105×148: Šuplík

O víkendu jsme byli na návštěvě u Bádi; mají s Milkou nový byt a my jsme jim tam pomáhali převézt poslední věci z podnájmu. Když jsme vynosili všechny kytky a drobnosti z auta, dali jsme si kafe. Milka mě požádala, abych přinesla lžičky, jsou v prvním šupleti. Otevřela jsem ho a musela se usmát. Bylo uspořádané trochu jako moje, i když ne úplně. Lžičky ale byly správně, hodně vpravo, hned vedle méně používaných nožů na kraji.

Je zajímavé, jak si každý základní uspořádání svých šuplíků odnáší s sebou z domova. A když si pak zařizuje svůj vlastní byt, něco pozmění a vyladí, ale to podstatné zůstává. A pokud jsou pak v bytě dva, pokud se spolu zařizují, je dohoda o šuplících nejspíš jedna z prvních, kterou spolu musí uzavřít.

Někdy to jde hladce, přesto mohou nastat nečekaná úskalí. Vzpomínám na dávnou kolegyňku, která čas od času přišla v pondělí do práce celá uplakaná. „Už zase! Už zase mi to ta baba udělala!“, lkala nad ranní kávou. Nemusela říkat víc, věděly jsme hned, že měla na návštěvě tchýni a ta že jí přerovnala kuchyňský šuplík podle svého. A stejně jako šuplík, přerovnávala jí v životě i jiné, mnohem nehmotnější věci. Jako mladé holky jsme si s tím nevěděly rady, ale pak k nám nastoupila starší paní a ta s tím byla hned hotová. Zamíchala si do kafe dvě lžičky cukru a pravila rázně: „Přerovnej jí ho taky.“ A stalo se. Při nejbližší návštěvě u tchýně, v době, kdy tato byla na nákupu, pochlapila se kolegyňka a šuple jí uspořádala podle svého.

V pondělí pak přišla do práce celá rozzářená. Tchýně se ukázala jako formát – nad přerovnaným šupletem jen tiše polkla a po celou dobu jejich návštěvy se zdržela veškerých obvyklých (a nevyžádaných) „dobrých“ rad a doporučení. Později se ukázalo, že natrvalo a že jejich vzájemným vztahům respekt k právu na vlastní šuple jen prospěl.

A já jsem si u Bádi uvědomila, jak moc mě těší, že moje děti mají své šuplíky uspořádané podle sebe a že se v nich přesto dobře vyznám.

Aktualizováno: 25.5.2011 — 19:34

172 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. No čo ja som tu zase za pekné veci premeškala! A zase som len na skok …
    Ale predsa jeden – nie celkom šuplíkový, ale myslím že k téme. Mám byt po babičke a postupne, ako sa dá a ako stíham tak si ho upravujem k obrazu svojmu (už sa to ráta pomaly na dekády, ale to sa nedá nič robiť, som typ čo si radšej pomaly sám nasuší než by si nabral dlhy). A zisťujem, že vlastne len staviam nové kusy nábytku na tie miesta, kde ich mala aj babi.
    Mala to skrátka už rokmi vymakané a tie veci tam tak nejako patria. Ale kuchyňu by už nespoznala a na tú som asi najviac pyšná 😀 Vďaka Vave, tvoje 105ky sú dokonalé odskočenia od práce!

  2. Vaví, opět moc zajímavé a nosné téma (inlove) . A diskuze! Kdo by to byl do šuflíků řek. Poněkud mě překvapily ty více či méně tolerované výpady tchýní a maminek… Jak jde o můj výsostný prostor, ňák nemám smysl pro klid v domě a ručičky bych jim urazila 😛 .

    1. táááák s dovolením připojím svůj podpis. Maminky a tchýně ať si organizujou svý, do mejch trepek ať se nikdo nenazouvá. Jinak ……. no prostě každej svýho štěstí strojvůdce :D,

      Vave – moc pěkná šuplikatá stopětka

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Dva právníci šli na večeři. Poručili si každý kávu a vytáhli sendviče.
    Přiběhla servírka a povídá: „Pánové, tady nesmíte konzumovat vlastní potraviny!“
    Oba právníci se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a vyměnili si sendviče. .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

        1. jo a já jsem ráda, že zrovna nic nejím, protože jsem od fochu a vidím to jako živé včetně barvy kravat 😀 Perníčkovo Snížkovo hlásí bouřku

    1. Á, páník se pěkně hrál se světýlky 🙂 .
      Eh, jen kdyby mu netekla voda do kopce (chuckle) . Ale jen na jednom obrázku – nic sem neřek (rofl) .

      1. tssss a ty nevíš, že v horách je všechno nahoru a dolu ??? … tys nějak zrovinovatěla nebo cóóó (rofl)

        Fotit s řádící Betuší nebylo až tak snadné a žádná následná úprava neproběhla – to jen na vysvětlení – děvenka (bat) se trošku rozjela a lovila nás (asi něco bude v deníčku…) takže jsem občas trnula, aby foťák neskončil v přehradě… To víš, první ochranné pásmo, vstup k vodě přísně zakázán… hloubka u hráze dóóst dobrá… ten bychom ani nevylovili … žbluňklo by to

        1. Zrovinovatěla? Vida, to mě nenapadlo. Že by byl vliv širých rodných lánů infekční? (rofl)

          Marný platný, zvlášť Černou Nisu za humny vám ukrutně závidím. A fotky s Vildou odtama byly nádherný (inlove) .

          Jo a co se týče rozjařených pesů, mám poměrně čerstvou rozcvičku se 150 kilíčky živé váhy v součtu – spas se kdo můžeš 🙂 . A nejlepší je, když ti kdosi hodí bladhaunda na hřbet v momentě, kdy v podřepu fotíš (fubar) .

          Nechtěla bych rozhodovat, jestli je prdlejší Kosatka v akci či psík sv. Huberta, natož kdo z nich víc žgryndá (wave) .

  4. Vave, zajímavé zamyšlení. Když vám do toho kecá, případně i fyzicky zasahuje tchýně, je to nepříjemné, ale můžete se docela oprávněně ozvat, i když to někdy není tak jednoduché. Mně ale do mé domácnosti od samého počátku takto neustále zasahuje moje máma, a to je tedy oříšek. Vždycky, když ke mně má přijít, tak se nejdřív těším, protože na to tak nějak pozapomenu. Pak si to ale uvědomím a bohužel už se ani netěším. A taky to hned přijde. Vstupem do pokoje ihned zahájí palbu – proč to máš tady, to by mělo být jinde, co to tady máš, tohle by sis měla uklidit, mělo by se udělat to a to atd. atd. atd. Totéž se snese na zahradu a nezřídka se podobná kritika snese i na mně osobně – účes, oblečení, parfém, filmy, knihy. Dřív jsem diskutovala a nezřídka to končívalo docela hustou hádanicí, dnes, po více než dvaceti letech jsem se naučila víceméně mlčet, pouštět to jedním uchem tam a druhým ven a pokud možno na to vůbec nereagovat. I když taktika nereagování mámu někdy taky dost rozčílí. Občas, když už to na můj vkus přesahuje rozumné meze, tak ji upozorním, že ve svém bytě bydlím já, nikoli ona, případně ať si s tím nedělá zbytečné starosti. Na chvíli to pomůže, ovšem bohužel za cenu, že máma je dotčená, ale brzy to jede nanovo. A já ani po těch letech nevím, jak jí slušně, ale nekompromisně říct, ať mi dá laskavě pokoj a stará se o svou domácnost. Že si s ní radši budu povídat o čemkoli jiném, než o tom, že bych si měla uklidit tu haldu lejster na stole nebo posekat trávu na zahradě, nebo že v tomhle účesu vypadám blbě. Štve mě to a mrzí mě to. Když jdu já k ní, nikdy bych si tohle nedovolila. A to jsem tam byla víc než dvacet let doma.

    1. Kdybych to nezažila, neuvěřím. Má teta si mně stěžovala, že si sestřenka pořídila do obývacího pokoje moc světlý koberec a má špatně upravené vlasy. Byla jsem z toho celá rozpačitá. Tetě je přes 70, setřence 50, a výchova stále běží. Ojoj.

    2. tapuz: jestli Vás to utěší, moje máti je ten samý typ, tak v tom nejste sama. S tchýní vycházím výborně (až na ty občasné šuplíky), s vlastní máti vůbec.

      1. ………….. A já ani po těch letech nevím, jak jí slušně, ale nekompromisně říc………

        hm, ale jestli on nebude ten zakopanej pes v tom úsilí jak to říct slušně a nekompromisně. Když to prostě nefunguje, tak halt se musí zvolit asi jinej kalibr. Člověk má duši a nervy jen jedny a ani jedno by nemělo bejt bolavý. To že je někdo moje – máma, táta, sestra, babička či co já vím, ještě nikoho neopravňuje k tomu, aby mi ubližoval.

        1. Ono to někdy nejde říct vůbec. U nás je to tak, že buď je na mně a všem mým všechno špatně, nebo spolu po nějakým tom řečení „ale to je moje a já jsem už velká“ nemluvíme. Nic mezi tím. Je to na zbláznění.
          Lidi, co tohle nezažili, si nedovedou představit. Když tě ničí někdo cizí, snáší se to milionkrát líp.

    3. Zaplat Panbuh za maminku moji zlatou. Nikdy nas nucene nevychovavala, jen tak obcas hodila oko, ale asi proto s brachou mamu respektujem a zrovna tak cini i olomoucka vnoucata. Ona vlastne nezada pricinu, proc se s ni o neco vzpirat, a tak i tri vnoucata jsou babicka sem, babicka tohle potrebuje. Jo, a taky babicka ze sebe nedela chudinku a je s ni i sranda. I kdyz obcas moje chaoticka domacnost ji udivuje, a na prednostu obcas to nesouhlasne oko hodi. (chuckle)

  5. Tak jsem se dala drobet dohromady a můžu poreferovat. Cesta do Brna proběhla bez problémů, na nádraží jsme se sešli s Yvetou ( Ygou) a společně jsme došli za Zvonařky na vlakové nádraží, kde ne nás čekala Laďka, šalinou jsme dojeli k ZOO a tam čekala Matylda s Kačkou a Borůvkou. Zvířátka se nám moc líbila, děti byly celkem snesitelné, až na drobné úlety, hudební produkce poněkud nevyšla, neb zklamala technika ( byly vybité baterie a ty nové nebyly o nic lepší) a bez muziky my to moc nezvládáme, můj zpěv vydrží jen otrlí jedinci a Myšátka. Borůvka bude spát počítám i celý zítřek, protože je umazlená a ucaprtaná, děvčata toho myslím taky měla dost. Jó, holt nemají trénink :o). Zpátky jsme dorazili taky v pořádku, naivně jsem si myslela, že Myšátka budou chrupat, ale nikolivěk. No, předala jsem je rodičům špinavé jak čuníky (bezva klouzání zanechalo stopy), ale plné zážitků a svítící jak sluníčka. Na zítra se připravím na téma ZOO, protože mi je jasné, že o ničem jiném mluvit nebudou.Moc všem děkuju, bylo to bezvadné.

    1. Teda vím, že jsem úča a měla bych psát bez chyb, ale nějak se mi to nepovedlo, tak se omlouvám.

      1. Vzpomínala jsem…a jestlipak bylo v Brně taky takové děsně nemožné vedro jako v Plzni a okolí? Ale Myšátkům vedro asi nevadí. 😉

        1. Bylo teplo, ale pofukoval vítr, takže to nebylo tak hrozné. Propocená byla Myšátka až, když řádila na klouzačce. Kšiltovky už mám připravené na vyprání.

      1. Noco, jeden se klouže, další zas morduje dřevěný koníky. Každej halt podle svýho dětinskýho naturelu 😛 . Hlavně nezbabkovatět (rofl) .

        Myško, doufám, že se našel i nějaký zdatný fotodokumentátor. Fajn, že si Myšata výlet užily (sun) . A ve zdraví jste se všichni vrátili 😀 .

