105×148: Místo

 Těžko bych asi spočítala, kolikrát jsem Ance zavelela „místo“. Přesto je to povel, který nemám moc ráda; zdá se mi, že omezuje její svobodu snad ze všech nejvíc. Psí odborníci mi asi vysvětlí, že můj pocit je nesmyslný, ale u povelu „čekej“ nebo „k noze“ ho prostě nemám.

Uznávám ale, že se povel „místo“ někdy náramně hodí. A co bych byla za to kdysi dala, kdyby se alespoň občas dal tento povel použít na děti. Jenže to není vůbec snadné, o tom by asi nejvíc povyprávěly paní učitelky z první třídy. Rodiče nejen předskoláčků používají nejčastěji kombinaci dvou povelů, a to „místo“ a „volno“. Přičemž tím „volno“ je míněn třeba prostor pískoviště nebo vymezená oblast sídliště, zahrnující školní zahradu, hřiště, lesík u potoka a prolejzačky.

Teprve po letech jsem se dozvěděla, že synáček se svým nejlepším kamarádem vymezenou oblast občas opouštěli a vydávali se tajně na Václavské náměstí, kde pod prodejními stánky sbírali spadlé drobné. Toto přilepšení ke kapesnému provozovali asi tři roky, přibližně do čtrnácti. Pak si prý už na to připadali moc velcí. A taky na Václaváku došlo k výměně stánku za nové, pod které se špatně dostávali.

Dozvěděla jsem se to od kluků až o tři roky později, když jsme sjížděli Berounku, a samozřejmě bylo pozdě se bát nebo zlobit. Spíš jsem ocenila jejich vynalézavost, odvahu i to, že neváhali vynaložit určité úsilí, aby si přilepšili. Za cenu toho, že opustili vymezené místo.

Je to tak, mám slabost pro ty, kteří přikázané místo dokáží opustit. Příliš dobře si pamatuju, jak moc mi vadilo, že se nás za bývalého režimu pokoušeli držet na určeném místě – a na krátkém řetězu. Vlastně jsme neuměli nic jiného, než respektovat „místo“, a když se pak řetěz uvolnil, spousta lidí se rozeběhla na všechny strany, bez ohledu na cokoli.

Ale tak by to s tím místem přece být nemělo. Člověk by měl mít právo si místo vybrat. A samozřejmě by měl za své rozhodnutí nést odpovědnost. A měl by ctít místo toho druhého. Mé místo. Tvé místo.

Naše místo.

Aktualizováno: 15.3.2011 — 20:34

142 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Vave, děkuju za další úžasnou 105. Zase jsi trefila…dokonale. Tak nějak mám pocit, že celý život pořád hledám místo…a snažím se nezabírat místa druhým…žít a nechat žít. Jestli své místo najdu, nevím…ale vím určitě, že tady na Zvířetníku je báječné místečko, kde je člověku moc dobře při čtení 105…a dalších úžasných člověčích a zvířecích vyprávění.

  2. Ach jo, to jsem zas neco vymnoukla. (wasntme) Chet byl dopoledne objednany na preventivni prohlidku strev, pri ktere pacochum davaji sedativa, takze klinika trva na tom, ze tam nekdo musi byt k odvozu autem. Klinika jela se zpozdenim, tak jsme se domu dostali asi o pul druhe, a jeste jsem mu musela vyzvednout lek, takze uz nemelo cenu jet z venkova zase az do centra do prace. I hrala jsem si na domacnost a rozhodla se, ze zapnu sebecistici program na elektricke troube. Vnitrek trouby je tmavy, nahledla jsem, nic zavadneho nevidela, a zapla to.Vzhledem k velmi vysoke teplote se za chvili dvere trouby samozamknou. Po nejake dobe na opacnem konci baraku cmucham, ze se neco pali. A hele, kuchyn zahalena cernym dymem, ktery se line ventilem ze sporaku. Vtipne jsem program vypnula, ale dvere nesly otevrit. Nakonec Chet odstavil sporak a vypnul ho ze zdi. A furt se mi zda, ze se tam pali neco plastoveho. A Chet nasadil takovy nevinny vyraz kombinovany s „Aha“ a rika no, nedavno odpadl plastovy drzak z te lopatky co s ni vyndavam pizzu z trouby… a treba tam mozna zustal. (headbang) A ono opravdu jo. Teda po otevreni uz to nevypadalo jako drzak, ale cosi rozlozeneho na prvocinetele. Odsekal to majzlikem. A to jsem v nedeli vyprala vsechny zaclony a ususila je na slunicku a vcera jsme povesili zavesy z cistirny. Takze vetrame a budeme vetrat dlouho, ale nastesti jaro je v plnem proudu a ty zaclony se holt vyperou znova.

    1. jooo, blahoslavena budiž předjarní lenost!!! ještě že to odnesla jen ta lopatička! (rose1)

    2. Uááá (rofl) (rofl) (rofl) Teda nepřeju ti to, Hani, ale směju se (rofl) Trouba s pyrolýzou nebo jak se to jmenuje byla až do této chvíle můj sen (chuckle)

      1. Už snad není? (chuckle)

        Hani (inlove) , moc Tě lituju :* – ale taky se tu docela nahlas směju. (rofl)

        1. Ale je, protože já bych troubu nevypnula a nechala bych proces proběhnout do konce. Pak bych jen smetáčkem vymetla trosky lopatičky (rofl) A protože mi ČEZ poslal slušnou dividendu, měli jsme k večeři krevety mňam mňam a jsem zvědavá, jaký bude za chvíli Mlsotník 🙂

    3. nádobku a do ni houbičku na mytí, klidně větší a ocet a nechat v kuchyni nebo roznést po jednotlivých místnostech, pohlcuje to pachy, houbičky pak vyhodit….větrat také, ale tohle funguje….

  3. Vave, to je zase výživná 105 (sun) . Někdo má problém s hledáním vlastního místa až do dospělosti. (chuckle)

    1. Tak ti nevim Zdeni. Ale byly tu a tam volby v USA, spis statni nez federalni, kdy jsme si s Chetem rikali, ze to potrebuje frtana volit toho lepsiho mezi horsima. Holt nejsou lidi….

      1. Já nevím, kde se ty „nominace“ vzaly (tedy jak vznikla ta www stránka a kdo ji založil), ale skoro všechny jsou úplně absurdní.

  4. Jo, a jeste drzim palce vsem potrebnym – Matyldy babicce, Vave tchan, Karoliny kamarad a jeho maminka, Karakal (a Rysikovi, aby neplakal/nevztekal se) a Samovi parasutistovi ve Vranem. (h)

  5. Vave, opet zamysleni nutici k zamysleni, a to nejen o mistu psim. Spis vlastne o tom svete.

    Ale k povelu „misto“. Az teprve ted jsem si uvedomila, ze je to povel – neznala jsem to. Ale jaksi intuitivne jsem tohle mela zavedeno pro Grizzlinku. nechtela jsem, aby se male stene potulovalo v noci bytem a pachalo pripadne nepravosti. Tak jsem pro ni mela deku u me strany postele, tam dostala oblibenou piskaci hracku a piskotky a lakala jsem ji tam takovou rikankou: Where does the puppy go? A trochu jsem popostrkovala. A kdy zalehla, tak jsem spraskla ruce a rikala „That’s where tye puppies go!“ A vydrzelo ji to celych 8 let, nez jsem sla zalehnout, jen jsem rekla zacatek Where… a uz cupity dupity a tam vydrzela az do ran. Taky to byla posledni veta, co jsem ji septala do ucha…

    Jakey ma zase „sve misto“ cely dum. Ten pes nevydrzi venku sam, kdyz ja jsem uvnitr. Umi delat tak zoufale zvuky a svesi usi a nos – ze by i sklenene oko se orosilo.

      1. (h) Jo, ohromna chlupata moudra a vesela Grizzly. Tam se CD opravdu vytahla, kdyz jsme v utulku nakonec dosli az ke kleci s osmitydenni chlupatou kulickou s veselyma ocima. Byla po matce husky a nas vet vzdycky tvrdil, ze je v ni i neco vlciho.

  6. Hlásím se po několika dení absenci. Zaregistrovala jsem zvýšenou akutní potřebu palečků na několika frontách, tak držím (y)
    U nás to vypadá, že se blýská na lepší časy. Tak snad se to zase nezhorší, blýskalo se už jednou a pak bylo o to hůř. Rysík užívá týden doma a my jsme se pořád nerozhodli, co uděláme příští týden. Představa, že předvede babičce scénu jako při posledním předávání, nás nutí hledat jiná řešení, než odvoz pryč. Doma byl hodný, ale je pravda, že mu MLP na ten týden připravil docela výživný program, tak neměl čas se nudit.
    Článek i komentáře poskytují témata k zamyšlení. Naše kočky nelezly do postelí, jedna schazovala předměty a jedna vylizovala tuk z pánví a jiné dobroty. Na to stačilo zavírat dveře do kuchyně. Nesnesla bych zvíře v posteli. Mám lehké spaní, všechno mě vzbudí. Nesnesu v posteli ani Rysíka, strašně se vrtí. Jsem celkem ráda, když vím, kde je mé místo, ale na druhou stranu nevím, proč bych ho neměla opustit, když mám tu potřebu. Nerada omezuji druhé, radši se dohodnu na nějakých mantinelech.

  7. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Z policejního záznamu:
    Pachatel byl v takovém stavu, že na naše zavolání „stůj“ upadl. .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
    a přemýšlejte o svém místě na tomto světě. ~o)

    1. Ze soudního spisu:
      „Vy máte dítě z předcházejícího manželství?“
      „Ano.“
      „Je to syn?“
      „Ne.“
      „Je to dcera?“

      1. YGO! To se nedělá, takhle uprostřed přestat. Teď nevím, co vlastně ten člověk měl! 8-|

  8. Přiznávám, že povel „místo“ jsem psa nenaučila. Ani jsem se o to nesnažila. Nevadí mi, že pes mi sedí za zadkem, kdykoli něco dělám, návštěvy bouřlivě přivítá a pokud směřují do mé pracovny, uloží se do košíku sama. Pokud ne, po uvítání si klidně lehne na zem, pokud se cpe na pohovku, nechá se vyhodit. Učit tenhle povel psici, která viditelně trpí, když není se mnou nebo jiným členem rodiny, mi přišlo zbytečné. Konec konců byla vyšlechtěna jako společník a klínový povaleč, takže nehodlám jít proti její přirozenosti. Momentálně mi leží u nohou- a tam je její místo, ne?

    1. my jsme měli pro Akimka i pro oba bassetíky povel “ lehni někde“… tak se zašili na nějaké pohodlné místečko, odkud na nás viděli. Akim neměl pelíšek celé mládí, protože všechno s velkou radostí rozcupoval. až s příchodem věku a staršího basetíka Arčího se ustanovil pelíšek, protože Arčí ho chtěl = silná deka u topení, hned vedle pohovky. tam samozřejmě pak probíhala kolotáž psů a koček, protože pelíšek hezky voněl a byl odtamtud přehled 🙂 na stará kolena Akimek uchvátil kočkám látkové doupě, to si vytvaroval po svém a chodil do něj spát. no, nakonec byl taková kočička psí, tak to holky kočičí respektovaly a se ztrátou majetku se vyrovnaly celkem bez potíží 🙂 psové jsou různí – někteří jsou zase takového založení, že by nepřítomnost “ místa“ v bytě považovali za nejistotu. umím si představit, že by náš pes takové místečko měl, ale jen na to, aby věděl, který kus bytu mu bezvýhradně patří, čili my lidé mu tam nelezeme 🙂 povel by nepochybně byl vydán takto: běž si do pelíšku, maminka má nepsí návštěvu 😀 jinak považujeme za samozřejmé, že pes domácí rajzá po bytě vždy páníčkovi za patami…pravda, je to trošku rozdíl, když je stopařem ši-tzu nebo dospělý ridgeback 🙂 btw: byla jsem kdysi na návštěvě u PetryK. a naprosto mě uchvátil Ešusí bydlík a chlebové šachy před odchodem do práce 🙂 a nutno dodat, že jako vždy Vave trefuje hřebík na hlavičku… děkujeme, Vavísku (rose1)

  9. Přeju všem krásný podvečer a děkuju Vám za komentáře a pochvalná slova. „Místo“ a „volno“ může mít tolik významů …
    (h) (h) (h)

  10. Milá Vave, zase hezké k zamyšlení. No u lidí to „místo“ (či jeho změnu) někdy určí čí vymezí životní nespokojenost, nebo také srdce (můj případ). Američani mají dvě rční „Kde je srdce, tam je domov“ (Home is where the heart is), a větu z jedné písně „Doma je tam, kde pověsím svůj klobouk“ (Any place i hang my hat is home). A když je lidem či zvířatům na takovém místě (pelíšku) dobře, rádi a dobrovolně se na něm uvelebí i když mají třeba občas pocit omezení.

    Pro naše kočky je „místo“ celý dům. Svobodu pohybu mají neomezenou, jediné kam nesmí je bar a nízká knihovna, protože na poličkách toho prvního jsou křehké sklenice, na druhém rozestavěné skleněné figurky. Láká to tam hlavně Dixie a když na ní zařvu, zabrblá na protest, ale seskočí (dřívě si pamatuje, že dříve za to byla postříkaná vodou). Smoky má v domě dvě oblíbená místa a těch se drží. Dixie je naopak mění podle nálady. Má sice také několik svých pravidelných leháren, ale pak jí nějaké nové místo zaujme a je na týden, dva její nejoblíbenější koutek. Když se chci přesvědčit, že jsou obě kočky uvnitř domu, nevolám je, ale sama je hledám. Právě proto, abych objevila Dixinu novou schovávačku a příště, při odchodu z domu jsem už šla najisto a zkrátila si hledání.

    Fenka Trixie také na žádné místo nevykazuji. Jak psala Beda, kdybych jí měla nařídit, aby se šla někam posadit a ona odtamtud vrhala nešťastné pohledy, dlouho bych to nevydržela. Jediný povel „místa“, zavelím tehdy, když dostane „koženou kost“. Pokud si jí nechce jí žužlat na zahradu, odvedu jí k jejímu polštáři v domě, na něj roztáhnu velký ručník a nařídím jí, ať si slintá tam. A ona poslechne.

  11. Přišla mi SMS od Karolíny: Pepova maminka už je v nemocnici taky! Upadla v předsíni a těžce se zranila. Jdu tam.
    ;(

    Pepovi i jeho mamince: (y) (h) (y)

    a Karolíně: (hug) a :*

    1. TO je mi moc líto. Držím jim oběma palce, ať se oba uzdraví. (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y)

      1. To je teda nadělení, chudák paní i syn……asi by dcera přece jen měla přerušit lázně, když má část rodiny v nemocnici…., no nevím, nechci poučovat ( když jsem to „poučování „dole tak zdrbla). Držím palce

        1. Já jsem v tomto smyslu začala něco psát, ale pak jsem nechtěla být za tu zlou. Nicméně tento názor sdílím. Pokud si dcera neléčí nějaké vloženě akutní záležitosti, měla by nad setrváním v lázních pouvažovat. Ale je to jistě dávno dospělá paní a měla by vědět, co dělat.

    2. už jsme se sharkou probraly některé právnické aspekty nastalé situace…a držíme tlapky i drápky, aby to dopadlo dobře pro starou dámu i jejího syna…i v tomto případě se jistě CD a boží mlýny postarají, aby každý dostal po zásluze… (rose1) (cat)

    3. Achich! 🙁 A to jsem pevně věřila, že letos bude líp.
      (y) (h) (y)

      (tchán je na hadičkách a po neděli ho převezou do Motola.)

      1. Tak u nás je snad trochu obrat k lepšímu, ale jen snad- babička kašle tak, že to otřásalo s celým rehabilitačním oddělením, tak dostala atb a rentgen potvrdil, že jí začíná zápal plic. Snad to chytli včas…

    4. Propána! Když malér, tak pokud možno co nejhorší… Držíme všechno, co je doma (y) (y) (y) a hlavně Karolíně (hug)… držte se všichni!
      Něco lítá ve vzduchu – tatínek mé kolegyně si naštípl obratel (taky starý pán přes osmdesát), když pomáhal na nohy svému dobrmanovi (tomu je prozměnu skoro 13 a mizerně chodí…) Lidi, ať už je to jaro, takhle to nejde dál…

    5. Jejda, jejde. Než jsem dopsala můj komentář, tohle se tady objevilo. Když přší, tak leje. Tak fest tisknu palce, aby se maminka i syn co nejdříve uzdravili. U staré paní bývají pády opravdu nebezpečné a synova hospitalizace jí síly nedodá. Tak držím (y) (y) (y) A Karolíno jsi úžasná. (h)

      1. Propánakrále, ne, ne, a ne! Ten prostřední šmajlík se tam nějak vetřel!!! Držím všechny palce, kamarádovi i mamince a Karolino, veliké díky! (f)

  12. Vaví, díky! Tradičně moc pěkné zamyšlení. Hmm, často mám dojem, že většině lidí vlastně povel „Místo“ vyhovuje. Ó, jak snadné, bezpečné a pohodlné. A je na co se vymluvit. Svobodně se rozhodnout pro své místo už si žádá odvahu, trochu rebelského ducha a hodně zmiňované zodpovědnosti – tedy pokud se to jaksi nemá zvrtnout v teror okolí.

    V této souvislosti jsem si naplno uvědomila, že byť se bytem prohání kočičí trio, kočičím člověkem nikdy nebudu. Právě proto, že mám ráda svobodu s respektem k druhému. Se psem se domluvím. Bez buzerace a drilu si vyjasníme pár základních pravidel, která nám oběma dají ve výsledku víc volnosti. Pes ví, že kde to jde, má maximální volnost, ale že všude to možné není (a až na ukřivděné pohledy při ehm odvolávání od háravek a exkrementů to respektuje). Pejskařství je pro mne parťáctví, bezeslovná souhra.
    Kočka si vždycky bude dělat co chce, za každou cenu. Neřeším, že šplhají od linky přes knihovny po lustr; nedobrovolné vegetariánské obědy (moje blbost, že jsem líp nestřežila, že 😛 ); hlodavce v bytě (od čiperných zviřátek po trosky v různém stadiu rozkladu); že se budím jako paragraf, protože přes množství pelechů se všichni miláčkové válí na mojí peřině… Ale když se kocour rozhodne ustlat na mým ksichtu a skáče zas a znovu a neváhá se přidržet drápy; když zas a znovu o půlnoci pláchnou do chodby baráku a spaní se odkládá do odvolání, tedy milostivého kočičího zaškrábání na dveře (a nechat tam ty bestie do rána nemůžu, protože sousedovic stafford by s nimi udělal krátký proces); že namočí do připraveného batohu atd.atd. Neberu jim jejich svobodu, ale vadí mi, že (z mého pohledu svévolně) omezují tu mou.

    1. Inu, Louk, ty jsi prostě PSÍ, a nic s tím nenaděláš (a taky proč 😀 ), já se domluvím na čtvrt pohledu s jakoukoliv kočenkou, naši chlupáči nekradou z linky, nelítají po lustru (pravda, máme asi tři obrovské šplhací stromy) a neshazují porcelán, baští pouze ze svých misek a chodí na své záchůdky… sledují něžnými pohledy své oddané poddané (tedy nás) a kdy mě kocour naposledy podrápal, se ani nepamatuji (tedy, pamatuji, ale je to hodně dávno a mohl jsem si za to sám, protože jsem jako kočkař ještě stále mírně naivní chtěl řešit kocouří spor. To se nedělá.) Čas od času se ráno probouzíme obklopeni čtyřmi kožichy, které nás sledují upřeným pohledem z metrového odstupu a čekají, až se někdo zvedne. Teprve pak vyrážejí za potravou, rozuměj – za námi 🙂 To je prostě magie, my za to nemůžeme, nebo možná můžeme, ale nevíme o tom. Měj se krásně a podrbej Pedrouše, pro toho mám slabost (dog) Zvlášť poté, co jsem viděl ty nové fotky 🙂

      1. A tak mě napadlo – abys nemusela Jejich Veličenstva pouštět v noci domů, co takhle padací dvířka do dveří (tedy, jestli to jde a nemáš třeba pancéřové). Nastavit jednosměrně: domů ano, ven NE!
        Funguje to, i když potřebuju nějakého venkovního divocha odchytit a odvézt třeba k vetovi. Dobrovolně by nezůstal, to ani omylem…

        1. Jj, terro, na oddaného poddaného zjevně nemám ty správné buňky 🙂 . A jasně, je fajn, že jsme každý jiný. Jak to bylo s těmi transfúzemi?

          Obousměrná lítací dvířka, a tím zcela volnou cestu ven, mají miláčci v okně. Na chodbě nemají co pohledávat. Jenže uhlídat tři hbité šelmičky, když se vracíme z posledního venčení se vždycky nepovede. Tahle jejich průzkumnická zvědavost je vzhledem k trhači o patro výš skutečně o nerf.

          Máváme jejich veličenstvům, zvláště pak oblíbenci Dalímu. A vrchnímu kocourovi samože taky (wave) .

          1. Lítací dvířka jsem zatím nezavedla. Vždycky se najde vrátný 🙂 No ale pokud jde o dělení na psí/ kočičí lid, my jsme jasně psí, já i Mušketýr. Sice Polárka je naše milovaná kočka, ale psice je No.1- a rádi bychom časem řady psic rozšířili, řady koček zůstanou stejné. Jenom to nebude hned 🙂 Taky mi vadí, když kočice na protest občurává květináče, což by si psice v životě nedovolila. Sice i tu kočku máme nestandardně komunikativní a ukecanou, ale stejně… fakt jsem víc psí.

    2. drahá Louk, terra mi vzal z pusy, co jsem rozepsala a nedopsala…je to o té transfuzi kočičí krve, kdo jí dostal, je prostě kočičí a bez větší námahy si s kočkami rozumí a ony s ním. pak je soužití symbiozou s vzájemným pochopením a respektem, porozuměním bez mrknutí oka a bez mluvení. kočky mají všechny vztahy založené na definici “ já pán ty pán, vzájemně si vyhovíme“. ale i tady se stane, že se potkáš s kočkou / kočkami, které dělají pitomosti a neodnaučíš, kdyby ses přeskočila…i při sebevětší lásce a úctě z obou stran… Kačenka mouratá jistě sharku miluje a je u ní šťastná… ale blbiny bude dělat nevídané. náš zrzeček si mě osobně vybral jako kotě a čekal na mě, až mi to dojde… to mu ale nebrání, aby spravedlivě nedělil bobky mezi tři záchůdky a místečko za fikusem, protože je prostě hloupoučký. nemá cenu se s tím trápit.. někdy jde trpělivostí vyřešit, co ti z kočičího chování nejvíc škodí, někdy nepomůže prostě nic. důležité je, že víš, že jsi člověk psí – třeba to už ví i CD a další kočky nepřidělí 🙂 člověk psí jsi ovšem excellentní, toho je Pedroník jasným důkazem! (cat) (bat) (dog)

      1. Hi, po náročném dni jsem chtěla upustit páru a krapet se dosekat a vy mi s terrou takhle vezmete vítr z plachet. To sou lidi, žádnou radost nedopřejou (rofl) .

        Díky, Evi, psí nepsí, on se stejně pábitelský vliv terrovic smečky, Pětikočičína a jim podobných nezapře (inlove) . Po pravdě, krev mi upíjí takřka výhradně Vincin. Černobílý rabiát, který nám kdysi jako zablešené vychrtlé nic vběhl do domácnosti a tvrdil, že je dáávno zdejší. Jj, je z rodu, který tak trefně popisuješ, asi by s ním nehnula ani svěcená voda. Výtečný školitel v trpělivosti. Ale ledviňák z něj ještě, navzdory mnoha výhrůžkám, není (rofl) .
        Ofšomž je fakt, že pes je pro mě přirozená volba. Slyšíš, CD? 🙂

        1. úplně to slyším…“Vincku, ty hade, cos to zase…“ (devil) počítám, že dojde i na výživnější deminutiva 🙂 při uklízení zrzkových kočičin se ve mě vždycky probudí oba hospodští dědečkové!! to lítají slova, že by se červenal poručík od dělostřelců 🙂 btw: dlouho jsem tuhle hlášku užívala, než jsem zjistila, že doma mám opravdu důstojníka samohybných houfnic 😀 když ono terrovi mají samé hodné kočičky…a my víceméně asi taky máme kliku na způsobné micinky ( ale to říkám hodně potichu, protože faxová linka mezi mouratým 4kočičínem přes ulici jede 24 hodin denně a Kačenka do ní sype informace pilně) . je spíš otázka, jestli ti CD nesype takové hady v kočičím kožichu, protože jsi trpělivá a vstřícná a ono je nemá komu střelit 😀

      2. Já si myslím, že jsem musela ke kočkám dorůst – to říkala moje neteř, když byla malá. Že jí to či ono nechutná, ale že do toho časem doroste. 🙂
        Možná jsem si musela projít obdobím psím, abych uměla srovnat. Nebo jsem se změnila, kdo ví. V testech jsem vždycky vycházela jako člověk psí i kočičí, ale dá mi stále víc práce dělat Velkého psa, tak si myslím, že do budoucna (doufám, že dalekého), budu jen kočičí.

    3. Jooo – dilema, zda člověk je psí nebo kočičí! Já zjišťuju, že jsem dostala transfúze dvě – do pravé psí a do levé kočičí. Opravdu nevím, koho víc upřednostňuji.

      No jistě – na vycházky si nemůžu pejska vynachválit, taky jako seznamovací prvek s ostatními spolupáníky je nepřekonatelný – a proto vím, že pokud budu mocná fyzicky a psychicky, tak vždycky budu chtít pejsátko! Jsem děsně líná a bez psího popudu bych z baráku nevylezla (wasntme) . A taky by mi chybělo to souznění, které je mezi námi – a ta láska a důvěra a společné štěstí. (happy)

      Ale – kočka je ten nejúžasnější tvor, který dovolil člověku, aby se ho snažil ochočit (naprostá utopie – když to jde dobře, ochočí se člověk, naopak nee). Taková kočka si žije svůj vlastní život, který je téměř neviditelnými háčky spjatý se životem svých bytných – a když je ta správná konstelace hvězd, tak z těch háčků se stane suchý zip – myslím, že já už jeden na serdci mám – nechci už být bez kočky (wasntme) !

  13. (OT) Pripominam, ze pokud prazsti chteji vedet jak se tancuje tango argentino v Praze tak maji kazdy ctvrtek sanci od deviti v Jam Cafe na Narodni tride. Vstup volny, tanecni obuv ci odev neni potreba. Cokoli v cem se odvazite do mesta je dostatecne 🙂

    Začíná bál, báječný bál, hostem je ten, kdo chtěl být zván!
    Začíná bál, jedinečný bál, neváhejte jen a pojďte dál!
    Dávám návrh vám, projděte za mnou jednou z bran …

    1. Jendo, nech toho!!! Jak mě by to lákalo, ale mám to 150 km, takže trochu z ruky… (shake) Ale není všem dnům konec, třeba mi to někdy vyjde. Přeji ti lehké nohy a krásné šikovné tanečnice! (wave)

      1. Znam ale vetsiu z toho moc rad nemam. Sem tam neco na poslouchani a sem tam neco na tanec … ale modernu jen s vybranymi partnerkami. Ja ji moc rad nemam, hudebne moc zajimava a inspirujici nebyva, tak to musim dohnat vyberem partnerky 😉
        A ono to take vetsinou chce uplne jiny styl a drzeni …

        P.S.: Gotan Project – La Revancha Del Tango – Epoca … odkudpak to vsichni zname …

  14. Vave umí! Závěr obzvlášť šumný.

    U našich pesů je povel „místo“ poněkud atypický – znamená: rozplácni se kde chceš, jen mi nesmíš zablokovat cestu k záchodu a slintat na linku.
    Pes, který zablokoval cestu k záchodu, je hluchý pes.
    Pes slintající na linku posílá recipročně na místo mě. Specifikovat to místo raději nebudu.

  15. Pěkné téma, jenže my povel „místo“ nemáme vlastně jako povel. Ale pokud jsme v cizím prostředí, tak rozložím deku nebo pelíšek a ukážu Arince řeknu místo, a znamená to, že tady je doma. Neznamená to, že tam musí být, ale je to její útočiště. Většinou tam ani hned nezalehne, klidně tam nechá spát i jiného psího kamaráda, ale je mnohem klidnější. Bez toho rituálu je nervózní a neklidná. Lehne si někam a hned zas vykočí…Je to komické, ale jak ví, že má někde „své“, tak je spokojená a klidně lehne jinam, třeba pod stůl nebo doprostřed dění a odpočívá nebo spí. 🙂

  16. Řadím se k těm, kdo k smrti neradi velí. Já se ráda dohodnu, ale velet, proč? Můžeme se domluvit, že? No, jsem tak trochu naivka. Náš kocour spíše velí nám, než my jemu. I když z jeho pohledu jsme asi pěkně neposlušné služebnictvo. Dnes ráno mi zazvonil budík, kocour se dožadoval vstupu, já si dala načas. Pak chtěl kocour snídani a já zjistila, že půlka konzervičky Gimpetky už tam nebyla. Dala mu ji o chvíli dříve máma. Takže jsem jeho veličenstvo neposlechla a druhou snídani nedostal – on je stejně bezžeberný druh. Ale je pravda, že občas nás poslechne. Nemáme pokyn ůMísto“. Respektuje ale pokyn „Dolů“. Pravda, v jeho podání to neznamená dolů, ale že musí zmizet z místa, kde se právě nachází. No, v celé naší domácnosti jsou ta místa přesně dvě. Kuchyňská linka a jídelní stůl, tak snad ho zase až tak netýráme vynucováním nějakých povelů. Koneckonců, my se s ním raději domlouváme.

    A Karolíně bude třeba pozlatit svatozář. Sleduji dole situaci s maminkou kamaráda Pepy. Doufám, že to dobře dopadne, a že se dcera nakonec postará, až přijede. Jinak, od jisté doby si o příbuzenstvu iluze nedělám.

    1. Když zemřela maminka, uťala jsem okamžitě všechny vztahy s příbuznými z její strany. To, jak se zachovali, by neudělal ani cizí, natož bratr s rodinou! Taky žádné iluze dávno nemám. Platí známé: „Panebože, ochraňuj mně před příbuznými. Nepřátelům se ubráním sám.“ To hlásal tatínek a měl svatou pravdu.

      1. Tohle jsme zažily s příbuznými z otcovy strany. Taky se po jeho smrti s nimi nestýkáme.

      2. Také jednu část příbuzenstva nemusím, a sice od tátova zemřelého bratra. Je to od chvíle kdy manželka strýce řekla mámě, poté, co jí máma řekla, že v závěti mé tety není zmíněna ani jedna z nich: „No jo, ale ty budeš dědit po Radkovi!“ – čili po mém tátovi a ta paní to řekla na Velký pátek bez tří dnů tři měsíce po jeho smrti. A proti mě poštvala velmi úspěšně mého bratrance se sestřenicí, tak tato paní od oněch památných slov pro mě přestala být tetou a bratrance se setřenicí také, doufám, dlouho neuvidím. Ona toho napáchala více a úplně nejhůře se v posledních 20 letech chovala k mé mámě, proti které poštvala celou svou rodinu. Nakonec je poštvala i proti mě. Tak dost, tohle nemusím.

  17. to je zase téma – svoboda, zodpovědnost… díky, Vavísku (h) (h) (h)

    a přímo k povelu „místo“ – stejně jako třeba terra nerada velím, ani sama představa, že někdo dělá něco, co chci já, aby dělal, mi není nijak vlastní… no ano, u dětí to funguje trochu jinak, resp. tam je holt třeba (do jistého věku) usměrňovat a ani příkazu či naopak zákazu se člověk nevyhne

    ovšem u zvířat, to je jiná proč po nich chtít aby něco dělali podle mne? když mě se právě líbí jejich svoboda? … a po pravdě, zatím se nenašlo nic, co by mi opravdu vadilo, že dělají, tak si ani nepotřebuji dělat to násilí a vydávat nějaké povely – ony by teda stejně neposlechly, že? ale ta situace pro mě zkrátka ani nenastává

    u vydání povelu „místo“ jsem se ale naskytla… to jsem byla u Blážů a je tedy pravda, že Krejg je hodně živý, je takový radostný pejsek, který samou radostí i třeba z návštěvy poskakuje a tančí a může se uvrtět… snad abychom si líp popovídaly, nebo z představy, že mně to jeho bláznění vadí, ho Bláža poslala směr „místo!“… moc se mu nechtělo, ale napodruhé poslechl a usadil se v pelíšku na druhém konci místnosti – a mně v tu chvíli přišel taaaak strašně odstrčený a smutný, že se mi na to ani nechtělo dívat… výchovu jsem jí kazit nemohla, ale nejraději bych se k němu byla rozběhla, z pelechu ho vytáhla, vzala do náruče, pomuchlala ještě mu řekla – promiň pejsánku, už ti to nebudeme dělat

    fakt asi na tyto věci nejsem ten správný typ 😀 😀 😀 😀

    1. Chápu Tě!
      Teď jsem šla chlapečky zkontrolovat a už z chodby slyším pláč. Melíšek seděl za dveřmi a plakal srdceryvně. „Mňoumňoumňou… opuštěnej kocourek….. mňoumňoumňou..“
      Nevím proč. Ríša se Zrzíkem spali jedn na parapetu jeden v křesílku, jen Melda plakal po mamince. Dlouze se nechal pohladit v náručí a vrněl, pak dostali tyčinky a šla jsem zase dolů.
      Ale bylo mi ho líto! Dneska skončím dřív, od 17.00 mám schůzi Autoklubu, takže budou sami trochu déle.

      1. vopuštěnej,protože ti dva neměli na hraní a jiný aktivity náladu a spali, tohle mi chodí žalov at Noriska nebo Kačena..že když si chtějí hrát,tak ostatní spí…Pitina si občas požaluje, že ji buděj …ono máš všude něco… 😉
        Ráno ke mě přišl akačenka a radosti vyskočila na postel, že mi projeví svoji náklonnost a ve výskoku mi málem vyrazila voko…protože jsem to nečekala a do výskoku jí strčila hlavu..no jo, tak jsem chovala Kačenku, usykávala bolestí a z voka tekl proud slz. (sweat)

        1. No vidíš, jaká je Kačenka muchlací kočička a ty jí pořád jen podsunuješ nějaké neplechy. (chuckle)
          Ve tři jdu domů, pomuchlám hodinku a v půl páté prchám na schůzi a pak do postele. Nějak mi není 2x, ani po stránce psychické ani po stránce fyzické, necítím se ve své kůži. Sice déšť byl nutný, ale pohled z okna moc nálady nepřidá. Nevím jak v Pardubicích, ale tady je tma a nevlídno.

          1. Já nějak nevím, jestli ten hromotluk Kačenka je muchlací….ona je taková neskladná…ale není s ní nuda 😉 v Přelouči i v pardubicích je zataženo,občas padá voda a je tu depresivně spavo. Ráno jsu na předoperační vyšetření,tak dneska dojdu domů,dám koupel,připravím si věcoi na sebe a zalezu do pelechu a budeme si s holkama (cat) asi hrát na spaní….to nám jde moc dobře…

          2. Já nějak nevím, jestli ten hromotluk Kačenka je muchlací….ona je taková neskladná…ale není s ní nuda 😉 v Přelouči i v pardubicích je zataženo,občas padá voda a je tu depresivně spavo. Ráno jsu na předoperační vyšetření,tak dneska dojdu domů,dám koupel,připravím si věci na sebe a zalezu do pelechu a budeme si s holkama (cat) asi hrát na spaní….to nám jde moc dobře…

            1. Držím palce! (y)
              Dej pak vědět, ale tohle vyšetření je maličkost a budeš v pořádku.

              1. vezmou krev, poslechou srdíčko,udělají nějaké kejkle a nakreslej si pár křivek a sinusoid…dají mi šampusku a já se půjdu trefovat..no to bude radost…a já nevím, co ještě budou dělat..už ať to mám za sebou… (whew)

        2. My s Meldou máme ten ranní oblíbený rituál, kdy já ulehnu na záda, on mi vyskočí na břicho, natáhne kocoura a nechá se hladit. Dneska se mu zdálo přiliš dlouhé mé přetáčení, tak mi vyskočil v plné parádě na bok. Moc se tam neudržel, spadl na pohovku a málem i z ní a děsně ho to psychicky rozhodilo.

          1. Na mě spává Noriska, ta už to má vychytaný,jak se začnu převracet, tak se zvedne,vybalancuje to nebo seskočí a hned jak se uvelebím, zase vyskočí…Pidikočka mi spí občas v nohách,jak jima začnu mlet, dostanu drápatou packou, abych toho okamžitě nechala. Přece jen je maličká a bojí se o sebe 😉

            1. … dostanu drápatou packou…. to je kulantně řečeno (rofl) No, j jsem včera kocoura provokovala. Usadil se mi na klíně, ale ono se to nedá vydržet celé hodiny v jedné poloze, nehledě na to, že je třeba také něco dělat. Tak jsem mu nakonec začala velmi jemně hladit pacičky. Mě totiž fascinuje, jak dokonale příroda kočky v tomto směru vybavila. Jejich pacičky je něco tak dokonalého a jemného, prostě k uňuchňání. Jenže kočky vědí, že si na packy musí dávat pozor. Kocour to chvíli snášel, pak mi právě těmi packami s polovytaženými drápy ruku jen tak zachytil a přidržel. To abych to nedělala. Já vím, že nechtěl, abych pokračovala, ale nevydržela jsem a ještě ho pošimrala na bříškách prstíků. On je zlatíčko, nesekl po mně, ale za nějakou dobu jsem ho tak otrávila, že seskočil. Po pravdě řečeno zrovna, když už mě skoro braly křeče do nohou. Slibuji, že příště už ho zlobit nebudu. (rofl)

  18. Vave jako vždy – móóc zajímavé zamyšlení. Já jsem taky už psala, že mám problém s povelováním, a proto mám odjakživa pesy, se kterými se z větší části domlouvam pohledem. Povel místečko používám jen v případě, že pesové jsou otravní pro návštěvu – nás doma prostě asi nikdy neotravují (rofl) V kuchyni i jinde (třeba mezi dveřmi) je všichni překračujeme, pokud tam zrovna odpočívají nebo se tam umístili ze strateg. důvodů, aby měli přehled přes celou smečku… Ale naprosto souhlasím s povelováním v případech, kdy jde o bezpečnost toho, za koho momentálně cítíme zodpovědnost, což při mých zkušenostech byly hlavně děti, ale pár let jsem tuto zkušenost měla i s prarodičem stiženým tou „Rózou“ a to pak velí „místečko“ bohužel s bolestí v srdci….

  19. Tak – a Blesan odcházející s konferenčním stolkem a plechovkou šprotů mě zbavil schopnosti cokoliv napsat 😀 Přesto to zkusím. Už jsem tu kdesi říkal že velím nerad. Opakuji, k smrti nerad. Takže tě, Vave, naprosto chápu. Naštěstí kočky na povel „místo“ obvykle neslyší, natož aby ho dodržely.

    Obecně si ale myslím, že i tenhle povel je bohužel nutný, a to nejen u psů, ale i u lidí. Jen by se měl používat v situacích opravdu závažných, aby byl něčím mezi blikajícím majáčkem a sirénou. Příklad? Občas bereme s sebou na kratší vandry dcerku naší dobré kamarádky. Je to moc prima holka (8 let), do nepohody, pohybově nadaná a s tréninkem „venkovského uličníka“ v těle. Ale je to temperamentní neřízená střela, a protože ji fyzicky nic neomezuje, je schopná vletět po hlavě naprosto kamkoliv. Bohužel, když jde do tuhého a já zařvu“Stůj!“ – fakt to nedělám často -pokračuje v padání ze skály (zkoumání tenkého ledu, dosaďte, co libo) a diskutuje se mnou, proč se má zastavit. V tom okamžiku mi kouká z oka vražda (ale dívám se jinam, aby to neviděla). Našim dvěma „kočenkám“ se ten povel sice nelíbí o nic víc, ale alespoň se zastaví okamžitě a plamenná diskuse následuje 😀

    Jo – a vůbec, ale vůbec nikdy by se tenhle povel neměl používat jako politická zbraň. Lidi odvyknou zodpovědnosti za vlastní kroky – a pak ty následky…

  20. … bez ohledu na cokoliv. … To je ten problém – „mám právo na všechno“, ale žádné povinnosti a žádný ohled. Asi to ještě moc neumíme, žít na svobodě.

  21. Hmmm, přemýšlím tady nad tím.S povelem „místo“ u psa problém nemám. Používala jsem ho fakt jen v případě, kdy pes otravoval, zlobil, prostě si určité umravnění zasloužil. Jinak jsem ho s klidem stokrát překročila – ležel co nejblíž u mě v kuchyni, já vařila a on překážel. Byli jsme spolu.
    Nemám ráda vodítko na procházce. Myslím tím procházku ve volné přírodě. Měla jsem konflikty s myslivcem, který mě buzeroval, že nemám psa na vodítku. V lese, kde jsem sami, nikde nikdo. Zvěř psa nezajímala, jeho starostí bylo očuchat všechny zprávy a mít na starost paničku, která by bez jeho dohledu určitě zabloudila, protože píše smsky a vůbec je duchem nepřítomna.
    Díky Vave.
    Mám nový noťásek a Zvířetník se mi otvírá bez problému. Tak vás všechny moc zdravím.

  22. OT ze dvou MÍST:
    U GORILKŮ přibylo poslední dny strkanic a prudění, i když Bikirce jsou kotrmelíny šumafuk. Snad bude lepší nálada zítra, kdy zasloužilá máma Kičinka slaví sladkých 18 a bude oslava a (^) a (party)
    Že je to stále praštěná puberťačka a dětičky mají být po kom neřízené, dokládá toto video:
    http://dana999.rajce.idnes.cz/Video_-_Hrava_Kijivu_2/#VideoJoiner110316153544.jpg

    U SLONÍKŮ je to furt vo nervy, Punťa celou středu nepil, až k večeru se podařilo maminku podojit a pak i přirozené napití, ách jó.

      1. Teda to je nervák – já už raději palečkuju (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)

      2. Semo tamo sleduju články na NZ i Bětulásčí hlášení, třá se slonice bojej o MÍSTO, v zajetí maj prostory člověku velké pro slona žalostně malé. Třá si nechtěj vychovávat někoho kdo jim za pár let šlápne na hlavu. Nebo jim jen ubere svou prostorností jejich už tak malej prostor. Co takhle slonům zvětšit teritorium. Čekání na potomka bylo dost dlouhý na postavení kusu výběhu, který teď mohli otevřít.
        Můj třipsín sakra dobře ví, že příkaz MÍSTO je „jděte mi z očí a TEĎ mýho prostoru „. Někdy postrádám citlivost,trpělivost, čas nebo nervy na zvládnutí malého bydla (mea culpa) a rozhodnutí starat se o tři pejsy. Oni mě znaj, zalezou na dobu ohrožení a když se mi odpustí pára s udivem si všimnu že jsem zase zalehnutá psama. Máme to tu maličkej ………..ale blázinec.

    1. málokdy to sem píšu,ale tohle díky Tobě sleduju..tak to sem dávej pořáááád (clap)

  23. Víš, problém je v tom, že k volnosti je nezbytně nutná zodpovědnost. Což u psa úplně nejde. Tak musíme psy občas omezit, třeba tím povelem „místo“ nebo přivoláním, nebo nějakými zákazy. My, lidé, už máme zákazy zabudované v sobě a dáváme si je automaticky. A když ne, přijde povel (zákon…). Pes má některé také zabudované (nevenčit se v bytě…). A čím víc věcí má pes zabudovaných jako sebekontrolu (výchovu) tím méně zákazů musí mít. Třeba neřeším samoobsluhu ze stolu, prostě vědí, že ze stolu se nesmí (a to i když nejsme v místnosti, něco zapomeneme přes noc… ). Obtěžují jen psí návštěvy, pokud si jich někdo nevšímá, nechají ho (jen výjimečně je zavírám před řemeslníky, nepsí návštěvy k nám nechodí, málopsích si holky nevšímají).
    Povel „místo“ holky neumí. Umí „zůstaň“ jako takzvané „odložení“, ale doma ho mají velmu nerady. Nejčastější domácí povel je „nevotravuj“ případně „vypadni“, což je určité zavrčení, které jim naznačuje, že jejich asistence je opravdu nežádoucí. Celkem to funguje (a není to samozřejmě míněno jako hrubost, ale výraz odmítnutí „pomoci“ psa). Mají jakési podložky, na kterých leží častěji. Ale „místo“ mají všude, tak se na něj špatně posílá. Ovšem když máme psy na hlídání nebo na návštěvě, jsou u nás hodní. Zaměstnáme je, takže jim na blbosti nezbyde energie. Velmi rychle zapadnou do smečky a „neotravují“. Řekla bych, že chuť překračovat zákazy (nemyslím buzerace, myslím běžné a rozumné zákazy) je do značné míry dána tím, že se dotyčný nudí, má málo zábavy a vzrušení. Člověk i pes je stavěný na určitou námahu a stres a psychickou zátěž a pokud nemá ani dolní hranici, má „roupy“. Ale to by bylo na víc, než jen poznámku pod čarou…

    1. Milá Evo, to jsem ale ráda, že ani u vás není Místo! Já jsem si myslela, že jsem divná. Pelíšků mají psi dostatek v různých částech domu i venku a střídají je podle nálady, teploty a naší přítomnosti. Takže povel „místo“ se u nás nevyskytuje – jen než je dám spát, tak ukážu na deku a řeknu „hop na místečko a dobrou noc“, což mé city nezraňuje 🙂 Jejich už vůbec ne. Je ale fakt, že ovčáci mi obecně připadají jako klidní psi – když se venku vyblbnou, tak o nich doma takřka nevím – pokud si nehrajeme. Takže je vlastně na místo ani posílat nemusím.

      Jinak hlášení z hárací fronty:
      Vcházíme do kritických dní. Berry sice přesně neví, co by chtěla, ale chápe, že k tomu potřebuje psa 😀 Kazan opustil otcovský model chování a přešel do módu „sem s ní – Kazaňta budou stejně nejkrásnější“ (tmi)
      Včera jsem navšívila Bubu, která rukou dovednou spíchla Kazanovi pás cudnosti – tedy antikoncepční kaťata. Díky tomu budou moct být spolu s Berry v jednom domě, byť ne v jedné místnosti. Ještě včera je stačila od sebe dostat hovězí kost – dnes po ní ani nevzdechnou. No jo, bude hůř! (tmi)

      Včera jsem nebyla, ale poctivě držím palce všem marodům – Josefovi od Karolíny a jeho mamince, létajícímu Samíkovi, tchánovi od Vave i babičce od Matyldy… (h) (h) (h)

      1. „než je dám spát“ – toje dobrýýýýýýýýýý 😀 … zakryješ je až pod bradu a přečteš jim pohádku? 😉 (chuckle) (h)

          1. tak to u nás nás do postele holky zaháněj, začnou vysílat to svoje: chce se Vám spát,chce se Vám moc spát..a já začnu zívat už v průběhu Zpráv a pak ke spokojenosti holek odkráčím do ložnice a ony se mnou….usnu do 3 minut…. 😉

              1. vždyť píšu, že u nás , nás… dělba práce se tomu říká, jako uspavačky by se mohly živit. 😉
                já je ukládat nemusím, uloží se vždy, když se jim podaří uložit mne… (chuckle)

          2. U nás vyhlašují večerku kočenky. Pokud výjimečně nezalezu dřív, tak se mi k půlnoci postupně nastěhují do postele a většinou si jedna z nich pro mě přijde k počítači / šicímu stroji (stále jde o jednu a tu samou židli) a tlapkou mi naznačuje, že je jako čas přestat rušit, zhasnout a drbat. 🙂

      2. On náš výcvik není nijak přísný. Žádný dril. Oni by dril nesnesly ani holky, ani já. Proto také na zkouškách občas dělají blbosti. Pracují z radosti ze života, protože je to baví a protože dělají radost nám. Ne proto, že musejí. Ono se to blbě vysvětluje, ten rozdíl mezi drilem a důsledností. Když vydám povel, musí ho splnit. Ale snažím se nevydávat zbytečné povely. Jsou povely v život ohrožujících situacích (auto, nebezpečný pes), to pak řvu jak nepříčetná. Pak existují „vzrušené debaty“, např neposlušnost na zkouškách (řvu taky, ale zřejmě jiným tónem, protože na rozdíl od první situace není poslušnost na 100. A pak povely typu výzva (jdeme, uhni…), kdy vyzývám, ale nevelím. Proto mám povel „k noze“ a „pocemtypotvoro“ nebo něco podobného. Poely výcvikové musí splnit (jinak nemá cenu cvičit). Ty ostatní jsou pro běžný život. Jinak překážejí mistrně po celém domě, asistují při většině činností – prostě normální psi. Ten výcvik je pro psa intelektuální zábava a musí mít svá pravidla. Pomůže i v běžném životě (pes lépe spolupracuje, protože má zábavu), ale neprostupuje u nás celý psí život. Představa výcviku, kdy pes zná jen cvičení, venčení a klec (ano, tak to někteří „sportovní“ výcvikáři doporučují) – brrrrr :@ to bych nemohla

        1. Byla jsem celé dopoledne mimo možnost internetu, tak reaguju až teď.

          Anka má doma dva pelechy, ale může v podstatě všude. Povel „místo“ u nás neznamená ani tak jeden konkrétní prostor, kam bych Anku vykazovala, spíš je to jakési odložení. Používám ho výjimečně, občas je nutný v neznámém prostředí, aby Anka věděla, kde a kam může. Nebo doma, když je návštěva, když moc řádí (Anka, ne návštěva 🙂 ).

          1. ano ano, Vavís – přesně o této PŘEDSTAVĚ majitele psa jsem zrovna teď písla nahoře… proč jako by měl něco udělat proto, že tam dřepím třeba já? 😛 (chuckle)

      3. Jo a s Beruškou už hůř nebude. Pár dní to ještě potrvá a pak to přejde. Jak nepomůže ani kost… (chuckle) tak je to vážné. Jenže naštěstí časově omezené. Teď tak 10 dní hlídej. Jak se začne Berry ohrazovat „nech toho chlípníku, já jsem slušná holka“, je vyhráno. Od té doby, co začne psa odhánet počkej tak 3-5 dní a je po všem. Pak už ho nepustí (někteří psi jsou po konci hárání ještě zdivočelí, ale fena se uhlídá sama, jen to bývá o uši – dáma se ohrazuje a brání svou čest jako žižkovská domovnice) (h) Vydrž!

      4. Naše Ája nosívala doma hárací kalhotky. Spočívali v jedněch starých bombatryskách navlečených na samolepící plenku,přes to jsme přetáhli takový ty bílý dírkový kalhotky z lékárny pro lidi,co vypadají jako obinadlo s dírkama. Krásně to drželo. Robinka přešla chuť. (tmi) Ven jsme chodili obezřetně zvlášť. Ája byla pěkná koketka. (rofl)
        Povel místo už nepoužívám, s Daníkem nám dvěma stačí pohled nebo nepatrný posunek. Přednosta, ten slyší jenom na „Na“. (rofl) Ale už se mi dvakrát stalo, že když přednosta zařval sedni, tak jsem si sedla.Teda doma, že áno. (chuckle)
        Vyznávám naprostou volnost bytostí se zakódovanou mírou odpovědnosti
        za sebe a za mně svěřené. (h) (wave)

        1. No a zase to udělá, přečtu, debatím a na díky pro milou Vave zapomenu.
          Bác mně. (headbang) Vave, zase dobrá ,bezvadná zamýšlecí stopětka.

  24. Jj – býval Blesánek štěňátko roční, jen tak baj vočko 35 kg.
    Otevřela jsem si šproty – Blesánek ňuchal, Blesánek dyndal.
    „Místo“, zavelela jsem a Blesan sebou praštil pod konferenční stolek a slintal.
    Nemůžete debužírovat, když pod váma někdo slintá!
    „Místo!“ zvolala jsem znovu hlasem velikým.
    A Blesánek poslušně povstal a odešel i se stolkem a šprotama…..
    😀

    1. Teda, Rpuť, ja viem, že nemám jesť pri čítaní. Ale bola som potrestaná. Mám jogurt na obrazovke 😀 😀 😀

          1. Od té doby, co pode mnou začala váha hekat, se snažím a snažím a snažím… A furt nic. ;(

    2. A tohle se nám stávalo častěji, takže můj monitor zůstal suchý, neb prožité několikrát na vlastní kůži se mi to ani nezdá směšné. Máme starožitný stolek se zabroušeným sklem, těžký, na něm můj nejmilejší skleněný podnos a Bohoušek se zvedl….

      1. mám takovej čistící gel v mech.rozprašovači…na Googlu zadej čistící sada na LCD monitory a ono ti jich vyjede….. 😉

  25. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Móc hezké zamyšlení (nod) Jak jinak… (nod)

    Betka povel místo zvládnutý nemá (shake) Tedy když o nic nejde, tak pochopitelně na místa (má jich hodně) trefí. Ale když u nás někdo je… a ona chce být středem zájmu a chce se tulit… pak pomůžou jen tři věci. Buď hovězí kost (ta vyhraje nad každým tulením) , opravdu se naštvat a seřvat psa (nelze provést před citlivější povahou) a nebo vykázání do páníkovy pracovny za zavřené dvěře (použití při návštěvě zcela nepsích lidí a opravářů… )
    Jinak třeba při našem odchodu z domu je na místě a toužebně očekává pět piškotů. Nikdy se nesnaží jít s námi, ví že piškot znamená – zůstávám doma… Místečko jako takové jí neva, ale to vyšoupnutí ze „společnosti“ snáší špatně.

    Nedávno u nás byla Ešusky kamarádka – chudák měla Kosatici nalepenou na sobě a prý že musí „drbááát a hladííít“ . Tak jsem taky raději servírovala „návštěvní“ hovězí kost (chuckle)

    1. Já nemám doma Kosatičku, ale postupuji naprosto stejně (a to při všech třech bývalých a dnes už i nové pesici) – citlivé duše neudýchají povel „místečko“, který vydávám značně zvýšeným hlasem. A pesoví lidičkové zase touží mazlinkovat, ale ti naši chlupatci by to vydrželi až do bezvědomí (těch pesový lidičků samozřejmě (chuckle) – takže u nás na to fungují stopro sušené „smrdutky – čti býčí žlázy“, které zaberou nějaký čas, než se je podaří rozžužlat (pesům samozřejmě chuckle)

  26. Milá Vave, pěkně řečeno…to je proč si někdy určovat „místo“ komukoliv je ošemetné a já to taky nemám ráda. Někdy si myslím, že i proto bych možná nemohla mít pejska( i když po něm od dětství toužím), protože nevím, jak bych mu určovala místa nebo vodila na vodítku atd. Vím, že to jinak nejde a normálně to psékům nevadí, ale já to asi neumím. no, byl by to nevycválanec asi, dle lidských měřítek nevychovaný. Možná proto mi vyhovují kočky, které si místo najdou samy…mimochodem, nezdá se vám, že v naší kotlince lidé velmi oblibují určovat jiným místo? Takové to poučován í, ale takhle ne, to musíte tohle a nemůžete ono …asi je to taky trochu povaha, ale i postkomunistické dědictví, že každý musí mít své přikázané místo.
    Naštěstí snad už můžeme své místo na slunci si i trochu vybrat, dle možností, samozřejmě. Hezký pozdrav všem a Karolíno, díky za tu starší paní, tohle je zlé, když její jediná podpora je náhle pryč. Snad to dobře dopadne.

    1. Dopoledne tam zajdu a postarám se, jestli má dost vody a těžších věcí. Taky jí pomůžu vyprat, Pepča koupil novou automatku z druhé ruky, vše je tam v němčině, ale i když jsem mu to přeložila, tak maminka z toho moudrá není. Starou pračku už nemají, s tou zacházet uměla. Jídla má navařeno dost. Co se týče bytu, tak tam je soběstačná. Orientuje se dobře, je schopná si uvařit, umýt nádobí, postará se o sebe. Problém je jen v chůzi ven. To potřebuje oporu, jinak hrozí pád a zlomenina – už se jí to i stalo. Má ještě dceru, ale ta je momentálně na měsíc v lázních. Takže má naše číslo do firmy, můj mobil, asistentky Alenky mobil velkými písmeny u telefonu a kdyby cokoliv potřebovala, má zavolat. Snad to nějak zvládneme. Horší by bylo, kdyby se naplnily mé nejstrašnější obavy. To by pro starou paní byl konec.

      1. Karolíno, pokud by měl pan syn být déle v nemocnici, dalo by se požádat o osobního asistenta či podobnou službu. Ovšem tam zase přijdou na přetřes peníze, což také není zanedbatelné. Ach jo

        1. Inko až se vrátí její dcera z těch lázní, tak se bude muset postarat ona! Já pomůžu, ale dcera nejsem! Ona kupuje její byt, svého bratra, který se o maminku vzorně stará v podstatě vykopla do svobodárny do mrňavé díry, ale k mámě jde jen, když jsou nějaké svátky, aby z toho něco bylo. V tom bytě pak bude bydlet její dcera, která ovšem o babičku nestojí! Do toho já zasahovat nemůžu. Já vím od Pepose, že je teď mimo Prahu a jak dlouho bude pryč. Takže pomůžu. Ale pak už má stará paní svojí rodinu, tak snad se postarají oni!!!

      2. Ty jsi prostě anděl v lidský podobě. (angel) Takovej sen každýho chlapa, ženská,co se dokáže postarat, co umí zařídit (flex) …jenže málokterej to ve finále ustojí a ocení. (whew) Přitom taky toužíš být jen ženská,kterou někdo obejme,řekne jí,že jí má rád (inlove) a udělá pro tebe to samý,co ty děláš pro něj. Ale takovej chlap se asi ještě nenarodil. (shake) Takže pak zbejvaj už jen klučíčkové chlupatý (cat) . Co svým malým mozečkem poznaj,kdy se trápíš, kdy tě něco bolí a kdy jsi veselá. (nod)
        (proč tohle neumějí chlapi? (tmi) )

        1. No, zas tak dokonalá nejsem! 😡
          Mužský to mají nastaveno nějak jinak. Snažíš se, je to špatně. Nesnažíš se, je to taky špatně. Nic mezi zřejmě neexistuje. No, nebudu to rozebírat, mám tak trochu na krajíčku ;( A není to jen z tohoto důvodu! Ještě že mám ty svoje tři pitomečky chundelatý heboučky kocourečky.
          Peposova maminka je v pořádku, zítra jsem celý den mimo Prahu, tak tam zaběhne někdo z firmy, průběžně si s ní večer budeme volat.
          Jak dlouho tam bude, to nikdo neví. Bohužel, prognóza je hodně zlá. (headbang) Tahle nemoc je zákeřná a může kdykoliv udeřit znovu, plíživě, nenápadně, člověk ani netuší……. je to smutné!

          1. No jo … nemate to s nama lehky. Ono z druhy strany to stoji za starou backoru taky, co si budem povidat.

          2. Holky, budu vám oponovat. Existují chlapi, kteří ačkoliv vědí, že jejich ženská umí tu píchlou pneumatiku vyměnit, nejenom, že to udělají sami, ale ještě tu ženskou nabádají, aby svou schopnost nikomu neprozradila a použila ji jen v nejvyšší nouzi. A dokonce ve stejném duchu vychovávají svoje dcery: „Samozřejmě, že by ses to měla naučit, přece někde bídně nezhyneš kvůli prasklé pneumatice. Ale není to práce pro holky.“ A kluky vychovávají taky: „Asi by tu pneumatiku nakonec vyměnila. Ale možná, že ty šrouby prostě nedokáže povolit a ty jo. Tobě to nic neudělá, budeš mít dobrej pocit a holka bezpečně odjede.“
            Znám jich několik. Jeden z nich je otec mých dětí.

            1. ale i joooo, i takto může být. a v životě to pak hezky funguje – ale musí to obě strany tak cítit, ne jen hrát. takto byla vychovaná moje babička mečová a měla velice šťastné manželství. mě rodiče vychovali spíš v duchu babičky přeslicové, viz výše…dokážu k chlapovi vzhlížet, pokud je to větší alfa než já sama a má takovou úroveň, že si ho můžu vážit. neumím si ale představit takové silné a samostatné holky jako je sharka nebo Karolina, že by chlapovi mazaly med kolem pusy jen pro klid v rodině, ne a ne 🙂

              1. Pokud mě k tomu okolnosti nedonutí, nechci být Alfa. Ale je to složitá etologická otázka, která pro mě přesahuje rámec této diskuse.

              2. Já to mám podobně. Nedovedu mazat med. Nikomu – chlapům, šéfům… Prostě říkám, co si myslím. Neumím lhát. Je to na mně strašně poznat. Takže to nemá cenu.
                Někdy to vnímám jako nedostatek – musím si tvrdě vydřít to, co si jiní vymažou.
                Jenže když nejde, tak nejde.
                A aspoň jsem pak na sebe hrdá. Kdybych (při své povaze) mazala, styděla bych se.
                (Umím navlíknout kličku tak, že lidi smířím přes logiku, že najdu společný výhodný řešení, to zas jo.)
                Ano, obdivuju lidi, co umí mazat a nezkřiví si páteř… Jsou takoví…
                Chlapa nebo šéfa nebo i nezávislýho člověka obdivuju, pokud je zač. Málokdy mu to řeknu, ale když se stane, berou to ti lidi jako obrovskou pochvalu. (Zatímco od lidí, co chválí pořád, tu chválu tak nějak čekají a tak moc si jí neváží, zdá se mi…)
                Každej jsme se narodili nějak.
                A pokud s tím umíme žít a nesnažíme se za každou cenu lézt do kůže, která nám nesedí, je dobře, ne?
                Pokud někdo nechce velet, ať si najde místo, kde nemusí. Pokud se někdo stejně dřív nebo později dostane do pozice Velkýho Psa, ať se prostě smíří s tím, že je alfa. Oboje má svoje výhody i nevýhody. Oboje je potřeba…
                (Mám já to nějakou filozofickou, co? 😉 )

                1. mazat med kolem pusy neumím nikomu – kromě našich koček 🙂 ale proč bych nepochválila, když se MLP o mě stará a vylepšuje byt a jde mu to moc pěkně, to je přece spravedlivé 🙂 ovšem „zlatíčko, roztáhni mi deštníček, co bych si bez tebe počala?“ takto teda nenene. to by mi nevěřily ani ty kočky 😀

        2. Sharko, já už nějakou dobu tuším, že Karolína je z těch, co budou muset chodit do dveří bokem, aby si neomlátili svatozář… (inlove) A – marná sláva – mnoho mých mužských soukmenovců stále ještě nezvládá vědomí, že mají vedle sebe suverénního partnera. Je to škoda, a absolutně netuším, jestli se na tom někdy něco změní. Naopak, znám větší počet dam, které postaveny před nutnost rozhodnout, zařídit a postarat se, zaujmou postoj zvaný „blbá blondýna“ a čekají, až je někdo vysvobodí. Asi je obrovské štěstí, když člověk potká partnera naladěného buď přesně opačně (to je fajn, že jsi to tak vymyslel, miláčku… 😀 ), nebo podobně, a pak je to možná méně romantické, ale taky to funguje…

          Znal jsem jednu paní docentku, dámu velmi pohlednou, vzdělanou a přirozeně inteligentní, ovšem s obrovskou smůlou na partnery. A ta jedno pronesla následující úvahu:
          No jo, když já – narozdíl od své švagrové – to prostě neumím. Ona když jede s mým bráchou v autě a on ji na křižovatce upozorní, že padla zelená, s úsměvem mu poděkuje a za doprovodu obdivného pohledu zařadí jedničku. Já na jejím místě suše sdělím: „To vidím!“ …

          Něco na tom bude.

          1. Naprostý souhlas se Sharkou i Terrou – Karolínko, (h) pozor, když vcházíš kamkoliv, kde je výška jen o malinko větší, než jsi ty!!!! A díky za tu paní (o dcerunce se nebudu vyjadřovat, protože znám takové případy ze svého okolí a dnešek je uplakaný celkově, takže na to nemám sílu….)

          2. No, k mé škodě „blbou blondýnu“ hrát fakt neumím! Spíš jsem ten typ „nevíme si s tím rady, pojď to vyřešit“, což, bohužel, mnohý mužský těžko rozchodí. Já jsem takový dost velký suverén, někomu to vyhovuje a líbí se mu takový typ žen, někdo je nesnáší. Nebo časem nesnášet začne. Neumím uronit slzu v nyvém oku upřeném na partnera s výzvou „miláčku, já opravdu, ale opravdu tohle nezvládnu“. Tudíž mne ani nečeká ten nadčlověk, který se přetrhne, aby mi dokázal, že on je tu jen proto, aby mi pomáhal.
            No, jiná už ve svém věku opravdu nebudu.

            1. Karolínko, kvůli tomuhle typu „patiarchů“ nemá smysl se pokoušet měnit – oni by se totiž neměnili ani náhodou… Tak proč plýtvat energií.

              1. navíc když takového jest potom ještě třeba „drbati pod bradičkou“, že to pro tebe tak skvěle zařídil…..

            2. Karolínko, ty se neměň, nemáš proč…v naší rodině taky byly a jsou všechny ženské silné a soběstačné a je to tak dobře! babička přeslicová, Emilka, říkala “ ženská musí mít vzdělání a musí se o sebe umět postarat“.byla to moc moudrá paní, její zkušenosti byly vykoupené těžkým životem, přesto zůstala celý život optimistka. touto pravdou se řídím a mockrát se mi vyplatila. někteří pánové prostě jen nepochopili, že nejsme v Rakousku-Uhersku, víš… ale jsou i takoví, co ustojí vedle sebe ženskou stejně schopnou jako jsou sami nebo schopnější a ještě ji za to obdivují, věř tomu! a nikdy není pozdě takového potkat. ona CD funguje i v tomto, jen to u lidí někdy déle trvá. ty teď máš aspoň tři chlapy v chalupě, černého rez a mourka – ti tedy docela bez debat oceňují, že jsi šikovná a umějí potěšit, když není zrovna sluníčko! (rose1) (sun) (cat)

  27. S povelem „místo“ problém nemám, moc dobře vím, proč a kde ho vydávám. V mém pojetí ovšem „místo“ znamená právě tu zahradu nebo hřiště, případně poměrně pevně stanovenou trasu přesunu z hřiště k domovu. Kdo mě znáte, víte, že píšu o dětech, jsouc bezzvířecí.
    Problematické je „volno“. Obsah tohoto povelu se od mého dětství či puberty tak markantně změnil, že s tím mám problém. Před pár lety jsem tu s vámi řešila, jak zajistit bezpečnost dítka při výletu do knihkupectví Luxor na Václaváku. Fakt je, že děti přistřižená křídla moc neřeší, vůbec si nedovedou představit, kde všude jsme my v jejich věku šmejdili.
    Vím, že je to asi problém přelomové generace – vyrůstali jsme v relativním „bezpečí“ a děti se nám narodily v době, kdy nebezpečí jsou zřejmá. Přesto pořád přemýšlím – nepřeháním to? Snad ne.
    Kdybych ve čtrnácti chtěla jít na nějaký praštěný koncert na druhé straně Prahy, prostě by mi to rodiče zatrhli. Nehledě k tomu, že by se nic takového vůbec nekonalo. Potomkovi jsem účast povolila za podmínky, že ho tedy po skončení produkce s kámošem na tom Žižkově odchytím a odvezu domů. Ještě mi to neschválil (rofl)

    1. tomu naprosto rozumím, mam začínajíci pubertici a její představa místa se absolutně neschoduje s mojí představou. nakonec se vždy domluvíme, tedy donutím ji zamyslet se nad tím a zvážit moji nabídku, buď mou představu místa, nebo nic, co asi zvítězí? (wasntme)

    2. Tohle jsem praktikovala víceméně taky. Říká se tomu pěstování zodpovědnosti a učíš tím potomka, že jsou i jiní lidé a jejich zájmy/obavy/přání… To je rozumnější výchova, než čisté zákazy. Do určité míry to lze použít i u psa.
      Ostatně (vysvětlovala jsem potomkům, jatým záchvatem svobodomyslnosti), nikdy si neděláš co chceš. Pokud jsi zcela svobodný, jsi nevychovanec (hulákáš na konzertu (vážné hudby)? mlátíš malé děti, jen proto, že to je bezpečné? vyčuráš se v kuchyni na zem? atd…) . Pokud tohle neděláš, nejsi 100% svobodný. Svoboda je ve volbě, ne v nevychovanosti. Tak trochu to platí i pro psa…
      Podotýkám, že buzerace nesnáším a takové „zákazy“ respektuji jen když to nejde nějak bojkotovat (bez velkého ohrožení jistého osobního komfortu, přece jen už jsem občas pohodlná na to být velký rebel). Ale 100% svobodná být nemohu – to bych nemohla mít muže, děti, psy a nemohla bych žít mezi lidmi (i když v přírodě – opravdové divočině, je člověk ještě závislejší a nesvobodnější. Lidské zákony obejdeš, přírodní nikoliv…)

      1. EvoŽ., mám takové podezření, že v opravdu nespoutané divočině člověk otázky svobody a nesvobody neřeší 😀 Kouká, aby přežil – a že přírodní zákony neošulí, to mu dojde zatraceně rychle. Pokud přežije dostatečně dlouho, sdělí svou zkušenost potomkům. Je na nich, co se rozhodnou „svobodně ověřit“. S tím, co píšeš, souhlas (wave)

      2. Tak přesně takovéhle debaty jsme vedli u nás doma v době, kdy bylo potomstvo pubescentní. Dodnes si pamatuji, jak jsem se vytočila při debatě na téma, zda mají jiní právo na to mi nasprejovat dům, resp. zda jim beru právo na jejich svobodu, tedy „místo“, když si nepřeju, aby mi provedli nevyžádanou výzdobu :@
        Ale mám pocit, že ty debaty přece jen k něčemu byly, když že ti dnešní třicátníci reagují v řadě situací stejně jako tehdy já!!!!

  28. Možná ten povel nemáš ráda i proto, že znamená „teď na tebe nemám čas“.
    S vodítkem to asi budou mít všichni živočiši podobně. Když jsou dlouho na řetězu, tak jsou pak jak urvaní. 😀
    (Akorát když jenom není řetěz a nenastaví se taková ta vnitřní kontrola, tak to taky stojí za prd – to jsou zas úplně divocí, neochočení… )

    (Úplně mimo: vyhlížej holuba! A nevyděs se, když to bude vypadat, že přinesl jenom starý noviny – to je vycpávka. To důležité je očím neviditelné – ech, chci říct uvnitř těch novin… )

Napsat komentář: aida Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN