ROZCESTNÍK: Beta v Burgundsku

Brzy po návratu ze Skotska jsem začala dumat nad další dovolenou. Opět mimo sezónu, opět nejraději v dubnu, raději někde blíž. Že by Francie ?? Otevřela jsem naše oblíbené stránky Interhome, zadala Francii, ubytování se psem, v domečku (ne byt – aby Kosatka měla zahrádku a nemusela být trvale na vodítku), zadala omezení ceny… a nechala pracovat. Akvitánie je daleko, v Bretani už jsme byli, v Provence taky… že by Burgundsko??

První, co mi naskočilo, bylo: „…eh, vezu révu z Burgund sem…“ Jasně, víno. Hlavní město Dijon – tedy hořčice. Ale taky historicky velmi zajímavý region. Na začátku XV. století to byl snad nejbohatší stát Evropy. Ale také to bylo Burgundsko, které „prodalo“ Johanku z Arku Angličanům.

Na jeho území stál slavný klášter v Cluny, který ovlivňoval celé okolí (podstatný kus Evropy) nejen ideově, ale i architekturou. Snad nikde není tolik zachovalých románských a raně gotických kostelů a opatství, jako v Burgundsku.

No a nesmíme opomenout ještě dřívější dějiny – Galské vesnice, římská nadvláda, poklad keltské princezny z Vix… A když k tomu přidáme přírodu plnou řek, kanálů, národní park Morvan, tak bylo jasné, že se nudit nebudeme a bylo rozhodnuto…

Canal de Bourgogne

Začala jsem si hrát. Oblíbený průvodce (edice Rough Guide), Google a taky podrobný autoatlas Francie se mnou „kamarádily“ hodně večerů. Výsledkem byl docela podrobný plán – vycházím z toho, že polovičce nevadí řízení auta, mně nevadí navigace a mapa není nepřítel. Rádi toho hodně vidíme, nevadí nám výletit každý den od rána do večera.

Jasně, že se musí počítat s Betou. Takže žádný dlouhodobý pobyt ve městech, žádné dlouhé pochody po tvrdém. Je nutné zařadit i „nekulturní“ zážitky po „měkkém“ podkladu. No a hodně zajímavých míst se musí osekat na minimalistickou verzi. Třeba ve městě Tournus je velmi zajímavý raně románský kostel opatství St-Philibert s neobvykle řešenou kryptou. Takže v plánu bude z celého města jen ten jeden kostelík.

Jeden ze dnů vypadal v plánu třeba takto:

Cesta na severozápad do Avalonu a Auxerre a taky skály u říčky Yonne – 310 km

Z Poullenay do Vitteaux a po silnicích č.70 a č.6 do Avallonu (stará osada na Via Agrippa). O 15 km dál je Vézelay (kostel starého opatství, staré poutní místo k domnělým ostatkům Máří Magdalény. V roce 1146 zde kázal sv. Bernard před začátkem druhé křížové výpravy, před třetí křížovou výpravou se tu sešli Richard Lví srdce a francouzský král Philipe-Auguste). Vyplatí se procházka do sousední vesničky St-Pére, kde je cenný gotický kostel. Kolem kláštera Faulin údolím řeky Yonne (pískovcové skály, malebné vesničky) přes Irancy (jediná „červená“ vinice v celé oblasti Chablis. Ludvík XIV. měl toto červené víno „na předpis“) do Auxerre (historické město s řadou památek, krypta kostela je z roku 850). Návrat oblastí Chablis… jinými silničkami než v pondělí kolem Noyers do Poullenay.

Jak to celé dopadlo??  Cestu tam jsme volili noční. Drobná komplikace vznikla po opuštění dálnice za hranicí Francie. Hlavním důvodem nebylo ani tak mýtné, jako spousta času do rozednění (vjet do Dijonu na poznávačku potmě nedávalo smysl). A tak jsme se chtěli kochat vstávajícím dnem na venkovských silnicích. Ale ouha – nikde nekoupíte benzín. (teda možná koupíte, ale v pět ráno vám nikdo neporadí a všechny benzínky, na které jsme narazili, byly zavřené). Takže jsme se kajícně vrátili na dálnici, zaplatili mýtné, vzali benzín a zase dálnici opustili…

Dijon byl moc hezký. Zbývající čas do ubytování jsme strávili pěším výstupem na kopec Mont Auxois, kde Galové prohráli s Římany. Vítězný Julius Ceasar tam sochu na rozdíl od poraženého Vercingétorixe nemá. A ještě jsme stihli návštěvu zámečku de Bussy-Rabutin. Potěšilo nás, že Beta může do zámeckých zahrad, do labyrintu ze vzrostlých tisů, může brodit místní vodní dílka v zahradě… jen do zámeckých komnat nesměla. Taky bych ji tam nepustila, neboť není zletilá. :o)

Roger de Rabutin, člen Akademie za vlády Ludvíka XIV. byl totiž proslulý děvkař. Za svůj popis milostného života dvora skončil na chvíli v Bastile a následně ve vyhnanství na tomto zámečku. A výstavka v komnatách jeho život dokresluje.

Kdo najde Madonu ve skalách

Ubytování proběhlo hladce. Domeček kamenný, studený, těsně nad potokem byl luxusně vybavený. Z jedné strany měl dvoreček (pro Yarýska), z druhé strany malou zahrádku za kamennou zídkou (pro Betku). Poprvé se nám stalo, že součástí ubytování byla i naplněná lednička (voda, pivo, víno Chablis, džus, mléko, máslo, sýr, vajíčka, ovoce…) a čerstvá velebageta – vše dárek v ceně ubytování… prý abychom v neděli ráno nemuseli shánět snídani. A já se pekla s mazancem :o)

Počasí bylo skvělé. Sice první dvě noci pršelo, ale přes den ani kapka. Od středy bylo vedro – teploměr stoupal nad 25 stupňů, slůňo hřálo. Dokonce náš kamenný domeček začal pozvolna zvyšovat vnitřní teplotu – zpočátku to byla pěkná ledárna (elektrické přímotopy jsem já – drobný škudlil – nezapla. Topení bylo totiž za příplatek :o))

V pondělí se Beta rozhodla, že když dvakrát lovila ženichy v Itálii a nic z toho nebylo, že zkusí francouzské nápadníky… a rozhárala se. Naštěstí jsem s sebou vezla dostatečnou zásobu dek a povlečení, takže perský vlněný koberec jsem zakryla a jinde byla dlažba.