        1. Yga a Matylda fotily, já foťák poctivě nosila v batohu a vytáhla jsem ho až u té klouzačky. Neměla jsem volné ruce.

  6. Já mohu psát spíš o variantě šuplík můj a mé dcery. Já nejsem sice pedant, ale kdysi mě velice vylekal samozvaný věštec. Prohlásil, že ve čtyřiceti oslepnu. Mně bylo tak 22 a od té doby jsem upravila domácnost tak, abych zavřela oči a okamžitě se orientovala. Tvrdě jsem vyžadovala uložení příborů a hlavně nožů jedním směrem a další detaily. A moje dcera si tohle nesla do své domácnosti. Jen s tím rozdílem, že to nedělá kvůli praštěnému Phytiákovi. 🙂 Už jsem to tomu chlapovi, co si mě vybral při prohlídce v Loretě, odpustila.

  7. (OT) Ja vim, ze to sem nepatri ale … kdosi letel sluzebne z ameriky do Japonska a mel tam byt asi padesat kilometru od Fukushimy, tak mu kolega dal Geigera aby si mohl merit jestli neleze nekam kde je nebezpecno. No a dotycny cestovatel ho zapnul uz pred cestou …
    http://www.flickr.com/photos/jurvetson/5731894295
    Kolem ceho to jen na San Francisske letiste nevim, ale prvni kopec je cesta ze San Francisca do Honkongu, druhy uzoucky kopec je cesta z Honkongu do Singapuru, treti kopec je nocni let ze Singapuru do Tokya, pak nasleduje kopecek oznaceny sipkou … a to je prave tech padesat kilometru od kataklyzmatu, a pak ten zdaleka nejvetsi kopec je cesta z Tokya do San Francisca.

    1. Kolem čeho letěl? No kolem země 🙂 Dálková letadla lítají ve výšce 10 i 12 km no a tam je kosmické záření a hlavně záření od sluníčka podstatně méně odstíněné, než dole na zemi. 8)

  8. Chichi, to je hezké. Vesele vážné téma. Díky Vave.
    Hodně jsem se zasmála u dcery. Kdysi jsme měli lampu – lustr, který se mi opravdu hodně líbil. Pak se trochu poškodil a odpočíval někde ve sklepě. Vzpomněla jsem si na něj a chtěla ho. Na Aukru jsem sehnala stejný a ze dvou udělala jeden krásný. Už zase visí. Vypadá jako odkvetlá pampeliška. Ale proč to píšu.
    Šla jsem u dcery do pokoje a tam visela nová lampa. Výrobce Ikea, materiál kov a plast. Ale vypadá jako odkvetlá pampeliška. A z kuchyně se ozvalo: Já nechci, nechci, nechcíííí mít stejnej lustr jako ty. Ale on je tak krásnej :-)) :-))

    A o tom, že jsme si nezávisle na sobě koupily obě stejné hodinky, úplně stejné, jen v jiné barvě ani nemluvím. To jsem si zase vyslechla: Mami, ty mě fakt se…. Chceš mi říct, že když si konečně, konečně vyberu na CELÉM SVĚTĚ hodinky, které se mi líbí, tak ty máš stejné????
    Nemluvila se mnou týden.

    No, co nadělám?!?!

    1. Dalmi, to je naprosto kouzelné! Ale nepřekvapuje mě to – jsi si s dcerami hodně blízká a máš mladistvého ducha (inlove) Já sama si na něco takového musím počkat, chlapečci ještě vlastní domácí šuplíky nemají – resp. Andy na kolejích už dávno, ale to se nepočítá, tam nikdy nebydlel sám. Sama jsem zvědavá, jak to u nich jednou dopadne, protože oba se na tom, jak vypadaly místa, kde jsme bydleli, vždy do jisté míry podíleli (když chtěli, měli možnost – neříkám, že ji vždy využili 🙂 ), takže jejich preference bych měla aspoň odhadnout.
      Příklad s tchýní mě okouzlil – hlavně pro ten vtip, s jakým bylo řečeno, co mělo být a s jakým to bylo akceptováno. Jo a moje tchýně mi nikdy nic nepřerovnávala 😀

      1. Klučičí svět tolik neznám a hodně by mě to zajímalo – že dáš vědět, až budou mít zařízené šuplíky? (h)

        1. Nemyslím, že bys musela tu pravdu znát. Jsou jen 2 druhy pánských šuplíků. Buď neuvěřitelný dech beroucí pořádek, nebo něco mnohem horšího, než je binec. 😛 Můžeš mi věřit. Mám praxi.

    2. neboj, dalmi… přejdou nějaké roky a bude vysloveně pyšná na to, že je ti tak podobná 😀 zažila jsem to a to moje mamka není radil a nájezdník šuplíčkový:-) vždycky jsem se chtěla odlišovat po svém a dneska vidím, jak moc mám genů od mamky a obou babiček 🙂 a je to fajn, ony jsou vlastně všechny ze „staré školy“ a já s tím vysloveně zdobím, když si dám záležet: první republika a decentní ( ale nesmlouvavá) zdvořilost vyhrává na spoustě míst 🙂

  9. Ahoj všem. Pěkný „šuplík“, Vave! 🙂
    O.T. Má někdo radu, jak se bránit proti blbým zloduchům? Odzbrojí je úsměv, nebo jakou zbraň k neutralizaci vztahů použít?
    Pěkný den všem.

    1. zloduch, a ještě blbej??? :O tak to holka nevím, já díky bohu takovou zkušenost nemám – blbých dost, ale vyloženě zloduch? asi mám štěstí 😉

    2. Blážo, to by mne taky zajímalo. Ať se bráním tvrdě nebo zlehka, vyjde to skoro nastejno. Ale myslím, že naši předkové měli přísloví: na hrubý pytel, hrubá záplata. Jenže to každý neumíme protože my slušnější si myslíme, že rozpoutat další srážku by bylo už přes…

    3. Praštit po hlavě něčím těžkým a odkráčet středem. (punch)
      😉
      Ne, fakt. Chytrej zloduch aspoň pochopí, když mu něco způsobuje újmu, že to přestane dělat. Blbej zloduch ne.

    4. Nevím jak až konkrétně velký zloduch to je, ale já když mi někdo „ubližuje“ je nepříjemný. Tak mu to opatrně a jen tak jako nesměle řeknu. Jako něco ve smyslu. „Víte,….. že….. se s Vámi cítím špatně?“ „Vím, že za to nemůžete,…..ale bojím se Vás“ „Asi jste nechtěl,ale…..ublížil jste mi.“
      Jsou to ty typy, co jsou nepříjemně autoritativní, poručnický a úsečný. Většina i velkých hajzlíků se zamyslí a pochopí.

  10. Ještě jednou – zapoměla jsem hluboce smeknout jak nás Vave vždycky dokáže přinutit k myšlení na věci, na které bychom třeba raději nemysleli. Na to jak dalece ovlivňujeme své děti pro jejich další život nejen výchovou, ale i atmosférou doma. A to zaplaťbůh ani nevědí, jaké máme pochybnosti zda jsme jako vychovatelé uspěli či ne. Alespoň já je mám a asi ještě chvíli budu mít.
    Před časem jsem si všimla, že moje tchýně není v pořádku, což nezaregistroval její manžel, syn, dcera ani vnučka, které se pomáhá starat o děti. Byla bych ráda, kdyby si u mne takové věci všimly moje děti dřív než nějaký “ cizák „…..

    1. Milá Inko, po těch letech už cizák nejsi 🙂 A potom jsou lidé, kteří některé věci nevidí, prostě je to netrkne. Víš sama, že koukat umíme každý, ale vidíme jen tam, kde to chceme nebo umíme. 😉 A ještě něco – člověk zvířecí (tedy zajímající se o zvířata víc než povrchně), který má jen trochu zájem i o své bližní, obvykle vidí lépe – naučí se automaticky číst řeč těla a právě díky této samozřejmé schopnosti tě problém mohl trknout dřív než ostatní (inlove)

      1. Taky se stava, ze zmen, ktere prichazi postupne, si spis vsimne nekdo, kdo je nema moznost pozorovat den za dnem, ale jen obcas. Pak je ta zmena patrnejsi.

      1. Vave, tohle si myslím každý týden, i když to někdy nenapíšu.
        BTW. Šuplíky a moje tchýně, to je taky kapitola sama pro sebe. 😉 Před pár lety jsem ji tu měla 3 měsíce (zlomila si cestou k nám kotník); některé věci jsem pak hledala i půl roku. Teď tu byla naposledy o Velikonocích – a pořád ještě nemůžu najít jedno svoje tričko. 😉 Ale ona je moc hodná, vycházíme spolu velice dobře; jen chce holt být prospěšná.

        1. Mi pripomina sestru. Ta si sice nezlomila nic, ale nedostala kolej a nakvartyrovala se mi do bytu. A s jemnosti a ohleduplnosti sobe vlastni se mi ho jala pretvaret k obrazu svemu.
          Nektere veci jsem nasel az kdyz jsem se z nej stehoval.

          1. Řekla bych, že svoji sestru doopravdy miluješ – protože jsi ji nezabil! (rofl) Ono je to s prostorem a ženskýma potíž – máme silnou tendenci ho utvářet k obrazu svému, proto jsou v tomto ohledu mnohem horší tchýně (občas i matky) než tchánové a otcové 🙂

  11. jé, to je pěkné zamyšlení (clap)

    myslím, že já opravdu rovnám tak, jak jsem byla za přece jen „pár“ roků zvyklá od našich (teda asi mámy)… ve svých dvou dlouhodobých vztazích jsem si poprvé rovnala všechno sama (ale zato mi byl někdy vybírám třeba nábytek – např. válendy koupeny dřív než jsem škytla – a dost mě to vytáčelo) a podruhé to bylo hodně o kompromisu (šiš, ale taky nám skorotchýně koupila mírnyx-dírnyx pohovku, vida historie se opakuje, a mě málem kleplo – ale ohradila jsem se, že u menších věcí mi to nevadí, ale takhle zásadní kus nábytku, to teda neeee… naštěstí se mi líbila, ta pohovka)… no ale jakmile jsem byla singl, úlevně jsem zrušila např. příbory umístěné na lince ve stojánku právě do šuplíku (chuckle)

    speciálně legrační je to s dcerkou – pamatuju např. jak mi jednou říkala, že máme zařízený obývák stejně jako ONA, tady gauč, tady před ním stolek atd. … no, když jsem jí řekla – hele, ale ty sis to tady přece nechala tak, jsem to tady předtím udělala já – tak jen nasucho polkla (rofl)

    jaká jsem v tomto tchýně by mě docela zajímalo, ale asi se to nedozvím, protože zeť mi asi neřekne, kdybych mu byla třeba nesympatická, vycházíme spolu ale dobře (aspoň já si to teda myslím 😉 )… a mám jenom zetě, s dcerou je to přece jen snazší, právě že spustu věcí dělá vlastně dost stejně, a snachu mít nikdy nebudu … a rozhodně teda mladým do ničeho nemluvím, ani do šuplíků ani jinak (y)

    díky, Vavísku (h)

      1. zkoušelaaaaaaaa (clap) … všechno funguje, krásně šije a vrní jako spokojené kotě (cat) (inlove)

        děkuju!!! (h)

    1. Neznáme, vyzkoušeli jsme, bezvadné. Jen mi tam falíruje jedno město, nikoho tam nemáme. Jinak počty sedí – pro pány i pro dámy (pro vysvětlení – naše příjmení má v ČR jen naše širší rodina, všichni se známe).

      1. Tak už se to vysvětlilo, jde o jednu vzdálenejší větev z rodiny mého tchána. Takže to vše – alespoň u nás – opravdu sedí na 100 %.

    2. Hanýsku, četnost výskytu Tvého příjmení v oné oblasti a další indicie nás jasně řadí do jedné rodiny – aneb jsme z jedné pastoušky. :*

      1. Zajímavé ale je, že největší četnost je v sousedním okrese. Ale jinak je to jasné – jsme odtamtud. (h)

        1. Nás je ženských 15 a mužských 7, z nich v plodném věku jen můj syn – bude se muset moc snažit, aby příjmení vydrželo.

        2. Hm, tak Bytomskejch ý/á je fšehofšudy devět. A nejvíc v Karviné! To jsou mi věci. Asi bych měla uskutečnit fakultativní zájezd. 😀

        3. Jen pro zajímavost, dědeček, co si vzal Boženku Halvovou, se jmenoval Jaroslav Svoboda. Hádej, kde je nejvíc Svobodů v celé ČR? 🙂
          Příjmení babičky přeslicové je jen ve dvou okresech v celé republice, malouličko lidí (ehm, příbuzných, jasně (nod ). A příjmení její maminky, tedy prababičky, už vůbec není, ani jeden jediný člověk!
          Hanýsku, to je neskutečně zajímavá stránka, moc děkuju! (f)

    3. Tak nevím, buďto mají minimálně 8 měsíců starou databázi nebo kecají 🙂
      V našem okrese jsou toho času minimálně 3 chlapi našeho příjmení a ono to tvrdí, že 2.

