Tři kocouři v bytě je jedna věc – tři kocouři na cestách je ovšem něco úplně jiného. A jak to vypadá, zase potřebuju poradit.
Mé rozumné „já“: NEMŮŽU MÍT 3 KOCOURY, NEMŮŽU MÍT 3 KOCOURY, NEJDE TO, NEMŮŽU MÍT 3 KOCOURY!!!!!
Mé nerozumné „já“: PROČ NE? VŽDYŤ JSOU DOMÁCNOSTI, KDE JE KOČEK I VÍC!
Mé rozumné „já“: JENŽE JÁ MÁM SPOUSTU POVINNOSTÍ, PIDIMÍSTNŮSTKU A CHCI O VÍKENDECH JEZDIT VEN, TO SE 3 KOCOURY PROSTĚ NEJDE! NEMŮŽU MÍT 3 KOCOURY A BASTA!!!!
Pamatujete? Tohle jsem sem psala při své prosbě o umístění tehdy Jarouška, dneska Ríšy. No, umístil se, chlapec, umístil, dobře umístil, je z něj krásný spokojený kocour. U nás se umístil, jak všichni dobře víte.
Jo, dokud to bylo tak, že byla zima a já nikam na chalupu nejezdila, leda na den do Maršova pro poštu nebo něco odvézt atd., tak to šlo. Ale jen se oteplilo, začalo jaro a pro mne práce na zahradě a už nastaly problémy. Jak budeme cestovat, jak to budou chlapečkové snášet a hlavně, jak to budu snášet já!
Cestování se 3 kocoury ve 3 přenoskách není jednoduché, ale zvládnout se to dá. Zkrátka se vynesou první dva, pak se vrátím a vynesu třetího spolu s taškou. Obvykle čeká Melíšek, protože s tím je nejméně potíží. Tato fáze tedy celkem bez problémů. Ovšem to je na celém tom našem cestování to nejjednodušší. 
ZRZÍNEK:
Jeho odlov už není tak náročný, nechá se vzít do náručí a bez problémů vnořit do přenosky. Okamžitě ale začne protestovat, a protože Zrzínek má zvláštní způsob vyjadřování, tak nemňouká, ale píská a kníká. Zoufale píská, zoufale kníká, zoufale se snaží dostat ven. Pak následuje chvilka ticha, pak se počůrá a pokaká, což mu způsobí trauma a strašně se za to stydí.
Kromě toho v tom nechce ležet, kdo by taky chtěl, takže se nacpe do jedné části přenosky a tam zoufale hledí na to nadělení. Stane se to obvykle v místech, kde nejde zastavit! Takže popojedu a hledám vhodné místo na akci. Zastavím auto, vypnu motor, vyndám počůranou pokakanou podložku, odstraním hovínko, podložku schovám do igelitky, vytřu dosucha kocoura a podlážku přenosky, vložím suchou novou čistou podložku, hladím, mazlím, chlácholím a jedeme dál. Vystresovaný je kocour, vystresovaná jsem já.
RÍŠA:
Ríšu nacpu do přenosky, zaklapnu víčko a začne koncert. Zoufalé mňoukání. Tak zoufalé, že je slyšet z auta ven a lidé se otáčejí, kdo kde trápí kočku. V autě se jeho nářek rozléhá jak koncert v sále s dobrou akustikou a mně po pár minutách začíná třeštit hlava. Ríša je rozený potížista. Prostě tu cestu prořve, čímž znervózní i oba ostatní. Zrzínek by nebyl až takový plašan, kdyby Ríša neječel, Melíšek by byl v naprosté pohodě, ale Ríšův řev ho tak znejistí, že začne mňoukat taky.
Musela jsem dát Ríšu do přenosky, kterou jsem původně měla určenou pro Melíška, plastová, oválná, trochu menší, nežli ty krabicové. Ríša by si ublížil. Mám 2, obě mají vstup jak ze strany, tak shora. Což je výhodné, protože se tam např. Zrzínek mnohem lépe umísťuje a tou stranou se mu lépe vylézá. Jenže Ríša se tak zoufale snažil dostat ven, že jsem měla obavu, aby si něco neudělal. Kousal do drátů (už takhle má ten pizizubka o jeden dolní špičák méně), drápal ty dráty tak, že jsem se bála, aby si neurval drápek. Tak šel do té plastové a Meldovi zůstala ta jeho velká hranatá.
MELÍŠEK:
Melda je na cestování zvyklý od koťátka. Sám si vyskočí do přenosky, uvelebí se a čeká, až jí zavřu. Mít jen jeho, je to labůžo, ten se vyvaluje na polštářku, kouká ven, když svítí sluníčko, tak vystrčí pupíček a spokojeně mžourá. Jenže ten plašan Ríša prostě ječí a ječí a ječí a Meldu to tak rozhodí, že začne kňourat taky a kouká se ukřivděně ven, proč mu ubližuju. Myslím Ríšovi! Jakmile se stresne, tak začne drápat dráty přenosky a kňourání je podstatně intenzívnější, až mňouká pomalu jako Ríša.
Koncert tří kocourů v kabině auta je příšerná záležitost a já jsem zralá na panáka nebo na Chocholouška. Při cestě na Velikonoční svátky jsem jim slibovala všechny možné druhy pomsty, začala jsem s tím, že jim nedám tyčinky a mlsánky, když budou zlobit a končila jsem u pekáče s česnekem nebo vycpaninou v muzeu zlobivých kocourů.
Dojela jsem k domu, vynosila ječící drahoušky nahoru, vypustila je ven do bytu a první, co bylo, nežli dostali misky s vodou a baštu – nalila jsem si panáka jak pro námořníka a kopla ho do sebe, abych se vzpamatovala!
Naše první cesta do Maršova 27. 12. loňského roku byla sice hrozná, ale aspoň proběhla bez problémů. Odnesl to tehdy jeden zlomený nehet a podrápaná ruka. Zrzínek byl velice těžko k odlovení, ale nakonec se mi ho podařilo polapit a jelo se. Stresovaná jsem byla spíš já, oni byli celkem v pohodě.
Cesta zpátky v lednu už ve třech nebyla žádný med! Ríša už tehdy řval jako týrané zvířátko a vystresoval oba, takže jsem dojela taky celkem vyřízená. Ale Zrzínek se ani nepočůral ani nepokakal.
Co ale předvedli teď, to byl opravdu horor.
Přitom v bytě v Maršově jsou šťastní, opravdu šťastní všichni tři. Jednak je byt veliký, takže mají probíhačku do sytosti. Je slunný, takže Zrzínek v pokojíčku na svém parapetu má kožíšek vyhřátý od sluníčka, že se divím, že tam vydrží, má úplně vařící hřbet. Ríša miluje druhý parapet v kuchyni, kde má přehled o tom, co se děje venku a Melíšek rád odpočívá před dveřmi na terasu, kterými pozoruje ptáčky a havěť na terase se pohybující. Ulovil můru, chlapeček a poté, co si pohrál, slupnul jí jak malinu.
Ríša se s Melíškem honí, hrají si, dovádějí, mají na to prostoru dost. Zrzínek je tady v takové pohodě, že se naučil lézt za mnou do postele, což v Praze nedělá. Vyskočil si, lehl si ke mně na polštář, vyšpulil pupíček a nechal se hladit a drbkat. Dokonce se i zapojil do hry Melíška s Ríšou, což jsem nevěřícně zírala.
Myšky honí Ríša, Melda mu je bere, Melda má své čvončíky, které krásně cvakají na podlaze, golfový míček taky zrovna tichý není – už se nedivím, že noví sousedé pode mnou na mně zírali poněkud vyděšeně, když jsme se na chodbě potkali. Ráno jsem sledovala, jak Zrzínek slezl ze svého parapetu a šel si honit myšičky, které rozházel Ríša. Vyhazoval si je, skákal za nimi, byl jak hravé kotě, to v Praze vůbec nedělá.
Prostě jsou tam spokojení, milují to tam a já jsem ráda, když je můžu pozorovat a když vidím, jak se dokážou vydovádět.
A teď jsem postavená před problém, co budu dělat dál. Stresovat je převozem do Maršova a zpátky (cesta delší než 2 hodiny, protože se snažím jet velmi opatrně, abych se vyhnula dírám a tím pádem i jejich nepohodlí), stresovaná jsem já, protože ten Ríšův jekot je prostě šílený, Zrzínka stále pozoruju, protože těžce dýchá a mám strach, abych mu neublížila a ostatně ani Melíšek tím pádem není v pohodě.
Nechávat je každý víkend v Praze samotné?
Jezdit bez nich 2x do měsíce jen v sobotu tam a v neděli zpátky a být pryč jednu noc a 2x do měsíce jezdit s nimi už ve čtvrtek a vracet se v pondělí, abychom tam byli aspoň delší víkend?
Nebo je do Maršova na léto odvézt a jezdit každý víkend už ve čtvrtek a vracet se v pondělí dopoledne rovnou do kanceláře. Celý zbytek pondělí a pak úterý, středa, čtvrtek dopoledne by se starala sousedka, která je v invalidním důchodu a celé dny doma, ve čtvrtek večer už bych tam zase byla já. Což o to, šlo by to, firmu můžu řídit i odtamtud a pracovat tam na počítači není problém, ale nebude jim tam ty skoro 4 dny smutno? Mně tedy bude!