V úterý ráno mě Kosatice vyděsila. První tři dny dovolené byla velmi aktivní (spíš radioaktivní), tvářila se, že jí celodenní program vyhovuje a najednou vstala jako trojnožec, pravou zadní skoro nepoužívala. Naštěstí se rychle rozchodila, bez potíží se vyvenčila – stabilitu měla dobrou a o nohu se dokázala opírat. Nastal klidový režim – před návštěvou Autunu jsme ji pustili vyvenčit v přírodě, pak čekala v autě (složila jsem jí i zadní sedačky, aby měla velký prostor na natažení nohou).

Volavka vyplašená Betkou

Za celý den měla jen dvě delší procházky a dvě drobná venčení. Hlavně páník si pochvaloval, že mnou naplánovaný pěší výstup na Mont Beavray, kde jsou zbytky starého keltského města Bibracte se změnil na autovýlet až na parkoviště na vrcholu (oni jsou Francouzi dost lenošní a skoro všude se dá dostat autem až k „cíli“)

Ve středu ráno Beta jen slabě kulhala a hned se rozchodila a od čtvrtka už nebylo po kulhání ani stopy. Je jasné, že jsem i nadále výrazně ubrala z „tvrdých“ cest – ráno (dokud bylo chladno) čekala v autě, za horka pak v autě pochopitelně nebyla, ale volila jsem pro ni méně náročný program.

Příroda byla krásná. Burgundsko je velmi bohatý region Francie, ale je to region zemědělský. Kde nejsou vinice, jsou pastviny nebo pole. Na polích vede řepka… na pastvinách krávy. Nejčastěji veliké masné plemeno s bílou kudrnatou srstí – charollais. Ale byly i kravky červené, hnědé, plavé, modré (fakt divná barva – a divná postava – štíhlé, vypadaly jak křížené s antilopou), strakaté i puntíkaté jak dalmatin. A bylo hodně pastvin s koňmi a osly. Ovcí méně a kozy žádné.

Bylo pokročilé jaro – pampelišky kvetly, tráva byla šťavnatá a vysoká, na vinicích kvetly záplavy konikleců. Všude ptáci – od vlaštovek po vrabčáky. Obrovská hejna havranů stavěla hnízda v koloniích, kavky křičely na všech kostelních věžích. A protože Burgundsko je zemí potoků, říček, řek i kanálů, bylo k vidění hodně vodních ptáků. A mocmoc dravců. Luňáci, poštolky, káňata, ale i orlovec, moták i impozantní orel byl k vidění. No a horolezeci oblíbené skály v údolí Yonny mají nyní omezený počet cest – hlavní stěna je uzavřena z důvodu hnízdění sokolí rodinky.

Světlo a stín Vézelay

Vinice si s olistěním dávají načas. Stále prosvítala kamenitá půda, lístečky teprve pučely. Tamní vinice jsou nízké, obdělávají je ze zvláštních vysokých „traktůrků“ (podivné stroje jak z hvězdných válek), protože nejvyšší drátěné vedení není ani metr nad zemí. Sklepy jsou všude, popisky vinic s nabídkou ochutnávek a možnosti nákupů jsou velmi podrobné. Jen na „našem“ kopci jsme otevřenou prodejnu s místními produkty nenašli. Prostě sezóna ještě nazačala a tak nemá cenu otevírat krám…

Překvapilo mě, jak málo lidí jsme potkávali. Nemyslím brzo ráno (to se dalo čekat), ale odpoledne či večer jsme také byli na ulicích a u památek skoro sami (no často úplně sami). Mělo to řadu výhod, ale taky nevýhodu – spousta obchodů a občerstvovacích stanic byla zavřená.

A ještě jedna věc, která nás překvapila. Chtěli jsme směnit dolary na eura. A to prosím nejde snadno. Žádná pobočka žádné banky to neudělá (prý snad jen centrální banka v Dijonu). Ale pokud se poptáte v informacích, tak vás neomylně pošlou do libovolné banky :o) Až jedna úřednice se zamyslela a pravila: „zkuste to ještě na poště“ . A vida – sice s děsivými poplatky, ale pošta to umí.

A jak ten konkrétní den v plánu dopadl ??

Ve středu ráno jsme vyjeli do Avalonu. Před městem na louce jsme udělali krátkou procházku, neboť tento výlet byl už v klidovém psím režimu a tak měla Betka město zakázané. Zastavili jsme pak u hradeb, hned vedle centra starého města, nad hlubokým údolím řeky Cousin. Páník vyrazil směr katedrála, já se šla projít po hradbách (potkala jsem úžasného dogáka z Bordeaux) a Betka měla smůlu – chrápala v autě.

Z města jsme sjeli do údolí a kolem starých mlýnů (dnes luxusních hotelů a restaurací) jsme jeli do blízkého Vézelay. Ale ještě jsme zastavili v obci St-Pére, kde místní gotický kostel stojí opravdu za vidění. Betka šla s náma – počkala před kostelem a za odměnu se šla vyběhat na volno do místního lesíku.