      1. Aaaaa, teď jsem tam našla, že je to stav v lednu 2010, tak to je jasné. Mají to správně 🙂

          1. Jo jo, je 🙂
            A jen pro zajímavost jsem zadala přímení svého nevlastního dědy. (Ježka) Loni v lednu byl jediným nositelem tohoto příjmení v republice. Bohužel, už není, v červnu nás opustil navždy. Ženská varianta příjmení (Ježková) je celkem častá, ale mužský tvar mi to vyhodilo jen jeden. Většina paní Ježkových má za manžela nejspíš pána jménem Ježek 🙂

    4. tyžbrďo – je nás 620 :O … to jsem netušila, že tolik

      v Praze 68, ale v HK je tatínek sám (chuckle)

    5. Řeklo mi to, že to neudělá obrázek, když nemám ie9. Nainstalovala jsem ie9. A chápu, proč se tuhle kdesi objevila reakce Come to the dark side of IE9.
      To jsem si zas pomohla… 🙂 🙂 🙂

        1. Do tohoto osidla jsem ještě neskočila, je to horší, nebo lepší než ie?
          (Jinak si to už upravuju, na mě si nepřijdou… )

          1. Do Google Chrome jsem šla ze zoufalství, jemuž jsem během nekonečného čekání (často marného) na načtení Zvířetníku propadala s IE (ten jsem si nechala jenom pro určité specifické práce).

        1. Já se dost bojím o (obrovsky nacpaný) seznam oblíbených položek. Ztratit ho, už ho v životě nedám dohromady.
          Aaale – jsem šikovná, už jsem si to zkroutila po svém! Akorát to na mě neťuká, když na něco kliknu, ale zbytek už funguje k mojí spokojenosti. 🙂

  12. Těžko doplnit, těžko origunálně chválit. Pořád nabité, koncízní, tématicky překvapivé, do života tnoucí. Co s tebou, Vave, seš prostě dobrá.

  13. Vave, krása! (h)
    ČTN to zkoušela několikrát. Jednou ještě na bytě – že jde umýt nádobí. Já že se to umyje potom, no, když vešla do kuchyně, otevřel jsem vstupní dveře a celkem hlasitě pronesl, že tady bydlím já a pokud se jí u nás nelíbí, může jít. Respektovala to několik let. Pak (už na baráku) se pokusila MLP přerovnat kuchyň – tak se vše opakovalo. Dnes to sice občas zajikří, ale oba si dáváme pozor, abychom tomu druhému zbytečně nesahali do života. Vzhledem k tomu, že jsme naprosto odlišní, je to docela kumšt a úspěch.

    1. Tak tu tak přemýšlím nad významem ČTN a vymyslela jsem jen Černě Tečkovanou Nestvůru, jenže nechci urazit, tak se ptám, co to znamená?

  14. Copak věci, ale lidi jsou zašuplíkovaní. Jakmile Tě zavřou v určitým šupleti, je někdy moc těžké přesvědčit ty ostatní, že tam až tak nepatříš. A naopak, vždyť i my si ostatní lidi zařazujem někam do imaginárních šuplíků, podle toho, jak na nás působí. (f)

    1. Máš pravdu, šuplíky tohohle typu jsou zrádné a často nespravedlivé. (Naše i ty o nás.)

    2. Milá Emtesko (inlove) , máš pravdu. Tyhle šuplíky mohou nadělat hodně nedorozumění a zla.

      1. Ale dokazete si predstavit ten chaos … v zivote i v byte … kdybychom se museli (narizenim shora) obejit uplne bez supliku? I kdyz obcas neco nacpeme do supliku do ktereho to az tak uplne nepatri nebo se nemuzeme s nekym shodnout na zaklade ceho do supliku rozdelovat, stejne to bez nich nejde.

        1. To jo, ale zas by každá jednotlivá položka byl zázrak. 🙂
          (Takový nařízení by nešlo, lidi si šuplíky prostě dělaj, aby se vůbec dokázali trochu orientovat a reagovat. „Co to kruci je? Co s tím mám dělat? Jak k tomu mám přilézt? — Aha, to je jako…“ – a je to.
          Kdyby nebyly šuplíky, udělali bychom si hromádky. 😛 )
          Průšvih je akorát, když se člověk snaží věci (a lidi) osekávat, aby mu přesně pasovali do jeho minikrabiček, řekla bych. Když pro krabičky v šuplíkách nevidí člověka / věc, ale právě a jenom tu krabičku.

          1. Nesmyslnost ani neproveditelnost narizeni neni okolnosti branici jeho zavedeni 😉
            Neda se zakazat delani si supliku a skatulek, ale da se (a s oblibou se to provadi) zakazat hovorit o tech suplikach. Komusi nedochazi, ze z supliku, o kterem se nesmi mluvit, uz se nedostane vubec nikdo.
            Rekneme takovy suplik „zena v (biologicky) produktivnim veku“. O tomhle supliku se predpoklada (celkem realisticky), ze pokud nema tak co nevidet bude mit deti, s nemocnymi detmi bude co chvili doma, prace se zatim bude hromadit atd. atp. O tomhle supliku se nesmi mluvit. Zamestnavatel se nesmi zeptat … mate deti? Planujete deti? Mate zajistene hlidani? … takze i kdyz treba deti mit nemuzete, nebo mate ale uz vetsi a hlidaci babicku ve vedlejsim baraku nebo manzela v domacnosti … neuniknete. A skatulka, o ktere se nesmi mluvit, ale ktera proste je, vam snizi sanci na prijeti. Samozrejme aniz by se to objevilo v oduvodneni rozhodnuti. A kdosi ma hrejivy pocit u srdce jak vsem zenam pomohl.

  15. … a taky existuje reakce tohohle druhu: (u sebe): Udělej mi čaj, nachystej to, podej tamto… jak to, že nevíš, kde to je… / (u mě) Já nevím, kde to je, udělej to sama…
    Tohle je smutný téma.

