Tato věhlasná dopravní a přepravní společnost byla v Klokánii založena v roce 1853, Freemanem Cobbem, bystrým, třiadvacetiletým Američanem, z Brewsteru ve státu Massachusetts. Začal ve státu Victoria tím, že přepravoval z přístavu v Melbourne na zlatá pole ve Viktorii zlatokopy a poštu v době, kdy tam vřela zlatá horečka.

První dostavník společnosti Cobb & Co. uskutečnil svoji zahajovací jízdu 30. ledna roku 1854 z Collins Street v Melbourne k vykopávkám na zlatých polích Forrest Creek, nyní známých pod jménem Castlemaine. Již touto první jízdou si společnost Cobb & Co. udělala tu nejlepší reklamu. Cestu provedla v polovičním času než konkurence. A toto se stalo její firemní značkou. Rychlost, efektivnost, spolehlivost a dokonalé služby, tedy zázemí a péče jak o přepravované zboží a poštu, tak i o cestující.

Již za pár měsíců své činnosti společnost Cobb &Co. vyřadila ze hry konkurenci právě svojí pověstí dokonalých služeb. Byly zde dva důvody, které umožnily společnosti tento velkolepý úspěch.

První důvod byla konstrukce dostavníku, dokonale se hodící na tehdejší „kozí stezky“, kterým se zde říkalo cesty a silnice. Ostatní dopravní společnosti používali dostavníky podobné těm, co jezdily v Anglii. Těžké, pevné, dřevěné krabice odpružené ocelovými pružinami, perfektně se hodící na dlážděné nebo vzorně upravené vozovky Anglie. Ve zdejším divokém terénu byly však tyto těžké dostavníky krajně nevhodné. Pružiny byly nedostatečné a často praskaly, vozy byly těžké a snadno se bořily v písku nebo v bahně.

Naopak, Cobb & Co. využila americkou konstrukci dostavníku Concord, určenou na americký západ, kde byl podobný terén jako u klokanů. Lehké a pružné dřevěné skořepiny dostavníků byly uloženy v jakési kolébce, která spočívala na podvozku na laminovaných podélných pásech z kůže. Celá tato konstrukce byla lehká a pružná, umožňující tak větší náklad, rychlost a snadnější zdolávání těžkého terénu. Cestující si tak zvykali na dostavník, který se za jízdy kolébal zepředu dozadu a naopak, ale jen nepatrně do stran.

Někteří z tohoto pohybu dostávali mořskou nemoc a jiní přirovnávali jízdu tímto dostavníkem k jízdě na spěchajícím velbloudu. Ke stavbě těchto dostavníků byly používány jen ty nejkvalitnější materiály. Kola byla z americké hickory a náboje kol z jilmu. Společnost Cobb & Co. neváhala ke stavbě vozů importovat jak ty nejlepší materiály tak i odborníky odkudkoliv na světě.

Vozka a dva cestující co seděli na kozlíku byli kryti sklápěcí stříškou z těžké celtoviny, která se dala vzadu odrolovat, protáhnout dolů za zády a spodem pod sedačkou dopředu a po vytažení použít i k ochraně nohou a trupu jako jakási zástěra. Ze stejné celtoviny byly rolety v oknech dostavníku a k přikrytí nákladu na zádi vozidla. Sedadla nebyla jen v kabině dostavníku, ale i na střeše, kam se také umisťoval některý náklad. Byla pochopitelně pouze ze dřeva, žádné čalounění a tak po několikadenní jízdě na těchto sedadlech si cestující jistě vypěstovali slušné mozoly na pozadí.

Aby se takto naložený dostavník v těžkém terénu nepřevrátil, byl rozchod kol široký a tak vůz získal na stabilitě. Přesto se často stávalo, že vozka nabádal cestující: „Vyvažovat! Vyvažovat! když byl trochu hrubší terén. Brzdy byly pouze na zadních kolech a 2 mocné brzdové páky vedle kozlíku. Jednu ovládal vozka a druhou cestující co seděl na levé straně kozlíku.

Někdy na tomto místě sedával „bezpečák“ nebo-li ostrostřelec s flintou připravenou k výstřelu. To tehdy, když se vezla cenná pošta, peníze, nebo se projíždělo nebezpečnou krajinou kde řádili „outlaws“, tedy zdejší loupežníci.

Druhý důvod úspěchu společnosti Cobb & Co. byl ten, že přepřahovací stanice byly od sebe vzdáleny pouhých 10 – 20 mil, tedy 16 – 32 km, kdežto u konkurence byla tato vzdálenost dvoj až trojnásobná. Čerstvá spřežení pěti či sedmi koní a lehčí dostavníky tak umožnily Cobb & Co. udržovat daleko vyšší průměrnou rychlost než konkurence. Byla to průkopnická a vítězná kombinace.

Společnost Cobb & Co. tak začala pronikat do celé východní Austrálie. Když v roce 1856, tedy po třech letech od založení, Freeman Cobb a jeho partneři společnost prodávali, tak za ni utržili 16 000 tehdejších Liber Sterlinků, což by dnes znamenalo zhruba 2,4 milionu velice zdravých klokaních dolarů. Během příštích čtyř let prošla společnost několika rukama a roku 1861 ji koupilo konsorcium nebo společenství devíti mužů za 23 000 Liber Sterlinků. (3,5 milionu dnešních dolarů). Mezi nové vlastníky patřili: James Rutherford, Walter Hall, William Frank Whitney, Alexander W. Robertson a John Wagner. Těchto pět mužů bylo pak jednotícím základem společnosti po příštích šest desetiletí.

James Rutherford

Ovšem hnací silou celého tohoto cirkusu byl James Rutherford. Muž odvážný, prchlivý a nevyzpytatelný, zrovna jako byly cesty, kudy jezdily jeho dostavníky. Jeho energie a výdrž byly legendární a jeho vznětlivost, ho viděla dvakrát před soudem. Jednou, když mu došla ta trocha trpělivosti, kterou měl, a zřezal líného podkoního. Podruhé, když bičem sešlehal místního farmáře, který si zkrátil cestu přes pozemky Cobb & Co.

Nyní opustíme suchá dějepisná fakta a pokusíme se v duchu přenést do roku 1898. Představte si, že jste mladý učitel nebo učitelka, který zrovna vystoupil na břeh v přístavu v Brisbane, po své dlouhé plavbě z Londýna a míříte do městečka Adavale, pouhých 1000 km ve vnitrozemí. Dvanáctihodinová cesta vlakem vás doveze až tam, kde končí koleje a to je v městečku Charleville, 800 km vzdáleném. Odtud máte jedinou možnost a ta je použít služby společnosti Cobb & Co. Spřežením pěti či sedmi koňů tažený poštovní dostavník zdolá posledních 200 km za tři dny. Zaplatíte jízdenku, jejíž cena se rovná dvoutýdenní mzdě, vezmete si sebou osobní zavazadlo o povolené váze 14 liber, tedy 6,35kg a vydáte se na kolébavou cestu. Ubytování na dvě noci, veškeré jídlo a občerstvení je zahrnuto v ceně jízdenky. Toto se děje buď ve stanicích společnosti, nebo v nezávislých bušových hospodách po cestě.

Nedávno zde zapršelo a úrodná černozem se proměnila v kadlub lepidla. Často je nutno vysednout a kráčet vedle dostavníku, aby se tento nezabořil až po osy. Nezřídka je nutno z bahna vyprošťovat jak vůz, tak i koníky. Tělocviku si užijí i cestující mírou nebývalou. A pak tu jsou rozvodněné řeky po okraj naplněné bystře proudící vodou po deštích, které je třeba překročit. Vyprázdněný dostavník se přetáhne se břehu na břeh lanem. Muži a koně přeplavou, dámy, zavazadla a pošta je přepravena v neckách. Výsledné zdržení znamená, že když se setmí, tak jste bez večeře a noc strávíte v sedě v dostavníku. A to je jen první den.

Navzdory veškerému nepohodlí, společnost Cobb & Co. poskytovala ty nejlepší z nejlepších dostavníkových služeb v Austrálii a snad i ve světě. V době své největší slávy, v letech 1870 – 79, dostavníky společnosti Cobb & Co. Najezdily 45 000km každý týden na 11 200 km silnic a cest od zálivu Carpenterijského a Cooktownu na severu Queenslandu, až po jižní Victorii. Byla to tehdy nejrozvětvenější síť dostavníkových cest na světě. Byl to Qantas devatenáctého století.

Od let sedmdesátých do konce let osmdesátých devatenáctého století rostla společnost Cobb & Co. jako plevel po dešti. A nešlo zde jen o dopravu a přepravu dostavníky, ale i vše kolem co ji umožňovalo. V roce 1862 byla otevřena výroba dostavníků v Bathurstu v NSW, která již v roku 1866 byla největší svého druhu v Austrálii. Vozkové, či kočí co tyto dostavníky řídili a mistrně ovládali pěti a sedmi spřežení koníků byli velice váženi v tehdejší společnosti. Jak pro jejich mistrovství kterak ovládali spřežení pouze pomocí čtyř otěží, tak i pro jejich vtip a humor.

Stali se legendami tehdejší společnosti a jména mnohých měla váhu dnešních nejzářivějších filmových hvězd. Jen řídit spřežení pěti či sedmi koní pouze čtyřmi opratěmi vyžadovalo značné zručnosti. Koně v čele spřežení byli nazýváni „leaders“ a ti vedle oje, v dalších řadách, „polers“. Opratě držel vozka v levé ruce ve specifickém pořadí: Oprať k ovládání levého „leadera“ šla přes ukazováček, ke kontrole pravého „leadera“ šla pod ukazováčkem, aby „poler“ na levé straně byl ovládán opratí jdoucí opět pod ukazováčkem a pravý „poler“ byl ovládán opratí jdoucí pod prostředníčkem. Tak mohl zkušený vozka jen nepatrnými pohyby prstů spolehlivě řídit spřežení i sedmi koní.

Vozka již míli (1,6 km) před přepřahovací stanicí zatroubil na trubku, něco jako postilión za K. H. Borovského když ho vezli do Brixenu, podkoní ve stanici připravil čerstvé spřežení k přepřáhnutí, které pak mohlo proběhnout velice rychle. Připravené spřežení bylo patřičně ošetřeno, nakrmeno, napojeno a osedláno, jen se zapřáhlo a jelo se dál. Proto byli podkoní také velice důležití a nesli velkou zásluhu na úspěchu společnosti. Každý měl na starosti 8 – 10 koní a údržbu jejich postrojů, které byly vyrobeny každému koni na míru. Velmi záleželo na spolehlivosti podkoního, jako třeba ten na cestě z Thallon do St. George v jižním Queenslandu. Byl přesný jako švýcarské hodinky. A to i tehdy, když musel s koňmi z výběhu přeplavat rozvodněnou Moonie River k přepřahovací stanici a pak ovšem zase zpět s vyměněnými koňmi do výběhu. Při tom to nebyl žádný cucák, bylo mu přes šedesát let a v zimě bývala voda v řece jako tekutý led.

Postupem času se společnost Cobb & Co. začala diversifikovat. V letech 1877 jí už patří devět pastvinářských farem v Queenslandu o kombinované rozloze 11 000 km2. V tuto dobu vynášelo pastvinářství společnosti 77 500 Liber Sterlinků (kolem 11.4 milionu dnešních dolarů) ročně a povoznictví však pouhých 11 500 Liber Sterlinků (1,7 milionu dnešních peněz)

Ne všechny podniky se setkaly s úspěchem, byly i citelné ztráty. Ať už se jednalo o doly nebo železnice. A tak se stalo, že koncem let sedmdesátých v devatenáctém století byla firma zadlužena 130 000 Librami Sterlinků (19,4 milionu dolarů). Počátkem dvacátého století se společnost setkávala se střídavými úspěchy. Konkurence byla stále silnější, rozvětvující se železnice a počátky automobilové dopravy tak zapěly labutí píseň této Australské chloubě. Společnost pomalu umírala na úbytě, aby poslední poštovní dostavník číslo 177 na trati mezi městečky Tulena a Stuart v Queenslandu jel v roku 1924.

A tak skončila australská ikona, společnost Cobb & Co – licensed to carry. Dnes pod stejným jménem funguje autokarová dopravní společnost, něco jako známá společnost Geyhound v USA, která je i zde.

Další (Nádherné! Pozn. red.:) fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Cobb_Co_-_Licensed_to_Carry