Býk z Flavigny

Bazilika ve Vézelay byla na kopci nad námi. Protože davy lidí nehrozily, minuli jsme všechna obří záchytná parkoviště (asi tam opravdu někdy poutníci či turisté jsou) a dojeli až k bazilice. Betka čekala v Yarýskovi a my se kochali tou nádherou kolem nás. Původní románská stavba s gotickou přístavbou, úžasně obnovená sochařská výzdoba, klid, nikde nikdo. Paprsky sluníčka procházely vitrážemi… moc pěkné.

Sváču jsme si dali pod skalami v údolí řeky Yonny. Sokola jsme neviděli, ale při procházce kolem kanálu se Betě podařilo úžasně zasvinit bahnem. V Irancy jsme zastavit museli – protože červené víno máme rádi a toto víno je raritou v čistě bílovinařské oblasti Chablis. Malá vesnice plná kamenných domků a úzkých uliček poskytovala širokou možnost nákupu. Páník se vnořil do jednoho sklípku vybírat to správné vínko, já brzdila Betu, která chtěla za ním. Vyhrála jsem, ale kšíry Manmat nevydržely – povolil jeden šev.

Znovu do auta a přesun do Auxerre. To je poměrně veliké město. Od řeky je krásný výhled na katedrálu i další kostely a věže. Opět jsme se rozdělili – páník šel fotit, a my s Betou se kochaly pohledy na město (já) a plašily kachny, lysky a potápky (Beta). Bylo teplo, dalo se sedět u řeky na lavičce (já) a válet se na čerstvě posekaném trávníku a barvit se na zeleno (Beta).

Cesta zpátky vedla oblastí Chablis. Jedna vinice střídala druhou, pohledy na šachovnici různobarevných políček byly krásné. V Chablis jsme se taky zastavili jen pro pár lahviček… dokonce nás prodavač zval na ochutnávku i s Betou. Pohled na řady archivních vín a jejich cenovek a pohled na rozdováděnou Kosatku dravou mě rychle přiměl pozvání odmítnout :o) K vínům jsme dostali mapku oblasti s označením vyhlídky na kopci nad městem – že se máme jet podívat, kde roste nejlepší réva a že prý je tam řada lesních cest, kde se bude líbit paní psové. Vinař měl pravdu, líbilo se tam Betě i nám. Hlavně ty rozkvetlé koniklece byly úžasné.

Pěkná boudička - Chateau de Tanlay

Vrátili jsme se do domečku. Uvařili pozdní oběd, odložili Betku a sami vyjeli do opatství Fontenay. Bylo v plánu už v pondělí, ale oproti tvrzení knižního průvodce nedělají do 18, ale jen do 17 a v půl páté se s námi prodavač vstupenek již nebavil… Naštěstí jsme to měli kousek a tak jsme se tam vydali o dva dny později. Stojí opravdu za vidění.

Jen jsme měli smůlu, že v úžasném kostele (sv. Bernard nepovolil žádnou výzdobu – jediná socha pany Marie tam byla umístěna až po jeho smrti, jedná se jen o prostor světla, stínu, sloupů a oblouků, …) právě myli okna. Z náklaďáčku s plošinou – s trvale puštěným motorem. Ale zbytek opatství byl tichý a klidný, tak jak má být (no skoro – ještě tam pak přijely tři vozy televize a začalo se vyndávat spousty techniky…)

Cestou zpátky jsme se ještě na chvilku zastavili v malém městečku Flavigny. Mělo opatství (jak jinak v tomto kousku světa), dnes je v něm továrna na anýzové bonbóny. Firma obnovila prostory staré románské krypty – vstup volný, hudba a světlo se spouštělo automaticky. Působivé, hezké, trvale otevřené.

Městečko typické – staré kamenné domky, úzké dlážděné uličky, spousta kaplí a kostelíků, středověký život v dnešních dnech. Člověk si často vzpomněl na romány Merleho – obrázky z Malevilu vyvstávaly před námi. Koneckonců i opevněných statků, tvrzí a hradů a hrádečků stále trvale obývaných jsme viděli každý den mocmoc.

Betka nás ani moc po našem návratu nepřivítala – bylo pro ni již po večerce. My si rozdělali víno, začali zpracovávat fotky, psát deníčky a plánovat další den…

A takových dnů bylo sedm. Yarýsek najel 1 100 km tam, 1 100 km zpátky a asi 2 000 km po burgundských silničkách.

Srovnávat tuto cestu s loňským Skotskem či předloňským Toskánskem nejde. Každý kus je jiný, každý krásný. Jinak krásný. No – začínám pomaličku přemýšlet, kam příště…

Opatství v Pontigny

Beta hledá kouzelný štít Asterix jí ale už předešel

Aktualizováno: 19.4.2011 — 08:12

205 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ahoj DogaBeta! 😉 ty ma nepoznáš, ale ja teba áno, už od šteniatka. som rada, že ťa zase vidím, že sa máš dobre a poznávaš nové zaujímavé veci. Pozdravuj svojich ľudkov, dík za zaujímavý článok aj za smiechovité komentáre 🙂

  2. To jste si to užili!
    Fotky jsou epesní. Vyřiď slečně Betě podrbání a už se těším na příští vaši dovolenou. (Vidím kus světa a nebolí mě nohy.)

  3. Xerxová, Tvá akčnost by mě zničila, ale Tvé rozcestníky čtu velmi ráda. Nikdy se do těch míst naživo nepodívám,takže aspoň takto je poznávám .
    OT pro Maričku: mrkni prosím na hadopasi. měla bys tam mít ode mne soukromou zprávičku ohledně narciskových potíží. byla nějaká potíž s odesláním, takže pokud nedorazilo nic, písni mi na lenk53 na centru českém a já to pošlu znovu. Zdravím všechny apřeju krásné a klidné Velikonoce. O odchodu Jiřiny jsem se dozvěděla před malou chvílí. právě ti nejlepší lidé odcházejí za duhu velice brzy a je to velice nespravedlivé.