      1. Díky. (h) (Můžu jenom zajistit, aby se z ní nestala čtn2 nebo, hůř, čbn, víc se s tím dělat nedá.)

  16. Tak trochu OT: dneska, tzn. 27.05. má pro mne (cat) Ríšánek narozeniny (d) – dneska je to 5 měsíců, co ho mám, maroda jednoho notorického.

    1. Hmmmm, tak kdybych se líp dívala do kalendáře, zjistila bych, že je to až zítra! Takže pardon!

  17. Ano, šuplíky a skříňkami se s mojí MLP hodně lišíme. Kdykoli potřebuje MLP něco vyndat z šuplíku nebo i skříňky, začne tím, že prohrábne obsah a pak vyloví to co potřebuje. Jak vypadá uspořádání šuplíku po takovém prohrábnutí si umíte představit. Jsou i horší věci, samozdřejmě, ale pokud s takovým človekem bydlíte… Časem jsem rezignovala, ale nesmířila se.

    1. Hmmm, u nás se moc nehrabe, u nás se bezradně hledí a volá SOS. (tmi)
      Vlastně ani nevím, milá Kolo, co je horší a co lepší. (chuckle)

  18. Moje babí mívala hrnce rozlišené na polívkový, bramborový, na rýži atd. , a když jsem se při vaření pomýlila, celkem vztekle mi jej rvala z ruky s patřičným komentářem – kolikrát ti budu říkat… . Docela mi tím lezla na nervy. A tuhle. Na návštěvu přišel kamarád s tím, že uvaří. Jo, proč ne. Pohoda trvala do okamžiku než jsem popatřila, jak v mém bramborovém hrnci hodlá vařit rejži!!! Předvedla jsem takovej řev až jsem se v půlce zarazila a, docela šťastně, si povzdechla – já už jsem úplně jako naše babí. 😛

    1. takjy to mám takhle s hrncema, dokonce i s vařečkama a příbory mám v takovém stojánku,je to přehlední a vytáhnu na první pokus to,co potřebuju a malí lžičky mají svoji přihrádku ve stojánku (chuckle)

      1. U varecek to chapu … varecka co se s ni micha cibulka do pudinku nebo testa na sladkou buchtu nepatri. Ovsem u tech hrncu … ty nenacichnou.

        1. je to takovej zvyk, móje mamka i její sestry to tak taky mají..asi rodinná tradice .-) i hrnky mají na čaj a na kafe a na mlíko – porcelánové nebo keramické…. 😉

      2. Jo tak tohle znam, u nas maji vsechny ostre noze svuj zasedaci poradek ve stojanku. Na zacatku jsem si dala dobry pozor, aby ten poradek vytvoril manzel. Ja uz pak jen pokracovala… a docela jsem ho rozstrelila, kdyz zacal nadavat, kdo ze vymyslel tak blbe usporadani nozu, kdyz jsem mu odpovedela ze on sam. Pak uz jen hudral ze zasedaci poradek nozu je zbytecny. Jenze kdyz mate ucelenou sadu nozu, kazda rukojet je stejna, tak se ten zasedaci poradek hodi.

      3. pane profesore Studničko,přijďte mi nafackovat,co to dneska se mnou je, že píšu jako pologramotnej ignorant ´???? (fubar)

    2. V tomhle já docela fandím košer kuchyni! Prkénko, na kterém se krájelo maso a poté sýr je prostě nesmysl. Mám oddělená pro každou potravinu a striktně to dodržuju. A s těmi vařečkami je to stejné – začouzené a různě zbarvené jsou omáčkové, promaštěné jsou pro smažení cibulky a čehokoliv, světlounké jsou do sladkého či do polévek……… Do toho mi MLP neleze, neb nevaří, ale sousedka se může vždycky zbláznit, když její polovička vaří a používá k tomu jiné náčiní nežli to, které ona je zvyklá používat pro tento druh jídla. Když se tam náhodou vyskytnu, tak se bavím, jak on vzdoruje jejímu podanému kastrolku neb si vybral jiný a zaručeně lepší a vyvolenou vařečku nevydá ani kdyby se chtěla rozvádět.

      1. U nás doma bývala dvě prkénka: jedno na sladké a jedno maso cibulové. Ve vlastní domácnosti mám jediné velké prkénko. Je z plastu, pořídil MLP. Rozlišuji strany na masovo zeleninovou s drážkou na tekutinu a druhou bez drážky na buchty.

    3. Milá Abyt (inlove) , viď, je to velké dmutí, když se člověk přistihne, že se v něčem podobá milované babičce.

      Vařečky mám taky účelové, i prkénka. A některé hrnce a pánve jsou vlastně taky specialisté. :o)

    4. Hrnec mám vyčleněnej jenom jeden, na mlíko, a i ten proto, že je největší (2,5 l). A klidně v něm vařím cokoli, co se do těch menších nevejde. Prkýnko… no, poté, co jsem si na kuchyňskou desku dala kachle, takže se dá krájet přímo na ní… mám oblíbený prkýnko, to zas jo, dřevěný. Ale nějak neřeším, co na něm krájím. Mám marmeládovou vařečku (to jsem se naučila od babičky).
      Ale.
      Měla jsem hrnec na vaření vody na čaj. (Teď mám konvici, ale hrnec je pořád schovanej, kdyby byl potřeba.) A hlavně, mám speciální konvičku na zelenej čaj, keramickou nepolívanou, a pak skleněnou na všechny ostatní čaje nebo šťávy nebo co mě napadne. Jo, no, a hrnky na mlíko… 🙂
      Asi každej po svým, podle toho, co jí nebo vaří…

  19. Velmi pěkné téma k zamyšlení!
    Já u jiných lidí tyto věci neřeším. Onehdy se mě manžel po návštěvě u kamarádů zeptal, jestli jsem si všimla té velké pavučiny v koutě. Nevšimla, a to se pavouků štítím. Ale já tam šla za kamarády, se kterými jsem se báječně pobavila, ne hodnotit jejich bydlení a srovnávat se svým.
    Totéž se týká i domácností mých dětí i rodičů. Rodiče se před lety přestěhovali z chalupy do penzionu, takže když utírám nádobí, dávám ho na hromádky, mamka si ho uklidí sama. To na chalupě bych ho dávala přímo na místo, tam jsem věděla, kam co patří, tam jsem byla doma.
    V poslední době mám menší problém doma – chlap je na dlouhodobé nemocenské a v kuchyni si začal některé věci přizpůsobovat svým potřebám. Se zatnutými zuby to toleruji a doufám, že brzy nastane den, kdy se vše vrátí do normálu a opět si budu v kuchyni rozhodovat já.