V Praze mám „díru“, to není byt. V Maršově je naopak obrovský prostor, kde si vyhrají a vyřádí se. To je pro ně velké plus. Já to na nich vidím, jak jsou spokojení, když jsou tam. Tady polehávají, Zrzínek se stále „léčí“ z toho transportního stresu za postelí, prostě to převážení nesnášejí a já mám teď skutečně problém.
Kromě toho Zrzínek tady trpí záněty očiček, asi z toho koberce, který všude máme a který se nedá z podlahy odstranit a pouští droboučké chloupky, které mu vadí. Ríša se rozběhne za Meldou a obvykle do něčeho vrazí, protože je to tu maličké a spousta nábytku. V Maršově jim maximálně ujedou nožičky na plovoucí podlaze nebo na koberečku, který sklouzne, když na něj vlítnou při svém kocourování.
No, vážně nevím a vážně z toho mám zamotanou hlavu.
Odstěhovat se tam trvale nemůžu, firmu nepřemístím. A jezdit denně 160 km tam a 160 km zpátky, to by asi taky nebyl nejšťastnější nápad. Sehnat v Praze větší bydlení, na to nemám. Kromě toho tady bydlím přímo nad firmou, takže se za nimi mohu každou chvíli jít podívat, když jsem v Praze a nikde necestuju! To je velká výhoda, nikam nedojíždím.
Myslím, že jsem si docela slušně zkomplikovala život. Je mi s nimi krásně, když ráno Melíšek přijde ke mně, lehne si na zádíčka a ručičkama mně obejme a nechá se hladit na bříšku, pak si mi vyleze na peřinu a vrní a vrní a vrní, Ríša se přiloudá z druhé strany a nacpe mi hlavu pod ruku a vrní a vrní a vrní, Zrzínek na to hledí z parapetu a vrní taky, je to tak krásné. Když jim hladím ty hebké kožíšky a oni jsou spokojení –
Ríša mi často sedává na klíně, stočený do klubíčka často usne, to Melíšek nikdy nedělal, o Zrzínkovi nemluvě, tak mi dávají tolik klidu a lásky, že se to nedá srovnat se žádnou jinou terapií.
Jen jim nechci ublížit nějakými transporty, které jim určitě dobře nedělají.
Tož tak, raďte, raďte, co byste dělali na mém místě?
Hebkými tlapičkami zdraví Zvířetníky Melíšek, Zrzínek a Ríša.
O.T. A neveselé.
http://www.novinky.cz/domaci/232523-sloni-samecek-se-v-ostravske-zoo-pere-o-zivot.html
Sloní mrně, moc a moc ti držím palce.
(y) (y) (y) (y) (y)
Je to moc těžký a každý den bojují o kousek jídla do bříška. (y)
Ach jej, to je patálie.
Neporadím. Ale jak koukám na ostatní komentáře, jsme asi jediní, kteří „vyměkli“ a přestěhovali se.
No, u nás to šlo. A z Kočka se cestovní kocour nestal. Nejprve ječel, pak blinkal, pak přidal počůrávání a dál … dál se nedal chytit a stal se chalupářem, a páník se stavoval dvakrát týdně doplnit misky.
Na podzim se páník přestěhoval natrvalo a později i já.
Ani jednou mě nenapadlo, zeptat se veterináře, jestli by něco nedoporučil. No teď už je to jedno.
A ještě hlášení o netopýrovi. Nejspíš ho kočky vyrychtovaly víc, než je z fotek vidět. Nepřežil. ;(
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Přijde vlk k chaloupce kůzlátek a klepe: „Kůzlátka, děťátka otevřete vrátka, jsem vaše maminka!“
Chvíli čeká a nic.Tak to zkusí znovu a znovu, až se zevnitř ozve: „Není ti to nic platný, vlku, my jsme sirotci!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Karolíno, ať se ti s kocourkama daří!
A ještě O.T. – zkontrolujte si na Hadech (viz info vedle na Nastěnce!!!), jestli jste všichni, kdo jste se hlásili na Květnové pražení, zapsaní do seznamu 🙂
A můžete se hlásit i další 😉
Já mám výbornou zkušenost s přípravkem Zylkene. Odkaz neumím dát, ale najde se snadno. Kapsle obsahuje prášek, který voní a chutná jako sušené mléko, naší Šelmičce jsem ho jednou denně míchala do smetánky. Dávala jsem jí ho proto, že se stávalo, že na příchod nové kočky reagovala problémy s močovými cestami (krev v moči). Nejsem trapič, abych jí cíleně pořizovala nové kočky, vždy šlo o „kolemjdoucí“, které zůstaly na byt a stravu. Všechny samozřejmě prodělaly kolotoč odčervení, očkování, kastraci… Vlastně ne, kocourek Toníček má teprve cca půl roku, ten má ještě čas. Zatím šlo okolo devět koček, takže jsem na stavu desíti čičmenů………. Takhle však reagovala jen na dvě černobílé (s pěšinkou). trápilo. Cca během týdne (v podstatě mlsání prášku) se uklidnila, i problémy ustaly. Samozřejmě i ATB udělala svou práci…….V letáku je uvedeno, že před situacemi, kdy se očekává stres (cestování, návštěva veterináře, petardy…) se má podávat 1 – 2 dny předem. Přeji hodně zdaru, ono usínat bez patřičného pošlapání není ono.
Karolina jistě promine. V posledních dnech je tady tolik proseb o palečky (Pitrýsek a další), že asi žádné nepřebývají.
ALE naše kočička DIXIE je teď strašně moc potřebuje, její osud vypadá moc a moc černě. Od včera odpoledne leží na veterině s desetkrát vyššími hodnotami jater a zatím jediné, co pro ní mohou udělat je to, že se jí pokouší dostat tekutinu do těla, protože je silně dehydrovaná. A ani to nejde žilou, protože je má prý moc křehké a stažené. Tak to dělají nějak jinak (neví, přesně jak), ale i to musí pomalu, protože se tak tekutina ukládá a to také není dobře. Tenhle problém brání tomu, aby se vet pokusil o zavedení nějaké látky na pročištění krve, či co. To už chtěl zkusit včera, ale nešlo tak, tak snad se mu to povede dneska. Mám z toho tak rozklepaní ruce, že nejsem schopná trefit se do kláves. Přestava, že Dixie takhle brzy a nečekaně ztratíme, je hrozná. Přišlo to nečekaně, kočky mají schopnost „ukrýt příznaky“, až když je skoro pozdě. Trixie za dva měsíce bude 13 a to je ještě příííliš brzy na odchod za duhu. Prosím držte palce, já vám o tom napíši více, ale teď mi to prostě nejde.
Maričko – jistě že budu myslet i na krásnou Dixie. Doufám, že ji co nejdřív zavodní, aby jí mohly pročistit krev a ulevit játrům. Chudinka Dixinka (y) (y) (h) (h)
Maričko, taky se hlásím. Dixi je statečná a krásná kočičí princezna. Myslím na ni moc. (h)
Držím palce ať to vyjde. My jsme bohužel naši Micinku přesně v tomto věku nedokázali zachránit pro selhání ledvin , tak doufám, že u Dixie to bude jinak. Bohužel je pravda, že kočky se do poslední chvíle snaží dělat, že jim nic není, o to horší je pak následný kolaps. (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Jejda, jejda, držíme (y)
Milá Maričko, myslím na Tebe a držím pevně palce i za Dixie.
(h) (y) (h)
Milá Maričko, moc na vás myslím (y) (h) !
Maričko, je pravda, že kočky jsou velmi statečné. Pro Dixie držíme (y)
Maričko! pro krásnou bíločernou Dixie ihned zapínám palečky a věřím, že bude líp!!!! (h) (h) (h) (h)
Maričko, to víš, že držím palce. Chudina kočička. Musíme věřit, že to dobře dopadne.
Maričko naše milá rádkyně, moc držíme tlapičky nemocné Dixie – Melda, Zrzík i Ríša. A pochopitelně i já! (y)
Držím Maričko! (y)
…fňuk… proč si mě můj počítač nepamatuje. V poslední době to opravdu zlobí. 🙁
Maricko, moc a moc drzim palce Dixie i vam. Vim, ze to je o nervy. A mam sve povercive stastne cislo 11, tak treba to zabere.
Milá Maričko, to je mi tě moc líto a Dixie držím palce moc a moc (h)
Maričko, myslím na vás i na kočičku s krásným jménem Dixie. Ať to dobře dopadne! (h)
Maričko, moc držím Dixie, doufám, že se to povede stabilizovat. Kočenky umí skrývat nejen problém, ale i zlepšení. Držím! (y) (h)
Držíme,držíme, myslíme…Dixie, bojuj…. (y) (y) (h) (h)
Na játra je výborný Ostropestřec Mariánský (Silymarin- výtažek) – jedno z mála, co pomůže regeneraci jater. Moc přeji Dixie uzdravení. Pamatuji si ji ještě z Dumky. L.
Dobrý den,
zkuste Feliway. Mně se ohromně osvědčil.
Kulíšek nesnáší jiné kočky, odejde z domu a bydlí na zahradě. Domů chodí značkovat, i když to nikdy jindy nedělá. Nedávno jsem potřebovala chovat operovaného kocourka, tak jsem guglila, až jsem vyguglila Feliway. Není to nic levného, ale Kulíšek byl klidný, nelíbilo se mu to, ale neodcházel. No a po další operaci to dopadlo tak, že mám doma dva černé kluky, tento týden už spolu spali v jednom klubíčku.
