Posílala jsem kamarádce balíček. Chtěla jsem jí tam přiložit drobnost, náušnice, které se jí někdy na podzim zalíbily v „modrém obchůdku“, a které jsem tehdy pro ni objednala. Zamýšlela jsem jí je poslat pod stromeček, ale v ten pravý čas jsem je nikde nenašla. Pak se v lednu zničehonic vynořily na světlo světa. Zajásala jsem, že budu mít bezvadný dárek, protože jsme se měly zanedlouho setkat. Ovšem do dne D se náušnicím podařilo zase kamsi zmizet.
O měsíc později jsem je opět našla, aniž bych je hledala. Prostě se najednou vynořily. Tentokrát jsem je uložila velmi pečlivě a velice logicky. Přesněji řečeno, zanořila jsem je mimo tento svět. To se mi povedlo velmi snadno, ovšem není v mých silách je vrátit zpět, a tak balíček odešel bez dárečku.
Samozřejmě, jsem stále ve střehu. Vím jistě, že se náušničky někdy objeví. Zrovna tak jako moje oblíbená pinzeta, sáček na tarotové karty, moje fotka z doby, kdy mi bylo sedmnáct, účet od halenky, kterou potřebuju reklamovat, letní psí sandále a spousta dalších věcí. Vždycky se něco vynoří na povrch, jako když v talíři bublají amarouny – a zase to zmizí. Chce to jen nemeškat, uchopit to, a hlavně to nenechat zase zanořit.
Tak mě napadá, že zdaleka nejde jen o věci, které se mi střídavě vynořují a pak zase mizí. Mnohem důležitější je, že se mi občas objevují příležitosti, možnosti, připomenutí nebo výzvy. A po čase se mi ztrácí.
Bohužel zdaleka ne všechny se dokáží někdy v budoucnu vynořit znovu.
Zdravíčko vespolek. Nepřečetl jsem všechno, ale nemyslím, že by se tu tahle historka v nějaké podobě už vyskytla.
Sedmiletý Ondra ztratil kartu na městský autobus. To není až tak nestandartní, ukázalo se dokonce, že do školy dochází každý týden pán z dopravního podniku řešit podobné případy. I nafasoval Ondrášek novou kartu. Uplynul nějaký čas a Ondra hlásil, že na kartě nemá peníze. Zasednuto k internetu, Ondrova desetiletá sestra požádána o číslo Ondrovy karty, sáhla mu do tašky, vytáhla kartu, nadiktovala číslo, peníze odeslány, SMS potvrzen příjem.
Druhý den byla Ondrova karta stále bez peněz, naštěstí jel s dědečkem, tak nemusel domů pěšky. Doma to ohlásil, předvedl kartu, čímž se proláklo, že peníze odešly na nějaké úplně jiné číslo karty (žádný překlep, úklep ani nic takového, regulérně a totálně jiné číslo). Chudák Tonča byla napadena skrzevá naprostou neschopnost přečíst ve čtvrté třídě několik číslic, i sáhla Ondrovi do stokrát prohledané tašky a jako alibi vytáhla – tušíte správně – jeho starou ztracenou kartu.
Teorie čudu hlásaná naším studijním kolegou Markem popisovala čud jako prostor, do kterého se vejde právě jedna věc. Vzhledem k tomu, že čudů kolem sebe člověk může mít povícero, není jisté, který předmět se právě vynoří.
Ale k věci. Vlastnili jsme kdysi vozík za auto. Lety se poněkud propoužíval a ulomilo se mu kolečko. Bohužel zcela neopravitelně. Zakoupili jsme tedy vozík nový, bytelnější a ten starý jsme chtěli odhlásit. Jenže to bychom museli najít velký techničák. Propátrali jsme starý byt, propátrali jsme (několikrát) barák, nakonec jsme se smířili s tím, že techničák není a čas na opatření duplikátu také ne a platili jsme rok za rokem povinné ručení na vozíky dva.
Letos se mi porouchal vysavač. Dost nový, ještě v záruce. Našli jsme záručáky od kde čeho, ale tenhle ne. Páník se rozhodl předvést mi, jak se DOOPRAVDY hledá. Najednou se přihnal a tvářil se divně.
„Tak ten záručák už se nikdy nenajde, je totiž v čudu.“ Čekala jsem, co bude. „právě jsem našel techničák od vozíku.“
A tak mi nezbývá než konstatovat s Bilbo Pytlíkem: když chceš něco najít, nemůžeš udělat nic lepšího, než hledat. Není zcela jisté, že najdeš to, co hledáš, ale něco najdeš určitě.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Psychotest Známý psychiatr hostem u lady Grace. Rozhovor se brzy stočí na jeho povolání:
„Můžete mi říci, doktore, jak zjistíte duševní poruchu u člověka, který navenek vypadá úplně normálně?“ táže se lady Grace. „To je jednoduché,“ odpoví psychiatr. „Položím mu nějakou velmi jednoduchou otázku, kterou normální člověk bez obtíží zodpoví. Když zaváhá, je to určitá známka duševní nerovnováhy.“ „Jakou otázku například?““No, můžete se ho třeba zeptat takto: ‚Kapitán Cook podnikl tři cesty kolem světa a při jedné z nich zemřel. Při které?'“
Lady Grace přemýšlí a pak řekne nervózně: „Neměl byste jiný příklad, víte, musím přiznat, že historie není mou silnou stránkou.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
a příliš se nezanořujte. ~o)
Tak jsem se dnes po ranu rozhodla, ze dnes prace neee. Stejne nam od fcil do konce cervna strhavaji jeden den kazdych 14 dni – aby pry stat usetril. Ovlivnena Vave jsem se rano zahloubala, kde ze mam cestovni pas. Coz mne jaksi primelo probrat se zadni loznici a pri te prilezitosti ji odbordelit – schovavam tam „dulezite“ veci a to, co by se melo zalozit, odlozit… Zatim jsem spis zanorena. I kdyz par zajimavych veci se vynorilo. pas ovsem jeste ne. No, den je jeste mlady.
Jsem moc ráda, že zanořování je úkaz obecný, tudíž vědecky dokázaný. Z vašich milých komentářů vyplývá, že se věci zanořují samovolně a naprosto nepředvídatelně a veškerá naše bystrost, systematičnost, dobrá paměť a pečlivost nemá na tento jev sebemenší vliv. 🙂
Děkuju vám moc za diskusi a jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama. (h)
Vavísku, ty vždycky trefíš hřebíček na hlavičku. Ne nejsi v tom sama, mě se také ledacos zanořuje a vynořuje tehdy, kdy už to vůbec nepotřebuji. Jsou to jak věci, tak i mé úžasné nebo méně úžasné myšlenky. Ovšem z dnešní krásné diskuze jsem nejvíce ocenila Teorii čudu od RenatyE. TO je dokonalost sama, která přesně definuje veškeré zanořování i vynořování.
A nejdou mi smajlíci, tak bez nich.
Milá Vave, zase ses trefila. Já se vlastně celý život (jakožto dost bordelářka) snažím přeprat Ďáblíky, kteří si ze mne dělají šprťouchlata. Některé jimi zanořené věci (protože JÁ to rozhodně sama nedělám) skončily v propadlišti času, nebo mi je (občas) pro vlastní škodolibé potěšení nechávají vynořit na úplně nesmyslném místě a většinou tehdy, když už jejich nález není tak akutní. Někdy se ale nade mnou přeci jen smilují a udělají mi ohromnou radost tím, že já najdu věc ztracenou a oplakanou – jako před časem maminčin prstýnek sklouznutý z prstu do lahve s lékařským alkoholem. Nejlépe se jim ale daří zanořovat moje brýle – mám jich snad 8 párů a při tom v momentě, když je potřebuji – nikde žádné neleží.
Mila Vave, tak ted tomu uz rozumim – neni to mnou, proste existuji zanory a vynory a jeden s tim nic nenadela. 🙂
Zanořená věc se někdy někde vynoří, ale co když se vynoří věc zcela cizí? To se mi takhle jednou ráno vedle botníku vynořila jedna, opravdu jen jedna, cizí teniska. Vzhledem k tomu, že jsem bydlela zcela sama, návštěva u mě nebyla, večer se tam ta teniska nevyskytovala, moje nebyla, tak to bylo trochu záhadné zjevení. Dveře zamklý, klíč zevnitř, uvnitř jen já, a šup ještě cizí bota. Navíc byla ve velikosti 48 a byla levá, modrá.
Nechybí někomu?
Milá Týno (inlove) , to je podle mě důkaz, že se věci zanořují mimo náš svět a že světů je povícero. A občas (maximálně jednou za deset let) se stane, že se zanořené věci pomíchají a pak se vynoří jinde.
Inu, bordel je asi všude. (chuckle)
Chi chi, on se možná vynořuje (v okamžiku Velkého třesku) a zanořuje (při Velkém křachu) i náš vesmír v omáčce z mnoha dalších vesmírů 😀 , kdo ví.
Aspň někteří badatelé si to myslí.
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5621
A jestli se do toho čtení dáte, tak mě nekamenujte, já vás to číst nenutila
(chuckle)
Vavís BINGO (whew) Já se s tím, že jsem mistr světa v nelogickém řazení, vůbec netajím. Ono to dost dobře nejde (tmi) Moje logicky seřazené kuchařské předpisy jsou dlouhá léta zdrojem rodinného veselí. Když ono je to těžký – kynutá bábovka – byla ve fofru naškrabaná pod K a Kanadské kuře pod C (byl to překlad, tak Canada, ne?) A tak bych mohla pokračovat. Vzhledem k tomu, že k smrti nerada hledám, tak se vždycky ukecám, že to, co nemůžu najít, tak nepotřebuju 🙂 A tak nepotřebuju obraz značných rozměrů a i 21 zlatých mocnářskýchj desetikorun. Dodala jsi mi nádhernou naději, že se třeba ještě vynoří 😛 No tak ne, no.
Holky na mě tedy nemáte. Jak ví Zana , loni na podzim jsem oplakala platební kartu a nějakou hotovost. Byla jsem přesvědčena, že mi to někdo ukradl z tašky. Chvíli jsem hledala a pak jsem musela ohlásit odcizení karty. A co se nestalo? Když jsem konečně obdržela novou a peníze obrečela tak jsem šla pro něco do lékárničky a nikdo mi nevysvětlí jak se tam peníze s kartou uložily pod krabičku s náplastí. Asi to byl jeden z čudů. Dlouho jsem hledala dalekohled. U nás je pořád na co koukat. Tu srnky, tu kačena na vodě a dalekohled byl v čudu. Uložila jsem ho tak dobře aby byl hned po ruce. Víte kde byl ? Ve skříni za psacím strojem, který samozřejmě nepoužíváme. Tak máte někdo na mě?
Dostala jsem od Věrušky nádhernou škrabku na brambory,ovoce a zeleninu. Nádhernou protot,že byla plně funkční,netlačila do ruky a odváděla skvělou práci…tak mi ji Dan přivezl,já dojatě děkovala a škrabku uklidila. Už to budou dva roky, škrabka pořád někde odpočívá a já ať hledám,jak hledám..nemůžu ji najít. (whew)
Děcka a já jsem si myslela, že se to stává jenom mně 😀 . Už jsem se strachovala, že jsou to první příznaky arcihumra, a ono zanořování. Momentálně už půl roku postrádám fiskars nůžky, myslela jsem, že je schoval mladej, když jsem mu vyhrožovala, že mu ustříhnu chrouny. Ale dušuje se, že ne. Zakoupila jsem jakési jiné, neznačkové a poté, co jsem málem zaživa skalpovala manžela, protože ty potvory na konci žvejkají, tak jsem vyměkla a objednala zlaté dobré Fiskarsy. Příští týden si pro ně jdu a počítám, že ve stejný den se vynoří i ty postrádané. 😉
Jsem si to asi přivolala – nevolán, nezván, vynořil se odkudsi auditor, otravoval, potom si vesele četl (moje) noviny přes mé plánované jednání s pojišťovacím makléřem, a stejně vesele pokračoval v (mém) otravovaní.
Když už jednou konečně jsem ve čtvrtek u strojovny, tak zas vlastně nejsem, grrrrwwwwrrrr!
Som šťastná!!Teraz viem,že sa to volá „zanorování a vynorováni“ a že to majú všetci.Dodnes som sa nevedela rozhodnútˇči je to moje bordelárstvo,alebo prvé štádium stareckej demencie či Alzheimmera.Ako píšem,už som šťastná.
Co jsem to jen chtěla… A jo, přidat jednoznačný souhlas 🙂
jéééhehééé, o zanořování a vynořování věcí a informací bych já chaotik mohla několikero disértášek sepsati :-D. No vida, drahá půle moje tomu řiká, že to je bordel. A vono ne, vono je to zanořování a vynořování. Děkuji mnohokráte, kráte, děleno za přesnější a milosrdnější terminologii 😀
Houby bordel, máš doma Zášupšáka (strašidýlko z kategorie domácích, odborně popsáno v Lexikonu ohrožených druhů strašidel) My jich máme několik a k tomu ještě občas jezdí na návštěvu Frodo. Zrovna nedávno… Ve Frodově zobáku bylo spatřeno USB, patřící mé lepší polovině. Jelikož má MLP zdravý rozum a obchodního ducha, vyměnil s papouchem USB za Pétin náramek, spokojení byli oba. Pak Frodo se svojí paničkou odcestoval domů a téhož večera USB opět zmizelo. To už padlo podezření na Zášupšáka, který se ovšem nepřiznal. Po týdnu MLP nevydržel a zakoupil nové USB. Večer přijela Terka s Frodem, Frodo byl vypuštěn volně a světe div se, zhruba po půl hodině přinesl v zobáku pohřešované USB a nabízel výměnu – tentokrát za mandarinku 🙂 Kde ho ten zmetek měl schované ví jen on sám!
………..Jelikož má MLP zdravý rozum a obchodního ducha, vyměnil s papouchem USB za Pétin náramek, spokojení byli oba………………….
…………..Frodo byl vypuštěn volně a světe div se, zhruba po půl hodině přinesl v zobáku pohřešované USB a nabízel výměnu – tentokrát za mandarinku …………..
POOOOOOOOOOOOOOMOOOOOOOOOOOOCT!!! 😀 😀 😀
strašný, strašný, nebezpečný tohleto číst 😀
Lucko tuhle jsem dodatečně četla Tvůj článek -jako vždycky moc prima čtení 🙂
Řekla bych, že nejvíc obchodního ducha má Frodo. Kde to asi tak okoukal? aneb žák je nad mistra! (y) (rofl)
Vavísku, opět trefa do černého! (y) Jsem mistrem v zanořování. Mám lejstro velikosti A4, odložím ho na psací stůl standardní velikosti a po 5 minutách vyhlásím celostátní pátraní, protože lejstro nemám. Na tomtéž místě se vynoří tak za dva dny, pokud mám štěstí. Mám podezření, že krom teorie čudu narážím navíc na teorii paralelních vesmírů.
Výzvy a příležitosti snad ani nekomentuji – tam se trefím bezpečně pouze do příležitosti, jak se historicky znemožnit. (whew)
Ach, Vave, zase mluvíš o nás. Jak to děláš?
U nás doma to probíhá následovně , kuchyňoobyvák je stabilně rozdělen na hypotetické sektory a pak už to jede při hledání zanořeného. Sektor 1 prohledán, nic, sektor2, peohledán nic , další hlášení probíhají ve stejném duchu, aby se tak následně brýle, či co. našly , v lednici, v koupelně v košíku, zapadlé v divanu. Stále hledám a nacházím to, co by mně ani ve snu nenapadlo.
V současné době šturmuji s opravou školy a jak tak snášíme ty poklady z půd, měla jsemv noci sen, na starožitném pianinu stál nebožtík herec Vl. Menšík, jako živý a zpíval , Figaro sem, Figaro tam s živou gestikulací. Tak nevím, asi budu brzo v čudu. (rolf) (h)
až budeš, drahá Jenny, v čudu, tak kdybys tam potkala moje brýle na dálku.. tak jestli by se prosím třeba nechtěly taky někde vynořit 😀
no pane, to je téma jako veliká rána úderné – Vavísku jak ty to děláš? (h) (h) (h)
musím se „pochlubit“ (blush) , že věci se mi nezanořují až tak často, snad proto, že jsem tak nechutně systematická, že mám ve zvyku je dávat na „jejich“ místa a ty většinou nezapomínám, nebo je v případě potřeby logicky (chuckle) odvodím – kam asi bych to tak dala? 😉
ovšem je fakt, že celý loňský rok jsme nemohla najít jednu jarní (podzimní) bundu, kteroužto jsem v zimě sundala a na místě zaměnila za zimní – bylo to v době, kdy jsem žila na krabicích a zabalených pytlích, takže jsem do „kumbálu“ v jedné přišla a v té druhé odešla, byla jsem si tím absolutně jistá… byla jsem si absolutně jistá, kde je, kde prostě musí být – i na tu otázku, kam bych ji asi dala, mi vycházelo toto místo, leč nebyla tam, takže jsem nevěřícně hledala i jinde… ale nic, byla jsem celý rok bez ní a moc mě to mrzelo
když nadešlo letošní jaro, šla jsem už trochu s pocitem zoufalství a odevzdání se osudu na ono místo a hádejte co? no – byla tam!!!!!! prostě se vynořila
o zanořování myšlenek a vzpomínek se raději nebudu šířit, protože to pro mne není veselé téma – je to se mnou čím dál horší a nevím, zda to přičíst věku (přece jen zas ještě ne tolik, ne?) anebo mým chorobám, což je horší varianta
Na zanořování se vztahuje teorie čudu: Předmět, ponořivší se do čudu, vytěsňuje z hlubších hladin čudu předměty, které jsou v čudu již dávno. Hladiny čudu jsou však nestabilní a proto nelze předjímat, ze které hladiny čudu se jaký předmět vynoří a kdy. Platí pravidlo, že postrádaný předmět se z čudu vynoří v okamžiku, kdy jsme si pořídili náhradu.
Ó ano.
Stalo se, že jsem jednou tak před 10-15 lety mého Nejdražšího vytočila na takovou míru, že po mne mrštil tím, co měl v ruce. A průměrný muž má v ruce buď půllitr nebo dálkový ovladač (u nás zván tatranka). Můj Nejdražší v tom momentě naštěstí třímal v ruce tatranku. A mrsknul jí po mně. To neměl dělat. Tatranka se naštvala, vykopla dvířka od baterek, vyvrhla baterky a ponořila se do čudu. A navíc netrefila cíl (mě).
I hledali jsme tatranku, volali, odprošovali, nábytek od stěn odsouvali,…. Tatranka zatvrzele vyčkávala v čudu. Plynuly dny, týdny, měsíce, programy se přepínaly ručně, přímo na tv. Já byla vcelku v klidu, ale můj Nejdražší trpěl. Neměl ovládání ve vlastních rukou a kdokoli nebyl líný vstát, mohl přepnout. A jelikož je tak trochu kolenovrt, odmítal koupit novou tatranku, když přece ta tatranka někde musí být! A tak jsem mu k vánocům pořídila novou tatranku. Do Silvestra jsme měli obě.
Včera večer jsem vyžehlila 2 koše prádla..Dívala jsem se u toho po očku na bednu..Od té doby ovadač nemám.Už jsem byla i v květináčích s hustě obrostlými šlahouny ,už sem byla v šuplatech,vytáhla sem i matraci z postele.Přehrabala jsem zde zvolna se plnící tašku na přesun na chalupu. Ta věc vysublimovala,nebo jí coby tatranku odnesla má mlsná Koza,jinak též Macík..
Nezbývá, než projít skříňky s prádlem, co jsi žehlila, a zkontrolovat žehličku, jestli nemá přitulenou tatranku. Tatranky jsou potvory zákeřné.
Já se hnedka tak nevzdám! Matraci ,asi třiceti kilovou sem znova vystěhovala,byla jsem též v prádelně,skřínky s prádlem ani nehovořím..Našla se!! byla v koši kam dávám prádlo na žehlení..včera sem tady měla ty koše dva a v jednom už zase se mi objevuje nové na žehlení..Pod závěsem..hezky schovaná tatranka jedna!
Krásný den!
Zkumavko – jsi lepší než šerlok holms (clap)
Zkus ledničku. (chuckle) Jednou jsem v mrazáku našla dlouho pohřešovanou propisovačku.
Tak, tak, lednička je nutnost. (rolf)
já zase mobil…..nějakou dobu pak kašlal, ale přešlo ho to…. (whew)
Lednička coby uschovna je taky dobrá věc, to moje kamarádka si dala do ledničky na druhý den ke svačině šunku a do práce si přinesla zabalené ponožky! Holt balíček jako balíček
Rychlej tatrankovej zánor a výnor jsme zažili, když jednou odjel kočičí strejda a nebylo čím řídit televizi. Já tu marně plácala po novinách, poptávala u koček a civěla pod křesla a gauče a strejda se zatím marně pokoušel z auta zatelefonovat… 😉
Úvaha o zanořování a vynořování je pěkná, ostatně jako všechny příspěvky známé autorky. Vy jste to všechno ale ozdobila přímo kouzelnou definicí. Krásné, přímo nádherné, úžasný příklad přesného a dá se říci exaktního myšlení! Moc Vám děkuji.
Renato, teorie čudu je nádherná a já silně tleskám a chechtám se tu jako blázen!!!! 😀 😀 😀
Podobná teorie čudu praví, že některé předměty se do čudu propadají a vytěsňují z hlubších hladin čudu věci tak dlouho postrádané, že už jsme zakoupili nové. Kvalita věcí, které se do čudu propadly, může být vyrovnána kvantitou věcí, které se vynořily. (happy)
Tohle bude opět velmi nosné téma!! Mně se k tomu okamžitě vybavily vánoce. Nakupuju drobnosti už od léta a ukrývám tak důkladným zanořením, že se mi polovina z nich obvykle vynořuje buď při jarním úklidu nebo hledání něčeho úplně jiného – a to je potom ve smečce radosti!!!! Co se lidí týká, tak tam je to občas jako při plavání – najednou se proti mně vynoří z vody hlava a já se nejdřív leknu, protože nejsem schopna přiřadit povědomý obličej ke jménu… ale ta úleva a radost, když jméno naskočí!!! No a stejně jako předřečníci i já mám lidi, kteří se mi léty někam zanořili – někteří bohužel už nenávratně…
Vždycky jsem si myslela, že to zařizují domácnostní strašidýlka. Ale dodnes jsem nevěděla, jak se jmenují. Teď už to vím. Jedno se jmenuje Zánorník a druhý Výnorník. 🙂
Zánorník u nás bydlí trvale, Výnorník nás navštěvuje sporadicky. Teď bych ho moc potřebovala: minulou neděli jsem byla s Arinkou venku, měla obojek, vrátily jsme se – měla obojek, ani by to jinak nešlo a odpoledne chci vyrazit a strakatou madam připnout na vodítko a ejhle nemá obojek. Zatím se bohužel nevynořil, štve mě to hlavně protože na něm byla jmenovka a vzteklinový štítek. A pak mi to hlava nebere – tu spolupráci Ariny se Zánorníkem… :-s
U nás už se skoro půl roku hledá Bářin obojek s vizitkou. Vzhledem k tomu, že „přece někde musí být“, nosí Bára starý, opraný a bez vizitky. Ale už jsem se odhodlala a půjdu vybrat nový.
ad „přece někde musí být“ – já mám oblíbené úsloví „nohy to nemá, odejít to NEMOHLO“ … ale jak napsáno výše, mám nakonec velmi slušné procento úspěšnosti (fakt to ty nohy nemá)
Milá Bubu, zkus o tom, že pořídíš nový, dlouho a nahlas mluvit, ostentativně mávej peněženkou s patřičným obolusem a ještě můžeš zmínit, jak bude nový kousek krásný, bezproblémový a zcela vyhovující – uvidíš, že se ten starý vynoří (aspoň mně to tak funguje). :o)
Tak tohle momentánlě zkouším – marně. Asi ještě ne dostatečně dlouho, 🙂
Nezáleží na délce, ale na důvěryhodnosti.
Tak na tom asi něco bude ;))
Alčo! (inove) To je úžasně mazaná metoda! :o) (y)
Mě se tak vynořuje a zanořuje korespondence. I když ta má spíše sklony se vrstvit jak rašelina a už nikdy se nevynořit.
navíc MLP občas pojme myšlenku, že se mu líbí moje místo na polici pro něco jeho vlastního. naposled to byla nová tisklárna k počítači, která se mu už nevešla na stůl. Nabere hromádku dokumentů a zanoří.
Já jsem bohužel ve stavu kdy se mi vynoří myšlenka a než ji stačím realizovat či někomu předat, zase se zanoří……
Můj případ! (rolf)
Tomu se říká neschopnost udržet myšlenku…. taky to mám.
Pořád lepší než neschopnost myšlenku opustit. Což mě vede k tomu, že v některých případech je zanoření dokonce velmi žádoucí. Například když se odněkud z útrob skříně vynoří cípek sukně, co jsem tak ráda nosila a teď už nosit nemůžu… A o některých nápadech a myšlenkách ani nemluvím.
Jo a taky pořád něco hledám. Některé věci jsou vyloženě poťouchlé a zanořují se schválně v momentech, kdy je nejvíc potřebuju.
😉
Bubu, s tou neschopností udržení myšlenky to je trochu na smeč – můj starší kolega už párl let tvrdí, že problém s neudržením myšlenky ho zdaleka tak netrápí jako potenciální s udržením moči…..
No ovšem. To je přece klasická posloupnost. Nejdříve problém s neudržením myšlenky, pak s opuštěním myšlenky a končí to problémy s udržením moči a…..
V této perspektivě mě těší, že mám prozatím obtíže jen s udržením myšlenky…… (chuckle)
HAAAAUUUUU to jsou vyhlídky (rolf) Tak to ta skleněná s růží je pořád jestě jenom roztomilá roztěkanost (clap)
uuuuáááááááá, roztomilá roztěkanost =) =) =)
bééééé, co to je? vono to nejna takto?????
tak pokus č.2 =)) =)) =))
Tak roztomilá roztěkanost…. to použiju! (chuckle)
Jo, vynořování a zanořování znám důvěrněji, než bych chtěla (rofl) zvlášť po těch všech stěhováních. Kdyžteď něco hledám, tak si snažím představit, kde to a)má být uložené b) bývá uložené (to jaksi nebývají shodná místa) a kde jsem to snad naposledy viděla. Stále ještě u spousty věcí v duchu vidím coby místo uložení dům v Anglii, což je průšvih 😀 Potom se snažím vysledovat, kde se asi nacházejí podobné věci… (tmi) Povídání o tom, jak zachytit vynořivší se příležitost dřív, než se zase zanoří, radši pomíjím – to by bylo na dlouho 🙂
Jo,tak tohle dobře znám – letos jsem nenašla kapuci k zimní bundě,takže jsem celou tuhou zimu absolvovala bez ní a mrzly mi uši . Přitom vím,že jsem jí měla v ruce v létě i na podzim – určitě jí najdu,až budu hledat něco jiného…
:-c POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ. :-c
;;) Dnes má svátel Alex, přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. ;;)
:-bd http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_10_2011/#Alexsv_2011.jpg :-bd
Má svátek, nemá svátel!
My máme s Alex mejdan ve vedlejší hospodě u Aneška (chuckle) . Teda doufám, že se dostaví (wait) !
SVÁTEL je skoro lepší! 😀
K tomu nádhernému počasí, co si Alex dnes pro Brno objednala, nezbývá než popřát, aby si to dnes jaksepatří užila a třeba se i nechala od zbytku smečky trochu rozmazlovat. A protože mi pořád nefungují smajlíky, tak hóódně sluníčka, kytiček a hlavě dobré nálady!!!!!
Jojo – zanořování a vynořování je zřejmě všeobecně známý jev. Určitě je na to nějaký vzorec – je-li mezi námi atomový fyzik, tak by ho mohl hodit do prostoru (chuckle) .
A jak řekla Rpuť, nejhorší je, když se zanoří lidé – někdy mám dojem, že jsou mezi námi jedinci, kteří jsou mistři v zadržení dechu – pořád vyhlížím, kdy se s obrovským šplouchnutím objeví nad hladinou a zeptají se – „Tak co, kolik vteřin?“ … a ono pořád nic. Mám strach, jesli jsem je samým vyhlížením k obzoru nakonec nepřehlédla, když se v tichosti vynořili za mými zády.
YGO! To je krásný! (h)
Asi nás vyhlíží víc (h)
Zanořování a vynořování věcí důvěrně znám, jsem častou obětí tohoto jevu 🙂
Věčně nemůžu něco najít- občas věci, občas kočku 🙂
Copak náušnice! Horší je, když se ztrácejí lidé …
Tys ztratila aplégra? Nebo někoho jiného?
Že se potomci ztrácejí a zase vynořují mi připadá normální a méně mystické, než je tomu u předmětů. Potomek má nohy a svou hlavu (v jistém věku obvykle hodně svou). Ale naušnice?!
Evi, gratuluji ke „ztrátě“ posledního černého chlupáče. Měla jsem radost, když se u jeho jména objevilo slůvko „rezervován“ (nod) Takže se vše podařilo – ještě jim nejsou čtyři měsíce a už mají svoje DOMA všichni
Hurrrráááá, z černoušků-bezdomáčů jsou černoušci -domáči! Nebo snad černoušci domácí? (chuckle) (y) (h) 🙂
Evo, posílám gratulaci a veliké přání, aby to jejich doma bylo krásné, jako jejich miminkovský čas. (h)
Co se aplégra a vynořování/zanořování dotejčí, mohla bych ji teď charakterizovat jako svého druhu akvabelu – ovšem zdaleka to není tak půvabné a elegantní…… 🙂
Rputi, máš vzácný dar popisovat jevy jasně a plasticky! (rolf)
Ano, vím o čem píšeš (sun)