    1. Milá Alčo (inlove) , chlap doma, to je na troje nervy! Vydrž, zase Ti vrátí vláda nad šuplíky. (hug)

  20. Jo, holky, všechny budeme (nebo jsme) jednou tchyně. Snažím se, ale moc mi to nejde. Vůbec nejde o šuplíky v kuchyni. Ale rozcházíme se v pohledu na zdravý život. Mladí berou jen časopisy a fóra maminek, já, bohužel, jen odborné časopisy. Zažila jsem toho víc a tak „módu“ zdravého životního stylu beru s rezervou. Každá běžná potravina byla jednou za můj život skvělá a nezbytná a o pár let později (nebo dříve) život ohrožující. Děti se jednou ponechávaly samy sobě a výchova byla superpřísná, jindy se propagovala „no stress“ výchova, kde se nesmělo dítku nic ani zakázat. A časopisy obrážejí pohled dnes, nic není zastaralejší, než včerejší noviny (měsíc starý časopis).
    No nic, už si nestěžuji a učím se mlčet.

    1. Jo, Evi, jsi můj člověk! Nesnáším tyhle moderní přístupy, jednám instinktivně.
      Pamatuju se, jak Vojtíkovi byly tři měsíce a babička (s tátovi strany) byla nadšená, že si ho smí pochovat. Divila jsem se, vždyť bydlí kousek od mé sestřenky a ta měla taky mimčo. Ale ona mi řekla, že na to dítě nesmí ani sáhnout! Že prý jeho matka (má sestřenice) ho bere do rukou jen desinfikovaných a přes pusu má náhubek. Do šestineděl nesměl nikdo na návštěvu a pak mohou jen koukat a nesmí šišlat.
      Mně to bylo putna, hlavně když si toho uřvanýho mrňouse někdo vzal a já měl ana chvilku klid 😀
      S těmi potravinami. Babička (pro změnu z máminy strany) mi vyprávěla, že za války dostával děda lístky na špek, že prý na cukrovku bylo dobrý jíst tučná jídla! Dneska? pravý opak. Nejvíc ze všeho mi vadí, že mi furt berou mlíko. Každou chvíli si někdo vymyslí nějaký důvod, proč škodí. U nás doma se vypijí dva kartony týdně. Pijeme ho všichni, ve velkém a jsme živí. V jiných ohledech se řídím heslem všeho s mírou

      1. hele,ta pověra o beznávštěvnosti a nechování v šestinedělí platí už dávno…někdo to dodržuje..
        😉

      2. Návštěvy v šestinedělí jsem viděla velmi nerada. Vzhledem k tomu, že rodina ani u jednoho dítěte neodolala a prostě dorazila ve 4 týdnech, tak vždy mimino viděli cca 30 vteřin, u mně na rukách a pak jsem je nechala s manželem (v případě druhého dítěte ještě s tím starším) a s miminem se uklidila do ložnice. Nedesinfikovala jsem si ruce, neměla jsem roušku, ale přece jen, pouštět k novorozenci (i k sobě po porodu) zástup návštěv (byť příbuzných) mi nevyhovovalo.
        Každý to má jinak, ale osobně si myslím, že pokud matka řekne „6 týdnů ne“, mělo by to okolí respektovat.

      3. Nasi Stepance jsou ted dva a pul mesice, a cele sestinedeli jsme ji chovali jen tri – ja, manzel a tchyne. Ostatni az pozdeji. To byste neverili co kecu jsem si vyslechla na tema, ze mam doma tri kocky, Stepanka je s nima casto ve stejne mistnosti, ale lidem ji do ruky nepujcim…
        A s dezinfekci jsem to taky neprehanela, myslim ze ta tvrda chemie je pro mimco horsi nez nejaka bakterie

    2. Casopisy archivovat a recyklovat … tedy po par letech vytahnout a predvest co vsechno je jinak, pripadne, ze za tech pet let archivace uz to bylo dvakrat uplne nezbytny a trikrat naprosto zakazany.

      Jo jo „je li vasim cilem zdravy zivotni styl …“ houbeles! … mym cilem je kdyz uz tak zdravi, na aktualne predepisovany zivotni styl vam … me nezajima.

    3. jsem ráda, že mlaďaska se zatím zdá být docela normální. Pohodová, usměvavá mamina od pohodového usměvavého mimíše. A nic moc neprožívá, „moderní“ vlivy ji neberou, weby o mateřství čte pro pobavení. Kéž by jí to vydržeti chtělo (wave)

    4. Milá EvoŽ (inlove) , musíš doufat, že z toho vyrostou. 🙂 Šuplíkový základ má dcera z domova skvělý. (y)
      Tuhle jsem četla dlouhý článek, kde se autorka pokoušela dokázat neužitečnost, ba škodlivost mléka pro dospělé lidi. Nakonec z ní vypadlo, že ona sama patří k lidem, kteří mléko nedokáží strávit. Si myslím, že by to měla vzít na vědomí a nepokoušet se změnit nás, kteří mléko zvládáme a máme rádi.
      Pokud vyjde nějaký výzkum, vždy mi chybí informace, kdo ho financoval. To vždycky mnoho napoví o věrohodnosti výsledků.