  4. Milá Xerxová, co neotřelého dodávat? Moc ráda s vámi cestuju a náramně se mi líbí vaše pojetí dovolených. Nad Burgundskem slintám víc než Beta, tentokrát obzvlášť nad stavbami. Geniální jednoduchost a hry světel a stínů u románských a gotických kostelů jsou mojí srdeční záležitostí. Díky! 🙂

  5. Jj, tak nám vyber zase hezkou lokalitu, ať si počteme 🙂 Moc hezký čtení. Ale hlavně, že se Betčino pajdání srovnalo.

  6. Moc pěkné, Xerxová, před pár lety jsme tam byli s našimi družebními přáteli z Echenonu (vesnice asi 40 km od Dijonu), tak jsem si oživila příjemné zážitky.
    Lidé tam byli příjemní, jídlo sqělé a víno taky. (sun)
    A Betce to sluší všude (wave)

  7. Tedy Xerxová, s vámi jezdit na dovolenou by hned tak někdo nezvlád, ale číst o tom a hlavně si prohlížet tu spoustu nádherných fotek – to dělám moc ráda.

    Mám prosím jeden OT dotaz. Vlastně není tak zcela OT, vzhledem ke smutné zprávě o smrti Jiriny GB-CZ (je mi to moc líto, alba jejcih úžasných fotek jsem obdivovala).

    Už od včera se mi totiž hlavou honí báseň. Tedy myslím, že je to zhudebněná báseň, od nějakého klasika. Má moc hezkou melodii. Zpívala jí občas moje maminka, ale já mám najednou děsné okno a ne a ne vzpomenout na slova. Snažila jsem se je vygooglit, ale bez úspěchu. A protože je v ní myslím (snad to nepletu) zmínka o vřesu, motá se mi do toho „Křišťálová studánka“ (její slova ale znám).

    Myslím, že to začíná: „Mám rád české (louky, vísky??), mám rád český les(?), střemcha na ní voní, kvete rudý vřes (?)“ …Dál už si nevzpomínám na nic, ale jsem si skoro jistá posledním veršem, jehož melodie se mi honí hlavou..“A těm, kteří v hrobě žalu necítí, kaštan všechny květy v máji rozsvítí“

    Nevíte někdo slova básně(písně) a od koho je????? Sládka, Raise?

          1. Veram, to vůbec nevadí, i tak moc děkuji. Alespoň jsi mi poslala odkaz na básně Sládka. Pod jednotlivými názvy se mi vybavují sem tam verše, ale moc ráda si je znovu přečtu. A Trhák patří k mým oblíbeným filmům.

            Ta zmíněná věta, co mi bzučí v hlavě je z nějaké jiné básně.

        1. No, více méně žádná, dočetla jsem se o tom dneska v novinách (Lidových). Ale je pravda, že nechodím do centra, tam možná něco bude, fakt nevím. Sázím na šuškandu, to se rozkřikne.

    1. Lásková, děkuju moc. (h) Tak sloníci už jsou spolu, to je naprostá paráda! Je to taková senzace, že jsou dva, budou si moct spolu hrát.
      A moje zrzavé lásky jsou kouzelné. 🙂 Fascinuje mě, jak skvěle vycházejí s gibonky, moc se mi to líbí. 🙂

      1. Uzasne je, jak na tech fotkach vypadaji ta dve mladatka malinka. Takova na hrani … div ne na klin 🙂

        1. Kbyby sis na každé koleno posadil jednu tanečnici, tak by to asi tak váhově odpovídalo 😀

            1. No vždyť, na každém koleni jedna, to jsou celkem dvě 🙂 Tedy ne ty ze Třech veteránů (rofl)

  8. krásné povídání a klobouk dolů, cestovat s takovým „psíkem“. Jak je vidět, tak jde vše, když se chce. Když si uvědomím, co štrapáce je převézt naše kočičí Veličenstvo z jedné destinace do druhé ( nemluvě o cestování). Ale kočky už jsou jinak uzpůsobené. Přeji další krásné cesty a těším se na vyprávění.

  9. ke kravičkám nejen pro Zanu : Moc nás mrzí, že jsme hned od začátku nedělali atlas hovězích odrůd (chuckle) Protože výběr byl opravdu veliký – ale silničky úzké, zatáčkové – zdaleka ne všude se dalo zaparkovat. Tak jsme často jen projížděli a kochali se. Rodící kravku jsme rušit nechtěli, skotačící telátka v potoce jsme taky nevyfotili, podivně modré či puntíkovaté kravky taky nee… Fotky toho zachytí hodně – ale spoustu toho krásného si člověk odnese jen v paměti (nod) Proč bychom jinak jezdili…

    Ale býci to byli impozantní – jeden na vjezdu do Semouru, druhý velmi podobný na vjezdu do Flavigny… jiní přímo v ohradách u kravek. Jinak odděleni od silnice byli jen dvěma řadama ostatého drátu na slabých dřevěných kolíkách. Ale asi neměli důvod odcházet – trávy spousta, v každé pastvině tekoucí voda, prostor obrovský… co víc si přát

    Byl krásný : http://www.drporkert.com/cesty/burgundsko/seina/pages/obecni_byk_Flavigny_1_jpg.htm

        1. Na výstavách bývají k vidění býci o váze 1200 kg, jsou to „místní, obyčejní“, masná plemena mohou mít více.

          1. Kopíruju z textu:

            Charolais
            – velký tělesný rámec, největší a nejtěžší
            – rohaté či bezrohé
            – barva srsti bílá či smetanově žlutá
            – výška – kráva nad 140 cm, býk 150 cm
            – váha – 750 – 900 kg, 1 500 – 1 700 kg
            – výkrm do 18 měsíců do 800 kg
            – jatečná výtěžnost 68%
            – přírůstek 1 500 – 2 000 g
            – problematický porod (klešťový či císařský řez – velká telata)
            – kříží se

  10. Hlásám že druhá etapa evakuace ze zahrady byla zdárně dokončena, dnes jsme přivezli Čindu s Čílou. Holky po cestě ječely jako sirény, ale už jsou doma, odhmyzený, najedený a spací. Tímto se pošet „lwów kanapowych“ zvýšil na šťastných třináct.
    😉
    Poslední fotky holek na zahradě budou na rajčatovi.

