;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

.(*) Školení. Stojí dva policajti a koukají na měsíc. Ten jeden říká „To je ale daleko. To je ale strašně daleko.“ Po chvíli zase: „To je ale daleko.“ Ten druhý už to nevydrží a ptá se: „Co je daleko?“ „Ale mám jet na měsíc na školení.“ .(*)

~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte. ~o)

Nastěnka je krasavice. To je fajn, že ti oba dělají jen radost. A ta fotka s kocourem je super. (y)

Kotěcí hlásání: Utekl více než týden, a tak tu mám pro všechny, koho to zajímá, další zprávičky z našeho pelíšku :-). Nechci nic zakřiknout, ale zatím dobrý. Kotísek se má moc k světu, roste jako z vody (tedy, lépe řečeno, z mlíčka a paštiček), už se neotáčí na zadečku, ale vystřihne bezva zatáčku, běžně už kluše slušnou rychlostí – hlavně za mnou do kuchyně, párkrát dokonce udělal i několik skoků, vzorně chodí na záchůdek – zcela samostatně a dle své úvahy, jen do něj stále skáče šipku přes okraj – je u toho kouzelný. A včera mě překvapil – seděl soustředěně v záchodě, packami otlapkával okraj, už jsem ho chtěla vylovit v domnění, že mu to nějak nejde ven, když v tom jeho soustředění dosáhlo vrcholu, celý ztuhl, a najednou hop – a on pěkně snožmo přeskočil okraj! (…spadnul pochopitelně na čumáček, ale tvářil se vítězně 😉 ) Také už umíme zatahovat drápky, nejdříve to bylo na předních packách, po dvou dnech se přidaly i ty zadní. Což o to, je to pěkný pokrok, ale má to i své nevýhody – předtím byli drápky měkké, neostré, dnes už jsou to regulérní zbraně, a tak začínáme být jako správní indiáni – samá jizva! Baští k snídani kotěcí mlíčko, k svačině má kyselou smetanu, k obědu paštičku, k svačině mlíčko, jako další bašta bývá tvaroh, večer už zkoušíme kotěcí kapsičku, a před spaním (tak kolem 22,30) trochu mlíčka na dobrou noc. A potom hajdy do pelíšku a pěkně chrníme až do sedmi. Kolikrát ho ještě budím – to se probere a zjistí, že má velikánský hlad, a honem honem, kde je to mlíčko – moc nechápe, že zakousnutím do lýtka a vláčením po lině jeho přípravu opravdu neurychlí… Potom jsou na programu hry se strejdou Tygrem – jsou při tom oba kouzelní, Tygřík ho nejdřív důkladně umyje, a pak se kočkují, honí, perou, tahají, schovávají a útočí na sebe navzájem. Potom mi malý vyleze na klín, zavrtá se mi pod bradu nebo za ucho a přede a přede, dlóoouho, až z toho nakonec usne – a já ho šoupnu do pelíšku. Tygra musím vůbec pěkně pochválit, jak mimíska přijal. Po počáteční nedůvěře postupně získává dojem, že jsme ho vlastně přinesli pro něj :-). Čistí ho přepečlivě (až malý někdy protestuje – už ho to nebaví, ale má smůlu, dokud není strejda spokojený, tlapkou si ho převalí a přidrží), honí se, bafají na sebe pod škrabadlem, „perou se“, kousají, přeskakují a podlézají se, a oba se tím krásně unaví. Je na ně báječný pohled. Všem tady bych chtěla poděkovat za rady, a Šárce za vitamíny a další mlsky pro čičíky – Kotík od ní už dostal svůj první poštovní balíček, i s mlsáním pro strejdu :-)! Leny, dík za nabídku mlíčka – ale nakonec jsem koupila celou pixlu u nás ve zverimexu. PS: foto a video bude, až mi ho synek stáhne a upraví .

Tak já pod holčičí hlásání připojím ještě jedno holčičí hlásání. Ale nejdřív Nastěnku pochválím. Je to mooooc krásná slečna. Děsně jí to sluší.
No a to holčičí hlásání je, že Rysík prej očekává sestřičku. Včera nám to pan doktor slíbil na 99%. A je opravdu o týden starší (však já vím, jak je stará (chuckle) , byla s námi už v Uhříněvsi ), takže by se mohla narodit, až se budete srážet na Moravě. Ale Rysík byl taky starší, než vypočítaný termín a děsně se loudal, tak uvidíme.