  21. Copak šuplíky. Ale měla jsem kamarádku a ta se každé návštěvy tchýně děsně hrozila.Nesnášela ji. Ta totiž rovnou cestou z předsíně neomylně zamířila do ložnice a zkušeným hmatem sklouzla po palubkách. Samozřejmě vždy nějaký prach ulovila a už byla přednáška na dosah. Milá Anča se kácela před každou její návštěvou. Dodneška první čím při úklidu začíná je zalehnutí před postelí 😀

    1. Kdo ví, co tam vlastně tchýně hledala? Nebo koho? (chuckle)

      Evi, jsem ráda, že se táta našel. (y)

  22. Jo šuplik…. každá si rovnáme kuchyň jinak. Proto mi bylo příjemné, když mi po stěhování pomáhala vybalovat kuchyň sestra. U tchyně v kuchyni tápu, u segry trefím a u mamule už taky (po přestavbě kuchyně se system změnil, ale jen v drobnostech).
    V šuplíku u babičky přeslicové byly lžíce a lžičky pěkně srovnané „v komínkách“, babička mečová měla všechny v jedné přihrádce lžičky kávové, zmrzlinové, mokka pomíchané, hlavou nahoru i dolů, takže je člověk musel rozhrábnout, než našel tu správnou. Mamule se snaží mít lžičky „v komínku“, ale nikdy jí to nevydrží. Já mám všechny lžičky a dezertní vidličky všech velikostí v jedné přihrádce a ve směsi. Ségra je má roztříděné a v komínkách. A přesně to odpovídá osobnosti.

    Jsem zvědavá, jak si to ve svých šuplíkách urovná Junior, už to začíná krystalizovat, místy ještě dětský zmatek, místy již dospělácký řád. A v tom řádu se vyznám.

      1. Není nic horšího, než vyfasovat bobánka, co mu matinka všechno postrčila pod frňák.
        Zná to nejedna a nejeden….

  23. Šuplíky, šuplíky! Leckdy stojí vztahy mezi lidmi na maličkostech a je moc dobře, když se lidé dokážou shodnout a rozumět si a přecházet maličkosti, které rozdělují a milovat maličkosti, které spojují.
    Vave, díky.
    A přidám dost podivný „multimediální objekt“ – fotka to teda není – z APODu.
    Přečtěte si komentář, tam, co se povídá o hudební stupnici, se jedná o církevní frygický modus (stupnici), také užívanou třeba v muzice židovského klezmeru nebo v melodiích španělského flamenka.
    A pak poslouchejte…
    http://www.astro.cz/apod/ap110526.html

    1. Zní to nádherně. A navíc splnili jeden můj (a asi nejen můj) dávnej sen – obloha prostě zpívá. Sama. Není potřeba jí hrát něco jako doprovod. Ona sama hraje. (inlove)
      Akorát nemáme dost přizpůsobený uši, abychom to slyšeli přímo. 🙂

    2. Milá Veram, ta hudební obloha je nádherná. Měla jsem na to jen chviličku, doma si to vychutnám pořádně. Děkuju Ti. (f)

  24. Děcka – v rychlosti jsem přeletěla článek – super Vave – takový šuplík a hned je téma na přemýšlení na celý den – ale dnes na to nebudu mít čas! Za chvíly poběžím na vlak a osobáčkem sup sup sup do Brna za Myšátky a Myší a dalšími tetičkami z Moravské sekce. Papapá – budeme posléze referovat.

    1. Milá YGO, nezvládla jsem už ráno popřát hezký výlet, ale na Myšátka i jejich doprovod moc myslím. (h)

  25. To jsem si uvědomila velmi brzy, protože jsem od 15ti byla po intrech a privátech – nejen šuplík si s sebou neseme do života.
    Co se týče vztahů s partnerovou rodinou jsem to teda příliš nechytla a i chudák můj švagr musel moje rodiče dlouho přesvědčovat. Dneska na svého zetě ( v rámci objektivnosti musím říci své zetě ) nedá maminka dopustit.

  26. Jó, na drobnoxtech typu šuplík se pozná věcí…. skvělé, Vave, opět jsi to vystihla 🙂

    1. Děkuju, Matyldo. (inlove) JJ, na šuplíku se hodně pozná, pokud teda máš možnost do něj nahlídnout. Je to vlastně docela intimní věc, takový šuplík-

  27. Hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Vavís, to je zase krása (nod)

    1. Děkuju Ti. :o) A hele, když je někdo čilý po ránu či večer, dá se to pochopit. Ale když je někdo čilý ráno I večer, je to skoro na zabití. (wasntme) (narážím na včerejší hlášení, na které mi nešlo doma reagovat)

      1. Béééé – srazila jsem se s jinou odpovědí a moje je fuččč (punch)

        Jen jsem psala, že až tak aktivní nejsem (shake) . Ale když se živíme hlavou a hubou, tak i tělo žádá trošku pohybu (nod) . Pohyb po městě nemám ráda, obchody taky nee… Navíc taková pořádná procházka je parádní možnost pokecat s polovičkou a probrat vše potřebné. Doma na to čas nebývá… Spokojení jsme venku oba, a ani kosatice nevypadá naštvaně (chuckle)

        A bylo včera večer nádherně, skoro jako by bylo ráno (rofl)

        1. Měli jste tam tu jedinou špetičku sopečného prachu, co sem doputovala, takže proto exportní západ slunce.

  28. Zase nádherné téma o vzájemném respektu a příbuznosti duší…
    A je to úplně přesně pravda – když se někdy vyskytnu u sestry v kuchyni, tak nemám problém cokoliv najít. Když dělám tetku hlídačku u bráchy, tak mi musí dítko napovídat…
    Díky
    (wave)

        1. Už se chystám zase zpátky a náležitě se těším 🙂 v neděli už bych měla dorazit domů. Dojmů spousta, jen ten rozcestník bude asi spíš člověčina – nikde jsem se tu moc nepokoukala, moc času nebylo.
          Já jsem nepsí (s mou pracovní dobou by se zvířectvo dost nesrovnávalo), jo a plyšovýho opičáka Ferdu jsem pochopitelně vzala s sebou 🙂

  29. Vave zase úžasné téma.
    Vzpomněla jsem si na manželovu maminku, Zlatá ženská, jen měla dojem že ve 23 letech nejsem schopná se postarat ani o sebe, natož o jejího drahého synka. Dost dlouho jsme bydleli spolu a rady sypala z rukávu dnes a denně. Ale jedna věc mě drásala mocně.Ona byla tzv. „Škrobilka“ trencle se daly do skříní stavět a kapesníkem by jste zabili člověka. Nahoru dolu, podobrém, jsem jí zkoušela vysvětlit že to nechci.“U nás se vždycky škrobilo“ a bylo. Pak mi jednou donesla hromadu prkeného prádla…vzala jsem ho a jedno po druhém jsem je naházela do vody a 2hodiny máchala a ždímala. Pak už jsme spoustu věcí dělali SPOLU. Odešla příliž brzy….

Napsat komentář: Štětinka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN