Protože Náš Zvířetník je publikace o zvířatech a lidech, tak jsem se rozhodl volně převyprávět příběh jednoho nevšedního psa, co žil na sklonku devatenáctého století v Klokánii. Zde, zvláště v té době, měl pes pro osadníky trochu jinou dimenzi než v civilizované Evropě. Byl to neocenitelný pomocník v jejich těžkém životě. Tak, jak tomu je doposud na outbacku.
Tento ošuntělý a neupravený pes spatřil světlo světa roku 1882 se svými sourozenci jako pracovní pes na farmě Henryho Holambyho v Jižní Austrálii. Patřil mezi německé kolie, ale čistotou jeho krve si nikdo moc jist nebyl. Na farmě se dlouho neohřál a už jako štěně byl farmářem darován hospodskému Jamesi Mottovi, který provozoval hospodu v městečku Macclesfieldu, co leží asi 45 km jihovýchodně od hlavního města Jižní Austrálie, Adelaidy.
Milý Bob měl ale packy toulavý a tak již v jarém věku devíti měsíců opustil Macclesfieldskou hospodu a vydal se na svůj život stopaře. A to ne jen tak ledasjakého. Učarovaly mu parní lokomotivy, co tehdy duněly po čerstvě položených kolejích klokaní krajinou. Díky jeho přátelské povaze a osobnímu kouzlu, byl přijímán posádkami lokomotiv s otevřenou náručí. Takto Bob procestoval mnoho tisíc kilometrů na tehdejších lokomotivách a byl výborným společníkem lokomotivním četám na jejich dlouhých a osamělých cestách.
Díky svému nevšednímu životnímu stylu se tak Bob dostal do historie. Historička, Heather Prker, v městě Peterborough, které se původně nazývalo Petersburg, o Bobovi říká: „Bob – železniční pes, jak byl tento nyní znám, byl milován v celé Jižní Austrálii a také i za hranicemi jeho domovského státu. To díky jeho přátelské nátuře a neodolatelnému vzhledu vandráka. Zvláště si zamiloval strojvůdce lokomotiv. Svoji cestu započal na jedné lokomotivě, aby v pravou chvíli ve správné stanici vystoupil, chvíli se zamyslel a pak přestoupil na jinou lokomotivu, která ho zavezla tam, kam měl namířeno. Měl v malíčku tehdejší železniční síť nejen v Jižní Austrálii ale také ve Viktorii, NSW a Queenslandu.“
Bob nebyl žádný troškař a cestoval mnohdy tisíce kilometrů. Rád pobýval v hornickém městě Broken Hill v NSW a v Adelaidě na ulici Hindley měl kamaráda, který ho krmil, když se jednou za čas Bob ukázal. V roce 1939 v adelaidských novinách „The Advertiser“ bylo o Bobovi řečeno, že až do jeho distingované smrti ve třinácti letech, cestoval celý svůj život zdarma jako politik. Jistě zajímavý postřeh a srovnání. A necestoval jen na lokomotivách, ale ve městech neváhal použít tramvaje a na řekách tehdy plovoucí parníky, ne nepodobné těm na Mississippi.
Bob nescházel ani při oficiálních společenských událostech, jako na příklad byl hostem když se otevírala fungl nová železniční trať z Peterborough do Broken Hillu. Svojí přítomností také poctil slavnostní otevření mostu přes řeku Hawkesbury v NSW.
Bob býval obzvláště spokojený, když cestoval na lokomotivě typu Yankee. Její hlasitá píšťala a vysoký kouřící komín mu učarovali. Na cestách se Bob živil tím, co osud přinesl a to znamená, že nehladověl. Kde kdo byl ochoten se s ním rozdělit o oběd nebo večeři. Navíc, Bob nebyl vybíravý, s kým stráví svoje hodování a tak nestrádal.
Bobův věhlas byl takový, že opustil i břehy Klokánie a v roku 1895, krátce před jeho smrtí, byl článek i v anglickém časopisu „The Spectator“. Zde bylo zdůrazněno, že Bob tráví celý svůj život na železnicích, nejen Jižní Austrálie ale i ostatních států na východě kontinentu. Býval často viděn v Sydney a Brisbane. A to je bratru z jeho domovské Adelaidy po železnici 2 300 km.
Nejzajímavější na tomto hafanovi bylo, že vlastně neměl svého pána, ale každý mašinfíra mu byl přítelem. Večer následoval strojvůdce tam, kde spal, aby ho ráno s očí nespustil a pak ho následoval k lokomotivě, aby započal další z jeho nikdy nekončících výletů.
Bob dosáhl takové obliby, že mu byl na obojek připevněn mosazný štítek s vyrytým veršem:
„Stop me not, but let me jog,
For I am a Bob, The railway dog“
Tedy něco jako: Nezastavujte mě a nechte mě klusat, jsem Bob – železniční pes. Když v roce 1895 Bob odešel do věčných lovišť, tak byl vycpán a s jeho obojkem vystavován na různých železničních stanicích. Dnes je jeho obojek k vidění v Národním Železničním muzeu v Adelaidě. Bobovi byla v roku 2009 odhalena bronzová socha v Peterborough. Připomíná nám tak pesana který sice neměl žádného pána, ale hodně lidem zpříjemnil život tím, že je jen doprovázel.
Takže v zemi, kde jsou i psi součástí národní historie do té míry, že se jim staví i pomníky, nemůže být zle. Lidé si jsou vědomi, kolik jsou svým čtyřnohým partnerům dlužni za jejich nezištnou pomoc a kamarádství v jejich těžkém životě.
Jeste jsem chtela poznamenat, ze Bob the Pes ma takovy sibalsky kukuc a vypada, ze se smeje. Bodejt by ne!
Děkuji za palcodržnu! Verčin koncert byl úžasný, zpívali oba parádně. Jako hrdý otec jsem málem praskl pýchou. Lidi, super zážitek! (y) Díky za (h) a (y)
Bravissima dcéra!!!!!! Krásně si to užij, to je ta odměna za oddané a obětavé rodičovství, když se mládě rozletí a ještě náááádherně zpívá. Soprán nebo mezzo?
Jo, soprán: Dorotka z Čaroděje ze země Oz, Líza z My Fair Lady, Bastienka z Bastien a Bastienka, přítel dal Zemi odkud přicházím… Fakt špica.
Jee, to muselo bejt pekny. (h) A tatik se ma vypinat pychou, kdyz ratolest zazari. (sun)
(rose1) (rose1) (rose1) (sun) (*)
Honzo, dcerčin úspěch velice přávidím a gratuluji (rose1)
(rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
A ještě jednou O.T.
na Hadech v rubrice Účet najdete stav za duben (doufám, že mě Beda pochválí, že se snažím – a že mi nebudete nadávat, že se vám to špatně hledá 😛 )
zano, já tě chválím za NEuvedení přímého odkazu 🙂 a pevně věřím, že kdo není barvoslepý, tak všechny červené zvonečky najde (inlove) (třeba Zkumavka už našla) … i hned z úvodní strany (nod)
jsem trumbera (headbang) – hlavně tě samozřejmě chválím za perfektní správu pokladu – díky! (h)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Veverka sedí na stromě a louská oříšky. Rozlouskne první – stříbrné šaty. Rozlouskne druhý – zlaté šaty. Rozlouskne třetí – diamantové šaty. Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: „Já se asi kvůli tý mizerný pohádce nikdy nenažeru ! ! ! “ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, příjemné sny
a pěkně se vyspinkejete. ~o)
chuděrka (heidy)
😀
Můj oblíbený! (y)
A myslite, ze tu kmotru sudicku bavi porad cpat saty do orisku a nutit krale k poradani dalsich a dalsich plesu? A to netusite co musi provadet roztouzenym napadnicim a princovi! A to vsechno kvuli jedny nenechavy veverce co proste nemuze nechat ani ty hloupy tri orisky na pokoji.
A to uz visely i na brize.
Tento vtip miluju, ale Jenda to opravdu prozářil 😀 (rofl) (rofl) (inlove) (sun)
Poněkud O.T.
Vážení a milí Pražáci a dojíždějící (inlove) , na čtvrtek 19. května od 16,00 jsem na základě několika upomínek objednala náš obvyklý lokál.
Prosím hlašte se na Hadech – Setkání, srazy – Květnové pražení.
Na čtvrtek???
Držím palce Honzově dcery na koncert, Šelmince Pitrýskové i Vojtíkovi. (h) (y) (h)
Štětinko, Vojtíkovi řekni, že v noci drát spí, že určitě nevyleze. 🙂 Tomu by mohl uvěřit. A vůbec, ten drát prostě vylízt nesmí, baštafidle! (nod)
eh! (fubar) Honzově dceři, samozřejmě. (h)
Já taky tak a všem (y) (h) (y) (h) (y) (h)
K té Shelmince. Pokud by to bylo tou štítkou, tak toho se neboj, jen bude dvakrát denně papkat tabletky a bude jako dřív. Jinak taky držím palce!
Teď jdu zase fadit, našim bratom, aby parůské igračiky udolali (CZ)
Jiří mi připomněl krásný příběh jiného australského psího tuláka. Doporučuji přečíst Rudého psa od Louise de Bernières.
Author: De Bernières, Louis.
Title: Red dog : an Australian story / Louis de Bernières ; illustrated by Alan Baker.
Published: Milsons Point, N.S.W. : Random House Australia, 2001.
First published: London : Secker & Warburg, 2001.
Když australský pes, tak Irčák Finn, ne? (http://celticwarrior.rajce.idnes.cz/IRCAK_FINN/)
Díky! Opravdu krásné vyprávění o psu, který (jak píšete téměř v závěru) sice neměl žádného pána, ale hodně lidem zpříjemnil život tím, že je jen doprovázel.
To je ale hodně krásný příběh, Jiří! Staří ajznboňáci byli na celém světě zřejmě takoví speciál lidi a když se s nima potkal extra speciál pes, tak je to nádhera. Tak už vím, odkud se vzal v amerických válečných filmech ten „leteckej pes“, poprvé v Perutích pomsty na konci čtyřicátých let a pak ve spoustě dalších, poslední v Tmavomodrém světě.
A co třeba Ming v „A zdi se hroutily“ o operaci Jericho?
Taky jedo hlášení: Vojtík má sundanou dlahu. Vše srostlo pořádku, jen bohužel jeden drát je nějak špatně a snaží se proklubat krz kůži ven. Takže to máme hlídat a kdyby se mu to povedlo, vydesinfikovat, zavázat a přijet. Jinak vyndání proběhne už za 3 týdny.
Bohužel ve čtvrtek už začínáme s RHB a tudíž nemůžu za Li…
Štětinko nedělej si starosti. Pokud by se drátek opravdu dral ven, tak postupuj jak Ti řekli – desinfikuj, vázej a ať hlavně dá Vojta pozor, aby se do něj neuhodil. To pak děsně bolí.
Dětem se, většinou, pokud to nebyla opravdu hodně komplikovaná zlomenina, vyndavají dráty do jednoho měsíce. Nemělo by to být nic vážného. Mně jich z paty čouhalo 12! Držím moc palce, ale hlavně ať jste oba klidní. Teď už to bude v pořádku a když nemá komplikace, tak u malých dětí se zlomeniny zhojí bez následků.
děkuju, za radu. On furt kňučí, že ho ta boule bolí. napadlo mě, ovázat mu to jako otlak nebo kuří oko. nějak obkroužit a převázat? Doufám, že se s tím zase brzo srovná
Ale na místo, kde je drát, netlač! Spíš dej chladivý obklad, gelový vychlazený sáček apod.
Určitě to bude v pořádku, takový šikovný kluk si to jinak nezaslouží
Štětí, vzpomínám na Vojtíka a je mi ho líto. Jaro na krku a on má takové trápení. Trápení netrápení, nic hošík neuspěchá. Ovšem, kde, v jeho věku, tu trpělivost brát? Nezbývá než přát brzké uzdravení.
jde spíš o to, že je neustále plný strachu. Teď, jak slyšel doktora, že je riziko, že mu ten drát vyleze, tak neustále brečí, že mu ten drát určitě vyleze v noci. Jinak nepohodlí v podobě nemožnosti jezdit na kole, koupání ve vaně apod, to zvládá bez řečí,ale ty jeho věčný strachy…
Ano, právě ten strach, ten je, myslím, horší než sama poraněná ruka. Chudák klučík, určitě nebude chtít večer spát. Vzpomínám a přeji, aby bylo brzy po problémech.
Přesně, ten strach je horší než bolest. Přeju ať se Ti podaří ho nějak uklidnit, ale on je ještě malý, tak to jde těžko. Myslím na něho i na Tebe (h)
dala bych mu Histeps nebo co se teď dává malejm dětem. A ráno řekla: vidíš, nevylezl, nemáš se čeho bát (y)
Kdybyste ho viděli, chodí po baráku s nataženou rukou před sebou, druhou ji podpírá a koulí slzy. Ale naštěstí jen chvílema, občas zapomene. J e to lepší než tenkrát v té nemocnici 😉
chudák malej (h)
Díky Jiříku za krásné vyprávění o Bobovi železničářském. To musela být veliká psí osobnost. A slavná. I ulici bych po něm pojmenovala. Rozhodně by to byla trvalejší volba, než mnohé jiné 😉
OT: Veterinář zkonstatoval naražené zápěstí, nic dalšího, takže Ťapka je doma, já v práci a doháním resty za celé dopoledne.
Prosím ale ještě o jedny palečky – dnes má naše nejstarší (22) absolventský koncert. Zpívá a jako hosta tam má svého přítele. palečky prosím protože je děsná trémistka a už se jí stalo, že trémou přišla úplně o hlas.
Díky všem a snad se večer stihnu ozvat.
Tapka super! Dcerke vsetky co mam (y) (y) (y) (y) !!!
Držím hodně (wave) (wave) (wave)
Jsem ráda, že Ťapka nemá ťapku zlomenou a dcerce držím palce, ať se předvede před přítelem v té nejlepší formě (y) (y)
„Tfuj, tfuj, tfuj“ pro štěstí slečně, ať tréma zaleze! Takhle jsme museli prskat i na mou vídeňskou kamarádku, sólistku svatoštěpánské katedrály a koncertní pěvkyni, i v šedesáti, světovými koncertními halami otřískaná, mívala trému jak řemen, holt jsou to křehké bytosti. Hlavně rodiče vydržte, zazáří, je dobrá!
Dobře to dopadne a bude mít hlas jako zvon a bude mít ty správné ovace, jaké si pak zaslouží! (clap)
Držím moc (y) ať je hlas jako zvon ! Znám to z vlastní zkušenosti rok staré (wave)
Ťapce posílám podrbání mezi ušiska a princezně „TFUJTFUJTFUJ“ A neděkovat 😉
Tréma je tak strašná, tak děsuplná věc, ale!!!, neboj táto, dcera to zvládne! (y)
Zase tady mám „uzlík“ a nemohu protlačit smajlíky do příspěvku. To nevadí.
J.Honzo, palce budu mocně držet, protože vím, co taková tréma obnáší. A přímo z vlastní zkušenosti. Jako učitelkou určená recitátorka jsem měla při veřejných vystoupeních tak hroznou trému, že se mi hlas třásl jak ratlíček.
A také je fajn ta Ťapinčina ťapinka. To je dobře, když vet stanoví příznivou diagnozu.
A tak se svezu s Ťapinkou.
Prosím – zítra dopoledne jdeme se Shelminkou na vyšetření štítné žlázy a krevní testy. Je smutná, skleslá, nejí a vůbec působí nezdravě. Takže, kdyby jste byli, Zvířetníčci tak hodní a nějaký ten palec zbyl, chňapněte ho i za Shelmičku. Předem děkuji za kladné vyřízení.
Ach ach ach – malá Šelminka je bez nálady – držím palce, ať to není nic vážného. (y) (y) (h) (h)
Zdá se, že záležitost Shelminčina bříška přiostřuje. Ošklivě průjmíkuje a má silné nápinky, ale nic z ní nejde. Když jsme byly dopoledne u MVDr. Nesňala, udělal jí ultrazvuk (však víš, že jsem zjankaná z pyometry, i když teplota je normální a spíš nepije, než aby vypila celou misku). udělal palpačku, prohlédl sliznice. Teď jsem mu telefonovala a popsala další příznaky. Ani pyometra ani otrava to není, mám počkat do zítřka. Tyto příznaky už měla jako malá, dostala injekce a tablety a byl pokoj. A teď zase. To bude noc!!! Chudák Shelmička i já. Až půjdete spát, vzpomeňte, že držím stráž nespavou.
Aspoň budu ponocovat a držet palce za Vojtíka.
Ale chudinka Shelminka a chudinka Ty, tak držíme palce, ať se to srovná a máte klidnou noc a je to brzy v pořádku, (y) (y) (y)
Pitrýsku, usilovně držím! (h) Však se nám taky podobná choroba prohnala psisky (tedy v jejich případě doslova 😉 ) a nakonec jsme to utabletkovali, přestože u Berry to trvalo týden, než jsme se dočkali skutečného výsledku. Ale všechno dobře dopadlo a uvidíš, že i u vás bude všechno ok – myslím na Shelminku, ať je už ráno líp (inlove)
Pitrýsku, usilovně držím!
Pitrýsku, Shelminka to ustojí, Doník tím občas taky trpí, už jsem vypozorovala, že někdy po hovězím mase. Vždycky jsme to vyléčili prášky. Ale prášky – ne tablety- do něj dostat to je doslova porod! Já jsem poprskaná, on vypadá jako čuně ale vždycky zabraly do druhého dne, jenom že to musí užívat pět dní a to dvakrát denně.
Marsko!! To je nápad. Já, v uplynulých dnes dochucovala granulky hovězím! To musím, stejně jako případ Nazgúlů naší drahé Dede, zítra říci panvetovi. ……………….A jsou vlastně ti Tvoji ještě Nazgúlové, milá Dede?
Děkuji Vám všem, Zvířetníci, za soucítění s naší maličkou. Jsem přesvědčena, že utrpení a strasti překoná. Ale, kdo se má dívat na ta nešťastná očenka? Je mi hůř, než jí.
To mi povídej, já jsem celá nešťastná ať je to dvounohý nebo čtyřnohý rodinný příslušník.
Pitrýsku, moc na vás myslím!
Pitrýsku, držím (y) a věřím!
Pitrýsku, střídám palce, teď jsi na řadě se svou věrnou duší, tak držím, opravdu pevně, dej vědět až budeme moci přehodit výhybku pro další. Také mám teď trápení, ale ty máš šanci, my už ne. Tak držím,neboj…
Drzim!!!!! To zvladne.
Tak držíme jak Ťapce tak i dcerce (y)
OT- hlásím, že Zvířetnická palcodržna zabrala a neteřka se na šestileté gymnázium dostala. Dělala zkoušky na dvou a na jednom to vyšlo úplně perfektně, byla třináctá. Na druhém byla dost pod čarou, jenže tam taky bylo 220 zájemců a brali třicet, takže šance byla dost malá.
Blahopřeji neteřce. Určitě má velikou radost a s ní všichni její lidi.
Akorát nevím,…. z naší rodiny není ( třináctá). 8-D
Bravo Georgi ! Skvělý článek.
Jiří, tak to je opět krásné vyprávění! Díky za pěkný článek (h) . Jsem ráda, že na Zemi jsou kultury, které si uvědomují, co pro Homo sapiens znamenají zvířata. Kdyby ta tady nebyla, tak tady není ani ten tvor co si uzurpoval přívlastek – rozumný.
Moc krásné a hřejivé povídání, hned je maličko líp u srdíčka. A ještě poprosím pana Jiřího o zprávy o Maxovi, konala se ta návštěva „psího odborníka“? Jsem hodně zvědavá a moc držím Maxovi i vám všem palce.
Poslušně hlásím, že návštěva odborníka se už uskutečnila a to dokonce 2x po 2 hodinách. S Maxem denně cvičím dle návodu a hlavně jsme na oba Habsburky daleko přísnější a tvrdší, aby si uvědomili, že my jsme alfa a voni až tam někde na vocásku. Zatím to vypadá nadějně, Max většinou poslouchá jako hodiny a ani pysky nezvedá a zuby necení. Při poslední návštěvě se dal pan odborník slyšet, že Max je v pohodě, ale my máme problém. Musíme být na oba dobytky přísnější a tvrdší a také jim důvěřovat. Což o to, důvěřujem, ale když Max dostane ten svůj kukuč, tak váhám a to je špatně. Když mě ta mrcha nadělala už půl tuctu děr do horních končetin… Musím ho okamžitě slovně umravnit. Bez vzušení a nebo řvaní, ale s pevným přesvědčením , že to by to tak hrálo aby se tak blbě choval, že jo. Takže s Maxem už chodím po ulici a děláme různé sedni, zůstaň a přivolávačky. Poslušná chůze u nohy a podobné tanečky. Tož tak. Třeba to vyjde. Navíc do něj cpu ty prášky (Alegris) co poslala Dede na uklidnění. Uvidíme co bude za tři měsíce. Třeba tak dlouho ještě vydržím.
Milý Georgi, dík za pohodové povídání, moc pěkně se četlo a taky díky za Maxe, to se taky pěkně četlo. Přeju, ať se výchova daří, stejně jste úžasní, že to takhle řešíte, posílám všem pozdravy!
Tolik dobrých zpráv, šmarjá, to je jaksi podezřelé. Ale vážně, díky za vše a k tomu přidáváme s maminkou veliké držení palců s přáním pevných nervů a velké výdrže. Škoda té dálky, jinak bych svou maminku (95 let) snad musela za Vámi přivézt, jak toho Maxe kupodivu prožívá. Znala prý v dětství podobný případ, oblíbený pes sousedů taky takhle podivně začal „blbnout“, tam se však nic moc nepovedlo a skončil špatně. Moje maminka, oboustranný sirotek, žíjící nevítaně u příbuzných, byla na psa velmi fixovaná a jeho smrt ji velice ranila. Říká, že dodnes se jí o něm často zdá. Jmenoval se Rek a i po 80 letech o něm maminka mluví jako o největším kamarádovi jejího dětství.
U klokanů to zvládnou, u klokanů zvládnou fšecko! (y)
A zdravím maminku. (h)
Georgi, díky za článek i za Maxe.
No teda, chvilku sa tu mihnem a hned tolko dobrych sprav, som vedela, ze musim aspon nazriet! To je ohromny pokrok s Maxom, strasne sa mi paci, ako na tom naozaj tvrdo makate!!! Vydrzte, to musi priniest vysledky, ostatne ako pisete, uz aj prinieslo. A aby som ja hlava dubova nezabudla pochvalit, tak dnesny clanok je krasny, taky z tych dojimavych … Bob musel byt osobnost.
Děkuji mnohokrát za krásný článek a hlavně děkuji za trpělivost s Jeho Veličenstvem. Držím palce, pěsti všechno aby to dobře dopadlo.
Jejku – Juro, takže ne Maxík, ale ty a Míla jste špatně vycvičení (chuckle) ! Tak vydržte v nastoupené cestě (já vím, ono to jde ztuha), věřím, že nakonec se vše v dobré obrátí a důvěru v Maxmiliána vloženou nezklamete (clap) (clap) ! A to se Ferdinand diví, co se na jeho Dvoře nyní děje :O !
Moc vám držím palce (h)
Yga to napsala za mne 🙂 Tak se držte a cvičitseacvičitseacvičitse. Já vím. Je mi úplně jasné, že nemáš náturu velícího důstojníka. Ale všichni jste tak šikovní, že to určitě zvládnete. (h) (sun) (toivo)
Děkuji za krásný článek a vám oběma i Habsburkům držím palce a přeji hlavně pevné nervy!
Jirko, dík za krásné povídání a dík za Maxe. Ať vám to učení jde k duhu oběma! A pozdrav Míle!
VYDRŽTE všichni. Správně nastoupená cesta. To by bylo aby nebylo.
Georgi a Mílo, moc vám oběma a taky oběma Habsburkům držím palce. Je to určitě děsná dřina, ale jste skvělí a obdivuhodní! Tak ať to klapne!
Jo, článek je tradičně moc zajímavej (dog) – díky.
Máj lásky čas a nám tady SNĚŽÍ!!! (tmi) Celé týdny nepršelo a teď sněží. To snad není možné (shake)
Dede jak jste vysoko?
Dotaz vznáším kvůli tomu, že jsem ven vytahala z kůlny, kde se momentálně pracuje, květináče s hlízami a cibulkami, aby na ně občas sprchlo a neuschly a teď se docela obávám, aby to neště nějak nepromrzlo. Ach jo a bylo tak krásně!
My jsme cca 400 metrů, to ty jsi podstatně výš. Ráno byly 3 stupně, teď 1,5…
Hihi, já už to taky vím! Máme 0° a přes 10 cm sněhu, hustě padá mokrý, hnusný, všechno zatížil, takže se lámou keříky………..
Soused si přijel vyměnit letní gumy za zimní, což včera učinil a ráno už skoro ze zahrady nevyjel, musel si dojít na parkoviště pro štěrk.
Taky zprovoznil v neděli sekačku, že poseká kousek trávy před chalupou. No, spíš by teď potřeboval kvalitní pluh.
Tak snad to ty cibulky a hlízy přežijí, jsou v hlíně a nemrzne! Jen je na nich vrstva sněhu.
😀 Karolíno, to není škodolibost, jen se směji té sekačce a sněžnému pluhu.
Prší,prší jen se leje…a já si beru prášek, protože mě ty řezy bolej a jdu to hnusný počasí zaspat…kočky to dělají už od rána, jen se napráskly dobrejma vaničkama z DMka, navštívily záchůdek a pohrály si s koulodráhou,kam jsem jim pro větší zábavu dala druhou kouličku…Pitina by brala, kdyby ty kouličky lítaly jako tenisáky z bedny na tenisovým tréninku, Norisce se to líbí,Pidikočka v roli diváka nadšeně sleduje obě kuličky, takže se jí oči rozjíždějí do stran a vypadá jako…no hrozně, ale směšně. A jedinej,kdo to nějak nepochopil je Kačenka-Cibulka, která při sledování zákonu akce a reakce vříská údivem a mlátí ty kouličky veškerou kočičí silou a řeší v té své hlavičce, kde se tam vzala ta menší koulička, co v tom hadovi lítá jak blesk. Já se nemůžu ještě smát, protože se pak popadám za břicho,ale bolestí..jenže u tohodle to jinak nejde. . .unavily se dokonale, tak čerpají..taky jdu čerpat… I-)
Dede! (tmi) To snad nemyslíš vážně! Zase děláš počasí? (wasntme) (chuckle)
Jestli ona Dede není ta … bábi Zlopočasná (chuckle) !
Do hlavy ne-e (shake)
…… a nebo tááá onááá…. PERINBABA
Teď mi křivdíš – já si přece přála DÉŠŤ! (wasntme) 😀
tak jsem právě prošla zahrádku (protože by jinak Beta ani nos ze dveří nevystrčila… ) Tulipány leží – sníh na velkých květech je vyvrátil a položil. Višeň a blůma obalená květy je kompletně ve sněhovém kabátku :O Rozkvetlý žlutý skalkový minirodedendron je bílá koule… Uvidíme, pokud se vyčasí a zmrzne to… tak to bude s ovocem špatné… Protože tady ještě nic nedokvetlo…
Tak u nás už jsou půlcentimetrové třešně, kvetou jabloně, velmi rané brambory už se daly nakopčit….o to větší škody budou, jestli to zmrzne. Jak já jsem byla ráda, že jsem z toho zatraceného severu zdrhla na Moravu – jaro tady sice začíná dříve, ale zimy jsou tu podstatně tvrdší než u našich ve Cvikově, takže moc výhra to stejně není 😉
YGO, neměla by Dede začít tím, že by si přála… dýně? To by mohlo být snazší 🙂
Proboha ne! Predstav si co by z te oblohy padalo kdyby si prala dyne!
Čoveče, já ti nevím – myslím, že dýně má v referátu Magráta Česneková (rofl)
U nás už zase prší, což by tak nevadilo, kdyby NĚKTERÁ JEDNA nenechala na zahradě tři pračky prádla, které bylo večer skoro suché, byť byla požádána, aby to prádlo posbírala, neb matka do noci pracuje…
Ráno jsme musela Borůvku přesvědčovat, aby se šla ven vyčurat- sklonila hlavu a nahlížela mi kolem nohou, že teda do tohohle nečasu ji chci vyhnat? Pod dalším nátlakem vyšla ven, ale ohlídla se na mě se znechuceným tázavým výrazem- To myslíš vážně todleto? Na další pobídku vlezla do mokré trávy, ale tvářila se, jako by se brodila bažinou plnou jedovaté žoužele. Teď radši od rána spí, aby zaspala příkoří způsobená ubohé pejsince 🙂
He, he, i ty Brute, tedy Matyldo!!!! Já jsem už ty tři pračky převěšela domů. Uff!
Tady taky od rána sype a sype… Kvetou višně, jabloně, venku už mám cymbidia – kvetou mi orchidejky pod sněhem… Prý vydrží i slabý mráz, tak to zkusíme – asi vydrží líp, než ty ovocné stromky a muškáty…
jaktože mě počítač nezná :O ?? To jsou věci… Nejsem si vědoma restartu…
To už je podruhý,milá Xerxová,dávej si pozor,třeba ti počítač něco naznačuje….. (wait)
nee – to je pokaždý jiný stroj a jiné připojení. V neděli ráno jsem se hlásila z polovičky noutbůčku v cizím domě – tam jsem se opravdu zapomněla přihlásit. Ale dneska to byl můj školní PC – stále stejný… trvale přihlášený… to nevím, co způsobilo, že mě nepoznal
Taky sněžíme, dokonce vodorovně. Áňa už zapomněla zimní terminologii a hlásí, že prší sníh.
U nas sice nesnezi ale prave sa tu spustila taka burka, ze vonku je tma jak o polnoci, kyda po kybloch a hromy blesky idu jeden za druhym.
Jen skromný pohled z okna – teplota 2st. C, od rána chumelí, cca 7 cm sněhu – ještě že mám zatím všechno ve skleníku!
Když jsem si přečetla upoutávku, tak jsem myslela, že bude řeč o psu pracovním (který třeba tahal po železnici vozík s pražci) nebo o psu záchranáři (který při nějakém neštěští zachránil životy lidí) a dopředu jsem věděla, že mi ho bude moc líto (jako těch psů, co dovezli na Klondike očkovácí sérům a kteří za to zaplatili životem).
A ono je to pejskovi, který rozdával radost svou přítomností, který na dlouhých cestách dělal společnost lidem, kteří byli při své práci dost osamělí. A ten pomník není jenom vzpomínka na veselého cestovatele Boba, ale je to i pocta všem těm ošlehaným mašinfírům, kteří měli dobré slovo, pohlazení a kus chleba pro chlupatého hobo
Nádherný povídání o Bobovi,co uměl vzít za srdíčko…měl krásnej,svobodnej psí život …a kdo ví, třeba byl v tom předešlém ajznboňákem …. (h) a (f)
Georgi, tohle je moc milé povídání – a víš proč? Protože tomu pejskovi při jeho způsobu života nikdo neublížil! Uznávám, že musel být velmi chytrý, opatrný a šikovný, ale zlý člověk umí ublížit i takovému psovi. A ten tulák se dožil třinácti let… Já bych řekla, že ten pomník je nejen poctou Bobovi, ale i všem australským mašinfírům (inlove)
Tady se, s dovolením, přilípnu. 🙂 Je to opravdu příběh nejen o pejskovi a mašinfírech, ale o lidech vůbec. O jejich respektu ke zvolenému způsobu života. A o jejich laskavosti.
Díky, Georgi. Dneska je tu zima a (konečně) prší a prší, ale Tvůj příběh krásně hřeje. (h)
Přeju všem krásný den. (h)
Ano, ano! Přesně to mě nappadlo! Jak je krásný, že mezi mašinfíry nebyl žádný nepříjemný mrzout, co ho vyhodil, nebo že nepotkal nějakého pubertálního výrostka, co by si na něm vyzkoušel nějaké ošklivé praktiky. Moc krásný příběh. nevím ani tak proč, ale projasnil mi tenhle černě zamračený den (sun)
OTík: Nechce se mi to zakřiknout, ale Kačka je opět v remisi, léčba se snížila na minimální dávku a už je to zase ona. Věčně hladová žebračka (h)
Potěšilo mě, jak tu myslíme stejně. (sun)
Je to příběh nejen psí, ale i lidský a ano, v zemi kde jsou psy součástí národní historie, nemůže být zle.
Šišikriste PSI, psi jsou součástí!
Abyt,keby si bola Slovenka tak je spravne aj psi aj psy./psy,vlky,vtáky,býky-ale aj psi ,vlci vtáci,býci/taká výuka v kocke.Inak som veľmi rozbehnutá,nič nestíham,chystam sa na prvý príchod Terezky na Slovensko a hned potom si idem zase hýčkať telo do Maďarska-tak ako vlani.K tom u hokej/šišmaria dnes nas Rusi pobijú!!!!/,služby….
Všetko si to vynahradím a snaď aj podám správu o dovolenke.Ako každý príspevok od Jiřího ani tento nemá chybu.
Večer prosím nám držte palce a kričte Slovenskóóó
Nepobijú ak sa nedáte. Dostali od Němců, se Slovinskem se trápili, takže večer (y) .
No jo … od nemcu … ale predstavte si kdybyste takhle doma dostali klepec od madaru … to by byla obcanska valka. A on to malem poradny narez byl.
Bez obav, specialne proti Rusku vam bude drzet palec kazdy. No skoro.
Možno ani nie,Ja/hnusný zbabelec sa bojím dať si vlajku na auto a dnes som opakovane videla na autách s Dunajskostredskou značkou naše vlajky./ a to sa hovorí,že značka Dunajska Streda-DS vlastne znamena dočasný slovák a Slováka by ste tam márne hľadali/
Je to vlastně příběh o přátelství a lskavosti. Díky. (h)
Jo, tohle mě napadlo taky.Dede to řekla i za mě 🙂
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Připomnělo mi to psíka, který měl „železniční“ jen jméno – Oranžový Expres (chuckle) . Jak se tedy správně jmenoval a kde vlastně bydlel, netuším. Ale říkali jsme mu tak. Opravdu ošklivý středně velký zarostlý chlupáč, s přisraženou zavalitou postavičkou měl sytě oranžovou barvu. A neúnavně klusal od bydliště jedné háravé fenky k druhé háravce. Dobře skákal (nízké ploty a zídky) , hrabal a uměl rozplétat pletivo, navíc po pletivu vysokých plotů uměl šplhat jak (heidy) . Fakt – kladl tlapky do ok v pletivu a šlo mu to velmi rychle… Fakt dokonalý nápadník – nezastavilo ho nic a nikdo. Navíc zvládal dokonale přesuny po městě – před přecházením silnice se rozhlédnul, nikdy nikde nekličkoval – prostě psí milovník profík (rofl) Aronka ho milovala – s ním by si prý říct dala (tmi)
Xerxová, to je dokonalý popis dona Juana s neodolatelným kouzlem pro fenky a velice odolatelným zjevem pro jejich pánečky (rofl)! Všichni majitelé fenek z něj museli mít opravdu radost. Jo ani nevím, jestli jsem vám tu říkala o sousedovic psu – to jsou noví, hned vedle nás. Labradorka Sára, nezvykle drobná, nenápadná. Kříženec Max – hezký středně velký hladkosrstý voříšek, tříbarevný. Tak Max je pes, který má nejspíš nějakou soukromou smlouvu s gravitací, protože ten neskáče, ale létá – na plot metr padesát se nemusí ani rozeběhnout, šplhá i po žebřících. Kvůli tomu oba psi bydlí v pevném kotci. Občas mi jich bylo líto, ale když Berry hárala, tak jsem byla za ten pevný kotec velmi vděčná! 😀
Ale Dede – mohla jsi mít doma tříbarevného vlčáka (chuckle) – taková kočka májovka ve psím provedení (rofl) ! Ty těm zvířátkům taky nic nedopřeješ.
Ygo, mě zabiješ! 😀
Hm, deset malých tříbarevných vlčáčků… (tmi) (rofl)
(clap) Jéžiš, to by byla krása (chuckle) – úplně to vidím, vlčci v rouše mojí Odetky – bílá s rezavočernými fleky. To by ti za ně ruce utrhali (nod) .
Jirko, moc hezké povídání o dobrodružném a hlavně chytrém a mazaném psisku, které našlo přátele a něco na zub na každé stanici. Vracel jim to svojí milou povahou a za to si opravdu pomníček zaslouží.
Američtí hasiči zase mají léta letoucí jako maskota dalmatina. Snad každá hasičárna nějakého má a při všech průvodech, kterých se hasiči zůčastní jim nějaký strakáček sedí v kabině vozu, nebo na kozlíku, pokud jede nějaký historický hasičský vůz tažený koňmi.
Dovolím si O.T.
Už více jak dva týdny nám tu zrají divoké ostružiny. Víme o 4 místech, kde jsou jich celé tmavé koberce. My je normálně moc netrháme, semínka ostružin mi lezou nepřijemně mezi zuby a stačí nám chodit na farmu trhat borůvky (navíc bez ohýbání). Jenže (jak už jsme loni zjistili) Trixie ostružiny miluje a co my bychom pro ní neudělali. Takže chodíme na ostružiny kvůli psu. Při procházkách místa střídáme, přesto Trixie přesně ví, kde v kterém místě jsou a pokaždé, když vyskočí z auta znamíří rovnou k ostružinám. Tam se zastaví, otočí se a kouká na mne, kde že se courám. Hned při první snaze o vlastní zásobování si asi popíchala čenich, takže už se o to nepokouší. Ale čeká, že jí budu krmit já. Vlastně se toho vehementně dožaduje. Funí mi za vystrčeným zadkem, nebo cpe nos do mé dlaně, zda už v ní něco mám. A já trhám jak nejrychleji dovedu a ona pak plnou hrst ostružin zhltne jak když jí vdechne (a já mám ruce oslintané až běda). Když se odvážím nějakou ostružinu strčit do vlastní pusy, nepřejícně a vyčítavě mne sleduje. Až dosud manžel netrhal, protože nestál o to, mít ruce poškrábané až k loktům jako je mám já. Dneska ale trhal také a Trixie rychle zjistila, jak si zajistit pravidelnější dodávku dobroty – pendlovala mezi námi a ke každému přiběhla na první zavolání (normálně to tak hladce nefunguje). Pokaždé sní nejméně litr, možná i víc, je to opravdu k nevíře. Když jich tolik sežrala poprvé, bála jsem se, že bude v autě zrvracet, což se nestalo. A také jsem myslela, že se přejedla a příště o ně už nebude stát. Ale její tělo asi potřebuje vitamíny, co v nich jsou nebo co, protože její nadšení pro ostružiny nepolevuje a to už je ve stejném množství baští ob den skoro ty dva týdny. Také podle toho vypadá i její „odpad“ – ostře fialový, plný semínek. Ostružin k postupnému dozrávání tam jsou naštěstí stále spousty a některé pozdější druhy teprve začínají kvést. A až skončí ostružiny, budu jí moc nabídnout borůvky.
Nomen omen, Berry byla v Anglii v době ostružin (od začátku srpna do října) naprosto stejná a taky jsem trhala a trhala 😀 Sama si uměla posloužit (páneček netrhal, takže jí nic jiného nezbylo), ale mě měla ochočenou – chodily jsme domů fialové obě (wasntme) Kazan je nejedl ani ze zdvořilosti, tak jsem mu občas dávala nějaký ten mlsek, aby mu to nebylo líto 🙂
Maričko – o dalmatinu, jakožto hasičském psu, jsem nedávno viděla nějaký malý dokument – hasičům zrovna odešel do psího nebe jejich starý maskot a tak si začali vychovávat jeho nástupce. A když mluvili o tom mrtvém psíku, měli všichni slzy v očích. Moc se mi to líbilo.
A jsem moc ráda, že má Trixinka přísun vitamínů – Toya zase měla ráda maliny, ale ty já taky miluju, takže se se mnou musela dělit. Teď jí stačí semtam jedna hoooodně zralá, takže přežraná bývám už jen já (ale malinám nikdy neodolám).
moje holky mi zase likvidují zeleninu na zahrádce. Vyhrabují mrkev, ukoušou nedřevnaté vršky kedluben, nebo sklízí hrášek (bohužel celé rostliny při tom vytrhnou). Na ovoce jsou méně. Chelsea má ráda banány, Kačka je na jablka. Můj vet mi tvrdí, že nemám psy,ale kozy. Tak nevím… (wasntme)
Tiez som poznala jedneho ovociamilovneho psika – kamaratkin springerspaniel si oberal zrele ceresne sam z najnizsich ovisnutych vetvi a vypluval kostky, vlastne ani nie ze vypluval, oni mu len tak mimochodom volne vypadavali kutikom papule, pricom zdanlivo nepohol ani svalom na tvari 😀 …
Hersvec, to byl pes. A jak rikala Pytrisek, z tech oci cisela radost. Pes hobo. Nadhera.
Grizzlince nemam pomnik, ale ma hrob na me milovane casti zahrady, kde rostou bylinky, kytky, ruze a rajcata – ta v kontejnerech, v takovem milem spolecenstvi. Letos jsem kolem Grizzly zasadila nove trvalky a ze predu ma bazalky a bokem rajce, ktera velmi milovala a velmi opatrne je sklizela. Kolem kocicky Statkarky, jinak tez Miss Kiddie, co lezi vedle Grizzlinky, se krasne plazi tymian a taky dostala vonavou trvalku. Kiddinka se rada povalovala kolem tymianu, asi ji to pekne vonelo. Glen, kocouri kral vysokych stromu, je pod kameliema pod casti strechy, ze ktere se vzdycky bal skocit dolu na zem a delal na tom rohu neco jako chrlice. Ma kolem sebe kapradi, kde se rad skryval, kdyz mu bylo horko.
Tedy Hanko, ty máš na zahradě přímo zvířecí hřbitov 🙂
A krasnej 🙂
Malokdo ma to stesti, ze mu kolem hrobecku pestuji to co mival rad.
Bob byl úžasný psík se vším všudy. S fantasticky dobrodružnou povahou, s přátelstvím k živáčkům a navíc kouzelným zjevem. Takový šibalský ksichtík malé opičky se jen tak někde nevidí. A nejvýraznější jsou jeho zářivé oči. Nedivím se, že mašinfírové byli poctěni jeho přítomností na palubách svých mašin. Jen ti nejvýznačnější pejskové mají své pomníky. Ti naši je mají v našich srdcích. A to také není málo.