Feliway ve spreji je určen právě pro cestování. Jedná se o syntetický kočičí obličejový feromon.
Vznešeným veličenstvům přeji úspěšnou poddanou :o)
Karolíno, to budeš muset asi postupovat metodou pokus omyl. Mám doma 3 kousky a když jedu na dovolenou, tak mi je obstará sousedka – krmením, můžou chodit ven, tak záchůdky odpadají. Egonovi to asi moc nevadí, on je taková šelma divoká (spíš zabiják všeho živého), Garfield se baví jen s náma, takže to celé zřejmě prochrní zašitý na půdě, ale na Ervíně je vidět, že jsme jí chyběli. Možná je to tím, že je to kočka.
Myslím, že by si na samotu v Maršově se sousedkou zvykli, jsou 3, tak mají společnost, ale Tobě bude strašně smutno, mě se po nich na dovolené taky stýská. Ale je fakt, že týden je samotné nechávám tak 2x do roka, samotné víkendy nepočítám, to ani sousedku o krmení neprosím. Ale vždy jí hlásím, že jedu pryč, aby jim kdyžtak zavolala doktora – naštestí bydlí u nás ve vesnici.
Ale myslím si, že pokud jsou zdraví a mladí, tak by si na pravidelné cestování mohli zvyknout, ne?
To jsem Ti krásně poradila, viď?
Jakákoliv podpora je dobrá! Díky a pohlaď kožíšky.
Stresuje je, že jsou zavření. Zkus je nechat prolézt auto, (i se zapnutým motorem, event. popojížděním) a pak vymyslet přepravu bez přenosek. Já to vyřešila sítí a jsou v poho
Zkušenost s cestováním s 3 kočičáky. (pokud to jde necháváme víkendy doma, jedna noc je úplně v pohodě, pokud není hlídání, tak na 2 noci přidáváme o záchůdek navíc)
Co se nám v autě osvědčilo: dávat přenosky dvířkama k sedačce, přepravky přikrýt lehkou vzdušnou látkou (např. staré prostěradlo) – v létě chrání před sluníčkem v zimě před chladem a navíc se většina koček v šeru zklidní. Možná je to divné, ale když začne nějaká pomňukávat (další se za chvíli přidá), tak na ně nemluvit, nechlácholit, ale nechat je, ono je to většinou za chvíli přejde. A pro vlastní pohodu si pustíme rádio, jednak našim kočkám hudba nevadí, za druhé kočky moc dobře vnímají, když je člověk ve stresu…
taky se přidám – spíše na ně nemluvit… ono to člověku nedá a chtěl by je uchlácholit, ale čím víc na ně mluvím, tím je to horší… dokonce když se na ně otočím či promluvím, začnou mňoukat, i když předtím nemňoukaly
Já jsem nekočičí, ale co jim zpříjemnit tu přepravku třeba polštářkem se šantou kočičí, nebo tam kápnout valeriánské kapky? Samozřejmě, nevím, jestli to jde…
Tak sa pridám ako ďalší radič – teoretik a prisadím si na Kadlusovu metódu úplatkov. Skús im možno nejakú maškrtku, čo nemajú často a je im vzácna, spojiť len s cestovaním a prepravkami. No, je mi jasné, že u tvojich lahôdkovo kŕmených maznáčikov nebude ľahké takú vec nájsť, ale zase to by v tom bol čert, aby si im ako labužníčka nejakú nevymyslela 😀 ! Stačí malý kúštik, nie zas tak aby sa cestou poblinkali. Aj na suchý tréning doma by to možno išlo použiť, nastražiť kúsok vzácnej maškrtky do otvorených prepraviek …
Každopádne držím všetky (y) ! A myslím, že aj časom a opakovaním sa to zlepší.
Souhlas, tohle by mělo zafungovat. Zásadní chyba je, koupit přepravku, doma ji někam schovat, v den D do ní kočičáka hodit a zavřít! Naopak; přepravku je nutno pořídit s dostatečným časovým předstihem, nechat ji kočičákům volně přístupnou a pokud v ní zrovna nejsou, dát tam občas nějaký pamlsek. Naopak, pokud do ní některý vleze, tak dělat, že o něm nevíte. Chytré zvířátko si velmi rychle uvědomí, že přepravka znamená klid, bezpečí a občas i nějakou tu dobrůtku a když pak dojde na lámání chleba (cesta, vet), vyvádí daleko méně, nebo i vůbec.
Držím palce, abys na něco přišla – já sázím na ten povlak z polštáře, chichi!!
Sem se přilípnu – když jsem od své první kočky poprvé odjížděla na noc, nechala jsem jí schválně na gauči svoje nošené tričko (bez parfémů, deo apod.). Spala na něm, takže zřejmě působilo antistresově. Přitom do postele volně mohla.
já tedy s kočkami nemám zkušenost, ale co funguje na jiná zvířata, mohlo by i tady:
nechala bych jim v bytě postavenou tu společnou přepravku (dlouhodobě/stále) ať si na ni zvyknou jako na další pelíšek . Když je do ní pak dáš v autě, bude to něco co znají a cítí se v bezpečí. No a následně – zvykat na auto – jezdit třeba jen okolo bloku, na krátký výlet a postupně prodlužovat… A pevné nervy. Když stresuješ ty, stresují oni o to víc a je to začarovaný kruh. Já vím, že se to snadno řekne, ale včíl se občas musíme pochlapit, že 8)
No, to bych musela nechat otevřené alespoň 2 a pak se v tom bytě začít vznášet – 31 m2, kde je spousta nábytku, šatna, kuchyňka, sprchový kout s WC a maličká předsíňka 70 cm x 1,2 m, postel atd. a ještě část z té místnosti „ukusuje“ zvýšené pódium, protože pode mnou je vjezd do dvora, takže místa mám tak akorát na to tam jakž takž projít. Rozhodně nemám šanci nechávat otevřené přenosky na podlaze, to bych si fakt musela pořídit křidýlka.
Kromě toho by ti tu přepravku pravděpodobně stejně ignorovali. 🙁 Opět vyzkoušeno u našeho kocoura. Pro něho je přepravka nepřítel, protože tam bývá zavřený a nevleze do ní, i když jsme ji nechali hooooodně dlouho otevřenou a vystlanou lákavými ručníčky. Přitom střechu nad hlavou má jinak rád, ale jiná věc je vlézt si třeba pod křeslo, odkud může vystřelit, kdy chce nebo jiné místo, kde má nějakou únikovou cestu, a něco jiného je podezřelá přepravka, u které se podle jeho zkušenosti kdykoli mohou zaklapnout dvířka. Prostě kočičky nejsou hloupé a nedají se jen tak nachytat.
Podle mě je jediná věc, prostě kocourky bez velkých řečí do té přepravky vždycky strčit (zkus dva dohromady jak radí jiní) a doufat, že si jednoho dne alespoň částečně zvyknou. Možná ta šanta, jak radí Veram výše….. to by stálo za úvahu
A možná ještě jedna věc – napadlo mě to až teď. Pokud s kocourky pojedeš, jezdi zásadně stejnou trasou. Oni mají v hlavě GPSku a trasu se naučí, je jedno, že ven neuvidí. Prostě si to časem zaměří a budou na trase klidnější – snad.
Vzpomněla jsem si na naši Micku, která vehementně protestovala pouze jednou v životě – když naši jeli jinou trasou – na jih jako jindy, ale západněji než jindy. Najednou řvala ona a ne kocour. Že prý jedou špatně. Ztichla, když se naši napojili na jí známou trasu. Nechtěj po mě, abych ti řekla, jak to věděla, když směr byl víceméně stejný, ale o kousek vedle, ale VĚDĚLA to.
Jo, já jezdím pouze a jen jednou trasou – Praha – HK po dálnici – Jaroměř – Trutnov – Maršov. Jinudy nejedu, dálnice je nejspolehlivější a nejrychlejší, to ostatní od kruháku v HK domů se už musí nějak přežít!
Jak pro koho je šanta nebo valeriánky (kozlíkové kapky) tlumící..moje feťačky po nich značně ožívají…a jsou velice činorodé a některé kočky je nesnáší..a ten smrádek (zpocené ponožky,značně uleželé) to bych Karolíně na cestu autem nepřála…
🙂 😀 Když odhlédnu od „vlivu“ šanty na Karolínu 😉 tak moje kočky jsou protipóly. Mína má tyto parfémy naprosto na háku. Mourynovi by ta přepravka nestačila. On brousí celým kocourem po místu aplikace a při tom strašně, ale STRAŠNĚ slintá (chuckle) Karolíno, kdyby tě zastavili cajti, tak bys měla na krku nařčení, že je ten chudák sjetej (think)
Jednou už mně zastavili. Když slyšeli ten jekot, tak ani nechtěli vidět občanku. Klidně bych to auto mohla šlohnout před Makrem, bylo by jim to jedno. Jeden ňuňal a číčal dovnitř do auta, druhý si ťukal na čelo. Ale za minutu jsem jela.
Já bych se stejně ještě přimluvila za přípravek Feliway. Používá se jako spray nebo v interiéru do zásuvky. Kočka nic nepolyká, nehrozí předávkování, jsou to feromony, podobné jako si vytváří samy kočky. Náš vet mi toto doporučoval, když nám koča čurala ve stresu do postele, kočkám dodává jistotu a uklidňuje je, není to žádná droga. Já jsem taky proti všem zbytečným lékům, ale kdyby se kocourkům podařilo párkrát cestu překonat v klidu, možná by je to příště tak nestresovalo. Feliway je dost drahý, ale jedno fouknutí do přepravky před cestou by nebylo tak moc. A přimlouvala bych se také za společnou přepravku, určitě by se to klukům líbilo, i když mě při představě nakládky a vykládky jímá děs, chce to asi vymyslet (taky mám tyhle „radílky“ ze všeho nejradši)
Feliway jsem také používala, protože náš kocourek čůrá do rohů doma v předsíni. Nezabralo to vůbec. Měli jsme ho v zásuvce a nic.
No my jsme ho nakonec taky nepoužili, protože po kastraci to postupně přestalo, ale vedla jsem v té době na téma feromonů mnoho diskuzí a vím o zaručené pomoci tohoto přípravku. Buď pomohlo tohle, nebo jednoznačné oznámení kočandě (ve stylu známého ptačího moderátora): „Ty pudeš!“ (wait)
😀
No, já jsem právě „radílky“ vyzvala aby radili, když si sama neporadím, ale nakonec to stejně zbude na mně abych si poradila. (chuckle)
Něco z rad určitě vyzkouším a uvidíme.
Každopádně jsem si to vše důkladně pročetla a myslím, že je hodně pravdy na tom, že když nebudou vidět míhající se krajinu, budou spolu v jedné přenosce a budou to absolvovat max. 2x do měsíce, tak bude líp.
Milá Karolínko, kocourci si začas zvyknou, až si v hlavičce srovnají kam jedou a že se s nimi nic ńepříjemného nebude dít. Víš, jak jsem tady naříkala nad tím, že Luxík má stres z auta, Že utíká, nechce do auta vlézt a v autě blinká. Teď už se to úplně obrátilo. Jak si beru bundu nebo mikinu tak už se vnucuje a vnucuje, kdy a kam pojedeme? A když nic jiného tak se musí alespoň do auta podívat čili mi ho ošlape kolem dokola, třeba i zablácenýma tlapkama. Přišel na to, že pokud jedeme bude tam procházka nebo něco zajímavého. Nevím, jak to mají kočky, zda se budou kocourci taky na něco těšit, třeba na nějakou dobrůtku nebo na něco jiného.
Milá Karolínko – tak jak to tady pročítám, tak mám dojem, že ti nezbude nic jiného, než se systémem pokusů a omylů dostat k tomu nejlepšímu výsledku. Možná bys taky mohla zkusit ty dva necestovatele nechávát v Maršově celý týden a ty s Melichárkem bys za nima mohla dojíždět – klukům v Krkonoších bude dobře, protože budou dva a ty nebudeš večer v Praze osamělá, protože tam budeš mít Melíška. Nemyslím, že bys je tam měla nechávat celé léto, ale sem tam (třebas ob týden, dva). No – je to jenom takový nápad.
Jenom aby Meldovi nebylo přes den smutno – abys mu, nakonec, nemusela pořídit ještě jedno koťátko-cestovatele (no – ale to byl opravdu černý humor (fubar) ).
Jako na zavolanou je tady odkaz na umisťovací výstavu koček. (chuckle)
Už tam máš odpověď Ty pokušiteli jeden! (sun)
rozdělit skupinu na 2+1 není dobrej nápad Ygo,Melda by byl v Maršově jen návštěva a chlapci by mu to dávali najevo….
A jo, to mě nenapadlo – ale rozdělit Karolínku a kluky taky není dobrý nápad. Karolínka si kluky (tedy především prvního Melíška) nepořizovala proto, aby byli přes týden jinde než ona – Karolínka je nutně potřebuje u sebe, aby byla ona spokojená a šťastná a tím pádem i kočičáci byli spokojení a šťastní!
Karolínko, už jsme o tom spolu mluvily a tys právě zvažovala tu variantu nechat je celé léto v Maršově s tím, že bys za nimi jezdila – a že by to vydrželi… no ano, jasně že vydrželi, taky co by jim jiného zbývalo, neumírá se na to – ale za sebe, neumím si to představit… teda především si neumím představit tebe tak dlouho bez nich, myslím že bys měla trvalou starost jak se jim vede, v koutku hlavy bys to měla naprosto trvale a taky by se ti taaaaak stýskalo, že nevím nevím… a taky nevím, jestli by to přece jen nemohlo poznamenat váš vztah – máš je hodně zvyklé na sebe, stoprocentně ti důvěřují a kdyby byli větší část času bez tebe, nevím jestli by se nepřizpůsobili natolik, že by to vazbu mezi vámi nerozvolnilo (a to nevím, jestli by sis přála)
pokud jde o medikamenty, dovedu si to spíš představit nějak jednorázově, nebo příležitostně, ale moc ne jako soustavné, pravidelné řešení… navíc taky vím o tom případu u HankyS. v KN a dost mě to vylekalo – asi havně ten Sedalin v podobě pasty (gelu) je fakt obtížné nadávkovat, navíc je každá kočka jinak citlivá na účinnou látku, prostě zejména teď po té nešťastné zkušenosti bych se toho bála… to už spíš čtvrtku diazepamu, no ale víceméně trvale, nevím nevím
víš že jsem ti říkala, že bych přece jen asi vsadila na to, že si zvyknou – vždyť jste zatím jeli opravdu jen dvakrát, to je moooooc málo na zvyknutí si… Nyny mi ječela a šílela poprvé tak, že jsem přesně jako ty měla obavy že si urve drápy o tu mřížku v přepravce, dnes jezdí krajně nerada, ale v klidu, dokonce s otevřenými dvířky, klidně kouká ven a pospává… se Zuzankou je to podstatně horší, ta zoufale mňouká celou cestou a zrychleně dýcá, že mám o ni strach – ale je fakt, že jela snad jen dvakrát nebo třikrát, moc jsem ji nezvykala (nemám žádnou chatu ani chalupu, nikam pravidelně nejezdím)… dokonce jsem se posledně už zařekla, že ji víckrát převážet nebudu – ale kdyby snad, asi bych vyzkoušela tu přepravku zakrýt… např. úplně divoké kočky odchycené venku jako krajní řešení dáváme do pytle, kde se prakticky okamžitě zklidní, pak je lze i otvorem jakž takž ošetřit, ale to už je úplně o něčem jiném, jde mi jen o to, že kočka když je skrytá a nevidí, tak se většinou zklidní a zmlkne
anebo teda je zkusit vzít do přepravky spolu, jak zde doporučují mnozí, taky myslím, že by to mohl Ríša snášet líp, aspoň to vyzkoušej – mně se jednou holky rvaly společně do přepravky u veta, jak byly vystrašený (akorát že já bych je v jedné ruce neunesla, v druhé ruce tu druhou, prázdnou přepravku)
no anebo je naopak nechat přes víkend samotné v Praze, to není jako 4dny, to zvládnou – jenže tobě jde i o to, že je jim v Maršově dobře, že to tam mají lepší, viď?
jak říkám, jelikož takhle víkend co víkend nikam nejezdím, neumím si to asi úplně představit, jen je mi jasný, že se psem by to bylo jiný, ti většinou i cestují rádi, kočka prostě nemá ráda žádné změny, s tím nic nenaděláš… každopádně ti přeju, abys našla to nejlepší možné řešení pro vás pro všechny!!!
Bedo a jakej je rozdíl nechat je 3 dny( – pátek odjezd,v pondělí návrat nebo v neděli večer) v Praze v krcálku a nebo je nechat 1/2 dne v pondělí.úterý,středa a 1/2 dne čtvrtek v Maršově? Pořád jsou to 3 dny….a prokazatelně je jim v Maršově líp…. (tmi)
Milá Karolíno, to je těžké rozhodování. Taky bych se přimlouvala za společnou přepravku nebo kombinaci společné s jednomístnou, vyzkoušet, případně je postupně na cestování navykat. To je stres na několik hodin, když je necháš na jednom nebo druhém místě, tak budeš mít stres několik dnů, budeš na ně myslet, strachovat se…Ale konečné rozhodnutí je samozřejmě jen a jen na Tobě. Tak ti moc přeju, abyste to zvládali a časem úplně zvládli. Hladím kožíšky.
Karolíno, jediné, co zní schůdně, je obrnit se trpělivostí, zkusit 2 kocoury pohromadě a doufat, že to časem přejde. A věřím tomu, že fakt přejde.
Karolínko, krásný článeček, z něhož je víc než patrné, jak bys za ty svoje čičáčky dokázala i dýchat, ale já v majetku psí smečky moc poradit nedokážu. Naši mladí to vyřešili tak, že se jim v době víkendové o čičaka starají kamarádi, protože on coby původně toulavý, pak útulkový, trpí řadou chronických neduhů (oči, uši) a každá cesta autem k vetovi znamená, že se jim v přepravce poblinká (a to už vystřídali několik různých přepravek a vetů, aby cesta byla co nejkratší)….. Takže ti jen držím všechny smečkové palečky i tlapky, aby ses rozhodla optimálně pro všechny zúčastněné. Mně osobně se jeví z pohledu mé psí smečky jako nejlepší řešení to, kdy mohou být moji čtyřnožci co nejvíc a nejdéle se mnou (h)
Vždyť jsou to taky moje „dětičky“!
Bylo by mi smutno delší dobu bez nich. Jsou tak milí všichni 3, každý je jiný a každý má jiný přístup k mazlení a k našemu společnému přebývání vůbec.
Jsou to moje sluníčka chundelatá!
Karolínko, to je ta nejsprávnější a nejkrásnější věta: „..vždyť jsou to moje děťátka“. Nemohu Ti, milá, poradit. Sama, stejně jako Ty, teprve objevuji kočičí svět. No kočičí, v naší smečce je Mňouk vychováván spíš jako psíček. Ani jeho mňoukání není úplně mňoukání. Stále, jako podtón, slyším psí vrčení. Také si myslím, abys neházela flintu do žita. Kluci si určitě zvyknou, právě proto, že jízda za krásným pobytem v Maršově bude častější, než jízda na pigáro k panvetovi. Dva pokusy nejsou tolik, aby si jízdu zažili. Jiljí také protestuje když ho šupnu do jeho batyskafu a drandí v autě. A to jel jen jednou na pigáro a dvakrát na návštěvu ke své „švagrové“ Cecílii. Tož, vydržať by to chtělo, víš?
Milá Karolíno,
s naším kocourem byla přeprava vždycky kříž. Zatímco Micinka ji snášela docela dobře, pro kocoura je přepravka hrozný stres dodnes. 1) On nesnáší být někde zavřený a v přepravce přitom je. Samozřejmě, že si nedovolíme ho pustit v autě, kde by stejně prostor pokládal za nedostatečný a riziko ho mít volně v autě nám nestojí za to. Nevím, jak samotný fakt být zavřený v přepravce snáší ten který ze tvých kocourků. Ale je to důležitý faktor. Tipuji, že pro Ríšu, který žil dlouho život naprosto volného kocoura může být stres pouze z přepravky opravdu veliký. 2) I náš kocour se několikrát za jízdy počůral v přepravce, ale v posledních letech se mu to nestalo. Při zavření do přepravky nešťastně mňouká, ale pak ztichne a ozývá se pouze v zatáčkách, které mu dodnes vadí. Tudíž si myslím, že tohle se časem může zlepšit, když kocourci pochopí, že se jim v přepravce zase žádné hrůzy dít nebudou. Ale jízdu autem mít rádi asi nikdy nebudou, zvláště Ríša. A nezmění to fakt, že bude vědět, že na konci cesty bude příjemné prostředí. Toto asi bude nutné vzít na vědomí. Naučily jsme se s mámou přepravku dobře upevnit – okolními zavazadly, zapřením o přední sedadlo (vozíme ho na zadním), pásy (to jde mimořádně blbě), prostě čímkoli, aby se přepravka nekinklala. Nepevná přepravka v kocourovi zvyšuje pocit nepohodlí a více protestuje. Kromě toho jednou jel s mámou sám (já na tohle dohlížím mnohem pečlivěji) a ta musela prudce přibrzdit a neupevněná přepravka se převrátila, což kocourovi na důvěře nepřidalo. 3) Ze všech těchto důvodů se snažíme jizdy s kocourem omezit a pokud to není nutné, netaháme ho pryč na krátkou dobu – když v domečku zůstaneme 1-2 noci. On kocour stejně pochopí, že se někam jede a snaží se schovat. Když jedeme na další dobu, tak samozřejmě má smůlu, ale na krátkou dobu mu raději naložíme zásoby a upozorníme příbuzné, že máme kocoura doma samotného, případně při dvou nocích zjednáme kontrolu, která zásoby doplní a vyčistí záchůdek. Hlášení o odjezdu příbuzným služí i pro případ, že by se něco stalo s námi, aby neumřel hlady…. Takže, pokud jedeš pryč jen na víkend, zvaž, zda kocourky musíš brát pokaždé s sebou. Možná bys je mohla vzít jednou a podruhé nechat doma, ale samozřejmě záleží na tobě. Asi bych je ale nedokázala nechat přes týden na chalupě, ale každý to má jinak. 4) Společnou přepravku jsme nikdy nevyzkoušeli – Micinka Micánka nemusela a bylo lepší je mít odděleně. Ona ho totiž i v dospělosti vychovávala, dělala mu poměrně zlou šéfku a fackami nešetřila. Na malém prostoru by to proto mohlo dopadnout špatně, ale jestli se tvoji kocouři snášejí a podporují, mohlo by to naopak vyjít. 5) pro Ríšu by se možná alespoň na počátku hodila nějaká uklidňující látka. Když potom pozná, že to jde, možná by se uklidnil i bez ní. Ale toto zkonzultuj raději s vetrinářem.
Hodně štěstí a pevné nervy.
Tady je každá rada drahá, protože každá kočka je jiná. Karolína navíc nemá možnost vozit kočku na klíně jen v kšírkách, což některým kočkám vyhovuje, protože jezdí sama. No já bych prostě vyzkoušela co se dá, hlavně společnou přepravku. Buď pro všechny, nebo pro dva. Má to jedinej háček, dokážu si živě představit, jak jeden kocou se pasíruje ven, zatímco se tam Karolína pokouší dostat druhého. To by mě docela odrovnalo a nevím, jestli bych pak byla schopná řídit.
Nenechávala bych kocourky v Maršově samotné trvale, ale třeba bych si udělala krátké a dlouhé týdny. Jednou bych je tam nechala pár dní samotné a byla v Praze míň a příště bych je zase odvezla do Prahy a byla v práci celý týden. To by šlo, ne? Prostě podle situace, jak by zrovna bylo potřeba být víc tam nebo tam. Prostě bych je nevozila na dva dny, jen kdyby to bylo na dýl. Ale třeba si opravdu zvykne a řvát přestane. Taky by šlo zkusit odjet jen bez řvouna(jen na ty da dny), kterého by opečovávala chůvička, ale je otázka, jestli by se mu pak nestýskalo strašně moc. Bez kamarádů i bez paničky. Zase třeba by si příště rozmyslel, jestli bude radši řvát, nebo pojede s vámi, aby nezůstal sám. Těch možností k vyzkoušení je strašně moc.
Myslím, že Karolína by špatně snášela, kdyby kocourci bývali pravidelně dlouho bez ní, však víme, jak o ně pečuje. Tohle mi nepřijde jako dobrý nápad.
Všechny kočky, až na vzácné výjimky, nesnáší cestování. Jednak omezený prostor, jednak pohyb, který nemohou nijak ovlivnit. Výsledkem je stres, který je možno odbourat pouze pomalým a trpělivým přivykáním od kotěcího věku; Takže šelmičku zkorumpovat pamlskem (miska v přepravce), na nářek reagovat konejšivými slovy, v případě potřeby zastavit, kočičku v přepravce (opatrně, aby neutekla) pohladit a hlavně jí, hned po zavření dvířek říci něco ve stylu: neboj, jedeme… (někam), budou myšičky (tráva, sluníčko, a t. d.) to vše spokojeným a konejšivým hlasem. Těsně před cílem cesty říci: už jsme tady, podívej, jak je tu hezky. U nás to po max. šesti týdnech zafungovalo, kocourek sice z cestování nijak nadšený není, ale ví, že mu nic nehrozí a nedělá potíže.
Já se snažím na ně mluvit, oslovovat je jmény, na která slyší, broukám jim, chlácholivě k nim promlouvám – pokud to v tom Ríšově řevu vůbec jde!
Ríša prostě žil léta venku, takže zavřít ho do přenosky je pro něj nepochopitelné, bojí se a já to zcela chápu. Možná až pojede častěji, tak bude vědět, že to jednou skončí a bude zase doma.
Melíška mám od koťátka, ten si skočí do přenosky, úhledně stočí ocásek a „hele, jedem! ať to máme za sebou a ať už jsme doma“, hlavně, že jsme spolu.
Zrzínek si asi pamatuje na doby, kdy byl zavřený v karanténní kleci a kdoví, kde byl zavřený předtím. Takže taky v něm tohle řešení s cestováním nevzbuzuje kdovíjakou důvěru.
Ach jo, není to jednoduché!
Jsem si představila,jak má řidička Karolína na klíně kocoura na kšírech – to už se může rovnou oběsit, než se zabít v autě….. (sweat)
Jo, to už tu taky bylo, málem jsme se vybourali, když Ríša otevřel víko přenosky a dral se ven. Cpala jsem ho jednou rukou dovnitř a druhou řídila a koukala jedním okem na přenosku a druhým na cestu, ale špatně. Ten chlapík v protisměru troubil, svítil, uhýbal do svodidel než jsem to auto na silnici srovnala zpátky do svého směru. Jestli to byl někdo od nás z Maršova, tak se mám na co těšit!
Když jel Melda poprvé, tak jsem ho z přenosky pustila. Hrůza. Kocour za krkem, kocour na klíně, kocour na palubní desce, kocour všude, měla jsem pocit, že těch kocourů mám v autě aspoň 10,
takže na volno, to ani omylem!
Ještě k tomu cestování s kočkama – ségřin první kocour zpočátku cestoval bez přepravky. Ležel přitom jako límec ségře kolem krku a při každé změně jízdy zatínal drápy. Takže o přesunu v přepravce bylo brzy rozhodnuto.
Já jsem kočky vezla všehovšudy 2x – na kastraci a při stěhování. Brášulka se nechal těch 200m převézt na klíně, Princeznu jsme málem sťali dveřma kufru, řádila jako černá ruka, měla jet v tašce ze které se doslova vysublimovala. Jenom doufám, že dožijeme bez nutnosti jízdy na veterinu
Zase 11
Zatnout zuby a vydržet. Náš Ferda kdysi také v autě nadával a řval a to celou cestu (někdy až dvě hodiny bez přestávky. Dnes mu strčím přepravku před čumáček, řeknu: Jedeme na chatu, Ferdík vleze dovnitř, rozplácne se na dečce a maximálně párkrát eene, když se mu zdá příprava na odjezd příliš dlouhá. V autě už pak neříká nic a občas dá o sobě jemně vědět až těsně před cílem. Dokonce, když se mu zdá, že už na chatě dlouho nebyl, vleze si do přepravky sám od sebe. (Jezdíme jednou za čtrnáct dní a do té přepravky leze vždy v ,,lichý“ pátek odpoledne). Z chaty domů už se mu sice nechce, ale nechá se zkorumpovat miskou se syrovým zadním hovězím, takže když uvidí přepravku s mističkou, nakráčí sám od sebe důstojně dovnitř. Auto, po zkušenosti z mládí, ovšem nemusí a nastartování motoru je důvodem k rychlému ústupu do bezpečí schodiště, pokud je venku, když zrovna odjíždíme na nákup. Stejně tak nechodí ani ze zahrady na ulici a to ani když jsou po našem odjezdu vrata dokořán.
Taky jsem zažila podobné cestování s kočkou, která cestou naříkala, vyprázdnila se všemi otvory, měla vytřeštěné oči a nekontrolovaně slinila – stres jako blázen (oboustranný). Já blbec (kočičačka začátečnice) jsem ji chtěla rozptýlit (neřídila jsem), tak jsem zvedla přepravku, aby viděla z okna. V desetině vteřiny se poblila. Jakmile jsme dojeli, kočka v pohodě a dokonce mi to cestování pokaždé odpustila. Vadilo jí hlavně uzavření v přepravce, protože reagovala stejně, i když jsem ji nesla pěšky na veterinu. Být tehdy chytřejší (zkušenější), dala bych ji na kšíry a držela na klíně na dece. Ovšem nasadit kšíry se také musí umět – kočka je v tomhle úplný Houdini.
Další postřeh: známá mě pozvala k sobě na chalupu (autem) a varovala mě, že cestou bude kočka (má jednu) řvát. Já s kočičí přepravkou seděla vzadu, kočka na mě viděla, já vysílala maximálně klidné vibrace a kočka celou dobu ani nemukla. Bála se jen silného drncání a nadávek na ostatní účastníky provozu (stresový tón hlasu).
Jsem přesvědčená, že společné cestování kocourům stres ulehčí. Jen dej pozor, aby se v kufru, pokud ten prostor chceš uzavřít, nepřehřáli.
S tím zasíťováním nebo voliérou určitě na něco přijdeš, ono se to vyvrbí.
P.S. Já si tuhle podle jednoho Tvého komentáře říkala, proč Ríšánek-uřvánek (rofl) tak už to vím. Držím (y) s kocourama i s tím druhým důležitým! (No jo, jedenáct, to fakt není samo sebou)
Něco takového by nepomohlo?
http://www.veterina3v1.cz/item/kocky-lekarna-doplnky-uklidneni-nevolnost/feliway-difuzer-lahvicka-s-naplni-48ml
Raději ne. Zfetováním sice dosáhnete toho, že kočka bude zticha, ale radost z cestování v ní rozhodně nevzbudíte. Je otázka, jak dlouho bude vaše snahy o medikaci trpět. Kočky jsou inteligentnější, než většina lidí a pokud zvolíte sprvánou taktiku, dosáhnete toho, že se na cestu budou těšit a jízdu tolerovat.
Karolino, já bych ty čtyři dny (vlastně dohromady jen tři) samostatně v Maršově aspoň zkusila. Píšeš, že je jim tam lépe než v Praze a ty dlouhé a pravidelné přesuny asi většina koček opravdu nemusí. Stýskat se bude tobě, jim, ve třech ani ne. Kočky tolik nesmutní po páníkách jako psi. Dozor tam máš zajištěn, kdyby něco, dozvíš se to hned. Takhle mi připadá, že se stresujete vespolek všichni.
Taky jsem ze začátku měla „nervy“ když jsem se rozhodla nechávat Scarlettu přes celé léto na volno samotnou na Sázavě. Ale ona tam byla očividně spokojenější než při každovíkendových přesunech autobusem tam a zpátky. A když pochopila, že se za ní VRACÍM, není nad spokojenější koč. I s těma porodama na mě vždycky počkala. 🙂
Karolínko, krásně napsaný. Až se příště narodím, tak jen jako kocour u Tebe (h) . Moc neporadím, Montýsek v autě taky dělá týranou kočičku – klidně i několik hodin. Trochu pomáhá pustit rádio, nejspokojenější je když hrají Kabáti (chuckle) . Zatím si nezvykl, protože moc často s ním nejezdíme (od doby co jsou děti dospělé, to většinou jde zařídit tak, aby s ním někdo zůstal doma), ale když se zadaří a musí jet častěji, jeho naříkání se zmírňuje, takže by to asi šlo.
Držím palečky, aby to s tou společnou klecí vyšlo.
Díky, no já měla při cestě zpátky taky trochu pocit, že se to zmírňovalo, tak snad si zvyknou. Asi opravdu zkusím tu společnou přepravku. Mám takový strach o Zrzníka, jak tak strašně rychle dýchá mám obavy, aby ho nekleplo! Puštěné rádio nic neřešilo, spíš naopak, bylo to horší, řvalo rádio, řvali kocouři……….
Když jedu na veterinu s oběma mými dámami, tak Polárka dělá virvál a za chvíli začne i Borůvka. Ještě že je to jen asi 3 kilometry, jinak by mě kleplo. Zpátky jsou obě uražené tím, že jim bylo způsobeno příkoří, a ani nemuknou. Na delších cestách Borůvka spí, pokud jedem pravidelně třeba po dálnici. Zastavení na křižovatce ji probudí a začne fňukat- Už tam jsme?
Jéžiš to je fakt problém!
Asi bych zkusila přepravku na 2 kocoury + 1 samostatně.
Když necháš kocoury v Maršově, bude se Ti stýskat, navíc sousedka nemusí být pořád fit. Ale kocourům tam bude dobře, ovšem odvyknou – no, stejně nejsi doma pořád, pracuješ, ale i tak… Oblbovák bych volila jako poslední řešení, možná jen pro největšího stresátora.
Nemají tendenci přepravku rozsápnout? Náš kocour si poradí už doma, než se obujeme – z přepravky vytlačí vhcod k je rozhodnut nechat nás na veterinu odjet bez něho. Mám na něj trik – celou přepravku i s kocourem umístím do povlaku na polštář, nahoře zavážu tkanicí. nesu to do auta jak ranec, sousedi se diví, kocour protestuje, ale pak toho nechá. Vzduch tam má, nic nevidí a naštvané vřískání ho v autě pak přejde, když to frčí a drncá, jen nemá rád zastavování na červenou, chichi…
malé OT, kdybyste se nudili:
Od pondělí 16.5.2011 bude jezdec Pony Expressu v Praze, kam přiveze kopii filmu „Westernstory“.
Během 16. a 17.5. se bude pohybovat na různých místech v Praze. Kde to bude, zajišťovací agentura místa upřesní a co nejdříve to bude možné, všichni se to dozvíme.
Nejdůležitějším datem pro nás je 18.5., kdy celá akce bude zakončena promítáním premiéry filmu Westernstory.
Celá akce začne průvodem Prahou z Nuselského mostu až na Trojský ostrov,
Průvod Prahou zahájí jezdci na koních, ke kterým se budou postupně přidávat po cestě skupinky westernových nadšenců, samozřejmě v dobovém oblečení!
Harmonogram dne:
14:00 zahájení průvodu přejezdem jezdců na koních přes Nuselský most na Náměstí Míru.
14:30 Náměstí Míru přidává se k jezdcům skupina Trappers‘ Corralu a Western City Corralu-průvod pokračuje na Tylovo náměstí
15:00 Tylovo náměstí připojuje se skupina vedená Flegmou – Cacwa a spol. a průvod pokračuje na Václavské náměstí již s doprovodem městské jízdní policie.
15:30 Václavské náměstí-u koně, se připojují taneční skupiny, průvod pokračuje na Můstek
16:00 Můstek – přidávají se indiáni (Wapaha a spol), pokračuje se po Příkopech pěší zónou ke Stavovskému divadlu.
16:30 Stavovské divadlo – zde se napojí skupinka vedená Ginem (lasaři,bičaři apod.)
Pokračuje se na Ovocný trh, Prašnou bránu na Náměstí Republiky
17:00 Náměstí Republiky – zde by již měli být všichni účastníci celého pochodu, který zde bude ukončen na pokyn pořadatele závěrečnou salvou.
Kdo mě chce vidět v parádní uniformě, má skvělou šanci. 😉
Doufám, že parádní uniformu s Danem uvnitř uvidíme alespoň na fotkách.
