Dneska ráno Anka zamířila na trávník za protějším domem a vyrobila bobek. Hbitě jsem vylovila ze psí tašky pytlík a koukala jsem pilně, jestli se kouká ta paní z balkónu v pátém patře bokem stojícího paneláku. Nekoukala, jako na potvoru zase ne.
Vlastně jsem ji viděla koukat jen jednou. Možná výstižnější by bylo říct, že jsem ji slyšela koukat jen jednou, to když jsem doma zapomněla psí tašku, v kapse neměla ani papírový kapesník a Anka vyrobila hromádku větší než přiměřenou.
Paní na mě tehdy křičela – v sedm ráno na celé sídliště – ať to seberu, já jsem odpovídala, že bohužel sebou nemám nic, ale že jinak jsem pravidelný sběrač, a ona křičela, že jsou to řeči, že nesbírám nikdy. Dotkla se mě, to musím přiznat, ale měla vlastně pravdu. Jednou, to může někdy znamenat vždycky. Třeba v případě náhodného setkání, prvního dojmu. Nebo to také může znamenat navždy – to v případě nepozornosti v práci či na silnici.
Kdoví proč se mi v hlavě vynořila Fukušima, pak Černobyl – a sir Hailey, který řetězení toho „jednou“ uměl úžasně zpracovat literárně. A také Martin (ano, ten od Dede), který vysvětloval podobné řetězení pomocí plátků ementálského sýra.
Jednou, pro jednou… vlastně je to mrazivé pomyšlení, co všechno to může znamenat. Naštěstí následky mnohých „jednou“ nám pomáhají zmírnit nebo úplně eliminovat ostatní lidé, kteří ono „jednou“ prostě nedopustí. Na silnici, na úřadě, v práci či na vycházce.
Nedopustí ho. Jednou oni za nás, jednou my za ně.
O stopětkových tématech se dobře přemýšlí na psích procházkách, díky, Vave! (h) I když mě zrovna dnešní 105 přinutila změnit trasu – šla jsem lesem a vítr foukal opravdu zběsile a jak jsem tak pozorovala stromy, zdály se mi všechny vratké a suché, nebezpečně se naklánějící a praskající. Pak vedle spadla větev a ve mně se uhnízdila myšlenka, že kdyby spadl strom, tak to může být jednou a navždy (fubar) , a ta myšlenka se nedala zahnat, až jsem nejkratší cestou zamířila na louku. A ačkoliv tam foukalo daleko zběsileji, cítila jsem se volně a spokojeně. 🙂
A jednou si na mně taky vylila zlost jedna taková zpoza okna pozorující paní, přesněji řečeno baba princmetálová. To si takhle psík spokojeně čenichal v trávníku (nebyla to žádná předzahrádka, ale obyčejný trochu unavený trávník) a já u něj postávala a baba na mě ječela, ať už jdeme jinam, že mě pozoruje a že prý čekám, až se pes vy…bobkuje a kdo to pak bude uklízet! No byla zjevně nenaložená a tak jsem to schytala preventivně a za všechny neuklízeče k tomu! 🙂
Dnes jsem si na tebe intenzivne vzpomnela. Kolem meho uradu se odpoledne prochazel pan se psem, ktery vypadal ale uplne jako tvuj Alf. Nejen, ze to byla ta rasa, ale fakt tak nejak vypadal. A byly mu tri roky – zeptala jsem se pana na to.
Dede (inlove) – děkuju, že jsi dala proklik na Martinův článek. Onehdy jsem ho nějak nemohla najít a přitom jsem si ho potřebovala znovu přečíst kvůli argumentaci ohledně chyb v systému a přístupu k nim.
Milá Vave, díky. Toho „jednou“ se někdy dosti děsím. My úzkostlivci to máme ještě o chlup horší, páč to co když.. nám pořád straší v šedých buňkách mozkových, číhá pěkně zasunuté jako nervík a lochtá a lochtá. (chuckle)
Mně straší zase tohle jednou – jednou až budu mít čas pojedu tam i onde, jednou až to půjde si spočnu a jednou, jednou,jednou …. ale fakt to jednou udělám a bude. (rofl) (wave)
Taky bych měla jedno JEDNOU A NAVŽDY 😀 Ale o tom se tu radši nebudu rozepisovat. Ale ty vzpomínané knížky mne minuly. Měla jsem krásně malovanou sněhurku a Marbulínkovy příhody a Sekoru a …, ale Hrubína ne. Ony mne ty knížky pro nejmenší opravdu míjely. U nás vládlo loutkové divadlo. Ale ne ledajaké. Marionety měly kolem půl metru a nacvičovalo se a sháněly se zvukové efekty a hudba. Kašpárka mluvila máma a přes to vlak nejel. Bylo nemyslitelné, aby měl Kašpárek jiný hlas. Čerta mluvil strýček z Ostrravy. Zavála ho k nám válka a on tu zůstal a oženil se. Jednou ho v roli čerta zaskočil někdo jiný. A co se ozvalo z hlediště? „My nechceme tohohle čerta, my chceme toho cizozemskýho“ Jojo, Chachařina k čertu patřila. A já, místo abych si četla první knížky, tak jsem účinkovala v prvních dětských rolích. A nebylo to ze záznamu. To byla tréma (blush) Jediné, co bylo nahraní, byla muzika. Jak já se chechtala, když jsem rozum brala. Taková Griegova Solvejžina píseň mi okamžitě nastartuje celé pasáže z jedné hry o hodném kouzelníkovi, který umřel a Kašpárek zachraňoval princeznu (sun)
Zdeni, já už tak dlouho přemýšlím o jedné dětské knížce a nemůžu si vzpomenout na název a taky mi knížka nškde vysublimovala. Bylo to něco jako Petříkovy ne bo Petříčkovi sny, o chlapečkovi, kterého každou noc bral kouzelník na úžasné snové výlety na různá místa. Nemůžu a nemůžu si to vybavit více. Nevzpomínáš si , co to bylo za knížku. (wave)
Jenny, jediná, která mě napadá je Petr Pan, ale to asi nebude to pravé. Tady je jedna z mnoha verzí: 🙂
http://www.csfd.cz/film/33901-peter-pan/
Petra Pana mám taky ráda, hlavně proto , že nezapomněl létat ale není to vono. Třeba si jednou vzpomenu, či najdu.
Díky. (wave)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Už toho mám dost! Odcházím k mamince!“ ukončí hádku manželka po tom, co její manžel zapomněl, že má narozeniny. „Jen si běž,“ mávne rukou on. Manželka na odchodu ještě dodá: „Ale moc se neraduj. Já se vrátím a se mnou přijde i ona!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Přeju všem krásný dobrý večer. 🙂 Děkuju vám za příspěvky a milé komentáře a Veram za krásné obrázky.
Držím palce všem potřebným; Karolínko, jsem ráda, že kocourkům je lépe, a Štětinko, myslím na Kačku i na Tebe. Při téhle nemoci a věku Kačky máš možná před sebou velmi těžké rozhodování. Pokud to bude nutné, přeju vám oběma, abys vystihla tu správnou chvíli – přece jen, když je zvířecí kamarád v nemocnici, chybí ten kontakt, pohled z očí do očí, který dokáže ukázat pravdu. (h)
neboj, už jsem to dvakrát udělala a pomohla ukončit trápení. jak jsme ráda za možnost téhle volby u zvířat. Zatím se ale snad netrápí. Nejsem z těch, co by byli sobečtí a nechali zvíře trpět. Už to vím rok a půl a i když na tohle se připravit nedá, tak snad rozum pomůže. Už mi dnes nabízeli, že by mi ji dali domů,ale dosud nezabíraly ATb, tak doufám, že zítra, chtěla bych ji mít doma , aby se cítila ve svém. Čelsík ji taky hledá (h)
Já vím … reagovala jsem na Tvůj příspěvek, kde jsi možnost bolestí zmiňovala. Ono se to tak těžko poznává …
Kotěcí hlásání: Krásně se vyspinkal, napapal, a byl jak na jehlách. Zdálo se mi, že se mu chce na záchod, ale nešlo to, masírovali jsme vlhkým jemným hadříkem poctivě, ani neprotestoval, ale nic. Hladká podlaha nešla, zkusili jsme i ven na betonek, že by třeba tlapky nepodkluzovaly, ale taky nic, tak jsem ho nechala pinožit se mi u kolen v kuchyni, a kulíšek najednou nabral směr záchůdek a začal se do něj sápat (několikrát jsem ho tam vysadila, ale nic, a navíc, jak je nešikovný, a padá mu hlavinka, tak měl v tlamce kočkolit), tak jsem ho tam vysadila, točil se, přičapával, snažil, tak jsem mu prstíkem začala lehounce masírovat bříško a zadničku, a ejhle, pomaloučku se nám začal vypouštět – udělal pěknou loužičku, tvářil se u toho přímo blaženě… A ještě jí bobánek zkoušel zahrabat! To máme ale šikulku, co?! (inlove)
(sun) Sluníčko mrňavý. Je neuvěřitelné, jak jsou insktinkty nastartované už u prťouska. Držte se, jste šikulové statečný. (cat) (inlove)
(inlove) (y) (inlove)
Jůůů, to je na metál! 🙂 (y) (hug) Miňousek je úžasně šikovný a Ty jsi skvělá Velká Kočka, Jitčo. :o) Moc se mi líbí, jak ho přijal Tygr, bude z nich skvělá dvojka. (nod) Pro miňouska (tak to říkal Táda, mrňousek-miňousek) je skvělé, že bude mít starostlivého strýčka, když je to ještě takové miminko. 🙂
(clap) (cat) (clap)
Kocouří lazaret oznamuje:
oba baštili, a to hodně.
Vylezl i Zrzínek a dal si s nimi.
Všichni pijí.
Ríša stále pčíká, ale už je aspoň kontaktní a s námi, nikam nezalézá, hodně se najedl. Ovšem ty nudle, co mu tečou z čumáčku, ty teda stojí za to.
Melíšek stále pčíká, ale mnohem méně, očičko má suché.
Zrzínek si před chvílí pčíkl asi 3x po sobě, jdou na mně mdloby, že by se mu to nějak vrátilo!
Karolíno, dalas jim to Céčko, jak jsem ti psala? Pokud do nich dostaneš echinaceu, budeš mít vyhráno,a le i to Céčko je dobré
Jinak na rýmu jen teplo a případně se dá použít dětský baby nasivin
Já bych nas ty inijekce, co dostali,už nic nedávala….
Jejda Karolíno, já zapomněla říct, že vám taky držím paleček. Ale držet nezapomínám, jen psát. (y) Ať jsou kocourci zase všichni zdraví.
Taky tak (y)
Přilípnu se s dovolením, jsem na tom stejně – sem tam přečtu, ale psát už moc ne. Takže palečky i tlapky marodům u nás pochopitelně držíme taky!!! (y) (y) (y)
A když OOno – jednou ráno ještě v bývalém bydlišti, se náš kocour choval hodně zvláštně. Prostě chodil ke vchodovým dveřím, oči vykulené, potom ke mě a něco mi naléhavě sděloval. Pochopila jsem, až když jsem se rozhodla odejít do práce a ty dveře konečně otevřela. Před rohožkou přesně v místě, kam jsem normálně kladla nohu bylo velké ještě kouřící ho..o. Tak proto byl kocour tak vyveden z míry! Pes jedné naší sousedky prostě naše předdveří použil k vykonání velké potřeby. Jak jsem běžela na poslední chvíli, neměla jsem čas to sklízet, jen jsem houkla na naše, aby si dali pozor. Ale venku…. koho načapám – sousedku i s jejím psem! Ona to totiž nebyla náhoda, pes běžně čůral v domě, ovšem toto byl vrchol. Tak jsem jí sice krátce, ale velmi vehementně řekla něco od plic! Já jsem téměř nebyla schopna udržet své vášně a za to, že jsem nepoužila sprostá slova může pouze a jedině dril mé mámy. Jinak jsem ale asi vypadala jako fúrie. Řekla, že to uklidí. Uklidila, ale tak, že tam byl stejně flek, takže kdo nakonec vytíral příslušnou část chodby? můžwete hádat.
No jo, jednou…jednou jsem si dovolila na sjezdovce lehkomyslně odbočit – a už nelyžuju. Jednou jsem nechtěla přerušit dovolenou kvůli bolavýmu zubu – docela mi chybí.
Jednou je pěknej prevít…
byla jsem na navsteve u Kacky v nemocnici. Je lepsi, uz chodi,a le pry jim moc nechce curat, spatne dycha. Furt má horečku přes 40. Snedla mrkev a Jerky, ale nelíbí se mi to její dýchání. Řekla bych buď plíce nebo bolesti…
Štětinko,držím palce i nadále (y) (y) (y) (h)
Pořád držím Štětinko. A nepřestávám. (y)
(y) (y)
Pořád držíme (y) (y) (y) (h)
Děkuju vám všem, moc mi to pomáhá
Štětinko ! (y) (hug) (h)
Stetinko, nadale ti moc a moc drzim palce. (h) Je toho na jednu zenskou nekdy az moc, ze?
To mě tahle jednou, v mladém věku 28 let, málem skolil infarkt. Zavolal mi náš firemní bankéř a pravil, že jsme naši 50-ti milionovou úložku snížili o půlku. Netušila jsem, kde k tomu přišel a tak jsem propátrala zaplacené faktury. Zjistila jsem, že jsem omylem převedla skoro 25 miliónů jedné malé firmě, které jsme dlužili asi 180,- Kč za správu emailů. V elektronickém bankovnictví jsem prostě jen prohodila číslo faktury s částkou, kterou chceme zaplatit a neštěstí bylo na světě. A to jsme těch 50 mio na účtu normálně neměli, vždy jen jednou za měsíc nám spadly na půl dne na účet a pak se zase uložily jinam. Takže jednou tahle chyba, jednou za měsíc úložka a mě málem kleplo.
Jak jsem byla v tom mrtvičným stavu, šla jsem to z čerstva oznámit německému šéfovi, který jen pozvednul obočí a s klidem pravil, že nám to vrátí. Asi neměl o platební morálce v zemích Českých moc potuchy, tak jsem to zavolala ještě šéfovi českému, který pravil, že to radši nebude ani komentovat.
Zalarmovala jsem ještě i našeho bankéře a řekla mu, jaký jsem zrobila preuser. Moc se tomu smál…
Zavolala jsem řiditeli té malé firmy, která omylem prachy obdržela, taky se moc smál…
Jedinej kdo nespal, dokud nám prašule nepřišly zpět na účet jsem byla já 😀
Uf. Chápu. Ježkovovoko, asi by už fakt bylo po mně.
UUUUUUUUUUUUUUuuufffffffffffffffffffffffffffffffffffff. To bych zažít nechtěla (sweat) Ale ti smějící se pánové, to jistě stálo za to. Tedy mě teď napadají takové ty sénáře, jak si upřímně se smějící majitel firmičky ponechal 25 mega, případně si strhl zálohu na daně z příjmu…… Do hlavy neeee. Ještě, že to evidentně dobře dopadlo.
Majitel firmičky pravil, že na útěk na Kajmany je to málo, což měl ostatně pravdu.
Po intervenci našeho bankéře, banka příjemce prachy obstavila, tudíž je měl sice na účtu, ale nemohl na ně prakticky šáhnout. Ale stejně jsem si představovala, že tohle budou splácet ještě moji praprapravnuci 🙂
Čas od času máme bobek přímo před vchodovými dveřmi. Že se objevují běžně bobky na chodníku mimo hlavní trasu průchozích je prostě fakt, ale před vchodem je to opravdu na pěst. A taky si lidi odkládají odpadky do rozbité vitriny co je na zdi. Jednou foukne a je to fuč. Teď tu po okolí instalovali několik nových košů, ale do toho kouta s vitrinou, kde se neustále válí odpadky, nedali nic. Ale zase mít odpadkový koš přímo pod oknem, taky nic moc.
Rysík poporostl a bobkům se už aktivně vyhýbá, pokud je vidí včas. Ale v trávě těsně za fotbalovou brankou si včas nevšimne. A i kdyby všiml, já do tý hromady klidně pošlu míč, protože na dálku vidět není.
Jednou jsem z okna koukala na takovou slečnu s velkým psem. Na první pohled rotvík, ale větší a takový míň učesaný. Vím, že existuje nějaké takové primitivnější plemeno, ale nepamatuji si název. A ta slečna nesebrala a hromada byla pořádná. Od té doby jsem ji mockrát viděla sbírat, ale pamatuji si jí. A tenkrát nesebrala, protože telefonovala a neměla volné ruce. Jinak nám pod oknem do dvora pořád někdo hromádky dělá, venčí tu totiž lidi, co vedou pejsky na veterinu. Takže i kdyby všichni místní sbírali, čisto tu nebude.
Dole se mluvilo o Hrubínově knížce 2×7 pohádek. Mám ji ještě z dětství s Trnkovými ilustracemi. Později jsem si ji pamatovala jen matně, ale jak jsem ji otevřela prvně pro Rysíka, tak mi naskakovaly verše, celé sloky a místy celé kratší pohádky. Kolikrát já méééčela cestou autem, protože už nic jiného nezabíralo. Zpaměti jich umím cca polovinu a Rysík je má moc rád. Kuřátko a obilí mám ještě navíc jako leporelo, myslím, že od Milera.
Hele a tuhle znáte?
Naše Kačka, ta je skoupá,
nejraděj se sama houpá.
Houpy houpy, kluku hloupý,
ať ti táta taky koupí,
houpa houpa houpačku, tahle je jen pro Kačku!
Musela být v tý stejný knížce, protože mi ke Kuřátku (taky ho umím zpaměti (inlove) ) hned naskočila.
Tak to bude jiná knížka, ale ono se kuřátko dostalo do různých sbírek, tak je to možný. Člověk se občas diví, co mu samo naskakuje, když se brnkne do správný části paměti. Některý věci si člověk normálně nevybaví, jen ve spojení s něčím dalším. Proto kdo se umí správně ptát, tomu člověk řekne i to, co neví ;).
Neé, to jsou Hrubínova Říkadla s Trnkovými ilustracemi, vyšlo to za války, mám první vydání. Máma pere drum, drum, drum, až se třese celý dům, cachty, cachty máchá prádlo, prádlo, které včera spadlo, s naší Kačkou do bláta, když honila housata. Princeznička na bále, poztrácela korále, její táta sám pan král Honzíka si zavolal atd., umím to ještě furt celý
(y)
Honzíku, máš na mále…
Najdi nám ty korále!
….
(clap)
Já mám nějaký pozdější vydání, ale téhož 🙂
Honzík běžel za horu
nakopal pár bramborů.
Vysypal je před krále
Tady máte korále.
Větší už tam nebyly,
ty jsme snědli v neděli
Myslím, že zrovna tato říkanka byla i v čítance pro třetí třídu.
Větší už tam NEMĚLI, chichichi!
Nojo, to je tak, když se jeden vytahuje, že si taky pamatuje (wasntme) ! Já to už neudělám (chuckle)
Pěkná stopětka k zamyšlení. Člověka to svádí, aby od hlubších myšlenek sklouzl k těm hmm exkrementům. Vaví, nic si z toho nedělej, já taky dostala vynadáno a to jsem u nás jedna z mála, co poctivě uklízí a sbírá ten „náš“ bobek mezi deseti prostorově výraznějšími…. Posledně na mě paní ječela a mně se nepodařilo na dálku vysvětlit, že nemám co sbírat, že Arinka jen čůrala, a to já tedy neuklízím 🙂
Vaví, každý týden mě překvapíš, jak na tak malinkém prostoru dokážeš rozlousknout tak velký problém. Ano, exkrementy a jejich sběr, to JE problém. Vím, že ta paní tenkrát šlápla vedle a řvala na nepravou. Ale za sebe a všechny uklízející si přeji, aby takových bylo víc. Když budeme těm bor….řům šlapat na paty, třeba se to zlepší. ( také mě to štve, uklízím po holkách až za Svatů Annu – tj. u nás kaplička až skoro u lesa – a přitom na trávníku před našim domkem je každý den čerstvo. Tedy, mě to tak silně štve…., si nedovedete představit)
Moja mila kamarádko, věřím, že Ti ta sprcha přišla až k slzám líto.. , ale Zvířetníci ví…
Tak jsme zpátky.
Oba kluci mají těžký zánět horních cest dýchacích!!! Prý to mohli od někoho dostat, ale já jsem naprosto zdravá (až na tu hlavu) a nikdo nemocný u nás na návštěvě nebyl!
Já to prostě nechápu! Stále luxuju, myju, čistím všechno, dávám pozor, baštu mají tu nejlepší a teď tohle.
Ouška mají oba naprosto čistá, ale z poslechu jim chrustá na plicích a to kýchání je děsné. U veta se Ríšovi povedlo odhodit sopl až na jeho počítač, dobrý metr. Očičko je důsledek ucpaných dutin. Nic v něm nemá, je v pořádku, jen mu hrozně slzí.
Takže dostali každý 3 injekce – ATB, vitamíny a ještě něco. 3 dny prý by měly stačit. Mám je pozorovat.
První injekce byla v pohodě, druhé měly být prý bolestivé. No, asi byly, Melíšek mi málem prokousl prst. Tu jednu musela sestra dokonce opakovat. Ríša vydržel injekce aniž by se pohnul nebo kvíknul. On je fakt moje zlatíčko hodňoučké.
Kontrolu máme v neděli, to prý už by měli být v pořádku. Pokud ne, bude to horší a mohla by to být i těžká alergie, ale proboha na co???
Ríša už včera nejedl, dneska ráno vůbec ani k misce nešel, zato po návratu vypucoval celou gourmet konzervičku, v misce se mohl zhlížet. Nabaštil se i Melíšek.
Teď spinkají a snaží se zapomenout na ty nepříjemné zážitky. Tak snad budou v pořádku.
Na pyly,Karolíno,na pyly….horní cesty- to nemusel nikdo přinýst,to přiletělo oknem….když někdo kejchne,letí to dost daleko,kapénková nákaza….stačil někdo na dvorku….to mi je klučíčků líto… ;(
držím palečky,aby se uzdravili. (y) (y) a moje košišky taky (cat) (y) (cat) (y) (cat) (y) (cat) (y) (h) (h) (h) a tebe (hug) (hug) (hug)
chudinečci malí (h) (h) (h) (h) – držím palce ať to ATB zaženou!!!
bylas bez Zrzínka? o něm jsi přece říkala, že může být přistydlý od toho okna….
Zrzínek nepčíká! Má čisté oči, čistý čumáček, normálně baští, pije, neshledala jsem na něm žádný problém, tzn. proč ho stresovat zbytečnou cestou. On už takhle při spatření přenosky zalezl co nejdále za postel.
Zrzínek pčíkal asi před měsícem, ale to přešlo samo.
Takže taky jedna verze možná: Zrzínek přistydl, rozšířil to mezi Ríšu a Meldu, ale sám se z toho dostal. On podle mne bude mít lepší imunitu, nežli oni oba. Ríša vůbec ne a Melda je takový choulostivý na chycení všeho možného.
Teď je teplo, takže máme pootevřené okno, ale na noc ho zavřu a otevřu to vyhlídkové nahoře. Bude tam větráno, ale dolem nepotáhne. Přeci jen ty noci jsou studené.
No, jdu chlácholit, mazlit.
Karolíno, ta bolestivá injekce je vitamín B. Ta skutečně bolí. Ale zlepšuje chuť k jídlu.
Držím palce, ať se to rychle zlepší. Určitě to bude OK. S Matýskem jsme to taky před pár lety absolvovali. Kýchal a vydával i jiné divné zvuky, vůbec nejedl, bylo mu zjevně špatně a zalézal do úkrytů. S ATB se to tak cca po dvou dnech výrazně zlepšilo a za pár dní to bylo pryč bez následků. Taky nevím, z kde to mohl chytit, je bytový.
Oknem – letělo to okolo,bylo otevřeno….kocour na okně přítomen…. (headbang)
No jo – Zikmund na podzim taky chytil baciláča – teda on nekýchal ani neměl rýmu, zato byl úplně apatický a bez nálady – ve čyři ráno ještě plný elánu a v půl sedmé absolutní nezájem o cokoli. Byl čtyři dny na ATB a zaplaťpambu se z toho dostal bez dalších potíží. Kde k tomu došel, taky nevím, protože jde nanejvíš na společnou chodbu na patře.
Karolínko, nám se Dalí před půl rokem málem přidusil v důsledku naprosto oteklých všech možných dutin – akutní zánět, kde k němu přišel, taky nikdo neví. Spravila to jedna injekce ATB a tři tablety v šesti dnech, ale k vetovi jsme jeli skoro s majáčkem… Držím palce klukům kočkouřím (cat) , ale tak mi něco říká, že budou všichni v pořádku…
Já tomu taky věřím!!!
Jdu mazlíkovat. Dobrý signál byl, že se Ríša po návratu tak spokojeně nabaštil.
A šli spinkat, snad to bude v pohodě.
V noci to bylo docela husté, skoro jsem nespala, Melíšek kňoural, pčíkal, Ríša pčíkal……… tak si k nim teď lehnu a na chvíli se budeme mazlit.
Snad to do neděle zvládnou.
Právě se vybabrávám s citelné virózy. Ukýchaná a ukašlaná, s hlavy i svalůbolem, jsem byla uvrněná jako malé dítě. Tak s klučíky silně soucítím. Však Tvá péče je z chorob vytáhne. (y) (JáXlll.), (y) (Chipsinky) (y) Mňouček Jiljí
Držím klukům chlupatým palečky, ať jsou brzy v pohodě. (y) (y) (y) (y) Netuším, kde to mohli chytit, ovšem tipuji, že možná od Zrzínka, který byl nemocný dříve, jak říkáš. Jinak já doufám, že viry kočičí lidské jsou většinou dostatečně rozdílné (myslím, že to souvisí s vhodnými receptory a přenašeči a když je navzájem nemáme kompatibilní, vir se nemá u jiného živočišného druhu kde uchytit, ale o tom by podrobněji mohla něco říci Eva Ž). Tudíž nemám pocit, že by mírně přistydlý člověk měl kočku výrazně ohrozit. Ty případy ptačích chřipek jsou nebezpečné v tom, že někde něco zmutuje a tahle hranice najednou padne.
Zrovna minulý týden na mě přišel nějaký chcíp, ale jen takový lehký teplotky tak 4 dni pouze 37,1 C a hlavně sople a chrchle. Docela jsem se bála, aby to nechytila máma nebo kocour. Od mámy jsem se držela tak stranou, jak to v bytě šlo (ale ona je očkovaná proti všem možným chřipkám a normální nástudu měla o něco dříve než já, tak snad byla trochu imunní), ale kocour se šmajchloval, to tak úplně nešlo ho odhánět. Ale nic nechytil, tak asi můj chcíp nebyl přenosný na kočky. Jo a jak jsem ho chytila – může za to dnešní líbací móda při zdravení. Měli jsme velkou oslavu a musela jsem pozdravit skoro všechny. Vím o jedné, která se už následující den léčila, tak to bylo asi od ní.
Ale chuděrky malé, držíme s Arinkou palce, ať se rychle uzdraví, myslím, že to jsou silní dobře živení kosourci, tak toho chcípa zvládnou.
Ale broučci kočičí, co to provádíte? 8-| Eštěže to máma pohlídala. Tak hezky bumbat, papat a hajat, ať je brzo dobře! (cat)
Vavísku, skvělý postřeh a zamyšlení!!!! (h)
ó jak jiný pohled než mnou často v dětství slýchávané (a dnes vnímané spíše jako alibismus, samozřejmě ne vždy, každý udělá občas chybku) – „Einmal ist keinmal“ :S
Inu, znám to trochu jinak (a ono to má i jiné vyznění): Jednou není nikdy, dvakrát je zvyk. Ale obojí se podle mě vztahuje spíš k nepravostem a zlozvykům než na špatná rozhodnutí, která člověk opravdu často udělá jen jednou… Jestliže mi nehorázně vynadá člověk, kterého znám jako tolerantního a slušného, asi mu to prominu s odkazem na to, že jednou není nikdy. Pokud špatně vyhodnotím nebezpečí a skončím pod vlakem nebo pod lavinou, je to ten druhý případ. Některé chyby se prostě nedají opakovat. Tak ať se nám všem ty neopakovatelné chyby obloukem vyhýbají – s těmi ostatními už si poradíme! Díky, Vave, o tvých stopětkách se dá pořád dobře přemýšlet a z mnoha stran… (inlove)
Jo, a takové ty lidičky typu „stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil!“ ponechte osudu – ti už jiní nebudou…
Já to pravidlo znám jako „jednou je nehoda, dvakrát je náhoda, třikrát je záměr“.
potřetí zastřelit 8)
Vave, ty nám ale krásně nahráváš, abychom si trošku namáhali ty naše mozkové závitky (chuckle) U mě osobně je celoživotní problém prvního dojmu. Tedy ne ze mě – to jsem si jednou (!) provždy vnitřně vyřešila, protože vždy, když mi na tom záleží, tak se mi automaticky přihodí nějaké faux pas. Ale já dlouho vnímám člověka podle toho, jaký jsem z něho měla první dojem. Smůla je v tom, že jsem dost silný empatik a ten první dojem se mi v 90 % dál už jen potvrzuje. Ale co s tím zbytkem? Tam musím sama se sebou hóódně bojovat – zvlášť, když první dojem nebyl úplně pozitivní. Ale taky díky své letoře, když tak zpětně bilancuji, tak těch nešťastných „jednou“, které bych ráda vzala zpět, bylo za můj život opravdu jen malinko. A taky aby ne, když jsem ve slunečním znamení Býk a v ascendentu jakbysmet – my si totiž sedmkrát rozmyslíme, než poosmé ten rozhodující krok raději neučiníme (rofl)
Jo, jsou momenty, kdy člověk vysloveně cítí, jak se něco láme a že to už nikdy nebude stejný jako předtím. V pozitivním i negativním smyslu.
Někdy jsou ovlivnitelný, ale (aspoň u mě) většinou člověka ta situace tak jakoby táhne… jako by se to samo chtělo stát a člověk mohl jenom pozorovat. Pak ten vzácnej moment přejde a člověk má zas volný ruce.
Možná je to tím, že by se člověk potřeboval v takový chvilce zastavit a trochu rozmyslet, vrátit a přijít znovu o něco poučenější a připravenější… a právě to nejde. 🙂
A taky jsou Jednou, který se nikdy, nikdy neměly stát. Neodpustitelný Jednou. I kdyby byly jedinkrát.
Jen některá jednou jsou fatální. Většinu za nás buď někdo vykreje (nebo my za něj), nebo jde o ho…. Ale ty fatální okamžiky vrátit nejde. Jako ten včerejší řidič, co vjel na přejezd pod vlak (u Horusic v J. Čechách). Nehody jsem nebyla přímým svědkem (jela jsem pozdějším vlakem) ale to auto bylo více než půl kilometru od přejezdu. Nehody se stávají. Jen mě šokovala jedna spolucestující, která hulákala na průvodčí, že se na to může …, že potřebuje být na čas v cílové stanici a že ji nějaký řidič auta a nehoda nezajímá. Chápu, že je člověk rozladěn ze zpoždění. Ale v případě tragické nehody to snad aspoň pochopí? Ne, nepochopí. 🙁 Ty dvě ženské (z balkónu a vlaku) měly lecos společného.
Takže ať už je to „jednou“ na ho.. nebo o život, buďme k sobě aspoň slušní.
To máma se pro změnu před časem na zpoždění celkem nezlobila a pokud vím, nakonec snad nikdo z cestujících. Na té stejné trati, jen o kus dříve – u Chotovin před Táborem tak před dvěma lety totiž vyjely dva vlaky proti sobě. Naštěstí se to na poslední chvíli zjistilo a zastavily přibližně 100 m od sebe. Lokomotivy na sebe hleděly prakticky z reflektorů do reflektorů. Máma byla hodně ráda, že vlaky do sebe nenabořily. Tipla bych si, že ostatní cestující byli také rádi. Potom tam pravda byly velké zmatky, kdo a jak cestující odveze, zda autobusy nebo zda jeden vlak vycouvá a druhý za ním pojede, takže zdržení tam bylo slušné. Pro mámu nakonec bylo nejhorší vystupování z vlaku přímo na násep – holt dvě umělá kolena nemají tu nejsprávnější hybnost a v mámině věku tenkrát cca 79 let to byl stejně docela velký výkon. Ale na cestující si nestěžovala, naopak, někdo jí pomohl dolů, jiný podržel tašky a ani je neukradl.
Pokud jde o zabezpečení přejezdů – myslím, že nejsou na vině pouze řidiči. Dráhy by měly na přejezdy dávat zásadně závory a to takové, aby se nedaly objet. Prostě s blbostí řidičů a jejich bohorovností je třeba počítat. Chápu, že náklady by byly vysoké, ale to, co dráhy provádí – tedy instalace pouze výstražných zařízení, je z mého pohledu alibismus – My jsme trať zabezpečili, hlupáci jsou řidiči, kteří nedodržují předpisy. Ano, jsou hlupáci, ale mají k tomu příležitost, kterou jim naopak dávají naše dráhy. BOhužel to občas některý zaplatí svým životem.
Kromě toho jsou okamžiky, kdy může být například slunce v tak nepříznivé poloze, že řidič výstražné znamení nemusí dobře vidět. Jo chápu, má se vždycky podívat… Ale máme podobný přejezd u domečku v JČ, jednou tam bratr přejel v noci (tudíž by červené světlo muselo být dokonale vidět) a těsně za ním vlak. No, musel zastavit, aby to vydýchal. Prostě signalizace byla mimo provoz a včil mudruj…
Mohla Vám paní ten pytlík hodit z balkónu a ušetřily byste si nervíky obě dvě.
tak přesně to mě taky napadlo (nod)
Moc pěkné zamyšlení, Vave, díky. Ale já s dovolením trochu odbočím, vrátím se ještě ke včerejšímu kotěti. Takže, je mu asi měsíc, váží cca 330 g, má zuby a rád mi žužlá prsty, už se umí čistit a často to provozuje, včera baštil večer v 23, a potom krásně spinkal v pelíšku vedle mé postele, ani nekníknul, až do 6,40, kdy jsem vstávala. Dostal další mlíčko, ale loužička ani bobek nic. No, trochu se potom nespokojeně prospal, a začal kníkat kolem půl deváté, tak jsem ho vysvobodila z pelíšku a dala na zem v kuchyni, kde se mi chvíli pinožil pod nohama, a pak vyrobil obrovskou louži. Fakt jsem měla strach, aby se v ní neutopil :O ! Mezi tím jsme zjistili, že mlíčko raději líže – ranní dávku vypil z dlaně, takže dostal 15 ml ředěné tatry do mističky, zbaštil tak dvě třetiny, znovu jsem mu masírovala bříško, ale nic, pak se zase seznamoval s naším Tygříkem, který je z něj úúúúplně mimo, tento očuchávací proces byl zakončen nádhernou scénkou: Tygr si začíná chtít hrát, lehounce na kotě sahal tlapkou, lehal si před ním, až provedl šišatý kotrmelec, malý seděl na zadečku, koukal na to, a při závěrečném překulení velikého strejdy si lehounce pšíknul – no a naše slavná šelma se tak strašně toho kýchnutí lekla, že z kuchyně bleskově utekla přes obývák až na chodbu, kde si důstojně sedl a začal si čistit tlapky… No, dalo mi hodně práce, nesmát se moc na hlas, abych je oba nevyplašila… Takže teď už jen nějaký ten bobek a aklimatizace snad bude probíhat dál bez problémů 🙂 .
To je nervak toto! Drzim (y) (y) (y) (y) aby uz len dobre bolo. A ste (*) prvej velkosti s velikym (h) !!!
Tak držíme mohutně palečky, aby se povedl bobek, to je důležité.
Je to kluk?
Hlavně je moc príma, že strejda ho přijal. To budete mít za pár dnů doma docela živo. (h)
Fakt netuším, co to bude, ale celkově, jen tak z dojmu, bych řekla spíš kocourek. A je celý černý, takový prcek něco mezi krtkem a medvídětem, ale pištět umí parádně a nějaký ten metr už se také přemístí, jen otočky má speciální – když se chce ubírat jiným směrem, kecne na zadeček, a předními pacičkami „ručkuje“ do boku a tím si otáčí tělíčko kolem osy, až získá správný výhled, zastaví činnost, urovná přední packy, zvedne zadeček a vyráží patřičným žádoucím směrem. Pokud to s ním ovšem během cesty neflákne do boku – to je pak kapku dezorientován, zarazí se, rozhlíží, kdo mu to proboha udělal, zamyslí se na chvilku, a jde dál… Je to takový bobeček malý, černý, nesmírně vrnivý, a také poměrně nebojácný. Až se teď prospí, vyrážíme ještě jednou k veterináři, aby zhodnotil potřebu odčervení (dost mě vyděsily debaty na tohle téma na internetu) a poradil s tím kakáním – pořád nic. Ale prcek se tváří spokojeně, spinká klidně, tak mu snad nic akutního nehrozí. Dík všem za palce, věřím že pomohou 🙂 .
(clap) ať žije novej košiška! (cat) ….
Ano – sláva novému košiškovi, a pochopitelně i odvážné „adoptivní kočce“ (h) Vedete si skvěle, a měsíční kotě už má hodně velkou naději, že si všichni povedete stále líp a líp. Když se koťata učí jíst a pít z misky, často si naberou do nosíku a baštu mají až za ušima… Potřebovala by bryndáček…
Držím palečky. (y) (y) (y) Ještě bobek a bude to. Jestli je mu měsíc, už by ho máma kočka stejně asi pomalinku připravovala na vlastní vyměšování, tak doufám, že to dobře dopadne, i když je takhle malinký. Vím potřeboval by ještě mámu kočku, ale to asi není v této situaci reálné. Máma dodnes vzpomíná, jak náš malinký Micánek udělal první loužičku v době, kdy mu byly asi 4 týdny a to rovnou na kočičí záchodek. Máma ho trénovala už od pidikotěte a vysazovala ho na kočičí toaletku ještě v době, kdy ho kompletně obstarávala jeho máma Micinka a v té malinké kočičí makovičce to zafungovalo. Prostě věděl, kam to patří.
Na bobek se někdy čeká docela dlouho. Zvlášť pokud kotě bylo nějakou dobu bez jídla. Pokud je mu už jeden měsíc, tak bych k mléku (Tatra už stačí) na další krmení přidala plnotučnou zakysanou smetanu, koupila Royal Canin babycat – jsou to měkké granulky, na které učím kotěcí sirotky od 4 týdnů. Dále by se mu mohlo podat přemražené kuřecí prso – rozkrájené nebo rozemleté.
Dík za radu – určitě použiji! Zrovna jsem telefonovala s vetkou, nemáme jezdit, také říkala, ať s bobkem nevyšiluji, že může trvat až dva dny, než se ukáže, a radila vařené kuřecí maso, nejlépe z křídel, obrané a nasekané, zkusit nabízet. Zatím jsem mu zkusila předložit jeden kousek z kotěcí kapsičky, když mi okusoval ruku, ze lžičky měl velký zájem, ale stále mu padal, když jsem mu ho nabídla z prstů či dlaně, znechuceně se odvrátil – asi je to slušně vychovaný estét, a jí jen příborem 😀 . Ještě k tomu mléku – ředit stále 2 : 1 (mléko : voda)? Pije z misky, ale nejraději a nejlépe, když ho držím levou rukou, zády ke mě, a pravou mu přidržuji mističku – tak to mu jde. Když ji dám na zem a postavím ho k ní, tak i když ji přidržuji a nakláním, tak často prská, pšíká, a sní toho míň.
vem si tu jeho polohu,jak dosud pil, jak u toho ležel opřenej o kočku-matku..a najednou má stát a pít předkloněnej???? a ještě se toho nadechne čumáčkem…to s emu pak nemůžeš divit,že mu to takhle nejede…..a vydá víc síly na to se najíst,než na to jezení samotné. 😉
Však já mu to nezazlívám, jen nám trochu trvá, než vypilujem techniku a vychytáme všechny chybky 😀 . Je u toho fakt roztomilej, a teď už dvě hoďky spí… prostě zlatíčko! (h)
Jitčo, a není u vás sám, kdo je zlatíčko (h) Ať vám všechno dobře funguje (sun)
Jitčo, mám radost jak hezky pokračujete (h) (h) (h) (h) (h)
Bobek, bobek! Jak se z mléka může udělat rychle bobek!? Mám dojem, že jsem někde četla, že 3-5 dní bez stolice, v tomto případě tedy bobků 🙂 , není důvod k žádným zvláštním zásahům. Radila bych masírovat a dočkat času jako husa klasu. Ted si připadám jako tatínek, který takovýchto průpovídek míval slušnou zásobu.
Jituš, dobře to všechno děláte. S náklaněním misky můžete pokračovat dokud budete mít čas, ale on se to mrňous naučí rychle sám. Hlad je hlad. Určitě bych mu dala kuřecí, sní toho strašně málo, možná jen olíže, ale zajímat ho to bude. Lepší než tatra je v každém případě miminkovské kočičí mléko Gimpet, je v něm taurin a ten je pro zdravé zažívání u miminek nezbytný. Nevím odkud jsi, já mám doma ještě půl piksly od Samíka a má trvanlivost ještě víc jak rok a půl. Ráda ji přenechám. No a s tím, že má postavu kluka (chuckle) (rofl) . No naše první kočka se jmenovala Pipina, protože se půl roku před tím jmenovala Pipin ( švagr veterinář trval na tom, že je to kocour) a Moša se jmenuje Moša po té co byla prvních pět měsíců Moše ( podle generála Moše Dajana, který neměl jedno oko), náš Moše než se z něj stala holka ho měl totiž často zavřené. Jste skvělá, že se staráte. Děsím se okamžiku až někde najdu něco podobného a dotáhnu domů pátou kočku, to už nerozdejcháme nikdo.
Jitčo,dej mi na Hady adresu nebo mi písni mailík,taurin mám doma v tabletkách ,stačí nadrtit……pošlu ti….
Ten taurin je hlavně důležitý pro vývoj a zdraví očí. Bohužel je jen v syrové stravě, což TATRA opravdu není. Přidává se do všech kočičích granulí, mléka a konzerv…
Já ho přimíchávám venkovním kočkám a občas ho šupnu i těm domácím…
Ve 13.30 jdeme k vetovi. Meldovi očičko slzí stále a občas pčíkne, ale aspoň se najedl, Ríša nebaštil vůbec, ani své oblibované bonbónky nechtěl, leží na parapetu a tváří se jako vycpanina. Tak uvidím.
Zrzínek je takový posmutnělý a nesvůj, ale vypadá zdravě a do granulek se pustil jako bezdomovec.
Tak uvidíme, co se dozvíme.
Karolínko, držím dodatečně palečky za celou naši smečku (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
Karolínko, jak jste dopadli????????? (y)
Tleskám všem zodpovědným páníčkům, kteří po svých miláčcích exkrementy uklízejí i třeba na trávě v parku, nejen na ulici. Bohužel mám asi smůlu, protože kdykoliv potkám venčícího se pejska, páníček se nenamáhá. Raději mlčím, nerada bych jednu chytla nebo se dozvěděla, jaká jsem hysterka, ale vztek teda mám, a to parádní. Chodit s očima sklopenýma k chodníku, abych do něčeho nešlápla mi dost vadí. Vadí mi ale stejně tak lidmi odhozené nedopalky, vadí mi všeobecně přítomné flusy, žvýkačky, papírky, jízdenky, které hned po výstupu z dopravního prostředku uživatel jednoduše odloží na zem, prostě vadí mi, když jsou lidé čuňata. Ten pejsek za to nemůže, vyčítat mu exkrement nelze, ale když už někdo ve městě či vesnici pejska má a jde s ním ven za určitým účelem, má také počítat s úklidem a ne se spolehnout na to, že pojede 2x denně sběrací vozík a ten to po něm uklidí.
Souhlas. On by vcasny vyprask ala Singapur nebyl uplne marny.
Obcas ani neni nutne aby byl zaminovan primo chodnik … kousek od kanclu, cestou dolu po Plzenske je po strane chodniku kousek travniku … ten je tak zaminovany, ze to je jak kdyby clovek prochazel kolem otevrene zumpy.
Jedno, naprostý souhlas, protože to by asi jedině pomohlo. Já kvůli tomu nemluvím už rok se sousedkou, která má kokra a venčí ho přímo před domem a neuklízí po něm proto, že si prý za to zaplatila na dani ze psů! Když jsem jí řekla, že nám pejskařům dělá jedině ostudu, tak mi sdělila, že je můj problém, že jsem pitomá a uklízím … prostě je to klasický vzorek průměrného českého voliče (devil)
Mně je dnes tak špatně, že nejen tužku nemám, ale už ani neumím napsal Jendo !!! Omlouvám se (tmi)
Rossův odpad uklízím vždycky (dokonce i při návštěvě Prahy jsem našla v božíhodovém kabátě pytlík). Horší je to s průjmem, tam jaksi pytlík… no je problematický. Vzhledem k tomu, že to, co přírody jest, jest přírodě vráceno v tomto případě v blízkosti domova, naběhnu s lopatkou a stěrkou a konám. Většinou ráno před snídaní, balada.
Co mne ale vytáčí a nedovedu pochopit, jsou kuřáci. Celý den nosí v kapse krabičku cigaret, kouří a krabičku uloží zpátky. Večer jdou od tramvaje domů, mají to pár metrů, vytáhnou krabičku s poslední cigaretou a krabičku odhodí. Krucinál, proč to, co celý den nosili v kapse, najednou nemohou donést těch pár metrů domů a vyhodit tam! Ví někdo? No a co dělám já? Vzhledem k tomu, že tou ulicí také chodím a nechci se na to dívat, sbírám krabičky a házím je do nejbližší popelnice. A hudruju – ne nadávám jim do blbounů, ba i jinak.
Jo, to znám taky. Obaly od zmrzlin např. Koupí se děťátku Míša, rozbalí se, šup s papírem na chodník. Dítko přihlíží, bude pak po sobě něco uklízet až bude starší? Asi těžko. Stejně tak táhne maminka řvoucího potomka přes přechod na červeného panáčka, chlapeček vřeští, že je cejvená a to se nesmí, maminka ho plácne a odvětí nahlas a razantně, že přece nic nejede! Vychovávejte pak dítě ke správnému přecházení! Kuřáci vůbec na ulicích jsou nepříjemní. Dokouří a šup s vajglíkem na zem, kam taky jinam, že? Takže ono to není jen o těch exkrementech.
Přiznávám, že když nic jedoucího není v dohledu, také přebíhám na červenou. Ale budiž mi připsáno k dobru, že když vedle mne nebo naproti stojí rodič s dítětem nebo děcko samo, jsem za vzornou a ukázněně čekám. Je přece jen lepší mít nad hlavou svatozář (angel) , než být dítku prezentován jako špatný příklad.
Andreo, dovol, abych se také pod Tvá slova podepsala. On totiž není valný rozdíl mezi plivnutím a hovínkem. Bacily jsou tam i tam. Jenom nesouhlasím s tím, že často k tomu mlčíme. Tedy já nee. Ovšem někdy narazím na rakušačku a ta nixfrštén…
Bydlím v malém městě. A když jsem se přistěhovala, tak jeden pán málem zahučel z kola, když viděl, že uklízím. Teď mu upravuji pejska (moc hezkého… vždyť je to malý knírač) a pán se chlubil, že má plné kapsy sáčků.
Obvykle zabere, když nabídnu sáček.
Ale, lidi, že jste si všimli, že spíš uklidí majitel po malém psíčkovi, než po velkém hafošovi?
NO – a taky spíš uklidí po malém pejskovi v trávě (třebas já – i když někdy taky zapomenu sáček a to pak ubohé psy tahám na pole) než po velkém na chodníku.
citace: Tak jsem se do příhod tohoto hmyzu začetl, že jsem přejel cílovou stanici Dobříš.
Tak jsem se do komentářů začetla, že se mi připálil hrnec na sporáku. Opět výživné téma. 🙂
Ano, „jednou“ se člověku může stát plno věcí, na které si obvykle dává úzkostlivý pozor, ať už je to zapomenutý s*ací pytlík,jediné brýle nebo doklady. Většinou si na to najde i příslušné vysvětlení a omluvu. Průšvih je, když se „jednou“ stane v organizacích, kde by se to prostě stát nemělo, kde to „jednou“ ohrozí životy lidí či životní prostředí. A protože lidi jsou lidi a každý máme slabou chvilku, měla by to být inteligentně nastavená a důsledně vyžadovaná pravidla, která kritickým chybám zabrání 🙂
Jinak na silnici tomu říkám vykrývání chyb – jednou já vykryju chybu, kterou udělal někdo jiný, jindy takhle někdo pomůže mě. Pokud máme štěstí, zabráníme tak nehodě… pamatuju si na pár takových případů a doteď jsem ze srdce vděčná jedné řidičce před křižovatkou, která netrvala na tom, že má přednost, když viděla, že moje auto na ledu klouže jako sáňky a tu přednost jí nedám, ani kdybych se na hlavu postavila. 🙂
Jinak hlásám, že budu dva dny na cestách a nebudu u počitadla. V případě nutnosti jsem dosažitelná na mobilu. Buďte tu přiměřeně hodní (inlove) , hezky si hrajte a těšte se – zítra vám EvaŽ zase poví něco o štěňatech (mezi námi, jsou k sežrání :* )
Tak tenhle typ ochránkyň čistých trávníků :^) znám – jednou jsem byla taktéž seřvána ( Ferda se rozhodl bobkovat na dvakrát – poprvé jsem sebrala, po 15 minutách podruhé jsem už neměla čím (wasntme) ), ale mladý muž venčící rotwíka za stejný prohřešek sprdnut nebyl (shake) – na toho si ona netroufla,ačkoliv ta hromada jeho psa byla viditelná i z dálky.Takže jednou může znamenat vždycky – ten mladý muž po svém psovi nikdy neuklízel (doh) ,potkávala jsem ho pravidelně …
Vave, Vave, ozvi se – posílám mejl.
Vave jela na školení,bude až večer. (wave)
Tak jsem zjistila, že se Vám ta včerejší básničková vložka o mandelince líbila, tak jsem si dovolila dát sem tuhle,kterou všichni známe, jen už je to moc dlouhá doba, co jsme ji říkávali:
KUŘÁTKO V OBILÍ
František Hrubín
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
„Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi!“
„Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.“
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
„Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?“
Ječmen syčí mezi vousy:
„Ptej se pšenic, vzpomenou si!“
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:
„Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!“
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:
„Vždyť jsi doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní –
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.“
„Děkuji ti, žitné pole!“
„Pozdravuj tam ve stodole!“
„Koho, milé políčko?“
„Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!“
A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.
Ano – Hrubínovi básničky jsou moc príma. Knížku 2 x 7 pohádek jsem četla velmi často naší Terince před spaním. A ještě si pamatuju, jak jsem – coby ječmen – syčela: Ptééééj ssssssse pšššššššeeeeeenicccc, vzzzzzzzpomenou ssssssíííííí. Jo, tak to bude takových šestnáct roků zpátky.
Chicht, Ygo, já taky a móóóckrát!!!!! To syčení mi jde dodnes, i když s jinými slovy a v jiných souvislostech (chuckle)
Tohle jsme meli jako tu tvrdou knizku s obrazkama … kdysi jsem ji obcas cetl sestre. Urcite tam jeste nekde bude 🙂
(Ne leporelo to nebylo, bylo to sesity jak normalni knizka, ale listy to melo z tlusteho tvrdeho papiru … rika se tomu nejak jednoslovne?)
Synečkovi jsem to koupila jako leporelo s krebami Hanky Zmatlíkové a byla to první jeho dlouhá básnička, kterou uměl zpaměti. A já dodnes taky, protože jsem mu ji musela – a ráda – často číst. Ale je hrozné, že člověku v paměti utkví věci, které pak dalších třicet let k ničemu nepotřebuje a to, co potřebuje, se ne a ne uložit (headbang)
Děkuji Šárko, neumím si vysvětlit proč, ale trefila jsi mne přímo do srdce – až jsem si musela vzdychnout
Tohle je totiž jedna z nejkrásnějších dětskejch básniček (inlove)
Krásné, Vave opravdu velmi děkuji. – spoustu věcí má člověk šanci udělat jen jednou a pak celý život může tak akorát “ kdybysem to bejval věděl, tak bysem sem bejval nechodil „. Mám asi jako každý několik konkrétních akcí, které bych – pokud bych dostala ještě jednu šanci – určitě udělala jinak. Bohužel to je to jen jednou…….
A vážení, co můžeme udělati hned neodkládejme neboť to poslední je opravdu jen jednou
Hezký den
Za dob, kdy jsem měla Šarika, jsem taky jednou vyběhla bez pytlíku v kapse…hromada byla veliká,převeliká, o kus dál koš na psí exkrementy s papírovejma sáčkama a tak jsem se s Šarikem k tomuto koši vydala. Kde se vzal – tu se vzal.Zjevil se městký policajt. Chytrej byl jak rádio. Hlavou mi jelo: sklapni ty idiote a nech mě dojít pro ten pytlík,ať to hovno zmizí. Šarik pochopil moji náladu vůči tomu panáčkovi, zježil se a vydal hluboké HUF! Panáček odskočil o metr dozadu a dal pokoj. A té paní,co ho na mne upozornila, že po pesanovi neuklízím, jsem do jejího okna zamávala. Šarik si běhá za Duhou, baba je taky někam příslušná (nebe,peklo) a panáček má o nějakou tu frčku víc a na chodníku už se moc nevyskytuje. A kočky mají doma svoje kadibudky 😉
Ach jo. Vím, že jedno opomenutí, jednou porušená pravidla mohou mít fatální následky.
Zaplaťbůh když nejde o život a jde jen o h… (tentokrát Ančino) 😀
Díky Vave, tenhle pohled jsem potřebovala (h)
Jj, taky jsme jednou zapomněla cokoli na e-e. A zrovna se Riky (choďák) jal udělat obří hromadu přímo na uržovaném trávníčku u domu lidí, jež mám tady ve vsi moc ráda.
Zoufalost mě donutila a došla jsem k popelnicím na tříděný odpad, jež byly asi o 200 m dál a já tam musela chvíli bufetit s jednou nohou v akrobatické poloze (jako na potvoru byly nedávno vysypané). Nakonec mi žlutý chřtán vydal nediravou igelitku a já si oddechla
Vave, jak to děláš? Dobře to děláš. A ne jednou. (clap)
Máš pravdu, jsou jednou, co mají následky napořád. Tak doufejme, že v těchto přpadech se nám podaří to uhlídat na „ani jednou“.
A přitom nezapomeňme na všechna ta „jé, tohle bych taky chtěla, tam bych se taky chtěla podívat, tohle bych měla udělat, tamto se naučit, ale teď ne, jednou“. Neodsouvejme to.
Ano, ano, se vším souhlasím- a ještě bych dodala něco ohledně toho Vave zmíněného prvního dojmu. Kdysi mi jedna paní, kterou jsem v jazykovce učila už třetí rok, řekla památnou větu, když jsem se vždycky do první hodiny v září vyfikla: „Jasně. První dojem nikdy neuděláš napodruhé.“
Vave, hezké jako vždycky. 🙂
Tak to ja som zase exprt na spackane prve dojmy. Mam ich celkom dost ulozenych v zbierke mojich nocnych mor. A o premeskanych prilezitostiach uz ani nehovorim. No co uz, v pozdnom strednom veku uz sa asi tazko prevratim naruby a zmenim sa na briskne reagujucu a prilezitosti vyuzivajucu bytost. Ale ma to aj dobru stranku – uz ma to az tak netrapi 🙂 . Vsetkym pekny (sun) den a Vave zase raz vdaka.
jééééé, Matyldo, „První dojem nikdy neuděláš napodruhé“ – to je dokonalé, svou jednoduchostí a absolutní logikou 8)
Přeju všem krásný den! (h)
Za chvíli jedu na celopodnikové školení mimo Prahu (a mimo net) a vrátím se až večer. Je mi líto, že to teď ak vychází, ale už je to snad na delší dobu naposled, co nebudu moct reagovat on line.
Vave díky! Pořád chodím včas do práce ( snažím se (sweat)) a jednou se trošinku opozdím a zrovna volá z Evropy někdo důležitý!! Ehm, ještě tady není…. tohle je fakt k vzteku a stačí “ jednou“.
OT: Ioannino, březnová mandala je krásná, i cesta na severozápad, neputuješ ty nějak ve světech?
Jen by mě moc zajímalo, co přechází Orion… 😀
Posílám fotku, jen tak.
http://www.astro.cz/apod/ap110406.html
Nic, on lhal. 😀
(A já měla málo času na vymejšlení něčeho aspoň trochu pravděpodobnýho, tak jsem tam práskla největší zřejmou nehoráznost, co mě napadla. Tady detaily z hlavy nedávám, tady potřebuju spooooustu konzultací.)
Fotka je nádherná jako vždycky! Ty červený kousky…
Pěkný kousky! To jsou oblasti, kde se rodí hvězdy! Já, když jsem poprvé viděla Hubblovskou fotku Orlího hnízda (to je detailní snímek, kde už jsou vidět ještě skoro nezářící globule, které se potom smrsknou do hvězd), tak jsem nějak měla dojem, že vidím zázrak. ˇUplně jsem z té první fotky – pak už jsm jich viděla dost a dost – byla naměkko.
Taky si myslím, že jsu živý. Všechno (krom betonových a plastových lidma vyrobených věcí) je podle mě živý. A vidět rodící se hvězdu je asi stejně krásný jako vidět rodící se štěně. 🙂
(Dyš já sem lájk, já jenom koukla a nepřečetla… 🙂 Stejně mně ty tvoje výklady řeknou víc než suchopárný vědecký. Líp se mi to pamatuje.)
On takový beton, když se dostane doruk človíčkovi, co umí…
http://www.greatbuildings.com/buildings/Notre_Dame_du_Haut.html
Nebo tady:
http://en.wikipedia.org/wiki/Fallingwater
Jo, to je krásný dílo. (f)
Ale já myslela něco jinýho – že lidi, zvířata, kytky, kameny, planety, hvězdy a to všechno žije – a věci ne. Ne že by nebyly pěkný, jenom nežijou.
Ale možná že můžou žít, že do nich můžeme předat trochu z našeho života. Některým hodně milovaným věcem se to stává… Nevím. 🙂
A Brasilia taky není špatná…
(f)
http://en.wikipedia.org/wiki/Brasília
A co tohle (chuckle) ?
http://www.zdarskypruvodce.cz/2010/06/sochy-od-zdarskeho-umelce-michaela-olsiaka/
Toho mamuta jsem viděla vznikat – teď jsem si vzpomněla! To bylo hrozně zvláštní setkání… zničeho nic člověk a sochá cosi a já brepta se jdu ptát… 🙂
Hele, tahle fotka … a tvoje Cesta na severozápad :O Vidíš tu podobu?
Vidím! Ona ji sem Veram asi nedala jenom tak. 🙂
Spirály jsou vůbec úžasná věc. 🙂 (h)
I když místopřísežně prohlašuju, že jsem namalovala Cestu dřív, než jsem viděla tuhle fotku. 🙂
Jé, to je krása….
Asi trochu jo. (blush) Díkec. 🙂