    1. Dane to je skvělé, že jste to zvládli. A kolik jich tam ještě zůstalo?
      Bude další evakuace?
      A bude kastrace?
      13 kočičáků v bytě, to už je docela slušný počet. Přiznám se, že mně někdy ti 3 delikventi docela stačí.

      1. Ještě musí odlapit Věruška Pacíka, posledního kosourka, strejdu Kačenky a Bonsajky, bráchu Čindy a Číly a budou všickni pohromadě…

          1. Tady je klid, jenom musíme dávat pozor kam šlapem, černý Šmihuláci nejsou v předsíni na tmavomodrým koberci vidět. Holky už jsou kastrovaný, Šmihuláci taky, tak už jenom Cvrček a Pacík.
            Já tady ten spací vagón průběžně fotím, naše kočky prospí klidně celej den (berou si příklad z páníčka). 🙂

            1. No, o tom „šlapání“ taky něco vím! Černý Melíšek na černém koberci – to je nebezpečné! Nehledě na to, že i když je na světlé dlažbě v koupelně a já si ho nevšimnu, klidně ho přišlápnu, i když nechtěně.

              1. co jim namalovat na hřbet reflexní čáru???? teda, to je fofr, vždyť jste je minulej tejden dovlekli a už to mají za sebou….

                  1. Co nám zbývá, přece je tam nenecháme, když se tam bude stavět.
                    Koček není nikdy dost. 😉

                1. Refexní čáru a číslo, jinak nerozeznáme kterej je kterej. 😀
                  Ne, dělám si srandu, to bych jim neudělal.
                  Dostanou náušnice, já jim některý svoje věnuju.
                  😀

    2. No tedy vy musíte mít doma krásný „kočičinec“ 🙂 Tak ať to zvládnete. Už se těším na fotky.

        1. Díky Dane!!! Tedy tys s těmi živými zavazadly jel tramvají ??? To museli spolucestující koukat, co? No bratr kdysi naši první kočku Moniku vozil do chaty v postranní kabele na skůtru (a taky jí někdy koukala hlava). No hlavně, že kluci přepravu zvládli bez úhony a zabydlují se. A ty krásné kytky, cos nafotil – to se všechno bude likvidovat??? Myslím, že jsem zaznamenala, že Sharka to zde nabízela k rozebrání – ale i tak je to hřích a nespravedlivost. Vždyť to muselo trvat roky, než se ty kytičky „zabydlely“.

          1. Kdyby jen tramvají, taky metrem a autobusem. Ještě přívoz a lanovka a kočeny by vyzkoušely celou MHD v Praze. 😉
            Kytí se bude opravdu rušit, něco si vezme Karolína a něco Veram, ale je tam toho spousta i pro další zvířetnice.

              1. Zahrádkářská kolinie byla zrušena už před cca desti lety, od té doby to vlastní „soukromá majitelka“ co na všechno kašle. Ale je pravda, že uživatelé zahrádek to měli jen do roku 2006 a pak jim to pořád prodlužovala, rok od roku, jakoby na dožití. Ale asi se našel developer (což je pro mě něco jako hýzl – čtěte nespisovně, prostě fujtajfl a …. doplňte si sami), tak se tam holt bude něco stavět. Máma tam byla dlouho, jezdila tam obden kvůli kočkám a zalévání (v Praze totiž v létě neprší). Ber to z tý lepší strany, je jí 64, kočky budou doma a tím pádem ubyde starostí. Zopár koček už doma máme, dvě jsou u Sharky, vlastně se dostaneme s Pacíkem na stav, jaký tu byl před rokem – 14 koček. To tady bydlela Činda s koťatama a po měsíci přibyla Čilina s dalšíma. To jsme ještě nevěděli, že to vezme tak rychlej konec, kočky šly na kastraci a spolu s Šmihulákama zpátky na zahradu…
                Holt to dopadlo všechno jinak, než jsme si představovali, máme koček na rozdávání, ale nestěžujeme si.
                Jo jo, kde jsou ty doby, kdy jsme si říkali: „kde se uživí dvě kočky, uživí se i tři“ 😉
                😀

      1. Kočičinců se tady najde spousta, stačí si zahrát v kočkolitu na zlatokopa. 😉
        Já tomu tady říkám „kočičárium“, zní to hezky, ale jinak je to prostě zvěřinec.
        Beztak nás tu ty potvory ušatý nechaj bydlet jenom proto, že si neuměj otevřít konzervu a vyměnit písek…
        Ale při sčítání lidu jsme se napsali my jako majitelé bytu, s jejich laskavým dovolením.
        😀

  11. Zpráva od Ríšánka:
    už mně to neba, ale nedá se nic dělat. Když mně včera vet poslechl zjistil, že mám pořád zahleněné průdušky. Pravda je, že když si občas pčíknu, nudle vyletí a jsou hezky dozelena. Takže jsem dostal další ATB až do pátku.
    Nemám to rád, ale na druhé straně se musím doléčit, aby prý se to nestalo chrochronickým nebo co to máma povídala.
    Nicméně nebrání mi to v nezřízené konzumaci čehokoliv, co je v misce, ovšem za předpokladu, že mi to chutná, tudíž zase až tak úplně cokoliv nezbaštím. Nebrání mi to vystartovat zpoza rohu na Melíška, když se prochází kolem a nebrání mi to v různých skopičinách.
    Jsem veselý, hravý, žravý, jen halt ještě chrchlám.
    Tak papapa.

    1. Ale to je dobře, že jsi veselý, hravý a žravý…Ještě pár dní s tou medicínkou vydrž a budeš i nechrchlavý 🙂

    2. Ríšánku, drž se hezky pucuj mističky, aby tvoje maminka nemusela být kvůlivá vám furt vylekaná a smutná. Posílám pohlazení tobě i tvým dvěma bráškům.

  12. Smutné O.T. Milí Zvířetníci, přišla zpráva, že včera umřela Jiřina GB-CZ. Vzpomeňte si na naši skvělou fotografku.

    1. A zrovna včera jsem na ni myslela… (rose2)
      Upřimnou soustrast celé rodině…
      Tak teď má Jiřina dobré světlo…
      (u)

    2. Upřímnou soustrast rodině (u) Jiřina bojovala dlouho a velmi statečně, bude nám chybět. (h)

    3. Xerxová!! Sedím kvůli tobě ještě v práci, protože to prostě musím přečíst. Konečně se dočkám jara a trávím ho s vámi v Burgundsku

      A nejdou mi smajlové, vrrr

    4. Je mi to moc líto. (u) Jiřinka byla báječná a statečná ženská. A vynikající fotografka! Neumím na ni vzpomenout lépe, než že sem dám odkaz na její web s fotografiemi. Kdo máte chvilku, nahlédněte. V těch obrázcích je vidět její krásná duše a srdce. (h)
      http://www.jirikova.net/index.php
      (rose2)

      1. Vaví, díky – to jsou krásná albíčka, vnučka, pejsek, kytičky… a smutně se kouká na ty vzkazy:
        Tak sbohem, Jiřinko! (rose1)

    5. Jo, mail jsem dostal, bude mi chybět. Moc rád jsem jí četl a koukal na její dokonalé fotkx. Doufám, žr tam nahoře dělá ještě lepší! (u)

  13. Xerxova to je nadhera, na fotkach vsetko take slnkom zaliate, cistucke, Betka zdobi na plny vykon. Ste aktivisti aktivni, ja by som po takejto dovolenke asi potrebovala dovolenku 😉

  14. Xerxová, ta vaše cesta musela být úžasná a plná dojmů a následně vzpomínek (ještě že existují foťáky, že?) … ale nechápu jak toho tolik zvládnete, ufff :O

    díky za hezký článek (h)

  15. To je MOC, MOC PĚKNÉ!!
    jednoznačný důkaz toho, že pes není přítěží a překážkou, a to by se o Betce dalo – vzhledem k velikosti docela dobře použít, že…
    Cestování s Betkou je pro mne velkým vzorem.

    1. pes je přítěží (nod) a je překážkou (nod) Je to otázka priorit. Ale se psem se cestovat dá a při troše dobré vůle se dá prožít i „kulturní“ dovolená s návštěvou památek. Jen nejde všechno a všude a pro všechny zúčastněné …

      Ale my se Betě (před tím Aroně a Xerdovi) rádi přizpůsobíme a oni se přizpůsobí na ten týden změněnému režimu. Nikdy nikdo nikde neprotestoval (wave) a všechny dovolené se moc povedly – bez neshod a potíží

    1. http://www.drporkert.com/cesty/burgundsko/morvan/pages/Abbaye_de_la_Pierre_qui_Vire_011_jpg.htm

      v okolí bylo spousta hezkých a zajímavých zákoutí. Tohle místo k rozjímání bylo jako stvořené. Jednotlivá zastavení křížové cesty na zdi kolem kláštěra byla taky zajímavá – moderní a schematická.

      Kolem je národní park Morvan – takže jsme hledali dolmen, ušli pár kiláčků po turistické trase, vyblbli se na břehu přehrady… no a na trošku toho zamyšlení a na trošku té architektury taky došlo (k té architektuře… když se ze zničené gotiky udělá supermoderna… tak výsledek nic moc…)

  16. Xerxová, děkuju, cestopisy si moc ráda čtu, zvlášť takhle pěkně vyvedené. Ovšem dostalo mě, že úlevný režim pro Betku obnáší „dvě dlouhé vycházky a dvě krátká venčení“ … to si ten plný režim radši ani nepředstavuju… (whew)

  17. Velmi se omlouvám za OT, ale potřebovalal bych poradit a spěchá to. Pro znalé angličtiny a psů:
    jak byste přeložili postoj psa „alert dominance“?

    1. spíš bych řekla, že dává najevo dominanci, jako výstraha „protivníkovi“ – ale neumím po psím, určitě se to nějak jmenuje, nějaký ten terminus technikus (nod)

    2. Jo, jo, já tomu rozumím, ale nejde mi to správně a výstižně do češtiny. Ve střehu a přitom sebevědomý, nebo nadřazený. Anebo varovně nadřazený?
      Děkuju zatím.

      1. Je to ten stav těsně před povelem – vem si ho! Takže – těsně před bojem? Před útokem?

        1. abyt, myslíš že „před povelem – vem si ho!“ ???

          teda já si spíš představím dva psy, kdy jeden dá výstražným postojem najevo svou dominanci (nevím jakým, u kočky bych jasně viděla postoj bokem, vyhrbený hřbet a zježená jako koule – i když to může být nejen bojový postoj, ale naopak i obranný, teda výstraha jako signál soupeři, že jsem veeeeliká, protože se citím maličká, ale přce to sakra nedám najevo, že… no ale to jsou právě kočky) – jako reakci druhého psa potom svalení na zem a odkrytí břicha jako projev podřízení se

      2. Děkuju ještě jednou, rozhodla jsem se, že předám varianty a ať si vyberou. Sama se pro řádnou totiž nemůžu rozhodnout. Legrační na tom je, že asi všichni ten postoj psa vidíme: strnule napjatý, upřený pohled, ocas je nahoru a cukavě se hýbe…
        To jsou ta úskalí překladu. Ale jestli máte ještě nějaký nápad, sem s ním, samotnou mě to zajímá. Musím se přiznat, že občas mě podobné oříšky hrozně leží v hlavě a stává se mi dokonce, že mě řešení napadne v noci, ve snu. A připadá mi geniální a já spokojeně znovu usnu. Ráno pak nastupují dvě varianty: buď si to geniální řešení nepamatuju, nebo si na něj vzpomenu, ale je to bohužel úplná pitomost.

          1. a musí to být „postoj“? (neznám kontext)

            co tu pejskaři často píší, tak pes dává najevo svou dominanci zvalchováním toho druhého pod sebe

        1. To mám denně několikrát v přímém přenosu – dámám se zježí pruh chlupů na hřbetě od hlavy až k ocasu, začnou se obcházet se vztyčeným ocasem a zvláštně na sebe vrčí, jako by až z paty. To je poslední chvíle, kdy je možné mohutným zařváním zabránit konfliktu. Pak už to jede – vyceněné zuby, stoj na zadních nohách a řvou na sebe z očí do očí a snaží se tu druhou rafnout a ukázat jí, kdo že je pánem zeměkoule.

    3. Hm, co takhle úplně obyčejně to nazvat postoj „dominantní výzva“? Nebo „výzva dominantního jedince“ 🙂 Naprosto chápu, že ti to vrtá hlavou, já kdysi překládala reklamní kampaň – hesla. To byla taky lahůdka! 😀

      1. To slovo „alert“ bych chápala (v této souvislosti) jako „být ve střehu“, „být připraven jednat v případě potřeby“, z pozice převahy.

        Bylo by prosím možné dát sem celou větu, abychom měli ten správný context?

        1. On je to film, ne kniha, a tady je dialog, kde se o „alert dominant“ hovoří. Já ten film nepřekládám, ale byla jsem požádána o radu.
          CESAR MILLAN: He became alert dominant. And that alert dominant is an automatic fight. You know, especially if he’s, if he’s getting another dog doing the same thing back to him, it’s going to be a fight. If he views another dog that is being submissive to him, there won’t be a fight, but Duke will still pin the dog down, Duke will still dominate the dog, and that can lead him into do a little growling or hold the dog down, which a lot of people becomes terrified from it. So, dominance is not always aggression. Dominance is just the art of keeping everything under control.

          1. Děkuju. Na těhle stránce http://www.moderndogmagazine.com/articles/how-read-your-dogs-body-language/415
            mají vysvětlení, co se myslí pod pojmem „alert dog“:

            If the dog has detected something of interest, or something unknown, these signals communicate that he is now alert and paying attention while he is assessing the situation to determine if there is any threat or if any action should be taken.

            Zaregistruje-li pes ve svěm okolí něco zajímavého nebo neznámého, dá svým tělem najevo, že je ve střehu a že vnímá své okolí, zatímco vyhodnocuje situaci, t.j., rozhoduje se, zda-li mu hrozí nebezpeči anebo jestli by měl na situaci nějak aktivně zareagovat.
            HTH

          2. a není tady alert spíš varování, výstraha? nikoli ostražitost, tu bych chápala spíš jako připraven něco odrazit, zatímco toto je signál směrem ven, k „protivníkovi“, resp. vůbec k okolí

            1. Nemyslím, soudě podle dvou posledních vět z toho úryvku:

              So, dominance is not always aggression. Dominance is just the art of keeping everything under control.

              Tudíž, dominance není vždy znímkou agrese. Dominance je prostě umění mít celou situaci pod kontrolou.

          3. Judih, díky. A Bedo, to je právě otázka. Asi jo. Ale tady jde především o tu první větu, neboli „stal se bděle dominantním“. 😀

            1. No já českou (vlastně ani tu anglickou) psí hantýrku neovládám a jak jsem si to teď přečetla, tak jde možná jen o „vytříbenou ostražitost“. A Ceasar Millan má nějaký zvláštní dar, protože on okamžitě pozná když je pes „ve střehu“, který se může změnit v nebezpečné napětí.Štouchne do něj a je to. Většinou jde o mini-moment, kterého by si někdo jiný ani nevšimnul. Jemu ale stačí chvilkově napjaté zadní končetiny, uši nazad, znehybněný ocas. Ten chlap je psí kouzelník a jasnovidec, nejen našeptávač.

  18. Milá Xerxová – to jsem si zase krásně početla. Jó Burgundsko – tak tam jsem taky ještě nebyla (chuckle) (chuckle) – a bohdá ani nebudu (ty autopřejezdy mě děsí (whew) ).

    U fotky s Madonou ve skalách – tak tu jsem našla okamžitě – ona totiž černobílá madona se dost dobře hledá v zeleném mechu – chuchuchu. A fotku vzlétající volavky závidím – ta je dokonalá.

  19. Uff, konečně jsem zdráva došla! 🙂 (y)
    Milá Xerxová (inlove) , to zase byla akcička! Tisíc tam, dva na místě, tisíc zpátky … vlastně ještě o dvě stě víc, můžu to tak nechat? (whew)
    Jste nomádi, jinak to nevidím. Z takovéto dovolené bych se vzpamatovávala alespoň týden. (nod)
    Ale zas na druhou stranu, je od vás velice laskavé, že necháváte zdobit Betynkou nejrůznější evropské destinace, jen byste za to měli spíš vybírat vstupné, než sami hradit náklady cesty. 🙂
    Přeju všem krásný den! (h)

  20. Xerxová, konečně! Jaro skoro pryč, článek nikde, už jsem se lekla, že jsem o něco přišla. A je to tady! Bezva napsané, fotky jako obvykle krásné (mě se nejvíc líbí to hovězí na zamlžené pastvině 😉 )! Musím se podívat do Betího deníčku, zda jich tam najdu více :). Odpoledne si ještě jednou přečteme s pánečkem, který musel dopoledne odjet. Ještě jednou dík!
    Jo, a Tvoje články dávám číst těm, kteří váhají jestli mohou jet na dovolenou třeba s kokrem 😉 .

