou (s hrudním kloubem) a trochu kulhá. Půjdeme na rentgen, ale vet nám v podstatě řekl, že tam bude problém vrozený nebo získaný drobným úrazem a máme se připravit na to, že občas bude dostávat kůru chodroprotektiv. A měla zhubnout. Takže jsme snížili dávku granulí a nasadili posléze lightky, protože 60 g granulí denně znamenalo, že žere hnusy. Dostala 80 g lightek a hnusy nežere, protože jí to moje hulákání nestojí za to. Za 14 dní zhubla 20 dkg (z 9,2 na 9 kilo) a získala hezčí figůru- vtažené bříško, hmatná žebra. Takže prý to má udržet, protože se neví, jestli by zhubla víc, a v podstatě nechci, aby hubla moc rychle. Ehm, tuhle jsem zkusila dát jí kuřecí maso a ledový salát- salát dekorativně rozložila kolem misky s tím, že není králík. Ale ze stolu nekrade, to by panička zase řvala a Borůvka to ví.
Před necelým měsícem měl Bobeš podobný problém s kloubem na zadní tlapce. Také doporučeno ZHUBNOUT a podávat chondroprokektiva, ale jak to udělat u takového žrouta jako je Bobeš? Dostává na chroupání mrkev. 🙂 Od včerejška máme doma štěně (kavalíra, jak jinak) Ruby chlapečka Kubíčka. Bobeš je zatím v šoku, co jsme mu to donesli do domu , včera dával najevo rozhořčení, že má více jídla než on a že chce taky 😀
Aaaaaaaa, já chci taky štěně! Akorát já rubínky nemám až tak v oblibě, já chci blenheimovou slečnu….
Jo a pomohlo to? Ty chondroprotektiva? U nás to začalo pomáhat, ale procházka v ZOO nás hodila zpátky- mě to prostě nenapadlo, že na asfaltu to bude tak zlý. Běhání po měkkém podkladu- polní cesty, vinohrady- tlapkám očividně prospívají. Teď teda máme týden vysloveně klidový režim a pak prý 2-3 měsíce mírný režim, pak budeme zvyšovat zátěž.
Kloubní kůra pomohla, ale základ je zhubnout . Což se u nás moc nedaří (příliš velký výskyt neukázněných krmičů 🙂 na jedné straně a neuvěřitelná žravost na straně druhé)
Ruby chlapeček je moc hezký, slibuji, že dodám povídání i foto
O žravosti mi povídej. Ti kavalíři jsou fakt jako kyselina. Bráchův rubín sice klidně nechá část granulí v misce, ovšem dokáže vylézt i na jídelní stůl- odšoupne si židli- a sežere všechno v dosahu. Podařilo se mu rozžvýkat i dioptrické brýle, ale ty nepovažoval za jedlé. Naštěstí bez následků, ovšem to skládání střepů jako puzzle bych si teda zažít nemusela….
Milá Epulko, to je ale krásná zpráva! (inlove) Já jsem zaregistrovala, když jsi ho ohlásila a tak jsem moc ráda, že ho už máš doma. A na fotky se moc těším – poté, co jsem na Zvířetníku „našla“ kavalíry, tak patří mezi moje oblíbená plemena. 🙂 A hlavně popiš, co na to Bobeš! Ostatně třeba ti snáz zhubne, když bude běhat s malým bráchou 😀 A domácí krmiče holt budeš muset vyděsit strašlivými vyhlídkami překrmovaného pejska – jinak to nepůjde, obávám se…
… vyděsit… třeba takhle: http://www.youtube.com/watch?v=NQCwHluBqFc
😉
Matyldo, to máte velké štěstí. Kačka je na lightkách už několik let a i když měla POLOVIČNÍ dávkování, než je doporučený (zbytek doplěno zeleninou), tak nezhubla, naopak váha jí dost kolísala. tak jsem zkusila přímo vet. dietu, přísně dávkovanou. Nepřibrala, ale ani nezhubla. Teď zkouším BARF bez příloh. No, má asi štítku,a le teď se to kvůli tomu lymfomu neřeší. Ale s váhou bojuju děsně. je bez pamlsků, bez přídavků ze stolu,a le prostě nehubne. myslím, že tam vude nějaký zdravotní důvod. navíc má občas kůro prednisonem a to mi pak krade i krmení pro rybičky 🙁
Zdeno, tradičně moc příjemné počtení, psané s lehkostí a humorem tobě vlastním 🙂 .
Nojo, i ten buldočí trumbelín se mě snaží ošulit – jistěže většinou s fujtajbly, o loupeživých kočičích rytířích ani nemluvě. Eh, někdy je to fakt na palici 😛 .
Každé zvieratko ktoré odišlo, oplačem. A nám zmizli Murko s Cicom – v jeden deň. Niet ich už vyše mesiaca, podozrievam stavbárov za plotom. Cico s Murom by sami neodišli a už vôbec nie naraz. Ach jaj. (cat)
Rozumím ti, chápu tě, také jsem podobné ztráty prožívala. (u) Na venkovní kočičky číhá tolik nebezpečí! ;(
Ach jo, to jsou bolestivé ztráty, je mi tě líto. Jenom nepopouštěj uzdu fantazii, bolelo by to nekonečně víc. A doufám, že se ti zpropadenci nemohli nejmín týden …, no víš co.
Jestli, tak tejden je málo.
Milá Maťo, JanaBa má pravdu – zkus si nic nepředstavovat, už tak je to zlé, že koucourci nejsou. Je mi tě líto, taková ztráta moc bolí (h) Venkovní kočky mají život plný nebezpečí, ale to je známá cena za svobodu.
Doufám, že ti stavbaři odvedle co nejdříve zmizí a pokud mají kocourky na svědomí, tak moc doufám, že se jim to nějak ošklivě vymstí. (punch)
Milá Maťo, to je další zlá zpráva. (u) Objímám Tě. (hug) A připojuji se k těm, kteří Ti radí, aby sis nic nepředstavovala. Ať se kocourkům stalo, co se stalo, teď si olizují na sluníčku kožíšky a čekají na Tebe.
Maťo (hug) (u)
Zdeno, to je krásně vysledované a napsané…… (f)
Je zvláštní, jak přesně vědí jak s námi manipulovat. Majda se dostala do stadia, kdy udělá cokoli aby mohla dělat co ona chce a přitom aby se nevzpěčovala našim příkazům. Jdeme na procházce a já zvolím směr, kterým Majda jít nechce, neb v tom druhém směru je chcíplá kočka, hnojiště či něco jiného stejně důležitého. Útěky máme za sebou, dneska pracuje psychologicky. Stojíme na rozcestí, já jdu vlevo, Majda stojí a čučí. Po několikerém přivolání se přiloudá, zasedne a žádá odměnu. Je odměněna. Koukne a vrací se na rozcestí. Opět stojí a čučí, eventuelně popoběhne žádoucím směrem, abych věděla co vlastně chce. Masáž pokračuje a já nakonec vzdávám a jdeme žádaným směrem…..
Zpracovává si tě do fáze, kdy jí kus toho zajímacího poneseš domů ? (chuckle)
No tak tak daleko se snad nedostaneme, maximální hranice je až ztratím čich a nechám ji v tom dobrovolně vyválet -zatím se v tom válí bez povolení
OT – dnes skládají dětičky ten státní shit z češtiny, držím všem palce, aby uspěly (ty dětičky) (y) (y)
Hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betka kupodivu moc nekrade. Přitom při její velikosti (a tedy dokonalých možnostech) a chuti k jídlu by se to očekávat dalo… Máme ale další objekt, u kterého jí nevěřím – nočník – tedy jeho obsah. Zatím stíháme, k žádnému „pokladu“ se zatím nedostala… Ale zájem by byl (chuckle)
Mlaďoch už nahoře ječí a vejská a brebentí… ale dneska si ho už neužiju. Než dorazím domů, už bude v Praze (inlove) A Betka se prý konečně vyspí. Ještě jedna pochvala – ani lezoucí „motorová myš“ venku na zahradě , v lese, nebo doma dokonce na jejím pelíšku ji z klidu nevyvede. Už ho nedoprovází (jako při prvních výletech) , užto vzala jako realitu…
Proč jsem sem jen teď chodila… Maričko, v duchu jsem s Vámi, Šárka to dobře řekla, srdce bolí, hlava se brání , myslím na vás.
Zdeno, moc a moc se omlouvám, že kazím hezký článek smutnou zprávou.
Naše Dixie dneska odpoledne v 2.30 umřela.
My dělali co bylo v našich silách, ale její hubené tělíčko už nedokázalo dále bojovat. Ale určitě netrpěla, toho jsme si oba jisti. Ještě včera byla v pohodě a večer mi seděla na klíně u TV. Ale když dneska ráno vyšla z ložnice poprvé na při chůzi zavrávorala. Přesně jak naše bývalá Kotě. Ale došla až do kuchyně a zase se posadila, že by jako jedla ale nic nabídnutého nechtěla. Tak jsem jí vynesla ven (ještě tam nebyl hic), chvíli se tam rozhlížela, ale pak chtěla zpět. Nesnažila se před námi schovat, ale po první dávce kaše ze stříkačky zaťala pevně zuby a odmítala dál spolupracovat. Jakoby nám tím naznačovala, že ona dobojovala. A my věděli, že tohle je začátek konce a už jsme jí dál nenutili, jen jí dali vodu, kterou spolykala. Chvilku měnila místa v domě, když jsem jí přejížděla kartáčem po hubeném tělíčku, předla a když jsem si jí pověsila přes rameno, zdála se spokojená. Pak asi ve dvě si odešla lehnout do svého oblíbeného rohu studovny, já si sedla vedle ní, mluvila jsem na ní a zpívala jí. Ona klidně oddychovala, nevydala ani hlásku, ale také už nepředla. V půl třetí se najednou zvedla na předích packách, bezhlasně otevřela pusu, jakoby lapala po dechu, bezhlesně padla na bok, cukla sebou a já věděla, že je nevždy pryč. Manžel byl zrovna v parku s Trixie, ale i on to očekával.
Snažíme se být vděční za těch krásných 13 let co jsme s ní prožili, ale je to malá útěcha. Vet nás sice hned varoval, že je Dixie na tom zle, ale asi ta jiskřička naděje, že se nám jí podaří zachránit byla silnější, než jsme si chtěli připustit. Ale jsme skutečně vděční, že Dixie umřela doma, až do poslední chvíle milované a jak jen jí tělo dovolilo – spokojená a bez bolesti.
Předem děkuji za všechny soustrastné komentáře.
Maričko, to mě strašně mrzí… ;(
Ale aspoň jsi byla s ní. (h)
Maricko, moc a moc jsem s vami. Dixie byla stastna kocicka a je takova i za Duhovym mostem. Vim, ze je vam moc a moc smutno, ale ona uz je v pohode. A dali jste ji vse, moc me dojalo jak pises, ze jeste vrnela..co vic si prat..
;( Dixie, kočičko statečná….ty si kráčíš za Duhu smířená s tím, že jsi udělala všechno co udělat šlo a Tvoji lidičkové taky…jen my to neumíme přijmout bez bolesti v srdci a slz….a tak tu sedím, na klávesnici nevidím a brečím a brečím….ať už je ti jen dobře, kožíšku chlupatej (u)
Maričko (hug) , (y) , (rose2)
Maricko, v takovych situacich mi dochazeji slova…. Snad jen: byla jsi s ni a byla kolem ni laska.
(u)
;( (h)
Maričko, už jí nic nebolí , udělali jste pro ní, co jste mohli. Prožila s vámi krásných 13 let, je to nespravedlivé, že naši zvířecí kamarádi jsou s námi jen na chvíli….Držte se.
(u)
Dixie byla moc statečná a milá kočička, stejně jako jsi Ty, Maričko .
Maricka, teraz Ti to nepomôže, ale sú to dva veľké dary, prvý je krásných trinásť rokov a druhý, že odišla doma a bez bolestí, s milujúcim človekom po boku. (h) Viem ako Ti je ťažko, ale urobili ste, čo ste mohli. (u)
Vzpomínejte na krásné roky a buďte za ně rádi. Bohužel naši miláčkové nežijí tak dlouho jako my
Maričko zlatá, myslím na Tebe a je mi smutno. Pro Dixie jste udělali maximum a byla s vámi šťastná. Štěstí jste si dávali navzájem. Za Duhovým mostem jí teď bude líp, nebude jí už nic bolet. A vám zbudou alespoň krásné vzpomínky. (rose2)
Je mi to líto, kéž by všechny kočičky měly tak krásný a pohodový život jako vaše Dixie.
Maričko (u)
Maričko, měla krásný život a dá-li se to tak říct, i krásnou smrt. (u)
To je mi moc líto, myslím na Tebe. (rose)
Dixince je už za Duhovým mostem krásně a vám zbývá krásně vzpomínat na všechno pěkné, co jste s ní prožili. A prázdné místo se dobře vyplní nějakou malou chlupatou předoucí kuličkou!
(h) (f) (h)
Maričko, cítím s tebou (u) , ale Dixinku už nic nebolí. Zajímavé je to, jak si Dixie obešla svá oblíbená místa, než odešla mimo tento svět. Nám se také stalo s jednou kočičkou: několik dní už se neobjevila a pak přišla, poležela vždy chvilku asi na osmi svých oblíbených místech uvnitř i venku a na tom posledním usnula navždy.
Milá Maričko, je mi vás moc líto (u) – Dixie měla nádherný život a nakonec věděla, jak věci jsou v klidu dožila, s tvojí láskou a péčí neustále na dosah. A to pro ni bylo nejdůležitější – ona se netrápila úvahami nad smrtí, bojovala, dokud to šlo a skončila, když věděla, že je na konci. Ale s vaší péčí netrpěla. A třináct let? Pro nás, co máme za své společníky psy a to ty větší, tak je třináctka dlouhý a krásný věk. Vím, že kočky dokáží žít déle, ale i tak to nebylo málo. (inlove) (hug)
Maričko, je mi to moc líto, vím, jak duše bolí a tak foukám na dálku (u)
(u) cítím s tebou, ale Dixie byla s tebou šťastná stejně jako dávala štěstí tobě (h) (hug)
Maričko, je vám smutno, vím, ale podívej se na to z té pozitivní stránky. Dixie byla jedna ze štastných kočiček a odvděčila se tím, že odešla sama. Uspořila ti udělat rozhodnutí o ukončení jejího života. Mne tento verditk děsí víc než samotná smrt. Neboj, bude zase dobře!
(u)
Maričko – hladím tě po tlapce, když už Dixie nemůže. (u) (rose2) (u)
Maričko, moc mě to mrzí. Asi to hodně bolí, ale sama jsi napsala, že odešla doma a bez stresu. To je to, co mnoho zvířat ani lidí nezažije. Hladím po tlapce (h)
Je mi smutno. Dixie poznala, že síly docházejí. Rozloučila se. A vyrazila za Duhový most. Do poslední chvíle jste byly spolu.
Cítím s Vámi.
To by jeden neřekl – vlastně cizí kočka, a stejně to bolí…
Ano, (u) .
Maričko, Dixie už je za duhou, je zase zdravá a v pořádku… A mně se mlží monitor…
To je mi moc a moc líto, ale víc se už udělat nedalo.
Maričko (u) (u) (u) (u) Vím, že je ti těžko, ale Dixie odešla doma obklopena pohodou láskou. Určitě to tak mělo být. Tyhle nemoci jsou svinstvo. Naši Micinku pro změnu zabilo selhání ledvin a do 13 let jí chyběly asi dva měsíce. Jen vím, že musela jít za tátou za Duhu, aby mu tam dělala společnost. Byla to jeho kočička až do úplého konce. Dixie je za duhou společně s Kotě (tem) a obě jsou nyní v pohodě a nic je nebolí. Foukám na velkou bolest a jsem s tebou. Nestálo by za to pozvat bílou Indy dovnitř, snesla by ji Smoky?
Maričko, to je mi moc líto.
Dixie u Vás prožila krásný a dlouhý život a odešla doma a v klidu. Víc si ani člověk nemůže přát, když už to přijde. Už je za Duhou a je jí dobře.
Slova nedokážou popsat, co by chtěl člověk říct. Snad jen, že jsme všichni s Tebou.
ach, Maričko…. (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
To je mi líto, Maričko! Ale měla se u vás krásně, a umřela doma, bez stresu, v klidu. Ale bolí to a chce to čas… (u)
Milá Maričko, teprve teď jsem četla …. (u) (hug)
Všechno už bylo řečeno … vím, že Tobě i manželovi je za Dixinkou těžko a smutno, ale ona jen tiše a plavně běžela napřed za Duhový most, bez bolesti, svobodně, volně. Počká tam na vás, protože vás má ráda za to, jaký krásný život s vámi měla. Udělali jste pro ni všechno a Ty jsi s ní byla v posledních chvílích, mluvila jsi na ni a zpívala jí. Dixnka odešla v klidi, bez bolesti a bez úzkosti – to je obrovský dar lásky, který jsi jí dala.
Objímám Tě pevně, Maričko. (h)
Maričko, je mi to moc líto. Myslím na vás…
Aspoň byla doma a obklopená vaší péčí (u)
Ach jo Maričko, je mi to moc líto. (rose2)
Zapátrala jsem v archivu Dumky a připomněla jsem si:
http://dumka.info/dumka99/0128dum.htm
Maričko… (hug) (rose1)
Ach jaj, čítam až teraz. Urobili ste pre ňu všetko, čo sa dalo … (hug)
Maricko, je mi to moc lito 🙁 ale mela se u vas Dixie krasne a prozila s vami smyslu a cituplny zivot. At vas dal z vysky strazi a vede hebounkou pacickou…