OT – UPOZORNĚNÍ NA PRAŽENÍ
Na 19. května Zana objednala oblíbenou hospůdku. Prosím, mrkněte na Hady a houfně se hlaste, neb účast by měla být hojná, nejméně jako od Hujerů. 🙂
mrkla jsem na Hady a nenašla…..
a nenašla proto,že jsem nebyla přihlášená….ach jo…..
Milá Karolíno,
vydrž a vyzkoušej všechny možnosti – oni si určitě zvyknou.Držím palce,aby ti vyšlo,to,co si přeješ a po čem toužíš (wave) !
Karolínko (h) , připojuji se k těm, kteří radí větší společnou přepravku (na kolečkách). Jezdím na veterinu jen kousíček, 5 minut, oba kosourky v jedné (normální) přepravce. Jsou klidní – jak jede každý zvlášť, tak mňaučí jako o život. Kosourci mají společné očkování (zrovna dneska jedou na výlet) a tak od malička jezdí spolu.
Určitě bych nenechávala pravidelně kocourky na několik dní mimo – pak by mi trošku unikal smysl toho, proč sis je pořizovala.
A vůbec – šílela bys v Praze starostí, kdybys jim každý den nespočítala všechny chloupky. 🙂 (inlove)
Vave to „každodenní počítání chloupků“ jsi vystihla naprosto dokonale!!!! (clap) (chuckle)
jak do malé přeprvozní přepravky dáte dvě kočky? Takhle: http://ryba42.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_se_stehovaly_do_Pardubic_-_Kacenka_a_Pidikocka/#DSCF8690.JPG
Milá Karolíno, já Ti v tomto neporadím. Naštěstí jsem nebyla postavena před fakt, že budu s našim kocourem cestovat. Pouze k veterináři na očkování a to chápu jaký koncert provozuje Ríša. To naši všichni kocouři dělali a dělají také. Ale asi bych vytrvala a zkusila metodu Dede s velkou přepravkou pro všechny. Samotné i když v péči sousedky bych je nedokázala nechávat. A navíc jak by jsi, chudinko, v Praze spávala? Bez kocourků :O ?
s plzšmyšema nebo by Akden dodala Bigmyše (chuckle)
(talk) (talk) (talk) (punch)
Neboj! Bigmyše Ti neseberu! Mám své plyšmyši kdyby náhodou došli kocouři!
Milá Karolíno, tak to máš starostí nad hlavu! Moc Ti neporadím, protože máme jen Macíka, který při odjezdu nechce do přepravky, celou cestu pláče a skuhrá (a to jedeme jen 5 minut jednou ročně na veterinu), ale nazpět si sám vleze do přepravky a je spokojený, že jede domů.
Já bych dala na rady zkušených a zkusila bych nechat kocousky pohromadě – ta nabídka Dede na velkou klec je výtečná!
Držím palce, ať se všechno co nejdříve urovná a zklidní…
Určitě žádné „oblbováky“, tím se všechno jen zhoršuje (ne pro konkrétní jízdu, ale pro všechny další). Veliká přepravka ve které by mohli být spolu, nebo jestli je to technicky možné, udělat „kočkovzdorný“ celý kufr – své věci bys vezla na zadních sedačkách, v kufru gumová podložka, na to savá deka, 3 kočičáci a neřešit. Do auta a zpátky se dají odnést postupně v jedné z přepravek, většinou je možné kufr zpřístupnit z auta odklopením části zadní sedačky, takže nehrozí útěk kocourků ven.
Na Vašem místě bych je odvezla do Maršova na celé léto, jak píšete jako poslední návrh. Když se tam o ně postará sousedka a Vy za nimi přijedete od čtvrtka do pondělka, budou šťastní. My máme kočku, která kromě výjimečných krátkých cest k veterináři nikdy nikam necestovala. Před rokem v jejích devíti letech jsme ji začali vozit na chalupu 250 km daleko. Koupili jsme jí nádhernou prostornou proutěnou kukaň, ve které milá Julinka spokojeně leží a celou cestu řve. Občas podřimuje, ale i přitom v pravidelných intervalech mňouká. Kdybychom ji přikryli nebo otočili tak, že by na nás neviděla, drásala by navíc kukaň a řvala ještě víc. Jednou jsme kvůli objížďkám a nehodám jeli 7 hodin, přežila to bez čurání a kakání, jen za stálého řevu jako vždy. Už si začínáme zvykat, a při poslední cestě se zdálo, že klidné pauzy mezi řevem se prodlužují.
když já bych asi taky nechtěla na 4 dny přešoupnout PRAVIDELNĚ zodpovědnost za SVÁ zvířata na někoho jiného… Vždy je to určité omezení pro onu hlídačku. Občas se nic neděje. Ale každý týden??
Což o to, konzultovala jsem to s ní, jí to nevadí, strašně by kocourka taky chtěla, ale manžel nedovolí. Ona to ke mně má jedny schody dolů-jedny schody nahoru ve stejném domě. Ale jsem z toho trochu nesvá, že by tam byli přeci jen dlouho sami.
Já se přiznám, že mně by se stýskalo a docela bych šílela a denně tam telefonovala. Zvířata mám jako společníky a pokud třeba jedu na dovolenou bez psa, jsem z toho krapet nesvá, i když vím, že u našich se má líp než dobře 🙂
Co já bych dala za hlídací tetu kočičí…k Věruščinejm 14 kočkám se neodvážím na dobu dovolený přidat ty moje 4……
na dobu dovolené klidně – ale pravidelná starost je něco jiného…
Já šílela podobně jako Karolína, ale letitá chovatelka koček se svatozáří – Věruška, co se v jejím životě kočky prolínají furt…tak ta se mi vysmála a dodala,že kočka není pes, když je jich víc, tak se ani nestresuje. Kočka je nesvá jen když se naruší její pravidelný – kočkou nastolený režim. Takže ty 3 noce bez Karolíny v Maršově chlapečkové vydržej. Je to jako by od nich odjížděla na víkend a starala se o ně teta hlídací,krmící a chovací….co dělá většina domácích koček ve dne? Spí…nacpou si nácíčka, pohrajou si a spí…a to i v případě, že jste nebonejste doma…Karolína je taky skoro pořád przč,takže se k nim vrací až večer…když budou mít posluhu, ani jim to nepřijde…jestliže je jim tam dobře a prospívá jim to, klidně bych je tam nechala….už kvůli Zrzínkovi….
nerozumíme si – mně teď nejde o kocoury, ale o to, že je dává někomu na starost. Paní je může milovat, ráda je může hlídat… ale když je z toho pravidelná „práce“ , pak to může někdy být nevhod. A ne každý ti narovinu řekne, že dneska nee… Prostě přenáší svoji starost na někoho jiného. Jako občasná výpomoc klidně, jako pravidlo ne.
jo ták…ale pokud paní chce kočičku a nemůže ji mít kvůli manželovi….tak by to bylo vcelku schůdné,je jasný,že pokud by byla paní marod nebo někam odjížděla, že to bude muset Karolína řešit….a velkou výhodu vidím v tom, že bydlí jen o patro níž a nemusí docházet přes půl Maršova….
Milá Karolíno, moje nabídka platí – jen tu přenosku po Daníkovi budeš muset mít v autě nejdřív bez koček – pokud nejsi Frištejnský 😀 (Nebo si k tomu dokoupíš kolečka – k téhle letadlové to jde, nedělám si srandu!) Naše kočky cestovaly metrem, vlakem, autem… vším a všude možně, protože prostě musely. Propletené v jedné přenosce. Půjde to – jen se obávám, že ty prášky potřebuješ spíš ty! 😛 Ale protože zdrogovat se za volant není to pravé, tak se prostě obrň těšením na cílovou stanici – oni to kluci pochopí! (inlove)
Minimálne Melíška a Ríšu by som skúsila dať do jednej väčšej prenosky. To by mohlo oboch upokojiť a následne by sa skľudnil aj Zrzínek. Ale určite by som to nevzdávala. Môže to nejakú dobu trvať, ale časom si na presuny zvyknú.
Začala by som spoločným transportom tých dvoch M+R 🙂
Někomu řvou v autě kočky, někomu doga… Není to stresem, je to nadšením „Kvíííí, kvíííík, kdýýýý úúúúúžžž táááámmm bůůůůůdéééém…“ Jen za rychlé klidné jízdy (dálnice) uléhá. Jinak alespoň funí. Nejraději sedí a kouká dopředu… I po hodně dlouhém výletu není moc spavá – ale alespoň neřve (chuckle)
Ale taky bych spíš přizpůsobovala kocoury sobě… i nad voliérou na chalupě bych se zamyslela, když už nemůžou zkoumat svět (to chápu) . Prostě se nezbavuj zahrádky a sousedů a chalupy – však oni si kluci zvyknou…
Voliéru jsme taky už s Bedou řešily, šlo by zasíťovat přední zahrádku a umožnit jim vstup oknem z místnosti. Tam i zpátky. Případně tam dát i kousek kryté střechy, aby se schovali před deštěm, když jen prší a není příliš velká zima. Ale byly by to hrozné náklady a ta chalupa by vypadala dost příšerně.
Zasíťovala bych balkon v bytě a dala jim tam upravenej náletovej strom a velký škrabadlo,do zdi dvířka, vodu,záchůdek…nějaký válecí poličky…do nějakýho truhlíku nebo bednz nasadila trávu a jak by jim tam bylo….
Doporučuji konsultaci s Vave, která úspěšně a s láskou přenechala balkon kočičinám. K nahlédnutí v jejím fotoalbumu, ovšem nevím odkaz.
Našeho předešlého kocoura jsme po jeho útocích na dvířka přenosky přiváželi k veterináři zkrvaveného. Vyřešila jsem to připevněním kuchynské chnapky na vnitřní stranu dvířek, tím také zmizela vizuální možnost probojovat se ven a útoky přestaly.
Dovolím si sem dát odkaz na úžasný Vavin kočičí balkon
http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Jak_se_dela_kocici_strom/
Já ho znám, byla jsem tam i osobně.
U mne je to horší. Já nemám lodžii, ale klasickou terasu. Okolo je zábradlí – kovová čtvercová síť, nahoře kovový lem. Dole mezi zábradlím a dlaždicemi je škvíra cca 20 cm. To vše by se muselo důkladně ošetřit. To by problém určitě nebyl. Stejně celý dům zvažuje požádat o odsouhlasení zateplení, tzn. uzavření teras takovými těmi akrylátovými deskami, které se dají nějak sesunout, když se má větrat, nevím, někdo už to tam snad řeší. To by bylo fajn, vznikla by další místnůstka navíc a poměrně dost velká, ta terasa je dlouhá přes celý obývák a široká cca 2 m.
Já bych je strčila do společné přenosky. Pohromadě asi tolik ječet nebudou.
Milá Karolíno, stejně tak moje sestra jezdila deset let s muzikou, protože Bobeš byvše zavřen do přenosky začal kvílet a v Praze vyndán z auta přestal. Na chalupě naprosto šťastnej, lítal venku, lovil myši a krtky, nic mu nescházelo.
Já bych zkusila uklidňovadlo a možná nějakou klec, do které by se dali umístit všichni. Už jsem Ti to psala jednou, tys mi tenkrát odpověděla, že by to nešlo unést. Ale co nastálo v autě a kocoury přenášet v přenoskách. Jediný problém by byl je dostat v autě do přenosek.
Jinak mám vyzkoušeno, že mě kočky chybí, ale ve čtyřech to o víkendu doma klidně zvládli. Jenom potom ty záchůdky………
Mámé 4 kočky, mámu a 3 koťata (dnes sedmiletá). Od počátku jsme je vozili, když jsme museli na Moravu (300km). Pořídili jsme velkou přenosku a vozíme je všechny najednou, když jsme je rozdělili byl problém. Vozíme je tak doteď, sice jim je trochu těsněji, ale cestu zvládají v pohodě. Přes přenosku přehazujeme starou celtu, protože když viděli ven vystrkovaly tlapky a domáhaly se svých práv na svobodu. Zpočátku jsme mámě dávali prášky na uklidnění, ale když jsme zjistili, že cestu přečká svěží a prášek zabere až po příjezdu na místo (asi po 3 hodinách, asi byla tak nabuzená, že prášek neměl šanci), přestali jsme. Naše jsou sice zvyklé takhle jezdit od počátku, ale je možné, že to, že jsou spolu je uklidňuje a dává jim pocit, že se nic zlého neděje. Přeju hodně štěstí.
Což záchůdky, to není problém, ty vyčistí „chůvička“ Věruška. Chodí za nimi 3x denně, vydá tyčinky, pomazlí, vymění vodičku, vyčistí záchůdky……….
Teď, co jsme přešli všude na silikátové stelivo, je to brnkačka. Hovínka jsou nádherně vysušená, žádný zápach, karbanátky po čůrání už nevybíráme, stelivo ho pohltí a krystalky jen mírně zežloutnou a jede se dál. Jen se prohrábne, aby se krystaly prosušily a provětraly. Jsem na výsost spokojená a moc ráda, že si na silikát tak rychle zvykli.
napadly mne kšíry, bez vodítka, měla by je za co chytnout…..ale jen tak pro sichr…. nebo ve velké kleci jedna meněí transportní obslužná dvířka….
Karolíno, to je krásně napsaný! (y)
Ale bohužel ti neporadím, před pár lety jsme sice taky vozili Matesa z Prahy na Šumavu, autobusem to trvalo tři hodiny, ale problémy nebyly. Neměli jsme ani přepravku, tak jezdil v tašce a na dně měl deku, aby byl na měkkým. Do Strakonic spal, pak když začly kopečky tak koukal z okna. Problémy byly jen v létě, když „dělal pejska“ – otevřená tlamka, vyplazenej jazyk a rychlý dejchání – prostě mu bylo vedro.
A mimochodem, Mates už měl tehdy skoro pět kilo, je to černej panter. Ty pohledy od paniček kapesních pidipsů, za který platily poloviční jízdné, zatímco my za kocoura jen jako za zavazadlo, ty bych přál každýmu vidět. (rofl)
Karolinko, muj prvni dojem je, ze bych je vozila dal a doufala, ze si zvyknou. Zazila jsem to se dvema kockama – jedna z nich specialne se v prenosce zkraje pocurala a poblila. Ale po par cestach se zklidnila. Druha, ktera v podstate byla tehdy divoka, bojovala v prenosce jako o zivot. Ale taky si holka zvykla. Ted s ni musime obcas na veterinu, a uz to bere jako soucast zivota na penzi.
Muj druhy dojem je, ze bych se zeptala veta, jestli neco jemne uklidnujiciho by se nemohlo podat kriklounovi Risovi. Kazdopadne bych si zasadne nemenila zivot. Uz takhle utikas od chalupy do Marsova kvuli kocourkum. A vim, ze jsi na ne cekala strasne dlouho a jses moc stastna, ze je mas; ale ne nadarmo se mluvi o deviti zivotech a kockach. Prizpusobi se. Proste se musis obrnit. Mozna je to nesentimentalni nahled na vec, ale je to prakticke. Akdyz ti kocici narky v aute uz moc vadi, pust si nejakou muziku – jako kdo z koho. Pamatuj – TY jsi hlavni kocka. (inlove)
Pitina zpívá jako Richard. To jen když jsme si ji vezli domů,byla ticho,čučela z okna a dělala nebojácnou, statečnou kočku. Cesty s Pitinou do Prahy a zpět, to bylo na mašli. Po sjezdu kopečka od Jezerky do Nuselský se nadechla a začala, přestávala při u nájezdu ke Globusu v Pardubicích. Po příjezdu jsem vždy podávala přepravku Danovi nebo jen bledá prohodila – odnes ji,svini uřvanou. kdo nezažil,nepochopí….pak jsem se chodila léčit ke Klokočníkovi do hospody.
Postřehy: když nehraje rádio,nikdo v autě nemluví,jen jede ventilace. Je ticho. Běda,když pronesu něco na adresu ostatních účastníků silničního provozu. Kočka se rozezpívá jak na celou La Scalu. prostrčí packy mřížovím a já čekám, kdy začne skandovat: KOČIČÍ PRÁVA! KOČIČÍ PRÁVA! SVOBODU! SVOBODU!
Po přikrytí přenosky ručníkem nebo jiným hadrem, je ticho, to není vidět na to,že předjíždím, že okolo jedou kamiony atd….
Jsem dobrý řidič,nejezdím nebezpečně..tak mi vysvětlete,proč Danovi ta kočka v autě nezpívá?!
Byla jsem propagátor Sedalinu. Po předávkování Sedalinem u kočičího stříhače,umřel Hance v Hradci kosourek-perskej. Střihačka mu dala prostě víc a poslala ho ya Duhu. Hanka ho obrečela a pochovala na zahradě.Já bych ty střihací nůžky zabodla střihačce někam hluboko a několikrát! Takže Sedalin odvolávám.
Levné jsou špunty do uší…
A představa,jak zastavuju a odkládám kočku i s přenoskou a nasedám a jedu pryč, ta mě taky uklidńovala.
Kámoška vozí ve velké přepravce kocoury 2. To prej je jediná možnost, kdy neřvou….
Přeji ti dočasnou hluchotu na cestách s kosourkama a soucítím s tebou. (h)
Vyzkouším tu větší přepravku a uvidím. Melda s Ríšou jsou kámoši, ti by se mohli snést a Zrzínka nechám vedle, ale separátně. A nepojedou na sedadlech, ale vzadu v kufrovém prostoru, který uzavřu. Uvidíme, vyzkoušet se musí všechno.
Ferdík jezdí na zadním sedadle; pokud je s námi v kontaktu, je klidný. Jednou, kdy ještě cestou protestoval, jsme ho zkusili dát do kufru a bylo to ještě horší. Co ale zbožňuje, je MHD. Metro, tramvaj, bus… vykukuje přes mřížku, co chvíli uslyší: Jé, to je hezká kočička a okamžitě kouká, kdo že ho to tak hezky hodnotí. je to zajímavé; doma, jakmile přijde ,,neprověřená“ návštěva, mizí pod (za) nábytkem a venku mu cizí lidé naprosto nevadí.
Ještě jsi zapomněla dodat, že zpívala jen pokud jela s tebou. Když jsem ji vez do Pardubic já, dvakrát za celou cestu nesměle kvíkla, jinak byla zticha. 😀
asi proto, že věděla, že sharku víc nahlodá, že jí rozhodí srdéčko, zatímco ty seš „tvrďák“ a obrníš se… a konečně – nejsi její, tak co by na tebe zpívala, žejo 😀 😀 😀
Hele MLP,čti pořádně…..pak nebudeš psát něco,co není pravda! (devil)