  21. Tak Betka zdobila v Burgundech. Ta fotka, jak hledá Asterixe… Díky, Xerxová, jako vždy skvělé.
    (rose1) (rose1) (rose1)

  22. Xerxová, kamikoli jedeš a napíšeš o tom, vždycky lákáš. Muselo to být krásné.
    Betka reprezentovala tak, že ji žádný pes nepřehlídl, takže i místnímu kraji jste připravili povyražení- prostě dokonalá dovolená 🙂

  23. dobré ráno,
    odpověď pro Liku je ve včerejších komentářích – k tomu prubanu a límci…
    jinak je mi trochu líp,cítím se volněji bez těch stehů, ale prej se pomalu hojím, asi tam působí ta alergie…ale cítím se dobře…takže bych dneska hlásila: teplota 35,9 , stolice byla výstavní, čurat v noci 2x, prášek nechci.

    Miláý Xerxová,to je nádhera……

    1. Hihi, jak tohle z těch špitálů dobře znám!!!
      A ještě jsem hlásila: „Sestři a tu injekci trochu do těch špeků, míň to bolí“. To bylo, když mi píchali injekce na ředěni krve do břicha, taky moc príma záležitost. Horší to bylo už jen tehdy, když jsem si je musela začít píchat sama.

      1. aha, tak tady to je příčina…a já proč si z mýho bříška dělali jehelníček…ale to jen musím mít to samý , co ty….hele, něco lepčejšího, třeba koňak v infuzi nebo francouzský červený…..

        1. No, cokoliv v podobě infúze je opravdu dobré jen na uzdravení.
          Koňáček (osobně ho moc nemusím, to už musí být značka a ročník, abych si dala říci), dobrá whisky, dobré vínko – to se musí sosat. To nejde infúzně.

    2. Zdravím Tě, ó velká bezprubanová! Brzké zahojení přeju, k tomu nechť Ti dopomáhá domácí chlupatstvo 🙂

  24. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Bylo to opravdu fajn (nod) Betky nohy se vrátily k normálu – v sobotu ráno lítala po skaláku, v neděli večer po Lužkách a opravdu nekulhá.

  25. Já tu Betku úplně chápu. Taky bych začala třetí den kulhat 🙂 Ale jako typický zástupce plážových povalečů si moc ráda přečtu o akčních výletech!

    1. Ja bych „kulhala“ od prvého dňa!!!Ale inak nádherné/ako kaviarenskemu typu mi chýbajú popisy drobneho popíjania v malých útulných kaviarničkách /

      1. Sedneš si do předzahrádky ke stolku. Řekneš „lehni“ . Beta nic – čumí, co mají dobrého na vedlejším stolku. Otíráš jí flusy a velíš „zalez a lehni“ Obsluha zmizí, ale pes se kupodivu skládá. Po chvilce se připlíží obsluha maskovaná za velikou misku vody. Beta zajásá a startuje z pod stolku. Ten se kymácí, chytáš popelník. Pes vytváří v misce vlnobití, ty s hadrem v ruce jistíš čistotu okolí. Kávička dorazí. Pes se opět zvedá, neboť ke kávě se přeci dává sušenka a ta je její. Odkládá hubu na stolek – ten se váhne. Chytáš kávu, otíráš stolek od slintů. Beta zavrtí ocáskem a mlátí do židlí u sousedního stolku. Lidi s ní chtějí kamarádit – tudíž se stále zvedá a předvádí… Konečně káva dopita. Uf … přežili jsme to bez národohospodářských škod a zdraví i majetku všech zúčastněných (chuckle)

        Už chápeš, proč mám raději piknik na břehu Burgundského kanálu, s psíkem lítajícím na volno, než naleštěné kavárničky na náměstích ?? (wave)

        1. Šiš Xerxová, já tě miluju (rofl) Mě se takhle vynořují a zanořují dva a kavárenské stolečky nemívají bytelnost hospodských dubových stolů, že jo 🙂 Jinak podepisuju se pod Renatu, mě by akčnost vašich dovolených asi zabila 😀 Naše jsou tak na půl cestě – míň poletování, zato přidáváme na těch stylových posezeních. Nezapomenu ovšem, jak půlroční Berry ve Walesu, upoutána na zahrádce restaurace k nepříliš pevnému plůtku, poprvé v životě uviděla kočku…To jsem fakt nemyslela na objednávku, zvlášť poté, co předmětná kočka vyskočila na předmětný plůtek tak dva metry od uvázaných psů (rofl)
          Jinak báječné povídání a skvělé fotky – Betka je nepřehlédnutelná a velmi velmi krásná (inlove)
          PS: Berry už je snad doopravdy OK, po nárazovém zhoršení (které samozřejmě nastalo poté, co jsem avizovala, že je v pořádku) se zase vylepšila, a stále ještě bere atb. Ale tentokrát to vypadá, že už je to opravdu za námi 🙂

    2. Já to nevydržím, dneska to halt zaměstnavatel (dejž mu pánbu pevné finanční zdraví) musí vydržet.
      Xerxová, ty jseš démon (rofl)
      Teda já bych možná kulhala taky – moje představa chození je měkký, zelený, ideální kopcovatý – lítání po městech, byť krásnejch a historickejch je halt dřina 😛 .
      Ale moc chválím článek a fotky – kromě volavky a Bety Zdobné zejména toho býka (z Flavigny); ALE postrádám fotky různejch a ještě různějších krav, co se o nich jen mluví – to jsem chtěla vlastně reklamovat už u deníku a zapomněla jsem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN